Zvířata

Dennis

22. září 2014 v 8:09 | B.Hejný

Tak tohle je Dennis, nebo také Denísek. Je to nová posila do našeho realizačního týmu v Domově, Domov Tereza.
O Domově píši na našich stránkách v odkazech.
Přišel k nám teprve nedávno a už se má čile k světu. Je mu pět let, ale podle psího
počítání je to už zkušený bard.







Jak se vám líbí?

Drápatečka malá - zajímavá akvarijní žabka

9. listopadu 2012 v 10:22 | Renata Petříčková, článek pro www.popelky.cz

Akvarijní žoužel: Drápatečka žabička

Vodní žabky se u nás v akváriu vyskytly jako výsledek čirého nadšení z jejich spatření. Stály po 50,-Kč, takže žádná drasťárna. Ještě jsem se prodavačky ptala, jakože jestli to opravdu žije v akváriu???
No jasně, jinak bysme to neměli v akváriu! Doma mi jich počalo býti líto. Mají totiž poněkud nešikovný život.
7160ODh.jpg

Dlouhé žabí nohy se těžko někam vejdou a prťavá tlamička nevypadá, že by vůbec něco mohla sníst.

Žabka v podstatě tráví život v úkrytu, kde pouze a jen KOUKÁ.
A to i v přírodě, což mě trochu uklidnilo. Vyplave jen občas, přičemž vyfoukne bublinku, aby si novou bublinku na hladině ulovila a zase se vpravila do svého úkrytu. Tím je ideálně kámen. Nebo pozadí akvarijního filtru.

Žabky vypadají křehce
Jsou to však celkem zdatné lovkyně, ačkoliv mi trvalo delší dobu, než jsem je vůbec viděla jíst.
Krmivem jsou speciální granule pro žáby a čolky nebo zmražené nitěnky, buchanky, roupice nebo kousíčky zmraženého rybího filé.
Po obém se vrhají rychle a zběsile a světe div se, ač mají takové útlé pusinky, ve chvíli požeru jí otevřou zhruba stejně jako žába.
TAKŽE TO JSOU FAKT ŽÁBY.

7161ZGE.jpg

Drápatečky si ale nesmíte splést s drápatkami, to jsou žáby podobné, avšak mohutnější a hlavně větší.


Na obrázcích je drápatečka malá, která pochází z Konga a Kamerunu a má čokoládově hnědou barvu.
Dorůstá maximálně 4 cm a v akváriu ji postačí běžná akvarijní voda teplá 20-27°C. I v nevytápěném akváriu se jí tedy daří dobře.

Co však určitě potřebuje, je kvalitní filtr, bez něj by žabka brzy uhynula.
Dobře se snáší se všemi druhy ryb, nijak se neovlivňují. Snad jen, přízemní sumečci a panceřníčci mohou mít problém se žabím rejděním, náš sumeček si patrně myslel, že žáby jsou partnerka nebo tak něco a jsou od něj notně sexuálně obtěžovány.

7162N2Z.jpg

Rozmnožují se celkem snadno a samičky kladou až 300 vajíček.
Malé žabky se krmí žloutkem, za 4 týdny jsou z pulců žabičky a žabky pohlavně dospívají v jednom roce. Dožívají se 2-3 let, při dobré péči až 5 let.
Ve volné přírodě žijí i déle.

Renata

Rozhovor s Markétou Matějkovou o kočičích depozitech a nové knížce věnované opuštěným a následně vymazleným kočičkám...

20. srpna 2012 v 9:33 | Renata Petříčková, www.popelky.cz

ROZHOVOR: Makéta Matějková rozdává kočkám naději. To je kočka, napsala

Před týdnem jsem vám představila moc milou knížku To je kočka, napsala… Napsala jí Markéta Matějková a mě to prostě nedalo. Vyzpovídala jsem jí, protože tohoto neobyčejného úkolu se nemohla ujmout obyčejná žena. Mimo jiné vyšlo najevo, že není spisovatelka, ale SE-PISOVATELKA.
A sama je - jak jinak - nejen kočičí depozitářkou!
Počítám, Markéto, že jste kočkomilka…a to velká!
Ano, měřím 175 cm. Máte pravdu, asi je to nějaká zásadní informace obsažená v mých genech - po mamince, která zvířátka miluje. A nemluvím jen o kočkách, i když těm se pochopitelně věnujeme nejvíce. Ale mimoto v mém depozitu občas můžete najít i ježky, přechodně pejska, jednou jsem dokonce převzala i dravce sraženého autem.. Moje soukromá domácí smečka čítá čtyři kočky, jednoho pejska a tři děti Laughing

6587NDV.jpg

Jednoho dne vznikl nápad, že vznikne kniha? Tak nějak jsem se nedočetla, jak se tenhle nápad zrodil? Jestli jednoho rána při čištění zubů, nebo zrál pár dnů nebo snad půl roku se komusi v hlavě převaloval? To by mne zajímalo…
To byla opravdu velmi humorná chvíle... s kolegyněmi - depozitářkami jsme se sešly na kus drbu v hospůdce a jedna ze zakladatelek našeho občanského sdružení Kočičí naděje Pavla Hybská na nás vybafla, že vydáme knihu. Myslím, že byste se velmi pobavila, kdybyste viděla v tu chvíli naše obličeje. Domnívám se, že nápad vydat knihu, byl výsledkem euforie z velmi vydařené předchozí akce, kdy jsme vyrobily nástěnný kalendář, který šel do prodeje v říjnu 2011, a do konce roku jsme jich dokázaly prodat 400. Dokonce jsme byly nuceny udělat dotisk, jaký byl o něj zájem. Ten pocit, že se vám něco povedlo, že to bylo jednoduché a lidem se to líbí, vás potom lehce sveze k domněnce, že vše půjde tak lehce a že všechno musíte zvládnout levou zadní.

6588NDZ.jpg

Vy jste nikoliv spisovatelka, ale SEPISOVATELKA této úžasné knihy. Porovnáte-li očekávání a obavy, se kterými jste do oné činnosti šla a potom pocity a bilanci toho všeho, když jste knížku prvně držela v ruce, co tam proběhlo? Deziluze, oddech nebo eurofie z dobře vykonané práce?
Ano, jsem sepisovatelka - tento hrdý titul mám od děvčat poměrně dlouho - vždy, když je potřeba napsat článeček na kočkařské weby, aby lidi věděli, co je u nás nového, co se děje v zákulisí, jaké máme problémy, či nové přírůstky, dostane sepisovatelka úkol a sepisuje. V podstatě i touto funkcí mě obdařil náš maskot (za kterého vždy promlouvá jeho majitelka Pavla Hybská) - černý kocourek Montík. Je to velmi přemýšlivý, šikovný a organizačně schopný kocourek, bez kterého by určitě Pavla byla v koncích... Sice trošku šišlá - je ještě malý - ale my mu rozumíme, takže když mě pasoval na šepišovatelku, pochopila jsem, že myslí sepisovatelku. Upřímně řečeno, v první chvíli, když mi Montík vzkázal, že mám napsat rukopis knihy, jsem měla pocit, že se musel zbláznit. Jenže celý tým se dal do práce a mne stale hrnul před sebou - jedno mělo navazovat na druhé, harmonogram byl hotov a já byla donucena plodit. Nejdřív jsem si nevěřila, pak jsem byla překvapená, jak to jde jednoduše, ale potom se inspirace a čerstvé zážitky s kočkami vyčerpaly a já musela pracně lovit v paměti, což má silná stránka není. Takže těsně před koncem termínu jsem měla opravdu nervy v kýblu. Pomohla mi máma a Hanka Smejkalová, která dodala pár povídek, díky čemuž jsem rukopis odevzdávala s velkým ulehčením jen asi dva dny po termínu. Zcela upřímně vám řeknu, že ten pocit držet knížku s vaším jménem, je nepopsatelný. A neskromně a narcisticky dodám, že se mi výsledek děsně líbí Smile

Knížku Vám vydalo nakladatelství LIKAKLUB. Jak došlo vůbec k tomu prvnímu setkání a čím myslíte, že jste je "dostala"? Protože i oni jsou z vydání této knihy lidsky potěšeni a nadšeni.
Nakladatelství LIKAKLUB - to jsou v podstatě dva úžasní lidičkové - manželé Tejkalovi. Oba jsou velmi srdeční, ochotní a vždy připraveni pomoci, zařídit, podržet vás, když je vám ouvej.

Jiřinka Tejkalová je dlouholetou kamarádkou dlouholeté kamarádky mojí mámy J Pamatuji si, že k mému úplně prvnímu setkání s Jiřinkou došlo ještě když jsem chodila na gymnasium a chystala jsem se dělat zkoušky na žurnalistiku - Jiřinka si přečetla pár mých textů a řekla mi k tomu svůj názor, pár rad do budoucnosti… Na žurnalistiku jsem ve finale nešla, ale i poté jsem se snažila tím, co mi tenkrát radila, řídit.

Nicméně chápu, že vás spíš zajímá první setkání zástupců LIKAKLUBU a zástupců Kočičí naděje... Byl to opravdu velmi příjemný večer, všichni jsme chytili tu euforii, každý měl jasně daný úkol a každý si připadal důležitě a také důležitý byl. Myslím, že Tejkalovy nejvíc porazilo naše zapálení pro věc, asi ještě s takhle praštěnými kočkobabami nepřišli do styku Smile
Jsou to prostě lidičkové, kteří mají úžasně široký záběr zájmů a asi nejvíc je zajímají lidé, co pracují srdcem - třeba i na úkor pedantické a suché kvality.

Oslovovala jste majitele kočičích depozit, z Vašeho vyprávění vím, že to bylo hektické období a že jste byla tak trošku ve stresu z termínu a toho, že toho zatím moc nemáte. Ono to nakonec dobře dopadlo, ale zeptám se úplně obyčejně. Co Vás osobně v tu dobu dokázalo uklidnit?
Laughing Asi nicWink Ne, je fakt, že v tuto dobu mi pomohla hodně Jiřinka Tejkalová, která mi poradila ohledně organizace práce. Také moje mamka, která na mě sice dost tlačila (ona už mě za těch pár let zná a ví, že jsem trošku lehkomyslná a všechno nechávám na poslední chvíli) ale když šlo do tuhého, dodala mi spoustu podkladů a takových "půltextů", které jsem jen opravila stylisticky a rozvinula. Víte, když nejste řemeslná spisovatelka, jde o opravdové příběhy a ty se navíc ještě váží k něčemu, co jaksi hodně naplňuje váš život, nejde si prostě říct "tak a teď sednu a napíšu deset stránek"...

