Cesta Srdce

Šarabda das: Zázračná cesta

26. února 2015 v 14:17 | Libertus
Až do věku 18-19 let jsem byl jako každý jiný v Srbsku zaneprázdněný pokusy proměnit své materiální sny v realitu: dobra práce, velké auto, dům nebo byt s krásnu ženou a spoustou dětí s růžovými tvářičkami.

Všechny mé myšlenky byly zaměřeny na uskutečnění tohoto snu, až jednoho dne - a dodnes nevím, proč a jak - najednou jsem dostal jiné vize toho snu, realistické. Rodina bojuje, nedorozumění, hluboce zakořeněné sobectví a netolerance.
V tu dobu každý den postrádal smysl, dokud nepřišla myšlenka na sebevraždu jako řešení mého zoufalství. Tato myšlenka mi vyvstávala na mysli čí dál více.
Štěstí, radost, spokojenost - to bylo pro mě něco, na co jsem si jen matně vzpomínal. Vědom si této slepé uličky, jsem se stal zoufale snažícím nalézt nějaké řešení, nějaké útočiště.
Úplně bez naděje a sám jsem bloudil ve tmě, tak či onak jsem bojoval.
Snažil jsem se zapomenout na všechny své strasti a problémy tím, že jsem se ponořil do pití, kouření, spánku sportu, sexu atd., jinými slovy, nevěděl jsem, jak se dostat ven z toho hlubokého bahna, kde jsem byl. Tak jsem se ponořil ještě hlouběji - dost hluboko, abychom já i to bahno byli úplně skryti. Myslel jsem si: "Nechte mě pohltit nicotou, tmou, bezvědomím."
Po dokončení střední školy jsem musel jít do armády, kde jsem ještě hlouběji realizoval prázdnotu materialistického života, která mi zde byla vyjevena.
Po vojně jsem šel na vysokou školu, ale po celý rok jsem zažíval ještě větší prázdnotu a nesmyslnost.
Pak se objevil první náznak naděje. Na vysoké škole jsem se setkal se studentem, který mi začal vyprávět o józe, zejména transcendentální meditaci. Začal jsem tedy praktikovat, meditovat patnáct minut dvakrát denně a našel jsem v tom alespoň nějakou úlevu. Myslel jsem, že jsem konečně našel to pravé. Takto uběhly dva roky.
Pak, i když poněkud spokojený, jsem začal cítit potřebu skutečného očištění a konkrétnější odpovědi na životní otázky.
Věděl jsem o hnutí Hare Krišna a dokonce jsem byl přitahován mahá mantrou a Bhagavad gítou takovou, jaká je. Ale můj spolužák mi poradil:" Drž se dál od té sekty." A tak jsem se o Hare Krišna nezajímal.
Při jedné příležitosti jsem byl v domě svého přítele v nedaleké městě, hledal jsem v jeho knihách něco zajímavého.Vzpomínám si, že na těch knihách byla taková slova jako jin-jang, tantra, Freud, Jógánanda a jóga, až jsem našel Bhagavadgátu takovou, jaká je. Neznámý hlas ve mně řekl:"To je to, co hledáš. To je skutečná Pravda. Zde najdeš odpovědi na své otázky.
Vezmi sit tuto knihu a přečti ji, studuj ji. Úplně se odevzdej, jakož i každému slovu v ní. Uctívej každou její stránku."
Ale když jsem tu knihu otevřel a četl slova "Hare Krišna", okamžitě jsem si vybavil radu mého spolubydlícího a dal jsem ji stranou, jako by to bylo něco nebezpečného.
Později se onen vnitřní hlas ke mně vrátil, když jsem viděl poprvé Krišnův obrázek. "Ozdob obraz květinami," řekl mi hlas. "Uctívej ho. Medituj na tuto osobu." Bohužel, když jsem zjistil, ž eta osoba byl Krišna, opět jsem si vzpomněl na radu svého spolubydlícího a řekl jsem si, že ten hlas musí být halucinace.
Přesto, můj odpor slábl. Zřejmě náhodou jsem šel na concert, kde byla představena kapela Nitjánanda, rocková kapela srbských oddaných. Speciálním hostem ten večer byl jeden zezasvěcujících duchovních mistrů v hnutí Hare Krišna, Jeho Svatost Šačínandana Svámí.
Ten concert byl pro mě zlom. Po této noci jsem už nemohl praktikovat transcendentální meditaci. Místo mantry transcendentální meditace v mé mysli proti mé vůli neustále zněla Hare Krišna mahá mantra.
Velmi brzy se stala mahá mantra vším, co mi v mém životě dávalo pocit uspokojení a vnitřního naplnění. Zpíval jsem ji téměř neustále při vykonávání svých každodenních povinností. Všechna úzkost, těžkosti a neštěstí zmizely z mého srdce a já myslel, že nikdona celém světě nemůže být šťastnější než já.
Po nějaké době začali všichni členové mé rodiny číst knihy Šríly Prabhupády a zpívat Hare Krišna, takže se můj domov pomalu měnil na duchovní svět. Čtením knih Šríly Prabhupády jsem pochopil, že je důležité přijmout pravého duchovního mistral a získat zasvěcení.
K dosažení tohoto cíle musím žít ve společnosti oddaných.
Ale nevěděl jsem, jak se mám setkat s oddanými, protože v té době jsem žil v bosenském městě Travnik, kde žádné chrámy Hare Krišna nebyly. Byla válka a vojenské síly a barikády stály uprostřed města. Boje mezi Srby, Chorvaty a muslimy se odehrávaly ve všech možných kombinacích - Srbové proti Chorvatům, muslimové proti Srbům, Chorvati proti muslimům atd., a abych se dostal ven z Travniku, musel jsem projít přes všechny ty fronty.

