Zamyšlení

Jaký bude rok 2017 podle Andělů?

31. prosince 2016 v 15:05 | R. Petříčková

Rok 2016 je za námi, nabízí se otázka, co bude dál? Nejrůznější typy karet jsou schopná nahlédnout pod pokličku právě se vařícího a připravovaného roku 2017, který se už skoro podává na stůl. Každý rok s sebou nese nějakou obecnou energii. Nemusí převrátit vzhůru nohama každého ani nemusí naplno působit na každého, protože individuální úkoly v tomto roce mohou být silnější nebo silné tak, že obecné energie sotva pocítíme, ale ve většině případů působí na celé lidstvo nějaká základní společná energie. Jaká bude pro rok příští…?

Je kráva naše matka?

16. července 2015 v 19:39 | Satja das
,Člověk, který zabije krávu,
přestože je úplně uspokojen jejím mlékem,
je pod vlivem nejhlubší nevědomosti. ``
(Rgvéda 9.4.64)

Před nějakým časem se na internetu objevil jeden provokativní článek o jisté slečně, která se živí zabíjením divokých zvářat v Africe. Docela dost lidí to pobouřilo a rozhněvalo. Psali k tomu nejrůznější komentáře a rozeběhla se vášnivá diskuse.
Také jsem tam přispěl několika svými poznámkami, nepříliš lichotivými o této slečně. Mimo jiné mne to alespoň inspirovalo k napsání tohoto článku.
Duchovní učitel Bhaktivedant Prabhupád měl na toto téma nejednu přednášku. Jenom pro
ilustraci uvádím alespoň úryvek jedné z nich:
"Kráva není moje matka? Kdo může žít bez mléka? Kdo někdy nepil kravské mléko? Hned poránu se napijete mléka. A kráva, která vám poskytuje mléko, není matkou? Jaký to dává smysl? Matkovražedná civilizace. A pak chtějí, aby byli šťastní. Proto pravidelně dochází k velkým válkám a hrozným masakrům. To jsou reakce." (Úryvek z konverzace se Šrílou Prabhupádou - 14. června 1976, Detroit)
Není co dodat.


Předehra ke Třetí válce?,1.část.

1. února 2015 v 9:52 | P.Kalenda
Pavel Kalenda shrnuje hlavní události, jimiž jsme v posledních letech bombardováni, a na základě vlastního modelu analyzuje, zda budeme bombardováni i něčím jiným.

Jako geofyzik, zabývající se prognózou zemětřesení, a tedy nelineárními modely, ve kterých výsledek v oblasti kritického bodu už nebývá závislý na vnějších podnětech a systém se samovolně dostává do mezního stavu, jsem se pokusil o analýzu mezinárodní situace. Zvolil jsem stejný model, jaký používám pro zemětřesení a analyzoval nejdůležitější body modelu - jak daleko je situace od mezního stavu, zda už byl překročen kritický bod a kam směřuje aktuální vývoj.

Na úvod vysvětlím některé pojmy: Kritický bod je takový bod, při jehož překročení je systém už neřiditelný a i při úplném odebrání působících vnějších sil se samovolně dostane do mezního stavu. Mezní stav je takový stav, kdy nastane kvalitativní změna systému (buď destrukce = zemětřesení, nebo válka v případě společnosti, nebo úplná změna společenského systému, tedy revoluce). Prekurzory jsou takové projevy (příznaky), které ukazují, kde se systém nachází a kam směřuje. Podle nich se dá vyhodnotit, jak "daleko" nebo "blízko" se systém nachází od kritického bodu nebo mezního stavu.

