Vaření, recepty
1. února 2012 v 8:34 | čajovna
Bezvadné DVD, které už asi není na trhu, proběhlo docela rychle... ale jelikož jsou tady letošní čajovnové Vánoce právě s Nigellou, tak si dovolím připomenout starý odkaz na jeden můj článek.....
tohle DVD mě tenkrát hodně pohladilo na duši...
A pro obě výherkyně, knížka zatím nedošla???
Moc mě to mrzí a už to řeším, napsala jsem do nakladatelství a čekám na odpověď. V komentářích pak dám akutálně vědět, co se děje...
Děkuju, že jste se ozvaly milé dámy, na nápravě se už pracuje...
Krásný den
Renata
A je to, knížky dostanete a navíc... nakladatelství se omlouvá... kopíruju....
Výherkyně dostanou ke knize, jako omluvu - dárek, sadu lžiček do hlubokých sklenic.
Takže veliké díky Euromedii 
21. prosince 2011 v 11:28 | Renata Petříčková, www.popelky.cz
Linecké roládičky v podstatě ze zbytků. A fíků...a marmelády a ořechů, a... a...
Linecké těsto je všemocné. Letos jsem vymyslela naprostou šílenost. Udělala jsem linecké šneky s náplní, která tak nějak zbyla, nebo jsem pro ni nakonec nenašla využití a tak ležela ladem.Podělím se s Vámi, ale nečekejte nic složitého nebo umělecky hodnotného. Ovšem je to výtečné! Kombinace sušeného ovoce a křehkého těsta je skvělá!
Na vyválené linecké těsto naklademe úžasnou směs ze sušeného ovoce.
Doporučuji linecké těsto válet hodně do tenka.
Tak takhle to vypadá! Směs, kterou tento miništrúdl naplníme můžeme libovolně měnit.
Základem by ale mělo být sušené ovoce a marmeláda jako pojidlo - meruňková je naprosto luxusní.
Použila jsem:
- fíky
- rozinky
- strouhané mandle
A neméně důležité je nejemno nastrouhané či roztlučené koření:
- hřebíček
- skořice
- badyán
a spojíme přiměřeným množstvím marmelády.
Potom srolujeme a krájíme ostrým nožem šneky asi 1 cm tlusté.
Těsto lze použít jak bílé, tak i kakaové...
I když se potrhají nebo různě zdeformují, nevadí. Co se dá, narovnáme na plechu a co se nedá, to se srovná... no víte kde... V puse přece! Pečeme dorůžova.
A takhle to pak vypadá, pro porovnání vidíte na obrázku mandarinky klementinky... Ovšem dělat to ve velikosti třeba pomela se dá taky. Myslím.
Tak dobrou chuť a ať Vás chuť na pečení neopouští ani ve filnále!
Renata
A zvu Vás na Popelky...www.popelky.cz Je mi tam hezky a doufám, že bude i čtenářkám...
1. prosince 2011 v 0:25 | čajovna
Bezvadné DVD, které už asi není na trhu, proběhlo docela rychle... ale jelikož jsou tady letošní čajovnové Vánoce právě s Nigellou, tak si dovolím připomenout starý odkaz na jeden můj článek.....
tohle DVD mě tenkrát hodně pohladilo na duši...
25. září 2011 v 0:15 | čajovna
Čajovna prostě musí oslavit narozeniny švestkovým receptem. Je to prostě tradice. A tak zatímco tady piju smetanový čaj na počest tohoto blogu, sepíšu tento receptík.
Potřebujeme křehoučké těsto z pomazánkového másla. Je jednoduché. Do pomazánkového másla nasypete mouku asi jako při výrobě jakéhokoliv těsta - nevážím, odhaduji, prostě až z toho uhňahňám těstíčko jako na tvarohové knedlíky. Jemné, pružné a hlaďoučké.
A pak postupuju jako při těch knedlících... tedy, napůl zabalím švestku.
do švestky prosím pěkně nasypat skořici, vložit mandli nebo cokoliv, co vás napadne. Posypáno krystalovým třtinovým cukrem.
upečená hnízdečka vypadají skvostně...
i na talířku.
Dlouho nevydrží, pomazánkové máslo jim dodá takovou lehkou máslovou a smetanovou chuť, že křehce upečené je to prostě neodolatelné!!!!
Tak dobrou chuť a krásnou neděli!!!
2. srpna 2011 v 3:09 | čajovna
tímto pohledem do hrnce se láme léto... čas výroby leča. Papriky i rajčata horší kvality se prostě lehce povaří a třeba i do skleniček zavaří a potom... s vajíčkem, uzeným, s párkem nebo se slaninou a hlavně s vajíčkem. A čerstvým chlebem. No může být nějaká lepší letní večeře?
Možná... protože lečo buď milujete nebo nenávidíte.
Já ho miluju, ovšem pozor - nevím, z jakého důvodu, ale jen tehdy, když si ho udělám sama vlastnoruč, z jakéhosi divného a neidentifikovatelného důvodu pojímám nedůvěru k leču uvařenému kýmkoliv jiným.
A když už nedůvěřivě pozřu, nijak mě to neokouzlí...
S čím máte lečo rádi a máte nějaký speciální recept na obměněné lečo?
Podělte se....