Když je můza pryč, inspirace pryč, mozek pryč, sednete za počítač, potíte se u něj tři hodiny a vyjde vám z toho jedna A4 popisu, který vztekle zlikvidujete. Chtěla jsem, aby příběhy kočiček, o kterých píšu, chytly kočičí lidi za srdce, stejně jako chytly nás, když jsme je s těmi konkrétními kočičkami prožívaly.

Člověk, který miluje kočky je prý odlišný od ostatní běžné populace. S tím souhlasím, sama patřím mezi postižené a tak Vám položím možná trochu podlou otázku. Čím se podle Vás liší tito lidé?
Myslím, že kočkomil je celkově otevřenější. Také, co jsem poznala, jsou to ale i lidé, kteří mají jasné názory a dokáží si za nimi stát. Jsou jako kočky - jednu chvíli na sebe prskají a nechtějí ustoupit ze svého názoru a za čtvrt hodiny se spolu tulí v pelíšku. Také mají oči stale otevřené, vidí i věci, kterých si normální člověk nevšimne. A je zajímavé, že většina kočkomilů má ráda a je schopna se postarat i o jiná zvířata. Což naopak v drtivé většině neplatí.

Asi je zbytečné se ptát, co lidi vede k tak nezištné a láskyplné pomoci opuštěným kočkám, protože knížka je plná často velmi bolavých příběhů, které zasáhnou každou citlivou duši. Zastavila jste se se slzami v očích nad některých z dodaných příběhů?
Víte, spousta lidí si neuvědomuje, že depozitování - starání se o nalezená a nechtěná zvířata - opravdu není moc radostná záležitost. Devadesát procent těchto zvířat je zraněná, nemocná, zrazená člověkem... Říká se, že kočka neumí dát najevo lásku, že je proradná, lstivá, jsou jí připisovány spíše negativní vlastnosti. To ale může říct jen ten, kdo kočky nezná. Když vezmete do tepla, k plné misce jídla a pití kočku, která venku živořila, vidíte, jak milé a vděčné to zvíře je, kolik dokáže dávat lásky..

O to víc vás potom bolí, když mu přeze všechnu péči a možnosti dnešní veterinární medicíny nemůžete pomoci. Protože jsme s ostatními kočkomilkami stále ve spojení - a to nemyslím jen holky z Kočičí naděje - jsme pořád konfrontovány navzájem se smutnými osudy kočiček. Všechny se snažíme o ně starat a pomáhat, někdy si ale Velká kočka nedá říct a povolá si je k sobě. Zrovna včera nám kamarádi od Svitav psali, jak je kontaktoval mladý muž, s tím, že někde o dvě vesnice dál se pohybuje kočka zřejmě sražená autem. Oni neváhali, sedli do auta a opravdu objevili kočičku bez zadních nohou… Veterinář jim potom řekl, že zranení je minimálně dva týdny staré, v ránách je infekce a sněť a je nutné kočičku nechat odejít. Vím, že oni jsou opravdu typy, kteří, pokud by byla jen malá naděje na záchranu, udělali by maximum. Nešlo to a kočička je za Duhovým mostem.

Obrečela jsem to a nejvíc to, že nikomu nestál tenhle kočičí chudáček za to, aby zvedl telefon a zavolal. Kamkoli. Dva týdny nechali zvíře trpět bolestmi, hladem, žízní, plazit se po vesnici. Asi jsem zlá, ale takovým lidem bych přála stejný konec.

A na závěr, kde knížku seženu? Je normálně v knihkupectví.
Knížka se dá v první řadě objednat na mailu kocicinadejeaukce@seznam.cz. Po Praze je i možnost osobního předání, takže odpadne platba drahého poštovného. Dále ji prodáváme na různých kočičích akcích, nejbližší je například velmi oblíbená MISS KOČKA 15. září v Kongresovém centru na Praze 4. Protože se LIKAKLUBU náš nápad líbil, rozhodli se manželé Tejkalovi s námi participovat a část nákladu knihy je "jejich" - tuto část distribuují přes svůj e-shop a přes smluvní knihkupectví - například jsem naší knížku viděla i na www.e-bux.cz což jsem byla velmi překvapená, protože to je v podstatě Knižní klub, čili pro mě velmi prestižní záležitost.

Líhne se někomu z vás nebo Vám samotné v hlavě už nějaký nápad na nový projekt, jež by mohl pomoci opuštěným kočkám?
Pro nápady se u nás nechodí daleko. Já jsem spíš nadšená z toho, že nekončíme jen u nápadů, ale vždy se najde dost ochotných a zapálených duší pro dotažení myšlenek do konce… Pokud vím, náš "kalendářní tým" už pracuje na novém kalendáři. Tentokrát to nebude kalendář nástěnný, ale stolní - vice listů, vice krásných depozitních kočiček, které potřebujeme zviditelnit, aby si je ten "jejich" člověk mohl jednodušeji najít… Mimoto stále prodáváme ručně vyrobené šantové hračky pro kočičky, stále nám na facebooku běží charitativní aukce, stále pro nás jedna velmi šikovná paní vyrábí nádherná pergamonová přáníčka, která jdou také do prodeje… další kočkařka - mimochodem dělala ty úžasné malůvky koček do naší knížky - zase šije pelíšky, nádherné loutky a levandulová srdíčka do šatních skříní, už rok také běží akce dárcovských esemesek, která je velmi úspěšná… veškěrý výtěžek z těchto akcí jde na kočkonadějní kočičky. Není jednoduché zaplatit krmivo a veterinární péči, takže se máme co ohánět a stejně většinu "jedeme" ze svého. Protože žádné granty od státu nemáme, jako ostatně žádné z občanských sdružení, která se kočkami zabývají a kterých je jako máku. Řekla jsem jako máku, ale bohužel to pořád nestačí. Všichni jsme závislí na financích, co nám přispějí drobní dárci nebo případní sponzoři, takže se snažíme penízky získat, jak kdo umí.

Kdyby náhodou někdo pocítil podobné nutkání a sice zřídit si doma kočičí depozitum, jaké jsou podmínky pro adepty, jak se vybírají vhodné dočasně pěstounské rodiny pro kočičky?
Nové depozitářky vítáme s otevřenou náručí. Nepožadujeme ISO, ani vysokou školu zemědělskou, ani plynnou angličtinu Wink Jedinou podmínkou je velké srdce a odhodlání pomáhat. V některých případech také rezignace na spánek, odpočinek nebo dovolenou. Nemyslete si, že probíhají velká výběrová řízení Smile Pokud by někdo chtěl takto pomoci, stačí když se ozve na některý z mailů Kočičí naděje. Vše záleží na jeho možnostech - někdo k sobě sezónně bere třeba jenom matky s koťaty, někdo má třeba prostory pro karanténu a marodku a po uzdravení se zvíře přestěhuje jinam… Kočka nepotřebuje mnoho prostoru - jsou to zvířata, která si podlahovou plochu dokáží zdvojnásobit třeba poličkami, škrabadly a podobně. Je ale spousta lidí, kterým třeba pracovně časové nebo rodinné či zdravotní problémy (alergie) nedovolují udělat ze svého bytu kočičí ubytovnu a přesto mají kočky rádi a rádi by pomohli. Ti se také mohou ozvat, budeme šťastné - mohou pro nás zadávat inzeráty depozitních kočiček, mohou vyrábět, mohou pomáhat s převozy, mohou nám spravovat profil na facebooku nebo naše webové stránky. Na tuhle důležitou práci totiž lidem, co musí dvakrát denně třeba patnácti kočkám dávat antibiotika, čistit záchůdky, mazlit mazlíky, venčit depozitní pejsky a ještě k tomu všemu chodit do práce, už prostě nezbývá čas.


Nový člen domácnosti - iguana iguana

16. července 2012 v 15:31 | čajovna
Neboli leguán zelený...
mládě...
zelené....
kousavé...
sekavé ocasem...



časem si trošku zvyká. Vzhledem k tomu, že v tuto chvíli má velikost asi jako agama vousatá a finálně bude notně konkurovat kočce, je jeho ochočovací proces docela zásadní.
zatím je to takový ťunťa...
miluje cvrčky, sarančata a hlavně plný talíře zeleninových salátů. Prostě miláček!

Morčata mají nový bejvák!

7. června 2012 v 7:50 | čajovna
Vyrobit morčecí domeček dá fušku. A mít dokonce čtyři kousky, to už je trošku náročnější na prostor.
Naše klec je luxusní pro jedno, dobrá pro dvě, nic moc pro tři a vyloženě klaustrofóbií pro čtyři.
Letní byt a za dobrého sluníčka i zimní výběh tedy zabral kus panelákového balkónu.


jak vidíte, linoleum se neosvědčilo, je tvrdé a čtyři kousky kapybar za pouhých 12 hodin pod sebou umí udělat celkem slušný kompost.
(lino pokryly letáky a tak recyklujeme - měním každý den a dá se to)

Co se však osvědčilo je vysloužilé šuple jakožto krmník na seno. Ostatně, rychlost s jakou tahle zvířata žerou a vylučují je naprosto závratná.
Tak ať se vám morčata líbí!

Siamská kočka – ví víc… Z Popelek...

26. ledna 2012 v 8:37 | Renata Petříčková, www.popelky.cz

Siamská kočka - ví víc…

Odstartovala to (opět) výstava koček a můj první dotek srsti siamské kočky. Od dětství jsem v ní cítila víc, ale neuměla jsem to definovat. Nyní už to (možná) vím. Siamská kočka je totiž odlišná od ostatních plemen a pokud bych měla definovat autorku Zenu, pak to zcela jistě byla SIAMKA.
A na to nedefinovatelné jsem přišla…Pojďte se mnou za touhle kráskou. Možná jsem odhalila její tajemství.
2753MWE.jpgDlouho jsem hledala citát, kterým bych tento článek uvedla. Nenašla jsem jeho konkrétní podobu, ale dodnes si pamatuju jeho význam.

