Silný čaj

Poškozuje fruktóza játra a ledviny?

3. prosince 2013 v 8:54 | čajovna
Fruktóza, tedy průmyslově vyráběná izolací z kukuřičného škrobu, ta, kterou najdete v mnoha rádoby zdravých potravinách a džusech:"Slazeno fruktózou!", není tak prospěšná, jak se na první pohled zdá. Možná bychom se jí dokonce měli vyhnout obloukem. Fruktóza.Ovocný, většinou ovšem rafinací vyrobený cukr asi o dvacet procent sladší než glukóza. V potravinářském průmyslu se používá jako doplněk nebo náhražka sacharózy a jako alternativa k umělým sladidlům, například aspartamu nebo acesulfamu K.
Je předepisován diabetikům, neboť se předpokládá, že "jde rovnou do krve". Někdy se míchá s glukózou na tzv. glukózo-fruktózový sirup, zkráceně glukózový sirup v poměru 40:60. Báječná, lehká chuť, ale…

No comment, snad jen... únava...

10. března 2012 v 22:41 | čajovna
strašná únava...
a tak snad... snad?

Dnes Vás pozvu na Popelky, aneb jak o spisovatelce Ivoně Březinové tvrdí zmocněnkyně pro lidská práva, že je rasistka! Kvůli pohádce!

10. listopadu 2011 v 8:26 | Renata Petříčková, www.popelky.cz

Nad přípravou tohoto článku jsem včera strávila pozdní večerní hodiny a děkuji za spolupráci Ivoně Březinové, která i přes únavu se mnou celou věc ochotně řešila. A nakladatelce Janě Semelkové za ranní názor. Snad i Vás článek potěší, snad si i Vy uvědomíte absurditu našeho Absurdistánu...:-(((
Budu se těšit na Váš názor, opravdu mne zajímá...

ROZHOVOR: "V čítance se s předsudkem bojuje", nechápe spisovatelka obviněná z rasismu AKTUALIZOVÁNO o názor nakladatelky!

nahled
Tedy všichni úplně ne, až na tu menšinu. Když jsem si předevčírem přečetla článek na idnes o tom, že v čítankách pro druhý ročník základních škol je podpora rasismu, usmála jsem se a jala jsem se býti zvědavou. No jo… cikáni kradou, dej si na ně pozor milé dítě - to je rasismus jak hrom. Však se proti tomu ohrazuje i Muzeum romské kultury v Brně, které na ni upozornilo vládní radu pro romské menšiny.
A pak se objevilo jméno spisovatelky Ivony Březinové. Dámy, kterou osobně považuji za velmi kvalitní spisovatelku. Nejenom úspěšnou, ale i kvalitní - ono tohle tak trochu často nejde ruku v ruce.
A to mě úsměv trochu přešel...

Celý článek si přečtěte zde:

p.s. chcete-li, můžete v této podobě - tedy úvodní text a proklik na celý článek, dát i na svůj blog. Podpořte zdravý rozum!

Fascinující pohled na Zemi ze satelitu

29. září 2011 v 20:22 | čajovna
Time-lapse z ISS (International Space Station) při jejím noční obletu Země. Video začíná nad Pacifikem, pokračuje přes Severní a Jižní Ameriku, a vstoupí do denního světla u Antarktidy. Jsou vidět města, země i krajinné znaky, jako Vancouver Island, Victoria, Vancouver, Seattle, Portland, San Francisco, Los Angeles, Phoenix, mnohá města v Texasu, Novém Mexiku a Mexiku. Mexico City, Mexický záliv, poloostrov Yucatan, El Salvador, blesky v Tichém oceánu, Guatemala, Panama, Columbia, Ecuador, peru, Chile, jezero Titicaca, Amazonka. Je také vidět zemská ionosféra (tenká žlutá linie), satelit (55. s.), a hvězdy naší galaxie. Data byla stažena z Gateway to Astronaut Photography of Earth. K vytvoření filmu použit Virtualdub.


a tuhle nádheru ničíme...
a tak maličtí jsme proti tomu všemu...
a tak mocná a velká je naše matička Země...
a...
a...
si jistě doplníte sami. Tohle je totiž zážitek beze slov...

Beze slov... hokejová i lidská tragédie

9. září 2011 v 15:13 | čajovna
Beze slov....
jsou zbytečná.
Snad jen, že na videu je to, co se konalo místo nikdy neodehraného utkání v Minsku...
Přijde mi neuvěřitelné, že se něco takového může stát.
Že místo utkání je vzpomínkový akt - na všechny...
:-(

"Kuřecí maso" aneb separát v akci....

28. srpna 2011 v 16:14 | čajovna
Dáváte si rádi kuřecí nugety? Nebo hamburgery podivné kvality, nebo snad párky...libové tlusté párky nebo dietní salámy?
Pak možná, pokud nejste úplní ignoranci, občas přečtete složení... a je tam cosi jako masový, kuřecí, či vepřový separát.
Co to znamená?
Zpracovatelům masa bylo líto vyhazovat kosti, dají se ještě protlačit za pomoci vysokého tlaku lisem a oškrábou se z nich zbytky masa, povrchu kosti, to vše se smíchá s přebytečným tukem, kůží a ostatními zbytky. Vznikne jahodově zbarvená pasta, která se barví, notně koření - protože to prý jinak chutná jako výkal - a zpracovává do rádoby uzenin a různých zmražených čehosi určených ke smažení. Nejhorší na tom je, že většinou se tyhle výrobky doporučují dětem.
Ačkoliv je tato problematika prezentována tak, že jíte zbytky... to by snad z mého pohledu nebylo tak strašné, člověk jakožto všežravec snad stráví všechno, i v těch kostech a kůžích lze najít něco využitelného - ale v tom ohromném množství chemických přídavků, aby to vůbec bylo jedlé.

Tady je video, kde se Jamie Oliver pokusil vyrobit naprosto stejný kuřecí separát doma. Dařilo se mu to výborně (pro netrpělivé, dejte si video k poslední třetině, tam je to nejzajímavější...) a vyrobil domácí (leč dle průmyslového receptu) kuřecí nugety.
Přítomným dětem by se logicky měl obrátit žaludek.
Ne...měli hlad a klidně by to snědli...
Kéž by bylo víc takových jako je Jamie Oliver a lidi nezapomínali na to, že jídlo je naším lékem.

Utahování opasků a iluzorní dluh Evropy

5. července 2011 v 10:00 | čajovna
Do rádia Svobodná Evropa přišel zajímavý dopis od posluchače. A s gustem si ho poslechněte, nezabere vám to ani tři minutky času. Zjistíte, že zadlužené Řecko je fikce, že rádoby zadluženost našich zemí je fikce a že jsme dojné krávy.
Nebo ovce?
Ale pro koho...
naše doba je prostě jeden velkej průser...

Stávka bude revolucí, ještě asi ne...

16. června 2011 v 12:06 | čajovna
Vrátím se ke španělské revoluci, k situaci na Islandu a chaosu v médiích a tuposti českých občanů... či spíše k tlaku, aby byli tupí...

Dnes jsem poslala tento podobný příspěvek s revolucí bubny... na Ženu-in.
Můžete se tam přidat ke komentářům...


:-)

nebo spíš :-( vlastně...

tak mějte krásnější den...
Renata

Revoluce bubny... aneb Španělsko už se nedá přehlížet!!!

4. června 2011 v 10:30 | čajovna
Už dlouho jsem neměla článek do rubriky Silný čaj a tenhle je asi z mého pohledu nejsilnější. Nechtěla jsem do pohodové Domácí čajovny tahat politiku, ale už se nedá přehlížet to, co se děje, nejen u nás, ale hlavně ve světě. A co se děje u nás?
Hrůza hrůz, politici vyloženě čekají, kolik toho lidi ještě vydrží a jak tupé ovce jsme.
Jsme?
Fakt jsme tupé ovce?
A proč se nám naše média - televize, rádia - snaží zatajovat to, co hýbe světem právě nyní? Není to fakt, že potíme krev a teď i vylučujeme krev, není to Iveta Bartošová a její nový milenec ani nenažranost ČEZu a nutnost zdražit elektřinu skoro o třetinu!!!
Je to revoluce na Islandu, která potajmu proběhla a běda, aby dala příklad jiným. Tam už se lidem "snad" žije líp. Nevím, relevantní zdroje nemám, média mlčí, konspirační weby nutno brát s nadsázkou.
Ale španělé se bouří... a bolí to, teče krev a o sametu nelze mluvit. Záběry, na kterých policisté buší do lidí hlava nehlava připomnají náš 17. listopad ve slabém odvaru. Ale tam se mladí nedají...
Tohle je úžasné video z jedné demonstrací, mladá generace si vzala na pomoc bubny.
Ta energie je nepřehlédnutelná a fascinuje. Oni to musí vyhrát!!!


boj proti zlu často přináší zas jen zlo, ale v tomhle je duše. V tom je člověk, ne robot, novodobý otrok nebo zvíře. V tom jsou ti mladí, jež chtějí ŽÍT....

