Knížky pro ostatní

Vlastimil Hela: Tajemství bohyní na Žítkové

28. dubna 2018 v 21:27 | R.Petříčková



"Jistě žili po svém, jednoduše. Byl to jejich život a většina ani o lepším nevěděla, natož aby po něm toužila a chtěla něco měnit. Na co taky? Kopce, lesy i půda, kterou si od hor a lesů půjčili, jim dávala málo, ale to málo bylo vším, co potřebovali. Hofer, jak je znát z jeho článků, cítil sounáležitost s krajem, do kterého se dostal víceméně za trest. Postupně objevoval jeho kouzlo, a také něco, co mu pod vousy moc nešlo - čarování, magii a Bohyně."

Ukázka, jež asi nejlépe charakterizuje to, do čeho se na více než třista stranách ponoříte. A nevyplavete jen tak… Mám téma žítkovských bohyň spojeno s násilím a odpornostmi, které v této souvislosti byly více medializovány, anebo které mi prostě více a více zůstaly v paměti. Vlastimil Hela se pokusil toto téma tak trochu rehabilitovat a povedlo se mu to na výbornou.

Nebudu snad zacházet do podrobností, protože to bych prozradila to, co tuto knihu dělá nesmírně chutnou a nezapomenutelnou. Snad jen to shrnu tak, že původní záměr vydat jen knihu Josefa Hofera, faráře, který na Žítkové celý život sloužil a veškeré ty bohyně, léčitelky a místní šamanky mě v celé kráse i hrůza ryze mužské celý život před sebou, se změnil v nejen vydanou jeho knihu, ale i v nádhernou mozaiku jiných informací, vlastního výzkumu autora a do textu, v němž úcta, respekt a zdravý nadhled ústí v otázku, proč se už žádné další bohyně nenarodily, proč vymřely a… vlastně si tu odpověď taky najdete samy. Celkem jsem s autorem shodla. Je to škoda, ale… ale možná ta ALE jsou ještě důležitější.
Často se zamyslíte, často zabloudíte nad textem i do vlastních hloubek a možná, jste-li žena, ještě jinými způsoby prožijete to, co je tu psáno. Je to mystika ženství, mystika lidské duše, rovnováhy a velmi těžkého života v horách. Života, kterého by se ale místní za nic na světe nevzdali. A snad i pocítíte proč. Tu hloubku, sounáležitost, která k tomuto kraji neodmyslitelně patří.

A která je tím, co do něj táhne novodobé turisty, kteří přece jen, si z něj kousek odnášejí - jsou-li vnímaví.
"Působnost šeptuch je do značné míry ovlivněna místem, ve kterém vykonávají svou praxi. Šeptuchy žijí v oblasti Podlesí, jež stojí na křižovatce tří kultur: běloruské, ruské a polské. Život zde plyne v provázanosti s církevní lidovou tradicí, což je zajímavý fenomén sám o sobě, a šeptuchy zde mají u místních lidé velký respekt. Člověk, který by nerespektoval místní zvyky, by nikdy nebyl přijat. Jinak jsou ale šeptuchy velmi vřelé a přátelské. Už jen pobyt v jejich přítomnosti je neuvěřitelný zážitek - říká Margaret Charyton.

A jak se vlastně šeptucha stane šeptuchou? Vědma, která cítí, že se blíží její čas, jmenuje svého nástupce. Získaný dar se musí předat. Obvyklou nástupkyní bývá vnučka nebo dcera, pokud k předání nedojde, je smrtí léčitelky tradice ztracena. Šeptucha určuje svou nástupkyni podle určitých individuálních vlastností adeptky… Samotné zasvěcení šeptuchy neprobíhá skrze nějaký zvláštní rituál, většinou jde o prostý rozhovor. Technika léčitelky se pak zlepšuje v průběhu času přes praxi…"

DOPORUČUJI. Opravdu tuhle knihu doporučuji, a to zejména tehdy, pokud vás tohle téma kdysi dávno znechutilo. Tohle je prostě dokument, který dýchá starými časy, nezkreslený současností.

O autorovi:
Vlastimil Hela (1956) pochází z Bojkovic poblíž Moravských Kopanic, kde se na Žítkové narodil jeho pradědeček. Příběhy z moravsko-slovenského pomezí i tamní bohyně ho přitahovaly od mládí a jeho prvními nesmělými literárními díly byly povídky o kopaničářích. Je autorem řady regionálních historických monografií a také publikací Ty jsi moje vstupenka do Nirvány, Umírali i za naši svobodu, nezapomínáme a Hej Joe!
Působí jako mentální kouč a lektor, vede semináře o leadershipu, zvládání času a stresu a komunikaci se zákazníky. Využívá při tom nových poznatků z psychologie, výzkumů lidského mozku a dlouholetých osobních zkušeností.
Publikuje v časopise Regenerace a je hlavním koordinátorem Keltského telegrafu (www.keltskytelegraf.cz)
Vydalo nakladatelství Eminent, 2017, www.eminent.cz

Steven Greer: Unacknowledged

14. března 2018 v 10:55 | Sueneé Universe

Unacknowledged: mimozemšťané - odhalení největšího světového tajemství!



Kniha Unacknowledged napsaná známým exopolitickým informátorem a badatelem Dr. Stevenem M. Greeram vyšla v květnu 2017. Máme jedinečnou příležitost v druhé polovině roku 2018 mít český překlad. Buďte s námi u této výjimečné události.

Anotace knihy z přebalu:
Na počátku července 1947 byly nedaleko vojenské základny v Roswellu sestřeleny tři mimozemské lodě za použití nového elektromagnetického pulsního zbraňového systému. Následovalo odhalení existence mnoha desítek mimozemských druhů a jejich technologií - stalo se to Rosettskou deskou pro objevení nových fyzikálních principů - nové generace zdrojů na volnou energii a pohonných systémů umožňujících cestovat napříč galaxiemi.
Nové zdroje mohou velmi snadno nahradit všechny naše současné spalovací motory na celé planetě Zemi. Díky nim se změní geopolitické a ekonomické uspořádání na naší planete.
Už žádné těžení fosilních paliv. Už žádný benzín, uhlí nebo jaderné elektrárny. Už žádné silnice a žádné znečištění… je to konec této etapy, která začala vědeckotechnickou revolucí s příchodem parního stroje.
Byli jsme obelháni. A teď, 70 let po incidentu v Roswellu, jsou svědci připraveni o této lži mluvit na veřejnosti v naději, že se tím tak má lidstvo ještě šanci vrátit na správnou cestu.

Obsah:
  • Část I.: UFO & ET: Tajné archivy Část II.: Blízká setkání pátého druhu
      • Pozorování UFO před 2. světovou válkou
      • Pozorování Foo Fighters (1941-1945)
      • Roswell (FBI dokument)
      • V dobách Trumena (1945-1953)
      • V dobách Eisenhowerova (1953-1961)
      • Majestic-12
      • Energie nulového bodu (volná energie)
      • Nepotvrzené projekty se speciálním přístupem (USAP)
      • Skrytí pravdy všem na očích
      • Pozorování zajištěná armádou 1961-1997 (dokument o Marilyn Monroe)
      • Podzemní základny (dokument NRO)
      • Mimozemšťané a incidenty jadernými zbraněmi
      • Mimozemšťané a základny na Měsíci
      • Exkluzivní svědectví: Richard Doty, zvláštní agent, AFOSI (ukázka z knížky)
    • Naděje
    • Část 1: Rekapitulace
  • Část III.: Směřujeme k odhalení
  • Část IV.: Kosmické podvody
  • Část V.: Akční plán - co dělat dálUFO: Fotografie a kresby
    • Pojďme jednat
    • Fundrising na podporu vývoje nových technologií
  • Přílohy: fotokopie originálních dokumentů z archivů tajných služeb
Komentář překladatele:
Knížku jsem si koupil v originále hned jak byla k dispozici na Amazon. Podpořil jsem také výrobu filmu, protože věřím, že tyhle informace jsou naprosto zásadní pro pochopení fenoménu zatajování kolem přítomnosti mimozemšťanů na Zemi. (Na autorizovaných českých titulcích se pracuje!)
Knížku jsem dočetl asi do poloviny a pak jsem si řekl, že ji musím přeložit děj se co děj, abyste i vy, čtenáři Sueneé Universe, mohli konečně uvidět ten celý obrázek špinavých intrik, které nejedna světová vláda udělala na celé lidstvo za poslední století. Lhali nám, zabíjeli, zatajovali, popírali - jen aby nevyšlo najevo, že to ve skutečnosti nemají pod kontrolou, že nad tím nemají moc.
Možná se vám budou přátelé smát: Co čteš za ufónský scifi?
Ptám se jich ale, jak vysvětlit souvislosti, které se ukrývají v jednotlivých svědeckých výpovědích z první ruky avládních dokumentech, získaných od informátorů a nebo z archivů tajných služeb? Jak vysvětlit, že tyto věci do sebe zapadají jako kostky LEGO nebo skládačka puzzle aniž by se mnozí protagonisté navzájem znali? A že jsou jich dnes už stovky, možná tisíce!
Mnohem snadnější mi připadá připustit, že něco na tom je. Že i když některé věci mohou být zastřeny dezinformacemi, tak to jádro zůstává pravdivé: Nejsme tu sami a nikdy jsme nebyli sami! Není to jen náš svět, je to svět i jiných bytostí - veřejný prostor, který spolu sdílíme…
Jistě má každý právo na svůj názor, i ten můj nebo pana Greera je ovlivněn osobními zkušenostmi a zážitky. A i když budete třeba mít pochybnosti o důvěryhodnosti informací, které vám tu na webu předkládáme, přesto (nebo právě proto) doporučuji si knihu přečíst, protože tohle jsou informace z první ruky. Protože tohle jsou informace podložené tvrdými daty a fyzickými důkazy.

Zdroj: https://www.suenee.cz/

David Frej: Stravou proti zánětu

8. března 2018 v 16:55 | R.Petříčková

S knížkami Davida Freje se už nesetkáváme poprvé. Že je zánět zabiják, už víme, navíc tak skrytý, že si ho často akutně neuvědomujeme a únavu, depresi nebo cukrovku, obezitu nebo problémy s lymfou a otoky, s takovým problémem nespojujeme.

Benjamin Kuras: Pohřbívání svobody

31. ledna 2018 v 17:07 | R.Petříčková
Černý humor, nadhled, o kterém chtě nechtě brzy získáte nepříjemný dojem, že by mohl být nadčasový a poněkud prognostický, ve správnou chvílí ale opět roztříštěný černým humorem, abyste přece jen nepodlehli panice a spousta informací, výzkumů a statistik. Většinou ze zahraničních zdrojů, tedy takových, o kterých se v televizních zprávách nedozvíte.
Ostatně, když už tu píšeme o zprávách a zpravodajství vůbec, tak zrovna média si vzal v této své knize Benjamin Kuras docela dost na paškál. Že velmi výrazně ovlivňují mínění a chování lidí, že v nich asi nebude ta pravda v lepším případě ne úplně celá, v horším jako celek překroucená, to už asi tušíme. To už si přizná i ten největší fanda zpravodajství. No, i když…
I když někdo takový by si měl přečíst právě pohřbívání svobody. Nebudeme se chvíli věnovat tomu, že jde o pojednání o stavu Evropy a o naprostém nelogickém jednání těch, kteří by nám tu měli vládnout, ale podíváme se na knihu z trošku jiného pohledu.

Josef Schrötter: Léčivé dotyky

31. ledna 2018 v 17:04 | R.Petříčková

Josef Schrötter nabízí v této knize řadu příjemných terapií, tvrdí anotace. Léčivé dotyky se týkají především energetických drah, jejich masážím, stlačováním, akupresury a o příjemných dotycích lze mluvit i v kapitole o drahých kamenech, které jsou prostě miláčci do ruky i pro oko. No ale jinak je kniha stručnou, jasnou, čtivou a názornou encyklopedií zdraví, ve které pochopíte souvislosti mezi jednotlivými orgány, drahami, ale i mezi jídlem, chutěmi, které jíme… a najednou můžeme tělo vnímat velmi komplexně a pojednání o jednotlivých zdravotních problémech už je potom logicky souvislé povídání, nad kterým ani slůvkem nezapochybujete.

Andělské klíče

10. září 2017 v 9:11 | R. Petříčková


Maličký dáreček pro radost, malý průvodce, který vám zkrásní den. Malinké, roztomilé a andělsky jemné i přesné. Andělské klíče jsou opravdu malými klíči k denním záležitostem, běžným otázkám a řekněme k odemknutí každého nového rána.


Poselství pro něžné naladění
A protože tu nemáme žádné návody k výkladu, tak se tyto kartičky řadí k těm ryze intuitivním, které prostě vezmete do ruky a pak s nimi souzníte. Naladit se na vzkazy od svých andělů strážných nebo prostě jen od Univerza je nesmírně jednoduché. Chce to jen pokoru, ticho a snahu vnímat sdělení, které na kartě najdete. Je vlastně úplně jedno, jestli berete sdělení jako andělské, nebo obecné, je každopádně mimořádně příjemné ho brát jako sdělení od dobrého přítele, posla nebo průvodce naším životem.
Ten nejlépe ví, co zrovna potřebujeme. Umí poplácat po rameni, umí to rameno i nabídnout k pláči, je-li třeba. Ale pak vezme kapesník a utře slzy.
"Staň se tvůrcem zázraků svého života."
"Dovol si přijímat."
"Žij svou pravdu."
"Rozdávej z nevyčerpatelného vnitřního bohatství."
"Vede tě šťastná hvězda."
"Buď na sebe hodný."

Pro každý den jako vzpruha!
Drobná sdělení, která když si vytáhnete třeba ráno po probuzení nebo před začátkem pracovního dne, dokáží rozsvítit malé světlo naděje a smysluplnosti života.