Kdosi v něm seděl v křesle u krbu a četl Moudrost zenu. Byl unešen a vedle něj spala kočka. Podivně se na něj podívala. Onen pán pravil cosi o tom, že se na něj podívala tak moudře, jako by té knize snad rozuměla.
A kočka přivřela oči - ty hlupáku, já ji NAPSALA...

To jistě byla Ona!
Má to v očích!
Shodly jsme se jednoho večera s podobně smýšlející kamarádkou a ejhle... začaly se nám rozvíjet při pohledu na tyhle kočky podivuhodné teorie...

Ale začněme tuhle krásku analyzovat pěkně od tlapek. Maličkých tlapek, siamka totiž patří mezi ty menší plemena.

Příroda to s nimi myslí dobře
Typické zbarvení pro siamské kočky je s tmavými tlapkami, ocasem, ušima a čumáčkem. Místa, která v chladných nocích prochládají a která je třeba zase rychle zahřát. A co pochytá sluneční svit a teplo lépe, než tmavá barva?

Z krajiny orientálních pohádek pochází také krásná pověra pro jednu z "vad na kráse" a sice zlomený (či spíše zalomený) ocásek. Konec ocásku totiž u siamek někdy může být jakoby nalomený. Důvod je nádherný.

Kočka potřebovala nějak držet prstýnky a šperky krásných orientálních princezen, když vcházely do koupele… nahé a krásné. Siamka vedle ní bděla a silou vůle ocásek ohnula tak, aby prstýnek nespadl.

A často bděla tak důkladně, že z toho začala i šilhat. To je další "vada na kráse", která dnešním chovatelům vadí. Ale tohle ponechme nyní stranou... Důvod siamské šilhavosti? Její původ je opět tady, v pohádkách… kočky střežily poklady v chrámech a to byla jistě hodně soustředěná a obětavá práce. A z toho všeho jasu zlata, stříbra a drahých kamenů… no není divu, že jim šli oči šejdrem.Laughing

2754NjR.jpg

Tělo jako symbol ženství
Jejich pružné a štíhlé tělo je symbolem ženství.
Pružné, hebké a přitom neuvěřitelně pevné. V každém věku. A že je zrovna siamka kočka dlouhověká, uvádí se věk kolem 17 let.
V našich luzích a hájích jsme zvyklí spíše na kočky kulatějších tvarů, slovanštějších figur a hlavně kočky, které šlapou jako hodinky po svých "povinnostech", (třeba lov myší) stejně jako ženy hospodyňky, které jsou žádoucí poněkud kypré a spolehlivě pracující bez debat a nejlépe i bez vlastního názoru.

A tak je pravdou, omluvou pro "nepřátele siamek" může být jejich opravdu nezvyklý tvar těla. Evokují totiž v mužských očích ženskou REBELII… to, že žena chce být sama sebou. Ne v jakémkoliv mocenském vlivu muže.

Siamky vynikají také svou plodností - je to taky náhoda?

Odjakživa jsou kočky spojovány s ženami ze dvou důvodů. Jakožto pečovatelkám o rodinný krb byly kromě dětí, jídla a psů svěřeny k péči také kočky….

2755YmU.jpg

Kočky jsou prostě hebké a mazlivé, ale taky jsou to stále šelmy

Málokterý muž má slabost pro kočky.
Žena lépe vidí kočce do duše a málokterá o ní řekne, že je opravdu falešná. Není… vždy dává nejprve znát, že se jí něco nelíbí, až poté zaútočí. Jen někteří neumí ty jemné náznaky včas identifikovat a schopnost tyto náznaky dešifrovat často postrádají spíše muži.
Kočky velmi dbají na svou čistotu, stejně jako ženy.

Ženy utíkají ke kočkám pro energii, pro svou ženskost… pro něhu.
Pro energii a odvahu být sami sebou.

Oči - pohled do nich nevydrží každý
Jejich pohled je mimořádně pronikavý. Vše je navíc znásobeno tím, že tyto kočky rády mňoukají a komunikují. Dívají s vám upřeně do očí a mají něco na srdci. Dokážete to?

Kombinace jejich nádherného a nezaměnitelného kočičího těla a pronikavého pohledu nutně musí způsobit reakci, kterou způsobí žena, která je příliš svá. Nikoliv však mužsky drzá... ale ryzí žena. Příliš ženská a příliš moudrá.
Tedy, na naše poměry....

2756NTA.jpg

Převelice těžko se hledá fotka, kde by byla zachycena tak vícerozměrná záležitost jako je právě ONEN moudrý pohled siamské kočky. Tady lze ochutnat - vševědoucnost v ryzí podobě.

Velekněžka mezi kočkami
Ano, tarotová karta Velekněžky je přesně tou charakteristikou siamské kočky (ale v podstatě koček obecně).
Princip nezávislosti, intuice, sebedůvěry a nezávislosti. V jejím nitru se nachází zdroj všeobecného bytí. Archetyp
Velekněžky je ROVNOVÁHA. Zaoblená, měkká ženská linie v horní části a pevná a při zemi

Tady se možná taková kočka trošku rozchází, ale všimněte si, že chce-li kočka působit svou koncentrovanou moudrou kočičí silou, sedí. Tedy si ten zemský podstavec udělá. Působí pak měkce a hebce a zároveň v dolní části pevně a majestátně.
Velekněžka střeží veškerá tajemství vědomí. To je jako ta moudrost Zenu.Wink

Ženský instint, který po tisíce let uvádí v muže úžas - ale zároveň je také děsí, o čemž svědčí čarodějnické procesy a nenávist církví ke kočkám obecně.

Symbolizuje také léčitelské schopnosti žen.
O léčivosti koček také putují pověry, byť jen pro to, že jsou teplejší, než my lidé.Ale ony to umí i na energetické úrovni a často samy dokáží na ležícím člověku intuitivně vyhledat problémové místo a "zalehnout ho." Jak mi potvrdila i Anna Bendová, která mi k tomuto článku zapůjčila své úžasné fotky siamky Achyby. Moc děkuju!

Máte-li nějakou Velekněžku doma, uctěte jí občas pohlazením.
Tisíckrát Vám to vrátí, až Vám nebude dobře. A nemusí to být ani tahle egyptská kráska, bohyně je
v každé… (ženě i kočce)
Pánové, pohlaďte někdy svou ženu, tisíckrát Vám to vrátí...
Ne nadarmo je egyptská bohyně Bastet je zpodobňována jako kočka, kočky tedy jistojistě musí mít božský původ Smile
Renata

Foto: Dreamstime a Anna Bendová, www.siamskakockaachyba.estranky.cz

Zdroj a diskuze k článku (zajímavá!) Mrkajícíhttp://www.popelky.cz/magie/siamska-kocka-vi-vic.html

REPORTÁŽ: Výstava hebkých kožíšků potěšila aneb z mezinárodní výstavy koček...

21. listopadu 2011 v 9:25 | Renata Petříčková, www.popelky.cz

REPORTÁŽ: Výstava hebkých kožíšků potěšila aneb z mezinárodní výstavy koček...

Podělím se s Vámi o hebce kožíškové dojmy z pardubické Mezinárodní výstavy koček. Vlastně se mi tu splnil i jeden moc starý, téměř zapomenutý sen… poprvé v životě jsem v rukou držela můj kočičí idol - siamskou kočku. Ovšem těch společnic pro královnu Kleopatru tu bylo o poznání více... Ale vezměme to popořádku.


Ve dnech 19. a 20. 11.2011 se v sokolovně Na Olšinkách v Pardubicích jako tradičně konala mezinárodní výstava koček - zde navíc i jako memoriál Dagmar Winklerové.
Mluvčí a koordinátor celé akce Mgr. Zbyněk Přibyl mi potvrdil můj dojem z let minulých. Tato výstava mívá výtečnou návštěvnost, každý z těchto dnů sem zavítá
3-4.000 návštěníků, což je na malé Pardubice skvělý výsledek. V sobotu o nejrůznější tituly a získání chovnosti
soutěžilo na 280 koček, na neděli bylo hlášeno zhruba 205 koček.
Dopoledne probíhá oceňování a odpoledne jsou potom ti nejlepší nominováni do BIS (Best in show), což je titul pro Nejlepší zvíře výstavy. Kočka vhodná k chovu musí absolvovat alespoň jednu výstavu úspěšně (pak získá chovnost na dva roky), pokud si však odnese titul šampiona, má chovnost doživotní…
Jsou tu letos nějaké rarity? Ptám se koordinátora Mgr. Zbyňka Přibyla a sledujeme přitom z příjemného nadhledu ochozu.
"Ano, jsou. Zajímavé je plemeno devon rex, to jsou kudrnaté kočky se zvláštní strukturou srsti, pak jsou tady sphynxové, kočky "nahaté"… anebo bengálské kočky, což jsou kočky, které mají exotický divoký vzhled a jsou trochu plašší povahy. Nebo ocicat…další velmi "přírodně" vyhlížející plemeno."
A poté se společně díváme právě na plemeno sphynx…
Helena Blažková mi vysvětlila rozdíl mezi dvěmi "nahatými" plemeny a sice donským a kanadským sphynxem, rozdíl je mezi genetickými předpoklady k bezsrstosti a v tvaru očí, hlavy a stavbě těla.
Na rozdíl od nahatých psů se kočky mazat speciálními krémy nejen nemusí, ale dokonce nesmí. To jen, kdyby Vám v hlavě, stejně jako mě v té chvíli, vytanul jakýsi pořad z Ptáka Loskutáka nebo tak podobně...
2404YTg.jpg
Jsou teploučtí nejen svou neuvěřitelně hebkou sametovou kůží, ale i svýma očima. Cena takové kočičky není závratně vysoká - v porovnání s dalšími plemeny - na "mazlíčka" jí pořídíte za 10.000,-Kč. Na chov je pak cena samozřejmě vyšší, a Helena Blažková říká, že oni svou první kočku k chovu pořídili za 1.000,-Euro.
Velmi záslužné místo na těchto výstavách mají útulky pro kočky, které se zde prezentují a nabízí své chovance k umístění. Dnes tu byl útulek OS Podbrdsko a Depozitum Přelouč.
Paní Zdeňka Radošová z Kočičího depozita Přelouč prozradila, že koček mívá doma standartně tak 30-40 a jsou nabízeny k adopci skrze jejich web. Nemocným nalezeným kočkám zajistí léčbu, zdravým očkování, dospělým pak i kastraci. Můžete u ní hebké tlapky i virtuálně adopotovat.
I když… řekněme si to popravdě, není nad to mít je opravdu doma. Depozitum není útulek, kočky tu jsou členy domácnosti paní Radošové a její muž Jaroslav Radoš se usmívá s poznámkou, že jsou to také ony, kdo jim vládne a milostivě jim dovolí s nimi sdílet domácnost.
2426ZDN.jpg
Tyhle jste si mohli odnést hned... a zadarmo. Právě z depozita.
2427Yzl.jpg
Výstava je smrští chlupatých i méně chlupatých koček a lidí velká tlačenice.