Paralela s rokem 1938?
Analyzujme nejprve prekurzory, které nám ukáží, v jakém stavu je systém. Toto je možné nejlépe provést porovnáním se známými situacemi, které již nastaly a jejichž důsledky již známe. Můžeme proto porovnat současný stav například s lety 1936 - 1938. Jaká byla situace například ve světové ekonomice a jaká je dnes? V roce 1936 se celý svět nacházel po období Velké hospodářské krize, která dopadla nejvíce především na Německo, jako poraženého v 1. světové válce. Hitler, který se dostal k moci v roce 1933, vsadil na budování silné armády a už v roce 1938 připojil k Německu Rakousko a zanedlouho také část Československa.
Odvetná protiopatření Ruska už byla zahájena i v blízkosti území USA. Toto si dosud tato mocnost nepřipouštěla, že by i její území mohlo být dějištěm další války a spoléhala na svou věrnou a dobrou Evropu jako na opětovné válečné pole.
Dnes se globální ekonomika nachází v období mírného zotavení po hluboké hypotéční krizi, která začala v roce 2008, stejně jako v roce 1929, v USA. Na rozdíl od roku 1933 a od Německa před 2. světovou válkou dnes nejsou státy NATO tím poraženým v předchozí válce, ale přesto hledaly řešení krize v masivním zbrojení (na úvěr, nebo nekrytými penězi), které sice začalo už v roce 2001 po teroristickém útoku na WTC, ale bylo dále navýšeno v roce 2008, zejména v USA.
Dnes představují výdaje států NATO celkem 60 - 70% celosvětových výdajů na zbrojení. Protože tyto výdaje jsou zcela neproduktivní (samy o sobě neprodukují žádné hmotné statky), musí být nějak "využity".
V roce 1936 předpokládal Hitler, že nekryté výdaje na zbrojení zaplatí poražený nepřítel. V roce 1939 tak tomu skutečně bylo po bleskovém obsazení Polska, v roce 1940 rychle obsadil Belgii, Holandsko a následně i Francii, jejichž průmysl zapojil do své výroby. Projevilo se to také na zvýšení životní úrovně občanů v Německu.
Jak dnes víme, hlavním Hitlerovým cílem bylo obsazení Ruska (Drang nach Osten), získání jeho území (Lebensraum) a trhu. Z materiálů Třetí říše vyšlo najevo, že o samotné obyvatele, tedy Rusy, vůbec nestáli a považovali je jen za otrockou pracovní sílu.
Kam dnes směřuje NATO? Když se vrátíme k dohodě z Jalty, která stanovila hranice mezi Východem a Západem po 2. světové válce na Odře a Nise, tak už dnes vidíme, kam až se tato hranice posunula. V poklidu a míru byly k NATO po Pražském summitu v roce 2004 připojeny Estonsko, Lotyšsko, Litva, Slovensko, Slovinsko, Bulharsko a Rumunsko a v roce 2009 také Chorvatsko a Albánie. Pohříchu, většina států se neptala svých obyvatel, zda chtějí vstoupit do NATO a někde bylo referendum zmařené (Slovensko). Ukrajině a Gruzii bylo členství přislíbeno i přes protesty Ruska a ujišťování USA, že se hranice NATO neposunou až k Rusku. Kromě územních zisků začalo NATO stupňovat intenzitu vojenských cvičení jak v Baltském moři pod záminkou obrany pobaltských republik, tak v Černém moři společně s Ukrajinou nebo na Kavkaze s Gruzií.
Při srovnání s obdobím před 2. světovou válkou můžeme konstatovat, že tato situace je obdobná situaci po anšlusu Rakouska a před obsazením Polska, které je považováno za počátek války. Rozsah území států NATO dnes odpovídá území Třetí říše přibližně v roce 1940, tedy před vpádem Hitlera do Sovětského svazu. Toho si všiml i bývalý finský diplomat Peter Liskola.
Jaké jsou dnes cíle NATO? Jak vyplývá z oficiálních dokumentů z posledních summitů NATO, musí se NATO bránit před rozpínavostí Ruska, a proto bude dále navyšovat rozpočet na zbrojení až do výše 2% HDP a budovat základny rychlého nasazení v pobaltských státech a Polsku, které se cítí být nejvíce ohroženy. Síly rychlého nasazení mají být vybudovány také v tzv. "horkých skvrnách", kde se bezprostředně stýkají zájmy Ruska a NATO, jako je Gruzie, Ázerbajdžán, Ukrajina, nebo pobaltské státy.
Důležitým prekurzorem (příznakem) je i vývoj globálního obchodu a globální měny. Dnes je jediným platidlem za ropu tzv. petrodolar. Zatím každý státník, který chtěl od dolaru ustoupit, násilně zemřel. Stalo se to Saddámovi Husajnovi několik měsíců poté, co přešel na platbu za ropu na eura, jak plánoval už od roku 2000, stalo se to i Muammaru Kaddáfímu, když začal obchodovat v juanech a přesměroval dodávky ropy z Francie do Číny. Jak dnes signalizuje Rusko, chystá se nejprve v rámci BRICS, a poté i celosvětově, akceptovat platby za ropu a plyn jen za tzv. "zlaté ruble", tedy měnu, podloženou zlatem. Toto počínání může vést k pádu dolaru, kterému se USA budou snažit čelit i za cenu fyzické likvidace představitelů Ruska nebo dalších států, které se zapojí do tohoto obchodu. Již dnes je Putin druhým v seznamu světových škůdců.
Po analýze připravenosti k válce, která ukázala, že svět se již nachází v obdobném stavu jako Evropa na konci roku 1938, kdy jsou již vybudovány "palposty", které je nutno co nejdříve použít, aby byly splaceny půjčky, za které byly pořízeny, je nutná mediální příprava a následně použití spouštěcího mechanismusmu, od kterého již nebude cesta zpět. Takovými spouštěcími mechanismy byly v případě první světové války Sarajevský atentát, v případě 2. světové války přepadení vysílače Gliwice v Polsku, v případě vietnamské války tzv. Tonkinský incident. Mohli bychom ukázat na mnoho dalších před každou z válek (ZHN v Iráku, WTC před Afghanistánem, a podobně). Po těchto "triggerech" už nešlo vrátit dějiny zpět a odvolat nastávající válku, která vždy začínala obdobou "Mým národům" a poukázáním na "Osu zla".

Nebyla už použita záminka k válce?
Když se podíváme na výsledky "demokratizace" světa vidíme, že se podařilo oslabit spojence Ruska v Evropě "pacifikováním" Srbska a rozdělením Jugoslávie, podařilo se za pomocí Oranžových nebo jinak barevných revolucí rozložit většinu států severní Afriky a Blízkého východu, které se mohly stát spojenci Ruska díky jejich politice nezávislé na USA, podařilo se najít spojence v Gruzii, Ázerbajdžánu, ve všech pobaltských státech nebo v Kazachstánu, bezprostředně sousedících s Ruskem, a dokonce v mnohých z nich vybudovat vojenské základny (viz obr. 3). Nepodařilo se však zlomit jednoho z největších spojenců Ruska - Sýrii.
Žádná země však nebyla tak připravena a vyškolena, že by chtěla sama zaútočit na Rusko nebo jeho spojence - až na Gruzii a Ázerbajdžán. Gruzie se spoléhala na podporu sil NATO a pokusila se obsadit území Jižní Osetie (autonomní nezávislá republika uznaná Ruskem, ale de jure stále součást Gruzie), což si Rusko nenechalo líbit a během týdne vytlačilo a zničilo většinu vojenské techniky Gruzie. O obdobnou akci se pokusil Ázerbajdžán v konfliktu s Arménií o Náhorní Karabach (kde většinově žijí Arménci v autonomní republice také de jure spadající pod Ázerbajdžán), ale rovněž neuspěl.
Po neúspěchu provokativní akce v Jižní Osetii se NATO zaměřilo na další kontroverzní stát - na Ukrajinu. Roky trvalo školení aktivistů v Polsku za finanční podpory USA ve výši minimálně 5 mld. dolarů, jak neprozřetelně prozradila Victoria Nuland s cílem podpořit na Ukrajině část veřejnosti nespokojenou s místními oligarchy a zorganizovat Euromajdan. Euromajdan svrhl (jako ve všech

Předehra ke Třetí válce?, 2.část

1. února 2015 v 9:50 | P.Kalenda
barevných revolucích) legitimní vládu a převzal moc nad Ukrajinou. Cílem nové vlády už od prvních okamžiků bylo revidovat vztahy s Ruskem i s ruskými obyvateli Ukrajiny a otevřeně se revanšovat za výsledky 2. světové války - pokořit Rusko a dojít až do Moskvy.