18. května 2011 v 10:05 | čajovna
Recept na karbony: 60dkg hladké mouky, 10 dkg másla, 10 dkg Hery, 20 dkg krupic.cukru, 3 vejce, 4 lžice mléka, citr.kůra a karbon nebo jedlá soda.
Z těsta se vykrajují kolečka, povrch se pomaže žloutkem a posype krystalovým cukrem, peče se do růžova.
Je to již starý recept ještě mojí babičky, kdy ještě asi neexistoval pečivový kypřící prášek proto tam dávali asi ten tzv, karbon, nevím jestli to ještě vůbec existuje nebo jedlou sodu.
26. dubna 2011 v 0:59 | čajovna
Tak tady asi nebude ani tak moc zajímavý recept na kopračku, ale pro případné zájemce uvádím:
Zakysané smetany ohřeju, osolím, okopruju, okyselím a osladím podle chuti a servíruju. Netřeba ani zahušťovat, ony jsou už (bohužel) často ty smetany zahuštěné škroby... Takže radím vybírat nezahuštěné.... a ani ty nijak nezřídnou a jsou delikatesní!
na tomto obrázku je totiž zajímavé servírování. Vyžádal si ho syn, jen takový a žádný jiný. Protože takhle jim to dělají ve školce. Po důkladné instruktáži tedy vím, že správná kopračka se servíruje tak, že se nejprve rozkrájí brambory... Potom vajíčko. A POZOR - POUZE VAJÍČKO se polije omáčkou....
:-)
Tak dobré chutnání a bez povídání!
4. dubna 2011 v 0:23 | čajovna
Pod strašným názvem se skrývá náramná dobrota. Jedovatost fialové totiž záleží na tom, jak fialové bude zelí.
A když nebude fialové, bude to normální zelí a placičky budou bílé...
a nebude-li zelí, můžete použít brambory.
Základ je totiž jako na bramboráky.
Zelí či brambory obohatíte vajíčkem, česnekem, moukou na zahuštění a majoránkou a... a chcete-li tak i slunečnicovými semínky, a radím nešetřit, ať to křupe. Opečená semínka jsou náramná!!!!
24. března 2011 v 0:13 | čajovna
Zde je recept na nekynutý "chléb" vhodný při dietě, jež má v těle vyhubit kvasinky a plísně (v tu chvíli není radno jíst jakékoliv kvasnice)… vyzkoušela jsem a byl opravdu skvělý…
p.s. i když po dvou týdnech chlebové abstinence a celkem sžíravého věčného hladu přijde vhod cokoliv…
500 g hladké celozrnné mouky (používám špaldovou) smícháme 1 lžičkou sody, 2 lž. soli a 300 ml podmáslí nebo kefíru.Všechno propracovat, vytvořit 1 velký nebo 2 menší bochánky, na povrchu naříznout do kříže a péct cca 45 minut při 200 stupních.
Osobně doporučuji ještě vylepšit kmínem nebo bylinkami dle chuti. Možné je použít i česnek nebo opečenou cibulku.
13. března 2011 v 0:18 | čajovna
Už si vážně nepamatuju, jestli za ty roky existence Domácí čajovny jsem tenhle recept tady nedávala...ale dobrých receptů není nikdy dost a když se mi nedávno povedl nejen recept, ale také fotka, neodolám, abych se nepochlubila...
Takže:
listové těsto v němž je zabalen banán a vše to vypadá jako kremrole...
VÝÝÝTEČNÉ!!!
20. ledna 2011 v 0:14 | čajovna
Tento recept je úplně jednoduchý. Pokud umíte obyčejné bramborové knedlíky, směle do nich. Jen si do těsta přimíchejte rozdrcené sušené kopřivy (nemáte-li, můžete roztrhat a vysypat pár čajových pytlíků s kopřivovým "čajem").
A klasicky uvaříme, smícháme se zelím, uzeným nebo slaninou a pak už si jen pochutnáváme...
31. prosince 2010 v 0:42 | čajovna
Nej nej polévka na světě... a sice - zeleninková česnečka, obzvlášť je vhodné oprášit její recept na Silvestra, na Nový rok anebo prostě v zimě, když kosti praští samým mrazem.
Potřebujeme: -
strouhanou mrkev a petržel
- česnek
- starý chleba
- olivový olej
- majoránku
Nasucho opečeme krátce zeleninu (můžeme přidat olej, ale jen málo, olej se nasákne do přílohy, takže nějak s rozmyslem, nebo přílohu opéct nasucho), chvilku povaříme, přidáme majoránku, odvážlivci pepř, dále sůl a česnek hezky až na talíř, aby nevyvoněl. Na talíř přidáme dokřupava opečené kostky housky či chleba a přelijeme horkou polévkou.
Dobré chutnání....
A šťastným krokem novým rokem 2011!!!
29. prosince 2010 v 13:22 | čajovna
dobrota!
Do vařící vody vsypeme sklenici kyselého zelí (nejlépe domácího), klobásu, sušené houby, bobkový list, nové koření (velmi důležité) a kmín.. všeho nešetříme... Povaříme doměkka a poté přidáme dozlatova opečenou jíšku, do které ke konci přisypeme trochu červené papriky (částečně může být i pálivá) a vmícháme do polévky...
Poznámka nikoliv nedůležitá - jíška by měla být ze sádla, je to bezkonkurenční...
Pokud polévku nezahustíte, máte zvířátkovou variantu pro dělenou stravu...