2405NDU.jpg
Tohle je úplně nové plemeno vzniklé jako forma sibiřské kočky. Jmenuje se Neva masquarade a Linda Ilievová z chovatelské stanice White Witch CZ mi dovolila si tuhle krásku i pohladit. Heboučká…
Ovšem u jedné chovatelky se zastavit musím.Tohle je totiž moje krevní skupina - a to ještě netuším, co přijde za chvíli - a navíc téhle úžasné barvě nemůžu odolat.
Habešská kočka! Krása snad pocházející z Orientu? Kdoví… ani vědci se nemůžou shodnout. Ale jim ten spor ráda nechám, pro mě tahle krása nádherou ležící u nohou egyptských královen.


2406Njd.jpg
Nádherně spí…
Snad to dožene, když jsem jí vyrušila foťákem. Paní Anna Pfeiferová z Prahy z chovatelské stanice Soniso Bohemia CZ mi tuhle kočičku velmi ochotně ukázala a popovídala. Jsou nesmírně mazlivé, přítulné a mají milou povahu. U nás jsou poměrně vzácné, za rok se v České republice narodí ani ne 50 habešanek a chovných kocourů je minimum. Ceny těchto koček se
pohybují od 8.000,-Kč u kocoura, po 10-15.000,-Kč u koček.


2407ODh.jpg

Tahle kráska dokonce s neskutečnou vervou ráda aportuje. No není krásná?
Zastavila jsem se také u perských koček a na malý moment viděla výstavu z perspektivy samotných vystavovatelů. Šrumec tak nebyl o nic menší…
Michaela Kašparová z chovatelské stanice Lumínia CZ právě pro předvádění připravovala svého kocoura. Mazlíček už od pohledu. Péče o srst zabere čas, ale paní Kašparová se usmívá, že tak hrozné to není a že to dělá s láskou. A to je hlavní…Mimochodem, kočičí pudr vážně krásně voní! Wink


2408MTQ.jpg
I přes jeho impozantní velikost jde stále ještě o koťátkoLaughing

2409NTh.jpg
Věřím tomu, že takovej mazel si umí omotat paničku kolem prstu...Vlastně...kolem ctěného drápku.
Ale Anně Bendové z Brna nešlo odolat. Siamka v jejím náručí byla pro mě jako magnet, jako zjevení, které jsem spatřila po letech bezvýhradné touhy a hltání obrázků v časopisech.
2410Nzg.jpg
Nepřijela z Egypta, ale z Brna...
2411OTg.jpgKdysi jsem siamku zavrhla pro její povahovou náročnost, na kterou jsem si kvůli pracovnímu vytížení netroufala. Ale…v následujících minutách ve mně začala tahle kráska notně hlodat.
Anna Bendová z chovatelské stanice Achýba Kočkodan CZ říká, že siamky nejsou primárně hodně mazlivé plemeno, ale že si moc dobře vybrala a téměř dva roky čekala, než se dočkala koťátka od mazlivé a osvědčené kočky.
Tenkrát pro ni jela z Brna až do Hradce Králové. Vyplatilo se. Kdykoliv se jí dotknete, chce se mazlit…a spí zásadně pod peřinou. V létě i v zimě.
Chovnou siamku pořídíte zhruba za 12.000,-Kč, na
mazlíčka (tedy dáte vykastrovat a dál nemnožíte) za 8.000,-Kč.


Tahle chvilka mi za to stála...Wink jelikož naše kočičí dáma je jako chlupatý medvídek, přišla mi elegantní siamka příliš křehká a zranitelná.
Vůbec - říká mi Anna Bendová - jsou ohebné a pružné, jako z gumy. I občasné nakopnutí omylem přestojí jen tak mimochodem. Jo, to známe, když to na kočku přijde, máte jí všude.
Siamky nemňoukají, ony mluví… dlouze, stále, vytrvale a velmi moudře. I takhle krasavice povídala…krááásně! Wink
Ovšem s paní Magdou Bendovou z chovatelské stanice Dasty Cherracat CZ, která tu byla hned vedle s britským kocourem jsme se shodly, že ti mazliví nejsou (nebo jen, když chtějí)…

2412MjU.jpg
A mazlivý není ani tenhle krasavec. Ovšem, nutno mu připsat prvenství, úžasná fotka s ním se mi povedla napoprvé. Fotogenický pán, co říkáte? Být kočka, tam tomuhle pohledu asi neodolám..
Britky (zejména pak v kdysi populární modré variantě) patří k těm běžnějším plemenům a jejich ceny pro statut "mazlíčka" se pohybují od 4 do 5.000,-Kč, chovné kočky pak jsou v cenách od 10.000,-Kč výše a záleží na kvalitě rodičů.
Chovatelská stanice Nelly Ness CZ zaujala úžasnými mainskými kočkami. Jana a Adéla Justovy mají kočky ověnčené mnoha výstavními úspěchy.
2413YmQ.jpg

2414Zjd.jpg
Tohle je třeba pouhé 4 měsíční koťátko na své úplně první výstavě…
Nabídce vidět tuhle kočku v životní a dospělé velikosti jsem neodolala...A tohle je dospělý kocour. Jeho tlapa mi připomínala tlapu tygra. Měla jsem jí přes půl dlaně. A jeho "tygří" obličej až vzbuzoval obavu, že vás jedním kousnutím sežere…

2415OGE.jpg
Ovšem obavy jsou liché. Mainky mají prý suprovou povahu, jsou pohodové a milují kontakt se svým člověkem. Snáší se skvěle s dětmi i psy… Paní Justová s láskou vypráví o tom, jak jí vítají na schodech, když přichází z práce. Nejsou hlučné, téměř nemňoukají, jen příjemně "vrkají"…
Tak to je trochu opak od siamek, které patří mezi nejupovídanější plemena vůbec.
U mainských mývalých koček je důležitá kvalitní výživa od samého začátku života a samozřejmě veterinární péče a očkování. Mainku pořídíte v cenách od 10.000,-Kč v závislosti na kvalitě rodičů.

Tahle reportáž by mohla být nekonečná… ale tak je alespoň důvod těšit se na tu příští!

P.S.: Po příchodu domů naší kočičku nejvíce zajímaly moje ruce a vizitky. Prostě vůně koček se nezapřela...
P.P.S: S nesmělým dotazem, jestli by nechtěla siamskou kolegyni jsem nepochodila... prý ne. No nic..
2416Mjh.jpg
Renata

Opustili nás šnečci....

18. listopadu 2011 v 21:14 | čajovna
Protože tady o nich často byla řeč, sluší se sdělit, že už nejsou.
Opustili nás pár dní po sobě, po dlouhém, téměř půlročním spánku, dvojím nakladení vajíček a dojmu, že chtějí věčně zimovat. Achatiny umřely tiše, ve svém domově a snad jim je ve šnečím nebi krásně...

ZamračenýPlačící
Byli jsme rádi, že jsme Vás měli...
Tady malá vzpomínka na loňské vánoce...






kluci, kluci, byli jste hezcí, slizcí a měli jsme vás rádi...

vaše první dny...

i první zranění jste zdárně a zázračně přežili....

loškošní dlobečkové jste byli...

když jste v krabici po salátu se salátem přicestovali poštou...

kéž je Vám už hezky, afričtí krasavci....

OCHUTNÁNO ZA VÁS: Kočičí granule - poválet v soli a celkem slušnej chips!

8. listopadu 2011 v 8:03 | www.popelky.cz Renata Petříčková

OCHUTNÁNO ZA VÁS: Kočičí granule - poválet v soli a celkem slušnej chips!

Prý stačí osolit kočičí konzervu a je parádní mňamka na chleba. Hm… na to nějak nemám, nicméně
jsem jednoho dne neodolala několika čerstvým druhů vážených granulí. Docela hezky to vonělo a tak jak jsem se na to tak dívala, myslela na Vás, milé čtenářky, a hlavou se mi honil námět na hodně ujetý článek.
Takže pokud čekáte, že jsem ty granule jedla…tak….
…tak jste se dočkali!
Na jídelníčku se ocitly tyto granule:
Purina Steril Cat (snad moc nevadí, že nejsem kastrovaná)
Purina Cat Chow Hairball (tudíž, můžu odnynějška lízat cokoliv, co pouští chlupy a střeva mi to neucpe, heč!)
Chicope Gourmet (údajně koncipováno pro hodně mlsné kočky, a takt o já docela splňuju)