Třetí světová válka začala
Na vyprovokování Ruska k protiakci byl použit jazykový zákon, který jako jeden z prvních přijal "reformovaný" ukrajinský parlament a který vedl k odtržení Krymu a celé jihovýchodní části Ukrajiny, kde žijí převážně etničtí Rusové. Když se nepodařilo ani vojensky udržet celistvost Ukrajiny, která se začala rozpadat podle etnických celků, tak byl použit falešný incident s malajským letadlem MH17, který se měl stát signálem pro zapojení světového společenství do akcí proti Rusku. Tento jasný trigger však prozatím měl jen částečný úspěch, protože došlo "jen" k zintenzivnění hospodářských sankcí proti Rusku, ale nikoli k přímé vojenské konfrontaci na východě Ukrajiny a na Krymu. Přesto, …. trigger už byl použit a nynější vývoj už může pouze směřovat k meznímu stavu, tedy k válce. Byl překročen kritický bod. Ke stejným závěrům došel i papež František - třetí světová válka už započala, jen mnozí si to ještě nejsou schopni a ochotni připustit, protože pravda mnohdy bolí.
Takových triggerů, tedy spouštěcích mechanismů k zahájení otevřeného konfliktu, bylo použito už několik (Osetie, Sýrie, Krym, let MH17), a všechny společně ukazují, kam směřuje vývoj - k přímé ekonomické a poté i vojenské konfrontaci států NATO s Ruskem, respektive USA a Ruska (jak konstatoval i slovenský premiér Robert Fico). Analýza avšak také ukázala, že státy eurozóny nejsou vůbec jednotné a ne všechny chtějí být použity USA jako beranidlo proti Rusku. Dopad jak sankcí, tak zejména eskalujícího vojenského konfliktu dopadne zejména na východní a periferní státy EU, které se již dnes nacházejí v nelehké ekonomické situaci (Řecko, Španělsko, Itálie, Slovinsko, Polsko, …) a u nichž minulá ekonomická krize ještě zdaleka neskončila a potácejí se u dna recese za masivní pomoci EU a půjček MMF.