Tipy:
- dají se do polévky dát také sušené švestky
- houby můžete klidně vynechat
- úspěch polévky tkví dobré a kvalitní klobáce typu čabajka, prostě kořeněná, dobroučká... nepokoušejte se ji nahrazovat párkem, se zlou se potážete
- maximálně můžete klobásu nahradit dobrým uzeným, ale už to taky není ono, sic je to pořád lepší, než buřt.
- neopomeňte nové koření, je velmi důležité
a jezte ji až druhý den, až se nádherně rozleží.... a třetí a čtvrtý.... a klidně ji dejte do mrazáku. Prostě tuhle zelňačku vařte ve velkém...
-
26. prosince 2010 v 13:18 | čajovna
nebo kachnička...
v tomto případě kachnička. Povedla se - konečně!!!
Pokud tedy vynechám fakt, že mi dneska po několika nesmělých poklepání na záda moje tělo říká, že maso ne-e.. jakože návrat k dobám mladickým, kdy jsem byla téměř vegetariánka (ovšem neodolající smaženým řízkům)... prostě se mi nějak ta vypečená kachnička příčila...
No nic... ale povedla se...
A už teda vím, jak na to...
Téměř dvě hodiny péct na 180°C, hezky podlitou a občas propíchnout, aby se vypekl tuk... a takhle slečna byla dost hubená, leč tučná... zvláštní, asi byla líná, svalů moc nepobrala... (možná bych po upečení vypadala tak nějak stejně, napadá mě).... a ke konci odkrýt pekáč a dopíct třeba na 250°C hezky dorůžova...
Tolik pro tápající hospodyňky...
19. prosince 2010 v 0:52 | čajovna
Kterak z kostnatého kapra udělat bezkostného...to nám ukáže v tomto velmi zajímavém videu pan Petr Stupka.
Postup prořezávání mě velmi zaujal, ale zatím nemám odvahu ho vyzkoušet.
Co vy?
Drobné kosti v kapřím mase rozrušíte prořezáváním porcí kapra
17. prosince 2010 v 21:32 | čajovna
a ještě jedna linecká vychytávka. Pečete-li hnědé linecké a bílé linecké, pak si napečte stejné tvary. Fígl je jednoduchý...
Barvy zkombinujte...
Více zdobit netřeba, zdobí se to samo :-)
16. prosince 2010 v 0:30 | čajovna
Recept na linecká kakaová kolečka asi znáte... A tento tip bude úplně jednoduchý.
Upečte tedy hnědá linecká kolečka nebo kytiky a slepte je vyšší vrstvou marmelády. Doprostřed marmeládového očka nasypte trochu kokosu.
Jak vidíte, vypadá to skvěle!
8. října 2010 v 0:24 | čajovna
Tak jednoduchá, že na ni netřeba ani psát recept. Kynuté těsto umíte... Takže na tenkou placku na plech dáme pomazánkové máslo (na klasický plech jsou třeba dvě másla) upravené tak, jako tvaroh. Tedy smíchané s cukrem, případně vanilkovým cukrem či citronovou kůrou. A navrch hezky hrušky, jablíčka, rozinky, skořici...
A pečeme....
Nádhera!
Pomazánkové máslo zůstane v buchtě lehce slané a tady teprve uvidíte, jak slanost podporuje sladkost. Vážně je to kombinace k "ujedení".... lehoučké těsto to vše jen podporuje.
Mňam!
22. září 2010 v 0:31 | čajovna
A letos jsem zase spojila čokoládu a švestky a udělala pizzu z kynutého těsta. Ale švestkovou.
Postup je jednoduchý a je shodný s přípravou kynuté švestkové buchty. Na tenké kynuté těsto dáte nadrobno pokrájené švestičky a poprášíte hnědým cukrem (nebo obyčejným) :-)
švestičky musí být nadrobno, aby byl vytvořen dojem "pizzy".
Skořici vynecháme.
Místo ní zasypeme švestky kakaem. Čistým, práškovým na vaření nebo v nouzi postačí nějaké granko.
Tip: nalámané kousky čokolády by byly excelentní!
Chuť teplé čokolády se krásně spojí se švestičkam a je to vážně dobrota. Taková jemnější, než ta skořicová klasika.
Jak vidíte, měla jsem kakaa na pizze docela málo, přesto jí krásně ochutilo.
Tak dobré chutnání... a přijďte si zítra nechat poděkovat za přízeň tomuto blogu a pozítří zasoutěžit.
13. září 2010 v 0:10 | čajovna
Dorty peču zřídka. Asi jen třikrát do roka, u příležitosti narozenin těch nejbližších.
A jedním z dortů je tradičně harlekýn.
A letos jsem někde (omlouvám se autorovi, nevím kde) objevila výtečný recept na korpus.
Takže
- Ušleháme sníh ze 6 bílků
- 6 žloutků, 2 lžíce horké vody, 6 vrchovatých lžic moučkového cukru, 2 lžíce oleje, 2 lžíce kakaa ušleháme
- Do ušlehaných vajíček přimícháme rukou 6 lžic polohrubé mouky
s půlkou lžičky kypřícího prášku (lze použít i hladkou, korpus je prý také dobrý, psalo se v originálním receptu) - Opatrně přimícháme ušlehaný sníh z bílků.
Dáme péci. Mě to vyšlo na dvě středně velké dortové formy. Takže dort měl nakonec dvě patra.
