Knížky pro ostatní
27. dubna 2012 v 6:34 | Renata Petříčková, www.popelky.cz
Lorna Byrne: Schody do nebe. Aneb na návštěvu k andělům
Před časem jsme tu měli recenzi Andělů v mých vlasech a na to volně navazuje kniha Schody do nebe. O poznání silnější kalibr, řekla bych. Či spíše, o poznání éteričtější kalibr. Nedoporučuji číst bez znalosti předchozí knihy. Pokud vám v "Andělech" připadala autorka poněkud zvláštní či jen schopna komunikace s anděly, tady se z ní stává doslova odbornice na anděly, protože vám odkryje celý jejich svět a hierarchii.
A to může být pro mnohé příliš silná káva.
Kniha u nás vyšla letos v únoru a být to o pár let dříve, možná by zůstala nepochopena.
Či definitivně zařazena do šuplíčku "bláznovství". Nejsem zastáncem komunikace s anděly a přesto jsem se na tuto četbu těšila.
V úvodu se znovu seznamujeme s životem Lorny Byrne, který ovšem už není líčen tak podrobně a tragicky, jako tomu bylo v předchozí knize. A to včetně dvou zážitků, smrti jejího otce i manžela. Je znát nadhled a odstup let, mezi kterými psala toto své druhé dílo.
Celkově působí schody do nebe přesně tak, jak působí jejich obálka - něžně bleděmodře, hladivě a konejšivě.
A není to jen o andělech, ale i o dalších bytostech, například o zjevení duchů a jiných forem energie. Dozvíte se mnohé o svém andělu strážném i o tom, jak s vámi komunikuje.
A možná se opravdu někdy vyplatí se sám v sobě ztišit a pokusit se procítit přítomnost energie, která nás má ochraňovat.
Někteří andělé vypadají velmi zvláštně, ale jsou to také výjimečné formy zviditelnění.
"A teď jako tehdy byl na něho úchvatný pohled - vypadal úžasně a velkolepě. Zdálo se, že je utvořen ze skleněných, stejně velkých střepin.
Měl ostré rysy a ty skleněné úlomky mu odrážely světlo do obličeje. Vycházela z něho krásná, jemná, okouzlující hudba. Byla jsem jako očarovaná."
Často popisuje při setkání s těmito bytostmi sílu záře, vjemy, které jsou mimo úroveň očí, uší a hmatu, jsou to prosté shluky energií a emoce. V 36 kapitolách tu budete procházet vzpomínkami i životem Lorny Byrne ve chvílích, kdy už její první kniha dosáhla svého úspěchu. Je tu znatelný posun i v jejím vlastním přemýšlení, v jejím sebevědomí, v uvědomění.
Zatímco první knihu psala žena vycházející z bídy a po smrti manžela, s opatrností a pokorou píšící o andělských bytostech, tuto knihu už píše mnohem sebevědomější dáma. Žena, která už ví, co čekat od života a ví, jak se svým žitím vědomě zacházet.
Za mě?
Kdo opravdu miluje andělé či s nimi má své zážitky, pro něj bude tato kniha "aha efektem" a notným rozšířením znalostí. Kdo je skeptik, šmahem jí může odsoudit. Pro mě byla knížka příjemným zpestřením, při kterém jsem se často divila, pochybovala i souhlasila. A na závěr jsem si pro sebe zodpovídala otázku - jestli opravdu existují andělé, chtěli by doopravdy, abychom o nich TOLIK věděli???
Trailer ke knize
Oficiální anotace:
Lorna Byrneová
Schody do nebe
Lorna Byrneová po celý svůj život vídá anděly a denně s nimi hovoří. Už v dětství se od andělů dozvěděla, že jejím úkolem na této zemi bude podělit se o moudrost, kterou získala od Boha a andělů.
Když Lorně zemřel manžel, svět se jí zhroutil. Kniha Schody do nebe líčí, jak tato ovdovělá matka čtyř dětí, prakticky bez vzdělání, postupně našla sílu pokračovat. Po dlouhých letech se rozhodla přerušit mlčení a začala seznamovat svět s andělským poselstvím.
Popisuje různé typy andělů i jejich odlišné role a zmiňuje se rovněž o svých mimořádných zážitcích, například o návštěvě u jesliček při Ježíškově narození. Vypráví čtenářům o budoucnosti, již lidstvu Bůh přichystal, ale i o jiných eventualitách, které mohou nastat v závislosti na rozhodnutích, jaká lidé udělají. "Všichni musíme hrát svou roli," říká Lorna.
Z přímé, osobní zkušenosti poskytuje mimořádně podrobné informace o andělech a jejich činnosti ve světě. Vysvětluje, že každý člověk má svého anděla strážného, který jej nikdy neopouští, a zdůrazňuje, proč je tak důležité, abychom mu naslouchali.
Nadšené a vděčné reakce čtenářů dokazují, že Lorniny knihy lidem přinášejí posílení a nesmírnou naději.
Autorka
Lorna Byrneová vídala anděly už v útlém věku a stále s nimi hovoří. Nyní již vychovala své děti a otevřeně vypráví o svých vjemech. Žije poklidně na irském venkově. Je autorkou mezinárodního bestselleru Andělé v mých vlasech, který byl přeložen do dvaceti jazyků. Schody do nebe jsou jejím druhým dílem.
Renata
25. dubna 2012 v 9:50 | Renata Petříčková
Z nakladatelství Euromedia mi dorazila informace o krásné novince, dokonce druhém vydání. Přiznám se, že moudrost stromů mne fascinuje a tuhle knížku jsem neznala. A tak se ráda podělím o její existenci, vychází prý na konci tohoto týdne ;-)
Fred Hageneder
Moudrost stromů - 2. vydání
Stromy a člověk patří k sobě odjakživa. Po staletí lidem poskytují útočiště, chrání je před horkem, zásobují jedlými plody a skýtají využití v potravinářství i v lékařství. Dávají jim dřevo, z něhož se vyrábějí nástroje, zbraně i hračky a staví domy, lodě i mosty. Poskytují palivo, které se stalo pohonem civilizace. A nejen to - stromy mají odedávna své místo v lidové tradici. Naši předkové uctívali přírodní síly, nabízeli jim dary a oživovali svět, jehož se sami cítili být neoddělitelnou součástí. Tato ojedinělá výpravná publikace přibližuje fascinující svět stromů, ukazuje, jakou roli hrály v historii a jaký význam mají ve světové mytologii.
Živá moudrost stromů
· Symbolika stromů, historický význam, odpovídající planety a božstva
· Nejznámější mýty ze sumerské, hebrejské, starořecké, římské, keltské, starogermánské, slovanské či indiánské mytologie
· Unikátní barevné fotografie jedinečných exemplářů z celého světa
Stromy jsou našimi nejmocnějšími spojenci
Fred Hageneder je grafik, umělec, harfeník a autor knih o stromech. Je rovněž spoluzakladatelem spolku Friends of Trees.
Vydala Euromedia Group k.s., Knižní klub
20. dubna 2012 v 8:30 | Renata Petříčková, www.kultura21.CZ
....bohužel nikoliv mé vlastní, ale Mgr. Denisy Palečkové a ing. Richarda Vojíka, odborníků na partnerské vztahy (mimo jiné i tantra masáže) a tento velmi zajímavý rozhovor jsem dělala pro web Kultura21. Děkuji za možnost si ho dát i k sobě a podělit se s dalšími čtenáři.
Kurzy s Davidem Deidou jsou mnohonásobně silnější než jeho knihy
Středa, 18 Duben 2012 00:00 Renata Petříčková
Před časem jsem vám tu představovala knihu
Davida Deidy: Cesta pravého muže. Fascinující dílo o partnerských vztazích!
Mgr. Denisa Palečková a
Ing. Richard Vojík jsou nejen partneři, ale také mezinárodně uznávaní učitelé v oblasti partnerských vztahů, osobního rozvoje, vědomé sexuality, tantry a celostních masáží. A absolvovali semináře Davida Deidy. Nemohla jsem odolat, abych se jich nezeptala, jaké to bylo…
Samozřejmě, David Deida fascinujícím a citlivým způsobem podává posluchačům výklad svého pohledu na svět mužů a žen.
Knížka byla nesmírně silným čtením, které s každou větou úderně útočilo na mysl mužů i žen. Jediný dojem byl, že ten MUŽ, tedy David Deida v tom má opravdu jasno a jeho názory nejsou slepými opisky čehosi, ale plně prožitou duchovní zkušeností, kterou předává dál.
Denisa Palečková a Richard Vojík se zúčastnili opakovaně několika intenzivních seminářů v různých státech USA.
A Denisa Palečková potvrzuje můj dojem.
"Kurzy s Deidou byly ještě mnohonásobně silnější, než četba jeho knih. Doslova ohromoval svým vhledem - měl přesný odhad na lidi, jejich vzorce, a dokázal navigovat jemně a přesně. Mnoho jsme pochopili - nejenom mentálně, ale na vlastní kůži v prožitku - o co jde v ženské a mužské "roli". A v našem životě."
Richard Vojík dodává, že David Deida vede své semináře tak, že vtipně a velmi intuitivně vede obecenstvo k tomu, aby pochopilo obsah jeho sdělení.
"Měl jsem možnost s ním několikrát osobně pracovat před celou skupinou, kam si zve vybrané lidi z obecenstva a ukazuje na nich svoje myšlenky. Zároveň ale pracuje s jejich myslí a tělem tak, aby se posluchač naučil vtělit to, co si přál. Není to tedy vůbec suchý teoretický výklad. Spíše naopak člověku často tuhne krev v žilách, jak dovede být David chirurgicky přesný ve svém úsudku. Mě často radil věci, které mi došly až během následujícího roku."
Můžete prozradit, co konkrétně Vám došlo až za delší dobu?
"Byly to hlavně povahové vzorce, které jsem přejal ve své rodině a které jsem tehdy nedokázal vidět. Pro jiné lidi věc jasná - pro mě k nerozeznání. Byl to hlavně názor na ženy a na vztahy. Měl jsem naučeno, že nemůžete s partnerem sdílet svoje niterné touhy a hlavně ne z oblasti sexu. Intuitivně jsem cítil, že je na tom něco špatně, ale nedokázal jsem to porazit. Až s pomocí Deidy a jeho "magického divadla", techniky, kdy v chráněném prostředí hrajete role ze života, jsem se s tím potkal naplno. Jak chceš žít svůj sen, když nedokážeš vyjevit svoje niterné touhy a sny?? Tak jsem se tímto směrem opřel a dneska tyto věci učím na svých skupinách pro muže. A zjistil jsem, jak výrazná část mužské populace nese stejné stigma."
A je o tyto mužské skupiny, mužské kruhy velký zájem?
"Ano, zájem vzrůstá, je to vidět i na prodeji knih pro muže. A hlavně ženy touží po nových mužích. V dnešní době je hodně romantických a citlivých mužů a málo těch, kteří jsou na hlubší duchovní úrovni a zároveň mají "koule" na svém místě. Těch, kteří mají empatii a zároveň dostatek síly," uzavírá Richard Vojík.
Kurzy a semináře byly velmi intenzivní. Denisa Palečková vypráví, jak probíhaly…
"Výcviky byly i hodně zaměřené na tělo. Ranní několikahodinová jóga nás připravovala v oddělených ženských a mužských skupinách na společné odpolední a večerní praxe, kdy se střídal výklad a další cvičení, která nám šla "pod kůži" - vlastních návyků a stereotypů a obran.
Kurzy byly hluboce intimní, aniž bychom se svlékali a intimně dotýkali. Šlo o pochopení jádra našeho vnímání světa i naší sexuality. O odlišné pojetí světa a prožitky v mužském a ženském těle.
A každý den jsme na kurzech při tělesných a emočních cvičeních trénovali co to je - jaký je to pocit v těle a v duši a jakým způsobem se odráží v našich vztazích. Po ranní józe jsem vnímala, jak jdu a cítím a prožívám JINAK."
Otázka pro Denisu Palečkovou:
Chápu správně, že jste se učili vciťovat i do svého mužského partnera? Chápat mužské prožívání?
Přiznám se, že tak hluboký relax a pobyt sám se sebou si umím představit pouze v nejbujnější fantazii a někde zhluboka se mi vynořuje i pocit, který bych měla po takovém kurzu zažít. Nebylo pro mě překvapením, že paní Denisa tento můj pocit definuje naprosto přesně.
"A po prvním týdenním výcviku s Deidou v Omega New York jsem se vrátila jako jiný člověk. Celé mé vnímání světa bylo jiné. Měkčí, hlubší, plné významu. Divila jsem se, že jsem dříve tuto skutečnost nevnímala! Bylo to, jako když ze sebe svleču nepotřebné obaly a slupky, které mě oddělovaly od skutečnosti takové, jaká je."
Závěr byl ten, že se cítila lépe, více se vnořila do svého "ženského" bytí, lásky a plynutí. A její partner do mužné síly. Vzájemný kontakt tak logicky musel nabýt na intenzitě - byl jiskrnější, živý a harmonický.
"Díky kurzům s Deidou jsem snad poprvé v životě dostávala vědomé pochopení toho, co to je být ženou, energií, světlem, láskou. Že mužům nejde o to, jak jsme jako ženy výkonné a schopné. Ale že žijí z naší záře a z naší energie," uzavírá Denisa.
David Deida ve své knize Cesta pravého muže promlouvá především k mužům, kteří jsou velmi často za svou slupkou "bábovkovosti" a strachu a tím - potažmo - také ničí své ženy a ženou je do pozic mužatek. I Richard Vojík musel přiznat, že nebyl dokonalý:
"Pohled Davida Deidy na svět se mnou velice rezonuje a musím říci, že mě i osvobozoval od chybného vidění světa a druhého pohlaví. Věci, které jsem se naučil od svých rodičů, spolužáků a dalších lidí během dětství a dospívání, jsem musel radikálně zrevidovat a dneska dávám Davidovi jen za pravdu. Jsem mu vděčný, kolika chyb a bolesti jsem se díky tomu mohl vyvarovat."
Otázka pro Richarda Vojíka: Vaše kolegyně tu mluví o tom, že pochopila, že mužům ženy "září" a to je to nejdůležitější. Jaké jste měl pocity, když jste si poprvé tuto energii pravé ženy procítil?
David Deida stále ovlivňuje učení, které Richard Vojík snaží předávat v Čechách a v dalších zemích jako Dánsko, Polsko, Irsko, Portugalsko, Thajsko a dalších.