Trendy vývoje
Když analyzujeme trendy vývoje a deklarované pozice jednotlivých států a uskupení, pak je jasně patrný územní rozmach států NATO a rozšiřování vojenských základen po celém světě. To svědčí o tom, že tyto základny nemají být použity pro obranu území členských států NATO, ale zejména pro obsazení a udržení cizích území, především v zájmu USA. Důležitá je vedoucí role USA v celém svazku NATO, které se ostatní státy víceméně dobrovolně podřizují. Již v roce 2005 měly USA po světě 737 základen a dnes se jejich počet výrazně navýšil. Na summitu NATO v Tallinu bylo rozhodnuto o vybudování dalších základen zejména v pobaltských státech a Gruzii (viz obr. 3). Rusko na tento vývoj zareagovalo plánem rozmístění nových základen ve spojeneckých státech - ve Vietnamu, na Kubě, ve Venezuele, Nikaragui a na Seychelských ostrovech. Proč asi Rusko odpustilo Kubě 90% dluhu z dob studené války?
V aktuální situaci má každá strana konfliktu své poměrně čitelné pozice. Rusko podniká jen vynucené kroky jako například po gruzínském vpádu do Jižní Osetie, po vyslání Tomahawků na Damašek (ruský spojenec), po snaze vybudovat na Krymu základnu NATO. Rusko nepotřebuje expandovat do západní Evropy, protože má dost své půdy a surovinových i lidských zdrojů. Nechce ovšem připustit revizi druhé světové války a návrat fašismu, který dnes bují na Ukrajině. Už dnes bylo nuceno spolknout hořkou pilulku, kdy se proti němu obrátila většina států, osvobozených za Druhé světové války od nacismu a přešla na stranu NATO, tedy proti smyslu dohod mezi Gorbačovem a G. Bushem sen. (před ním s Reaganem).
USA dnes tlačí NATO a zejména státy Evropy do zintenzivnění sankcí proti Rusku, navýšení vojenských výdajů a přímého zapojení do vojenských operací. Na státy EU dnes dopadne většina sankcí i případné hospodářské pomoci "demokratické" Ukrajině. Závislost EU na energetických zdrojích Ruska je obrovská. Navíc, EU přišla o své odbytiště především potravinářského zboží po protiopatřeních Ruska. To vše prospívá USA stejně, jako konflikt v Evropě za 1. a 2. světové války.
Ve státech Evropy jsou také dobře patrné tendence k revizi výsledků 2. světové války. Německu se už podařilo výsledky revidovat a po sjednocení se celé zapojilo do struktur NATO včetně působení v zahraničních misích. Jejich slabým místem je velká závislost na energetických zdrojích Ruska zejména po odstavení německých jaderných elektráren v roce 2012.
Polsko má s Ruskem hodně nevyřízených účtů, zejména v Katyni, kde zahynula intelektuální elita národa, a také v Haliči, o kterou přišlo v roce 1945, kdy byla rozdělena mezi Polsko a Ukrajinu. Paradoxem je nynější podpora Poláků fašistickému režimu v Kyjevě i přesto, že Banderovci (nyní oslavováni v Kyjevě jako národní hrdinové) vyvraždili ve Lvově v roce 1944 tisíce Poláků.
Nejsmutnější je analýza vývoje na Ukrajině. Tato země byla těsně před bankrotem již v roce 2013 (moje osobní poznatky z Kyjeva a Krymu), kdy byla většina majetku rozkradena novými oligarchy. Nebyly tak již peníze na normální chod institucí státu a ani na nezbytný plyn. To se projevilo zejména v zimě roku 2009, kdy kvůli nezaplacení dodávek Rusko (Gasprom) přerušilo dodávky plynu. Nynější občanská válka na Ukrajině ekonomickou krizi nadále prohloubila i proto, že Rusko zvedlo ceny plynu z dumpingových cen na světovou úroveň a požaduje platby předem. Vnější zadlužení Ukrajiny tak dosáhlo 70 miliard dolarů, tedy více než 60% HDP a nadále se zvyšuje. Politický vývoj na Ukrajině zcela nepokrytě směřuje k nacistické diktatuře, kdy většinu křesel po "reorganizaci" parlamentu obsadili nepokryté fašistické strany (Pravý sektor, Udar, Radikální strana, …), které budou mít také většinu po nadcházejících "demokratických" volbách. Fašistický stát na Ukrajině by byl pouze přímým pokračovatelem národnostních tendencí, jasně vyjádřených a odsouzených i v Jaltské dohodě.
Ukrajina takový vývoj nebude schopna ustát a kritická bude zima 2014/15, kdy bude muset intervenovat i MMF a státy EU.
Analýza současné mezinárodní situace za pomocí nelineárních modelů s kritickou mezí ukazuje, že se svět nachází v obdobné situaci jako před bezprostředním zahájením 2. světové války. Zbrojení na dluh jako způsob řešení ekonomické krize a vývoz nezaměstnanosti jsou obdobné jako ve 30. letech minulého století. Protože světový obchod zejména v komoditní oblasti stojí a padá s petrodolarem, je zde snaha zcela odstranit jakékoli výjimky. Dnešní postupný přechod států BRICS na zlatý rubl urychluje krizové tendence v západních státech a odkrývá největší slabinu jejich prosperity - život na dluh, který v mnoha světových velmocích už dosahuje více než 60% HDP (Francie, Irsko, Itálie, Izrael, Japonsko, Kanada, Německo, UK, USA, Španělsko, …).
Nejdůležitějším se ale zdá být poznatek, že většina těchto "vyspělých" států (zejména USA) chce své ekonomické potíže řešit obdobným způsobem, jako Hitler ve 30. letech - rozpoutáváním lokálních a postupně i globálního konfliktu. Zatím jsme pozorovali pouze kompletní destrukci fungujících států jako Irák (2003-11), Libye (2011), zatím nepodařenou destrukci systému v Sýrii, zasahování do vnitřních věcí v Egyptě, Alžíru, Pákistánu s eliminací zejména případných spojenců Ruska nebo Číny a postupným se přibližováním se jak k hranicím Ruska, tak i k Číně. Evidentní snahou je revidovat výsledky 2. světové války a nově uspořádat mezinárodní trhy a obchod, ve kterém by hrály dominantní roli USA (potažmo i Velká Británie). V Evropě se tento cíl již částečně podařilo splnit - do sféry vlivu USA a NATO byly zcela začleněny bývalé satelity Sovětského svazu a podařilo se postoupit na mnohých místech k samotným hranicím Ruska a Číny.
Bude jen otázkou, jak rychle se podaří vyvolat záminku k zahájení pacifikace a "demokratizace" Ruska. Několik takových záminek již bylo použito, ale zatím vedly pouze k mírné eskalaci napětí a k uvalení sankcí. Tento stav již ale vede pouze k urychlení procesů a k dosažení onoho mezního stavu, kdy bude zahájena explicitní válka. Bohužel, jak otevřeně varoval Putin (a zde), tato válka bude jaderná a pokud mě fakta nešálí a mám dobré zdroje, odvetná protiopatření Ruska už byla zahájena i v blízkosti území USA. Toto si dosud tato mocnost nepřipouštěla, že by i její území mohlo být dějištěm další války a spoléhala na svou věrnou a dobrou Evropu jako na opětovné válečné pole.
Čtenářům se může zdát podivné, že většina citované literatury je z okruhu nezávislých médií a z ruských zdrojů. Je to dáno asi tím, že oficiální média neinformují objektivně a skutečně nezávisle a jsou spíše propagandistickými agenturami. Naštěstí, díky tomu, že v rámci své profese cestuji po celém světě a jsem v denním kontaktu s lidmi celého světa, mám informace ověřené z původních zdrojů a z vlastního pozorování, jako například letos na Ukrajině nebo zde.
Takto jsem si ověřil mnohé informace v Číně, Pákistánu, Ázerbajdžánu, Arménii, nebo v Rusku. Navíc, čas veškeré informace vždy dobře prověří a po letech vyjde nakonec realita najevo stejně, jako domnělé zbraně hromadného ničení v Iráku, na které ukazoval generál Powell v OSN a všude se o tom psalo.

Zdroj: Proti proudu

Kam kráčíme?

31. ledna 2015 v 10:11 | čajovna

"Kam kráčíme??" Toťotázka!

· Kilo rohlíků stojí 59 korun, kilo mražené kachny 39 korun.

· Brambory jsou dražší jak banány.

· Z údajně zdravého rybího masa vyteče polovina vody.

· Masné výrobky neobsahují maso.

· V akčním letáku Kauflandu je 38 inzerátů na půjčení peněz .

· Jogurt obsahuje 45% mléka..

· Vepřová žebra jsou dražší jak vepřová kýta.

· I během řeči s kamarádem telefonujeme.

· Čím víc věcí máme, tím víc po dalších toužíme.

· Náš mobil má tolik funkcí,že se jimi chlubíme přátelům, ale pro život jsou nevyužitelné.