A šlehačkové orgie.
Vyšleháme bílou a hnědou šlehačku a ozdobíme.
SOS - nevím čím to je, bílá šlehačka se ztužovaček mi nikdy nezůstala svěží a pevná, tak, jak by měla. Nevím proč, roztéká se mi dříve, než jí stačím dát na dort.
Hnědá to nedělala…. Asi byla kvalitnější….
To jen takové malé postěžování.
7. září 2010 v 0:01 | čajovna
Či lépe řečeno, za syrova.
Klasický je tento recept. Tedy dobré čerstvé (ne mražené) lososí maso, hezké filátko třebas bez kostí, pro opatrné, dosti kopru, trochu soli a trochu cukru a špetka citronové šťávy. V této směsi koření maso obalte a zabalte do igelitu nebo položte do kameninové či porcelánové mísy. Nechte marinovat 24 hodin.
Potom krájejte jako tataráček a baštěte.
Mě tenkrát nějak haproval žaludek a tak jsem maso hodila na pánvičku. Bylo báječné, trošku, jen pikantně sladké hnědým cukrem, který jsem použila, a hodně koprové, lehince kyselé po citrónu, prostě mi to moc chutnalo....
omluvte sníženou kvalitu servírování, ale byla to fofr akce mezi tisícem dalších činností... ovšem stála za zaznamenání...
2. září 2010 v 0:05 | čajovna
Takové rychlokvašky, močáky nebo kvašáky.
Tedy mléčně nakvašené okurky, to je pane, delikatesa. Jednoduchá jako facka, navíc...
Takže jak na to?
Potřebujeme:
- okurky, velké, malé přerostlé, je to jedno
- vinné listy (či višňové, černorybízové... podporují kvašení)
- sůl (na 1l vody asi 2-3 dkg soli)
- kopr (hodně, hodně hodně)
Okurky napěchujeme do sklenice na vinné listy a kopr.
Zalijeme solným lákem.
Navrch dáme patku chleba, kterou po začátku kvašení vyndáme - nemusí být!
A okurky se:
- zakalují
- bublají¨
-koprově voní
-tvoří bílou sedlinu
- ztrácejí zelenou svěžest
- kysají
A JSOU VÝTEČNÉ!
29. srpna 2010 v 10:42 | čajovna
Babicovy dobroty - Kuře po abertamsku
Nemám moc ráda jeho recepty, ale tohle mě doslova uchvátilo, snad proto, že jsem to ochutnala několikrát, aniž bych věděla, že je to "babicův recept". A tak jsem chtě nechtě musela zabrousit na jeho stránky, abych uzmula tento výtečný recept a taky si ho konečně doma udělala. A zjistila jsem, že to je spíše recept Babicova hosta....
Je to fakt mňamka....nezdá se to, ale je to úžasné! Dokonce i jen s bedlama nebo i jen se žampionama...
2. srpna 2010 v 4:29 | čajovna
Deset let je již tato knížka na světě a patří mezi několik prvních děl tohoto spisovatele. Je volným pokračováním přechozích "Nápadů laskavého čtenáře." Jde o sbírku parodií, smyšlených pokračování, či smyšlených nápadů a fantazií inspirovanými slavnými díly.
Některé části mi přijdou lepší, jiné horší, ale celkově je to knížka, jež vás na mnoha místech spolehlivě pobaví a rozesměje.
Zde se autorovi podařilo trošku postrčit i můj zájem o politiku a prolomit jistou nechuť k jeho politicky motivovaným fejetonům. Povídka, ve které se Klaus stane obětí najatého detektiva mě velmi pobavila. Takovým tím obyčejným, jednoduchým způsobem.
Stejně tak je výrazně jiná svou mluvou především, povídka jež navazuje na příběh o Perníkové chaloupce. A nakonec sama parodie na Viewegha. Lehince se odlišuje, to ano, je tu náznak ironie, ale docela dobře bych si tuto povídku dokázala představit v regulerních příbězích o promiskuitním hrdinovi jménem Oskar.
I když, tam by asi vybočovala.
Krátké čtení akorát tak na prázdniny…
Vydalo nakladatelství Petrov, 2000
15. července 2010 v 0:07 | čajovna
Maličká dobrůtka, která v rámci vzpomínek zůstane spjata s prázdninami u babičky. Měla králičí velkochov a králičích jater občas bylo celkem dost.
A tak mi je dělávala na cibulce.
Jednoduše, jako minutku.
Játra nakrájíme na malé kousíčky, hodíme na osmahnutou cibulku a osmahneme. Jen málo, aby neztvrdla a aby nebyla syrová.
Měkkoučká, dobroučká, občas lze posypat také kmímen.
Občas si je dělávám z nostalgie z kupovaných kuřecích a přihodím celozrný chlebíček, abych si nepřipadala, že hřeším proti zdravé výživě.
Ono je totiž nejlepší smažit je na sádlíčku :-)
21. dubna 2010 v 4:40 | čajovna
Tentokrát pro vás mám recept jednoduchý jako facka.
Nafackujte si těstoviny hezky promaštěné voňavým máslem na talíř a už jen sypejte - kakao, moučkový cukr a skořici. Docela dobrý dezert, co říkáte?