A na závěr tip pro ty, které stejně jako mě David Deida, jeden z nejzajímavějších duchovních učitelů dneška zaujal:
"Doporučuji nejdříve přečíst jeho knihy podívat se na Youtube.com a pak se za nim vydat na seminář do USA (deida.info) nebo přijít na náš seminář Muž a Žena http://tantraworld.com/clanek.php?p=426 , kde využíváme inspiraci z intenzivní práce s Deidou." Ano, souhlasím a jsem velmi ráda za obohacující zkušenost nejen s četbou, ale také za cenný čas, který mi věnovali Denisa Palečková a Richard Vojík. Děkuji Vám oběma z celého srdce…
A dodávám jen dobrou zprávu, že další knihy Davida Deidy budou postupně u nakladatelství Synergie (www.synergiepublishing.com) vydávány. Titul s názvem Wild Night na podzim a doufejme, že již na jaře příštího roku budeme s autorem hledat modrý plamen moudrosti s knihou Blue True.
Děkuji Denise Palečkové a Richardovi Vojíkovi za krásný rozhovor a přeji si, ať takových jako jsou oni dva, je stále více…
14. dubna 2012 v 8:33 | Renata Petříčková, www.popelky.cz
Cassandra Loriusová: Mystický sex od A do Z. Nejen o sexu, hlavně u duši!
Tato malá knížka je úžasným průvodcem sexuální spiritualitou východu i západu. Čtení pro páry, které chtějí poznat hlubokou lásku a pro ty, kdož toho pravého stále hledají, aby hledali těžce, ale správně. A také velmi zajímavý výlet do historie, který možná překvapí bohatostí ucítávání této velmi cenné milostné energie.
Nežijeme zrovna v ideální době. I když, jak se to vezme. Možná se probouzíme z doby temna, kterou tu nastolila církev a opět se spojujeme se svou životní podstatou. Milování a sex je v podstatě polem proudící energie v souladu s vesmírnou energií.
Není to novinka, navracíme se ke starým kulturám.
"Sex nelze pojímat pouze jako samotný akt, protože obsahuje prvek propojení s druhým člověkem, a tím rozvíjení společného povědomí, budování a posilování pout. Typ pout vznikajících prostřednictvím sexuálního rituálu přitom závisí na sdíleném postoji partnerů - a to platí dodnes. Sex chápeme podle svého vlastního přístupu k němu."
… a tak vznikaly různé kultury uctívání žen jako Bohyní, stavěli se chrámy, pro dnešní době naprosto nepochopitelný posvátný sex, celé tyto jemné energie postupně vytlačilo ze svého místa křesťanství, které se zaleklo síly ženy a její radosti a pasovalo jí do role poslušného, úslužného tvora, který je především cudný. Posvátný sex se náhle stává "obcováním s nečistými děvkami."
V této chvíli mě při četbě opět vytanula na mysli stará známá pravda. Vzlety a pády civilizací jsou spojeny pouze se sexem. Pokud se sex stává obchodem, destruktivní činností s mocí a nadvládou, je destruktivní celá společnost a žene se do záhuby.
Ale ještě máme šanci, máme totiž k dispozici zkušenosti našich předků.
Oslavy předkřesťanských svátků tvořivosti a radosti, skrze kapitoly o alchymii se dostáváme k energiím - mísení těla a ducha. Anebo k Sigmundu Freudovi a jeho proslulému tvrzení, že ženy mužům závidí penis. Výlet do historie je v této knize nadmíru zajímavý a velmi přehledný a čtivý.
Praktická druhá část je však ještě více fascinující. Meditace, nacházení vlastního já a sebepoznání je tu popsáno tak, že i laik má chuť to zkusit. A nemusíte mít ani partnera. Přesto si přečtěte závěrečné části pro partnery těsně po milování, o chvílích doznívání…
Mé poznatky k jednotlivým návodům:
- Hledala jsem v sobě podle návodu muže čili mužskou část své energie - marně, nepodařilo se mi to
- Zajímavě působí mantry, ale ty nebyly to pravé
- S čakrami jesm už pořídila lépe
- Svinutý had (kundalini) tedy meditace, která ve vás rozžehne životní energii z její samé podstaty mě však lákala od samého začátku. Asi jsem tušila proč. Byla úžasná a já jsem se na ní právem těšila. Pokud i vám tato metoda vykouzlí úsměv na tváří, věřte mi, že jste pro svůj život objevili poklad.
Tato kniha je pokladem pro každého, kdo hledá ve svém životě rovnováhu mezi muži a ženami a to nejen mezi osobami, ale i sám v sobě. Nemusíte mít k sobě toho druhého, jak jsem již psala - opravdu stačí, když se nejprve vyrovnáte sami - pak přijde i ten pravý… Ať tato kniha působí jakkoliv exoticky nebo nepochopitelně, nemusíte se jí bát. Provede vás tímto tajemným světem tak lehce a pochopitelně, že přestane být rázem tajemný, ale stane se SAMOZŘEJMÝ.
A to upozorňuju, že nejsem žádný příznivce jógy a podobných směrů - tato kniha mi prošla pouze intuicí a selským rozumem. Prošla na výbornou.
Oficiální anotace:
Nová kniha z oblíbené série "od A do Z"
Ilustrovaný průvodce sexuální spiritualitou Východu i Západu. Milostná inspirace, meditace, nejstarší mysterium…
Toto pradávné umění se začalo rozvíjet už v nejstarších kulturách, aby bylo později pozapomenuto. V současné době však zaznívá stále silnější volání po skutečném, hlubokém propojení duší i smyslů místo obyčejného sexu. Moudrost dávných mistrů nám pomůže probudit v sobě boha či bohyni a dosáhnout extáze.
Nádherné ilustrace nás provedou říší sexuální spirituality, seznámíme se s východními i západními tradicemi, od pohanských obřadů až po tantru a neotantru. Nechybí ani příklady sexuálních praktik a rituálů, dechová cvičení a vizualizace coby zdroj posvátného sexu a spojení s božstvím.
Renata
18. ledna 2012 v 8:41 | Renata Petříčkov, www.popelky.cz
Petra Neomillnerová: Magický herbář
Petra Neomillnerová: Magický zvěrokruh
Dvě malé kapesní knížky s touto tématikou mohou vzbuzovat rozpaky. Zkrácené a upravované verze čehokoliv se totiž jen málokdy podaří. Tady se to bez výjimky PODAŘILO!
Miniaturní encyklopedie, do kterých se Petře Neomillnerové podařilo vměstnat čtivou formou nejen základy informací, ale i mnohé další, rozvětvené a pro mě třeba úplně neznámé.
Petra Neomillnerová je jednou z nejúspěšnějších autorek součastnosti, zaměřuje se zejména na žánr fantasy, ale také mimo tyto dvě vydala tři knihy o magii (kameny, runy, milostná magie).
Magický herbář
Hned v úvodu nás autorka navnadí. A to moc krásně.
Milou pozvánkou do zahrádky prosluněné, i stíhané podzimní plískanicí a hlavně nádherným povzbuzením, že KAŽDÝ z nás má intuitivní schopnost rozeznat na co která bylinka je. Schopnost tak zasunutá a tak utlačovaná, že se nám dnes ozývá jen snovou matnou vzpomínkou jako odkaz našich předků. A pokračuje vlastními bylinkovými začátky a základními informacemi o magii i léčivých účincích bylin.
A potom se rozjíždí plejáda všech možných bylinek.
Vzhledem k rosahu knížky tu nejsou všechny - pochopitelně - a to je obrovská škoda.
Z jediného důvodu - knížka je psána tak, že máte chuť si s ní sednout někam do koutku, udělat si bylinkový čaj a být vděčná za to, že existujete. Najdete tu i recepty nejen na očistné vody, kadidla, čarovná vína, ale také na čarodějnický med lásky.
No tomu neodolám a podělím se…
Čarodějnický med lásky
1 hrnek světlého medu, 2 zlomené tyčinky skořice, 1 lžička celého hřebíčku, 1 kousíček zázvorového cukru, 2,5 cm kousek sušené citronové kůry, 2,5 cm kousek vanilkového lusku, 1 špetka mletého kardamonu, 2 růžové svíčky, 1 sklenice s uzávěrem.
Všechny bylinky a med posilte svým magickým záměrem. Dejte bylinky do sklenice s uzávěrem, přidejte med a protřepávejte, dokud se všechny bylinky nenamočí. Uzavřete a dejte sklenici na oltář mezi dvě růžové svíčky. Rozsviťte je a nechte shořet. Med nechte 3 týdny uležet na tmavém místě. Malé porce přidávejte do jídla a
teplých nápojů k podpoře příjemných pocitů a lásky.
Obě knížky k sobě náramně ladí
Sice mi není styl čarování s bylinkami zas až tak blízký, ale přesto tuhle knížku odkládám do knihovničky s tím, že budu-li chtít pohladit na duši, zalistuju v ní. Kdekoliv…
Magický zvěrokruh
Tak na tuhle knížku jsem se těšila a otevřela jako první. Nezklamala, nadchla! Na velmi omezeném prostoru tu autorka dokázala velice čtivě shrnout základní charakteristiky znamení a dokonce přidat i to, co může překvapit, nebo to, co jsem ještě o nich nevěděla. Nejsou to žádné zkrácené opisy z jiných tlustých a obsáhlých knih, ale je v tom autorka sama. Její osobnost, její cítění.
V první části knížky vám představí úlohu jednotlivých planet, tu základní, třeba Venuše jako planeta lásky, smyslnosti a pozemských potěšení, Pluto naopak planetou strachu a smrti, ale kupodivu také oplození. Nebo Neptunova touha po romantických dálkách, inspirace, tvůrčí princip, ale také skony k sebedestrukci.
Petra Neomillnerová začíná netradičně Kozorohem, hned se dozvídáme proč. Bere to od ledna, a navíc… sama je Kozoroh. A protože na ní charakteristiky nikdy moc neseděly, dívá se nejen na Kozoroha (ale i na jiná znamení) poněkud netradiční optikou!
To bych považovala za velký klad této knížečky, protože v ní najdete milou a příjemnou formou podány osobnostní rysy jednotlivých astrologických znamení. Jak se chovají v milostném životě, v posteli a koho k sobě přitahují, s kým to naopak klapat nebude? Jací jsou v práci, jaké jsou jako malé dětičky a které kameny k nim patří? A jakými dárky jim uděláte radost? Tak tohle vše najdete právě v Magickém zvěrokruhu.
Tyto dvě knížky jsou maličkými, leč svým obsahem velkými…
Bylo mi opravdu velkou ctí…a velkým potěšením na té nejjednodušší lidské, člověčí a ženské úrovni.
Příjemně je knížka zpracovaná i graficky. Jednoduše, vkusně a elegantně. Budí důvěru.
3. prosince 2011 v 0:51 | www.popelky.cz
Srdceboly srdce bolí...
Simona Monyová: Srdceboly
Je snad už nepsaná tradice, že úspěšná česká spisovatelka ženských románů si zvolí alespoň jednu knihu (ač Viewegh není ženská, dělá to taky často a s gustem), ve které je hlavní hrdina spisovatel či spisovatelka.
Ani Simona Monyová není výjimkou, ač mě to trošku překvapilo.
Nicméně z jejich slov mrazí… často důkladně. Srdceboly na srdci opravdu bolí… Tím více ve stínu reálného života autorky.
Nehledejte za tímhle článkem recenzi, ani názor... jen tichou úctu k někomu, kdo je prostě "jen" spisovatel, a koho tak nějak chápu...
"Každý chlap dříve či později totiž začne žárlit na úspěch manželky, ať vám zpočátku tvrdí cokoliv. Pokud ženanechce vztah s mužem odepsat, musí předvádět tupou a neschopnou, anebo si rovnou vybrat chlapa, který je v kariéře tak vysoko, že se tou její necítí být ohrožen."
Stejně jako Michal Viewegh, tak i "Michal Viewegh v sukních" jak byla Simona Monyová nazývána, tak i ona
v roli úspěšné spisovatelky točí podle své knihy film, probíhá hotely v zahraničí, chodí do televize, spokojeně probírá částky na kontě a pořádá besedy se čtenáři.
Hlavní hrdinka se seznamuje s mužem, jež je vdovec.
"Vdovec je také vrah své ženy…"
Příběhem hýbe naprosto strašlivá žárlivost - na obou stranách, i když každý žárlí tak trochu na něco jiného. Ona na
něj a případné konkurenční samičky, ba dokonce si umí představovat i představy toho, na koho žárlí - to mi přijde snad jako vrchol žárlivosti a pro mě to je už asi tak dva kroky za hranicí mé vlastní představivosti… Moment, takhle se přece neshodím, tak já si to zkusím představovat, to přece není možný, abych si neuměla představovat cizí chlípný představy, nebo jo??
Každopádně tahle třaskavá směs je napnutá k prasknutí a je to místy nechutný boj.
"Čím víc se vzdaloval, tím víc jsem ho toužila k sobě připoutat…"
Aha, tak to je ten princip partnerské žárlivosti?? Není divu, hlavní hrdinka byla celý život ukotvována
v průměrnosti a pracovním zařazením průměrném až podpůrměrném. Přesto - nebo právě proto - nezpychla.
"Vydělávala jsem několikanásobek průměrného platu, ale k přemrštěně drahým věcem jsem nikdy netíhla. Vždymi způsobovaly víc starostí než radosti. Údajně značkové brýle zakoupené na italské pláži za šest euro mohu klidně po několika vinných střicích zapomenout na hospodské zahrádce anebo si je nechat Tobiášem rozsednout. Ale můžu totéž udělat s diorkami za dvanáct tisíc korun? Opatrnické ukládání do čisticího pytlíčku a následně do pouzdra mi přineslo co? Otročení brýlím značky Dior!
Otročení čemukoliv či komukoliv není prostě můj styl. Jako všichni lidé, kteří umějí slušně vydělávat, dávno vím, že svobodu člověku nepřinášejí peníze, ale schopnost užívat je k životu, nikoliv se jimi nechávat svazovat."
Je to možná knížka, kterou člověk přečte jednou, pak uklidí a za dva roky si ji vezme opět na dovolenou, protože si na ni nostalgicky vzpomene. Protože je silná, je plná bolesti a touze po troše lásky. Jako život sám… Snad díky několika vtipným obratům, třeba psaní na pytlíky na zvratky - no tak tohle puzení zná snad každý spisovatel, když to
přijde, je jedno kde je a co má po ruce, hlavně, že se na to dá psát…nebo představa jejího otce, jak vybírá psům
klíšťata a blechy a u toho jí chleba se sádlem…
Tragická smrt autorky jí však zařadí navždy mezi knížky, o kterých se bude mluvit, protože autobiografických prvků
je tu tolik, až mrazí… Volala o pomoc, nebo se chtěla jen vypsat?