Do výkladů jako třešnička na dortu
Do velkých výkladů se hodí jako doplněk ke všem inspiračním kartám, tarotům i jiným typům karet. Poselství pro nadcházející týden, nasměrování, inspirace, tečka za řečeným. To vše mohou obstarat Andělské klíče díky svým univerzálním vzkazům, které jsou schopny se spojovat s mnohými dalšími významy. A někdy celý výklad zaobalí tak, že "přesně to jsme potřebovali."
Malé, skromné, něžné - ale velmi příjemné a silné!

O Andělských klíčích:
Karty v tomto balíčku vám pomohou živě komunikovat s milujícím světem andělů. Každé ráno nebo večer si vytáhněte jednu kartu a pozitivně se nalaďte na její nebeské poselství. Můžete také klást cílené otázky svému strážnému andělovi a obdržíte od něj radu, co je pro vás momentálně nejprospěšnější. Důvěřujte svým andělům - a oni vám odpoví.

O autorce:
Silke Bader je německá autorka, která se zabývá andělskou tématikou již dlouhé roky. Píše knihy s andělskými sděleními a také motivační kalendáře a meditativní obrazy. O své poznatky a umění se dělí s ostatními na tematických seminářích.

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, www.synergiepublishing.com, 2017

Medicínské karty

20. srpna 2017 v 20:18 | R.Petříčková

Medicinské karty vycházejí z dávného učení amerických indiánů. Ti považovali zvířata za průvodce, kteří nám mohou pomoci nalézt harmonii a rovnováhu na naší životní cestě. Medicinské karty jsou nádhernou pomůckou pro osobní růst. Kromě vedení na "duchovní cestě" se vám mohou stát zdrojem uzdravování a síly a pomoci vám v pochopení a řešení vztahů a složitých životních situací.

Kris Carr: Myšlenky štěstí

13. srpna 2017 v 8:53 | R. Petříčková

Už dnes snad nikdo nepochybuje o tom, že jak smýšlíme, tak žijeme. Kdo je pesimista a bručoun, patrně na sebe nalepí mnohem více negativních životních událostí než rozený optimista. Ale prosím, zapomeňte na to, že to máte v genech na věčné časy a nikdy jinak! Dá se to přeučit. Někomu to samozřejmě dle jeho nátury půjde lépe, jinému hůře, ale život je příliš cenný na to, než abychom ho strávili v zajetí neproduktivních myšlenek a v černé kleci toho, co na nás naházeli jiní, rodiče, škola, názory ostatních a tak vůbec. O nízkém sebevědomí by mnoho lidí mohlo napsat celé romány.

S.Kenyon: Arkturiáni

27. července 2017 v 8:19 | R. Petříčková

Představte si, že mimozemské civilizace moc dobře vědí, co se na naší planetě děje. A že se s tím jednoho dne setkáte na vlastní kůži. Parádně vás to rozčílí! Protože to přece není nic, za co by vás společnost pochválila. Naopak - je to "jednou nohou cesta do blázince"!
"To, že jsem byl naštvaný, jej neodradilo. Pokračoval a mluvil o konkrétních věcech v mém životě a o mé "misi". Okamžik, který si k tomu vybral, však skutečně nemohl být horší, neboť jsem se právě nacházel v beznadějné situaci, uprostřed intelektuálního bahna, kdy jsem zpochybňoval všechno. Zatímco jedna moje část cítila, že mluví pravdu, zbytek mého já byl skutečně rozčílený a vzdoroval myšlence o existenci nějakých "misí" vůbec, a rovněž o té, o níž mi právě vyprávěl."
A tak autor spadl do jakéhosi podivného stavu a informace, které se k němu hrnuly, začaly být jednou velkou směsí čehosi, co neuměl zprvu dobře roztřídit. Podělí se s námi o příběh, formou vyprávění, o tom, kterak potkal a stále potkává podivnou arkturiánskou bytost, což jsou mimozemští strážci a ochránci naší planety. Jsou posedlí misemi, jsou zatvrzelí a jsou o několik úrovní výš nejen technicky, ale i mentálně a duchovně. A dokonce se stali i inspirátoři k hudební tvorbě, což si můžete s rozkoší poslechnout na ke knize přiloženém CD. Určitě k němu mohu říct jen to, dodržujte prosím to, že neposlouchat v autě! Je to spíše směs zvuků, t&oa cute;ny, které dokonale vyčistí mozek od myšlenek a uvrhnou vás do příjemného stavu meditace nebo mentálního odpočinku.

Jonáš, Kuchař, Frej: Jak dál po antibiotikách

18. června 2017 v 9:19 | R. Petříčková

Nebojte se názvu! Jak dál po jakémkoliv rozhození trávení. Velké neplechy může napáchat i pouhý stres, však víme. Toto je kniha, která se snaží naučit nás eliminovat negativní účinky antibiotické léčby na organismus, ale také ozdravit trávení a organismus jako celek. Vzít ji také můžete jako encyklopedii mnoha často podceňovaných potravin, které máme doma neustále k dispozici a neuvědomujeme si jejich cennost.
V tomto případě, kdo by v takovéto knize hledal třeba čočku? Rostlinné oleje nebo dýni?
Na druhou stranu nejspíš byste tu hledali vše, co obsahuje probiotika, banány, kmín, fenykl, bylinky, koření a třeba i semínka a neobvyklé druhy zeleniny, například topinambury.
Kniha má několik částí, které využijete…

E.Barrios: Ami,chlapec z hvězd

31. května 2017 v 9:40 | R. Petříčková

"Mé jméno je Pedro X. Tajemné "iks" jsem zvolil proto, že nemohu zveřejnit své skutečné příjmení. Brzy pochopíte proč.
Jsem kluk, je mi čtrnáct, chodím do školy a jsem svobodný. Nicméně napsal jsem už jednu knihu, z které se stal bestseller a jmenuje se Ami, chlapec z hvězd. No tak dobře, popravdě řečeno jsem ji nadiktoval svému bratranci Viktorovi, ten je literaturou a psaním nadšený…
… Zpočátku jsem chtěl své dobrodružství vyprávět všem, ale Ami a Viktor mi doporučili to nedělat. Říkali, že by si lidi mohli myslet, že jsem blázen (to si o mě taky myslí můj bratranec). Nebral jsem je vážně. Hned, jak jsem vešel do třídy, povyprávěl jsem svůj zážitek jednomu spolužákovi, který byl můj dobrý kamarád. Ani jsem se nedostal k cestě na palubě UFO a on už měl záchvat smíchu."

A. Villoldo: Návrat duše

18. dubna 2017 v 15:24 | R. Petříčková


Máte vtíravý pocit, že váš život se stal pouhým přežíváním? Jenže kdo si tohle přizná, to za prvé. A za druhé - lze s tím vůbec něco dělat? Chuť změnit život z hodiny na hodinu ještě nemusí být korunována úspěchem, chybí-li správná cesta. Autor této knihy tvrdí, že takový pocit může být zaviněn tím, že se nám na naší cestě (ale někdy i už od narození) ztratil kousek duše. Odešel. Šokem, traumatem, zklamáním…

Claudia Lazar, Monika Cordes: Sladký život, 36x

29. března 2017 v 9:28 | R. Petříčková

S kvalitními surovinami si zamlsáte tak, že už se do cukrárny ani nepodíváte! Je neuvěřitelné, jak lahodné sladkosti můžete vykouzlit z ovoce, vajíček, dobré mouky, kvalitních surovin. Přitom je to tak snadné a jde většinou jen o snoubení několika chutí a vůní. Rychlé dobroty, kterých se nelze nabažit.

Li Č´-Čchang: Sedni si a nedělej nic

22. února 2017 v 9:49 | R. Petříčková

Sladké nic… Jak jiné je toto NIC, která má na mysli autor, od toho, které naše západní civilizace považuje za odpočinek. Jedná se o lehkost, uvolnění a přítomnou pozornost. Možná už tušíte, kam celá tato kniha míří, hned na začátek mohu říci, že je mimořádně dobrým praktickým návodem, jak na svém těle navodit stav NIC. O vědomé přítomnosti, o prožívání klidu a stoprocentní pozornosti se toho napsalo velmi mnoho, je to bezesporu velmi užitečná teorie, ale z praktického hlediska šlo ve většině případů vždy jen o to, se do tohoto stavu nějak dostat.
Tohle je jako návod k použití lehkosti bytí.
Útlá, jasná, stručná kniha, která ve své jedné části obsahuje rozšířený návod, vysvětlení a v druhé části, kterou můžete brát jako takové denní listování a připomínání už sedm stran věnovaných pěkně po jedné tomuto sedmidennímu programu. Všechno si opět připomenete v bodech, kdybyste náhodou ten který den na něco zapomněli.
"Dnes se naučíte nečinnosti té nejvyšší úrovně. Když svým novým žákům říkám, jak je důležité být líný, vždy se na mě zpočátku nechápavě dívají. Dlouhé roky totiž měli v hlavě zakořeněnou větu: "Neposedávej tu jako ňouma a něco dělej!" A já jim říkám: "Nic nedělej a ko-ne-čně se už posaď."

W.D.Strol: Zahrada jako mikrokosmos

24. ledna 2017 v 12:39 | R. Petříčková

Živly, duše v tom, co nás obklopuje. Dokonce v tom je i logika světa a prosté existence. Vlastně jsem ani nenadála a autor mi zcela pochopitelně na prvních několika desítkách stran vysvětlil, jak funguje alchymie. Pokud jste si mysleli, že to je nějaká věda pomýlenců a pomatenců, kdepak! Oni všichni ti hledači Kamene mudrců a Svatého grálu měli správné přísady pro své bádání, ale patrně hledali jinou fyzickou podobu, než tyto dva jejich cíle doopravdy mají. Nebo nevíme… protože svět se vyvíjí nikoliv předvídatelně. Stejně jako pupen stromu zvětšuje svůj objem…může jít i vývoj lidstva tímto krátkým směrem, kdy automaticky předpokládáme, že pupen se bude nadále zvět&scar on;ovat. Jenže… pupen na větvičce jabloně poté praskne a objeví se listy, nejprve malé, pak velké… nebo se objeví květ. Wolf-Dieter Storl velmi dobře upozorňuje i na to, že pokud bereme svět stejně jako přírodu - a tomu všechna jeho pozorování nasvědčují - může se stát i to, že i lidstvo nebo jeho vědomí se může vyvíjet skokově a zcela nepředvídatelně.
Ale to jsem vybrala opravdu jen nepatrný zlomek myšlenky, kterou v Zahradě jako mikrokosmos najdete. První polovina knihy je více filozofická, celistvá a ukazuje důvody, proč je jediným možným východiskem přežití lidstva biodynamické zemědělství. Autor tvrdí, že například Čína podle tohoto modelu už funguje, nebo se o to alespoň snaží. Sama jsem si zkusila tyto informace ověřit a i když jsem nenašla přímo potvrzení, faktem je, že Čína do efektivního a přirozeného zemědělství opravdu investuje a i když mnohé z jejich produkce ještě zavání drancováním půdy, tak na té správné cestě určitě jsou. Ostatně to uvádím jen pro příklad, že tento text vás navede i na své vlastní pátrání, na své vlastní myšlenky. Na své si tu přijde praktik, ezoterik, astrolog, zahradník, filozof, hermetik i člověk milující přírodu, stejně tak jako ryzí vědec. To vše se povedlo smísit do více než tři sta stran textu, jež ve chvíli, kdy proniknete do jeho hloubky, vás chytne a nepustí. Protože to, co se tu píše, je tím, po čem lidská duše baží v tomto navenek nepochopitelném světě…

D.Frej, J.Kuchař: Zdravé střevo

24. ledna 2017 v 12:26 | R. Petříčková

Spíše by se tato kniha měla jmenovat "Základy péče o nás druhý mozek". MUDr. David Frej patří k autorům, který píše neuvěřitelně precizně. Jiří Kuchař jako druhý z autorů má naprosto stejnou pověst a tam si můžete být jisti, že držíte v rukou jednu z nejlépe zpracovaných knih na téma - vliv zažívacího traktu na naše zdraví, psychiku a celkovou životaschopnost.
Mohla bych strávit tento prostor v superlativech na tuto knihu. Je to zbytečné. Tady je všechno dokonalé tak, že slov netřeba. Raději pro tento případ zvolím podělení se o to, co mne překvapilo, ohromilo, nebo co je třeba si neustále opakovat.
A takových informací je kniha plná!

Andělé světla

31. prosince 2016 v 14:59 | R. Petříčková

Rok 2016 je za námi, nabízí se otázka, co bude dál? Nejrůznější typy karet jsou schopná nahlédnout pod pokličku právě se vařícího a připravovaného roku 2017, který se už skoro podává na stůl. Každý rok s sebou nese nějakou obecnou energii. Nemusí převrátit vzhůru nohama každého ani nemusí naplno působit na každého, protože individuální úkoly v tomto roce mohou být silnější nebo silné tak, že obecné energie sotva pocítíme, ale ve většině případů působí na celé lidstvo nějaká základní společná energie. Jaká bude pro rok příští…?

Doreen Virtue: Léčení s vílami

31. prosince 2016 v 14:41 | R. Petříčková

Kniha Léčení s vílami je od této autorky už známá. A tyto karty vychází u nás už podruhé. Čtyřicetčtyři karet vyjadřuje mystiku, či spíše mystické přemýšlení éterických víl, které podle autorky na rozdíl od andělů vyzařují jemněji a mají nás na naší cestě pouze v pozitivním podporovat. V knize se mi líbilo povídání o magii víl, o rozdílech mezi anděly a i skeptika pak napadá, že na tom cosi může být, protože symbolika těchto bytostí provází lidstvo, co je živo. A že by se takto živě udržela mezi lidmi jen čirá pohádka? Tomu tolik nevěřím…

L. Kohanov: S koněm mezi světy

3. listopadu 2016 v 15:41 | R. Petříčková

Tato kniha je fascinujícím důkazem, že minimálně v emoční citlivosti a prožívání jsou některá zvířata ještě nad námi. A dokonce nám svým vnímáním nabízí pomoc. V přírodě má kůň jen jednu šanci vyložit si něco správně! Toto tvrzení mne přesvědčilo o každém dalším slově v této knize a přiznám se, že čtení S koněm mezi světy od Lindy Kohanov, mi trvalo několik dní a následně mne inspirovalo i k vlastnímu hledání cesty k terapii koněm. Jako bych každé slovo potřebovala dvakrát v hlavě převalit, tak úžasné a dechberoucí to je. Tak logické. V přírodě má kůň jenom jednu šanci vylož it si své pocity, svoje domněnky správně. Pokud se splete (šelma v jeho blízkosti není najedená, ale hladová), může to pro něj být fatální.