f
No stačí jen popřát dobrou chuť? Tongue out
Obecný poznatek?
Voní nádherně, ovšem chuť už tak báječná není. Takže nějak nemůžu dělat detailní rozbory chutí a vůní a jejich delikátních odstínů. Kočky jsou konzervativní a lidský jazyk rozmlsán, takže pro mě to bylo poněkud jednotvárné. Kočka však ten něžný rejstřík chuťových odstínů vnímá jako nebetyčné rozdíly.
Kdybych měla sestavit žebříček, tak:
  1. Purina Steril Cat (asi nejjemnější chuť)
  2. Chicopee (divná struktura, nebo prostě není košér jíst vylisovaný tvary,
    ostatní totiž byly kompaktních tvarů kulatých či šišatých, jinak chuťově
    podobné jako Purina Steril Cat.
  3. Cat Chow Hairball (chuť nic moc, navíc mi přišly nahořklé…)
Zde se tedy rozcházím s chutí naší britské lady, neb ona právě Hairball má úplně nejraději. Chicopee je jí jedno a Puriny jí jen z hladu.
2187NWF.jpg
Přidala jsem sůl a bylo to o chlup lepší
Když granule lehce osolíte…jsou jedlejší. Jsou prostě navíc ještě slané, což překryje tu prvotní nezvyklou chuť. Nepřekryje to však tu druhou.
Ten podivný "vocas" to pořád mělo!
Neudělalo mě to dobře. Dokážu si představit, že se granulemi živím z hladu, ale asi by si na to musel můj žaludek zvykat. Při závěrečné představě, že ta podivná vůně, jež mi připomínala někde na patře vzdálenou vzpomínku na sušenou krmnou krev,se mi neudělalo volno.
A vůbec, nějakou dobu po degustaci mi bylo poněkud těžko od žaludku. Ale to je asi spíš psychická záležitost.
Pro sichr jsem zašla za veterinářkou, abych se poptala, co se stane, když si pochutnám na kočičích granulích. MVDr. Valentina Sedláčková z veterinární ordinace v Pardubicích se shovívavě usmála a pravila, že to občas jedí i děti, a tak se nestane vůbec nic.
"Ale zas aby to nevypadalo, že nabádáme k tomu, že jíst granule je dobrý, to zas ne."
Na můj dotaz, jak je možné, že kočičí granule a konzervy často voní lépe, než ty "pro lidi" odpověděla, že rozdíl je patrně v receptuře.
Stejně tak jsme si marně lámaly hlavu nad kvalitou masa, které v granulích je, nicméně jsme došly k závěru, že to určitě nebude něco, co by bylo rizikové. Ale taky to nebude hovězí svíčková, protože to by se potom velmi rapidně odrazilo v ceně. Krmiva pro zvířata jsou podle paní doktorky velmi pečlivě veterinárně sledována a měly by tedy být zdravotně nezávadná.
Potvrdila mi, že kočky mají trošku konzervativní jazýčky a tak mi ty chutě opravdu mohly přijít velmi podobné.
Ve složení granulích pro kočky mě zaujaly dva prvky, na které jsem se dívala trošku s nedůvěrou - měď a kobalt. Tak prý žádný strach.
"Jsou tam ve stopovém množství," říká MVDr. Valentina Sedláčková a dodává, že vlastně i člověk tyto prvky v malém množství využije a potřebuje. Poté mi vysvětluje další pojem, jež mě zaujal na obalu a sice "metabolizovaná energie", v tomto případě s dodatkem 15,9 MJ/kg. To není nic jiného, než energetický obsah, velmi zjednodušeně řečeno.
Tím si snad hlavu lámat nemusím a popravdě, ani se mi nechce řešit, jestli jsou vlastně pro člověka kočičí granule dietní nebo ne?
No i kdyby, tak radši svou dietu postavím na chlebu a vodě...Laughing

2188N2V.jpg
Po návštěvě ve veterinární ordinaci jsem se jala pátrat po výživáři. Martina Kaňková, brand manager firmy Tommi CZ, s.r.o distribující superprémiová krmiva z Francie značky Mastery, www.mastery.cz mi ochotně odpověděla na mé otázky:
"Naše firma je výhradním dovozcem superprémoivého krmiva Mastery z Francie. Mastery je jediné vícesložkové superprémiové krmivo na trhu s ověřenou kvalitou,chutností a stravitelností 85%.
Díky jedinečnému procesu zpracování vstupních surovin - pro zachování jejich maximální výživové hodnoty se každá ze suroviny upravuje samostatně nejvhodnějším možným způsobem a následně mísí za studena při teplotě 14°C a v této fázi se granule mísí s tukem a minerály.

Tento proces, na rozdíl od běžných granulí vyrobených extruzí všech surovin současně při teplotách 150-180°C, a ve finální fázi tyto granule procházejí nástřikem ke zchutnění.

Veškeré ingredience u Mastery (masa,tuky, obiloviny, ryby aj.) jsou vyrobeny ze surovin kvalitou dpovídajících srovinám k lidské spotřebě.

Krmiva superprémiové kvality neobsahují žádná masa, která by pocházela z přežvýkavců nebo akýchkoli zdrojů masa a vnitřností, které jsou považovány za rizikové.
Mastery je v obalech pod ochrannou atmosférou, která brání oxidaci krmiva a achovává tak jeho nejlepší vlastnosti - chuťové, nutriční a kvalitativní.

Vysoce kvalitní suroviny a specifický proces jejich zpracování v Mastery řinášejí vašemu psu/kočce skutečný zdravotní benefit pod označením PROTECTION CONCEPT: potřebnou pevnou kosterní soustavu, dobré osvalení, posílení imunitního systému, silné zuby, pohyblivost kloubů, zdravou kůži a lesklou srst, harmonické zažívání s prevencí tvorby močových kamenů u koček, dobrou kondici s prevencí nadváhy a tím celkově delší aktivní život.

To vše kontrolováno firemní laboratoří, veterinárními specialisty na výživu a Francouzskou ústřední veterinární službou."
Dále mi Martina Kaňková upřesnila, že mnou zmiňovaná krmiva Purina a Chicopee jsou prémiová, tedy přesně, jak jsem si myslela, je to takový normální střed. Mne ovšem zaujala ta úplně levná krmiva řady economy. Martina Kaňková k nim říká:
"U levnějších krmiv economy řady maso nebo masokostní moučku nahrazují výrobci rostlinnou složkou,která tvoří hlavní podíl krmiva (např. obilninami, sojou).V těchto krmivech je nízký podíl tuků a bílkovin,jsou hůře stravitelná.
Příchuť u těchto krmiv je vytvořena právě nějakým nástřikem - dochucením,aby psi a kočky,kteří jsou masožravci byli vůbec schopni takovéto krmivo přijmout."
Není to jednoduché, jak vidíte a kvalita krmiv je velmi rozdílná.
P.S.: Příště si přilepším nějakým IAMS nebo Acanou nebo třeba Mastery Tongue out Možná bych si fakt
pochutnala, ale už nemám více odvahy Wink
Pro zajímavost. Purina Hairball:
Složení: maso a výrobky živočisného původu, bílkoviny, oleje a tuky, produkty rostlinného původu,
minerály, ryby a vedlejší výrobky z ryb, vitamíny A, D3, E a C.
A Chicopee:
Složení: Složení: maso a výrobky živočisného původu, bílkoviny, oleje a tuky, produkty rostlinného původu, minerály, ryby a vedlejší výrobky z ryb, vitamíny A, D3, E a C.Kukuřice, drůbeží moučka, pšeničná mouka, kukuřičný gluten, živočišný tuk, vepřová moučka, rybí moučka, pšenice, ječmen,
moučka z jater, chlorid draslíku, sodík, čekanka, kvasnice.
Renata
Odkaz na článek a diskuze:

Nový člen rodiny...

7. listopadu 2011 v 18:26 | čajovna
se jmenuje Pepa a je to agamák vousatý....
Zatím tedy není moc vousatý, neb je mladý, ale za 15 let, jak slibují staré knihy, bude už i on vousatý.

jeho neoblíbenější činností je vyvalování si žabích šunek na lustru ve svém bivaku. Jak vidíte, jde mu to dobře. Ale jinak mě překvapil - ač jsem se ho zprvu štítila - nechá se hladit po hlavě, po bradě a celkově se chová jako kočka, zejména pak ve chvílích, kdy loví cvrčky nebo kobylky.
V noci si jde poslušně lehnout na jiný kámen u lišejníků, kde placat stráví noc. Má-li hlad, vzhlíží k pixle s cvrčky, což je neklamným znamením, že míní předvést dravé divadlo.
Někdy je to na mě moc... lámající se cvrččí nohy, břicha zalézající do plazí tlamy, to je horor...
ale musím si zvyknout, je to holt příroda...

Jeden šnečí salát...

12. září 2011 v 20:39 | čajovna
aneb jedna taková malá legrace...
Kdo si dá... zdravé pampelišky a trochu bílkovin k tomu?


Páv bílý není albín a vzácnost

11. září 2011 v 19:44 | čajovna
ale úplně normální druh páva. Vyšlechtěný, samozřejmě. Je to forma páva korunkatého a vyšlechtěn byl i páv strakatý.

Vypadá sice atraktivně, ale v porovnání s těmi pestrobarevnými mi přijde poněkud... ošizen?
Ošizen o ty barvičky a lesk?
až nebude páv poslouchat tak to řeknu - tak pšššt....vypadá tak trochu jako obyčejná krůta, žejo? Chudák malej...
foto je z pardubického zámku, kde jich je několik. Barevných i bílých...

Alergie na kočičí srst...

6. září 2011 v 0:21 | čajovna
Dnes vás pozvu k Popelkám...
na můj článek o alergii na kočičí srst, vyvolal docela zajímavé reakce u čtenářek a možná jsem se po příčinách této alergie pídila přinejmenším chytlavými a zajímavými směry.
Kdoví, jestli správnými?
Ale kdoví...
Tak jste zvány..


Příčinou alergie na kočky může totiž být nevyrovnání se s tím, že jste žena...Jak je to u mužů nevím, možná se nemohou srovnat se svým ženským principem? Ostatně, moc mužů, jež milují kočky, neznám... Kočky jsou totiž takové malé Lilith a to chlapy možná spíše odpuzuje...

Agamák se svléká

7. července 2011 v 9:57 | čajovna
Agamák vousatý si řekl, že už je mu kůže těsná a tak jsme se stali svědky toho, kdy se plaz začal svlékat. Pár dní předem se mu tu a tam odlouplo trošku kůže, pár šupinek, ale toho dne to začlo v cárech na obličeji...

tedy, zvečera....asi se mu spalo v noci trochu "svrbivě"...
ale ráno nás čekalo pokračování, z něhož mě fakt svrbělo na zádech. Chuděra Pepa, tak se agamák jmenuje, se drbal o všechno, nač přišel, kameny, písek i větvičky...
a nafukoval se jako balón, proč? Aby praskl... stalo se. Praskl.


hezky na středu.
Svlékl se do nové krásy a připraven pro další nabírání deka i centimetrů.
Nálada se mu však spravovala ještě několik dalších hodin a spravilo jí až 21 moučných červů v břichu - holt chlap se nezapře!