· Švestky dovážíme z Argentiny .

· Na polích je víc slunečních kolektorů jako pšenice.

· Státní svátek je důvodem se ožrat, ale proč je ten den svátkem, to 90% lidí neví.

· Jihneme při pohledu na opuštěné psy, ale opuštění lidé nás nezajímají.

· Slovo "děkuji" nahradilo slovo "co za to?"

· Máslová buchta má záruku 12 měsíců.

· Kilo sušeného slepičího hovna (kuřince), je dražší než kilo kuřecích stehen.

· Ve městě máme 6 pizzerií, ale vepřo-knedlo-zelo si nikde nedám, není.

· Návštěva kulturní památky vyjde rodinu na dva tisíce.

· Půlka rodičů nemá peníze, aby vlastní dítě poslali na lyžařský kurs.

· Doma denně gruntujeme, ale odpadky venku hodíme mimo popelnici, nebo do lesa.

· Na naší televizi večer přepneme25 programů, ale najdeme jenom vaření celebrit,reality šou nebo reklamy.

· Svým blízkým pošleme třicet stupidních mejlů, ale ani jednou se nezeptáme, jak se mají.

· Pod pojmem kultura se nám vybaví návštěva multikina.

· Pořizujeme si na splátky nadupané SUV, i když jednou týdně jedeme do supermarketu a jednou měsíčně navštívit rodiče v domově důchodců.

· Nejprodávanější knihy jsou kuchařky od každého,kdo má do řiti díru, životopisy pseudo hvězd, a horoskopy.

· Existuje 30 časopisů pro ženy, ale ani jeden pro normální ženy.

· Nejčtenějším článkem na Internetu v rubrice KULTURA byl ten, jak si Agáta Hanychová žehlila kalhoty na těle napařovací žehličkou a opařila si frndu.

· Stát daruje církvím miliardy, ale do kostela se přes den nedostaneme a když ano, tak za vstupné.

Kam kráčíme ?? Již to vím: "Do pr…!!"

Proč Švýcaři necestují?

31. ledna 2015 v 10:11 | čajovna

Proč Švýcaři necestují ?

Protože mají nádhernou zemi

s překrásnou přírodou,

pouze sedmičlennou vládu,
ve které na rozdíl od Česka

nezasedali kreténi kam až paměť sahá,
a protože si o podstatných věcech

rozhodují sami v referendu -

například otom,
že ve Švýcarsku si muslimská pakáž

ani neškrtne,
a na stavbu mešit a minaretů

může rovnou zapomenout !

"
"
"
Je to moudrý národ...

Proroctví se naplňuje

25. ledna 2015 v 11:37 | Libertus
Sibylino proroctví se začíná naplňovat - rok 2015 má dojit ke střetům víry...

TEN KONEC SI PŘEČTIĚTE U R Č I T Ě

Autorem následujících slov je údajně Dr. Emanuel TANAY, známý a vysoce uznávaný
psychiatr. Muž, jehož rodina patřila před druhou světovou válkou k německé
aristokracii, vlastnil řadu průmyslových podniků a nemovitostí.

Když byl tázán, kolik Němců bylo skutečnými nacisty, odpověděl způsobem, který může být
určující pro náš postoj k fanatizmu: "Velmi málo lidí bylo skutečnými
nacisty, ale mnoho dalších se radovalo z návratu německé hrdosti a další byli
příliš zaneprázdněni, než aby je to zajímalo.

Byl jsem jedním z těch, kdo pokládali nacisty za bandu bláznů.
Takže většina se prostě stáhla a umožnila tím, aby se to vše stalo. Pak,
dříve než jsme to zjistili, nás měli v hrsti, ztratili jsme kontrolu a nastal
konec světa.
Má rodina ztratila všechno. Já sám jsem skončil v koncentračním táboře
a Spojenci rozbili mé továrny. Dnes nám znovu a znovu různí experti opakují, že
Islám je náboženství pokoje a že velká většina muslimů si přece přeje jedině
žít v míru. I když toto laické ujišťování může být pravdivé, nemá
pražádný význam!!!! Je to bezcenné šidítko, které nám má umožnit, abychom
se cítili lépe a aby se poněkud zmenšil (psychický) účinek fanatického řádění ve
světě ve jménu...Islámu...!!!!!!!!!!!!.


Je skutečností, že v současné fázi dějin vládnou Islámem fanatici.
Jsou to fanatici, kdo vedou každou z 50 válek, které zuří ve světě. Jsou to
fanatici, kdo systematicky masakrují křesťany či příslušníky domorodých kmenů
v Africe a postupně utápějí kontinent v přívalu Islámu. Jsou to fanatici, kdo
spouštějí exploze bomb, usekávají hlavy, vraždí nebo zabíjejí z důvodů cti.Jsou
to fanatici, kdo přebírají mešitu po mešitě. Jsou to fanatici, kdo se zápalem
šíří kamenování a věšení obětí, znásilňování, zabíjení, polévání žen
kyselinou, likvidací homosexuálů......

Jsou to fanatici, kdo učí mladé zabíjet a stát se sebevražednými bombovými ........zabijáky.....
Obtížně měřitelnou skutečností je, že mírumilovná většina, mlčící
většina....!!!!!!!!!" .....je vyděšena a je vyřazena.


Komunistické Rusko sestávalo z Rusů, kteří chtěli pouze žít v míru, a
přesto komunistické Rusko bylo odpovědno za vraždu asi 20 milionů lidí.

Ohromná populace Číny byla rovněž mírumilovná, ale čínským komunistům se
podařilo zabít ohromujících 70 milionů lidí.


Průměrný Japonec před druhou světovou válkou rozhodně nebyl
sadistickým válečným štváčem. Přesto si Japonsko vražděním a krveprolití mrazilo
cestu Jihovýchodní Asií v orgii zabíjení, které zahrnovalo systematické
vraždy 12 milionů čínských civilistů; většinou byli zabiti šavlí, lopatou a
bajonetem.