Terapie koněm je o splynutí duše člověka a koně
Terapie koněm se tak stala pro mě naprosto novým pojmem a vlastně nemá moc co společného s hiporehabilitací, naopak, jde o pobyt s koněm v intimitě a blízkosti založený na tom, že kůň vycítí vaše slabá místa, vaše šrámy na duši a má tu moc minimálně tyto bloky uvolnit či vám je alespoň ukázat. V jeho přítomnosti si můžete uvědomit přesně to, co vás trápí, poznat kořeny a zažít hluboké uvolnění. Vaše emoce a vzpomínky vás poté mohou přesně navést na klíčové okamžiky vašeho života. V některých případech, jak autorka popisuje v závěrečných kapitolách, se můžete dostat i do minulých životů, ale to je opravdu vzácn ost. Pro vyřešený současných problémů stačí pouze uvolnění křečí, které si na sobě neseme z běžného současného života. Někdy jich je víc než dost.

Jak je to všechno možné?
Samozřejmě jsem se nejvíce pídila po tom, jak je to technicky možné! Linda Kohanov vás v této knize přesvědčí několikrát, postupně a po částech o tom, že teorie, která se částečně zakládá na vědeckých poznatcích a částečně k ní přišla ona sama léty praxe, je minimálně k zamyšlení a zcela pravděpodobně to může být ONO. Koně, lovná zvířata, prostě už od přírody musí být vnímavější k energiím ze svého okolí. K nesouladům. Gazely, antilopy poznají, kdy lev v jejich blízkosti je sytý… Pokud by nebyl, byl by to pro ně smrtelný omyl. Kromě mozku vysíláme energii jakéhosi vlnění ze svých vnitřností , srdce, břišních útrob (ano, tady nám sídlí emoce, když je cítíme - cítíme je právě tady). Koně a tato zvířata mají mimořádně velký povrch vnitřností, a právě jimi vnímají tyto emoce. Mezi jezdci se říká, že koně cítí strach svého jezdce… a je pak nakonec jedno, jestli ten strach nebo emoce má svůj vlastní pach, který kůň cítí nosem, nebo jestli to cítění je na jiné energetické rovině. Výsledek je stejný. Kůň na to zareaguje.
Když jedna antilopa (nebo kůň) ve stádě vyhodnotí, že lev je hladový, vyšle rázovou vlnu, představme si ji jako emoční úlek, a tuto rázovou vlnu jeho vlastního úleku či této emoce okamžitě cítí všichni ostatní, proto se celé stádo jako jeden celek dá na útěk. Přesně tohle bylo tím, co mne přesvědčilo, že na tom, o čem píše Linda Kohanov, něco je.
"Během zkoumání těchto dynamických jevů jsem došla k názoru, že emoce nevytváří výhradně mysl, nejsou jednoduše součástí naší představivosti. Nedávné práce Candace Pertové a jiných vědců působících v oblasti psychoneuroimunologie ukazují, že molekuly přenášející emocionální informaci (zvané neuropeptidy) nejsou generovány pouze mozkem, ale i jinými místy na celém těle, a nejvíce srdcem a útrobami. Když mají lidé "vnitřní pocit", nemluví metaforicky. Koně, jakožto zvířata s extrémně velkými a citlivými vnitřnostmi - a stejně tak srdcem - , mají obrovský rezonanční povrch pro přij&i acute;mání emočních informací a reakci na ně. Jako všichni savci mají mozkovou kůru, tedy část mozku spojenou s učením a hlubším myšlením, i když není tak rozvinutá jako u člověka. Proto koně s větší pravděpodobností kladou větší důraz na emoce než na rozum…"

Celý příběh je jako nádherná učebnice i beletrie
Kromě tohoto poznání si z knihy ale odnesete i nádherný čtenářský zážitek. Jeho vrcholem pak byl v závěru popisovaný milostný život koní a hluboký příběh hříběcích dvojčat, která přinesla ve stáji autorky mnohem větší poselství a moudrost, než si vůbec dovedete představit. Skvěle napsaná i přeložená kniha, která vás chytne od první do poslední stránky jako úchvatný příběh nejen koňský, ale i lidský. V závěru pak autorka přidává tabulky a analýzu našich emocí, čili tak trochu nahlédnete pod pokličku toho, co asi koně vědí a co cítí. Co tuší a s čím umí přirozeně zacházet. A co často vědí lépe než lidé.
"S cejchem problémového zvířete a jako sportovní náčiní a prostředek k uspokojení něčího ega vedou nekonečný zápas a často skončí na jatkách, protože jsou "nenapravitelní". Stejná dilemata zažívají i lidské bytosti. Jen si vezměte umělce, který studuje právnickou školu jen proto, že se narodil do rodiny právníků, nebo ženu se silným politickým myšlením, kterou rodiče donutí nejít na vysokou školu a raději se ještě zamlada vdát. Tito lidé jsou primárními kanditáty na deprese a sebevraždy."
Do toho jsou někteří lidí, a někteří koně, vysoce senzitivní k energiím, které jiní tolik nevnímají.
"Vysoká schopnost vnímavosti, která je v naší příliš extrovertní kultuře vnímána jako mírná forma patologického stavu, může být podle souvislostí buď požehnáním, nebo prokletím. I když se vysoce senzitivní jedinci nechají často udolat situací, jsou emocionálně hyperaktivní a v důsledku toho se uzavřou do sebe, vyznačují se zároveň ohromnou tvořivostí, vynikajícím nadhledem, zaujetím a empatií. Tito lidé excelují jako poradci, umělci, filozofové, terapeuti, rodiče a učitelé, kteří pomáhají vést do rovnováhy "alfa" typy a ambiciózní žraloky dnešního světa."

O autorce:
Linda Kohanov je spisovatelka, lektorka, cvičitelka jezdectví a trenérka koní, která se specializuje na workshopy a psychoterapii, obojí za asistence koní. Dovedným promísením "nadpřirozena", totiž svých věšteckých snů, s výzkumem v rámci své rozsáhlé hipoterapeutické praxe Linda Kohanov vytvořila neobyčejné dílo, které jistě zaujme jak dlouholeté jezdce, tak čtenáře zajímající se o zkoumání nejhlubších vztahů a vazeb mezi zvířetem a člověkem. V nakladatelství Synergie vyšla také její první kniha Tao koně.
Linda Kohanov dříve pracovala jako producentka rádia a hlasatelka, byla také hudební kritičkou a redaktorkou. Se svým manželem, skladatelem a hudebníkem Stevem Roachem, a svými koňmi žije nedaleko Tusconu v Arizoně. www.eponaquest.com

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2016, www.synergiepublishing.com

B. Burchard: Náboj

21. října 2016 v 9:38 | R. Petříčková

Autor je kamarádem Paula Coelha, ale berte prosím tuto informaci jako vedlejší. Dá se říci, že Brendon Burchard je víc realista. A jestli umí šlápnout tvrdě do pedálů všech těch duchovních nauk o seberozvoji, tak prosím, tady to je. Z jeho textů budete mít pocit, že je snad jakýmsi tvrdým a nesmlouvavým manažerem života, který vám ale vůbec nic nenechá zadarmo. Sympatické je, že počítá ve svých teoriích se vším. A hlavním motorem jeho myšlenek je překvapivě neurologie. Ano, jeho učení vychází z faktu, že lidský mozek neustále potřebuje novou stimulaci, potřebuje jakýsi vlek událostí a výzev. To tvoří ten náboj, který nám d&aa cute;vá sílu žít a rozvíjet tvůrčí stránku našeho života.
Která je, mimochodem, podstatou života vůbec.


Vlastní život i vztahy
Autor samozřejmě ve svých kapitolách prolíná osobní život, své vlastní směřování, případně práci a pracovní uplatnění, ale také vztahy. Hodně se věnuje charakteru člověka, který máme často nekultivovaný a tak nějak naostro puštěný, bohužel někdy i s těmi bolestmi a ranami, které se projevují negativně, ačkoliv si to často ani neuvědomujeme. Všechno na svém životě bychom se měli pokusit zahojit. Všechno na svém životě bychom měli vést k tomu, aby to bylo právě takové jaké chceme. Jak chceme, aby nás svět viděl? Jaký chceme mít charakter? Je spousta věcí, které ovlivnit nemůžeme, ale tohle do jisté míry můžeme.



"Jsou dva způsoby, jak prohloubit vztahy, které máte s lidmi ve vašem životě: jeden je nahodilý, kdy vás navzájem sblíží tragédie nebo nešťastná náhoda; další je záměrný. Pokud jste ochotní dát si tu velkou práci se stanovením toho, co přesně chcete, a pokud jste ochotní nejen podělit se o to s druhými, ale také naslouchat jejich přáním a plnit je, pak zjistíte, že všechny vaše vztahy porostou. Ujasněte si, co chcete a co chtějí druzí, a pracujte na vybudování takových vztahů, na jaké jsou hrdé obě strany. Udělejte to pro váš život a uvidíte, že vaše vztahy budou šťastné, zdravé a dlouhodobé."
Není snad lepší motivace než být dobrým člověk pro někoho jiného?
"Držme slovo" je jedna z mých nejoblíbenějších svépomocných manter všech dob. Jednoduše nás vyzývá: "Buď dobrý člověk!"

Autor rozdělil knihu do deseti základních částí, postupně nám představí deset hlavních pohonných sil pro jednotlivé oblasti našeho života. Podívejme se do obsahu (pohonné síly pro řízení, kompetence, shodu, péči, propojení, změnu, výzvu, tvůrčí vyjádření, vědomí). Každého zaujme jiná oblast, podle toho, kde je jeho Achillova pata. Jako celek je potom ale kniha dobrá pro každého, protože způsob, jakým jsou kapitoly poskládány je navazující, souměrný a dalo by se říci, že vám proklepne každou oblast myšlení a mozku, díky čemuž si doopravdy uvědomíte, jak moc fyzicky lidský mozek potřebuje ten životní náboj. Ať už ho budete hledat kdekoliv, ať už h o máme ze své přirozenosti kdekoliv, je nezbytně nutné, abyste ho našli. Jinak se váš život stane jen útrpným přežíváním.
Náboj je kniha, kterou si rádi vezmete do ruky ještě jednou

Ač mi to tak zezačátku nepřipadalo, příliš strohý a mužsky pojatý styl může ale na druhou stranu někomu mimořádně vyhovovat, stala se tato kniha postupně právě tou, kterou si člověk rád nechá někde na viditelném místě, poněvadž není vůbec od věci se k ní čas od času vrátit. A jen si ji tak prolistovat. Navíc obsahuje jakási pracovní místa, do kterých si můžete vepsat svá vlastní pozorování a názory, pocity a za několik týdnů, měsíců či let vám mohou posloužit cennou retrospektivou. V této knize tedy můžete vidět i svůj vlastní vývoj - a to je bonus, který považuji za mimořádně dobrý nápad.


O autorovi:
Brandon Burchard je zakladatel Experts Academy a autor bestselleru Zlatá vstupenka. Díky své životní filozofii, kterou předává, se stal jedním z nejlepších motivačních a marketingových trenérů a jeho knihy, videa, on-line kurzy a vystoupení každý měsíc inspirují téměř dva miliony lidí po celém světě. Brendon Burchard měl to štěstí, že dostal svoji "zlatou vstupenku" - druhou šanci na život - poté, co přežil vážnou autonehodu. Svůj život zasvětil tomu, že pomáhá druhým znovu objevit životní náboj a jejich jedinečné životní poslání. Jako jeden z nejžádanějších trenérů současnosti vystupoval spolu s Jeho Svatostí dalajl&aa cute;mou, Deepakem Choprou, Marianne Williamsonovou, Davidem Bachem, Brianem Tracym, Debbie Fordovou a dalšími. Mezi jeho klienty patří lidé náležející ke špičce korporátního světa i světa celebrit a jeho semináře navštěvují manažeři a podnikatelé z více než padesáti zemí. www.brendonburchard.com

Článek inspirovaný knihou Správné otázky

8. října 2016 v 10:47 | R. Petříčková
Jak funguje "náš vnitřní škodič"?
Nemohla jsem odolat a ještě jednou s vámi otevřu knihu, kterou považuji za jednu z nejlepších, co se týče toho profláknutého - držíme život ve svých rukou. Jsem skeptik a nemyslím si, že to je vždy tak úplně pravda, ale tato autorka alespoň umí ovlivnit přesně a prakticky to, co opravdu v rukou držíme!
Inspirujme se dnes k zamyšlení s knihou Debbie Ford: Správné otázky. Jedna z nich mě totiž velice zaujala. Jedná se o jakési vnitřní rozebrání svého škodolibého já, které někdy velmi rádo vítězí nad všemi našimi dobrými odhodláními a umí je pořádně rozsekat na kaši. A pak se vítězoslavně postaví na tu kupu zlomků a střepů a řekne - "Já jsem ti to říkalo!"
Pojďme se nejprve podívat do této knihy, tady se o tom píše…
"Často podléháme klamu, že najdeme cestu ven tím, že se zakopáme ještě hlouběji. Jediný měsíc se nám podaří udržet rodinný rozpočet a zachvátí nás nákupní horečka. I když jsme právě prohráli celý plat, nepřestáváme karbanit. Dvě hodiny cvičíme v posilovně a odměníme se velkým zmrzlinovým pohárem.
Takové chování v sobě skrývá paradox - víme sice, že bychom se měli držet dlouhodobého plánu, zároveň se ale nechceme vzdát okamžitého uspokojení. I v této věci je ovšem třeba dobře rozlišovat, protože ne všechna uspokojení, jsou nutně špatná. Někteří lidé se tak urputně soustředí na dosažení vzdáleného cíle, že si odepírají každou všední radost. Všichni si občas potřebujeme odpočinout od svých povinností a vyhodit si z kopýtka. Každý z nás má p rávo čas od času si dopřát. Jen je třeba myslet na to, abychom si nedopřávali v těch životních aspektech, ve kterých se snažíme něčeho dosáhnout. Je-li tedy vaším prvořadým cílem zhubnout, musíte si dát pozor, abyste si nedopřávali okamžitého uspokojení v jídle. Podobně je-li vaším primárním cílem ušetřit peníze, vyhovte raději své touze po velkém zmrzlinovém pohárů, než abyste podlehli nutkání koupit si nový kabát za deset tisíc.
Musíme si klást tyto otázky: "Udělám-li to, nezabrání mi to dosáhnout budoucnosti, po které toužím?" Nebo: "Opravdu se rozhoduji o své vůli, nebo mě ovládají nevědomé potřeby?"
Správnou otázku "Přinese mi tato volba dlouhodobý užitek, nebo jen krátkodobé uspokojení?" byste si pak měli položit zejména tehdy, když se vyplnění vaší touhy stále ztrácí v nedohlednu, když se rok za rokem svému cíli ani nepřiblížíte a nedaří se vám vymanit se ze zažitých vzorců chování."