Oddejte se několika citacím, ke kterým nebudu nic dodávat, jsou jen smutným mementem…při kterých srdce bolí
srdcebolem…
"Moje dvě hlavní životní role: matka a spisovatelka, bohužel vyžadují spíše rozdávání se, než přijímání. Ale z čeho pak dávat, když rozdáte úplně všechno?"
"… zapsala jsem si tenkrát do notesu, protože i bolest se spisovateli může hodit, protože ani bolest si spisovatelnemůže dovolit marnotratně zahodit."
"Kolikrát můžete nakopnout kočku, aby se k vám vrátila a lísala se o nohy?"
"Čestní lidé si nechávají kálet na hlavu, aby ti bezcharakterní měli život snadnější…"
"Výhoda nečestných, slabých a neschopných tkví v jejich ostrých loktech, kterými strkají do těch hodných a úspěšných. V tom, že v poctivcích dokážou vzbudit strach, vypěstovat nepřetržitou úzkost, hrůzu z dalšího zklamání. Strach ze zklamání je mnohem větší než strach z úrazu, rakoviny, infarktu, ohluchnutí.
Strach je ta nejzhoubnější nemoc, je to efektivní hypnóza slušných lidí lidmi, kteří je chtějí ovládnout, kteří si připadají úžasní a mocní, až když padnete na kolena a žerete jim jejich hovna přímo z ruky…"
"Muži chtějí být nejlepší, a když nejsou, tak se mstí, místo aby přidali na úsilí v čestném souboji. Někomu sežrat čokoládu je vždycky snazší a příjemnější, než se doučit matematiku nebo dějepis."
"Byla jsem ráda, že spí, že jsem zase Žížalka. Růžová, neškodná a užitečná. Žížalka, co něco vydrží. Žížalka, které vyrvete srdce a ono jí zase po čase doroste."
"Ani já neměla potřebu Adamovi už sdělovat svoje pocity, zážitky, nápady, postřehy. Odvykla jsem. Občas mi hlavou táhla nějaká obyčejná historka z nákupu nebo z literární besedy, ale nezdála se mi pro něho vhodná, dost zajímavá, anebo mi zase přišla natolik sebeodhalující, že jsem se zalekla, aby v budoucnu nebyla použita proti mně…"
"Já ti to vysvětlím," drmolil Adam, ale já už byla někde jinde. Jen moje pobodané tělo tam stálo a nechápalo, k čemu jsou mu ruce, k čemu nohy, k čemu vůbec život je…"
18. listopadu 2011 v 10:16 | Renata Petříčková, Vaseliteratura.cz
HOdně zajímavá knížka, přečtěte si recenzi, kterou jsem udělala pro web Vaše literatura... |  |  |
| Autor: Renata Petříčková |
| Čtvrtek, 17 Listopad 2011 00:00 |
 Síla našeho podvědomí a myšlenek je obrovská. Právě to tvrdí Rhoda Byrne, která vlastně vždy byla úspěšnou producentkou a spisovatelkou. Pak se ovšem vlivem několika životních okolností ocitla téměř na dně. A rozhodla se s tím něco udělat. Využila svého podvědomí a začala smýšlet s láskou.  Podle její knihy Moc k úspěchu stačí, když jste "pozitivní" pouhých 51 % svého denního času. Pokud myšlenky nejdou, jak by měly, dovoleny jsou drobné pomůcky, obklopení se lidmi, které máte rádi, věcmi, vzpomínkami, drobná i větší rozmazlování (masáže, nákupy…) a hlavně drobné lidské dobrosti, třeba pouhý úsměv na ulici má obrovskou moc. Tajemstvím to začaloRhonda Byrne natočila film Tajemství, který shlédlo několik milionů diváků. Stejnojmenné knihy se prodalo na čtyři miliony kusů a nyní autorka přichází s knihou Moc, která na tato předchozí díla volně navazuje. Knížka je malá, příjemného formátu, graficky řešená velmi příjemně - je tak akorát do postele a stejně příjemné a hebké prostředí bych vám doporučila k četbě. Žádný vlak ani čekárna u lékaře. Tohle chce zažít. Informace v ní vás čas od času zastaví a donutí přemýšlet. Překonejte začátek a budete se duší kochatPříčinou všeho úspěchu je láska, přitažlivost lásky. Text - ale za to může třeba překlad - je na začátku pro mé smýšlení trochu nepříjemný, trochu jako agitační akce při prodeji senzačních hrnců. Když však vydržíte počáteční nadšení autorky a její snaha vám hned na začátku nacpat do hlavy, kterak je její kniha úžasná, možná vás další text nadchne. Utichá ten naléhavý tón a přichází šepot lidské moudrosti, která už může velmi zaujmout. Text rozetínají citáty - Albert Einstein, Dalajlama, Charles Haanel, teologové, biskupové, jiní spisovatelé nového myšlení… Ti všichni přispívají svou pravdou, kterou objevili dávno před Rhondou Byrne. Ta jejich slova využila jako razítka pro svůj vlastní text. Život pracuje na principu magnetismu, podobné přitahuje podobné. Jak smýšlíte a konáte, jakou mentální energii ze sebe vydáváte, takové události k sobě přitahujete. Líbilo se mi pojednání o VDĚKU. Jakožto o síle lásky, o síle díků, které mohou měnit svět. Ovšem musí to být vděk upřímný, nevyvolaný strachem nebo pocitem povinnosti. Vděk s láskou a pokorou. Stojí to za to? Určitě
Nepřeberné množství příkladů a dalších a dalších argumentů, které vás na konci mohou opravdu přesvědčit, že se vyplatí smýšlet pozitivně. Přinejmenším za pokus to stát bude. Proč ne? Při stresu se také tělo mění, buňky reagují negativně, něco se děje v mozku a důsledky stresu na naší osobě jsou patrně nejen na našem těle, ale i v našem okolí. Proč by to nemohlo působit i naopak? Závěr knihy pak pojednává už o záležitostech, které jsou tak trochu NAD moje schopnosti věřit. Vyléčit se díky lásce z těžké nemoci, zbavit se útrpné chudoby nebo přesvědčit tělo, aby žilo 200 let či k sobě přilákat drahé auto nebo výhru v loterii - to už je asi moc. I když… proč by neměla naděje umírat jako poslední? Aristoteles řekl:
"Štěstí závisí na nás…"
A dává nám i svobodu. Podívejte se jakou a jak málo se právě této svobodě poddáváme a tak si vytváříme mnohá životní neštěstí.
"Součástí daru života jsou také nejrůznější lidé, proto si můžeme vybírat, co na nich milujete, a odvrátit se od toho, co rádi nemáte. Není vaším úkolem vymýšlet si na druhém kvality, které byste mohli milovat, když ho v lásce nemáte, prostě se od takového člověka odvraťte a žádné city mu nevěnujte…."Zajímavé, skoro to souzní s teorií "neberte si to osobně" z knihy Miguela Ruize Čtyři dohody. Jak je vše provázané… Tato knížka je pochopitelná i pro úplné "duchovní začátečníky", pro laiky a zcela obyčejné lidi, protože citlivou formou seznamuje s podivným niterným světem člověka, s energiemi, které sám vydává a které ho obklopují. Co se z knihy dozví, už si musí přebrat sám. Vydalo nakladatelství Euromedia (Ikar), 2011, www.euromedia.czK dostání u všech dobrých knihkupců a na www.bux.cz
|
7. srpna 2011 v 11:52 | čajovna
Tuhle knihu jsem ještě nečetla, ale hodní o ní slyšela a hodně o ní četla. Pro mnohé je to kniha, která se jen tak neukládá do knihovny na věčné časy, ale která má své čestné místo v knihovničce a je pravidelně brána do ruky, když člověku není do skoku a potřebuje naději.
a právě o naději je i tento medailonek s autorkou, která tu vypráví o tom, jak kniha Andělé v mých vlasech vznikla a hlavně proč vznikla.
Aby lidem vrátila naději.
A ne nadarmo se stala celosvětovým bestsellerem.
29. července 2011 v 20:55 | čajovna
Podtitul této knihy zní: Riskantní myšlenky o všudypřítomnosti mimozemšťanů.... Neřekla bych, že zas tak riskantní. Ano, riskantní v naší době, ale třeba ubohý Koperník nebo Galiei na tom taky byly bledě. A uvidíme, jestli se autorovy myšlenky budou za mnoho dalších desetiletí či staletí zdát stále tak riskantní.
Archa úmluvy, cosi, co začíná v Bibli. Jeruzalém, Izrael, kam všude sahají stopy právě Archy úmluvy a kde dodnes skončila. Navíc mnoho důkazů hovoří o tom, že prostřednictvím této skříňky se Bůh zlobil a jeho hněv nápadně připomíná elektrickou energii nebo radioaktivitu.
Vydáme se také na Maltu, kde mají zvláštní koleje vyryté do země a mizející v moři. Snad pozůstatek Atlantidy. Monolity či hypogeum, zvláštní a hlavně neskutečně promyšlená stavba, která tu byla prokazatelně ještě před dobou ledovou?
Poznáte, že spoustu faktů si neumí vysvětlit ani vědci a tak se zbaběle uchylují k bibli a bez váhání vydají biblický výjev za "vědecký argument". Vtipné, vezme-li v úvahu, že v jiných případech se této knize knih spíše vysmívají...
A že bohové mívali pro lidstvo vždy podobu vyspělejší civilizace "shůry"?
O tom autor už nepochybuje a dokonce v závěru knihy vyvíjí teorie o tom, co se stane, až se bohové vrátí. Jakože se vrátí, protože ti své sliby dodržují.
Nadšeni asi nebudou, lidstvo, ač nadané inteligencí, jede v sebedestrukčním programu... :-(
Až na ten chmurný závěr je to nesmírně čtivá knížka doplněná černobílými fotografiemi z archívu autora, které jen dokreslují příjemné mrazení v zádech a tajuplnost míst, která Däniken navštívil a prozkoumal.
K dostání u všech dobrých knihkupců a na
www.bux.cz
14. července 2011 v 10:01 | čajovna
Nádherná knížka, už jen ten obal. Strašně jsem se na ní těšila a... NEZKLAMALA!!!
a přečetla jsem jí doslova jedním dechem, totiž autor na ní pracoval se svou ženou, společně psali, redigovali i fotili obrázky a na závěr knížky je i nádherné poděkování všem, kdož jim propůjčili kulisy, nápady i svůj čas, aby tak krásné dílko mohlo vzniknout.
Ona to totiž není lecjaká kuchařka, má duši. A krásnou... autor miluje palačinky a asi nelze čekat nic jiného od takového člověka, co myslíte? Prostě kdo má rád palačinky, má logicky slabost i pro marmelády a želé a to je tady znát.
Najdete tu neobvyklé kombinace ovoce, přídavků (zaujal mě balzamikový ocet, kombinace slivovovice a slivek, třeba...)
a pak taky zimní zavařování, kterému dominují pomeranče, ovšem několika druhů, které vůbec neznám!!!
Takže až skončí sezóna třešní, meruněk a jablíček či hrušek, můžeme zavařovat dál. Moc hezké obrázky, přehledné a čtivé texty činí z této "kuchařky" exkurzi do světa sladkých pomazánek na pečivo či na palačinky a ukazují nám vybrané chuťové variace...jo, pro nemilovníky sladkostí je tu i nějaké to čatní... a je opravdu vidět, že autor si hrál...
K dostání u všech dobrých knihkupců a na
www.bux.cz
9. července 2011 v 13:37 | čajovna
Aneb Z pokladnice našich předků....zní podtitul této knížky a musím říci, že podtitul je zvolen správně. Nejen proto, že bylinky jsou zapomenutým pokladem našich babiček, ale hlavně pro trošku netradiční zpracování této bylinkové knížky.
Od jiných atlasů se liší možná dvěma náležitostmi.
Za prvé je to příjemné "lehce starobylé" grafické zpracování, které z této knížky činí nejen knihu užitečnou, ale také okrasnou...
Za druhé pak zcela specifickou informací o tom, kdy sbírat bylinky, tedy přesněji, v které dny v závislosti na znamení, ve kterém přechází Luna. Dozvíte se tak například o maliníkovém listí, které je mojí oblíbenou bylinkou (pomáhala mi v těhotenství a napadá mě, že jsem na ní už dlouho zapomínala), že je dobré ho sbírat za suchého počasí od května do června v dopoledních hodinách, jestliže stojí Luna v Raku, Štíru nebo Rybách. Plody naopak nejlépe chutnají sbírané za suchého počasí, stojí-li Luna v Beranu, Lvu nebo Střelci.
Bezvadný a hlavně poučný je úvod knihy, jsou tu základní informace ke sběru, uskladnění i působení jednotlivých bylinek. Je to pouhých 8 stran, ale určitě stojí za přečtení a hlavně stojí za to, abyste se k nim čas od času vrátili a nabyté zkušenosti si osvěžily. Možná díky těmto slovům autorky,která pochází z Krnova, zjistíte, že bylinky jsou někdy podceňovány, jindy zase přeceňovány, ale když použijete svou vlastní intuici, jistě dojdete ke zlatému středu a budete vědět, kdy je ten správný čas na bylinku, a kdy na lékaře. A hlavně - není na světě bylina, aby na něco nebyla, i když pravdou je, že i bylinky jsou podle mého názoru jen podpůrné prostředky. Ty pravé příčiny nemocí tkví v nás, v našich duších a našich starých zraněních. A bylinky nám v tom léčení mohou velmi pomoci.
Jak asi vidíte na předchozím obrázku, tohle je dvojstrana věnovaná každé bylině. Je velmi přehledná, nejsou tu zbytečné "plky" a co slovo, to malý poklad, přehledně a příjemně.
Pro mě je to určitě knížka, kterou moc ráda doporučím všem amatérským bylinkářkám nebo jen nadšenkyním do přírody, čarodějkám nebo prostě jen těm, kdož se rádi toulají loukami nebo chodí do lékárny pro vůni bylinek.
Tahle knížka bude zdobit.
K dostání u všech dobrých knihkupců a na
www.bux.cz
Autorka Renata Herber je autorkou také úspěšných knih Poselství tarotu, Poselství run, Poselství kostky a Babiččina lékárna. Publikuje články o zdravém životním stylu, ezoterice a hermetismu, přednáší na ezoterických festivalech a vystupuje v rozhlase. Vede poradnu v oblasti léčení potravinami, snižování nadváhy a bylinné i regresní terapie.
6. června 2011 v 13:47 | čajovna
A sice v knížce Arielle Fordové: Tajemství spřízněných duší, kterou vydalo nakladatelství Knižní klub.