A podoba dnešního stavu s Matrixem... můžete se podívat i na toto video, které je tak trochu jiné, ale podstata je stále stejná. Síla, kterou lze přemoci, to v čem žijeme, je v nás.
Nemůžeme čekat na mecenáše, který vyčistí vyžrané žlaby od prasat. Musíme vzít vidle a ten hnůj vykydat sami... Nikdo zvenčí nepomůže.

Tak se omlouvám za politické silné okénko, ale už mi to nedalo, po shlédnutí španělského videa mám naději, že bude líp...

Kdybych byla chlap...

16. května 2011 v 1:40 | čajovna
aneb, jak dopadlo slohové cvičení do magazínu Žena-in... na téma, kdybych byla chlap. Snad jsem byla nějak v ráži, protože jsem se do toho obula a vyhrála knížku a šampón...

kdybych byla chlap, byla bych:
- posmíval bych se vložkám a menstruujícím ženám bych úšklebkem tiše či hlasitěji (záleželo by na úrovni mé inteligence) říkal, že jsou prasata - takový fakt existují milé dámy (škoda, že tu není ten ďáblí smajl)
- s nadhledem bych komentoval veškeré slepice kolem s tím, "že ta má zase krámy"
- tvářil bych se kysele, kdyby by krámy fakt měla a tudíž by mě tlačily koule zas pět dní v kuse, což teda fakt bolí, že si neumí nikdo představit o to míň ta důra s jahodovejma dma, ať nekecá, že jí taky bolí břicho, však si ho může zacpat tamponem, ne?
- nepáral bych se s hygienou, správnej chlap musí smrdět
- nejlíp pivem, takže kromě penisu bych si hýčkal ve své blízkosti lahváče
- měl bych super kliku, že to toho uřvanýho haranta nemusím mít na očích 24 hodin denně a můžu zahnout kramle do práce a ještě se tvářit, že to je tam horší makačka než si válet šunky doma s tím pokakaným děckem
- z tohoto důvodu bych odmítl vstávat k tomu uječenci a snad mu jako matlat to mlíko v kuchyni, jen ať stará kojí, od toho má kozy... beztak z nich teď nic nemám, tak ať je používá, no ne?
- když nemám sex, mám na něj právo jinde - z čistě biologickýho hlediska. A jestli mi to ta moje nepovolí, tak jí aspoň pořádně psychicky ztejrnu...ať si nemyslí, že má mezi nohama něco extra.
- jen mě pravidelně nasírá to, že stará shrábne vejplatu a nemám z ní nic. Jako živit haranty je fakt konec života...
fuj...už je skoro špatně, tak to vezmu z jinýho konce....
Kdybych byla chlap, tak bych
- byl fascinován nádhernou jemnou pokožkou ženy a siluetou jejích ňader. Jen náznak dekoltu by mě přiváděl k příjemnému šílenství
- ženy taky mají nádherně jemný vlasy, strašně rád se jich dotýkám
- a milovat tu jednu, tu moji... k tomu nemám slov.
- hrát si s jejím tělem a nechat se od ní mazlit, je to jako návrat k jednotě člověka, s tou pravou to není jen o vybití pudu, ale o souznění
- vracel bych se k ní každý den rád...
- a třeba by došlo i na děti... a pak bych pevně doufal, že by nedošlo k tomu, že se ze mě stane ten týpek výše uveden...
poznámka pod čarou - psát o sobě v mužském rodě mi moc nejde, tudíž budu radši ženská....

Královská svatba aneb malé zamyšlení

29. dubna 2011 v 0:58 | čajovna
Mám ráda Anglii, miluju ty červené cihlové řadovky a mým nikdy nesplněným (a také nesplnitelným) snem je žít právě v Anglii a v některém z těchto domečků. Miluju mlhu, pochmurné počasí a anglické podnebí. S zářím ožívám, s dubnem vadnu.
Miluju podzim. Krásné dny plné slunce i ty mlhavé. Mám ráda earl grey čaj se smetanou. Pěkně hustou...
a tíhnu ke keltským zvykům, ke zvykům, které ač vznikly i ve střední Evropě, dodržují se už jen v Anglii a Irsku.
Smrt princezny Diany mě mrzela, přesně si pamatuju to srpnové ráno, když tohle ohlásilo rádio. Za pár dní poté se šlo do školy, byly ještě prázdniny. Čím jsem starší, tím víc se dokážu vcítit do bolavé krásy, kterou princezna Di zažívala. Nebyla šťastná. A když konečně byla, s Dody Al Fayedem, přešli spolu do Světla. Domů...
Ač nesmírná tragédie, pro ty dva byla tím vyvrcholením celého jejich žití.
Došlo mi to při četbě knih Briana L. Weisse protože i on pomohl princezně Dianě k cestě domů. K tomu uvědomění. Našla lásku a nemám sebemenších pochyb, že v Dodym našla něco nesmírně cenného. A protože už nebylo víc, co by ti dva měli na tomto světě, dopadlo to tak, jak dopadlo. Neubráním se ve vší pokoře a pocitu spravedlnosti ovšem pocitu, že takhle si to ti dva nezasloužili, ale to je bolestínské světské přemýšlení.... a tak toho nechám. Každopádně dnes probíhá svatba prince Williama, Dianina syna. Jeho matka by jistě byla šťastná... jako každá maminka. Snad to ví, snad u toho taky bude...
a snad to Kate bude mít o trošku lehčí v tom vším královském... vždyť Anglie je tak krásná a svým způsobem jí opravdu závidím. Ne však prince, a její roli princezny, ale její domovinu. Je mi blízká... nevím proč. Nebo vím, ale to tady nebudu rozebírat ;-).... mám však o Kate obavy, její sklony k anorexii nejsou nepřehlédnutelné. Snad jí William povede tou správnou cestou a bude jí milovat jako ženu se vším všudy. Aby její cesta princezny byla lepší a snadnější.
I když.... i Kate v tuhle chvíli má tu svou cestu již pevně danou.
A svými přáními ji neovlivníme. Nechť jsou tedy novomanželé šťastni...

p.s.: Snažím se přehlížet nechutnosti jako Kate a Williama na kondomech nebo na dárkových předmětech, uuuffff, to je konzum, co?
Hrůza.

Václav Klaus prý krade pero....

11. dubna 2011 v 20:23 | čajovna
Úžasná hudba...
skvělý tah pana prezidenta, jež tajně vložil do kapsy na chilském kongresu pero.


když jsem se pídila po tom, jestli jako to pero vážně ukradl nebo ne... nedopídila jsem se. Možná jde jen o nějakou srandu médií, nebo cokoliv.
Každopádně to vypadá skvěle! Agent hadr...

O tom, že strach je jen iluze....

5. dubna 2011 v 2:38 | čajovna
Je to zvláštní, jak námi mysl manipuluje, a je známo, že strach je silnější emocí než láska...
nebo lépe řečeno... je snazší emocí, než láska, je houževnatější, a má v nás pevně zaseknuté drápky.
Stačí však málo, potřebná dávka odvahy a strach se co...

jen se podívejte na toto video.
Kolik strachů, tolik lidí a co se stane...


a okamžik toho průlomu je nádherný...
Mějte takových ve svém životě co nejvíc...

Zlozvyky našich drahých poloviček aneb holub do pusy...

22. března 2011 v 0:49 | čajovna
packa
A tak jsem se jednoho dne ocitla přímo uprostřed uvolněné a notně rozprouděné diskuze ryzích dam o tom, které zlozvyky mají jejich drahé i méně drahé polovičky. A tady se poznalo, kdož má polovičku ještě drahou a kdo už né moc drahou a nejradši by ji skopnul z druhé poloviny postele, když zabere k prvnímu chrápání...
Žebříček zlozvyků byl zhruba takovýto:

CHRÁPÁNÍ - jednoznačně nejhorší věc, která  umí i manželství zcela rozvrátit a nastolit ten právnický termín "nepřekonatelný odpor"...
Zlozvyky, jež jsou spíše typickými mužskými vlastnostmi, tedy troušení ponožek a spodního prádla po bytě, ty luxusnější si utroušené druhého dne opět navlečou, večer svlečou, dalšího dne navlečou a tak dále, dokud jim to "někdo" nevymění...
Mezi nechutné zlozvyky patří dloubání beďarů, někteří to ovšem provozují společně, podobně jako sex... a někdo si dloubá holuby z nosu a pak je jí...
Přiznám se, že z toho se  mi otvíral kufr zejména proto, že tento zlozvyk se objevil u našeho pětiletého syna, fúúúj, málem jsem hodila šavli, jak jsem to poprvé viděla. Naštěstí stačilo pár upozornění a to "codělákubíkveškolce" bylo zažehnáno.
U Kubíka maj taky veselo.