A velmi dobře tu Debbie Ford čas od času odkrývá příklady, např. jeden z nejokatějších - nemůžeme něco umět, když se vyhýbáme učení, nemůžeme mít nižší cholesterol, když budeme jít smažená kuřata a hranolky apod... To něco na nás promlouvá ve chvíli, kdy zcela jasně sestupujeme z cesty. Když jsem se nad tím zamyslela, došlo mi, že v tu chvíli promlouvá jediné - nízké sebehodnocení, nulová hodnota.
No a co - stejně se to nenaučím.
No a co - jedno kuře mi neublíží...
No a co - stejně ZA TO NESTOJÍM.

Ta třetí věta stojí za každým takovým rozhodnutím, byť je zabaleno do sebekrásnějšího obalu - je zima, zasloužím si smažené kuře s chilli, jsem unavená, zasloužím si jít spát a né se tady učit... je tohle nebo tamto, takže nemusím dělat to, co je můj Vyšší cíl.
Samozřejmě můžeme hřešit, můžeme chodit unavení dřív spát, ale pokud tento "hřích" následuje provinilý pocit, byť sebevíce zatlačovaný, je to jasné znamení, že scházíme ze své cesty a nasloucháme svému vnitřnímu škodičovi.
Renata Petříčková, www.cajovnaumodrekocky.cz

Gay Hendricks: Rok vědomého života

18. září 2016 v 9:43 | R. Petříčková


Za celým nápadem stojí neznámá čtenářka Gaye Hendrickse, která mu jednoho dne zavrtala brouka do hlavy. "Mohl byste udělat knihu s praktickými radami, která by byla rozdělena tak, abych to měla pro každý den pevně dané?" Gay Henriks se toho dne jen usmál a zdvořile odvětil, že udělá, nebo o tom bude alespoň přemýšlet. Sešlo se více roků, nikoliv jen rok s rokem, ale nakonec tuto knihu opravdu napsal a velmi vtipně tímto děkuje té neznámé čtenářce, kterou už více v životě neviděl. A opravdu je to skvělý nápad. Ano, v knize se možná nedozvíte víc, než v jeho dalších knihách nebo knihách podobných autorů, ale specifikem a výhodou této knihy je to, že je k oncipována jako kalendář, který vás den za dnem vede k uvědomělejšímu žití.

"Jedním z nejlepších způsobů, jak posunout naše vnímání ze zaběhaných kolejí, je klást si otázky. Pravá otázka - taková, na kterou byste z celého srdce chtěli znát odpověď - vás může otevřít širokým možnostem učení. Jeden můj přítel si ve chvíli veliké pokory položil otázku, která naráz změnila celý jeho milostný život. Až do té doby žil sám a onoho večera pochopil, že příčinou jeho osamělosti je hluboko uložený strach z toho, že nezíská takovou lásku, jakou by chtěl. A v tu chvíli se sám sebe v pokoji nahlas zeptal: " Jak mám získat lásku, kterou potřebuju?" Hned nato se roz plakal a vzlykal dlouho do noci. Za pár týdnů potkal lásku svého života, s níž je šťastně ženatý už skoro dvacet let. Jeho život se stal odpovědí na jeho otázku."

Víte o tom, že zodpovědnost za svůj život bychom měli převzít především ve chvíli, kdy se tomu chceme vyhnout? Kdy se tomu nejvíc ze všeho chceme vyhnout? Že první dojem není vždycky ten nej nej, ale i když si pak mínění opravíme, tak onen první dojem v nás přetrvává? A z fajn člověka dělá občas hlupáka jen proto, že třeba jsme ho poprvé v životě viděli neupraveného nebo naštvaného? V oněch 365 pojednáních, která opravdu pohladí duši, vyburcují a také nás na každý den zaúkolují, se dá najít mnoho skrytých jednoduchostí, jež se vyplatí uchovat si v paměti navždy. Protože se tím možná vyvarujeme chyb, které dokola opakujeme.

Přesně kniha pro:
KUPTE JI NĚKOMU JAKO DÁREK NA VÁNOCE
Bude mít něco, co ho každý den pohladí a potěší. Co mu třeba pomůže. Víte, je to kniha, která minimálně v člověku probudí jistou upřímnost sám k sobě. A analýzu sebe samých. Případně i druhých… A to je dar, který - no který by měl každý přijmout.
PŘESNĚ TA NA NOČNÍ STOLEK
Na nočním stolku stojí občas nějaké knihy, ale jenom tato má všechen potenciál tam vydržet celý rok. Protože každé ráno se do ní můžeme podívat. Každý večer. I když pár dní zapomeneme… nevadí. Nebo ji mít v kuchyni a při ranním čaji si otevřít ten který den. Od prvního ledna do posledního prosincového dne. A pak. Další rok? Třeba znovu dokola.
Nebo že by nám autor do té doby napsal "druhý level"?

O autorovi:
Gay Hendricks je psycholog, spisovatel a odborník v oblasti osobního růstu a vztahů. Se svou ženou Katie je autorem více než 35 knih, v nichž využívá své bohaté zkušenosti profesora poradenské psychologie. Vede workshopy, publikuje a je hostem v mnoha televizních pořadech (Oprah…) a na rádiových stanicích.

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, www.synergiepublishing.com, 2016

D. Ford: Správné otázky

17. září 2016 v 16:13 | R. Petříčková


V životě existuje deset otázek, které když si zodpovíme před každý rozhodnutím, v němž cítíme nějakou tíhu, tak nás dovedou k jednoznačnému ANO nebo NE. Debbie Ford navíc patřila a vlastně vždy bude patřit mezi průkopnice osobního rozvoje, moderní psychologie a řekněme reálnému posuzování svých životních příležitostí. Její první bestseller vyšel již v roce 1998 a s touto informací si její práce můžeme vážit ještě víc. Ona byla opravdu mezi prvními (snad někde hned za Louise L. Hay nebo Elisabeth Haich) a jsem si jistá, že drobná, leč velmi obsažná kniha Správné otázky patří k těm, které dokonale shrnují její životní moudrost.

Pojďme se podívat na jednu, která nás inspiruje k rozeznání toho, jestli určitou věc děláme s motivací strachu nebo víry:
"Víra je základem duchovního života. Rozhodneme-li se, že se raději než strachem necháme vést vírou, získáme schopnost vidět svět z mnohem vyšší perspektivy. Víra nám dovoluje uvěřit v něco, co nevidíme, necítíme a vlastně ani nechápeme. Budou-li naše činy založeny na víře, opustíme území strachu.
Oproti tomu strach nás vězní v minulosti. Strach z neznáma, strach ze samoty, strach z odmítnutí, strach z nedostatku, strach z vlastní nedostatečnosti, strach z budoucnosti - tyto a mnohé další strachy nás drží v šachu, jejich vinou se nedokážeme vymanit ze zažitých vzorců chování a bez ustání opakujeme staré chyby. Strach nám brání opustit známé pohodlí - často i známé nepohodlí. Dokud jsme ovládáni strachem, je téměř nemožné dosáhnout našeho nejvyššího životního cíle. Strach nám diktuje, co můžeme a nemůžeme dělat. Nutí nás hrát při zdi a nevystrkovat hlavu."
A tak dááále… nutí nás držet se starých zvyků, lpět na nich, i když nám škodí nebo dávno už vůbec neprospívají. A strach je také podle autorky kořenem všech negativních vzorců, které se nám v životě opakují. A právě těch deset otázek umí tento strach vytrhnout i s kořeny, nebo nám alespoň ukázat, kde přesně tyto kořeny jsou… Řekla bych, že všech deset otázek spolu souvisí… proplétají se.
Prozradím ještě některé z dalších otázek:
Umocní tato volba mou životní sílu, nebo mě o životní sílu připraví?
Využiji tuto situaci k osobnímu růstu, nebo ji budu vnímat jako porážku?
Posiluje mě tato volba, nebo oslabuje?
Je tento čin aktem sebelásky, nebo aktem sebesabotáže?
Zkuste si nyní vzít nějaké své rozhodnutí, před kterým v tuto chvíli stojíte a zkuste si odpovědět. A důležité také je, aby

O autorce:
Debbie Ford byla mimořádně uznávanou odbornicí a průkopnicí v oblasti sebe rozvoje a autorkou mnoha knih, které se věnovaly hledání těch odvrácených tváří lidské psychiky a duše a hledajících cestu zpět. Její kniha The Dark Side of the Light Chasers (1998) se stala bestsellerem a od té doby se věnovala také workshopům, vyučování svých teorií a byla častým hostem ve známých televizích pořadech (např. u Oprah, Good morning America, Larry King live apod). Ve svých knihách prokázala mimořádný talent nahlížet pod skořápku problémů a pod masky lidí, hledat vnitřní pravdu. Odkaz její práce žije dál v jejím Ford Institutu, ve kterém v Debiině prá ;ci a poslání pokračují její následovatelé.

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, www.synergiepublishing.com, 2016

Miluj svůj život, 2017

8. srpna 2016 v 12:28 | R. Petříčková

Do nového roku je ještě něco času, ale už je možná ten správný čas se poohlédnout po kalendáři. Ty od Louise L. Hay vychází u nás už několikátým rokem a letos je poprvé ozdobila překrásnými ilustracemi Lucie Ernestová. K čemu bych je přirovnala? K pohádce? Ke chvílím, ve kterých si chcete jen tak odpočinout? Spočinout pohledem na něčem klidném a konejšivém, co nějakým drápkem zachytává tu kdysi dětskou dušičku v každém z nás? Asi…
Jsem si jista, že bude na každého působit jinak, ale sama pro sebe musím říci, že je to kalendář, který oplývá holčičí roztomilostí. Jasně, může se hodit do kuchyně, dcerce do pokoje nebo může dominovat celému bytu a to zejména, milujete-li rozevláté vintage styly, vymazlenost do detailů a drobnosti, které ve finále tvoří teplo domova a pocit, že právě sem se rádi vracíte.

Kalendář, který dotvoří dokonalou atmosféru
Víte, co mne na tomto kalendáři zaujalo nejvíc? Pečlivé obrázky. Vymazlené do každého detailu. Každá kontura, každá barvička, jakoby snad autorka i samotný pohyb a atmosféru nechala plynout a potom vystihla ten nej nej okamžik. Jakoby se zastavila v čase… Ne, počkejte, ne v čase. Ve SNU. Jakoby se zastavila ve snu a na ten krátký okamžik se vám zadívala do očí.
Jako první mě napadlo, že to je kalendář, který bude zdobit domácnost, ve které si potrpí na detaily, na pěknou domáckou atmosféru, na radost, na přitahování dobrých věcí a kde je dost času a vůle se s těmi hezkými věcmi v duši mazlit. A těch 12 obrázků Lucie Ernestové je jen další báječnou součástí právě takového života.
Té chvíle, kdy po těžkém dni rádi spočinete doma, zadíváte se z okna na mlhavý a třeba i mrzutý den a pak vám zrak spočine na tomto kalendáři. A hned máte pocit, že se oteplilo a dostanete chuť na hrnek horkého mléka s medem nebo na pořádný bylinkový čaj. Nebo na čaj s medem.

Nebo na misku polévky.
Ano, takhle nějak to na mě působí, jako bylinkový čaj - jako miska s polévkou - a vždycky právě tak, jak zrovna potřebuji. Kalendář ovšem není jen dobrou výzdobou a ozdobou vašeho domova, ale také mi přijde po několika letech používání jako velice praktický.

Praktická okénka
Rok co rok oceňuji tak akorát velká okénka tohoto kalendáře i fakt, že mám dokonalý přehled o měsíci, který právě žiji. Celý měsíc jako na dlani. Pokud vám také vadí otáčecí kalendáře, ve kterých musíte neustále listovat sem a tam, tak tohle je ideální časovo-prostorové řešení. Přesně tolik místa pro zápisky, přesně tolik přehlédnutého času, aby vám to dodalo pocit, že máte svůj "kalendářní" čas plně pod kontrolou. A až na výjimky jsem pro běžné rodinné události nepotřebovala víc místa, než toto okénko.
A nakonec to došlo tak daleko, že si tam píšu i pracovní záležitosti, hezky menším písmem a místem šetřím.