Podrobnější recenzi na Kultuře21 si můžete přečíst tady...
krátce snad mohu říct, že jde o cestu samotné autorky, které se díky této metodě, která vám vlastně vyčistí život, myšlení, smýšlení o sobě i druhých a vašem okolí, podařilo najít svou vlastní spřízněnou duši. Tedy, svého manžela.
Ovšem nelze vše paušalizovat. Knížka je určitě dobrým psychologickým rádcem pro opuštěné, osamělé a nešťastné, ale nelze se na ní upínat. Naše úkoly jsou tady různorodé a ne každému je souzeno někoho takového najít. A další věc, ne nepodstatná je také ta, že spřízněná duše je andělsky naivní pojem. Může to klidně být i váš nepřítel, člověk, jež vás nenávidí, kterého nemáte rádi. Proč? Protože vás přišel něco naučit..
;-)
Prostě je to složité. Takže, možná trošku opraveně, nebudeme s Ariell Fordovou hledat spřízněnou duši (nebo na tom nebudeme tak moc trvat), ale vhodný partner pro šťastný život by stačil, no ne?
K dostání u všech dobrých knihkupců nebo na www.bux.cz
4. června 2011 v 7:16 | Euromedia, www.bux.cz
Červen není jen měsícem horkých dnů a nocí. Červen je i měsícem, kdy na tuzemský knižní trh přichází značka bux.cz. Přesněji řečeno - na tuzemský internetový knižní trh.
Bux.cz je nástupcem Knižního webu
Ano, bux.cz pokračuje tam, kde Knižní web končí. Nejsilnější hráč tuzemského knižního trhu, společnost Euromedia Group k.s., se rozhodla sjednotit své maloobchodní aktivity pod jednu značku - kamenné prodejny přecházejí na novou značku již nějaký čas, 1.6.2011 se připojuje internetový obchod. Knižní web se mění v
bux.cz .
Bux.cz zahajuje velkolepě!
Ano! V internetovém knihkupectví bux.cz celý červen získáte ty nejžádanější bestsellery ZDARMA. Zumba, Česko, trháky Zdeňka Pohlreicha, fantasy bestsellery, výběr toho nejlepšího z nabídky knih pro muže, ženy i děti. A skutečně - ZADARMO. Chceme jediné - nakupte nad 399 Kč z nabídky bux.cz, čítající přes 25 000 titulů skladem. Vybírat můžete z novinek za zaváděcí slevu 20%, nabízíme výhodný předprodej se slevou 25%, najdete u nás i pravidelné výprodeje knih se slevou až 90%.
Točí se vám z našich slev hlava? Zkusme další výhody - zaplatit nákup na bux.cz můžete kartou, na dobírku nebo třeba hotově, pokud si vyberete dodání na některou z našich třinácti kamenných poboček, v nichž umožňujeme osobní odběr.
Bux.cz je také profesionální zákaznický servis a rychlé dodání objednání objednaného zboží. Na bux.cz nekupujete zajíce v pytli - většinu knih si můžete virtuálně prolistovat, k rozhodnutí, zda koupit či ne, vám pomohou stovky recenzí odborných i čtenářských.
Kde na bux.cz tituly ZDARMA naleznu?
Bestsellery, které celý červen rozdáváme rozdáváme ZDARMA, na bux.cz naleznete v nákupním košíku. Pokud nakoupíte za více než 399 Kč, můžete si jeden z nabízených bestsellerů přidat jedním kliknutím do objednávky.
Nenalezli jste v nabídce bestsellerů ZDARMA ten svůj? Zkuste se vrátit na bux.cz za několik dnů! Bestsellery zdarma měníme celý červen. Každý týden.
13. května 2011 v 0:38 | čajovna
Před časem jsme tu probírali Deník čarodějky. Euromedia vydala ještě jednu knížku s podobnou tématikou.
Také tady autorka magií žije, pořádá různé workshopy zaměřené na magii, meditaci, čakry a krystaly a duchovně se rozvíjí a slibuje ve svých rychlých kouzlech rychlé řešení problémů. Pokud se tedy vyřešit mají…. Pokud ne, a pokud je ke svému dalšímu vývoji potřebujeme, tak se nevyřeší, jak prosté!
Možná alibistické, namítnete.
Ale kdepak! Tak to prostě funguje a tak je možná v mých očích magie tak trochu zbytečná. Je to soubor rituálů, které máme my lidi rádi, protože nám dávají možnost o něco požádat, za něco fakticky a osobně pokorně poděkovat a sdělit vesmíru svá přání. Tady je to podáno velmi hravou formou, navíc podbarvenou dědičnou vášní pro kouzlení od autorky. To se mi moc nelíbí - s magií se nezahrává! Ale možná jsem jen moc skeptická. Takže pro ty veselé čarodějky je to úžasná útlá knížečka, pro ty skeptičtější a duchovněji naladěné a pokornější je to docela zábavné čtení, protože i tak si z něj lze leccos vzít. Barevné šňůrky si vázat kolem pasu či paží nebudu, ale třeba návod na to, ke kterým dnům v týdnu se hodí jaká kouzla se určitě hodí.
Zpravení o tom, jak napsat ideální milostný dopis už nechám na vaší zralé úvaze. Jen si pro tato kouzla musíte nakoupit hodně
barevných svíček, šnůrek, vykuřovadel a vonných olejů. Prostě propriet je tady požehnaně. I když, pravda, kočku jsem mezi důležitými pomůckami nenašla... Tak mám holt něco navíc!
Kapesní knížečka a kapesní vydání pro každého, kdo chce věřit rituálům na této úrovni.
5. května 2011 v 8:56 | čajovna
S knížkami o magii a kouzlech se snad roztrhl pytel. Po pečlivém pátrání však zjistíte, že tyto knihy vycházely i v minulých letech a některé se dočkaly aktualizace či dalších vydání. Jde tedy o téma žádané, i když poněkud rozporuplné. Asi tak - na chlapy s nimi nechoďte! :-)) Nakladatelství Euromedia vydalo v nedávné době tento titul:
Selene Silverwind: Deník čarodějky
Velmi sympatická je obálka, taková "čarodějnická", stejně tak vnitřní listy jsou podobny těm v obyčejném sešitu. To už trochu napovídá. Stejně jako do školního sešitu si píšete jen základní poznámky, i tady najdete mnoho informací, ale poněkud strohých a opravdu základních. Což pro prvotní či základní orientaci v "oboru" naprosto stačí. Co mě však velmi zaujalo bylo pojednání o Luně a lunárních vlivech vůbec, i zajímavé drobnosti z historie či jiných kultur, různá božstva, základní popis run či tarotových karet, drahých kamenů také zaujme, ale rozhodně to není všechno, co byste v případě opravdu vážného zájmu měli vědět. Tato základně orientační kniha vás určitě povzbudí k dalšímu samostatnému hledání a studiu. Hodí se také pro rychlou orientaci, když něco "pozapomenete."
První stránky jsou nejdůležitější. Dozvíte se tady vše o etice čarování a kouzlení, což pro mě osobně není nic neznámého a ta slova jako kouzla, lektvary, čáry a zaklínadla mohou zbytečně vzbuzovat dojem, že jde o nějaké "hraní". Stejně tak některé recepty na výše uvedené trochu zavání senzací, než nějakou praktickou funkcí.
Budiž, magie existuje a magie má bezesporu svou sílu. Takže si první stránky přečtěte pečlivě. Ačkoliv poté autorka utíká k mnoha různým návodů, dozvíte se, že při všech rituálech (což je pro mě mnohem přijatelnější slovo) je třeba respektovat svobodu a dobrou vůli nejen svou, ale i ostatních. Třeba taková kouzla na přivolání lásky či k tomu, aby vás ten druhý miloval. To je na hranici etiky a tak jsem se nad recepty na lektvary lásky jen shovívavě usmívala. Neuvařila bych si ho, ani za nic :-) a neptejte se proč.
Ovšem taková ochrana proti vlivu škodící osoby už se může opravdu hodit. Je prostě znát, že autorka mimo jiné píše i čarodějnické zamilované romány. Ale zato svíčku bych si podle jejího návodu vyrobila.
Jako lehce úsměvné může působit třeba návod na získání místa k zaparkování:
"Když jedete k nějakému oblíbenému místu, pravděpodobně se bojíte, že strávíte mnoho času hledáním místa k zaparkování. Ušetřete si potíže tím, že si před příjezdem místo přivoláte. Vizualizujte si při jízdě volná parkovací místa. Představte si sami sebe, jak na jedno z nich bez čekání vjíždíte. Těsně před zaparkováním požádejte:
"Velká bohyně krásy a přízně, pomoz mi najít místo k zaparkování."
Tak to hlavně, aby to nedělali všichni...
Ale vážně… v knize najdete mnoho zajímavého a mnoho si musíte přebrat selským rozumem a hlavně vlastní intuicí a přesvědčením. Ale je to krásný dárek pro každého, kdo se o podobné vědy (či pavědy?) zajímá, protože kniha je graficky mimořádně podařená. Je prostě na pohled nádherná!
A pamatujte, správná čarodějka čte tuto knihu takto:
:-)
jak vidno, pojednání o planetách zajímá i kočky....
p.s.: O té druhé knížce na obrázku si povíme příště ;-)
3. května 2011 v 0:54 | čajovna
Nedávno jsem dělala recenzi na moc zajímavou knížku. Cestopisy mi obyčejně přijdou nudné, kuchařky příliš praktické.... až na výjimky, samozřejmě. A tahle knížka se fakt povedla...
Oficiální anotace zní takto:
Vaněk Roman
S vařečkou kolem světa
Roman Vaněk
Zakladatel Pražského kulinářského institutu
Porotce oblíbené televizní gastronomické show
Na svých cestách ochutnal cizokrajné speciality a navštívil stovky restaurací, takže mohl poznávat a srovnávat. Zájem o kulinářství v něm dřímal odmalička. Měl to štěstí, že potkal významné šéfkuchaře, díky nimž začal chápat základy profesionální gastronomie. Přednášel u nás, v Norsku, Německu a v Brazílii.
• Gastronomický cestopis s mnoha zážitky nejen z kuchyní světa
• Mezinárodní a krajové speciality a jak je připravit
• Party snů
Itálie (canederli, spaghetti carbonara, šafránové risotto...)
Španělsko (gazpacho, paella s kuřecím masem, bramborová tortilla...)
Mallorca (fritt Mallorquí, lomo con col, ensaimadas...)
Portugalsko (caldo verde, ameijoas na cataplana, bolinhos de bacalhau...)
a další (chuťové) objevy z Francie, Brazílie, Estonska, Ruska, Íránu, Číny, Kanady,
Rakouska, Maďarska, Německa a Anglie...
Vydala Euromedia Group k .s., Ikar
Více na:
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
a máte-li zájem přečíst si moji recenzi, u které jsem se nesmírně bavila, tak prosím, zvá vás na Kulturu21.
kde mimo fotek z knížky uvidíte i moji vlastní :-)))
tak se nevyděste...
Renata
2. května 2011 v 0:52 | čajovna
Báječné čtení na léto... Povím vám jen tolik, smutně humorná kniha o tom, jak si do Řecka vyrazí uťápnutá knihovnice Mirka, aby se konečně po letech rozvedla se svým poněkud nezodpovědným a klackovitým manželem. Jak to dopadne?
Pro zájemce uvádím odkaz, kde si mohou přečíst moji recenzi na tuto knihu...
:-)
24. dubna 2011 v 0:40 | čajovna
Útlá, ale velmi zajímavá knížka. Zvláště pro toho, kdo se zajímá nejen o zahradničení, ale hlavně o zdravý životní styl nebo pro toho, koho už nebaví strkání peněz do farmaceutického průmyslu, protože má pocit, že jejich řešení jeho problémy neřeší:
- poruchy imunity
- menopauza, poruchy cyklu
- problémy s ledvinami, močovým měchýřem
- gynekologické záněty
- nespavost
- zanesení těla toxiny, čištění jater i ledvin
To je jen malá část toho, co schizandra umí. Po přečtení knížky jsem poznala, co znamená "harmonizace těla", tedy to, co schizandra prvotně umí. Ano, vyčistí vás, zharmonizuje a uvede tělo do správného stavu. Pomůže i při rekonvalescenci nebo při léčbě při rakovině, umí pomoci i pacientům s AIDS.
Autoři sami tuto rostlinu testovali sami na sobě a to rovných 100 dní, aby u jejího užívání i nadále zůstaly. Je znát, že každou větu, kterou uvádějí přinejmenším ověřovali v jiných zdrojích, pokud ji tedy neověřovali sami na sobě. Tento styl práce je mi velmi sympatický, protože se dnes už málo vidí... tedy ne bezhlavě opsat cokoliv, ale trochu se zamyslet selským rozumem a pohledat dál.
Velmi mne zaujala zmíněná teorie o testu na dostihových koních. A teď posuďte sami. Koně "pod schizandrou" byli o celé 3 sekundy rychlejší na trati 800 m. A TO JE PODLE MÉHO NÁZORU - FAKT DOST!!!
Jinak člověka povzbudí a vyléčí na různých úrovních, které jsou v knize podrobně popsány. Sex, srdce, detox, mozek, nervy, a mnoho dalších. Vše je tu příjemně řazeno, rozděleno a informace jsou srozumitelné. Grafické rozdělení je přehledné a ihned najdete to, co právě hledáte. Fotky vás uvedou nejen do světa schizandry, ale také na místa, kde se sklízí a suší. Obrovské sušárny schizandry jsou jako strahovský stadion...mimochodem.
Schizandra má zajímavou chuť, jej sladká, ale trochu kyselá, zrníčka jsou ostrá a hořká a vše je ještě trochu slané. Odtud tedy příměr k pěti chutím, pěti živlům - dřevo, oheň, zem, kov a voda.
A nebudete-li mít pořád dost, pak prosím... závěrečný příběh obou autorů je rozhodně něčím, co vám v hlavě nějakou dobu zůstane.
A kam pro schizandru?
Do zahradnictví pro rostlinky na zahrádku, jenže to je na dlouho trať... a potom můžete jíst sušené nebo různé extrakty z lékárny. Takže.. nevím jak vy, ale já už přesně vím, co udělám, až půjdu zase příště kolem lékárny.
A nezapomeňte na soutěž, která zde o tuto knížku probíhá. O soutěži máte info nahoře!