Orangutan zachraňuje ptáčátko?

18. června 2011 v 20:34 | čajovna

Tohle video obletělo svět, v jedné zahraniční zoo se stalo to, že orangutan se snažil lístečkem zachránit ptačí mládě a poté ho oživovat. Tvrdil senzační článek u něj.
Při shlédnutí nevím nevím, jestli šlo o záchranu nebo jen orangutan byl prostě zvědavý a využíval své inteligentní myšlení k nějakým myšlenkovým pochodům.
Každopádně idea je to hezká.
Zamrazilo mě však ve dvou chvílích........
V první, když slyším hlasy lidí, ty reakce na počínání lidoopa. Jako v cirkuse, jako při představení, jednoduchost a hnus.
A v druhé chvíli, kdy jsem viděla, jak si hlavní hrdina přisedl k ptáčátku. Co se mu honilo hlavou? V tu chvíli z něj zářila inteligence a nadhled. Nejsme jediný rádoby chytří na planetě. Copak by ten lidoop udělal s lidmi, těmi, kdož ho drží v zajetí?
Lístečkem by asi nepošemral...
Mělo to být veselé video, ale mě přišlo nesmírně smutné...

Ještě jednou morčecí kojenec....

6. února 2011 v 0:43 | čajovna
aneb, jak se morče do dlaně vejde...
ale fakt jen chvíli, teď je mu měsíc a už se teda moc nevejde... notně z dlaně přetéká - na všechny strany...
morče

Morčecí kojenec

16. ledna 2011 v 0:26 | čajovna
Tak se nám mezi svátky narodil kojenec.
Morčecí...

a povedlo se mi je vyfotit v akci. Na obrázku je třídenní kojenec morčete...
Pěknej macek, co říkáte?

morče

Reportáž o Železníkovi

15. ledna 2011 v 0:42 | čajovna
Železník byl idolem mého srdce v dobách pubertálních... no jo no. Dodnes jsem šťastná z toho, že jsem si ho pár let po ukončení jeho kariéry mohla pohladit a že mě překvapilo, jak malej to je koníček. Jak velký musel mít srdce?!?!?
Strašně....
a tahle podařená reportáž z Novy je velikým díkem za jeho statečnost, bojovnost a koňskou odvahu....
stojí za prohlédnutí...

Morčata dostala nový domeček

6. ledna 2011 v 1:52 | čajovna
Tak kromě strašilek, šneků, kočky... a občasného mravence faraóna se nám stali dalšími zvířecími spolubydlícími morčata...
Nini a Čertice - to není z mé hlavy, nýbrž z hlav dětských, ale budiž, morčata se s těmi jmény celkem dobře sžila...
domeček
dostali nový domeček. Není to žádná sláva, ani žádný luxus a to z jednoduchého důvodu... stejěn ho okousají na padrť.
budeme konzumní
budeme pak tedy hnusně konzumní a okousaný domeček vyměníme za nový.... :-)

Šnečí Vánoce...

18. prosince 2010 v 0:54 | čajovna
šnečí Vánoce jsou docela klidné. Ve dne se spí, nejčastěji v ulitě pod listem salátu nebo nalepeni na stropě šnekária...
ale co to je? Vánoční dekorace? Paráda...jen je moc neosliznout...
pořád toho nebylo málo? tak se dívejte hoši....

Největší suchozemský hlemýžď - reportáž z loskutáka

24. června 2010 v 1:27 | čajovna

Achatina achatina, největší suchozemský hlemýžď, je dalším z řady domácích mazlíčků, který vám při dobré péči bude dělat radost třeba i deset let.

Můžete si shlédnout reportáž z pořadu rad ptáka Loskutáka....

Pro Jarku: Bažanti na mě....no comment

21. dubna 2010 v 9:53 | čajovna
Před nedávnem jsem slíbila Jarce z Tiché pošty, že budu lovit foťákem bažanty. Včera se tak hezky jeden naparoval na kmeni stromu a jsou pašáci tak vybarvení, že jejich ohnivá rez září na dálku.
Dnes jsem vzala foťák.
A bažanti se na mě...
bažant
to uprostřed je zadní část bažanta.
Víc toho dneska nebylo, asi mají dovolenou nebo co...

Ostatně, vypozorovala jsem, že nejblíž chodníčkům a lidem se bažanti přibližují takhle zjara a zásadně po deštivé noci. A ta dnes nebyla.

Zkusím to zas příště Jarko :-)

Když se leští šneci, to se dějí věci!

12. dubna 2010 v 0:02 | čajovna
Občas je třeba šnečí ulity trochu naleštit. Olivový olej je asi tím nejlepším, co jim mohu nabídnout. A že je ta plocha šnečí ulity stále větší a větší.
A protože jsem slíbila fotku, snad postačí tahle, těsně před započetím leštění jednoho z našich obrů....
vypadá to trochu jako specialita do středomořského hrnce, co říkáte?

Mořské nano akvárium

1. dubna 2010 v 16:19 | čajovna

Zařiďte si doma mořské nanoakvárium.

Miniaturní svět akvarijních rybek mi učaroval, co vám?

Kočičí mazlení u šneků…

24. února 2010 v 1:23 | čajovna

Aneb…mimo jiné jak rostou….
Základní míry prosím, čtěte bedlivě…

Září 2009 - 2,5 cm - 3.1 cm
Říjen 2009 - cca 5 cm
Listopad 2009 - 8 cm….
Únor 2010 - 12,5 cm

Je mi to jasné, kam to spěje, ke klasice achatin…. 20 cm v průměru. V první chvíli nás ta velikost děsila, ač jsme věděli, že budou velcí. Najednou zmizeli ti hezcí roztomilí "hlemýžďové" a začali se tam plazit divní tvorové s ulitou a "nohou" asi jako rozplesklý kuřecí řízek.
No fuj, vážení!!!



Jenže ty darebáčci si umí lidi získat - a ne nadarmo je asi jediný druh šneka, který se pyšní slovíčkem MAZLÍČEK. DOMÁCÍ MAZLÍČEK.
Oni jsou fakt mazlíčci…

Ehm…asi jako kočky!
Netrvalo dlouho a zjistili jsme, že milují drbání mezi růžky, hlazení po krku, tedy na pevné části za hlavou, ze strany a milují okusování lidských prstů svými rtíky, ou…já jsem romantická!!! A při hlazení dorážejí a tlačí na vás podobně jako se lísají kočky…
A milují lezení po člověku kdekoliv.
Koketuji s myšlenkou nechat si pak ty půlmetrový kolosy lézt po zádech, to bude mikromasáž.
Jak se totiž plazí, jejich tělem projíždí příjemná vlna, kterou na pokožce cítíte jako hebké brnění…příjemné, dokonce to stojí i za tu nutnost se po šnečím tělocviku umýt.
Sliznou jen trochu, moc ne, jen to je nepříjemné, nikoliv nějak odporné.

Palmác miluje dokonce i hlazení po růžkách, podle mě je to vrchol intimity šneků. Nemo byl zkraje zanedbávám, je trochu větší ospalec, jeho chyba! A ten si třeba nerad nechával sahat na růžky a byl viditelně plašší… za pár dnů se rozmazlil taky.
Rozmazlenci jedni!!!

Pakobylka - radost z mláďátka!!!

3. února 2010 v 10:44 | čajovna
Svého času naši domácnost obývaly strašilky, přesněji jedna. Jako dítě jsem měla pakobylku indickou a strašilku australskou.
Tohle byla pakobylka nějakého jiného zvláštního rodu bez českého jména. Indická tedy nebyla. Na chov trošku náročnější, ale dařilo se jí.
Podarovala nás vajíčky.
Jaká byla radost, když se vylíhlo tohle mládě....
Takový malý mraveneček...
Jak je i ten hmyz roztomilý, co říkáte?

Zraněný šnek aneb zázraky ve světě zvířat

20. ledna 2010 v 10:40 | čajovna

Jak vypadá takový zraněný šnek? Bohužel se to stává a jak vidím, u nás už podruhé.
Jednoho odpoledne jsem já sama byla tím viníkem, který opět Palmácovi (hochu, promiň) udělal to ošklivé zranění. Pád na zem a křáp!
Sliz a voda provází to krvavé představení a kousek slupky z ulity se odlupuje s definitivní platností.
Na obrázku můžete vidět v dolní části, v dolní měkké části u těla šneka, místo, kde chybí pevná matná ulita, je tam lesklá plocha, jakési "živé maso", hmota, na které se tvoří nová ulita…



Konal se zázrak.
Za dvě hodiny je toto ten samý šnek. Všimněte si toho, že na ulitě poctivě makal - je zcela nová, krásná i se všemi důležitými pruhy a kresbami. Prostě zázrak!
Nevidět to na vlastní oko, neuvěřím! Přesto je na této fotce ještě vidět, jak je dole ulita taková měkkoučká a čerstvá...

Šneci si stěžují….

10. ledna 2010 v 10:39 | čajovna
Nemají u nás na růžích ustláno, ale jak známo, šnek je tvor přizpůsobivý a nesmírně tolerantní. Takže si přečtěte, s čím vším se u nás prozatím museli vyrovnávat.

Průšvih první - utekl šnek
Utekl šnek! Pravda, na první pohled věc nevídaná, ale stalo se. X hodin bylo šnekárium otevřené, tudíž šnek měl času dost. A využil ho. Zjistila jsem to až druhý den, když mi bylo divné, že je nějak málo sežráno, přece jen, jeden šnek sní míň,než dva. Půl dne jsem strávila hledáním, střídavě šneka a střídavě baterky, kterou jsem stejně nenašla. Šneka jsem k polednímu našla… měl kliku, že jsem si všimla ulity nalepené na vnitřní straně žebrového radiátoru. Měl kliku, už byl trochu zavíčkovaný (důkaz jeho přizpůsobivosti suchému prostředí), jinak bychom ho našli až připečeného, protože za pár dnů se už začalo topit…

Průšvih druhý - v odpadcích
Stejný šnek, tedy Palmác, chuděra, se účastnil i druhého průšvihu. Čistila jsem šnekárium a se starými okousanými listy jsem vyhodila i šneka. Naštěstí jsem si toho všimla za pár minut, ve chvíli, kdy jsem v rámci počítací obcese začala šneky přepočítávat. Došlo mi to hned, tedy, po krátkém dívání se kolem, kamže se poděl… Byl chuděra v odpadkovém koši, mezi okoralým ledovým salátem a kelímkem od jogurtu. Tvářil se divně. Nedivím se mu….