O autorech:
Louise L. Hay je lektorkou v oboru metafyziky a autorkou mnoha bestsellerů včetně "bible" pozitivního myšlení Miluj svůj život. Její díla byla přeložena do 29 jazyků ve 35 zemích světa. Prostřednictvím pozitivní filozofie a léčivých technik Louise L. Hay se miliony lidí naučily, jak si vytvořit více toho, co si ve svých životech přejí, včetně lepšího zdraví a většího klidu ve svých myslích a duších. Její osobní filozofie vyvstala z vlastního traumatického dětství a využila ji ve svém boji s rakovinou. Louise L. Hay vystupuje v televizních pořadech po celém světě a její pravidelný novinový sloupek "Milá Louise" je každý měsíc publikov án v 50 novinách a časopisech ve Spojených státech, Kanadě, Austrálii, Španělsku a Argentině. Ve věku 81 let natočila svůj první film o svém životě a o své práci s názvem Miluj svůj život.
Louise L. Hay je zakladatelkou nakladatelství Hay House, Inc., které vydává knihy, CD, DVD a jiné předměty přispívající k uzdravení naší planety. Když zrovna necestuje, věnuje se ve svém domově v kalifornském San Diegu malování, zahradničení a tancování.

Lucie Ernestová je máma dvou kluků, milující a milovaná žena a manželka, inspirovaná a inspirující ilustrátorka, čerstvá venkovanka, protřelá cestovatelka, zapomenutá architektka. Láká ji a táhne poznávání světa vnějšího i vnitřního. Baví ji surfovat na vlnách nápadů, zážitků a zkušeností a současně je ráda ukotvená v čase a prostoru doma na samotě za Prahou. Vymýšlí a tvoří zábavné a vzdělávací hry pro děti, které vycházejí u nás i v zahraničí. Kreslí inspirační obrázky pro malé i velké. Obrázky vyvolávají v lidech otázky a inspirují je k vlastnímu po hledu na různá témata životní moudrosti. Naše pocity a myšlenky jsou pak zrcadlem našich postojů a odrazovým můstkem pro zajímavé rozhovory. Jsou bezpochyby vhodným pomocníkem pro všechny moudré rodiče.
Vydalo nakladatelství Synergie Publishing, 2016, www.synergiepublishing.com

Pema Chödrön: Žít s lehkostí

8. srpna 2016 v 12:22 | R. Petříčková

Jedinou jistotou, kterou v životě máme, jak říká autorka, je to, že život je jedna velká nejistota. I když si přejeme něco jiného, tak z této knihy nevykoukáte nikdy nic o tom, že by se život měl někdy usadit v nějakých pevných mantinelech a tam hezky pohodlně zůstat. Autorka v této knize představuje část svého buddhistického semináře pro moderní svět, nebo lidé ze Západu. Tedy přizpůsobeno pro naše myšlení.
Přesto jsem občas musela víc zapnout své soustředění, abych udržela nit, která je příliš vzletná a snad v tu chvíli i nereálná. Ovšem byly to chvilky, byla to tu a tam čtvrtstránka, půlstránka, a většina knihy je opravdu protknuta velmi dobrými myšlenkami, které lze aplikovat i na moderní život.

Dozvíte se pár věcí, u kterých si řeknete - "aha, to mě nenapadlo."
Že jsme-li nelaskaví sami k sobě, je to jen projev obav a nejistoty právě ze změn, které se nám v životě dějí. A tak si můžete třeba v tuto chvíli zalistovat vzpomínkami a podívat se na chvíle, kdy jste k sobě nebyli laskaví (to může mít podobu nespavosti, útěku k alkoholu, k cigaretám, přespříliš do společnosti, přílišné mluvení, tlachání, jakákoliv forma útěku od reality, kdy toužíme se "odpojit") a jistě v takovou chvíli najdete něco, co se reálně tehdy dělo a co vás vyhazovalo z klidu.

Jenže ono to je těžké…
"A právě tady se nalézáme: v samém středu určitého dilematu. To v nás vyvolává některé provokativní otázky: jak můžeme plně žít, jestliže čelíme nestálosti a víme, že jednoho dne zemřeme? Jaké to je, uvědomit si, že si svůj život nejsme nikdy schopni úplně a s konečnou platností uspořádat? Dokážeme se vůči nestabilitě a změně stát snášenlivějšími? Jak se můžeme s nevypočitatelností a nejistotou spřátelit - a dokonce je přijmout jako nástroje proměny svého života?"
Můžeme, Pema Chödrön se o to v této knize pokusí. Kdybych měla úplně stručně a jasně říci, jak to je možné, tak je to několik kroků - smířit se s tím, přijmout to a potom v tom všem hledat výhody. Bez nejistoty by nebyl prostor pro změny (i ty pozitivní). Bez změn by nebyl vývoj. A poslední - všechny ty negativní prožitky, svody, hněv - prostě POZVĚTE NA ČAJ.


Opět je to jistý fakt smíření se s tou emocí, s tím pocitem, který máme. Určitě není vhodné je nějak extrémně ventilovat ven, zajímavé je, že Pema píše, že každá taková emoce negativní trvá zhruba minutu a půl. Poté spontánně odeznívá a pokud jsme rozčileni déle, tak tuto emoci jenom přiživujeme myšlenkami. TO už pak není prvotní hněv, ale spíš rozjetý začarovaný kruh myšlenek, ve kterých se točíme jako zvířátka v kolečku. A třeba toto je dobré si uvědomit - odnést si to z této knihy.

Je to skoro dvěstě stran malé knížky, která se v pohodě vejde do kabelky a pro nějaké to občasné čtení ve vlaku, při cestě, u vody nebo v chladnoucích letních večerech je ideální. Musí se mlsat jako bonbon. Číst pomalu a nechat ji sebou prostoupit. A je to také jedna z těch knih, které si rádi přečtete podruhé, protože v ní najdete zase zcela jiné poselství.

O autorce:
Pema Chörön je buddhistická mniška a žákyně Chögyama Trungpy rinpočeho, jednoho z nejvlivnějších buddhistických učitelů 20. století. V současné době působí jako představená a učitelka v klášteře Gampo Abbey na ostrově Cape Breton v kanadské provincii Nova Scotia, prvním tibetském klášteře určeném pro obyvatele Západu. Z mnoha inspirujících knih, které napsala, vyšly v nakladatelství Synergie například tituly Jak meditovat a Místa, která vás děsí.

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, www.synergiepublishing.com

J.M.Marshall: Hledět do slunce a tančit

30. června 2016 v 19:33 | R. Petříčková

Snad je to úplně scestné, ale na této knize mě nejvíce zaujala barva. Rezavohnědá, mahagonová, obálka, kterou vezmete do ruky už s pocitem, že v ní najdete něco zemitého, pevného, kvalitního. A nesmírně trpělivého. Hledáte-li klidné letní čtení plné hluboké indiánské moudrosti, pak je právě tohle úplně ideální kniha. Zavede vás úplně do jiného světa a vaši duši do… kam vlastně? Domů? A tak tahle kniha s barvou úrodné hlíny opravdu na svých stránkách skrývá semínka moudrosti, která člověk vstřebá se samozřejmou jednoduchostí.
Moudrost putuje mnohými cestami a nezná hranic.
Je to ten opravdový dar. Chopte se ho, když to jde, a vězte, že moudrost tu není pro to, abyste ji jen vlastnili, ale proto, abyste ji užívali a předávali dál.
Právě tento závěrečný citát z knihy autor splnil do posledního puntíku. Sám vyrostl v indiánské rezervaci v tradiční lakotské rodině a lakotština je také jeho mateřským jazykem. Od dětství nasával moudrost a příběhy, které v posvátné pokoře předává dál. Byl přirozeným způsobem přinucen se přizpůsobit klidnému a nikam nespěchajícímu životnímu stylu.
Seznámen s moderním životem, který žije, pak hledá to, co napadne každého, kdož někdy čte ty hluboce moudré pověsti a staré příběhy po generace předávané indiánskými kmeny. Jak tohle všechno převést do moderního života? Je to vůbec ještě možné a proč k těmto příběhům stále více a více tíhneme? Je tím můstkem mezi myšlenkami ze starých bájí a indiánských pověstí a dnešním k zešílením šíleného životního stylu. Pomůže vám s pochopením tam, kde možná tápete a navíc ještě díky současným životním podmínkám rozvíjí příběhy do plnějš&i acute; košatosti.
Jakoby s každou etapou lidského bytí, naší civilizace, nacházely tyto příběhy hlubší a hlubší uplatnění - jako když loupete cibuli, pod slupkami stále něco je. V tomto případě jsou to další vrstvy moudrosti, kterou kdoví - chtěli ji tam indiáni dát, nebo je to jen náhoda a přirozený běh života?


Ukázka:
A je zajímavé, že mi prarodiče nikdy neřekli: "Musíš mít trpělivost." Prostě mi jen ukázali, co a jak dělají. Mluvili tiše, klidně čelili každé situaci a beze spěchu dělali vše, co se udělat muselo. Už jako dítě jsem nějak (naštěstí) věděl, že má smysl je napodobovat, a čím jsem starší, tím víc jsem rozuměl, proč zimní večery dokážou tak ubíhat. Jaké byly, zda utekly rychle a člověk si jich užil, nebo se jimi naopak protrápil, záleželo na tom, jak s nimi uměl naložit. Takže jsem se v jednu chvíli rozhodl své prarodiče vědomě napodobovat a projevovat trpělivost i za těch nejobtížnějších okolností.
Možná že už brzy nás pohltí technologie využívající téměř rychlosti světla a budou nás svádět, abychom uvěřili, že všechno se musí stát hned. Stejně jako tu vždycky budou řidiči, kteří na každé křižovatce netrpělivě vzhlížejí, kdy se rozsvítí zelená, prudce vyrazí a řítí se k další křižovatce, aby si znovu užili čekání. Každý řidič však ví jednu drobnost: zelená se nakonec rozsvítit musí. Ani sebevětší netrpělivost a vztekání se to však neurychlí. Zdravý rozum tedy radí, že lepší je nestresovat se a klidně čekat. Jak v každé situaci říkali všichni mí prarodiče: "Je to tak, jak to je.&ld quo;


O autorovi:
Joseph M. Marshall III. se narodil a vyrostl v siouxské indiánské rezervaci Rosebud a je příslušníkem lakotského kmene Sičhángu. Vyrůstal u prarodičů z matčiny strany v tradiční lakotské domácnosti a jeho mateřštinou je lakonština. V tomto prostředí se také seznámil s mnoha příběhy z bohaté vypravěčské tradice.
Marshall je autorem devíti knih z literatury a faktu, tří románů, souboru povídek a esejů a několika scénářů. Pravidelně přednáší po celých Spojených státech a zavítal i do Švédska a na Sibiř. Více informací najdete na jeho webové stránce www.josephmarshall.com.

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2016, www.synergiepublishing.com

K.Horneffer-Ginter: Potrava pro duši

23. června 2016 v 9:17 | R. Petříčková

Potrava pro duši je návodná, praktická a podle mého názoru, v poslední době jedna z opravdu nejlepších knih, doopravdy schopných vylepšit váš život. V šesti zásadních krocích, v šesti strhujících částech knihy se dozvíte LOGIKU SVÉHO ŽIVOTA. Autorka parádně ukáže prstem na to, co děláme špatně a jak se to projevuje. V čem jsme normální a v čem je naše chování možná jen odrazem stresu a obrany proti vnějším vlivům. A pozor, přidává své zkušenosti, které byste možná někdy i sami sobě nepřiznali. Ona ale jde s kůží na trh a je to jeden z nejsilnějších faktorů v této knize. I kd ybyste od ní chtěli odejít nebo s ní nesouhlasit, tohle jsou drobné části, zmínky, které působí jako rozbuška, protože vás napadne pouze jediné "to je ono!", "to je přesně ono".

"Měla jsem tou dobou pocit, že se můj profesionální život nepříjemně zužuje. Nebyla jsem schopná najít styčný bod mezi svými představami o tom, co ho může otevřít, a žitou skutečností, která mi v mých očích všechny dveře naopak ještě víc zavírala. Líčila jsem svému známému nejen to, jak je mi současná situace nepříjemná, ale také to, že kvůli ní začínám pochybovat o všem, co vím, i o svém chápání toho, jak to ve světě chodí. Můj kamarád mi podal kapesníky a prohlásil: "No, pokud se tím chceš nechat zdrtit, tak se tím nech zdrtit úplně. Vždycky bývám zoufalý, když vidím, že se někdo zhroutil jen č&a acute;stečně."

Nedalo mi to a musela jsem se jeho odpovědi zasmát, přestože jsem jí tak docela nerozuměla. "Jak to myslíš, že z toho býváš vždycky zoufalý?"

Vysvětlil mi, že lidé, kteří se zhroutí jenom částečně, vzniklou ránu na duši záplatují tím, že si kolem sebe zbudují ještě vyšší obranné zdi a nechají zbytnět své ego. "Zato když se zhroutí úplně, otevřou se a všechno jde ven. Je to to tak mnohem čistší."

Pochopila jsem, jak to myslí. Došlo mi, že když se necháme protnout životními okamžiky, které si ve skutečnosti tak zoufale nepřejeme, probudí to naši duši měrou, jíž nemůžeme žádným jiným způsobem dosáhnout. Toto nově probuzené vědomí nám pak umožňuje reagovat na roztříštění toho, kdo si myslíme, že jsme, pokornými díky za duchovní dar, jenž nám ukázal pravdu toho, kdo skutečně jsme."

A tohle je ukázka, která hovoří o tom, že na to dno si sáhnout musíme, pokud nejsme schopni se zvednout sami. Dno, na kterém teprve uvidíme svět tak, jak je ho vidět máme. A celý proces, který tato kniha ve čtenáři probouzí, je o tom, jak s uvědomit to, co opravdu chceme na své cestě za rovnováhu v životě, jak toho dosáhnout (praktické rady, návody, cvičení, naznačené směry, kudy jít)…. A jak si tohle všechno v životě udržet. Vědomí, že nejsme stoprocentní zářivé sluníčko, ale že nejen náš život, ale i my samotní jsme jako Luna, měnivý, se svými cykly nahoru a dolů. Že ale žijeme v době, kdy musíme být plně výkonní a cykličnost je brána jako "nedostatky, selhávání, nespolehlivost". Že vzít si volno jen proto, abychom si odpočinuli, se skoro nenosí - je to bráno jako slabost.