15. dubna 2011 v 0:51 | čajovna
Tato knížka navazuje na úspěšné Kameny a najdete tu nejen dalších 200 kamenů, ale i další zajímavé obecné informace ke kamenům. Zatímco v první knížce jste se dozvěděli mnoho o tom, jak kameny vznikají (to se tu ale také připomíná), tady se podíváme do historie, na to, jak byly přiřazovány k bohům a o prvních zmínkách léčivých sil a že náležely vyšší vrstvě obyvatel a panovníkům. A také o tom, jak kameny rozmisťovat k ochranným a rituálním účelům a trochu k zamyšlení mě přinutila část o Grónských kamenech. Tak nějak mi vrtá hlavou, jestli je člověk vůbec oprávněn brát si neomezeně toto kamenné a energeticky velmi silné a cenné bohatství matky Země. A jestli je oprávněn na něj sahat i v Grónsku, které už tak velmi trpí lidskou destruktivní činností…
Ale to jsem odbočila….
Pak je tu přehled kamenů. Opět podle abecedy. Nádherný stromový akát, nebo ten leopardí… krásné puntíkaté kameny vás okouzlí. Stejně jako jsem do této doby neměla potuchy o fulgaritu, což je vlastně produkt, jež vzniká v písku, do kterého udeří blesk.
A jaké takový kámen má účinky?
Možná už správně tušíte…
Je to mocný duchovní nástroj, pomáhá cestování mezi stavy dimenzí, zceluje duši, která se z nějakého důvodu rozdělila - při narození, při traumatické smrti, tvoří energetický vír z čaker v jemnohmotných tělech….
Je tu mnoho druhů křemenů, včetně jahodového, který mě zaujal v obchodě, nejen krásnou červenou barvou, ale také svým jménem. Trochu mě zklamalo, že uměle barven. Nicméně i tak má velkou sílu, a dá se tomu věřit, vzhledem k tomu, že jsem sama zažila sílu uměle barveného selenitu. Člověk by si skoro řekl, že uměle barvené kameny už sílu ztrácí. Není to tak docela pravda, i tento zásah člověka přežijí… Nejúžasněji na mě však v této knize působí duchovní křemen, který svým účinkem přesahuje i ten do té doby u mě nej nej… křišťál.
Na závěr tu je slovníček nejrůznějších ezoterických pojmů, ve kterém si také počtete…od galaktického středu, o kterém se mluví v souvislosti s rokem 2012 až po rozbor slova nemoc.
13. dubna 2011 v 0:49 | čajovna
Kuchařka v poněkud zvláštním vydání. Nenajdete tu totiž fotografie uvařených jídel a to mi hned zkraje poněkud vzalo chuť v ní listovat. Je to vážně škoda.... pár foteček šťavnatých kuřecích stehýnek, kandovaných stonků andělik nebo lososa nebo vajíčkový salát, to by opravdu neškodilo.
Stylové ilustrace ovšem dávají knize punc "modernosti" a ponechávají případnému čtenáři dosti prostoru pro fantazii. A to i v případě, že má v hlavě vyhloubat, jak která bylinka vypadá. Náznakové ilustrace jsou tedy oříškem, ale věřím, že když jsem to zvládla já, zvládnete to taky.
Předmluvu ke knize obstaral známý Jamie Oliver a jeho hravé vaření mám opravdu velmi ráda...jako třeba tady jsem se rozplývala nad jeho hravým vařením....
a se stejnou hravostí je třeba přistupovat k této netradiční kuchařce. Ovšem také se tu nevaří jen tak s ledajakými bylinkami. Kmín (i když ten tam je...) a pepř nečekejte.
Je tu bazalka, vavřín, rozmarýna, tymián, estragon, šalvěj.. ale to jsou docela známé rostlinky. Ovšem málokdo už vařil například ze anděliky lékařské (kandované kousky mě opravdu zaujaly a velmi mě mrzelo, že si je prostě bez obrázku neumím představit!!!), zavinutky, šťovíku, dokonce i z myrty nebo šanty kočičí!!! Jaká smůla, že mi šantu před lety dokonale zlikvidovala kočka.
Zaujal mě taky medvědí česnek, který jsem se zájmem poprvé vyzkoušela loni a pomalu je už jeho čas!
Těším se na léto, že zkusím nějaké vaření z měsíčku lékařského, z té sluníčkové sympatické a velmi léčivé rostlinky. Vtip je pouze v tom, že do těsta na sušenky vtlačíme okvětní lístky a jednoduše upečeme.
Zaujala mě také šrucha zelná, jež je dokonalým plevelem nejen venku, ale také v truhlících, kam jsem si je jednou nadšeně přinesla jako nový sukulent. Že je jedlá, jsem věděla, ale neměla jsem odvahu si jí nakrájet do salátu.
Tak jestli letos nějaké zapomenuté semínko vyroste...??? :-)
Velmi dobrý je závěrečný rejstřík, který vám umožní nejen rychle vyhledat ztracený recept, ale případně si i nějaký najít, když nebudete vědět, co zrovna v neděli uvařit k obědu... což třeba jablečné čatní s vlašskými ořechy a myrtou a k němu nějaké dobré masíčko?
6. dubna 2011 v 2:39 | čajovna
Psala jsem recenzi na knížku, jež mě na první pohled nezaujala. Či spíše zaujala negativně.
Nemám ráda tohohle egocentrika, říkala jsem si.
Jasně, nezměnila jsem na něj názor, nicméně samorostlá mluva a vizáž tohoto kuchaře známého z pořadu "Ano, šéfe!" je dobrým důkazem, že i takhle se dá udělat kariéra a zapsat se do podvědomí i těch, kdož ho nemusí.
A tak jsem se do této knížky musela zakousnout a přiznám se, po pár soustech mi začala chutnat.
Ne, že bych se rozplývala blahem, ale asi tak jako když si dáte banán s čokoládou. Chvílemi to chutná pro svou jednoduchost chutí...
celá recenze je k přečtení na Kultuře21..
30. března 2011 v 3:09 | čajovna
Encyklopedie malá rozměrově, ale obsahově je velká. Najdete tu základní a nejznámější (a hlavně nové) rostliny, jež prospívají našemu zdraví. Hned zkraje se podíváme do historie a bude to výlet zajímavý, rozhodně ho "nepřeskakujte", protože vám dá poznat, že léčivky nejsou žádná legrace či náhražka, jak se nám snaží dnešní farmaceutické giganty někdy namluvit, ale pořádná síla a musí se s ní opatrně.
A pak je tu atlas léčivých rostlin a jedlých léčivých rostlin. Dozvíte se nejen o těch známých, jako je kopřiva, heřmánek nebo lípa, ale také o těch méně známých, třeba o vánoční cesmíně, je sem zařazeno i lapacho (a já jsem tedy poprvé viděla, jak tato rostlina vypadá) a mezi jedlými se dozvíte o příznivých účincích a léčivosti jablíček, rajčat, borůvek, malin nebo ostružin, což jsou trnité příbuzné krásných malin, které jsou doslova malou pokladnicí dobra. Také se dozvíte, co jsou to pinie nebo jak je prospěšný artyčok.
Do jemnějších energií se dostáváme dál v knížce. Léčivá energie stromů nás zavede do kouzelného světa magie, ogamských písmen, ke spojení stromů s drahými kameny, asociacemi pocitů, do historie tohoto využití stromů, tedy jejich léčivé energie a samozřejmě také k jejich léčivým vlastnostem na hrubší úrovni - tedy třeba líska poskytne oříšky, jedle esenciální olej a to vše je tu shrnuto v nádherných dvoustranách ke každému stromku. Tady mě zaujala bříza jakožto něžný strom pro ženy… a hned mě napadlo, proč si vlastně lesní víly představuji vždycky na březovém paloučku.. Nebo ten nádherný obrázek kakaovníku!
A poslední část je věnována květovým esencím, tedy Bachově květové terapii. Taky velmi zajímavé… Dá se říci, že si v této knížce vybere opravdu každý, ať ten, kdo si dá maximálně čaj, nebo i ten, kdož se zajímá o duši rostlin i stromů.
16. března 2011 v 5:25 | čajovna
Více než 200 obrázků slibuje tato malá encyklopedie drahých kamenů, polodrahokamů a léčivých kamenů. Je to v první řadě encyklopedie mnoha a mnoha druhů a typů, ale zkraje se dozvíte samozřejmě jak krystaly vznikají, jak se těží, zpracují a jak se také používají. Jak je důležitý jejich individuální výběr a je třeba dát na intuici. Ta bývá nejlepším vodítkem, i když kupovat kámen přesně na míru podle jeho vlastností je také možné a není na tom nic špatného. I s takovým kamenem si můžete takříkajíc "sednout". Dále se tu dozvíte, jak se o ně pečuje, jak se energeticky nabíjí (i když tato informace není u všech kamenů) a jak je využívat...
Jakožto laickému samoukovi mne tato knížka přišla velmi vhod. Dozvěděla jse se věci, jež jsem nevěděla, třeba to, že existuje vícero druhů achátů a mnoho dalších, které jsem vůbec neznala.
Na mém obrázku nahoře třeba vidíte použitý křišťál - popraskaný, zkalený, vzal negativní energii nositele.... a vedle srdíčko nové, čiré. Křišťál je však přirozeně popraskaný...ovšem ne tolik, rozdíl je patrný. U mě se tak stalo po dvou měsících nošení...
Kniha vypadá velmi krásně, co říkáte?
Encyklopedie je ohromující...
Najdete tu známé kameny typu vltavín nebo rubín, nebo křišťál, ametyst, citrín, růženín či topas, takové, které jsou v článcích o kamenech vždy vyjmenovány. Najdete tu také mnoho málo známých, jako třeba aragonit, larimar, kunzit. Já se v průběhu čtení seznámila poněkud důvěrněji s hematitem... a pořídila si hematitový náramek i prstýnek a ... no... ono to možná funguje!
ale to jsem odbočila, zpět k jednotlivých úsekům věnovaným kamenům.
U každého druhu tu najdete popis jeho vzhledu, výskyt, naleziště, vlastnosti kamene, léčebné využití, umístění a způsob použití. Třeba takový okenit, otvírá brány do minulých životů a čistí karmické dluhy...
Knížka už je u mě notně ohmataná
A to nejen proto, že jsem díky ní propadla kouzlu kamenů a vlastním už docela slušnou sbírku a pomalu, ale jistě přicházím na kloub jejich fungování... ale také proto, že naprosto stejně tato vášeň uchvátila i moje děti a tudíž v knížce listují se stejným zaujetím jako v těch pohádkových. Porovnávají kameny a neomylně nachází ty, které doma máme...
A tak pokud jen trošku tíhnete ke kamenům a těmto divům přírody, tuhle knížku mohu s klidným srdcem doporučit. Je totiž úžasná a mnoho užitečného v ní najdete. A záliba v kamenech se ještě prohloubí....
12. března 2011 v 0:09 | čajovna
Mám tu pro vás z nakladatelství XYZ další ochutnávku úžasné knížky. S paní Tejkalovou, autorkou, jsem měla tu čest udělat rozhovor a číst její další knížky - úúúúžasné!!!! Ale o tom napíšu někdy jindy, každopádně zdá se mi, že v XYZu vydávají čím dál lepší knížky...
abych se ospravedlnila, ty své tam nechám zatím bez komentáře :-)))
ale kolegové mají úúúúžasnou Múúúúzu....
a jsem ráda, že Vám mohu nabídnout i průběžné ukázky z nových knížek. A tuhle ocení mnoho zdejších čtenářek...
takže... prosím.... KNIHA VYJDE ZA PÁR DNÍ - 15. BŘEZNA 2011.
Úvodem
Přiznání!
Milé a vážené dámy, dívky a ženy s nadváhou, hned na počátku se přiznávám: i já mám nadváhu. Mám nadváhu již dlouho. Měla jsem ji, co pamatuju. Měla jsem nadváhu v pubertě, v tanečních, před porodem, po porodu, před přechodem, po přechodu. Nadváha je prostě nedílnou součástí mého života.
Také se musím přiznat, že jsem (s lehkou nadsázkou řečeno) celý život držela nějakou dietu. Tu delší, tu kratší období. Vyzkoušela jsem snad všechny "zaručené" diety, které ve vlnách zaplavovaly českou kotlinu. Zakoupila jsem valnou většinu volně přístupných preparátů i příslušné literatury. Samozřejmě jsem občas také pár kil zhubla, abych se téměř vzápětí zase dobrala ke své "oblíbené" nadváze.
A jednoho krásného dne jsem si řekla: Nestačilo by to už náhodou? Není načase začít se věnovat něčemu jinému než každodennímu vážení, měření, počítání?
Jsem snad horší, méně hodnotný člen společnosti jen proto, že mám pár kilo navíc? Copak je dokonalá postava zárukou nějakého štěstí? Musím se zrovna já přizpůsobovat panujícímu diktátu krásy?
Nebylo by trochu rozumnější prostě se radovat ze života?
A rozhodla jsem se přestat měnit své tělo a naopak něco udělat se svou hlavou, tedy se svým přístupem k nadváze.
A vás ostatní boubelky a baculky vyzývám, abyste se k tomuto mému rozhodnutí přidaly.
AUTORKA
1. RADA
NETRAPME SE!
Říkáme si, že není možné se netrápit nadváhou, když se o tom všude píše a mluví? Že musíme zhubnout, jinak nebudeme ani šťastné, ani spokojené? Že nadváha rovná se neúspěch? Že nás nikdo nebude mít rád, když nebudeme vypadat jako dívky z obálek časopisů? Že lidé s nadváhou jsou automaticky vyloučeni ze společnosti, která až do extrému vyznává ideál mládí, krásy a štíhlosti?
Všichni dobře víme, že nikdo trvale nezhubne, pokud si neuvědomí, z čeho jeho tloušťka či nadváha pramení, ale hlavně pokud zcela a zásadně nezmění nejen způsob stravování, ale především styl života. A to nejen po omezenou dobu, tedy trvání libovolné diety, ale napořád. Nezapomínejme na paměť tukových buněk, dědičné faktory, jo-jo efekt a všechny další okolnosti.
Jak by tedy bylo možné přestat se trápit nadváhou?
Jednoduše řečeno, nebudeme měnit svoji postavu, ale hlavu, tedy přístup k vlastnímu trochu plnějšímu tělu. Pokusíme se nalézt takové radosti, které nepramení z pocitu nasycení, ale naopak z toho, že budeme mít na mysli jiné věci než setrvalé přemýšlení o jídle, hubnutí, nehubnutí, kilech navíc a nevyhovujícímu zevnějšku. Až se tak stane, přestaneme se soužit nadváhou a ani nás nenapadne držet nějakou dietu.
Jde zejména o to zbavit se pocitu, že jsme o něco horší než ostatní, máme-li nějaké to kilo navíc. Měly bychom si uvědomit, že nejdůležitější je, co si o sobě (a nejen o své postavě) myslíme my.
Pokud naučíme hlavu přijmout nás takové, jaké jsme, zbavíme se trápení z nadváhy. Tento módně řečeno pozitivní přístup se týká nejen nadváhy, ale i celého našeho života, jehož kvalita přece není určována výhradně váhou.