17. března 2010 v 1:23 | čajovna
Dýně Hokaido je pro svoji lehce nasládlou a plnou chuť opravdu variabilní surovinou pro sladké i slané vaření.
Bude-li vám tak nějak zbývat a nebudete-li vědět co s ní, udělejte si bramboráky. Postup je úplně stejný jako u klasických.
Nastrouháme dýni, přidáme majoránku, pepř, sůl, vajíčko a česnek, případně dohustíme moukou nebo ovesnými vločkami a…smažíme na oleji.
Jsou křehčí, než bramborové, takže je s nimi potřeba opatrněji manipulovat na pánvičce, ale jsou jemnější, šťavnatější…
7. března 2010 v 1:26 | čajovna
Takové kvalitní hovězí nebo jiné minutkové maso je hřích dlouze vařit. Přímo svádí k nějaké úžasné chuťové kombinaci, která dá vyniknout šťavnatosti propečeného steaku.
Potřebujeme:
- Vhodné maso
- Pepřové koření - drcené pepře
- Šípkovou marmeládu
- Sůl
Maso osolíme, posypeme pepřovým kořením a pomažeme šípkovou marmeládou. Zalijeme olejem a necháme marinovat - půl hodiny až dva dny, jak je libo.
Poté opečeme z obou stran a nejlépe tahle specialitka chutná jen a pouze s křupavou šťavnatou červenou paprikou…
Hranolky však také nezamítám…
Dobré chutnání!
25. února 2010 v 9:11 | čajovna
Klasickou chlebovou polévku všichni znáte, nebo jste o ní přinejmenším jistě slyšeli. Nemáte-li odvahu ji uvařit a sníst, zkuste si ji maximálmě ochutit.
Pro mrazivé dny je to zahřívák jako dělaný.
Potřebujeme starý chléb, olej, cibuli, kmín, případně česnek, strouhaný sýr a semínka dle chuti.
Na oleji opečeme cibulku, přidáme chléb a zalijeme vodou. Rozvaříme... Okořeníme česnekem, hodí se i majoránka, kmín...na způsob česnečky.
Na talíři posypeme strouhaným sýrem a semínky.
Dobré chutnání!
22. února 2010 v 9:10 | čajovna
Některá jídla prostě nelze zařadit mezi plnohodnotné recepty a jsou to spíš takové lehce úchylné choutky.
Jako třeba tahle…
Kdysi, snad ještě za časů chlupatých čepic, či spíše za časů, kdy jídlo bylo ještě dobrotami!!!! Tak tehdy jsem milovala kosti z rybiček.
Asi takhle….
Tenkrát bylo u nás zvykem je vyhazovat nebo dávat kočkám. Já si pochutnávala na jejich plné, měkké, slaďoučké chuti s lehkou vůní olejovek.
Dneska je to už trochu risk….
Třeba tyhle, které jsem pro vás vyfotila, jen hezky vypadají - chutnaly děsně, s plechovou chutí, trošku trpké a hlavně - děsně tvrdé.
Má někdo taky tuhle úchylku na olejovkové kosti?
17. února 2010 v 10:51 | čajovna
Léto je pryč, další léto v nedohlednu, tak proč si ho nepřipomenout.
Borůvkový koktejl!
Do mixéru nasypeme zmrzlé borůvky, přisypeme hnědý cukr a přilijeme mléko.
Experimentovat můžeme s různými mléky, přidat můžeme:
- Kefír
- Jogurt
- Smetanu
- Kysanou smetanu
- Kondenzované mléko
- Salko mléko
No prostě, jak vidíte, fantazii se meze nekladou a s každou malou kombinací je chuť jiná.
Osvědčilo se mi mléko plnotučné, trošku smetany a asi jedna třetina kefírového mléka. Má to říz a grády a přitom to je jen lehce nakyslé a navinulé…
Mixujeme a servírujeme…. Pijeme hned, jinak padá pěna…
11. února 2010 v 10:50 | čajovna
To je spíše úchylná choutka, ale taky rychlovka ve stylu - horká voda z kohoutku plus čajový pytlík - rovná se hotový čaj.
Vzniklo to jednoho večera, kdy byl doma výtečný guláš, ale bylo ho málo. Co s tím, namlsat se? Nebo radši nemlsat a vyhodit?
Taky bylo v lednici načnuté kysané zelí…
Tak jsem notně ohřála guláš a přidala zelí… vznikl improvizovaný segedín.
Nakonec proč ne? Byla to dobrota!
Zelíčko bylo tvrdší, nebylo dobře vařené, samozřejmě, ale jinak jsem ocenila ostřejší chuť nepovařeného zelí.
9. února 2010 v 9:09 | čajovna
Některá jídla prostě nelze zařadit mezi plnohodnotné recepty a jsou to spíš takové lehce úchylné choutky.
Jako třeba tahle…
Žloutek utřený s moučkovým cukrem. Kdo nechodil ujídat maminkám a babičkám z misky?
Dneska už se tahle dobrota jen tak nevidí, za prvé vejce jsou považována za rizikovou potravinu a málokdo dnes tře ručně žloutky s cukrem.
Ale pro vzpomínku docela dobré, ne?
5. února 2010 v 10:48 | čajovna
Z kategorie úplně jednoduchých je tento receptík. Má dvě variace...
V každém případě potřebujete uvařené a zchladlé fazole.