Potrava pro duši je opravdu potrava pro duši. Pro mne je to kniha, kterou si nechám někde stranou, pořád na očích, abych si ji mohla čas od času otevřít a připomenout si, co je NORMÁLNÍ. A připomenout si cesty, jakými dosáhnout zase klidu a míru v duši, a vlastně i na těle.

A ještě přidám jednu ukázku, speciálně pro každou maminku. U tohoto jsem se zasmála, uvědomila jsem si, že "já tehdy byla normální, jsem fakt nebyla jediná"… Takže, která z vás to taky tak měla?

"Slyšela jsem, že rodič v průběhu prvního roku dítěte přijde v průměru o tisíc hodin spánku. Když jsem tohle číslo vynásobila dvěma dětmi, pochopila jsem, že mě můj vstup do mateřství nepřipravil o plnou nádrž na jeden zátah, ale že jsem si své vyčerpání "vysloužila" hodinu po hodině. Své únavy jsem si všimla až ve chvíli, kdy už byla z obou dětí batolata a moje bdělé sny o výletu do lázní se začaly podobat spíše pobytu v nemocnici.

Áá, to by byla paráda, kdybych mohla zazvonit zvonkem na obsluhu (na sestru?), která by mě všude vozila (na invalidním vozíku?), abych nemusela nikam chodit, a navíc bych nemusela vařit ani jíst (že by nitrožilní výživa?) - hluboký povzdech…

Přála bych si říct, že to byl jediný projev mé únavy. To, jaké výchovy se v oněch prvních letech dostávalo mému druhému dítěti, mě však přesvědčuje o pravém opaku. Musím přiznat, že večerní ukládání naší dcery se od ukládání jejího staršího bratra lišilo tak zásadním způsobem, až se to skoro stydím přiznat… Jako by náš syn létal večer co večer první třídou (první třídou dob dávno minulých) a naše dcera byla napasovaná v turistické třídě hned vede záchodů."

A pamatujte si ještě jednu věc, "spěch přináší utrpení" - zajímavé, logické a vystihující i civilizaci jako takovou. Svět kolem nás pádí obrovskou rychlostí, nelze si už ani uvědomit včerejšek, protože na nás útočí už ne zítřek, ale pozítřek. A takový styl života přináší utrpení. Autorka na drobných příkladech a vlastně starých známých moudrostech velmi dobře vystihuje dnešní svět - a ten svět v malém existuje i v nás. Problémy velkého světa jsou zažrány i v nás. A cesta k nápravě? Třeba skrze těch šest malých změn:

- Respektování životního rytmu

- Obrat dovnitř

- Naplnění

- Plné prožívání každého dne

- Vzpomínání na lehkost

- Vyrovnání se s nesnázemi



O autorce:

Karen Horneffer-Ginter, Ph.D. už více než 16 let vede psychologickou praxi a vyučuje jógu a meditační techniky. Přednášela studentům postgraduálních oborů a zdravotníkům, vedla univerzitní studium holistické zdravotní péče a spoluzaložila Centrum pro psychoterapii a osobní rozvoj v Kalmazoo ve státě Michigan v USA. Cílem Kareniny práce je ukázat lidem cestu zpět k moudrosti jejich vnitřního života návratem k emocím a činnostem, jež se v dnešním rušném každodenním životě ztrácejí: vnitřnímu pokoji, péči o sebe, kreativitě, radosti, humoru, vděčnosti a soucitu. Jejím cílem je podporovat lidi v hledání a nalezení pocitu rovnováhy a posvátnosti, prov&aa cute;zející jejich životy. Více: www.karenhg.com


Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, www.synergiepublishing.com, 2016

David Michie: Proč je bdělá pozornost lepší než čokoláda

15. června 2016 v 22:51 | R. Petříčková
Opravdu výtečná kniha pro milovníka čokolády. Trošku naštve už ten název, že? Ovšem, David Michie je autor, u kterého lze tušit, že toto téma dovede k dokonalosti. Jednoduše řečeno, tato kniha je od beletristických Dalajlamových koček, spíše návodem a povídáním o tom, jak zanalyzovat a zastavit své myšlenky, jak se uchýlit to tiché svatyně ve svém nitru. Kniha o síle myšlenky.

Co si určitě uvědomíte: Bdělou pozornost
A nejspíše to, jak často ji prostě nepoužíváme. Něco děláme, něco žijeme, ale hlavou jsme někde úplně jinde. V minulost, v budoucnosti, myšlenky se toulají v dlouhých analýzách dění, které nemá se současnou realitou teď a tady, pranic společného. Tohle je určitě věc, se kterou v průběhu celé knihy budete souhlasit. A nyní na to začíná autor navazovat klubíčko meditací, jak meditovat, jak si uvědomit své tělo, svůj přítomný okamžik. No vidíte to, tohle zná skoro každý….

"Většina z nás prožívá každý den rozličné příjemné smyslové vjemy. Bohužel se o radost z těchto prožitků ochuzujeme tím, že jsme v duchu jinde. Každý den přináší lidem mnohá potěšení, jenže my se nedokážeme zastavit, abychom si je mohli vychutnat. Sedíme v kavárně, pijeme kávu za 4,50 dolaru, a místo abychom svým chuťovým pohárkům dopřáli plný požitek z kávy, vytáhneme mobil nebo tablet a pustíme se do čtení nebo psaní, takže kromě pár doušků kávu dál vlastně ani nevnímáme. Jakou pak pro nás má cenu?"

Jakou cenu pak má celý život?
Chce se člověku říct. Když si uvědomíme jen tuto jednoduchost, snadněji potom pochopíme všechny další kapitoly. David Michie se opírá o kvantovou fyziku a celá kniha, ač působí těžce, je stále prokládána lehčími tématy, malými "přestávkami", které dají odpočinout a posléze i lépe pochopit ty obtížnější informace. Jde spíše o nastavení mysli. O připuštění si toho, že všechno funguje tak, jak autor uvádí. Principy uzdravení, to, jak myšlení ovlivňuje naši náladu a tedy i nastavení hormonů v našem těle, jak člověka uzdravuje pocit sounáležitosti k určitému společenství lidí, jak důležité vědět , že je vždy možné se na někoho spolehnout. Jsou to drobnosti, které ale tvoří celek, zdravé společenství lidí. Byli jsme utvořeni jako společenští tvorové, takže podle toho také fungujeme. Z určitého úhlu pohledu je tato kniha parádní studií lidské přirozenosti a cest, jakými lze opět nalézt svou rovnováhu.

Spousta informací a drobných rad
David Michie je pečlivý autor. V knize se opírá o výzkumy, čísla, fakta. Skládá je to příběhů, rozvíjí kolem nich své vlastní myšlenky. Celou knihu protknul několika hlavními myšlenkami, které rozvíjí, rozpojuje a zase svádí k sobě. Na mnoha příkladech upozorňuje, jak obrovský potenciál má tak jednoduchá věc - prožívat plně přítomný okamžik. Vlastně ani nemusíte meditovat nějak cíleně, ale cíleně a vědomě žít svůj život. Nechat se upozorňovat drobnostmi, třeba barevnými nálepkami různě po bytě nebo upozorněním na mobilu, abychom právě teď chvíli plně dělali to, co právě děláme.
V jednom má David Michie rozhodně pravdu: V takové chvíli se vám projasní myšlení a najednou uvidíte to, co je skutečně důležité.

O autorovi
David Michie již řadu let seznamuje čtenáře uspěchaného západního světa s buddhismem, a to formou esejistickou i beletristickou. Michieho tituly Pospěš si a medituj a Buddhismus pro zaneprázdněné byly přeloženy do mnoha jazyků, včetně češtiny. Celosvětový úspěch sklidila i jeho mistrovská série Dalajlamova kočka. David Michie se před čtenáři neskrývá za spisovatelským stolem. Pořádá populární semináře o meditaci a o práci s myslí, pravidelně vystupuje na významných humanitárních konferencích, spolupracuje s neziskovými organizacemi a přispívá do periodik, jako jsou The Daily Telegraph nebo USA Today. Na webové stránce www.davidmichie.com najdete jeho blog, ve kterém se pravidelně zaobírá tématikou bdělé pozornosti a příbuznými tématy. David Michie se narodil v Zimbabwe, studoval v Jižní Africe, žil v Londýně a nyní bydlí s rodinou v australském Perthu.

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2016, www.synergiepubishing.com

Kolektiv: Pozor sůl!

15. června 2016 v 22:46 | R. Petříčková

Ano, základní myšlenkou této knihy je fakt, že na tak velkou konzumaci soli, jakou vedeme každý den, nás příroda nevybavila. Vlastně jsme ideálně vybaveni na nulový příjem chloridu sodného. Zní to jako šílenost? Hned prvních několik kapitol této knihy vás zcela logicky přesvědčí o tom, že ve vývoji lidstva došlo k objevu soli v podstatě náhodou a přineslo to svým způsobem víc škody než užitku. A že je to vlastně prvek podobný třeba hořčíku nebo vápníku, u kterého je jakýsi doporučený maximální denní příjem a jeho překračování se neblaze odráží na zdraví.
A že to vlastně nikomu moc nevadí…

"Principem odbourání závislosti na soli jako stimulantu a dosažení takového stavu smyslového vnímání pokrmů, při kterém sůl nebude kritériem hodnocení, jestli je pokrm chutný nebo ne. Osobně mám velkou míru pochybností o tom, že člověk vždy přijímá slanou chuť jako příjemnou, protože už po dvou letech absence soli v pokrmech jsem vnímal náhodně podstrčenou chuť soli jako poměrně intenzivní nepříjemnost."

"Zapomeňte na sůl, naučte se dochucovat kořením a čerstvými bylinkami, které uvádí ve svých knihách Miroslav Légl. Získáte zdraví, vaše tělo se zbaví přebytečné vody, zmizí otoky na dolních končetinách, ale i v obličeji, vaše břicho splaskne. Když ale budete mít tu a tam neodolatelnou chuť na něco zakázaného, klidně si to dejte a nic si nevyčítejte. Hodně choďte pěšky, zvýší se vám tvořivé myšlení. Napadnou vás neočekávané myšlenky."
S tím musím souhlasit, lze si odvyknout!

Předchozí kniha Miroslava Légla byla mimo jiné plná báječných receptů, kde sůl nahrazoval bylinkami, ovocem, zeleninou, chuťově výraznými přísadami a člověk nakonec zjistí, že i opravdu dobré nesolené vařené maso je nejen chutné, ale že možná ve své lahodnosti předčí kdovíjak solené uzené nebo nachucené prosolené maso. Chutě se zjemňují. Ale také zjistíte, že okusit prvně nesolené jídlo není zrovna příjemný zážitek a že na sůl jsme prostě zvyklí. Je to jako drogová závislost. V knize Pozor sůl! se také dozvíte, že sůl je v jídlech a potravinách, ve kterých bychom to nečekali, v aditivech a že na ni vzniká úžasná z&aa cute;vislost. Taky jste závislí? Sůl je v podstatě stimulant, který působí na nervovou soustavu, ale díky své agresivitě na buňky těla, na nervový systém, nám způsobuje jaksi vedlejší příznaky jako jsou cukrovka, vysoký krevní tlak, obezita nebo negativně ovlivňuje i ledviny, trávicí systém a třeba i imunitu. Budete číst a možná chvílemi lapat po dechu, ale ani na jediný argument nemůžete najít jiný protiargument. Nevím, lze-li něco autorům vyčíst nebo vymluvit. Ono to totiž všechno dává naprosto logický smysl.

O autorech
MUDr. Josef Jonáš a Jiří Kuchař společně napsali knihy Zdraví v ohrožení - Hořká pravda o sladkém cukru a její volné pokračování Tak chutná štěstí, bestsellery Svět přírodních antibiotik, Zdravé střevo a Tvoje strava je tvůj osud. Miroslav Légl je autorem průkopnických knih Vaříme bez soli a Mezinárodní kuchyně bez soli a jiné chemie. S jejich články a příspěvky se můžete pravidelně setkávat v měsíčníků Regenerace.
Vydalo nakladatelství Eminent, 2016, www.eminent.cz

Eve Makisová: Tymiánové dopisy

28. května 2016 v 9:34 | R. Petříčková

"Máma stojí u krbu a přejíždí prsty po pohlednicích vystavených na římse, fialové vlčí máky, tulipány a hromady andělů. Tvá matka byla úžasná žena a všem nám bude moc chybět. Čte nahlas další vzkazy, stále ty stejné věty, ze kterých bolí srdce, slova, jež mají povzbudit. Sleduju, jak se jí na tváři mísí celá škála emocí, když se dostane k osobnějším vzkazům. Mariam byla drahokam, moc šlechetný člověk! Úžasná kuchařka, která dokázala s jehněčí plecí a uzenou paprikou hotové kulinářské zázraky. Babička za padesátiletou kariéru zdravotní sestry získala tolik přát el, že zaplnili celý kostel sv. Josefa a mnozí museli zůstat venku. Představuju si její stříbrem prokvetlé vlasy, výrazné lícní kosti, oči jako proud zelené řeky, stejné jako moje, zářící v olivové tváři; neproniknutelné oči, jež vás přinutily, abyste se do nich podívali ještě jednou."