Průšvih třetí - nakřáplá ulita
Třetí průšvih padl na záda druhého šneka, chuděra Palmác by to už asi do třetice neunesl. Nema nesl syn a chudáček Nemo mu vyklouzl z ruky. Nakřápl se docela dost, měla jsem fakt strach, že po něm, tekla z něj jakási průhledná tekutina a šnek se tvářil zoufale. Okoukával vnitřek ulity, vypadal sklesle a v křeči. Plakal šnek i syn, který strávil večer řešením, co šnekovi, aby se uzdravil. Narovnala jsem mu skořápku, zdálo se, že jakási blána pod skořápkou je vcelku, takže by to mohlo být dobré…
Do rána se stal zázrak, nebýt pár slupek na ulitě, nevěřila bych, že se to včera stalo. Ulitu měl krásnou a novou, podotýkám, že se zranil na měkké ulitě u tělíčka, ta se hojí nejlépe, kdyby se nakřápl ve starší ulitě, bylo by to horší.

Další průšvihy??? Zatím čekají…. A zatím mají šneci delší dobu docela veget!


Bacha na šneka v lednici – sežere vše!

14. listopadu 2009 v 12:32 | čajovna

Taková achatina je mrška téměř všežravá a dokonce jsem se dozvěděla, že dokáže ve stavu nejvyšší nouze sežrat a kvalitně strávit i papír… prostě zvíře přizpůsobivé a životaschopné i v bojových podmínkách.

Jako domácího mazlíka ovšem nemusíme achatiny krmit papírem.
Zde je žebříček jejich nejoblíbenějších potravin.

1. Okurka, ledový salát, pampeliškové listy, hlávkový salát
2. Sepiová kost (nezbytnost pro stavbu ulit)
3. Namočené kočičí granule (nebo psí, v každém případě kvalitní, aby měli vyšší obsah masa)
4. zelenina - vše ostatní…paprika, rajče, kukuřice, tuřín, řepa, červená řepa, řeřicha, hrachové a fazolové výhonky, houby, zbytky ze zeleninové přípravy jídel - ohryzky, vykrájené jádřince papriky
5. Krmivo pro želvy či pro rybičky - na tom si leckteré také rády pochutnají, je to dobrý zdroj vitamínů a minerálů
6. Ovoce - banány, jablíčka, hrušky, ostružiny, kiwi, hroznové víno, švestky, broskve, melouny… kromě citrusových plodů, ty jim leptají ulity a šneci je stejně nemají rády.
7. Vařené těstoviny, někteří mají rádi i vařené brambory, piškoty, oříšky, tykvová a slunečnicová semínka.
8. Někteří zvláště zapálení chovatelé šnekům vaří různé kašičky z dolomitu, sepiové kosti, ovoce, zeleniny, šťáv a to vše s přídavkem granulí pro želvy či rybičky či vitamínovými a minerálními přípravky, řasou chlorelou či proteinovými výdobytky pro sportovce.

Jak vidno, takový seznam jídla pro achatinové šneky by byl předlouhý….
Dobrý zbytkožrout, zejména pak v rodině vegetariána…

Čistě teoreticky, kdyby se vám dostal do ledničky, asi by vám z ní moc nezbylo - i když, nevím, jak jsou na tom se salámem a paštikou…







Šnečí první dny...

26. září 2009 v 8:41 | čajovna
Vlastně náhodou jsem se dozvěděla o největších šnecích na světě, navíc ideálních domácích miláčcích a jala se kvůli článku sbírat maximum informací. Vzpomněla jsem si, že jsem je kdysi v gigantické velikosti viděla na teraristické burze... a čím víc faktů jsem o nich znala, tím mi připadali jako ideální pro děti... A tak jsem si dva objednala. Mláďátka stará zhruba dva měsíce mají ulitu asi jako pecku od velké broskve.
Šnečci měli krušnou cestu, netrpělivě jsme na ně čekali, pošta s nimi jezdila tři dny...
Už jsem nedoufala, že dojdou živí, ale vypadali ve skvělé kondici... možná ještě den či dva by přežili, prodloužený víkend ale asi už ne...
První vykouknutí v novém domově...


Malý majitel, pro kterého byli šnečci dárek k svátku, měl radost, i když mu první šnek pěkně pokakal ruku...
První spánek v novém domově, prostě dva bratři (a sestry zároveň, šneci jsou oboupohlavní) :-)
Mimochodem, už mají jméno, trošku větší je Palmác a ten menší s trošku pomačkanou ulitou je Nemo...pomačkané a poškozené ulitky ale nejsou problém, šneci musí okusovat sepiovou kost a tím získávají cenný materiál k opravám a růstu ulit...
interiér jejich obydlí bude procházet změnami, dole je lignocel, ovšem podle původní majitelky je lepší mech - už si to taky myslím, lignocel je jako rašelina, není to moc praktické, lepí se to na šneky i na jídlo, nedejbože, kdyby se to vysypalo do koberce...
Jeden už si projíždí sepiovou kost a další si prohlíží interiér v podzimním stylu, podzimní listy jsou skvělý nápad. Teprve k večeru nám Palmác předvedl, jak může šnek okousat sepiovou kost, jinak se okurků a dýně nedotkli, den trávili většinou spaním nebo zvědavým pokukováním.
Třeba na kočku...
Jen doufám, že kočka vyhodnotí šneky jako nezajímavý materiál a nesežere je v rámci loveckého pudu, jako to jednou udělala se strašilkami...:-(
Dobrou noc, šnečci...musel se s nimi dlouho a dlouho loučit jejich malý majitel... a přidal jim k večeři namočené kočičí granule a dvě kuličky rozlomeného hroznového vína... šnečci už spali, hezky zakuklení v ulitkách.

Byla jsem zvědavá, jestli šneci žijí i v noci...určitě. Nejenže do rána pěkně ohryzali sepiovou kost, vyryli do ní úplné mapy, ale okousali okurky, okousali jednu granuli, kousli si do dýně a možná ochutnali i hroznové víno...
Naservírovali jsme jim snídani , to bylo synkovo první, jen co se probudil... okurky a jablíčko a opět jim spustili trošku rosy z rozprašovače. Nemo si hověl zavrtaný v lignocelu, rosa ho probudila a oba pokukovali, co se děje...
Tak... to byl jejich první den a to ještě netuší, že právě vyrážíme ven a budou se servírovat čerstvé pampeliškové listy...
P.S. Děkuji paní Dáše... :-)
Jméno druhu šneka záměrně neuvádím kvůli soutěži nahoře o knížku o šnekovi Palmácovi ZDE, ale jde o druh velmi nenáročný.
Ve zkratce:
Podestýlka: mech, lignocel, lístečky, pravidelně rosit, udržovat vlhkost
Jídlo: okurky, ledový salát, tráva, zelenina ovoce, kromě citrusových plodů a důležitá je sepiová kost nebo dolomitický vápenec do podestýlky kvůli dostatku vápníku na výstavbu ulit
Velikost v dospělosti: 30 cm
a co mne na nich zatím zaujalo nejvíce?
Sympatičnost... nebojí se, když se skulí do ulitky, hned zase vylézají, zvědavě se vytahují do výšky a dívají se, bez okolků vám vlezou na ruku a možná mají i delší růžky a tudíž jsou takoví celkově subtilnější, než klasický hlemýžď zahradní a působí svižnějším dojmem, no...vlastně leze i docela rychle. Trošku mi připomíná suchozemskou verzi plovatky bahenní :-)

Jak získat důvěru plachého psa?

22. května 2009 v 8:45 | čajovna


Je to někdy těžké, ne všichni psi jsou přátelští a k plachosti mohou mít vícero důvodů. Jak se tedy správně přivítat s plachým psem.

Přátelský vztah mezi psem a člověkem je málokdy automatický, vyžaduje vždy mnoho trpělivosti s budování důvěry mezi oběma. Často to obstará již majitel štěňátek, který pak do světa vypouští důvěryhodné a laskavé psy. Jenže když má pes s člověkem špatné zkušenosti nebo zkušenosti velmi děravé či chybějící, může nastat problém…

Ragdoll upoutá svou krásou

17. února 2009 v 0:06 | čajovna
Ragdoll je plemeno, které vás upoutá na první pohled. A buďte si jisti, že na ten druhý vás upoutá ještě víc. Je to plemeno téměř ideální a umí vás očarovat svojí majestátnou krásou a sympatickou povahou.

Kráska na pohled
Koťata se rodí bílá, po několika dnech se jim zbarví uši a nos do tmavých odstínů, poté ještě polštářky tlapek, ocas a nohy.Ovšem plného vybarvení dosáhne tato kočka až ve věku tří či čtyř let a v této době teprve dospívá. Oči mívají různé odstíny modré a čím je tato barva pronikavější, tím lépe.

Kráska na dotek
Srst je středně dlouhá, hustá a hebká. Přiléhá těsně k tělu a při pohybu se elegantně pohybuje ve vzduchu, je to prostě kráska každým coulem. K dalším tradovaným mýtům patří i dva o srsti. Nemůže zplstnatět - ale ano, může, péči vyžaduje stejnou, jako každá jiná kočka. Přesto není starost o její srst tak náročná, jako třeba u koček perských.
Nelíná - ale ano, líná, v této době, jako u každé kočky, je třeba častěji srst vyčesávat.

Ragdoll, kočka zahalená mýty

10. února 2009 v 0:05 | čajovna
Prý necítí bolest či jsou potomky zázračné perské bílé kočky. To kdysi tvrdila Ann Bakerová, která prý svoji kočku sebrala zpod kol aut jako "hadrovou panenku". Kočka přežila, vlastnot povolné hadrové panenky jí však zůstala...Dnes však již víme, že to byl jen chytrý obchodnický trik a ragdoll kočka je zcela normální kočka. Ovšem ne docela...zvláštní je zcela určitě.

KOČIČÍ CHLUPY VŽDY A VŠUDE...