Ovšem na tyto muže ti naši nemají.. nebo jo?

Beze slov...:-(

18. března 2011 v 12:00 | čajovna
musím se stydět...

Japonsko zasáhlo zemětřesení a tsunami - aktuální video

11. března 2011 v 9:46 | čajovna
a tohle je bez komentáře..
zhruba hodinu staré video.... takhle vypadá černá valící se vlna...

Gynekolog Amatér - Olga Lounová v klipu, jež překvapivě pobaví...

10. března 2011 v 2:08 | čajovna
Tak o Olze Lounové občas píše bulvár - děsná ženská!!!!
A o tomhle klipu to samé - děs a pokleslá zábava, unylý pokleslý klip, erotika rovná se nule... bláblá blá...

NO nedalo mi to, a podívala jsem se na ten klip, když ho bulvární článek nabízel.
Kupodivu jsem nečekala, že ho dokoukám a dokonce si ho pustím ještě jednou...

Mě neskutečně bavil!!!!
A překvapily mne i komentáře na Youtube, kde Olgu považují za svěží závan nového větru... Pravda zpěvačka je  normální, ničím její hlas nevyniká, je hezký, písnička je budiž tedy taky nějak normální, ale klip je příjemným osvěžením, vtipný a má grády. Proč ne?

Pro mě to rozhodně není shit! Mě to bavilo...
Co Vy?

MDŽ aneb ideální oslava ženství

7. března 2011 v 14:43 | čajovna
MDŽ si pamatuju s vůní holínek, školkového poblitého stolu, smradlavých tácků a dřevěných parket, kdeže se v tu dobu vyskytovaly nějaké tulipány, narcisy a jiné jarní kytky.... Poté pak pach školní lavice, vodovek, temperek, vykrajovaných brambor otiskaných na papír, lepidla Kanagon a lepidla Bílá lepicí pasta, bavlnky, pastelky, voskovky a jiná kravinky, kterými vytřihujíc cosi tvořili jsme přáníčko pro maminky.
Jo a taky k této vzpomínce patří ty strašný fotky s erárním medvědem nebo tak něco, a mělo to na sobě triko s nápisem MDŽ.
Tady si pamatuju jen ty fotky, nikoliv samotné focení - to je asi dobře....
MDŽ už roky nevnímám...
Nemám proč.
Nikdo mi k němu kytky nenosí, aby mi zadělal na první jarní alergickou rýmu.
Nikdo mi k němu čokoládu nenosí, aby mi zadělal na migrénu a cukrovku.
Nikdo mi k němu nenosí ani jiné serepetičky, aby mi zadělal na nějakou chorobnou sbírku slonů se stojícím chobotem...
Ale když se nad tím tak zamyslím, pomineme-li původní pokroucený význam toho, že se ve jménu žen chlapy zpráskali jako psy... a proč by se sakra neměly ten den spráskat ženský!?! A chlapi pak doma poklidit, uvařit, vykoupat a uložit děti...
Asi by se to mnoha unaveným a nepřemýšlejícím ženám líbilo.
Pokud se však trochu zamyslíte, zjistíte, že by se z toho dal udělat moc hezký svátek. Oslava ženy.... Beltine ženy.... Esence ženy... Svátek ženské energie....
Trochu složité na uchopení a trochu složité na pochopení pro většinu mužů. Snad by se jich pár našlo, pár těch, kteří dodnes v ženě vidí tu bohyni, kterou je a kterou už dnes mnoho žen není. A každý rok by se tou oslavou jemného ženství objevovala žena. Ve mě, ve vás...všude. A možná by zas bylo vše tak, jak má být, ženy by přestaly nosit "kalhoty" protože musí a protože to naše mužsky založená společnost vyžaduje a ženy by byly ženami. Doplňovaly by muže svou čistou láskou, léčily by dotykem, staraly se o domácí krb a byly tím emočním základem pro život. Jin a jang...
A přestaly by být chlapama....
No... tak se vrátím zase zpátky na zem a půjdu přemýšlet nad tím, jak se finačně postarat o rodinu, co uvařit k večeři, kde začít novou kariéru, protože děti jsou přitěžující okolností v té současné, a večer se možná podívám na západ slunce, jen krátce, abych stihla vykoupat děti a vyluxovat celodenní bordel... a na ten kratičký okamžik, kdy mé oči v den žen spočinou na slunci, budu ženou...
zítra vyjde na : www.zena-in.cz

Lucie Bílá vzpomíná na Petra Muka

3. března 2011 v 0:58 | čajovna
a je to krásná vzpomínka. Dojemná...


možná si řeknete, že je Lucka jen dobrá herečka....ale....zkuste myslet chvíli srdcem a ne svým egem. Možná v tomto videu uvidíte víc lásky, než průměrně zabedněného člověka za celý život potká...
A tak, až se tam všichni sejdeme, tak si dáme velkou pusu, jo?

Dokázala byste přežít bez civilizace???

2. března 2011 v 0:50 | čajovna

minnn
ANO ANO ANO!!!
Hlásám rychle, hrdě a bezmyšlenkovitě. CHCI žít bez civilizace!!!
Mám dost auto pod oknem, chemicky zakonzervovaných potravin včetně jakože čerstvé zeleniny /postříkané kdečím/... mám dost všeobecného hluku, ve kterém neslyšíte vlastního slova, ale už ani vlastní myšlenky. Poslední měsíce mnou cloumá neodolatelná touha odejít pryč... kamkoliv. Kamkoliv, kde je ticho, klid a aspoň chvíli jsou tam slyšet třeba jen sýkorky nebo krákání vran. Ale NIC VÍC!!!!
Utrhnout si na stromě uzrálé jablíčko, ochutnat salát z čerstvých pampelišek, upíct si v peci pecen chleba z poctivé mouky prosté chemických přísad. Ale hlavně to TICHO!
Jasně, já vím, je to volání přetíženého těla a přetížené duše a patrně bych za dva dny byla zpátky v paneláku choulíc se u radiátoru a cpouc se tím chemickým jídlem...

NE NE NE!!!
Bez civilizace bych ovšem už nepřežila... kdyby se cokoliv stalo a civilizace zanikla, ovšem já bych při té katastrofě to štěstí neměla, byla bych stejně z hlediska přírody odsouzena k zániku.
Brýle bych si patrně nezachránila, takže až by mi došla doba trvanlivosti právě načnutých a v očích vsazených čoček, byla bych v mínusu šesti dioptrií, což už znamená život ve stylu, jo, cesta je tady, tady taky, tady je zeleno, to bude asi tráva, hele, tohle je strom, támhle ty čtyři metry přede mnou to je buď kámen nebo vlk nebo násilník...
A když se rozhlédnu kolem sebe... mnoho z nás je závislých na lécích bez kterých by jejich život neměl dlouhého trvání, smutné, zavrženíhodné, degenerativní z hlediska evoluce, ale je to tak.
Myslím, že by lidstvo notně prořídlo už jen tím, kdyby civilizace zanikla bez toho, že by zanikl jediný člověk. Ono by to potom už notně prořídlo samo!
Zůstaly by jen ti nejsilnější a nejzdravější, tak, jak to má být.
Já bych mezi nimi nebyla, ale což, tak to prostě je...
Zveřejněno také na www.zena-in.cz

O žárlivosti...

1. února 2011 v 0:12 | čajovna
narcis
a tak nevím... proč bych zrovna já měla psát o žárlivosti? Snad jen proto, že se mi poslední dny v mejlech objevilo pár žádostí o výklad karet, ve kterých hraje roli žárlivost... (promiňte, kdy budou karty netuším...všechny dotazy ale sbírám, asi udělám jeden výkladový večer...což třeba každý pátek???Promyslím to...)

