Spisovatelské střevo

Sbohem soudruhu!, ukázka z povídky.

26. června 2017 v 13:59 | Libertus
Bylo pozdní zářijové odpoledne, hustě pršelo a mráz zalézal hluboko pod kůži. Lidé na ulici se choulili do svých kabátů a třásli se zimou. Stál jsem u okna a díval se na ty bezejmenné davy a přemýšlel, jest-li se chvějí skutečně zimou nebo strachem. Psal se totiž rok 1988 a u moci byla stále ještě KSČ. Náhle se prudce otevřeli dveře a do kanceláře vstoupil kolega, který nesl jakousi složku a ukládal ji do registratury. "Copak tady tak osaměle Honzo sedíš? Děje se něco? Nebo myslíš na toho feťáka, který pro pár korun zavraždil svého přítele?" "Myslím si, že on to neudělal," odpověděl jsem Karlovi a zadumaně se na něho zadíval.
Karel si ke mně přisedl a jak bývalo jeho zvykem podal obsažné argumentace, proč se mýlím. " Já vím, ty máš velmi dobrou intuici, jenom že ta ti je teď kamaráde zcela na nic. Tentokrát se jedná o docela jasný případ, kdy byl pachatel chycen téměř při činu."
"No právě." "Co no právě, prosím tě, ty vidíš hlubokou myšlenku tam, kde právě zrovna teď není." "Je to až moc přímočaré, až moc jednoduché, řekl bych." "U těhle lidí žádnou složitost nehledej, ti jsou primitivní jako domorodci na Sumatře,"dodal ještě Karel.
"Snad máš pravdu, snad to tentokrát nebude nijak složité." Karel se usmál a řekl ještě před odchodem: "Víš, ale jak bývá složité získat příznání právě u tohoto druhu lidí. To bys to z nich musel vymlátit, nikdy neřeknou to, co potřebujeme vědět, aby nás to dovedlo dál." "Břitva je jen malá ryba, co si na něm vezmem?" "Alespoň na čas zmizí to svinstvo z ulic nemyslíš? Nebo se přetrhne řetěz." Karel se zvedl ze stolu a rozloučil se.
Druhý den ráno, v 9.00 hod. byl první výslech zadrženého narkomana, zloděje a vraha známého pod přezdívkou Břitva. Měl pod sebou několik lidí, kterým dodával zboží a ti ho roznášeli dál, tak, že to zase až tak moc malá ryba nebyla. Snad se skutečně ten řetěz přetrhne, alespoň na okamžik a všichni, co se kolem něho pohybují znejistí.
Byl to takový ten typ, který chodil oblékaný na americký způsob:oblíbené kalhoty měl džíny a zelený kabát. Bylo mu asi dvacet pět, střední postavy, dlouhé, černé a vždy neupravené, špinavé vlasy, nepříliš inteligentního vzezření již na první pohled. Bývalo mi špatně z tohoto typu lidí, jenom, když jsem se na ně podíval.
Náčelník svolal všeobecnou poradu a rozdělil nám úkoly, především zdůraznil, že musíme z Břitvy dostat doznání za každou cenu, protože jeho nadřízení jsou již nervózní. Výslech jsem
měl vést já, s tím, že ostatní kolegové my průběžně budou dodávat informace a také se se mnou budou střídat. Byla to zdlouhavá a namáhavá práce, vyšetřovaný Břitva na moje dotazy téměř nereagoval a když již jsem z něho něco vydoloval, tak to bylo buď směšné nebo vulgární.
Jeden okamžik jsem zůstal ve vyšetřovně sám a rozhodl jsem se toho využít ve svůj prospěch. Břitva viditelně znervozněl, protože předpokládal, že to je domluvené, avšak byla to k mojí smůle náhoda. Dostal jsem vztek jako snad nikdy předtím v životě a začal ho mlátit hlava nehlava, jako smyslů zbavený. Ani nevím, co to do mne vjelo, kdyby do místnosti nevstoupil náčelník znepokojen hlukem, tak bych ho snad umlátil. "Co to tu proboha provádítě poručíku?"zeptal se vyděšeně nadřízený a chtěl mi zabránit v dalším útoku na zadrženého, ale já jsem ho v nepříčetnosti praštil taky. Teprve, když se dovnitř nahrnuli ostatní kolegové a odtrhli nás od sebe, tak jsem se jakžtakž uklidnil. Jakobych byl v nějaké mlze, nebo jakoby do mě vstoupil nějaký démon a já překvapeně sledoval co dělá s mým tělem.

Sen o čajovně / fejeton.

4. prosince 2016 v 11:34 | Libertus
Snad každý člověk má v životě nějaký sen, touhu či přání. Někdo sní o tom, že bude například hercem, zpěvákem, spisovatelem, popelářem, kosmonautem atd. Vlivem času a okolností však na tyto své sny zapomínáme, nebo se prostě vytratí. Jsme z toho pak frustrovaní a nepříjemní ke svému okolí a nezřídka i sami k sobě.
I já jsem měl také takový bláhový sen. Nebylo to nic velkého. Snil jsem jenom o tom, že si ve svém rodném městě zřídím čajovnu. Několikrát se mi o tom i zdálo. Ty sny byly natolik živé, že jsem viděl veškerý nábytek a zařízení. Všude bylo spousta obrázků, stolů, židlí, konviček, obrazů, voněly zde vonné tyčinky a podobně.

Krysy za stolem / fejeton.

22. listopadu 2016 v 10:35 | Libertus
V dnešní době již mnoho koňských povozů, nebo farem, které by se zabývali chovem koní, není. Ale jeden koníček, kterého jsme chtěli položit k věčnému odpočinku vedle rakve komunismu, žije a rajtuje vesele dál.
Bylo proti němu vedeno nejedno válečné tažení: úsporné opatření restrikce, reforma správy, racionalizace atd. Ale koníček se šťastně přehoupl přes všechny nástrahy kladené mu zákonodárci i občany. Úřední šiml je postrachem všech logicky uvažujících a racionálně jednajících lidí.


 
 

Reklama