Psáno životem

Sen o čajovně

31. července 2014 v 2:50 | B.Hejný
Kdysi dávno jsem měl takový zvláštní sen. Zdálo se mi, že jsem se stal hrdým majitelem čajovny. Ten sen byl natolik živý, že jsem v něm viděl veškerý nábytek. Stoly, židle, šálky, konvičky, obrazy, obrázky, svíčky, vonné tyčinky, kuchyňku a mnoho dalších jiných věcí. Barvy byly zářivé, jasné a pestré. Vše ještě vonělo novotou, cítil jsem dokonce i vůni vonných tyčinek, svíček a dotýkal jsem se ubrusů, stolů. Stál jsem u dveří a vítal hosty, občas jsem se prošel mezi nimy a zeptal se, jestli něco nepotřebují.
Ten sen byl natolik realistický a hmatatelný, že jsem se rozhodl jej uskutečnit. K tomuto cíli jsem napnul všechnu svoji energii, nadšení, odvahu a prostředky. Toto všeho jsem měl dostatek, až na jednu maličkost. Totiž chyběli mi prostředky, finanční prostředky. Přečetl jsem mnoho chytrých a motivačních knih, včetně těch o rychlém zbohatnutí. Ale jakoby mávnutím kouzelného proutku, ani jedna z nich u mě nefugovala. Stále mi chybělo to podstatné, totiž peníze.
Rozhodl jsem se proto jít do banky a zkusit svoje štěstí tam. Ale bohužel jsem neuspěl. Bylo to proto, že jsem měl malý příjem z invalidního důchodu a nedokázal bych pokrýt určitá rizika, kdyby se vyskytla. Naštěstí, jak jsem tehdy doufal, se objevila jistá finanční společnost, která se nabídla, že mi půjčku poskytne. Musel jsem si ale nechat vypracovat podnikatelský záměr, který samozřejmě nebyl zadarmo. Take po mě firma chtěla, abych jí zaplatil nemalý poplatek. Na tyto výdaje jsem si však musel půjčit doma, od příbuzných, kteří mému plánu důvěřovali a byli pro něho, alespoň zpočátku nadšeni.
Jak se dalo předpokládat, rozhodnutí u této společnosti dopadlo negativně. Poplatek jsem zaplatil, ale o peníze a projekt jsem samozřejmě přišel. Společnost s mezinárodním kreditem přestala komunikovat. Přišel jsem tak o částku 30.t. Kč. Ale řekl jsem si, že jeden neúspěch mě přeci nemůže odradit. Řekl jsem si, že co mně nazabije, tak mně posílí. A s novým odhodláním jsem se pustil do dalšího dobrodružství.


PŘÍBĚH PANA MILOSLAVA ANEB O MATEŘSKÉ LÁSCE TROCHU JINAK

20. července 2014 v 7:57 | B.Hejný
Již dva roky bydlím v malé vesničce nedaleko Bystřice u Benešova.
Bydlím zde u jednoho svého známého, který mne ubytoval z rodinných důvodů.
Svůj příběh vypovím později.
Spolu s ním zažívám jeho neuvěřitelný příběh, který se táhne již celé roky.

Zde je příběh otce, vyprávěný jeho vlastními slovy:
Před třemi lety mi byl svěřen syn předběžným opatřením do péče. A od této doby proběhlo nejméně dvacet soudů, kdy se matka domáhá o svěření syna do své péče.
Jelikož je tato situace pro mě a mého syna neuvěřitelný psychický teror ze strany matky, která po dobu svěření syna do mé péče neplatí výživné a nikdy neměla řádný trvalý pracovní poměr. Vymlouvá se na to, že to její zdravotní stav neumožňuje. Na základě tohoto tvrzení si soud vyžádal zdravotní zprávu, která konstatovala, že její zdravotní stav umožňuje běžnou pracovní činnost. Dále jí soud předložil pracovní nabídky z úřadu práce, které samozřejmě nebrala v úvahu.
Toto její chování odpovídá přesně její nezodpovědné povaze, která nemá před nikým a před ničím úctu. K mému synovi se chová urážlivě a hrubě. Jelikož mému synovi bude devět let, tak už silně vnímá tuto negativní povahu matky, která neustále mění bydliště z důvodů neplacení nájemného. Střídá partnery, kteří jsou převážně hrubšího zrna.
Nemohu pochopit, jak osoba, která má prokazatelné exekuce ve výši cca 500.000,- Kč, nikde nepracuje, jak může zajistit minimální životní standart pro mého syna. A jak může být tato osoba, se všemi negativními stránkami své povahy příkladem pro mého syna, který odmítá k matce chodit.Jeho nenávist se neustále z důvodů chování matky prohlubuje. Podle mého názoru je to poslední zoufalá možnost, jak zachránit mého syna a zajistit mu klidný a řádný život, z kterého by mohl čerpat v dospělosti.
Jaká je situace nyní? V současné době je můj syn doma, nemocen. Sociální pracovnice ho přesvědčila, aby šel k matce o víkendu. Stalo se to, čeho jsem se nejvíce obával. Matka ho zmlátila, a on má následky ještě dnes (23.4.2014). Šetří to policie.
Při každém předávání musí asistovat policie nebo sociální pracovnice. Protože bývalá manželka tvrdí, že její zde vyhrožováno zabitím, že po ní střílím ze vzduchovky, že jí syna předávají narkomani a podobné nesmysly.
Několikrát jsme se pokoušeli naši situaci řešit, ať již soudně nebo zveřejněním, například v televizi, nebo rozhlase. Bohužel žádná z institucí neměla dost odvahy toto zveřejnit. Domnívám se, že to je nikoliv z důvodu, že by náš příběh nebyl zajímavý. Ale je to z toho důvodu, že většinu osazenstva v redakcích nebo sociálních institucích tvoří ženy a ty, jak známo drží při sobě za všech okolností. Přeci otec nemůže sám vychovávat svého syna a vést ho k čestnosti a odpovědnosti, protože každé dítě potřebuje mateřskou lásku a péči ženy, byť by to bylo pro něho sebezničující.
Taková je moje osobní zkušenost s těmito institucemi.
Když hovoříme o mé bývalé manželce, nepředstavujte si starostlivou maminku, která o svého syna pečuje ve dne v noci, za všech okolností, bez ohledu na své pohodlí či zdraví. Její přístup k dětem je asi takový, že když měla v péči svého prvorozeného syna se svým bývalým mužem, tak ten se jí ze zoufalství oběsil. Oběsil se, proto, že byl bit. I v šestnácti letech se k němu takovýmto způsobem chovala. Onen chlapec byl velmi často nemocen a doma, a poněkud zanedbalý. Ne proto, že by byl takový, ale bylo to v důsledku její "péče".
Jejím jediným cílem bylo nechodit do práce a pobírat příspěvky. A to za jakoukoliv cenu, i za cenu zničení lidského života. A nyní totéž zkouší i na mém synovi. Když je u ní, tak s ním jezdí po nemocnicích, aby získala paragraf, aby s ním mohla být doma, když náhodou pracuje. Také s ním jezdí na policii, kde si vymýšlí úplně nesmyslná obvinění a podává jedno trestní oznámení za druhým. Syn jí to musí dosvědčit, protože když tak neučiní, tak ho zmlátí. Tato situace je nadále neudržitelná a skutečně zoufalá. Již si s ní nevím rady, a budu rád za jakoukoliv pomoc nebo radu.
 
 

Reklama