Nemůžeme všichni vypadat stejně.
Jsme, jaké jsme, takže s tím buďme spokojené! Mějme se rády právě takové.
Rozhodující je přece náš osobní pocit.
Nedejme si vnutit představu, že jen onen uměle vytvořený svět dokonalých a úspěšných, krásných, mladých a hubených je ten jedině správný a šťastný. Každému soudnému člověku je jasné, že svět modelek a zdánlivých či skutečných celebrit je pro naprostou většinu lidí natolik vzdálen, jako by se nacházel na jiné planetě.
My žijeme úplně jiný život, chodíme do práce, máme - na rozdíl od nich - starosti a spoustu povinností, občas nás něco bolí, nemáme ani čas ani možnost starat se jen o svůj zevnějšek. A popravdě skoro nikdo v našem okolí není ani dokonalý, ani setrvale šťastný.
Ty z nás, které mají na starosti kromě sebe i partnera a děti a normálně chodí do zaměstnání, jen těžko budou stíhat být "trendy". Není dost dobře myslitelné, aby při běžném způsobu života mohla jedna každá z nás trávit celé dny tím, že pečuje o svůj zevnějšek, a večer si pak užívat, jak ji za to ostatní obdivují.
8. března 2011 v 1:40 | čajovna
Tato malá encyklopedie dosud známých znalostech o andělích a andělských energiích potěší každého, kdo k tomuto tématu má byť jen náznakový vztah. Od A do Z, slibuje edice a tak to je. Hned na úvod je tu teorie vzniku andělů a třeba vysvětlení toho, proč mají křídla? Víte to? Je to proto, že lidská aura má podobn tvar, navíc se dle některých rozkládá kolem těla jako křídla.
Zájemci o praktické pokusy se mohou pokusit vycítit anděla vedle sebe, dešifrovat projevy těla i okolí (doteky, šimrání, ovanutí vzduchem, cítění různých vůní, pocitů) jak si vykládat andělská znamení a jak si je vtáhnout do života a jak s nimi komunikovat, s kým a o čem, protože andělé mají své funkce a dokonce i svoji hierarchii.
A chcete-li něco praktického zkusit, můžete si dle návodu zkusit aktivovat dlaňovou čakru (která mimo jiné léčí).
Citace z knihy:
Zvyšte vnímavost rukou tím, že je umyjete ve studené vodě a řádně vysušíte. Dále zvyšte citlivost tím, že je energicky protřepete. Pak je rychle několikrát promněte kruhovým pohybem, abyste na jejich povrchu vybudili energii čchi.
držte ruce dlaněmi vzhůru, asi dvaadvacet centimetrů od sebe. Vnímejte, jak z nich vychází energie, která mezi nimi vibruje. Pak si s tou energií hrajte (bude to pocit jako lepkavá karamela)....
Dozvíte se také, že duše má tři části, které spočívají ve hmotném těle, rozeznáte andělské barvy, každému andělovi patří nějaká barva, naučíte se pro každou příležitost provádět patřičnou meditaci a neméně místa je tu věnováno drahých kamenům, které mají léčivou moc. Také na závěr slovník pojmů s touto tématikou související a rady pro život, jak sjednotit svůj život s anděly a jejich pomocnou energií.
28. února 2011 v 0:26 | čajovna
Mám tu pro Vás dnes tip z nakladatelství XYZ... a sice tajemný faraonův příběh.. i s ukázkama, tak se kochejte...
nebudu vás ovlivňovat anotací ani vlastním názorem, nechte si chutnat ochutnávky...
to je stejně nejlepší reklama, takhle nabuzená chuť ke čtení....
Pomyslel jsem na Wonšet a znepokojeně se ohlížel. Pytel s kočkou bezvládně visel mezi ostatními zavazadly na boku velblouda. Jako by zaznamenala mou starost, náhle se ve své temnici úpěnlivě rozmňoukala. Možná cítila bouři.
Houkl jsem na jednoho z beduínů, že bohyně je neklidná a že skrze její nelibost hrozí výpravě ze strany bohů nepříjemnosti. Muž vzal pytel na svá záda, ten se však zazmítal a zevnitř zaznělo hrozivé zavrčení. Nadhodil jsem, že rád Wonšet zase ponesu a budu k ní promlouvat příslušné modlitební formule, když mi rozváže zápěstí. Beduin byl poněkud nesvůj, stále těkal zrakem, obhlížel obzor a nakonec pravil:
"Dobrá, Achajče, rozvážu ti ruce, když pytel s černou bohyní poneseš a uklidníš její nespokojenost." Odlil z měchu do skořápky velkého ořechu trochu vody. "Dej jí pít, ať se upokojí. Koně a velbloudi ji na hřbetě nesnesou, neboť sebou zmítá a mňouká, když zavětří jejich pižmo. Všiml jsem si dobře, že u tebe je vždy krotká a spokojeně si brouká svá božská tajemství. Ale opovaž se toho zneužít! Víš, že rychlejší než šíp být nemůžeš, i kdybys neměl spoutané kotníky."
Melampús kráčel vedle mne a významně na mne pohlédl. I zavolal jsem na beduína:
"Rozvaž tedy ruce i tomuto černochovi, neboť jsem se s ním při cestě spřátelil a bojím se jeho závisti, budu-li mít úlevu, kterou on nemá. Mohl by mne ze závisti nad tvou shovívavostí v noci napadnout, neboť černí muži jsou od přirozenosti divocí."
Beduín se poněkud bázlivě podíval na pytel a pak bez velkých okolků povolil i Melampodovi pouta, řka:
"Dobrá, bude moci skládat zavazadla, kdyby se přihnala bouře, ale ani jeho černá pokožka není neproniknutelná pro hrot dobrého šípu!"
Myslím, že bystrý Melampús pochopil má slova a nebral je vážně ani na okamžik. Právě jsme zdolávali táhlý písečný přesyp a po pravici jsem v dáli zahlédl něco, co mohlo být osaměle rostoucím stromem. Tím směrem snad ležela řeka. Melampús ode mne převzal pytel s Wonšet. Pak náhle vše zmizelo.
7. února 2011 v 2:18 | čajovna
Tato trojice megatlustých románů na sebe navazuje, román Jezdci, jež katapultoval Jilly Cooperovou mezi spisovatelskou špičku byl dokonce zfilmován.
Nakladatelství Ikar se podařil husarský kousek, když překlady těchto románů vydalo. Zejména toho prvního, který přes všechny klady těch ostatní považuji za nejlepší. Bylo mi možná šestnáct let, kdy mě připadal ten propletenec vztahů mezi jezdci, sponzory, manželkami a milenkami parkurových jezdců neuvěřitelně vzrušující.
Rivalové jsou již po sezóně, objevují se zde někteří hlavní hrdinové z předchozího románu, ale už tu nejde o koně, ale o boj o televizní licenci. Ovšem milenecké a vztahové krachy a začátky tu jsou popisovány s neméně zajímavou zápletkou.
Ke koním se opět vrací Pólo a to mě jednoznačně potěšilo, s mojí "koňskou povahou"… takže Pólo bych zařadila hned za Jezdce. Tentokrát jde o zcela nové postavy, které jsou však občasně spjaty i s těmi z Jezdců. Jako sám život a velmi hezky se tu dostáváme, zhruba ve třetině ke konci knihy Rivalové, kdy se Rupert Campell-Black ožení se svou Taggie, což je takové zkrocení záletného muže.
Znáte-li všechny tři romány, zjistíte, že jsou psány podobně, stejně a rozhodně to nenudí. Styl Jilly Cooperové je
prostě skvělý, je tu nevulgární dávka erotiky, jsou tu občasně vulgární nadávky
a přirozený humor. A hlavně výjimečně vydařený popis okolí, pocitů a znalost všech prostředí, ve kterých se vyskytujete.
4. února 2011 v 21:08 | čajovna
Šperky z drátu a korálků - Sara Withersová
Moderní šperky - Vannetta Seecharranová
Pokud rádi tvoříte, nebo máte šikovnou kamarádku a nevíte, co jí dát k narozeninám, jsou dvě nové knihy od nakladatelství Metafora pro vás jako stvořené. Stačí jen mít šikovné ruce - nepotřebujete ani bohatou fantazii, protože v těchto krásných knihách najdete nepřeberné množství nápadů a inspirace.
Obě knihy jsou vhodné jak pro začátečníky, tak pro zběhlé "šperkaře".
Kniha Šperky z drátu a korálků vás provede základními technikami výroby ať už vlastních kovodílů, nebo ozdobných přívěsků, řetízků, zdobení korálků a kamenů, či samotných kompletních šperků. Nechybí ani důležitý úvod pro úplné začátečníky, kde nás autorka seznámí se základními nástroji potřebnými k práci a všemožnými materiály.
Jak držet kleště? Jak štípat drát, aby byl konec správně seříznutý? Jak vytvořit spojovací očka? To je jen několik z mnoha otázek, na které najdete odpověď v první části knihy. Kromě těchto užitečných informací jsou tu dále desítky nápadů na náušnice, přívěsky, řetízky, náramky, ale i čelenky či brože.
Druhá část knihy se zabývá prací se stříbrem, ve třetí pak najdeme galerii plnou nádherných fotografií. Je sice pravda, že šperky z galerie jsou pro začátečníka příliš složité, nicméně jsou tak překrásné, že člověk má snahu se zlepšovat a posunovat kupředu, až dokáže vytvořit něco podobného. Mají tedy spíše motivační charakter J.
Druhá kniha, Moderní šperky, nabízí čtenáři inspiraci k tvorbě šperků z netradičních materiálů, jako je například umělá hmota, pryž, tkaniny, fíbr, kůže, papír a jiné. V první části knihy opět najdeme nutné pomůcky. Na první pohled sice člověku přijde, že to jsou spíš nástroje opraváře či domácího kutila, ale bez různých kladívek, pilníků a vrtáků se prostě neobjedeme. Moderní šperky obsahují veškeré informace potřebné k výrobě originálních prstenů, náramků či náhrdelníků. Pro ulehčení práce nechybí ani rady, co dělat, když se něco pokazí.
Ačkoliv nejsem ve tvoření šperků příliš zdatná, nemohla jsem si nechat ujít příležitost některý z nápadů vyzkoušet. Návody byly přehledné a jasné, spousta fotografií práci v mnohém ulehčila. No posuďte sami, zda je výsledek dobrý J. A pokud sami rádi tvoříte, tyto dvě knihy od Nakladatelství Metafora vám mohu vřele doporučit!
Foto: Lenka Hanzalová a její šikovné ručičky! Důkaz, jak se podle knížky dá šikovně tvořit!
Děkuji Leni... :-)
4. února 2011 v 0:20 | čajovna
Spolupráce těchto dvou autorů dala vzniknout úžasné knize. Syrové, občas krvavé a hlavně silné ve svém příběhu. Mende Nazer, ačkoliv je dnes bojovicí za lidská práva, totiž byla otrokyní. Pochází z černošského kmene v Súddánu, kde zažila idylické dětství, jak je prezentováno na přebalu knížky. Proti tomu, co následovalo určitě ano. Je tu citlivě a nádherně rozepsán příběh dítěte, které vyrůstalo ve skromné hliněné chýši, s množstvím bratrů a sester, s hodnými přívětivými rodiči, a záviděníhodnou sounáležitostí a se svými sny o povolání lékařky. Naproti tomu taková idylka to zase není - setkáte se tu s autentickým popisem ženské obřízky, se smrtí po uštknutí hadem nebo o strastech nejen manželské krvavé první noci, ale i s krutou realitou porodů obřezaných žen. I tak je to prostě idylka, i když…jak se to vezme. Jednoho dne přepadnou vesnici arabští nájezdníci a Mende je společně s mnoha dalšími odvlečena do otroctví a předtím, ve svých dvanácti letech, znásilněna. A několik let otroctví v rodině, která pro ni samozřejmě nemá vlídného slova a zacházení, je protipólem k laskavé Mendině rodině, ze které byla vytržena.
Popisuje tu nelegálnost otroctví, strach, a zároveň nestoudnost, se kterou si paní domu vyhrazuje právo být na Mende neuctivá, zlá a bít ji. V tuto dobu vyrůstá v ženu…a dostává se do další služby do Londýna, odkud se po velkých problémech dostává do azylu, ovšem byrokracie vládne světem…
Dobrou zprávou je, že vše dobře dopadne a Mende se dle informací autora, setkává i se svou rodinou.
Kniha je rozdělena do několika kapitol, které časově posloupně popisují události, zároveň to jsou však kapitoly rozdělené i podle témat. Výhodou tedy může být třeba to, že ji nemusíte číst striktně od začátku. Klidně odprostředka a vždy v jednotlivých kapitolách najdete něco velmi jímavého.
Neméně zajímavý je i závěr popisující zákulisí tohoto pravdivého příběhu a spolupráci Damiena Lewise s Mende Nazer, rozdíly kultur, zvláštní jemné i výraznější rozdíly, díky kterým mohlo vzniknout tak burcující dílo.
Vydalo nakladatelství Alpress, 2004
21. prosince 2010 v 0:32 | čajovna
Cibulka na Toboganu
Aleš Cibulka
Yvona Žertová
Tobogan přichází za posluchači týden co týden už dvacet let. S Alešem Cibulkou se v něm jeho milovníci setkávají od roku 2004. Stal se velmi zdatným následovníkem zakladatele pořadu, Tomáše Slámy. Od té doby sobotu co sobotu přináší se svými hosty - ať už z přímého přenosu z Divadla U Hasičů nebo z natáčení Toboganu v pyžamu - hodinku dobré nálady a veselé pohody.
Chcete-li si připomenout to nejlepší z "Cibulkových" Toboganů, máte jedinečnou příležitost. Vedle přepisu nejzdařilejších setkání zajímavých hostů v divadle, která pro vás vybrala a sepsala režisérka pořadu Yvona Žertová a víc jak sedmdesáti fotografií hostů jednotlivých pořadů, na vás čekají také Alešovy fejetony, které prozrazují mnohé ze zákulisí natáčení. Bonusem knížky je unikátní CD s nahrávkami z několika Toboganů.
(Váz., 264 str., 349 Kč)
foto ze křtu knížky....
20. prosince 2010 v 0:52 | čajovna
Kdybyste náhodou ještě nevěděli, co pod stromeček, tady mi přišla hezká nabídka.
A jestli už knížky nesháníte, tak kterou...
Kterou byste si vybrali už jen podle obálky?
13. listopadu 2010 v 0:45 | čajovna
Tahle knížka se svým formátem i obsahem hodí do hotelového pokoje někde na riviéře nebo kdekoliv, kde nebudete spěchat a budete se chtít pobavit a zároveň občas podumat nad nějakým závažným lidským tématem.