Katarina potom v krabičce na dně skříně najde zvláštní písemnosti, které jsou psané v arménštině. Babička měla nějaké tajemství. Psané dopisy a deník. Najednou se zcela obyčejný příběh tří žen stává zajímavým, protože do něj vstupuje něco, o čem ani jedna z nich neměla tušení. Rozloučí se s bravurní kuchařkou tím nejlepším možný způsobem, první kapitoly knihy jsou voňavé, po koření, po pečeném skopovém, po sladkých řeckých moučnících a po veselosti, která s důstojnou něhou překrývá a hedvábným papírem balí věčné vzpomínky. Katarina potom odjíždí s kamarádko u na dovolenou na Kypr, kde chce na to všechno ještě pozapomenout, ale nachází tam nejen takovou letní lásku, ale také překladatele k záhadným dopisům a deníku.
Začínají se prolínat dvě dějové linie a kniha dostává naprosto jiný spád. Arménská genocida. Černá skvrna na historii lidstva, o které se nemluví. V těchto letech od událostí uplynulo sto let a tak i možná proto Eve Makisová oživila toto téma. Které jsem, přiznám se, neznala a musela jsem si ho vygooglit. Hromadné vraždění arménců tureckými válečníky okolo roku 1915 - 1918 mělo alespoň jedno smutné prvenství, prý první historicky dochované vyvražďování rasy v dějinách lidstva. Opovržení, hnus, krev, bolest, smrt… A kniha se láme díky babiččiným vzpomínkám do dějových linií, ze kterých vás opravdu přejde po z& aacute;dech mráz.
"Položili mě na zem, pod zády jsem ucítil neznámou měkkost a uslyšel ženský hlas.
"Celý hoří. To nemůže přežít."


Do nosu mě udeřila vůně gardénií smísená s pachem zaschlé krve. Upadal jsem do bezvědomí a zase přicházel k sobě. V jednu chvíli jsem byl doma v Kayseri a najednou zase v místnosti z hliněných cihel naplněné zemitým odérem. Slyšel jsem dětské hlasy, viděl tváře, duchy. Skláněla se nade mnou má matka, aby mě políbila na tvář, a najednou klečela vedle mé matrace žena s šátkem na hlavě a otírala mi obličej vlhkým, silně páchnoucím kusem látky. Rána na tváři byla pokrytá strupem, hnisala, svědila a do celého obličeje mi vystřelovala příšerná bolest. Z dálky se ozývalo mečení koz a kdákání slepic, má matka zpívala arménsky a mladé dívky tiše turecky. Rty se mi semkly kolem láhve a ústa mi naplnila chladná voda. Třásl jsem se zimou a modlil se, aby mi bylo teplo, a když přišlo, spalovalo mě a polévalo potem. Do vědomí mi pronikaly střípky reality, ale hned jsem znovu odplouval jako nadýchané semínko pampelišky unášené větrem.

O tři dny později jsem se probudil, slabý, ale při smyslech. Ležel jsem v holé zděné místnosti s podlahou z hlíny. Na háku na dveřích viselo mužské pracovní oblečení. Naproti matraci stál vysoký prádelník a ručně vyrobené závěsy rámovaly malé okno, pohrával si s nimi chladný vánek, který s sebou přinášel vůni gardénií."
Příběh se začíná prolínat způsoby, ve kterých nevíte, kdy vypráví babička a kdy se sami vnořujete do příběh, samovolně, na vlastní pěst. Celé to začne čtenáře obtékat a snad i občas chaoticky měnící se dějové linie a časové osy způsobí, že se zprvu třeba ztratíte v celém příběhu a začne působit nesourodě, ale díky tomu možná začnete číst pečlivěji. Jsem si jista, že autorka to udělala schválně, aby neustále zdůrazňovala specifickou mentalitu tamních lidí, abychom byli spolu s ní šokováni, následně zase uhlazeni tím, co se děje, abychom lépe pochopili historii a v neposlední řadě i obrovskou psychickou sílu Katerininy babičky, která s tí ;m, co bylo v dopisech a deníku žila desítky let. A nikdo to nepoznal.
Je to romantický, hladivý, válečný, drsný i syrový příběh s vůní tymiánu a dobrého jídla. Je s podivem, jak se to podařilo Eve Makisové do jedné knihy vtěsnat, ale podařilo se. Skvělé čtení pro horké letní dny… Pro dny, kdy kvůli Tymiánovým dopisům i večeři vynecháte.

O autorce
Eve Makisová se narodila v Nottinghamu. Její rodiče jsou kyperští Řekové, kteří emigrovali do Velké Británie v šedesátých letech minulého století. Vystudovala žurnalistiku a od roku 1994 působila jako dopisovatelka londýnského Evening Standard na Kypru. V roce 2001 se vrátila do Anglie. Momentálně žije s mužem a dcerou v Nottinghamu. Je autorkou čtyř románů. Kniha Tymiánové dopisy získala Zlatou medaili Aurory Mardiganianové, kterou uděleuje Armenian Genocice Museum.

Vydalo nakladatelství Argo, 2016, www.argo.cz

S.Gruneová: Na břehu jezera

5. května 2016 v 13:33 | R. Petříčková


Madeline a její manžel Elis se znemožní na silvestrovském večírku roku 1944 před celou filadelfskou společenskou smetánkou a Elisův otec mladému páru za trest omezí přísun peněz, který je pro ně jediným příjmem. Mladík si usmyslí, že otcovu ztracenou přízeň znovu získá, pokud dokáže to, co se jeho otci před mnoha lety nepodařilo. Musí "ulovit" proslulou lochneskou příšeru. Maddie se společně s ním a jejich nejlepším přítelem Hankem neochotně vydá přes Atlantik, navíc v době války, a svůj bezpečný svět nechává za sebou. Trojice se ocitne v zapadlé vesničce na Skotské vysočině, kde místní nemají pro privilegované vetřelce nic než opovržení ;. Potraviny jsou na příděl, panuje nedostatek paliva a klepání pošťáka může věštit tragickou zprávu. Přesto si Maddie drsný půvab a nenápadné kouzlo skotské krajiny zamiluje. Postupně se seznamuje se dvěma mladými ženami a život jí ukáže, že je svět větší a emočně bohatší, než si kdy myslela…

Tolik anotace knihy…
Maddie jsem si zamilovala. Ano, prvních pár stránek, možná pár desítek stránek jsem kroutila hlavou nad "panebože, JEJICH starosti bych chtěla mít", ve chvíli, kdy snobský párek řešil ještě snobštější problémy… a pak jsem se vydala na cestu, která byla drsná a kterou by nechtěla prožít žádná z nás. Cesta válečnou lodí plnou zraněných a popálených vojáků… Drsné Skotsko bylo cíl. Samo o sobě to není vlídná krajina, vše dovršila válka, a tak tam lidé musí více držet při sobě.

Ani jsem se nenadála a vlastně až nyní, když píši tento text, si uvědomuji, že se stydím za ten pocit, kdy jsem v prvních stranách Na břehu jezera, pohrdala textem, který Sara Gruenová napsala. To se tak někdo má, když řeší jestli má tchýně zrovna kyselý, nebo ještě o chlup kyselejší obličej a jestli jsem se z opice ráno neprobudila moc pozdě… Kdepak, vše bylo najednou pryč. Najednou příběh dostal takové grády, že jsem od něj nemohla odejít. Ponořil vás do úplně jiné vody…


Je na světě málo knih, do nichž vstoupíte.
Na břehu jezera je jedna z nich. Možná je škoda toho názvu, protože kniha je mnohem hlubší, ačkoliv se na břehu jezera odehrává, a především mnohem více intimně rozvíjí příběh Maddie. Jejího nelehkého dětství, obrovského podvodu, kterého se dočkala při svém pobytu ve Skotsku, osudových událostí s manželem i nalezení lásky, která je tu popisována tak eroticky, že zjihne i puritánská duše. Vlastně ten břeh jezera hraje v příběhu několikrát důležitou, někdy až mysteriozní roli, a právě těch pár okamžiků, které hraničily s nadpřirozenem jsem si z tohoto příběhu asi otiskla do duše navždy. Těch pár temných okamžiků se potom pojí s hostincem, ve kterém se děj odehrává, kde trojice zbohatlíků nocuje a právě Maddie tu prochází nejtěžšími okamžiky svého života. Zároveň však nejšťastnějšími.

Malé komorní dílo, psychologie postav, které se na ni nevraživě dívají, se kterými si postupně buduje nejen přátelský vztah, ale nachází i sama sebe a svou vlastní pokoru. Nečekané rozuzlení je možná romantické, ale nakonec jsem si řekla, že je vlastně logické. Že takhle by to v životě mělo být.
Popravdě, dostala jsem chuť přečíst si Vodu pro slony… Protože TOHLE bylo něco!

O autorce:
Sara Gruenová (nar. 1969) je americká spisovatelka kanadského původu. Na svém autorském kontě má celkem čtyři romány. Třetí z nich, poprvé vydaný v roce 2006, se stal mezinárodním bestsellerem a pod názvem Voda pro slony vyšel i v češtině. V roce 2011 se dočkal filmové adaptace. Její knihy byly přeloženy celkem do čtyřiačtyřiceti jazyků a na celém světě se jich prodalo přes deset milionů výtisků. Spisovatelka žije v Severní Karolíně s manželem, třemi syny, spoustou koček, psů, koní a ptáků a nejmlsnější kozou na světě.

Vydalo nakladatelství Argo, 2016, www.argo.cz

M. van Praag: Dům v ulici Naděje

3. března 2016 v 9:05 | R. Petříčková

Nebude trvat dlouho, snad jen pár vět, pár odstavců, a napadne vás, jak by asi tento zvláštní příběh vypadal zfilmovaný. Bylo by to velkolepé, leč komorní dílo. Herců by moc nebylo, ale jejich postavy by musely být mimořádně hluboké. Alba, hrdinka tohoto románu se po životním krachu dostala náhodou do zvláštního domu na konci ulice, kterou ještě nikdy neprošla. Zvláštní dům, ve kterém je paní domácí stará paní Peggy, stará, moudrá a šarmantní. Alba se dostává do domu, kde čas nemá žádné omezení. Přesto - máš na svůj pobyt přesně 99 dní a nocí, abys mohla posbírat střípky svého života a vydat se po své životní cestě dál.

V. Kafka: Život naživo

3. března 2016 v 8:59 | R. Petříčková

Vladimír Kafka je opravdu zvláštní člověk. Pustil se do tématu Jak překonat strach a nepřízeň osudu, což je také podtitul této knihy. Pustil se do ní odvážně a pokud čekáte nějaké stokrát omleté něco, budete tady asi velmi překvapeni. Měla jsem pocit, jako když jím hladkou čokoládovou pěnu. Četlo se to samo, četlo se to s chutí a narůstala ve vás pokora. Zároveň ovšem také strach. Život opravdu není jednoduchý a jeho složitosti, nespravedlivosti a těžké osudy tady nechybí. Ano, může to být děsivé, smutné a dojemné - ale i to je někdy součást života. Příběhy těch, kteří mu prošli životem, prošli a odešli, často na onen svět, si musíte číst s& nbsp;pocitem sounáležitosti k životu jako takovému.

J.Schrotter: Ozdravení těla i ducha

3. března 2016 v 8:54 | R. Petříčková


Věděli jste, že váš emoční stav ovlivňuje elektrochemické pochody v těle? Ty potom samozřejmě mají vliv na fyzické zdraví a některé emoce vyloženě a prokazatelně jisté zdravotní problémy vyvolávají. Autor v knize popisuje mnohé ukazatele zdraví, které si můžeme vyzkoušet sami. Sami se otestovat například ph slin nebo moči a své důvody má i různá vůně našeho dechu. Řekla bych, že toto je ten správný domácí lékař, protože umí logické a srozumitelné diagnostice našeho momentálního stavu.

V.Monet: Vědomá prostitutka

13. února 2016 v 13:15 | R. Petříčková


Takže, jak tvrdí autorka, pokud budete chtít být sexuálně vzrušující, budete muset opustit myšlenku na nevinnost a cudnost. Muže prý přitahují ženy sexuálně uvolněné a divoké. No, nebrala bych tuto knihu jako návod na první rande, ale může to být celkem fajn návod pro páry, kterým se ze života vytratilo vzrušení a oba mají sex živočišně rádi.
Autorka je totiž profesionální prostitutka. Otevřenost, s jakou píše a uvažuje o mužských i ženských sexuálních záležitostech, může uzavřenější povahy opravdu vyděsit. Ale když se otevřete, tak zjistíte, že ona jen do posledního záchvěvu využila a objevila každý kout lidské fyzické sexuální rozkoše. Abych jí nekřivdila, musím říci, že se zabývá i tantrou a lidskou duší a jinými formami milování, kdy opravdu tělo prostupuje láska, přesto však většinu knihu věnuje tomu fyzičnu.

J.Gruber: 36 smoothies pro duši

13. února 2016 v 13:04 | R. Petříčková


Sada 36 karet je jako každodenní inspirace. Schválně si zkuste vytáhnout jednu pro každý den! Mňam, dneska to bude mixovaná zmrzlina nebo božské kakaové smoothie? Nebo dobrota z planých rostlin? Je to napínavé dobrodružství, milé ozvláštnění dne, ve kterém víte, že maximálně prospějete svému tělu.

Yeonmi Parková: Abych přežila

3. února 2016 v 15:10 | R. Petříčková

Zdá se, jakoby člověk četl příběh z temného středověku. Ale je to jen pár let, Severní Korea však trpí hladomorem a lidé neznají nic než strach, pokřivenou psychiku svou i svých blízkých a touhu živelně přežít. Těžko věřit tomu, že knihu psala dívka, která vyrostla ve Severní Koreji, často měla hlad a se svojí sestrou hledaly kořínky a jedly vážky. Která přestála útěk, pašeráky, zneužívání i prodej svého těla, a docela velkou oklikou přes Čínu a Mongolsko se dostala do Jižní Koreji, kde teprve našla se svou matkou azyl. S úžasem zírala na sv t kolem sebe, který byl tak jiný než svět severokorejských lidí.