Vrátím se však k žárlivosti. Kdo nežárlí, nemiluje....
Dobře, tak asi nemiluju...
Nežárlím... ale to bych asi taky kecala, kdysi jsem žárlila. Asi proto, že jsem chtěla honem rychle někoho "ulovit", abych nebyla sama, mohla jít z domu apod... a pokud bych žárlila teď, pak asi ze strachu, abych nezůstala na živení dětí sama, což bych ze svého nuzného platu neutáhla. Ale i to by se nějak dalo vyřešit, život není ráj, ale výzva.
Takže žárlivost je strach o druhého, že nám uteče, že nebude náš.

Je ten druhý ale "náš"???
Máme právo si nárokovat osobu, jeho tělo, jeho mysl jako svůj majetek?

Nemáme...
I obyčejný romantický a všude opěvovaný sňatek je vlastně vložení této negativní emoce do partnerství. U oltáře si lidé slibují něco, o čem nemají ani páru...
a pak se trápí...

Tělo můžete někomu dát i bez citu. To pak bolí... Duši můžete někomu dát a chovat se tak, jak chtějí jiní, ale vaše vlastní zahrada duše bude pak zaplevelená a nebude se jí dařit. Umřete jako smeťák. Stejně šedí, smutní a bez vlastních prožitků.

K tomu, aby člověk poustil druhého duši k němu samému asi potřebuje čas... a nějakou životní cestu, která mu ukáže, že je to správný postoj. A pak se osvobodíte... nebudete chtít vlastnit, budete jen sdílet, potkávat se a milovat. Je jedno, jestli jde o vztah k partnerovi, otci, matce nebo dítěti nebo kolegyni v práci...
A tak... od žárlivosti utíkejte mílovými kroky - a to jak od té, která se na vás hrne od jiných, tak hlavně od té, jež vzniká ve vašem vlastním srdíčku...

Je láska pro život nutná?

21. ledna 2011 v 2:27 | čajovna
r
Jasně, že není, dá se žít i bez ní...
Kolik z nás žije bez lásky?

S nějakou trpkostí v srdci, zklamáním, s něčím, co uzavíráme před ostatními a vlastně nakonec i sami před sebou, abychom uvěřili iluzi, že se dá žít i bez lásky.
Ano, dá se bez ní žít, ale je to život smutný a hlavně prázdný.

Možná to tak má být, možná si za to můžeme sami. Možná oboje. Rozhlédněte se kolem sebe a hledejte lásku. Ne v lidech, ale ve věcech, v přírodě. Ptáci zpívají, není to krása???
Svého času jsem nesnášela ptačí zpěv. Rozčiloval mě. Rozčiloval mě tím, že mi podvědomě připomínal ráj. A já ráj nežila, nebyla jsem v něm, byla jsem z něj násilím odtržena, sama jsem z něj odešla v rámci své sebetrýzně...
Máme vůbec právo sami sebe trestat? Za co? Kdo nám řekl, že to či ono je špatně? Církev? Zákony? Rozum?
Srdce???
Jo tak když srdce, tak to asi bude pravda... ale jinak... jinak se nad každou smutnou minutou svého života zamyslete.
Dnešní doba nás odtrhává od nás samých, od našich blízkých, nemáme čas s nimi rozvíjet naše lásky. Prarodiče otročí sociálnímu systému, rodiče otročí a to vše proto, aby se tento sociální systém postaral o naše malé děti (školky, školy) a staré rodiče (domovy důchodců). Odtrhává nás od nás samých, protože při 12 hodinovém pracovním vytížení nedokážeme zklidnit svou duši a nahlédnout sami do sebe.
A třeba zjistit, že žijeme bez lásky...
Že ti, kdož nás obklopují, jsou na tom stejně...
:-(

Jaký byl rok 2010 v událostech...

27. prosince 2010 v 6:33 | čajovna
r
Leden

Sněhová kalamita dostává jméno…ou, to je něco jako hurikán…tak ta první se jmenuje Daisy, pamatujte si to!

Zlata Adamovská a Radek John se rozcházejí, důvodem jsou Radkovy nevěry a sedmiletá nemanželská dcera, jež vyplula na povrch…

Obrovské zemětřesení na Haiti srovnává se zemí dost velkou plochu a odhaluje totální chaos v zemi…lidský i organizační…

Únor

Sníh stále nemizí, naopak, občasně ještě připadne a taky si užíváme mrazů…objevuje se teorie, že jsme v dalším 80ti letém chladnějším cyklu…

Leoš Mareš se rozchází se svou manželkou Monikou a o Ivetě Bartošové není delší čas nic slyšet, prý v tichu a klidu maluje…

Začínají zimní olympijské hry ve Vancouveru!
Sáblíková má zlato!

Bylo mu téměř 90 let a Dick Francis skončil svůj pouť svým překrásným životem, jeho knihy zůstávají navždy…

Březen
V březnu netrpělivě čekáme na jaro, ale přichází zase sníh… a sníh…

Strhává se volební boj, bilboardy a plakáty plní města. Zadlužená miminka a tatínci na bříšcích maminek slibující slibnou budoucnost.

Objetí zdarma... v Čechách i v Itálii

13. prosince 2010 v 10:12 | čajovna
Člověčího tepla je málo...
a tady se rozdává zadarmo, už i u nás probíhají podobné akce, v Brně a v Praza...
Objetí zdarma...
Podívejte se na video z Itálie, i když  v televizi tuším v pátek byla reportáž od nás...

Přemýšlela jsem, jestli bych chtěla být v roli toho objímaného nebo objímajícího...
a překvapilo mě, že jsem došla k závěru - chtěla bych ta objetí rozdávat...
takovou brigádu bych věru brala :-)
Co vy?

Pro ženy... :-) aneb každá si zasloužíme alespoň jednou tohle slyšet...

8. prosince 2010 v 8:47 | čajovna
r
Jediná chyba na ženě!
Když Bůh stvořil ženu, bylo to šestý den práce přesčas.
Jeden anděl přišel a ptal se: "proč s ní ztrácíš tolik času?"
A bůh odpověděl:"Jes­tlipak jsi viděl všechny specifikace, které jsem ji dal,když ji formuji?"
"Ona musí umět prát,vařit,uklízet, mít víc jak 200 pohyblivých kloubů, všechny musí umět ovládat, vařit chutně i dietně,a ještě ať má křídla pro nejméně čtyři děti…právě tak ať má polibek,kterým může vyléčit jedno poraněné koleno, zlomené srdce - a na to vše má pouze dvě ruce."
Anděl se podivil všem těmto zprávám.
"Pouze s dvěma rukama….Nemožné!"
A to je pouze standartní model ?!
"To je mnoho práce na jeden den…
Počkám do zítra,až ji doděláš".
Zítra nepracuji, protestoval Bůh.
Tak jsem blízko,že skončím tím,co je mému srdci nejdražší.
Když onemocní,sama si zvolí jak se uzdravit, a může pracovat 18 hodin denně.
Anděl se přiblížil a dotknul se ženy.
"Bože, jak jsi ji udělal - takovou měkkou." "Ještě je měkká", říká Bůh, ale udělal jsem, že má i sílu. "Nebudeš věřit co všechno může udělat a kolik vydrží."
"Může i myslet?" ptá se Anděl. 
Bůh odpověděl: "Nejen že může myslet, ale může se radovat a uzavírat smlouvy."
Anděl vidí něco, co uniklo jeho pozornosti, a dotkne se ženiných tváří… "Bože, vypadá to, že tento model má jednu chybu. Říkal jsem Ti, že na ni kladeš moc nároků."  " to není žádná chyba…to je jedna slza", opravil ho Bůh.
"A nač je to?," ptal se Anděl.
Bůh odpověděl: "Slza je její způsob vyjádření, její touha, její láska, její samota, její bolest a její hrdost."
To udělalo na anděla velký dojem;"Ty jsi genius,Bože. Na všechno jsi myslel. Žena je skvělá bytost!!"
To je jisté! Žena má sílu, že se člověk diví. Ona má potíže, zármutek,ale i štěstí,lásku a svoje myšlení.
Ona se směje.
Když chce - vříská. Žena zpívá.
Když chce - pláče.
Pláče když je šťastná a usmívá se když je nervózní.
Bojuje za svoji víru.
bojuje proti nepravdě.
"Nebere" NE za odpověď, když má někdo druhý lepší způsob řešení. Všechno dělá pro svoji rodinu. Doprovodí svoje přátele k lékaři, jenom proto, že se bojí doktora.
A žena miluje bez hranic…
Ona pláče když jejich děti mají nové životní zážitky a raduje se z dobroty svých
přátel.
Ona se raduje když slyší, že se někdo nový narodil nebo oženil.
Její srdce se zlomí, když slyší o smrti blízké osoby.
Ona teskní nad ztrátou milovaného člověka a je silná i když není už za co bojovat. Žena zná, že jeden polibek a objetí může vyléčiti jedno zlomené srdce.
Ale, najde se jedna chyba na ženě:
Ona zapomene …jakou má cenu.