Kdo by mohl zapomenout Rwandu, která se zhroutila v krvavém zabíjení.
Není snad možno tvrdit, že většina Rwanďanů byli mírumilovní lidé?

Poučení z historie jsou často neuvěřitelně jednoduchá a lapidární, ale
přese vše, všechny naše schopnosti logického myšlení často přehlédneme
nejzákladnější a zcela nekomplikované závěry: svým mlčením se mírumilovní
muslimové stali zcela irelevantními. Mírumilovní muslimové se stanou našimi
nepřáteli, jestliže nepozvednou svůj hlas, protože se stejně jako Dr. Tanay
jednoho dne probudí a zjistí, že se dostali do područí fanatiků a že"nastal
konec světa".


Mírumilovní Němci, Japonci, Číňané, Rusové, Rwanďané, Srbové,
Afgánci, Iráčané, Palestinci, Somálci, Nigerijci, Alžířané a mnozí další
zemřeli, protože mírumilovná většina nepromluvila, až pak bylo pozdě. Pro
nás, kteří to vše sledujeme, aniž bychom se angažovali, platí, že musíme dávat
pozor na jedinou skupinu, která se počítá: na fanatiky, kteří
nás...!!!!!...ohrožují....!!!!!!!!... náš způsob života..!!!!!.


Žádná mešita ani minaret v Evropě..!!!!!, pokud nebude stejné
množství katolických kostelů v arabském světě a také stejné množství
katolíků..!!!!! Pedofily civilizovaný svět trestá...a co muslimové, kteří
souloží 8 leté dívky a mají s nimi děti, co Mohamed,
jejich bůh, také měl 8 letou., také byl pedofil.!!!!

Přeje si někdo z Vás, aby za dvě desítky..!!!! let souložil nějaký
muslimský stařec Vaše vnučky a pravnučky, aby je kamenovali, zabíjeli,
polévali kyselinou, prováděli ženskou obřízku..?!!!!


A konečně: každý, kdo pochybuje, že se jedná o závažnou záležitost. A kdo
vymaže tento mail, aniž by ho poslal dál, ten se podílí na pasivitě, která
dovoluje, aby problémy narůstaly.

Proto se trochu rozmáchněte a pošlete to dál a dál, a ještě dalším.
Doufejme, že tento mail čtou tisíce lidí na světě, přemýšlejí o něm.

Novoroční tradice

10. ledna 2015 v 8:42 | čajovna
Take si říkáte, jak jste rádi, že vánoční a silvestrovské obžerství již skončilo? Mísy s bramborovým salátem, smažené pokrmy všeho druhu, cukroví, ovar, chlebíčky, brambůrky, tyčinky a jiné pochutiny už vám doslova lezou krkem? Tak jako mnoho lidí jste si dali novoroční předsevzetí a během několika dnů je porušili? Více pohybu, zdravé jídlo či zbavit se zlozvyků, to jsou asi nejčastější předsevzetí. Že budete jíst čočku více než jedenkrát do roka, přesto že ji nemáte rádi? Nezoufejte, nejste v tom sami. Jak praví traduce, na novoročním stole by skutečně čočka neměla chybět. Prý přináší peníze, neboť její tvar připomíná drobné mince. Pokud budete jíst čočku častěji, alespoň jednou za měsíc, budete po celý rok take zdraví. Nemáte-li ji příliš v oblibě, uvařte si třeba čočkové karbanátky či ji přidejte do salátu. Kromě čočky byste neměli zapomenout na vepřové, prasátko symbolizuje štěstí. A naopak se vyhýbali rychlím a létavým pokrmům, které by toto zhatily. Na novoroční stůl by tak rozhodně neměla přijít drůbež, aby štěstí neuletělo do nebe, ryba, aby neuplavalo do řeky a zajíc aby neuteklo do lesa. Není to však traduce celosvětová. Lidé v různých zemích připravují na nový rok jídla, o kterých věří, že jim v následujícím roce přinesou štěstí, zdraví, peníze a lásku. Podobná čočková traduce existuje take v Maďarsku a Itálii, kde však na Nový rok musí být čočka zelená jako symbol štěstí. V některých zemích se take pečou variance novoročního koláče, tzv. Vasilopita, do kterého se zapéká peníz či hrášek, kdo jej najde, bude mít štěstí a peněz dosti. Koláč připomíná stovky let starou legend o slavném řeckém biskupovi.
Holanďané na silvestra připravují malinké sladké koblížky. Na jihu Spojených států lidé tradičně připravují kulatý bochník kukuřičného chleba, který má krásně zlatavou barvu, čímž připomíná hroudu zlata. Každý, kdo z bochníku na Nový rok sní aspoň kousíček, bude mít po celý rok dostatek peněz. Němci a Skandinávci naopak věří, že pokud si rybáři o silvestrovské půlnoci pochutnají na sledi, budou mít celý rok sítě plné ryb. Ve Španělsku a na Kubě musí každý člověk o půlnoci sníst přesně dvanáct kuliček hroznového vína, které symbolizují každý měsíc v roce.
V tento den by hospodyňka naopak neměla zametat, prát ani uklízet, aby se štěstí z domu nevymetlo.
V židovské duchovní kultuře na Nový rok zkoumají lidé vše, co učinili a neučinili.Blížící se den stvoření světa je příležitostí, aby si v rodině, s přáteli a známými vyměnili lístky s přáním dobrého v nadcházejícím čase.Taková přání si vyměňují také při synagogální bohoslužbě, dříve než se obec rozejde k rodinné slavnosti domů. V rámci svátečního jídla existuje zvyk jíst v medu omočená, sladká jablka, symbol očekávaných dobrých časů. O tomto svátku se troubí na beranní roh, zvaný šofar. Troubení na šofar vyjadřuje hold božímu království, dale tento obyčej upomíná na dobu praotců. Všechny tyto traduce jsou součástí novoročního přání:" kéž jsi zapsán pro dobrý rok." Toto přání se vztahuje ke knize osudu.