26. ledna 2009 v 3:43 | čajovna
Je to vážně k vzteku. Kočka zalehla krásnou bílou fleecovou kombinézu na zimu. Ne mě, ale miminku. Chápete? Sladkému, čisťoučkému miminku... vypadá v ní jako sněhová vločka, jak tvrdí starší brácha, nebo jako sněhulák, jak tvrdím já... Teď bude šedobílý sněhulák...
Já vím... kdo má doma tygra, musí s tím počítat. Kočičí chlupy vždy a všude. Zvykla jsem si, že jsou v jídle, v pití, ve vaně, za gaučem, v posteli...jak proti nim bojovat?

FIP – infekční zánět pobřišnice koček

7. ledna 2009 v 1:01 | čajovna

Rozmanitý vir z kategorie koronavirů se projevuje velmi rozmanitě. Má velmi dlouhou inkubační dobu a také oslabuje imunitu koček. Pokud je matka koťat nakažená, mohou se od ní koťata snadno nakazit. Přenáší se dotykem, tělními tekutinami. Používaný název feline infectious peritonitis, tedy kočičí zánět pobřišnice není tak zcela přesný. Ve skutečnosti je to spíš zánět cév. Vše komplikuje ještě virus FCoV, který je takovým předstupněm FIP, do něhož tento virus mutuje.

Virus FIV – další zákeřnost pro kočky

26. listopadu 2008 v 0:58 | čajovna

Virus FIV byl donedávna považován za jistou odrůdu viru FeLV, dnes se ví, že je o něco odlišný a ještě více příbuzný lidskému viru způsobující AIDS. Klinické příznaky jsou téměř stejné jako u viru kočičí leukémie (FeLV), ovšem proti němu není očkování. Odborníci se o něm začínají bavit až od roku 1986 a pojmenovávají ho jako syndrom získané ztráty imunity.


FeLV aneb zákeřnost kočičí leukémie

20. listopadu 2008 v 0:55 | čajovna

Uvádí se, že až jedna třetina koček, které volně žijí venku, jsou nositely tohoto zákeřného viru kočičí leukémie. Jeho záludnost spočívá ve dvou věcech, je vysoce nakažlivý a občas může onemocnění probíhat bezpříznakově, takže kočka je nebezpečím pro všechny ostatní v okolí.

Očkování koček má nevýhody?

17. listopadu 2008 v 0:04 | čajovna
Samozřejmě, že očkování koček proti často zákeřným a smrtelným výhodám má své nesporné výhody. Užitečnost tedy mnohonásobně převyšuje možná rizika. Tak je to ovšem se vším. A jaké nevýhody a rizika může očkování skrývat...

Ve vzácných případech může kočka na očkování mít alergickou reakci. Našla jsem zajímavý údaj, že se to týká asi jedné kočky z přibližně pětiset dalších.

Rejnoka do akvária? Fíííha!

14. listopadu 2008 v 0:51 | čajovna

Možná vám učaruje strakatá ve vodě se elegantně vznášející placka. Vypadá majestátně až hrozivě. Stojí kolem 1.500,-Kč a její chov rozhodně není pro začátečníky.


Chov sladkovodních rejnoků je zatím spíše doménou zoologických zahrad, vodních světů a podobných účelových zařízení. Přesto se s ním čas od času může setkat v akvaristických prodejnách. Povím vám, že kolem jedné prodejny s rejnokem celkem pravidelně chodíme a ten nádherný exemplář za patnáct stovek tam vesele rejdí v akváriu už víc jak rok….

Pamlsky pro kočku?

11. listopadu 2008 v 0:57 | čajovna
Víte, že kočky mohou také skvěle mlsat a nemusí to být uherák nebo poličan? Který by to, mimochodem, ani být neměl. Uzeniny jsou pro kočičí tělo nadmíru přesolené. Pro mlsky pro kočky musíte do obchodu a tam je výběr opravdu veliký. Představím vám zatím jen ty základní druhy mlsot...

Kočka chodí na lidské WC?

8. listopadu 2008 v 6:12 | čajovna


Kočku používající lidský záchod jste už možná někde viděli. Je to skvělé, hygienické a praktické. Pojďte se podívat na jeden takový výrobek, který může naučit Vaši kočku chodit tam, kam chodí i pan král pěšky...pěkně kultivovaně...

Jako absolutní novinku na Českém trhu Vám nyní představujeme revoluční a patentovanou pomůcku,
se kterou snadno, ve velmi krátké době (2 - 8 týdnů) naučíte Vašeho kočičího miláčka používat klasické "lidské" WC.

Může to znít bláznivě, ale toaleta je perfektní alternativa k nehygienickému, páchnoucímu a nepořádnému kočkolitu, který teď budete moci směle zahodit.

Mainská mývalí kočka

4. listopadu 2008 v 1:37 | čajovna
Portrét tohoto plemene začneme kdesi v americkém státě Maine, odkud prý tyto "rysí krásky pocházejí". Charakterizují je kromě poměrně velkého vzrůstu, také typické "rysí" štětičky na koncích uší a sympatická povaha.

Kočičo-psí výkladový slovník

1. listopadu 2008 v 2:03 | čajovna
Dvě rozdílné řeči, dva rozdílné jazyky, to je pes a kočka. Mají až překvapivě mnoho stejných tělesných projevů, ale někdy jsou jejich významy diametrálně odlišné. Je tedy s podivem, jak si někdy ti dva najdou společnou notu a nakonec si rozumí... Pojďte si přečíst, jaké jazykové bariéry musí ti dva překonat...a co mají společné...

Bernský salašnický pes

30. října 2008 v 1:27 | čajovna

Nejpopulárnější pes ve švýcarských Alpách se stal jejich národním plemenem. Původ bernského salašnického psa
lze totiž vystopovat ve Švýcarsku v okolí Bernu. A poté se s úspěchem dostal až k nám. Získal si také velkou oblibu nejspíš pro svoji mírnou povahu, impozantní velikost a dobrotivý vzhled. Dovolím si troufale tvrdit, že je to jeden z nejsympatičtějších psů vůbec…
Bernský salašnický pes je známý již z dob středověku, kdy na římských pastvinách pomáhal pastevcům s hlídáním a naháněním stád, a také s hlídáním obydlí. Často ho lidé úspěšně zapřahovali do vozů. Byl oblíbeným tahounech na selských dvorech. A není divu….Však síly má dost.

Kočky se rády mazlí a masírují

28. října 2008 v 8:00 | čajovna
Masírují? Řeknete si možná....? Kočka a masáž? Ale ano, kočky milují masáž a vlastně je úžasně jednoduché jim tuhle slast poskytnout. Účinky na kočičí tělíčko jsou vlastně stejné jako na to naše. Masáž osvěžuje, uvolňuje napětí svalů, prokrvuje pokožku a tím zrychluje metabolismus těsně pod pokožkou a škodliviny jsou tak účinněji odváděny z těla.

Pes a kočka udělají z domácnosti kůlničku?

25. října 2008 v 0:59 | čajovna
Že kočka není pes je každému jasné. Pokud máte doma oba exempláře, pak byste jistě mohly vyprávět o radostech a strastech jejich soužití.
Není to soužití nemožné, často naopak velmi přínosné pro obě strany.
Je jen několik málo výjimek, kdy si na sebe pes a kočka nikdy nezvyknou. Problémy s adaptací na kočky mají lovečtí psy, třeba teriéři, kteří mají silný lovecký pud. Naopak ovčácká a společenská plemena problém nemívají.

Péče o srst perské kočky

22. října 2008 v 1:39 | čajovna


Péče o srst perské kočky je nejnáročnější stránkou jejího chovu. Při rozhodování o její koupi by to měl člověk důkladně zvážit.

Každodenní péče o srst se stává součástí dne a nelze ji zanedbávat, tedy česání a občasná koupel. Jinak hrozí zplstnatění, ekzémy, alergie a radikální ostříhání. A pak trvá několik měsíců, než srst opět doroste do původní krásy. Náročnost péče se zvyšuje v době línání.

Perská kočka – aristokratka mezi kočkami

21. října 2008 v 0:04 | čajovna


Kdo by ji neznal? Chundelaté klubíčko známé z roztomilých pohledů a reklam. Na výstavách zaslouženě budí největší pozornost hlavně u dětí.
Toto dlouhosrsté kočičí plemeno je přes svůj impozantní zjev původu spíše nejasného. Traduje se, že křížením pouštních a asijských stepních koček vzniklo kdesi v Asii. Pak se jim domovem stalo Turecko a do Evropy se dostala až v 16.-17. století, prvně v Itálii a Francii. Tehdy ještě jejich vzhled nesl otisky tureckých angor, ale křížením hlavně s kočkami pocházejícími z Velké Británie tento vliv vymizel. Ostatně právě Anglie je oficiálně považována za kolébku perských koček, protože tu vznikl první uznávaný standard. Pojďte si o nich něco přečíst a podívat se na obrázky z chovatelské stanice Monarcha, která má jedny z nejlepších perských mazlíčků...

Lze vyléčit zlomeninu u koně?

13. října 2008 v 7:52 | čajovna
Letošní Velká pardubická si opět vybrala svou daň, tentokrát to byl poslední závod pro Klipa... Na vině však není jen tento dostih. I ostatní překážkové dostihy, rovinové dostihy, klidné vyjížďky, úrazy v boxech, ve stájích, ve výběhu...kůň si může zlomit nohu v mnoha jiných situacích. Každého napadne - proboha vyléčit! Jenže to není tak jednoduché...
Když to jednou pochopíme, zjistíme, že milosrdné utracení koně je pro něj vlastně jediným "lidským řešením." Bohužel a bohudík zároveň...


Kočka je jak had

11. října 2008 v 1:19 | čajovna
Nemyslím, že je slizká a zákeřná, i když to zarytí odpůrci koček rádi tvrdí. Kočka má s hadem opravdu mnoho společného. Impulsem k této možná trochu překvapivé myšlence mi byla včerejší noc, kdy jsem už poněkolikáté málem rozšlápla tu naši chlupatinu v koupelně. Tentokrát to odnesl ocas a v prvním momentě to jako šlápnutí na hada vypadalo. Akorát had není chlupatý a teplý...
 
 

Reklama