Já jsem použila velké, prý máslové (ale jako máslo rozhodně nechutnaly), ale lepší jsou drobnější druhy, takové ty maličké bílé fazolky, více moučnaté.
1. varianta - osolíme je a přidáme podle chuti rozetřeného česneku a olivového oleje
2. varinata - podusíme nadrobno nakrájenou cibulku na oleji, přidáme ke konci česnek, aby zůstal čerstvý a vmícháme do fazolek. Osolíme.
Po konzumaci nechodíme do společnosti!
Dobré chutnání!
23. ledna 2010 v 10:45 | čajovna
Tento recept je inspirován jakýmsi pořadem, ve kterém vystupovala jako host paní Iva Huttnerová a vařila a ochutnávala společně s vínem. Dovolila jsem si recept vypůjčit, trošku upravit a musím říci, že nám to docela chutnalo.
Potřebujeme
- kuřecí či krůtí prsa
- mozzarelu
- sušená rajčata
- rozmarým, bazalku
- plátky anglické slaniny
V originálním receptu se prsa rozříznou a do kapsy se naloží mozzarela a sušené rajče. Já však měla moc malá prsa, navíc podivně rozřezaná a tak jsem na plech prostě dala plátky kuřete, náplň a plátky kuřete. Tak nějak jako u lazání bez lazání.
Do náplně dáme bazalku, já ji neměla, dala jsem tymián. Navrch patří potom anglická slanina a plátek sýra, myslím, že by tomu slušelo i posypání parmazánem a já ve své variantě měla po ruce jenom anglickou, takže i pouze s ní to bylo slušivé...
Upečeme...
Mě to chutnalo více studené, už nebyla tolik výrazná chuť sušeného rajčete...
Ještě bych ráda podotkla, nepečte moc dlouho, maso se rychle vysuší.
Dobré chutnání!
20. ledna 2010 v 10:49 | čajovna
Recept, který vznikl v rámci zoufalého vymýšlení nových "dětských jídel". No…pošušňali jsme si… A moc…
Potřebujeme:
- Mleté maso
- Ovesné vločky
- Sůl
- Mrkev, petržel, bobkový list
- Zakysanou smetanu
Nejprve jsem na oleji osmahla koule, které vzniknou zhnětením mletého masa a ovesných vloček. Osmahnuté koule dáme stranou a na oleji opečeme zeleninu…
Může být na velké kusy, budeme ji poté mixovat a mám to raději, protože v kusech vařená zelenina neztratí chuť a vůni, jako se může stát u jemně krájené…
Podlijeme vodou a dusíme zeleninu doměkka. Nezapomeneme přidat bobkový list, raději dva…
Měkkou zeleninu rozmixujeme, přidáme kysanou smetanu a osolíme. Tím je chuť téměř dokonalá, ale můžete si ji ještě vylepšit, přisolit, osladit, okyselit…
Omáčku ještě povaříme pár minut spolu s koulemi, aby nebyly uvnitř syrové a podáváme…
U nás to byli brambory a těstoviny, ale knedlíkem by nepohrdl snad nikdo….
13. ledna 2010 v 12:56 | čajovna
Na tomto receptu není nic úžasného... je to obyčejné lečo. Jen do něj dávám ještě navíc červenou čočku.
Tu přidávám hned zkraje, podliju vodou a nechám chvilku povařit. Opravdu jen chvilku, potom se bude ještě dusit se zeleninou, tak by se rozvařila...
a ještě tam kromě cibulky je kousíček dýně, to jen pro detailisty, rozhodně to není důležitá součást receptu. Těmi jsou rajčata a paprika....
Moje rajčata byla zmražená...
a pak už jen udělat tak akorát a přidat vajíčka... ty taky hezky akorátně, nesrazit moc, nesrazit málo a ukrojit velké kusy čerstvého chleba - dobrou chuť!
12. ledna 2010 v 20:47 | čajovna
Paní Hana si odnáší zaslouženou odměnu ve vánoční soutěži a protože nejen mne zaujaly ty pomeranče... tak tady se s námi výherkyně podělila o recept. Pište si... za 11 měsíců se to bude hodit!
Pomeranč v čokoládě
aneb Kavárenský pomeranč
Zdroj: kniha -Vánoční kuchařka pro dceru
Ingredience. 4 pomeranče - nejlépe s chemicky neošetřenou kůrou nebo v bio kvalitě
800 g pískového cukru
100 g dobré hořké čokolády
Postup:
Cukr nasypte do širokého kastrůlku, zalijte jedním litrem vody a začněte zahřívat.Mííchejte, aby se všechen postupně rozpustil a nakonec přiveďte k varu.
Pomeranče opláchněte a nakrájejte na plátky silné necelý jeden centimetr. Krájejte tak, aby blány mezi dílky pomeranče na každém plátku vytvořily hvězdičku - to znamená, že každý pomeranč postavíte stopkou dolů, musí vést středy vodorovně.Koncové patky zahoďte a pokud chcete půlměsíčky, každý plátek pomeranče ještě překrojte na polovinu.
Nakrájené pomeranče přidejte do vroucího cukrového roztoku a velmi mírně 5 minut povařte.. Příliš nemíchejte, aby se nerozpadly. Odstavte a nechte pomeranče v roztoku vychladnout a rozležet přes noc.