Filmové zpracování jsem neviděla... a k mému dobru. Film se totiž podle kritiků vůbec nepodařil a své výhrady k němu měl i sám autor Michal Viewegh, který, zdá se, další zfimovaná dílka už měl více ve svých rukou a psal k nim i scénář - viz třeba novinku Román pro muže.
Možná scénáristi nepochopili pointu tohoto líbezně propojeného románu, či spíš takové hříčky, jak je často u Viewegha zvykem. Mistrně propojuje osoby, časy i úhly pohledu a často nevíte, je-li to skutečnost nebo fikce. Ne, že by to nějak mátlo a vadilo, naopak, přináší to příjemné vzrušení.
Knížka se mi moc líbila, lehce, s krásnou grácií přibližuje příběh soukromého detektiva, který je zaúkolován sledováním milenky čtyřicetiletého spisovatele, dvacetiletá studentka Klára je však živel sám, kterému nakonec podlehne i sám soukromý detektiv. A to jako vzrušující zápletka úplně stačí, co říkáte?
Místo obálky knihy Vám dnes nabídnu upoutávku k filmu...viděl ho někdo?
25. října 2010 v 12:46 | čajovna
Tahle knížka je jedním z Vieweghových děl, kterým si já sama soukromě říkám - hravé. Nejde o klasický román, kdy od začátku do konce procházíte nějakým příběhem, ale jde o hru. Ve hře je tu více osob (absolventů gymnázia), kteří střídavě žijí svůj život a střídavě vzpomínají a vše se to tak hezky a vláčně spojuje v příjemné těsto, které ve vás po přečtení kyne a kyne... A vy vzpomínáte s nimi, porovnáváte svůj život s těmi již čtyřicetiletými absolventy a uvědomujete si syrovost života.
"Tak už nám to začalo..." věta, kterou zde přečtete několikrát, ve chvíli, kdy zemře první ze spolužáků. Koho tahle věta nenapadla?
Je to prostě tak...
Paralela k vybíjené, té nenáviděné hře studentských let je tu zcela záměrná a velmi trefná. A jestliže nemáte zrovna výtečnou náladu, ale potácíte se v depresích, pak tuhle knížku velmi nedoporučuju.
Jsou tu krásné vtipy, parádní slovní obraty a smích... ale je tu to ONO, to neidentifikovatené ONO, které na Vás sedá s přibývajícími léty a kterému se chceme vyhnout.
A to ONO mě oslovila snad až moc. Pro mě je tohle jedna z jeho nejlepších knížek, i když je tak zoufalá...
Vydalo nakladatelství Petrov, 2004
6. října 2010 v 0:21 | čajovna
Autorka je známou duchovní učitelkou a její knihy slaví úspěch po celém světě. Duchovní poznatky převádí do srozumitelné praxe… tolik tvrdí informace na přebalu knihy. Součástí této knihy jsou i autorčiny poznámky a kresby, které napomohou pochopení celé problematiky vnitřního míru a vyrovnanosti. Uvědomění si vlastního vyššího Já nebo reality světa, to jsou základní otázky, o kterých by měl mít člověk alespoň základní povědomí.
Přesto bych však tuto knížku doporučila spíše pokročilým hledačům duchovna, pro začátečníky je obtížněji pochopitelná.
Chvílemi jsem měla se strávením informací celkem problém, ale ve své podstatě s názory autorky souhlasím.
V knize je nastíněno mnoho otázek, na které částečně dává autorka odpovědi a částečně vás nutí tyto odpovědi hledat sami. Jsou to chvíle, kdy si musíte od textu odpočinout a spočinout sám v sobě. Nejsou to otázky jednoduché, ale když si na ně správně odpovíte, správně pak pochopíte i další test…
21. září 2010 v 0:09 | čajovna
Další z románů Paula Dohertyho navazuje dějem na předchozí "Před tváří Amonovou", ocitáme se v období po válce, jež svedla královna Hatusu s Mitannci. Tentokrát Egyptem obchází přízrak vraha, jež má šakalí tvář, tvář starobylého egyptského boha Anubise.
Opět tu autor rozehrává
nejen úžasný propletený příběh, který však tou rozličnou a košatou zápletkou vůbec neunavuje, ani nemate čtenáře, ale také detailní barvitý popis prostředí, ve kterém se děj odehrává.
Opět se setkáváme s přítelem královniným, ctihodným soudcem Amerotkem, který je pověřen vyšetřením zapeklitého případu. V chrámové zahradě někdo zabije héteru, mladou dívku a o pár dní později zde pak rukou vraha zemře kněz. Není to náhoda? Navíc je ukraden posvátný ametyst.
A tak se společně se soudcem, jeho sluhou Šufojem a dalšími dostáváme třeba do chrámového psince, kde se také schyluje k tragédii plnou kaluží krve a psích i lidských mrtvol. V tu chvíli jsem doslova cítila husí kůži a fóbii ze psů. Barvitý je také popis Města mrtvých, které je zcela specifické svou funkcí.
Vrah je nakonec zcela nečekaný, jako vždy. Zápletka navíc pokračuje i po odhalení hlavních zločinů a
dotkneme se také údajného božského původu královny Hatusu.
Upozorním ještě na epilog, který si jistě zaslouží pozornost, jelikož je to famózní závěr skvělého románu.
Nezapomeňte také na závěrečnou poznámku autora, která dokresluje zákulisí egyptské politiky a vysvětluje čtenářům to, co by jim třeba mohlo být nejasné.
Vraždící Anubis je jistě jedním z velmi jiskřivých románů, jež dýchají atmosférou starého Egypta natolik, že možná ani nebudete mít chuť tam žít.
10. září 2010 v 20:41 | čajovna
František Saudek
Transplantační léčba diabetu
Příručka pro pacienty s diabetem a jejich blízké
Maxdorf 2010,120 str.
ISBN: 978-80-7345-222-3
Cena: 145 Kč
Formát: 130×200 mm, brož..
Anotace:
Publikace je srozumitelnou příručkou pro pacienty s pokročilými komplikacemi diabetu, kteří budou léčeni některou z transplantačních metod. Pacienti a jejich blízcí se dozví o léčebných možnostech, výhodách a nevýhodách transplantačních léčby. V knize nechybí zodpovězení často kladených otázek ani slovníček základních pojmů.
6. září 2010 v 0:52 | čajovna
Tato knížka vyšla v roce 1997 (poprvé v roce 1994) v nakladatelství Petrov a na obálce vás třeba mimo jiné zaujme výjev ze stejnojmenného filmu, a sice Libuška Šafránková, Ondřej Vetchý a jejich rodina. Začínáme psem. Díky psovi se totiž narodil, poněkud předčasně, jejich syn Kvido. Malý tlustý, otylý a chytrý. Nepříjemně chytrý, hloubavý, dokonce natolik, že v ZOO si místo prohlížení zvířat četl. Nakonec taky psal povídky a měl převelké trable s láskou. Tedy s tím vším "poprvé".
Kniha popisuje celou tu báječnou dobu humorně, s nadhledem,na můj vkus je tu moc mícháno politiky, ale budiž. Svým způsobem mi to trošku připomíná trhlou rodinku Betty MacDonaldové a tak se jistě budete bavit, i když je to čtení o myšlenkách, dialozích a o stále něčem k přemýšlení.
Román získal Cenu Jiřího Ortena, byl přeložen do několika jazyků a na svých prknech ho uvedlo brněnské divadlo Husa na provázku.
23. srpna 2010 v 4:34 | čajovna
Abych řekla pravdu, představovala jsem si pod tímto titulem něco jako poťouchlou sondu do života čecháčků, kteří na zahraniční rekreaci seberou ze švédských stolů nejen množství jídla rovnající se vydatné snídani, ale do ubrousků nenápadně vloží i stejně vydatnou dopolední svačinu. Do druhé ruky vezmou další ubrousek a jídlo na odpolední svačinu.
Nemýlila jsem se!
Přesně tímto barvitým popisem začíná celá sbírka fejetonů, které vycházeli v letech 1995-2000 v Mladé frontě Dnes.
Sbírka fejetonů, které už někdy kdysi vyšly. To je tak trochu kontraverzní dílko, zdálo by se něco jako výškrab něčeho a vaření z vody. V podstatě bezpracné dílo autorovo.
Sebere něco, opráší a ejhle, je na světě knížka!
Vzhledem k osobě pana Michala Viewegha se v tuto chvíli asi rozdělíme na dva tábory. Na ty, jimž je jeho tvorba sympatická a na ty druhé. Budu se snažit býti nezávislá.
Mě se sbírka fejetonů odkukoliv nikterak nepříčí. Jsou-li to fejetony dobré.
19. srpna 2010 v 20:53 | Lenka Hanzalová
Nakladatelství Metafora přichází na trh s knižní novinkou Dcery Lamače kostí. Knihu napsal americký spisovatel Ted Dekker a jistě se zařadí mezi úspěšné bestsellery. Příběh totiž nemůže nechat nikoho chladným.
Ryan Evans, zpravodajský důstojník válečného námořnictva, dává přednost práci před rodinou a doma se vyskytuje málokdy. Jeho ženu Celine to nijak zvlášť netrápí, žije si svůj život. S dcerou Bethany je to však jiné, což si uvědomí po svém únosu v Iráku.
Dostane se do situace, kterou by ustál málokdo a jen díky své inteligenci a umění potlačit své emoce přežije. Stane se však svědkem vražd nevinných dětí, kterými chce únosce Chálid zburcovat americkou veřejnost, vystoupit proti válce a upozornit na tzv. vedlejší ztráty.
Po svém osvobození mu náhle dochází, že rodina je mnohem důležitější než práce a že se touží vrátit domů do Austinu a svou dosavadní nepřítomnost ženě a dceři vynahradit.
Po příjezdu však zjišťuje, že se spousta věcí změnila a nic nebude tak lehké, jak se zdálo. Manželka si našla nového přítele, okresního prokurátora Burtona Welshe, a žádá rozvod. A dcera Bethany? Ta už svého otce odsoudila a odmítá mu odpustit.
Když se Ryan konečně smíří s tím, že přišel o rodinu, přijde další rána. Sériový vrah Lamač kostí znovu zaútočil. Za svou oběť si vybral právě Bethany. A aby toho nebylo málo, stane se Ryan podezřelým díky svědectví Celine a Burtona. A jeho psychické problémy, které nastaly po únosu, mu na důvěryhodnosti také moc nepřidají.
Lamač kostí (Alvin Finch) ale tentokrát touží po něčem víc než jen přelámat kosti nevinným dívkám. Chce, aby se Bethany stala jeho dcerou a s tím je spojené i zničení jejího pravého otce. Vyzve tedy Ryana, aby přišel dceru vysvobodit.
Ryan se dostane do situace, kdy musí bojovat nejen s Lamačem a policií, ale i se svým vlastním já. Dokáže pro záchranu dcery mučit a zabít jiného člověka? Kam až je schopen zajít?
16. srpna 2010 v 4:32 | čajovna
Tlustá kniha, která nenudí a funguje jako každodenní ventil pro autora a zároveň jako hojivý flastr pro čtenáře. Prostě deník, den ode dne, rok 2005 v celé své kráse…
V textu autor pomýšlí na případné kritiky tohoto díla, kritizovat deník, to je jako kritizovat život dotyčného samotný… Ne, nebudu kritizovat, mě to totiž bavilo, bavilo mě šmírovat v životě kohosi, kdo je možná mediálně známá osobnost, ale v podstatě je (překvapivě) obyčejný. Obyčejný život v krátkých glosách, snad jen ozvláštněný tím, že autor je spisovatel a tudíž žije trochu jiný styl. Kdyby chodil na dvanáctky do fabriky, patrně by to mělo jinou šťávu.
Takže se s ním vydáte na cesty Praha - Sázava, mezi jeho dvěma bydlišti, ocitnete se u narození jeho druhé dcerky a slíznete jeho spravedlivý hněv na bulvární plátky i na kritiky, jež nejspíš umí napsat jen tu svou slizkou kritiku, ale román je nad jejich síly. Ale kritizují!
9. srpna 2010 v 4:30 | čajovna
Vieweghova prvotina je situována na Sázavu, do městečka, kde spisovatel žil a kde žije dodnes. Z dob jeho mládí se do tohoto příběhu prosvítá i jeho povolání učitele, protože zde jde o vraždu kolegyně, učitelky. Zkraje celý text působí dojmem slovních hříček (maličko mi připomněl Zapisovalé otcovský lásky), hraje si s květnatostí slov a popisem situací. To se mi líbí, ale uznávám, že praktičtějším čtenářům "šup šup ať už je to přečtený" to nemusí vyhovovat a přijde jim to překudrlinkované. Za pár stránek tohoto tragikomického příběhu na vás začne dýchat téměř až detektivka, i když zápletka tu není nikterak výrazná, lehce se dotýká hledání vraha, ovšem…
Celá kniha je psána s důrazem na mezilidské vztahy, na rychlost, s kterou jsou lidé schopni si udělat na někoho názor. Nebo na něco. Ocitáme se na pouti, v to odpoledne, než se stane vražda. Komedianti a lidé ze Sázavy ve svátečním obleku a náladách se tu propojují ve svých falešných pózách i opravdových nitrech. Nahá cikánka obkročmo stojící na pouťové atrakci tu vysvitne chvíli před samotnou vraždou jako srpek měsíce. A pak se opět skouzneme do temné části života.
Tato útlá knížka je fajn počtení, trošku složitější, trochu více náročné, než lehký styl například Báječného roku… ale stojí za to.
Vydal Československý spisovatel, 1990, 5.000 výtisků
26. července 2010 v 4:16 | čajovna
Fejetony Michala Viwegha z Lidových novin z let 2002 až 2003 se jmenují podle prvního fejetonu, který sbírka nabízí. Ale dalo by se říci, že na dvou židlích často sedí autor i při psaní těch dalších. Nevyhýbá se různým úhlům pohledu na aktuální dění a hledá nezvyklé souvislosti. Reklamy, rodina, vztahy a posléze středem knihy prosvítá politika, aby se pak vše vrátilo zase k rodinným kořenům, tentokrát k tématu nepěknému a nepříjemnému, stáří, umírání, bezmoc, psychiatrická léčebna, ústav pro přestárlé…
Mám ráda autorův jemný styl humoru, mistrně zapletené minizápletky těch miniaturních fejetonů, překvapivá poznání a nezvyklé souvislosti, občas mi i přestane vadit ta politická tématika. I když upřímně, politická témata mě moc nebaví a tak bych asi pro odpočinkovou četbu upřednostnila nějaké lehčí téma, prosto politické scény a těch otravně známých jmen.