Čínský nový rok
Je nejvýznamnější z tradičních čínských svátků. Někdy je označovám jako lunární nový rok,
zejména lidmi žijícími mimo Čínu. Jeho oslavy tradičné začínají prvním dnem prvního luná-
rního měsíce a končí 15 dnem, známým jako Svátek lampionů. Každý rok je symbolizován
jedním ze dvanácti zvířat a 5 elementů, cyklujících každých 60 let.

Cejlonský nový rok
Zajímavý je cejlonský nový rok. spadá do dubna (měsíce Bak), když se slunce pohybuje z Meena Rashiya (dům ryb) k Mesha Rashiya (dům skopce). Lidé na Cejlonu slaví národní nový rok "Aluth Avurudhu" v Sinhálsku a "Puththandu" v Tamilsku. Národní nový rok však nezačíná jako jinde o půlnoci, ale jeho začátek je vždy určen astrology. Ale nejen začátek, i konec roku určují astrologové. Zvláštní také je, že konec starého a začátek nového roku na sebe plynule nenavazuje, je mezi nimi perioda několika hodin, která se nazývá "nona gathe" (neutrální perioda). V tomto období se očekává, že nebudou vykonávány žádné práce a budou prováděny pouze náboženské aktivity.

Svátek Divali
Je to pět dní trvající slavnost, kterou slaví Hinduisté, Sikhové, Džainisté, ale take ho slaví na
Šrí Lance, Fidži, Malajsii, Trinidadu atd.
Nedílnou součástí slavnosti je zapalování malých hliněných lampiček (divas) naplněných olejem, které symbolizují vítězství dobra nad zlem. Účastnící nosí při této příležitosti zpravidla nové šaty a navzájem se obdarovávají sladkostmi. Pro některé indické finanční instituce začíná finanční rok právě prvním dnem Diwali, což jim má na dalších 12 měsíců přinést štěstí.

Proč neslavím vánoce?

24. prosince 2014 v 8:45 | B.Hejný
Říká se, že vánoce jsou svátky klidu, míru, rodinné pohody a odpuštění. Bohužel v moderní době kolem sebe vidíme při těchto svátcích jen zmatek, chaos, vtíravou reklamu, honbu za tzv. dárky atd. Lidé jsou na sebe zlí a bezohlední. V onchodech se tlačí, strkají do sebe, předbáhají se ve frontách, nadávají si, okrádají se a podobně. Vánoce jsou svátkem zlodějů, kapsářů a podvodníků všeho druhu. Take se traduje, že by o vánocích neměl být nikdo sám.
Další nesmysl. Jakoby na tom v této době nějak zvlášť záleželo, když jsou lidé, kteří jsou po celý rok sami a nikomu to nevadí. Někteří lidé se kvůli tomu trápí, žalem se opíjejí či jsou tak daleko, že páchají sebevraždy. Jen, aby nezůstávali sami.
Na duchovní úrovni jsou vánoce svátkem křesťanů. Měli by je proto především slavit křesťané, protože v tento den očekávají návrat Ježíše Krista.

Byl jeden den před vánoci. Jako mnoho vánoc předtím, neposílal ani nedostával dárky nebo přání. Pro něj byly vánoce jen další den. Jenom další den, po kterém bude následovat další. Věděl, že jsou to pokrytci, protože potřebují speciální den v roce na to, aby byli jeden na druhého hodní. Nemohou prostě takoví být; k tomu, aby vylezli ze svých děr a byli lidskými bytostmi, potřebují příležitost. Takoví to jsou shnilí zmrdi. Tohle věděl. Vždycky to pro ně nakonec skončilo u peněz. Nebylo úniku. Život byl prostě čekáním na začátek další směny.
(H. Rollins: Blues černýho kafe)

Mnoha lidem by jako četba na celý život úplně stačily vánoční nabídkové katalogy.
(Ch. Morgenstern)

Nade mnou nebe pověry,
pode mnou moře zvyků,
a já mezi nimi
na slabé loďce
zdravého rozumu.
Karel Havlíček. Borovský