Kousky pomerančů opatrně vyndejte a nechte důkladně okapat v cedníku. Troubu předehřejte na 70 st. Pomeranče rozložte na rošt nebo na mřížku a dejte do trouby. Pod ně zastrčte plech nebo alespoň dno trouby vyložte alobalem, abyste zachytili odkapávající šťávu. Dvířka trouby nechte pootevřená a vše nechte sušit 3 - 4 hodiny, dokud nezískají konzistenci pryže na gumování. Vyndejte a nechte zchladnout.
Nakonec ještě polovinu každého kousku pomeranče namočte do rozpuštěné čokolády a nechte na papíru na pečení ztuhnout.
Paní Hanka uvádí, že tento recept je doslova opsán z knihy - Vánoční kuchařka pro dceru. Nám se doma pomeranče povedly, jak je vidět na té fotce. Bio pomeranče se před Vánoci seženou v Bille. Nevím, zda se objevují na trhu a jak často i v průběhu roku. To nevím.
Bio pomeranče jsem viděla i v Globusu a myslím, že při troše dobré vůle se sehnat dají téměř v každém hyper super...Napadá mně, kumkváty by šli také použít? Nebo bio citróny? No... to jsou zcela nové varianty...
Hanko, děkujeme!
29. prosince 2009 v 0:36 | čajovna
Historicky první čajovnická soutěž byla o čokoládový chilli čaj. Byl skvělý a já mám moc ráda chilli čokoládu.
Venku je zima, že by psa nevyhnal a zahřívat se věčně jen alkoholem v čaji, to je nuda.
Zkuste chilli papričku, po těch svátečních hodech se třeba takové "vytrávení" hodí...
Takže:
Do sítka dejte černý čaj a nakrájejte do něj nadrobno pár kousků chilli papričky, nepřehánějte to, ono jsou některé červené krásky mršky zrádné a pálí až moc...
Zalijte a lehince vyluhujte, jen tak, kolik potřebuje čaj.
Dobré pálení přeji!!!!
23. prosince 2009 v 1:32 | čajovna
Je úplně jedno, jestli zítra večer bude na vaší pánvičce vonět kapří maso nebo vepřové či snad kuřecí… maso mějte jaké chcete, já celou netradičnost pojmu ve věci natolik základní, že na ni lze velmi snadno ve vánočním fofru zapomenout.
Pokud se tak stane, co pak?
Nemáme strouhanku!!!!
Nevadí…
Řizky můžete směle obalit v nastrouhaném ztvrdlém chlebu. Taková ta známá chlebová strouhanka, kterou nejlépe a nenapodobitelně zahustíte guláš. Mám ji po ruce skoro pořád a pro chlebové strouhání ráda "sbírám" zbytky chlebů zvláštních - semínkových, amarantových či celozrnných, prostě takových, kterých je tak nějak pořád škoda vyhodit, protože jsou o dost dražší než chleba typu šumava, že?
Takže chcete-li netradiční řízečky, obalte je v chlebové strouhance. Budou mít lehce voňavou chuť, hádavější barvu, ale jinak rozdíl ani nepoznáte!
Přeji vám zítra - dobrou chuť!
16. prosince 2009 v 6:18 | čajovna
Na první pohled vypadá úplně normálně. Normální listy, normální bulva... ale po rozkrojení je pruhovaná... Jala jsem se jí tedy zavařit.
podle návodu v chytrých kutilských a zahrádkářských časopisech jí dvakrát přivést k varu a opět zchladit a dát znovu vařit v chladné vodě. Tak se prý nezničí mramorování.
Jednu dávku řepy jsem vařila klasicky, tedy "v jednom varu" a druhou výše uvedeným způsobem. Opravdu to trošičku zlepšilo vzhled...ale jinak....
Průšvih...
16. prosince 2009 v 0:30 | čajovna
Kdybyste snad náhodou neměli dost ořechů a sladkostí, pak je tu takový malý tip, jak upotřebit přebytek vlašských, ale vlastně jakýchkoliv ořechů.
Dále potřebujeme jenom:
- med
A na palačinky
Rozšleháme dva žloutky, přidáme krupicový cukr, špetku soli a dále mléko, přesátou mouku a ingrediencí přidáváme tak akorát, vždy platí, že musíme těsto ředit, pokud budeme postupovat opačně, budou se tvořit hrudky.
Slabé palačinky osmažíme z obou stran poté, co necháme těsto asi půl hodiny odpočívat, zatím nabobtná mouka....
A fígl tkví v tom, že plníme ořechy s medem.... můžeme posypat skořicí a vanilkovým cukrem.
Dobré chutnání!
13. prosince 2009 v 18:49 | čajovna
Dojde-li vám moučkový cukr, je tu lehká pomoc. Vytáhněte na pomoc mixér a modlete se, ať máte alespoň něco málo cukru krystalového.
Prostě ho namixujte…
Mixujte poměrně dlouho, tak dvě minuty v kuse, podle výkonu… aby byl cukr namletý na jemný prach.
9. prosince 2009 v 0:24 | čajovna
Recpet na linecké znáte. Pro pořádek hrníčková varianta...
2 1/3 hrnku hladké mouky
3/4 hrnku moučkového cukru
1 kostka másla
3 žloutky
1 balíček vanilkového cukru
a pro chuť třeba i trošku nastrouhané citronové kůry z chemicky neošetřeného citronu
Takže vyhňahňáme, uložíme uležet a vykrajujeme, pečeme... no však to známe. Přidáme-li do těsta trochu kakaa (a ubereme mouky, tak nějak přiměřeně, aby se zachovala konzistence) pak vznikne linecké kakaové.