Benjamin Kuras: Jak zabít civilizaci

11. prosince 2015 v 10:12 | R. Petříčková

Takže. První varování. K téhle knize to chce buď něco měkkého pod zadek, nebo panáka něčeho ostrého. Kdo se zajímá o historii a je jeho koníčkem, ten patrně neutrpí tak velký šok. Ostatní mají možnost si udělat svůj vlastní názor na to, jak historie zabíjí jednotlivé civilizace. Je s podivem (nad nepoučitelností člověka), jak se to děje neustále podle velmi podobných vzorců. Třeba ve chvíli, kdy začneme dobrovolně odevzdávat své kulturní dědictví agresivnějším národům. Za dobrotu na žebrotu, dalo by se říci. Druhým děsivým faktem na této knize je uvědomění, že kniha vyšla v září tohoto roku a naprosto přesně předpověděla listopadové události v Paříži. Ne nějakým věšteckým uměním, ale čistou logikou. Ve chvíli, kdy se tady dočtete, jak to vlastně s onou multikulturní společností ve Francii vypadá, musí i slepému dojít, že to je o koledování si o něco takového. Kdo zapomíná svoje dějiny, je nucen je opakovat.

Česká raw food: Tajemství těch nejlepších

11. prosince 2015 v 10:04 | R. Petříčková

Skvělý tým autorů se tu podělil nejen o své recepty ze syrové stravy, ale také o zkušenosti na téma "jak se žije českým podnikatelům v raw food". Pět různých zaměření, pět různých cest a navíc soubor se stovkou receptů, o kterých lze bez nadsázky říci, že jsou prostě chuťově luxusní. Nejvíce ovšem zaujme pět názorových střetů s realitou v českých podnikatelských kotlinách.

Owen Marcus: Pochlap se!

1. prosince 2015 v 12:26 | R. Petříčková

Kniha o dospělosti, která vlastně nikdy nepřišla. Jak vlastně nazvat muže, který prochází životem a nedospěl? Nedostal tu možnost, ale neustále cítí ten obrovský tlak, že mu něco chybí, že něco potřeboval jako dítě, ale nedostal to… Neustále se pak snaží nevědomě brát ze svých přátel, ze svých partnerek, ze své práce a skončí vyčerpaný a nešťastný. Protože nikdo než rodiče, než iniciace chlapce v muže, nemůže tento deficit překonat.

Pema Chödrön: Místa, která vás děsí

1. prosince 2015 v 12:21 | R. Petříčková


Vždycky máte volbu, říká v předmluvě autorka Pema Chödrön, buď dopustíme, aby nás životní okolnosti zatvrdily, a my v sobě nechali narůstat vztek a strach, nebo jim dovolíme, aby nás obměkčily, a my se tak stali laskavějšími.

"Nedopusť, aby tě životní okolnosti zatvrdily," řekla jednou jedna moudrá stará žena autorce, která už je mimochodem také starou moudrou ženou, buddhistickou mniškou a učitelkou v klášteře pro Evropany v kanadské provincii. Najít na těžkých životních situacích to dobré a naučit se postavit strachu, nejistotě a smrti (sebe samých nebo svých okolností, svých snů a jistot), je nesmírně těžké. Byla jsem tedy velmi zvědavá, jakým způsobem se s tímto tématem vypořádala právě tato žena a jaké poselství v této knize přináší.

Virtue, Valentine: Andělské tarotové karty, KNIHA

13. listopadu 2015 v 12:57 | R. Petříčková


Tak tenhle tarot si prý zaslouží celou krásnou velkou knihu. To stojí za pozornost! DoreenVirtue měla jednoho dne jasnou vizi o tom, že společně s RadleighValentinem vytvoří nějakou přívětivou tarotovou sadu - Andělské tarotové karty. Byl rok 2011 a ona měla cestu do Denveru v Coloradu, kde Radleigh žije, měla tam autogramiádu. Slovo dalo slovo a nakonec začali oba na těch kartách pracovat. Obrázky jim namaloval Steve A. Roberts a všichni měli jediný cíl - zbavit tarot všech slov a výjevů nahánějících hrůzu. Přitom si jejich tarot zachoval svou hloubku a tajemství.


Doreen vyndávala z klasického tarotu špatné karty
Než byly Doreen vydány její vlastní karty, představte si to, používala k větštění tradiční tarotové karty, ze kterých ale vyndala celou Malou arkánu a z Velké arkány odložila karty, které vzbuzovaly strach. A tehdy asi vznikla poprvé myšlenka udělat tarotové karty přesně tak, jak si ona celou karetní řadu představovala.
Z Andělských tarotových karet nejspíš poznáte, které karty si ve svých začátcích vyřazovala, protože některé z Velké arkány jsou přejmenované. Je dobře, že potom přišla spolupráce s Radleigh Valentinem, protože bez něj by nevznikla tato zvláštní tarotová sada, která se nyní dočkala i rozšířené, velké, tištěné knihy.
Karty tu jsou rozebrány z různých úhlů pohledu a tím, že se dívá na ty prvoplánově negativní jiným pohledem, má i třeba taková celotarotvá "Bláznova cesta" trošku jiný nádech. Od začátku do konce, příběh našeho vlastního vývoje. Nepříjemné mezníky jsou zdůrazněny jejich pozitivním významem. Doreen hledá z negativních karet cestu ven.
Podívejme se třeba na součást "Bláznovy cesty" a sice na kartu Smrt, která je z celého tarotu nejobávanější. Tady je přejmenovaná na Osvobození:
"Díky nedávným zážitkům jste si ujasnili, na čem vám skutečně záleží. Také jste si uvědomili, že jsou ve vašem životě situace a lidé, kteří již nepřispívají k božímu smyslu vašeho života. S otevřenou náručí přijímáte konce, bez nichž byste jako Snílek (pozn. tady přejmenovaný Blázen) nemohli dál růst a tvořit nové, vytoužené začátky. Procházíte duchovním přerodem."

Andělské taroty jsou jiné
Již z této ukázky jste si mohli všimnout, že karty jsou jemnější. Jsou zaměřeny na hledání odpovědí, na hledání cesty ven i ze svízelných situací. Mají poučit, mají pohladit, poradit, kudy se dát. Většina knihy je pak věnována každé kartě jednotlivě a tam se můžete ponořit i do symboliky nejen obecné, ale i té, která je zobrazena na obrázku - to dobře působí na emoce. A poté i něco pro logicky zaměřené čtenáře a vykladače. Andělské číslo, astrologický výklad nebo symbolika lidí - tyto zvláštní popisky spojují každou kartu s čísly, která mají v andělské říši svůj nezanedbatelný význam. Dále astrologické aspekty, které potěší každého, kdo se rád zabývá planetami a charakteristikami znamení. I tohle totiž hraje v tarotu velkou roli a každá karta má i takový význam.
Třeba Královna Ohně.
"Královnu Ohně charakterizuje znamení Berana s notnou dávkou vlastností znamení Ryb. Pro Berana je typické uskutečňování úžasných věcí. Stojí na samém začátku zvěrokruhu, a proto se zaměřuje na tvorbu. Ryby mají zase velmi pečující povahu a rozvinutou intuici a dokážou vycítit potřeby druhých. Není těžké pochopit, že se z kombinace těch dvou znamení zrodila tak vášnivá a pečující osoba, jakou je Královna Ohně. "
Andělské tarotové karty je kniha, jež skvěle doplní pohled na taroty jako celek. Cením si ji pro její lehčí nadhled a i pro některé příklady výkladových schémat, která jsou velmi inspirativní.
Prostě, podařil se záměr. Bojíte-li se klasických tarotů, sáhněte po této jemnější verzi. A možná vám opravdu budou andělé stát za zády a promlouvat k vám skrze tyto něžné a kudrlinkaté kartičky…

O autorech:
DoreenVirtue, Ph.D.,
je psychoterapeutka duchovně spolupracující s říší andělů a víl a autorka mnoha knih o andělském léčení. Léčení s anděly, Andělská terapie, Božská magie, Rady andělů na každý den, Léčivé zázraky archanděla Rafaela, Zázraky archanděla Michaela, Andělské rady pro šťastný život a mnoho dalších. Také její vykládací karty jsou zdrojem inspirace a štěstí milionům čtenářů po celém světě. Doreen se zabývá také emocionálními souvislostmi s nutkavým přejídáním, které probírala v báječných knihách Zbavte se svých kil bolesti, V zajetí jídla a řeší otázky kolem zdravého životního stylu.

Radleigh Valentine,
je mezinárodně uznávaný řečník, spisovatel, jasnovidec, rozhlasový moderátor a bývalý daňový poradce. Po odchodu ze světa financí se proslavil jako spoluautor velmi úspěšných Andělských tarotových karet. Radleigh dokáže pobavit i poučit zároveň. Má schopnost vtipně vyjádřit i ty nejsložitější myšlenky.
Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2015, www.synergiepublishing.com

Pavlína Brzáková: Stíny na kupecké stezce

1. října 2015 v 12:41 | R. Petříčková


Pokud znáte předchozí knihu Pavlíny Brzákové, Dědečka Ogeho, tak věřte, že toto je další skvost do sbírky těch do duše nejpronikavějších knih! Je to příběh, do něhož tentokrát ale výrazně vstupuje ženský prvek, krásná cizinka Alapču (která si mimochodem po celou dobu zachovává vzrušující tajemství) a celá tunguzská oblast, vesnice i život pastevců v tajze se stává zase úplně jinou. Dědeček Oge byl hlubší, věnoval se podsvětí, minulosti, dlouhému hlubokému vyprávění, vzpomínání, dlouhé časové linii s propojením dalekých předků. Tady je to více o běžném životě, o příběhu těžkých životů místních lidí, příběh je situován v krátkém časovém úseku.

Jančík, Štolleová a kol.: Pivo, zbraně i tvarůžky

1. října 2015 v 12:36 | R. Petříčková


Náročný úkol na sebe vzal kolektiv autorů, jen co je pravda. Obohatit pohled na hospodářské dějiny i pohled na podnikání a jeho souvislosti. Tento pohled na historii je opomíjený, většinou se učíme a mluvíme pouze o politické historii, ale ekonomika a fakta, jak se ve které době žilo podnikatelům, to se jen tak nedozvíme. Přitom to dějiny ovlivňuje snad ještě víc než politické směry.

Adyashanti: Pád do milosti

23. září 2015 v 9:45 | R. Petříčková


Kniha, která přivede člověka k umění prožít si přítomný okamžik. Zastavit zběsilé myšlenky v hlavě a naučit se prožívat přítomnost. A také emoce, se kterými lze velmi efektivně komunikovat. Nenechte se odradit občasnou poetičností, se kterou se autor rozplývá a pečlivě mu naslouchejte, protože sem tam prosvitne vzácná moudrost.
Mne třeba naučil naslouchat svým emocím. Jsou totiž výborný vodítkem. Ovšem jen ty emoce správné, vedené srdcem, nikoliv myslí.

Katja Kettu: Porodní bába

23. září 2015 v 9:36 | R. Petříčková


Kniha, která je rozsáhlou a syrovou informací o laponské válce od června 1944 do května 1945. Německá válka ve Finsku. Očima historie na přebalu kniha a v knize pak syrový a krví a laponským mrazem čpící příběh. Jak správně napsal na obalu knihy jeden z recenzentů, je to příběh, který se nečte, on se žije, nemůže vás nepohltit, říká… Ano, ale já dodávám, že je to pohlcení jen pro silné žaludky. Dalo by se říci, že vás autorka ani nenechá vydechnout, odpočinout, protože nejspíš takový byl svět druhé světové války ve Finsku. Realita je nesmírně drsná a už v polovině knihy vás nutně musí napadat, jak houževnatá musí někdy být lidská duše a jak odolný lidský organismus, aby vydržel to, čemu jsou místní postavy vystavovány.

David Michie: Kouzelník ze Lhasy

9. září 2015 v 12:34 | R. Petříčková


Autor bestselleru Dalajlamova kočka přišel s další knihou. Možná za to mohla moje velká očekávání, ale tohle je jiné. Na druhou stranu jsem už dávno nezažila takový vzdušný HUPS a nadšup (nikoliv sešup) v četbě jediné knihy. Zatímco na začátku mi připadala celkem jednoduchá, děj průhledný a tak nějak občas násilně nastavovaný teoretickými moudry z buddhismu a přišlo mi, že ničím už nepřekvapí, protože je neuvěřitelně průhledný, zhruba ve dvou třetinách nastal celkem slušný obrat. Náhle děj získává spád, začíná vám běhat mráz po zádech a všechno to, co vás na začátku možná nudilo, si sedá v dalším ději do velmi zajímavých souvislostí. Obě dvě dějové linie dost dlouho záhadným způsobem spojují podivné sny hlavního hrdiny.

Louise L. Hay: Miluj svůj život 2016

9. září 2015 v 12:25 | R. Petříčková

Nádherný nástěnný kalendář probouzí radost ze života. Snad díky mistrnému výtvarnému dílu Joan Perrin-Falquet a snad díky velmi praktickému rozložení, které přesně pokryje takové obyčejné rodinné potřeby záznamů. Okénko pro každý den je akorát tak velké na jednu nebo dvě běžné poznámky a hlavně poskytuje báječný přehled o celém měsíci. Obrázky, které kalendář doprovází mne okouzlily už v předchozích letech, protože tento kalendář vychází každý rok. Buď je maluje autorka stále krásnější, nebo jim víc a víc propadám. Jejich hloubce a veselosti, jejich energii…

Louise L. Hay: Láskyplný rok 2016

9. září 2015 v 12:16 | R. Petříčková


Jak si každý den zpříjemnit a dát si dobrý čaj, slepičí polévku či hladivou kávu PRO DUŠI? Hezounký milounký stojací kalendář na stůl je příjemný na spočinutí okem a ještě vlídněji jej přijme lidská duše. Taková malinká dobrůtka pro každý den. Louise L. Hay vytvořila opět kalendář pro příští rok s 365 afirmacemi, který nám nabídne každý den lehkou milou potěchu a vzpruhu pro unavený mozek a okoralé srdce.

Arielle Essex: Zázraky v praxi

15. srpna 2015 v 9:47 | R. Petříčková

Je rozhodně škoda, že se tato kniha jmenuje tak nějak komerčně, protože výstižněji by se mohla jmenovat nějak jako CESTA K UCELENÍ A ZHOJENÍ SEBE SAMÝCH. Nečekala jsem od ní tak kvalitní obsah a pomalý, plíživý, až podvědomí oslovující jednoduchý styl.

 
 

Reklama