Pomoc pro Aničku Janatkovou...mají ženy lepší intuici a "vědí"?

20. října 2010 v 11:05 | čajovna
ik
O případu ztracené Aničky Janatkové, která se ztratila 13. října ve 13 hodin (není už tohle divné?) a dodnes se nenašla, už asi každý ví...
Sleduji zprávy, modlím se, aby se holčička našla zdravá a živá, nanejvýš tak psychicky poškozená vlivem únosu, hlavně, aby byla živá.
Sama se nemůžu zbavit pocitu, že je výjimečná. Že její případ je výjimečný, že má být poučením pro celou společnost. Nevím, na co nám ukazuje, jestli na to, že rodiče nemají na děti zoufale čas a ty pak chodí domů ze školy opuštěnými místy, protože si zkracují cestu, o tom, že peníze nejsou všechno, o tom, že kriminalita kolem nás bují už zhoubně a jak klesá morálka lidí... klesá... a na druhé straně stoupá.
Vlna solidarity je obrovská a jen věřím, že k něčemu bude. Prohledávala jsem různé diskuze a bezkonkurenčně nejvíc tíhnu sem... na Ženu-in. Tam se ta "ženská energie" sdílí a posiluje tak, že místní redaktorka dokonce navedla policisty na zcela nečekanou stopu...
Právě dnes... našly zamaskovaný sklep.

už tady se rozbíhalo první pátrání... ze kterého mě mrazilo. Michaela Kudláčková je totiž tak trochu čarodějka a žena s neuchopitelnou intuicí a já si ji velmi vážím...


už její první pocity byly  velmi zvláštní...


protože nemůžu články kopírovat, uvádím jen odkazy, to se snad smí ;-) Stojí to za pročtení, milé dámy, hlavně diskuze...

My lidi jsme zlí a zákeřní a zasloužíme si trest, já vím... ale pevně věřím a modlím se, aby to naše prozření nebylo skrze tak krásné a nevinné dítě. To ne...prosím.
Udělejte to taky prosím... nemusíte se umět modlit, stačí mít pocity a vroucně si přát....

Jsou učitelé přísní nebo rodiče přecitlivělí?

1. září 2010 v 2:42 | čajovna
jj
K prvnímu září přeji všem těm, jemž začíná nový stereotyp a rutina školního roku vše nej a nej a hodně klidu, míru, krásný podzim, vánoční svátky, jaro i velikonoční svátky a skvělé těšení se na další prázdniny....

A mám tu malé zamyšlení, tématicky se hodí.
Tuhle mě nadzvedla jedna reakce maminky, jejíž dítě na škole v přírodě lezlo po střeše chaty a mamince se nelíbilo, že k večeru nastala nutnost pro dítě přijet, protože hrubě porušilo kázeň,  zůstalo bez večerního opečeného buřtu a ještě se to  rozmazávalo s ředitelem školy.
Proč taky?
Byla to klukovina a druhý den se stejně jelo domů, a místo buřtu mohla dostat náhradní jídlo a ne hladovku.

A já se ptám?
A proč jo?
A proč jo?

Kdysi mi maminka vyprávěla, že za jejích časů, na lyžáku, jedna holčina (nebo dvě, nevím) kouřily na záchodě. Ihned jeli domů.

Tak proč by neměli ihned jet domů ty, jež lezou po střeše chaty, utíkají z pokoje a hazardují se životy?
Mrzelo mě, že v té diskuzi se většina rodičů stavěla za tu rozlícenou matku, snad kromě jedné bývalé učitelky, která to viděla v souvislostech své zodpovědnosti a taky chápala, co se doopravdy stalo.  A tak jsem přemýšlela, co vede matky a ženy nejzodpovědnější k tomu, aby byly takhle slepé???

Stáří jako bonus... nebo ne?

28. dubna 2010 v 9:03 | čajovna
Nějak neplánovaně tu sklouzl tento týden na témata důchodů a důchodců, no a taky voleb. Ty nechám teď stranou...
Ale to stáří... "koho prý Bůh nemiluje, toho stářím podaruje", říká se prý. Chci být asi pokrytec, v tomhle ano a chci nesouhlasit, ačkoliv ta odvrácená strana stáří mi notně klepe na rameno a říká: "...nebuď naivní, husičko!"
Ale dožít se klidného stáří to by chtěl asi každý, stát se milující laskavou babičkou a moudrým dědečkem... nebo jsem fakt tak naivní?

Chtěla bych tento týden zakončit nějak optimisticky, celý týden jsme se tu rýpali v nepříjemných realitách a já vám za to děkuji. Více názor, více pohledů, více pravd.

Ano, i my jsme se jako malí starým posmívali. Starej dědek, bába, bezzubí, shrbení, belhající se... smáli jsme se stáří a troufnu si říci, že všichni z toho vyrostli - tedy doufám. Tenhle jev byl a bude, je totiž normální u té nejmladší generace, i když můžeme polemizovat o morálce a rodičovských autoritách, jež by měli do dětí vštípit respekt ke stáří.
Jenže to bylo nevinné posmívání se, vzhledu, vlastnostem starých lidí. Dnešní posměch stáří je hlubší, vnímám ho nesmírně zle a útočně. Babička a dědeček, ujídají chlebíček...
Dobrá, i to platilo vždy - vejminkáři to měli špatné. A jsme u jádra.
Dnes se posmíváme ekonomickému vyžírání státu, které důchodci způsobují. A taky matky na mateřské a nepřizpůsobiví lidé a invalidní důchodci a...a...a....
Jenže zrovna ti důchodci většinu života do kasy notně přispěli, jako bychom to neviděli. Ano, nevidíme to, protože ty jejich peníze spotřebovali tehdejší důchodci, případně se propadly do černých děr politiky.

ff
V budoucnu se chtě nechtě budeme muset poprat s množstvím ekonomicky neužitečných lidí, důchodců bude demograficky přibývat, a já pevně věřím, že náhled na ně se změní. Univerzity třetího věku, kluby důchodců, zájmové kluby, výlety, dovolené, slevy...

Stáří není zásluha, k tomu se dopracují ti, kdož přežijí. Snad i ti zlí důchodci, mlátící se holemi v Kauflandu jsou zlí proto, že mají pocit životní křivdy za to, že zestárli...Nedivím se jim, chápu je.

A tak si závěrem budu přát jen to, aby dnešní společnost brzy procitla z toho tlaku, jež živí média, aby každý byl bohatý, vlivný, ekonomicky činný, měl auto, dovolené a barák, protože to jsou TAK FALEŠNÉ hodnoty, že to musí soudného člověka do očí bít.

Mrzí mě, že zmizelo vícegenerační bydlení. Ze společné kasičky se lépe žije, lépe se zvládají životní situace ve chvíli, kdy musí maminka do práce a nemá kdo pohlídat děti, děti nemusí do družin a na podobná odkladiště. Generační rozdíly nejsou poté tabu, pro děti pak není starý člověk podivný exot k smíchu. Je to prostě babička a dědeček, prababička a pradědeček, kteří třeba mají trochu času na to, popovídat si s vnoučaty a pravnoučaty, místo televizních stříleček se s nimi ponořit do časů dávno minulých... součást rodiny, větve rodokmenu.
Ale jsem asi moc nostalgická....

Tak nevím, uzavřela jsem to optimisticky nebo ne?

P.S.: A zítra už to nechám být, slibuju, jen dám připomínku filmu, který stáří ukazuje přesně tak, jak ho cítím já... jaký film to asi může být? :-)

Zabij bábu... aneb pro jistotu, že?

27. dubna 2010 v 20:36 | čajovna
Já myslím, že jsme se shodli v nechutnosti první verze, jež rozčeřila rybníky českých internetových stránek seriózních i bulvárních.
Parodie už tu jedna byla.
Ale co tahle... Pomineme-li obsah, dobře, jako parodie, ano.
Ale stejně mě pořád napadá, jsem fakt suchar, nebo mě tyhle společenské tendence děsí oprávněně?

Důchodci berou práci mladým...nebo ne?

27. dubna 2010 v 4:42 | čajovna
Nedávno jsem pročítala jakýsi ekonomicky laděný článek o tom, kterak důchodci zabírají pracovní místa mladým, protože se jim vyplatí brát penzi i tučný plat - pokud tedy tučný plat mají, protože sama svým selským rozumem dedukuji, že ti s nízkým platem a těžkou prací se asi nebudou rvát do strhání těla, na druhou stranu, tací asi nemají ani velký důchod, čili mají motivaci pracovat dál. Ovšem co je to za motivaci... bída, že?