A když z něj slepím kytičky, ráda někdy dělám ještě jednu věc.
Střed lineckých koleček vysypu strouhaným kokosem a pořádně, ale pořádně uplesknu prstem a také se doporučuje nešetřit ve středu marmeládou, aby kokos dobře držel.
Když už nic jiného, vypadá to skvěle, ne?
6. prosince 2009 v 11:21 | čajovna
Dnes Vám nabídnu recept na perníčky, které můžete hned jíst. Zkoušeli jsme z tohoto receptu dělat perníkovou chaloupku, ale nedoporučuju, tvary byli hodně křehké. Ale na menší výtvory ze silnějších plátů a na klasické vykrajovačky - ideální....
Potřebujeme:
400 g hladké mouky
100 g moučkového cukru (v původním receptu bylo 120g)
120 g medu (v původním receptu bylo 160 g medu)
60 g rozpuštěného másla
2 vejce
půl lžičky jedlé sody
koření do perníku, asi jedna až dvě polévkové lžíce
jedna až dvě polévkové lžíce kakaa (není to povinné)
V původním receptu byly perníčky sladší, už ze zkušenosti vím, že se to se slazením přehání a tak jsem dala méně, myslím, že to bylo akorát. Máte-li rádi klasické slaďoučké perníčky, ba až přeslazené, dejte množství uvedené v závorkách.
S medem buďte opatrní, traduje se o něm, že je-li ho v perníčkách příliš mnoho, těsto je lepivé a po upečení snadno tvrdne.
Uvedené množství je však akorátní a perníčky byly vláčné a měkkoučké.
A dobroučké...
Dobré chutnání!
2. prosince 2009 v 12:51 | čajovna
K výrobě této zmrzliny potřebujeme zmrzlinu, koupenou nebo doma vyrobenou (našleháme šlehačku, jogurt, cukr), doporučuji kupovanou vanilkovou, fakt dobrou, žádnou nekvalitu....
A dále cokoliv - oříšky, buráky, buráky v cukru, ferdy kuličky, vlašské, lískové oříšky, želatinové bonbony, alignátové ovoce, kousky čokolády bílé i hnědé....
Smícháme a dáme znovu zmrznout, nejlépe do nějaké formy, ze které potom slavnostní dort vyklopíme a můžeme i ozdobit.
Vypadá skvěle, co myslíte?
25. listopadu 2009 v 7:02 | čajovna
... a abych nekradla recept, který už si konkrétně stejně nepamatuji, musím na úvod dodat, že je inspirován Jamiem Oliverem, který ho kuchtil v televizi někdy o prázdninách. Zaujal a tak jsme vynechali tuším jen mouku na podhazování těsta a jinak jeli podle jeho báječné a jednoduché inspirace.
Potřebujeme listové těsto.... rozválíme ho na tenčí placku a rozkrájíme....
Obalíme v moučkovém cukru a skořici - všeho notně, nešetříme...
a potom dáme na pánev. Ano, slyšíte dobře, na pánev, na nejnižší ohýnek opékat jako bramborové placky. Těsto se nafoukne a upeče naprosto skvěle. Možná je i varianta s troubou, prostě na plech a do trouby!
Dobrou chuť! Chutnají báječně, návykově a jako to nejlepší z jablkového štrůdlu!!!!
20. listopadu 2009 v 22:12 | čajovna
Některá jídla prostě nelze zařadit mezi plnohodnotné recepty a jsou to spíš takové lehce úchylné choutky.
Jako třeba tahle…
Chleba se sádlem, mocně obejmutý cibulí a nakládaným zelím... víc slov snad není třeba.
Moje velmi zvláštní úchylka...
Nevoní, ale chutná...
15. listopadu 2009 v 13:53 | čajovna
Báječný recept, jehož úspěch tkví ve výběru správné rýže - tedy kulatozrné. Její zrníčka jsou kulatá, ale při varu se prodlouží a rýže vypadá jako krásně vysoustruhovaná elipsa. Na povrchu se stává lepivou, ale uvnitř je stále pevná. Doba varu této kašové či pudingové rýže je asi 25 minut, ale můžete i prodloužit, chcete-li mít rýži měkčí.
Rýži uvaříme v mléce doměkka a těsně před dokončením přidáme podle chuti cukr, ale to lze i vynechat. Před dokončením varu cukr přidáváme proto, aby se nám zbytečně kaše nepřichytávala k rendlíku, k čemuž má sladké mléko sklon.
Na talíři ozdobíme ořechy (lze použít i mohutný posyp strouhanými ořechy) a pokapeme medem.
Dobré chutnání!
5. listopadu 2009 v 0:40 | čajovna
Některá jídla prostě nelze zařadit mezi plnohodnotné recepty a jsou to spíš takové lehce úchylné choutky.
Jako třeba tahle…
olivy... pečené je miluju... a když není po ruce maso, se kterým by se pekly, přijde na řadu pánev.
Černé olivy prostě necháme na pánvičce opékat tak dlouho, až se lehce scvrknou...
Mňam...
Ujídáme nejlépe ve vaně plné horké pěny s kouskem parmazánu...
Na čem aktuálně pracuji:
Zde hledá 