Chléb, dar bohů

8. srpna 2014 v 10:08 | čajovna

Již jste se někdy zamysleli nad tím, odkud pocházejí některé naše tradice a zvyky? V naší lidové tradici existuje mnoho zvyků, jejichž původ není zcela jasný. Mezi tyto zvyky patří například vítání chlebem a solí. Málokoho by asi napadlo hledat jeho původ v pohanství. A přeci je tomu tak, stačí se jen trochu podívat do historie.
Všeobecně se chléb u našich předků těšil velké úctě. Není snad těžké uhodnout proč tomu tak bylo. Slované bývali především zemědělci a chléb byl tedy pro ně tou základní potravinou, na které závisel jejich život.
Chléb byl považován za boží dar a figuroval v mnoha slovanských obřadech. Nevíme už od kterého boha konkrétně to byl původně dar. Snad od Dážboga, který dával sluneční svit, snad od Peruna, který dával déšť a zúrodňoval půdu, snad od Mokoše, které představovala samotnou Matku Zemi a možná od nich ode všech. Toho se už asi nedopátráme a vlastně na tom až tak dalece nezáleží. V křesťanských časech byl chléb vnímán jako dar boha jediného, který vládne nade vším.
Už samotná příprava chleba bývala posvátnou záležitostí. Veškerá manipulace s chlebovým těstem byla provázena modlitbou a přežehnáváním magickými gesty. Chlebu se žehnalo při vkládání těsta do díže, při přendavání do pece i při vyjímání z pece. Slované si hodně potrpěli na pohostinnost, ale v čase kdy zadělávali a pekly chléb o nenadálé návštěvy nestáli. Ten, kdo vstoupil během zadělávání, kynutí, či pečení chleba do stavení, mohl totiž chleba uhranout a tím zkazit. Každý příchozí, který se během tohoto procesu objevil, musel proto pronést slova: "Pánbůh požehnej!", jinak nebyl vítán. Příprava chleba musela probíhat v naprosté vážnosti. To, jak se při pečení chleba chovat, učili rodiče své děti i vyprávěním pohádky "O sedmero krkavcích" : Matka pekla chléb a přislíbila svým sedmi synům, že udělá každému po bochníčku, budou-li tiší. Chlapci umlkli na chvíli jako pěny, ale bochníčky za tu chvíli upečeny býti nemohly, a chlapcům trpělivost brzy přešla. Začali matku zase hněvat, neustále za sukně ji tahat a křičet, kdy budou bochníčky hotovy. Dlouho to matka snášela, ale konečně ji trpělivost přešla; hněvivě na ně vzkřikla: "I bodejž jste se všichni zkrkavčili!" Všichni víme, jak to bylo dál. Chlapci se proměnili v krkavce a z kletby je vysvobodila až jejich malá sestřička. Pohádkou se děti učili, že při přípravě chleba je třeba dodržovat posvátná pravidla, nebo bude následovat trest. Pokud hospodyni nějaký bochánek při sázení do pece upadl na podlahu, bralo se to jako znamení neštěstí, nebo dokonce předzvěst, že někdo z rodiny zemře.
Také nakládání s hotovým chlebem bylo spojeno se spoustou rituálů a tabu. Na stůl, na kterém ležel chléb se nesměl položit klobouk, rozbalené dítě, natož si na něj sednout. Ze vztahu, jaký měl člověk k chlebu se usuzovalo jaký vztah má k lidem a k životu vůbec. Říkávalo se : "Kdo se neumí srovnat s chlebem, neporovná se ani s lidmi." Z Babičky Boženy Němcové si jistě pamatujete historku o tom, jak babička uvítala zámecké slečny podle dávného zvyku chlebem a solí a ony nad ním ohrnuly nos. Babička pak v soukromí své dceři řekla : "Víš ty co, Terinko. Kdo u mne nepřijme chléb a sůl, ten není hoden, abych mu židli podala." Zneuctění chleba patřívalo prostě k těm nejhorším prohřeškům, kterých se mohl člověk dopustit. Na mnoha místech naší vlasti se zachovala pověst marnivých slečnách či jiných rouhačích, kteří si nechali zhotovit z chleba střevíce a chodili v nich. Pověst obyčejně končí tím, že tyto marnivce zabil blesk, nebo byli proměněni v nějaké strašidlo. Chlebem se neplýtvalo. Drobky ze stolu se obětovaly předkům do ohně a ztvrdlými či plesnivými kousky chleba se nakrmila zvířata. Pokud někomu vypadl kousek chleba z ruky, zvedl jej a políbil na omluvu.
Chléb měl v lidové tradici ovšem i funkce v pravdě magické. Bochník chleba se například kladl na stůl při bouři spolu se zapálenou svící hromničkou na ochranu před blesky, nebo se posílal spolu se svící na prkně po rybníce, aby prkno ukázalo místo, kde leží na dně utopenec (zaznamenáno ještě v padesátých letech minulého století). Uvítání hostů chlebem a solí se rovnalo posvátnému vykouření dýmky u indiánů. Pokud spolu pojedli lidé chléb a sůl byl mezi nimi alespoň pro tuto chvíli mír. Folklorista Jiří Jilík uvádí ve své knize o Žítkovských bohyních příběh Ondry Lapčíkového z Koprvas, kterého trápila Můra. Bohyně poradila jeho ženě, ať bdí u jeho lože a až přijde Můra v jakékoli podobě, ať jí přehodí přes krk růženec a pak jí donutí ke slibu, že už nebude manželovi dále škodit. Můra prý přišla v podobě kočky. Když jí žena hodila na krk růženec proměnila se v děvečku ze mlýna. Potom na ní vymohla slib, který spolu stvrdili pojedením chleba se solí! Ten příběh je zřejmě jen pověst, ale přináší nám důležitou informaci, že chléb se solí se jedl na potvrzení dohody či smlouvy mezi lidmi!
O zvyku podávat hostům chléb a sůl jsem se dočetl i v Kobzáňově knize "U počátků vod" : "Čúval sem od starých ludí, že kdesi na Kroměřížu, na téj Hanéj, jak naši chlapi vojákovali, sú schody do země, a když sa po nich zejde dolu, že je tam slúp, co na něm stojí Zem. Slúp je železný, okolo slúpa chodí chlap, také v železi oblečený celý, a železnú rukavicú bije o teho slúpa. Když k němu dolu někdo příde, ptá sa on teho človeka préj : - Ešče je ten zvyk, že si ludé na uvítanú dávajú ukrójiť chleba? Když člověk řekne, že ešče, tož praví : - Ešče nebude konec světa! Ale až préj zvyčaj pomine, potom že nastane konec všetkého!" Nevím, jak vy, ale já z tohoto příběhu cítím naléhavé poselství našich předků, které říká; až pomine úcta ke chlebu, nastane konec světa. Možná to nebude konec světa jako celku, ale rozhodně to bude konec světa starých zvyklostí a tradic. Samotný základ těchto zvyků, který drží ten starý svět jako železný sloup, se zřítí a nastane doba zmatků a ztráty kořenů. Možná je čas, abychom vrátili chlebu jeho místo. Možná je čas, abychom pojedli chleba se solí kdykoli se jako pohané sejdeme a kdykoli budeme spolu dělat nějaký obřad. Co myslíte?




Zdroj: www.moje-kniha-stinu.blog.cz
 
 

Reklama