No nic, článek se tvářil jako ekonomický, ovšem po přelouskání v něm nebylo zbla čísel ani ekonomických argumentů, spíš to byl žvást o tom, kde kdesi je prostě dost důchodců a že je to prostě výhodnější, než zaučovat mladé...nechat si staré. I když třeba už nejsou tak výkonní a svěží. Ve školách, na úřadech, ve vysoce specializovaných místech...nikdo neměl nic proti starému dědouškovi sedícímu na vrátnici... bodejť, tam by mladý maturant asi nešel...

No ale pod článkem to začalo být zajímavější, diskuze jednoznačně směřovala k napadání občanů důchodového věku, že si berou svůj důchod a zaclání. Občas někdo změkl a zamyslel se nad tím, že i on sám bude jednou v důchodu a nad možností finanční nouze v tomto věku a nutnosti se zaměstnávat.
Ale mě napadlo něco jiného...
Kdo těžce pracuje, rád si odpočine. I když... šla-li bych do důchodu, neubránila bych se nepříjemnému pocitu, že je to jen čekací stanice na konec. Těšila jsem se na občanku, na svatbu, na děti, na vnoučata...a teď? Nic... důchod a ... konec. Šlus.
Takže chápu, že má-li k tomu někdo možnosti, pracuje do smrti. I v důchodu, protože je to kontakt s lidma, kontakt s prací... Herci, umělci - to se dá pochopit a na jejich místě bych nevolila jinak. Proč by Karel Gott skládal ruce do klína a nazul si kostkované bačkory, když nemůže žít bez potlesku a pořád mu to zpívá?
Kdyby to udělal, kdyby tohle udělal své svérázné povaze, co myslíte, že by přišlo? Deprese jako hrom, pocit marnosti, pocit neužitečnosti... (snad i kvůli tomuto pocitu dávají důchodci s gustem lékařům úplatky v rámci svých možností....).
A tak ty kritizované důchodce, jež berou místa mladým někde na ouřadě, docela chápu...

"Přemluv bábu!"

26. dubna 2010 v 9:21 | čajovna
Po dlouhé době přidávám něco do rubriky "Silný čaj".
A pro mě je to silný čaj. Silný k nepozření....


Možná jste tenhle klip už viděli....
Takže si to vezměme z druhé strany!

Takže moji milí, vezměte prachy z nuzného důchodu a zajeďte k mladým. Nebo jim napište, že jste dostali dividendy a oni přijedou sami...uvidíte!
Zajeďte za nimi a přesvěčte je, ať volí levici či proti komu je tohle vlastně mířeno. Jelikož je dnešní mládí  buď bandou nemakačenků a věčných nezaměstnaných, budou jim pečení holubi, jež zaplatí jejich děti, jistě vhod. A to stojí za jeden hlas do urny.
Nebo to jsou prachatí podnikatelé, panečku, taky jste na svýho syna tak pyšní? A těm snad neuškodí, když zavollí tak, aby se nám zvedl důchod. Protože mladý jsou děsně blbý, je třeba jim poradit.

....
ne, už se mi nechce dělat parodii, popravdě je mi z tohohle videa zle a špatně. Nemám ráda Issovou a nemám ráda Mádla. Tím to možná je, ale pořád z toho cítím neuvěřitelnou a děsivou nesnášenlivost ke skupině obyvatel, jež není ekonomicky příliš užitečná - důchodci a staří lidé.
Lidé z vesnice jsou pasováni do role blbců.

Agresivní kampaň, strašně agresivní... a chápete to? Někdo se tomu ještě směje a považuje to za fór.
Nehledě na to, že námět je ukradený....

Komu tohle připadá směšné, prosím, ať mi to vysvětlí, ať mi vysvětlí, kde tkví ten fór. Mám smysl pro humor, tedy myslím, ale tohle je fekálie....
Co vy na to?

AKTUALIZACE 13:09 hodin....
Tak tohle se mi už líbí, v tom satiru vidím.... aneb protiútok a coververze Strany zelených

Chcete být modelkou na molu? Já ani ne...

8. ledna 2010 v 12:55 | čajovna
Tak tato módní přehlídka vyvolala v módních kruzích docela "haló"... protože návrhář zangažoval do role předvádějících modelek tři normálně vypadající ženy, tedy ženy s normálními velikostmi. Povím vám, dívala jsem se na celé video a dvě jsem nejspíše poznala... s třetí jsem váhala...

A všechny mě připadaly, že nějak divně chodí, nepřirozeně? A nepřirozené mi přišlo nakonec i to předvádění... jako přehlídka kusů chovného zvířectva...nebo prostě zrovna tahle přehlídka měla blbou atmosféru...nebo blbou hudbu...nebo blbý šaty?



Zdroj: youtoube

Chci půjčku na vánoční dárky...

7. prosince 2009 v 13:49 | čajovna
Cože?????
"No, chci si půjčit tak dvacet tisíc na vánoční dárky, potřebujeme mikrovlnku, konzoli, nový DVD přehrávač a babička chce ten šíleně drahý presovač, a děti...no hrůza...Víte, co to stojí?"
Jo aha....

Za okny padá první letošní vánoční sníh, sedá si na smrk stříbrňák, který mi poskytuje v tuhle chvíli blahodárný pohled.
Zaklapnu notes a protřu si oči při pohledu na notebook. Nový klient... Provize z půjčky.
Asi by mě to mělo motivovat.
Asi...
Aby bylo na ty vánoční dárky...

Syndrom vyhoření nebo osvícení z toho propagovaného předvánočního času roku 2012 na mě doléhá už teď..

Jděte...říkám unaveně...jděte, víte kam?

Paní s vidinou konzole, presovače pro babičku a kýčovitých dětských hraček, se na mě dívá poněkud vystrašeně. Asi čeká sprosté slovo, či co... Mačkám dolní windovsové kolečko a dávám "vypnout". Končím. Na tohle nemám žaludek...

Milá paní, chcete půjčit na vánoční dárky???
"No ano," dívá se užasle, vyděšeně, možná si myslí, že je špatně, možná, že tu je skrytá kamera...
Tak to běžte vyřešit k psychiatrovi, pročtěte si ekonomiku pro střední školy, zapojte zdravý selský rozum a kdyby to nepomohlo...
"No?"
Tak se nechte zbavit svéprávnosti.
Každá rada drahá...

A co vy?
Půjčili byste si na dárky, na vánoční spotřebu?

Prasečí chřipka – hodně se jí bojíte?

24. listopadu 2009 v 11:08 | čajovna

Přiznám se, že jsou chvíle, kdy jsem říčná strachem z prasečí chřipky a chvíle, kdy jsem říčná vztekem z toho, jak se uměle kolem toho všeho vytváří děsivá bublina ve prospěch kohosi, o kom se jen spekuluje...
Jak to doopravdy je?
Lidská panika je báječný kšeft. Vyrobili se vakcíny, ovšem co si myslet o prosáklých informacích, že jistá firma si dala patentovat očkovací látku už půl roku před vypuknutím prvních případů…hoax nebo děsivá pravda o nadvládě farmaceutických firem nad lidstvem i nemocemi vůbec?

Vyrobilo se Tamiflu, sice už prochází lhůtou, ale prý to nevadí. Bude se jím v klidu léčit dál, v době pandemie je hřích léky vyhazovat.
Očkujte se a řádně si toho važte, pokud se na vás ta dostatečně neotestovaná vakcína nedostane - je jí málo a je vzácná. Možná vás sklátí nežádoucí účinky, za které nikdo neručí, ale budiž vám útěchou, že by snad měla být dosti účinná a je jen pro vyvolené.

Soukromé pasti - Tatínkova holčička aneb vaše myšlenky…

6. listopadu 2009 v 12:26 | čajovna

Je to už docela dávno, co jsem vložila toto video na Domácí čajovnu, ovšem bohužel nefungovalo dlouho, což je škoda. Jednotlivé díly Soukromých pastí jsou ke koupi na DVD, alespoň to. Ale právě tento díl jsem sama se zájmem shlédla a donutilo mě to přemýšlet.

Nevlastní otec zneužívá sexuálně svoji nevlastní dceru…matka o tom nechce ani slyšet, nakonec své dítě obviní, že si vymýšlí… a vše dojde tak daleko, že otec si vahou svých vlastních výčitek (nebo snad naprotest všem, aby jim ukázal?) vezme život. Dcera je navždy u své matky zavržena jako ta, která zabila jejího milovaného muže tím, že ho nepravdivě obvinila ze sexuálního zneužívání.