Na druhou stranu, tyto fejetony jsou vhodné pro pamětníky a historiky, protože některá jména politických škůdců už zavál čas….
Vydalo nakladatelství Petrov, 2003
21. července 2010 v 0:38 | čajovna
Nakladatelství Maxdorf mi poslalo upozornění na moc pěknou novinku, kterou já tedy zatím prakticky nevyužiju, ale některé mé milé stálé čtenářky a blogerky, šikulky a fajn babičky by mohla třeba prakticky potěšit...
Tomáš Fait
Přechodem bez obav
Maxdorf 2010, 88 str.
ISBN 978-80-7345-219-3
Cena: 195 Kč
Formát: 130 × 200 mm, vazba V2
Anotace:
Stárnutí populace mění strukturu společnosti. Ženy stále delší část svého života prožívají v období nedostatku ženských pohlavních hormonů - estrogenů, a tak čelí nejen obtížím spojeným s jejich akutním nedostatkem, ale i zrychlení stárnutí organismu.
Kvalita života se staví do středu zájmu společnosti zaměřené na výkon, a tím i medicínského oboru klimakterická medicína.
Cílem knihy je objasnit laické veřejnosti fyziologii i patofyziologii klimakteria a předvést současné možnosti léčby hormonální i nehormonální, léčbu pomocí přípravků OTC a alternativní metody léčby. Upozornit na rizika tohoto období, možnosti jejich prevence úpravou životního stylu a na přínos preventivních a screeningových programů v tomto věku. Kniha je určena především ženám nejen v období menopauzy a jejich rodinám a blízkým, může být však užitečná i pro odbornou veřejnost.
19. července 2010 v 1:10 | čajovna
O této knize řekl sám autor, že je tam trochu jiná, vydána v menším nákladu, našla si méně čtenářů, než knihy bestselerové - je tak trochu pro fajnšmekry.
Za sebe si dovolím trošku nesouhlasit, chce se mi křičet a volat, že je to škoda, protože tahle knížka je prostě ÚŽASNÁ, ale náhle si uvědomuji, že je to asi proto, že jsem ten typ, pro který nejspíš byla panem Vieweghem napsána.
A přemýšlela jsem, na jakých místech může být v půjčovnosti v knihovnách…
Ale k věci…tedy k Lekcím tvůrčího psaní. Krásně kulaté téma, jak já říkám. Začíná na jistém místě v jistou dobu a končí na témže místě o rok později za téměř stejných okolností. Uvnitř této dějové slupky je šťavnatá dužina několika studentů tvůrčího psaní a jejich učitele, kritika Lumíra a jeho otcovské role vůči jedné ze studentek. Láska, vztahy, krize, problémy…to vše se tu míchá v přehledném a gradujícím sledu. Nadšení spisovatelé tu najdou pár důležitých pouček a pravidel pro vznik výtečného díla, najdete tu i svěží čtení z reality života, prostě to, na co jste u Viewegha zvyklí. Tato malá modrá knížka možná působí na první pohled komorně, přesto rozebírá množství zajímavých a palčivých témat. Ke konci knihy se například objevují první náznaky autorových nesympatií k bulvárnímu tisku. Povím vám, na uprchlici z kurzu, bulvární redaktorce Jasmíně si autor s gustem smlsnul. Jak v zápletce, tak i v rozboru emočního i inteligenčního nitra takové mladé dívky s karmínovými nehty.
Opravdové lekce tvůrčího psaní jsou docela drahá záležitost, docela drahá zábava…no a tady jsou malé střípky. Vřele, opravdu vřele doporučuji každému, kdo má rád nejen psychologické šmodrchance a životní moudra, ale hlavně tomu, kdo tak trochu koketuje s vlastní spisovatelskou vášní…
Vydalo nakladatelství Petrov, 2005
P.S.: Tak nejednoznačné dílo si žádá dalšího pátrání.
Zde si můžete přečíst jednu recenzi na stejnou knihu. Zaujala mě, prozrazuje více z děje, ale zároveň tvrdí, že kniha nebyla dobře pochopena.
Nesouhlasím s tím, že nezanechá hlubší dojem - a jsme asi u toho, u mě zanechala, protože ve mně našla právě ten kořínek, za který mohla chytit…
Odkaz na tuto recenzi:
A tady recenze mnohem svižnější:
Zde ukázka z knihy:
5. července 2010 v 1:08 | čajovna
Zažloutlé listy, notně ohmataná, více či méně se bortící vazba - tak to je tato rozkošně červená knížka, ve kterém ovšem nehledejme žádnou ženskou romantiku a vzletná slova.
Je to dílko nakladatelství Petrov z roku 1999 a ještě se tu dočtete dnes málo uváděnou informaci a sice náklad, dnes spíše úctyhodných 30.000 výtisků. Jedno z prvních děl Michala Viewegha, muže, který už prý dostal i na post jedné maturitní otázky z literatury. To je čest, co říkáte?
Moc ráda jsem si přečetla Povídky o manželství a o sexu, protože je to čtení více než odpočinkové. Na notnou dobu se stanete úspěšným spisovatelem se staromládeneckým životem, projdete si krátkou epizodou manželství a uvolnění po rozvodu. Vlastně to vůbec není tak špatné, sexu a milenek, řekla bych, vzhledem k jeho možnostem tak nějak akorát. A samozřejmě vás stokrát napadne, nakolik je to autobiografie? Ta otravná a věčná otázka novinářů na každého spisovatele…
Neřešme to, autobiografie to jistojistě není, ale od různých zážitků v reálu se lze odrazit k fantazii…Většinovým hrdinou je Oskar, již zmiňovaný Mistr literaturního světa a jeho milostné pletky.
Takový "Večer s opravdovým chlapem" vám odkryje různé přístupy k životu, k okolí a sobě samému, jste-li spisovatel nebo jen bagrista. Povídka "Maruška" zase zavoní lehkostí a naivitou prosté dívenky z vesnice, povídka "Nos" není určena ženám s nějakým kosmetickým handicapem…ovšem nejzábavněji na mě působí povídka "Představivost intelektuálů po Osvětimi", jakožto sraz chlapů u piva a zvláštní pointa o vztahu k sexuálním objektům a představivosti, ovšem i vzrušivosti v souvislosti s věkem. Zajímavá a podnětná sonda do duše testosteronového mozku…
Každá povídka má nějakou pointu, která odhaluje více či méně vnadné lidské vlastnosti. Povídky však nejsou nikterak vulgární, naopak, jsou vtipné, lehké a báječně se čtou.
Prostě Viewegh, no, co k tomu říct….
21. června 2010 v 4:25 | čajovna
Neodolala jsem, abych si v knihovně nepůjčila toto notně ohmatané vydání Účastníků zájezdu. Soudě dle umolousanosti knihy jde o věc nadmíru půjčovanou. Na chvíli jsem se oprostila od představ, kde všude lidi přede mnou knihu četli (viz můj článek o záchodových čtenářích)…
… a na několik dlouhých večerů, neb kniha je 350stránková, jsem vyjela na zájezd do Itálie společně s Maxem, Ignácem, Oskarem, Jolanou a jejími rodiči, Denisou a Irmou, panem poslancem Hynkem a jeho rozpadajícím se manželstvím, Helgou a Šarlotou, starými dámami zájezdy protřelými.
Je to přesně ten typ zájezdu, který byl v těch letech nejfrekventovanější, a sice nějaká ta přímořská riviéra a nadšení z mořských hladin.
19. června 2010 v 0:50 | čajovna
Mladá fronta opět vydává zaktualizované vydání této učebnice etikety. Nebo snad encyklopedie? Každopádně nečekejte něco suchého, nudného a mravně poučujícího. Kdepak!
Měla jsem v televizi ráda šarm pana Špačka a příjemnou nenucenou formu, kterou uváděl základní etiketu ve znalost nám všem. A stejně hladivý a zároveň zajímavý tón, proložený občas nějakým humorným příkladem (ovšem nečekejte hurónské vtipy, spíše lehký humor) je tím, co mě fascinuje i na knižním vydání.
Jemu se podařilo do psaných slov vložit toto své charisma a okouzlující styl.
A tak se dozvíte věci základní, například jak držet vidličku a nůž, co si kdy dát do úst, co naopak vůbec neolizovat a jak jíst šneky. Doplněno prosím pěkně, dokonalými fotografiemi naprosto dokonalých lidí a situací. Možná je té dokonalosti až mnoho, ale uvědomte si, že jde o ENCYKLOPEDII, učebnici a knížku, od níž se dokonalost očekává. Dokonalá je… to je třeba si říci.
Pravda, některé situace jsou pro obyčejného člověka trochu nedosažitelné, patrně nebudu nikdy hostit ministra obrany, ani mi do obýváku nepřijde nějaká VIP osobnost, ale jak se chovat v restauraci, v kině a hlavně - jak se obléknout třeba do kina, do divadla, to jsou věci, které stojí za to si čas od času oživit.
A rychlou orientaci v knize umožňují i barevně oddělená zkrácená hesla po stranách textu, která jsou možná přehlednější, než případné nadpisy.
Nakonec jsou tu i situace více pravděpodobné, které jsou svázány pravidly etikety, ač se to třeba na první pohled nezdá. Mezi takové patří třeba pracovní pohovor nebo pracovní schůzka.
Vydalo nakladatelství Mladá Fronta, 2010,
www.mf.cz
13. června 2010 v 0:39 | čajovna
Knižní klub vyhlásil, jako vždy, a takhle to dopadlo…
Pan Cempírek si udělal patrně velmi vydařenou srandu, nebo reklamu, kdoví…
Článek o podvodu najdete v tomto odkazu…
Ale nechme stranou tuto literární cenu udělenou "jakože" vietnamské studentce. V lednu letošního roku byla kniha vyhlášena Best Celerem Euromédie a hlavou mi stále zněla slova jakéhosi redaktora, že text byl podezřelý proto, že na prvotinu byl příliš vyspělý.
No a nepřečtěte si něco podobného, když na to narazíte v knihovně.
Takže se tu rozehrává příběh z Čech, z vietnamské komunity, o jejích zvycích, trápeních a radostech. Čas od času tu děj rozetne rasová nesnášenlivost, ale na druhou stranu tu máte možnost trochu víc poznat mentalitu vietnamců a možná tu jejich pověstnou "pracovitost" a smysl pro obchodování. Co si budeme povídat, jsou to vlastnosti, které jim k dobru musí přiřknout i odpůrci.
Kniha se velmi rychle a dobře čte, občas vás vyruší vietnamština, kterou je text prokládán, ale celkově to dělá celkem dobrý dojem.
Dobrý dojem na prvotinu.
Pro mě osobně je to knížka z kategorie "se zájmem přečteno, ale víc se k ní už pravděpodobně nevrátím."
Je tak trochu na straně, mimo, svým tématem, svým zpracováním je to text pro fajnšmekry se svou specifickou atmosférou.
Vydal Euromedia Group, Knižní klub, 2009
9. června 2010 v 0:19 | čajovna
O tuto knížku budete hrát ve velké prázdninové soutěži a já s naprosto klidným svědomím můžu říct, že se je na co těšit.
Romány Paula Dohertyho se zcela zaslouženě těší oblibě.
ovšem k tomuto dílku nemám jediné námitky. Jasně, je to opět trošku krvavé, ovšem s přihlédnutím k těm ostatním, je toto nezbytné dokreslení kruté doby egyptských vládců, jen rudými třešněmi na úžasně upečeném dortu tohoto příběhu.
Dostáváme se do atraktivní doby, kdy po smrti faraona Tuthmose zůstává jeho manželka Hatšepsovet (v románu je použita verze jména Hatusu) postavena před obtížnou situaci. Byl její manžel, božský faraon zavražděn? Vyšetřováním je pověřen soudce Amerotke, kterého známe i z jiných dílů.
Zde je to však ještě muž mladý, neméně však bystrý.
Vraždy a záhadná úmrtí na ušknutí hadů se šíří všude kolem, nejistota a neklid po faraonově nečekané smrti roztáčí kola intrik v paláci a na Egypt čekají nepřátelská vojska válečníků ze sousední říše.
Velmi hezky je zde popsán stav těsně před válkou, to napětí a strach z nebezpečí můžete doslova cítit a být rádi, že je to "jen" v knížce.
Amerotke jako ctihodný soudce nejvyššího soudu vás několikrát zavede na své zasedání a tehdejší právo a spravedlnost mělo příkřejší a krutou podobu. Dnešní soudy jsou proti tomu jen rozhovorem mezi pokladní a zákazníkem... nesrovnatelné podobenství spravedlnosti.
Hatusu se projeví tak, jak velí historie, jako neohrožená bojovnice, která si svoje právo na trůn nedá vzít a Amerotke bude jejím blízkým společníkem.
Tento román je na četbu poněkud náročnější, má na 350 stran, ale čtení vám půjde samo. Je strhující a v žádném bodě nenudí. Zápletka je nakonec tak dokonale upletená, že budete žasnout. Opět, jako vždy je tu jeden hlavní bod, kolem kterého se odvíjí mnoho dalších menších, neméně zajímavých dějových linií. A tentokrát se autorovi dokonale podařilo rozmístit akci v příběhu a barvitě ji popsat.
Pro mě je tohle jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla.
30. května 2010 v 0:17 | čajovna
Knížku uvádí citát Machiavelliho - "Každý tě vidí, jak se jevíš, jen málokdo vnímá, jaký skutečně jsi…"
Obyčejně to vnímáme jako citát z řad těch pozitivních, a sice, že naše dobré nitro okolí neocení. Tady však vnímáme něco jiného.
Manipulátor - osoba, která ve svém životě zvolila obranný mechanismus proti životním příkořím s názvem "manipulace ostatními". Když nemám smysl svého života, když nevím, jak s ním naložit, uspokojím tu základní touhu tím, že budu manipulovat ostatními.
Matky, dcery, babičky, dědečkové, otcové, manželové, šéfové, staniční sestry, přítelkyně, kamarádky, známí, děti, synové a dcery… v podstatě každý může být manipulátor a tato kniha vás možná zanechá lehce hypochondrickými, jak píše hned v úvodu, v předmluvě k českému vydání PhDr. J. Růžička.
Není to tak zlé… jsem v podstatě hypochondr, a příliš jsem se nevciťovala. Chápala jsem, že občas jsme každý manipulátor, ale když to neděláme soustavně, když to neděláme proto, že jinak to neumíme, je to s námi dobré. Pravých
manipulátorů jsou asi 2 - 3% obyvatel. Setká se s ním každý.
Na čem aktuálně pracuji:
Zde hledá 