Věda a náboženství

Sadaputa dasa: Výzvy vědě a náboženství, 2.část.

5. dubna 2015 v 8:26 | čajovna
Zážitky blízké smrti (NDE)
NDE poskytují další příklad empirických důkazů týkajících se možného přežití vědomého já po smrti. NDE jsou obecně hlášeny v souvislosti se život ohrožujícími fyzickými traumaty, např. srdečními infarkty, ale take se podobají spontánním, tzv. mystickým vizím lidí v normálním zdravotním stavu. Kromě toho se šamani, jogíni a mystici v mnoha tradicích záměrně snaží oddělit vnímající já od těla a cestovat v mimotělesném stavu.
Typické NDE zahrnují autoskopickou a transcendentální fázi. V autoskopické fázi subjekt vidí své tělo z vnějšku. V této fázi si osoba může pamatovat, že viděla věci, které by měly být neviditelné fyzickým očím těla, a to může být interpretováno jako důkaz neobvyklého stavu vědomí.
V transcendentální fázi subjekt často popisuje vstup do jiného světa, typicky se vyznačujícího zářivým světlem, krásnou scenérií a vjemem univerzálního poznání. Subjekt se může setkat s jinými osobami, od zářivých náboženských osobností po zesnulé příbuzné.
Lidé popisující NDE často vypadají, že je tato zkušenost proměnila pozitivním duchovním způsobem. Je zřejmé, že tyto zkušenosti jsou velmi důležité pro naše pochopení náboženství. Najedné straně se může zdát, že NDE ověřují náboženské tradice. Na druhé straně lze argumentovat, že náboženské tradice byly silně ovlivněny tímto druhem zkušenosti, bez ohledu na to, co je jejich příčinou.
V devatenáctém století psycholog William James proved studii náboženské zkušenosti, která ho dovedla k přesvědčení, že náš bezprostřední svět vjemů a fyzikálních zákonů je součástí rozsáhlejší reality. Předpokládal, že "svět našeho současného vědomí je pouze jeden z mnoha existujících světů vědomí a že tyto jiné světy musí obsahovat zkušenosti, které mají význam i pro náš život, a že i když jejich zkušenosti a zkušenosti tohoto světa zůstávají oddělené, přesto se obě v určitých bodech spojují a jsou ovlivněny vyššími energiemi."
Důkazy NDE ukazují, že se máme hodně co učit o těchto možných kontaktech s jinými světy.
Satwant Pasricha a Ian Stevenson například publikovali zprávu o šestnácti zážitcích blízkých smrti z Indie. V těchto případech subjekt obvykle popisuje, že byl odnesen ze svého lůžka hrozivě vypadajícími osobami, které jej přenesly do přítomnosti soudce. Soudce pak kárá únosce aubjektu a říká: "Proč jste přinesli nesprávného člověka? Vezměte ho zpátky!" Osoba je vrácena do svého domova, kde se probudí, a nese fyzické stopy, které odpovídají její nepozemské zkušenosti.
Tyto indické případy zdánlivě následují odlišný vzorec od NDE hlášených na Západě a někdo by mohl být v pokušení učinit závěr, že všechny tyto zkušenosti jsou kulturně podmíněné fantazie. Pasricha a Stevenson poznamenávají, že jejich indické subjekty přirozeně ztotožnily své únosce s Jamdúty klsického hinduismu. Také však poukazují na to, že tyto zkušenosti mohou být vystaveni různým druhům zkušeností na hranici života a smrti.

Sadaputa dása: Výzvy vědě a náboženství, 1.část.

1. března 2015 v 18:25 | Libertus
Zatímco vědecké objevy vystavují zkouškám náboženské dogma, náboženské a nadpřirozené zážitky jsou výzvamy vědeckým teoriím.

Úspěchy moderní vědy závisí na naší schopnosti vytvářet mechanické modely přírodních jevů, v nichž jsou všechny přirozené příčiny reprezentovány vzorci a čísly. Jelikož však Stvořitele nelze zredukovat na vzorce, musí být oddělen od přírody. Jak řekl fyzik Steven Weinberg: " Jediný způsob, jak se může jakýkoliv druh vědy rozvíjet, je předpokládat, že neexistuje žádný božský zásah, a sledovat, jak daleko lze pomocí tohoto předpokladu dojít."
Odstranění Stvořitele z přírody začíná odmítnutím příběhů, které se zdají být zjevně v rozporu s přírodními zákony - například dělení moří (Jehova) nebo zvedání hor (Krišna).
Na první pohled lze na toto odstranění nahlížet jako na racionální reformu, ve které je odstraněn odpad pověr a je připravena cesta pro hlubší duchovní porozumění.
Atraktivní možností je rozlišovat mezi racionálním a transcendentálním. V racionální oblasti se uplatňují metody a poznatky vědy, zatímco transcendentální oblast leží nad rozumem a je přístupná pouze vyšším duchovním stavům vědomí. K transcendentální oblasti se lze přiblížit pouze skrze víru, přijetí zjevného poznání a submisivní poslušnosti vůči vyšší duchovní autoritě.
Tento přístup k náboženství a vědě může být užitečná řečnická strategie a může vyhovovat vzácnému člověku, který žije na vysoké transcendentální úrovni a ví, co je transcendentální. Ale pro ostatní trpí tím nedostatkem, že je obtížné jasně rozlišovat mezi transcendentální a racionální oblastí. Kudy vede dělící čára?
Pokud ji vedeme v určité části intelektuální krajiny, dostaneme se do rozporu s vědou, která bude trvat na rozšíření svého zavedeného teoretického rámce. Necháme-li ji zcela flexibilní, zjistíme, že na transcendentální straně nezůstane nic relevantního pro svět naší zkušenosti. To propůjčuje váhu pohledu, že transcendentální je zcela bez jakéhokoliv dopadu na naše slova nebo jednání. Ale to jsme daleko od tradičního pojetí Stvořitele, který se zajímá o jednotlivé životy.
Při zkoumání otázek týkajících se vědy a náboženství mám velmi silný dojem, že je předčasné pokoušet se nakreslit jasnou čáru ezi vědou a náboženstvím. Spíše bychom si měli uvědomit, že mezi nimi existuje široká šedá zóna, kterou je třeba prozkoumat podrobněji.
V teoretických oblastech nárokovaných vědou zůstává mnoho zásadních otázek. V empirickém zkoumání přírody, a zejména při studio lidského života, nebylo do vědeckého světového názoru zahrnuto mnoho údajů žádajících si další vysvětlení. A také v oblasti náboženství je mnoho nezodpovězených otázek.
Stručně rozeberu některé důležité otázky týkající se vědy a náboženství a poukáži na otázky,
které je třeba řešit.
 
 

Reklama