U tohoto videa byla tato anketa. Její výsledky jsou natolik zajímavé, že vám je předkládám nyní… ve zcela zvláštním článku a jsem zvědavá na vaše názory.

Anketa

Jaký je podle Vás motiv mužů k zneužívaní dcer (vlastních i nevlastních)
80% (36)
6.7% (3)
2.2% (1)
11.1% (5)


Co bych sama označila? Přiznám se, že první možnost mne napadla jako první, ale to je sakra primitivní důvod…
Spíše jsem přemýšlela o dvou dalším, zamilování se a zvrhlá touha týrat… Asi jsem však přemýšlela trochu složitě.
Co vy?

Odkaz na video, první článek a anketu zde:

Michal Viewegh bojuje proti "zlodějům" soukromí

22. července 2009 v 9:36 | čajovna
Je to už nějaký pátek, co jsem v televizi po dlouhé době se zájmem shlédla po
řad 13. komnata a tentokrát se tu svěřil Michal Viewegh o svém boji proti bulváru. A nejen o něm, nerozebíral tu jen tu zlost a vztek proti někomu, kdo o vás napíše nějakou lež, ale dokument byl velmi hezky a citlivě zpracovaný. Ukazoval právě to, proti čemu jeho petice bojuje.

Padlo tu trefné přirovnání - jeho maminka kdysi řekla, ve chvíli, kdy ji vykradli, že nejhorší byl pocit, že se vám někdo hrabal ve VAŠICH věcech. Ten zásah do soukromí - čert vem, co si kdo vzal, čert vem neosobní peníze, elektroniku... ale má pravdu. Těžce bych nesla i jen ten fakt, že kdosi bez mého dovolení šlapal po našem koberci, sahal na naši kuchyňskou linku, otevřel zásuvku... to vše se zlým úmyslem.
Ano, tohle jediné přirovnání dokonale vystihlo bulvár jako takový. Hrabe se v soukromí a jemu osobně opravdu vyhrábl něco, nad čím zůstává rozum stát. Když pan Viewegh ukazoval na párty po filmu kamarádovi fotku jeho ženy, kterak se jí právě narodilo dítě. Nahá, ve vaně v porodnici... Následně fotka obletěla republiku v bulvárním deníku, protože ji kdosi vyfotil z velké dálky Michalu Vieweghovi za zády. Být na místě manželky, hodně mě to zasáhne... To je krádež soukromí jako hrom!!!!

Alkoholtester....není to blbost?

16. července 2009 v 6:02 | čajovna
Jsem asi totální mimoň, ale včera jsem hledala jakýs takýs nový foťák a mimo jiné jsem se dočetla na jednom obchodu to, že mezi nejprodávanější zboží patří Alkoholtester. No dobře, po Silvestru je to už nějaký pátek, ale zatím to asi není kategorie natolik vousatá, že by odradila lidi od hromadného chlastání i amatéry. Předpokládám, že profesionální chlastači nepotřebují alkoholtester, leda by porovnávaly grafy hodnot jednotlivých dní...

Prznění jazyka českého...aneb dnes jasno!

22. června 2009 v 9:39 | čajovna
Já nevím, ale mě osobně velmi vadí, když slyším televizní moderátory.
"...dnes jasno až oblačno, s deštěm..."
"...Karel Kohoutek viděn na egyptské pláži..." - copak, to ještě jde
"...v Kočehůlkách dnes večer vražda..."

vadí mi to vynechávání sloves, vadí mi to v mluveném projevu. Jako by v tom něco chybělo, taková věta mě zatahá za ucho. Dnešní mládež ani ne, když vidím její psané projevy (nejen na blozích) začínám mít pocit, že inteligence nové generace jde do kytiček. Nebo naopak a my to nestíháme, protože v šifrách mluvit neumíme...
"Dnes jasno až oblačno, s deštěm..." je tak namáhavé tam dát slovíčko "bude"?

Tyhle paskvily běhají všude, na Nově i na ČT a to mě klame nejvíc. Věřila jsem, že alespoň veřejnoprávní televize by mohla být věrna zásadám českého jazyka. A běhá to i v informačních páscích dole na 24ce či v Dobrém ránu a v jiných zpravodajských pořadech. Zkracování, zkracování... zrychlování zrychlování....
MOžná by to chtělo méně tragických zpráv typu "Lojza ze Lhoty rozsekal auto u Prahy" a víc se věnovat zprávám méně senzačním, zato však příjemnějším...
Zvířata, příroda, ekologie, zajímavosti z regionů...výzkumy, vědecké novinky... Přijde mi líto, že zpráva o nálezu hrobky královny Kleopatry dostane méně času než brutální vražda v Kočehůlkách u Dědkova..
Ne, nepřijdme mi to líto...je to strašné...

Vadí Vám nahatej Topolánek?

8. června 2009 v 9:33 | čajovna
Já vám nevím, ale mě ne. Ač nejsem žádný příznivec politických stran, už vůbec ne ODS a už vůbec ne Topolánka, vejce na tváři pana Paroubka mě nechávají chladnou, i když vlastně až tak ne, protože ho obdivuju, mě by se z tý šlichty na obličeji asi zvedl kufr. Politické zprávy mě otravují, v dobro a čest českých politiků nějak nevěřím a netuším, zda se to někdy změní. Tajně v to doufám...a naposledy jsem akorát sledovala Obamu v Praze, to bylo opravdu zajímavé...

A fotky pana Topolánka z jakési vykřičené vily jeho politického kolegy...Bulvár plesá, hurá, hurá. Fotky decentně máznuté dnes v bulváru lehce zaostřili na intimní partie a nezapoměly připomenout, že tyto partie ukazují na zájem o druhé pohlaví, ba přímo o celý harém. Řekla jsem si, no a...kdyby ona část těla nebyla taková jaká byla, strhla by se ještě další jízlivá debata.
O sexuální orientaci, o "mohoucnosti". Známe to...

Ale tak nějak mě těší, že pan Topolánek ve volbách uspěl. Jeho hambaté fotky to nijak neovlivnili. A vlastně jak?? Chci-li volit ČSSD, Topolánkovo mužství mě nezlomí, a chci-li volit ODS, taktéž. Nakonec, on měl pravdu, byly to fotky ze zcela soukromé akce na soukromém pozemku.
Je to jeho soukromá věc do které nikomu nic není....
I když...jeho partnerce asi ano. Ale to jsme zas jinde.

Pozvánka do Brna - Emoční potřeby ženy u porodu

19. května 2009 v 12:09 | čajovna
Ačkoliv je Brno pro některé čtenářky daleko, dovoluji si se svolením organizátorů upozornit na tuto akci. Z jednoho jediného důvodu - téma je nadmíru zajímavé, aktuální a je třeba o něm mluvit.... A Brňandy jsou zvány!!!

Vážení a milí,
dovoluji si Vás pozvat na zajímavou akci v Brně, která se koná v rámci Světového týdne respektu k porodu.
Přednáška "Emoční potřeby ženy u porodu", přednášet bude MUDr.Ilona Burdová, jejíž profesí je psychiatrie.
Místo konání MAMI - centrum porodních asistentek, 20.5. v 17,30hod.
Prosím o předání případným dalším zájemcům. Děkuji a těším se na možné setkání.
Laďka Ryšavá
porodní asistentka
tel.: 731 78 26 78
MAMI centrum porodních asistentek
Bakalovo nábřeží 1, 639 00 Brno
www.mamicentrum.cz

Stalking aneb jako štvaná zvěř

16. května 2009 v 15:50 | čajovna
Poprvé jsem toto slovo slyšela v Ulici... přiznám se, jsem ostuda. Stalking jako trestný čin a zprvu jsem nevěděla o co se může jednat - zadržování na chatě? Omezování? Pronásledování? Byla jsem skoro doma...
Prohledala jsem net a zjistila, že stalking je poměrně závažný a mezi lidmi se objevuje v 2-8% přičemž odborníci zpochyňují horní hranici, neb to by bylo děsivé. Ano. To ano.
Stalking je opravdu pronásledování a původně mělo toto slovo význam v honitbách - štvaní zvěře.

Sektářská víra jako zdroj absolutní jistoty?

27. dubna 2009 v 11:14 | čajovna
Vlastně ani nevím, proč se mi tehdy zdál ten podivný sen. Hned, jak jsem se probudila, zůstal ve mě silný pocit a otázky... Zdála se mi totální fantasmagorie, jak to tak za novu či za úplňku bývá. Jenže v tom byly velmi silné emoce. Byla jsem součástí nějaké sekty, včetně zpívání nějakých žalmů či písní, včetně vrcholu celého obřadu, kterým bylo jakési obětování někoho, nebo něčí bolesti... nevím, pak už jsem se probudila, ale sama jsem se v tu chvíli nabídla, že se stanu tou obětí. A byl to strašně hezký pocit. Pocit absolutní jistoty, područí někomu, kdo je silnější než vy...

Co vy na to?

17. dubna 2009 v 6:39 | čajovna
Prý ošklivá, opovrženíhodná, nepolíbená... a to je šoking! Když tahle dáma otevře pusu, stojí to za to!
Mrkněte na video, bohužel na požádání bylo zrušeno přímé vložení, tak musíte přes tento odkaz....
P.S. Mimochodem, myslím si, že kdejaká česká ženská z vesnice vypadá mnohem hůř a co...má doma nějakého více či méně tlustého pivrnce, který ji kdysi líbal...
Mě se tahle dáma velmi líbí!!!
CO vám?


Vyhrála zaslouženě!!!!
A ta krásná písnička - kdepak, Vondráčková ve svém muzikálu... ne ne... tohle bylo lepší!!!

Žena-in, aneb za pokrok se platí...

14. dubna 2009 v 12:47 | čajovna
Přestavte si, že máte krásný web, se zcela originálním designem. Nejsem odborník, ale kdosi mi řekl, že to je opravdu mimořádně podařený design, navíc "ručně dělaný"... a protože nejsem počítačový odborník, věřila jsem. A ten, kdo ho vymyslel, byl pro mě tak trochu vzorem, protože ano - přiznám se - chodila jsem tam ráda a kdysi ve svých začátcích měla být www.zena-in.cz tak trochu vzorem i pro Domácí čajovnu.
Ale víte, jak se zbavit jisté části komunity pevného jádra čtenářek?
Způsoby jsou dva:
1) nízkou kvalitou článků...
2) totálním rozpadem desingu, změnou, která nemá s původní nic společné, naopak, připomíná laciné stránky pro začínající uživatelky antikoncepce...
3) ignorace...

Za půl roku odepsaným lemplem...

20. února 2009 v 0:12 | čajovna
To vám povím, to mne docela nadzvedlo. Nedávno v jednom pořadu o ženy opět zaznělo něco, o čemž jsem už delší dobu věděla. Koluje to jako nepsané pravidlo. A totiž - za půl roku nezaměstanosti se díky deprivaci z nezaměstnaneckých depresí, možnosti si vyspávat a nikam nechodit, stáváte v podstatě "nezaměstnatelným člověkem". Pravda, na obhajobu paní, které to moderátorka taktně připoměla, musím říci, že se začala zaobírat možností, že se tak může stát případně až za rok, nikoliv již za půl...
Proč? Protože nikam nemusíte, protože máte dokonalé domácí leháro, protože si odvyknete od pracovních povinností a řádu.
Nadzvedlo mě to! Protože jsem si nezaměstnanost kdysi dávno prožila a bylo to peklo. Netoužila jsem po nekončícím vyspávání, ponocování, po neděli každý den - toužila jsem chodit do práce, proto, abych se necítila jako vyvrhel společnosti. A dnes vím, že bych nezaměstnaná nechtěla být ani za nic - chyběl by mi řád - právě to vstávání, ta sounáležitost s další skupinou lidí, kteří jsou na tom stejně...ta pravidelnost, to stržení lavinou povinností...
Asi jsem teda blázen, nevím...
Ale mne by hluboce urazilo, kdyby si na mě někdo po půl roce ukázal prstem a řekl: To je ta ztracená existence, ta nezaměstnatelná...

Pomíjivost času - lze ji vůbec pochopit?

23. ledna 2009 v 6:22 | čajovna
Někdy mám pocit, že většina z nás, včetně mě samé, žije v divném vakuu. Přistihnu se, kterak smutně, bolestně a nostalgicky vzpomínám na časy minulé, a s děsem v očích plánuji budoucnost a topím se ve stresu. A současnost? Co je to? Nějak mi uniká mezi prsty...
Nejsem sama...

Civilizace? Není to peklo?

29. prosince 2008 v 0:54 | čajovna
Je to pár dnů, co jsem četla mimořádně zajímavý rozhovor v časopise Máma a já. Je s Josefem Formánkem, spisovatelem, cestovatelem a zakladatelem časopisu Koktejl. Jeho kniha Prsatý muž a zloděj příběhů se stala hitem. Rozhovor je o místě na zemi jménem Siberut, které leží jihovýchodně od Sumatry... Po přečtení jsem nabyla dojmu, velmi silného dojmu, že život v civilizaci je za trest. Za trest... Víte proč?

Protože tu lidé věnují 70% času odpočinku, protože tu mají čas jeden na druhého. Podle toho vypadají i jejich vztahy. Žijí sice chudým a skromným životem, co by člověk čekal od domorodců uprostřed džungle, ale mají neuvěřitelně bohatý život.
K čemu je nám sakriš auto, vlak, letadlo.... když si potom na sebe šijeme bič s tím, že jezdíme do práce x kilometrů daleko...
K čemu je nám přemíra jídla, ano přemíra, když pak řešíme diety, hubnutí, civilizační nemoci... tohle je blahobyt?
K čemu je nám krásný dům, bohatství, když pro všechno nemáme čas jeden na druhého.

Ano, ten čas, ta lidská sounáležitost, to je to, co z celého rozhovoru vystupuje nejvýrazněji. Sám pan Formánek říká, že oni žijí spolu, večery propovídají, muži se dotýkají žen, ženy si kvůli nim dávají čerstvé kytky do vlasů. My žijeme vedle sebe, promluvíme na sebe jen občas a spíš se pohádáme, než si popovídáme...Chvat, spěch...hrůza.
Na děti se tu nesmí křičet, protože by se jejich duše mohla polekat a už se nikdy do těla nevrátit. Nekřičí, nemusí. Děti tu nemají špatné vzory, nemají televize, rodiče na ně mají čas, rodiče jsou tím nejlepším vzorem. Naše děti zlobí, mají období vzdoru, proč? Protože na ně nemáme čas... A tak křičíme, přiznám se, že občas mi je na ulici líto dětí, když na ně matka ječí jak pominutá. Jasně, má toho možná plný zuby, možná bych měla litovat ji. Ale... Není to očistec?

Není tenhle náš svět, ta naše civilizace vlastně očistcem, hrůzou hrůz???

Lucie Borhyová má miminko. No a?

18. prosince 2008 v 14:22 | čajovna
Tak jsem si sedla k netu ve chvíli vzácné bez pracovního nádechu, že se pokochám Lucií Borhyovou a jejím životním zvratem. Hezkým, náročným...no jo, jsem asi trochu úchylka na tyhle těhotensko-miminkovský záležitosti, ale to asi bude tím, že sama mám tyhle zážitky nějak čerstvé... Bulvár je kapitola sama o sobě a tak jsem se dozvěděla, že:
- miminko se narodilo předčasně (o 12 dní před termínem...hm...tuším, že "terním" se udává +- 14 dní okolo termínu, takže podle mě se narodilo úplně včas)
- se jmenuje Ursi, či tak nějak... dobrá kachna. Mimčo je Lucas, to je snad pravda.
- paní Borhyová je šťastná, dojatá, je to nej nej vánoční dárek. A snad si s ním dobře poradí, protože kvůli pracovnímu zápřahu si nějak moc nestačila uvědomovat, že je vlastně těhotná...
A ty reakce?

Vtipné PFko z e-mailových SPAMů...

1. prosince 2008 v 22:00 | čajovna
Tohle mi přišlo e-mailem. Ač nejsem příznivcem spamování...musím se podělit...:-)

Soukromé pasti - Tatínkova holčička

29. října 2008 v 14:23 | čajovna

Divila jsem se, proč Nova dělá tak velkou agitaci zrovna na tento díl. I ve Snídani jsem zahlédla psycholožku zapáleně rozebírající problém zneužívaných dcer. Tak jsem se na tento díl podívala... Hm, tatínek dokor, maminka unavená, s bolavou hlavou, stačí trochu nezřízeného a neuskopojeného sexuálního pudu a k problému není daleko. (video nějak nefunguje, takže odkaz zde: http://archiv.nova.cz/multimedia/soukrome-pasti-tatinkova-holcicka-2.html
 
 

Reklama