Stáváte se tím, na co myslíte.

30. ledna 2015 v 9:30 | P. Havlíček
"To je pitomost." říká Lojza ve chvíli, kdy dopíjí už pátý škopek vychlazené desítky. "Už dvacet pět let myslím na to, že vyhraju ve sportce a pořád nic. Kdyby to bylo tak, jak říkáš, starosto, už bych byl dávno milionářem a válel bych si šunky někde v Karibiku.".

"Ale Lojzíku, ty sis to vyložil po svém." namítám a argumentuji: "Zkusím ti to vysvětlit, třeba tady na Václavovi. Ten se oženil a začal přemýšlet o vlastním domě. Vyběhal si stavební povolení, dva roky s celou rodinou dřeli na stavbě a dnes už bydlí ve vlastním domečku. Václav celé dva roky nemyslel skoro na nic jiného, než na svůj dům a své myšlenky zhmotnil v jeho realizaci. Výsledkem jeho představ a tužeb je rodinný dům."

"A teď po pravdě, na co jsi myslel celé dva roky ty, Lojzo? Dopoledne postáváš s Frantou u sámošky a slopeš lahváče, v poledne zajdeš do jídelny na guláš a když odpoledne otevřou hospodu, většinou tam, jako věrný štamgast, jsi první a odcházíš poslední. Zhmotnění tvých každodenních myšlenek je maximálně tvoje prázdná peněženka, kdy většina jejího obsahu padne na alkohol a cigarety."



Podobných příběhů s falešným stavem mysli je celá řada:



Z Lojzy, který myslí jen na zlatavý mok, se po létech stal alkoholik.
Z člověka, který upne svoji mysl na to, jak někoho okrade, se stane zloděj.

Z člověka, pro kterého se stává hlavní náplní jeho mysli jídlo, se, se vší pravděpodobností, stane tlouštík.
Osoba šířící kolem sebe pomluvy, nenávist a závist se velmi těžko stane člověkem, kterého by měl někdo rád a se vší pravděpodobností ho následně jeho okolí vytlačí na okraj společnosti.



Takhle jednoduše to funguje i u pozitivních příkladů:



Pokud se lidská mysl soustředí na to, že smysl života spočívá v profesi, ať už se jedná o zdravotní sestru, řidiče náklaďáku nebo majitele firmy, se vší pravděpodobností se tak i stane.
Pokud sportovec zaměří svoji mysl na cíl dosáhnout lepších sportovních výsledků, pak se mu velmi pravděpodobně podaří na ně dosáhnout.
Ze současného pokrokového vývoje lidstva je zřejmé, že pokud svoji mysl upneme k jakémukoli cíli, lze dosáhnout všeho, co lidská mysl předurčí.





Mysl je otevřenou bránou ke zhmotnění lidských představ, přání a snů. Člověk je prostřednictvím své mysli tvůrcem svého osudu. Je mu dána možnost si takto napsat scénář životního štěstí, ale také neštěstí. Kterou cestou se člověk dá, je jen na něm samém. Vaše schopnosti, nadání a vnitřní síla mysli jsou cestou ke stanovenému cíli, kdy se vám do cesty mohou postavit jen vaše vlastní negativní myšlenky, spoutané nedůvěrou v sebe sama, ochromené závistí, nenávistí, lakotou, leností a lží, což vám sežere všechnu energii a moudrost potřebnou k dosažení vysněného pozitivního cíle, po němž toužíte.



Pokud člověk pochopí zákony přirozenosti a nastaví cíle svého myšlení pozitivním směrem tak, aby mu pomáhalo a ne škodilo, objeví to, čemu se říká lidské štěstí.



Štěstí samo je uzamčené v jednoduché definici přirozeného moudra, kterou může odemknout jen ten, kdo její podstatu pochopí.



Tato definice má mnoho podob, jednou z nich může být i tato: "Nečiň lidem nic, co nechceš, aby oni činili tobě."



Myšlenka je logickým obrazem následné skutečnosti s pozitivním nebo negativním dopadem na jejího autora.

Lidé, kteří tuto přirozenost pochopili, kráčí životem tak, jak si ho předurčili.



Stejná pravidla fungují pro rodinu, firmy, společnosti, ale i celé státy. Bohužel to je vždy o nejvýše postavené dominantní osobě. Odhalit rétoricky nadaného zloducha, který se uchází o přízeň voličů, aby mohl posléze páchat nepravosti, nebývá pro občany jednoduché, neboť politici používají média k sofistikovanému vylepšení svých neslaných a nemastných morálních profilů. Přitom mnohdy stačí se jen podívat na jeho životní příběh a porovnat sliby se skutečnou, daným člověkem napsanou, životní realitou.



Moudrost a úroveň pozitivních vlastností těch, na nichž závisí prosperita jednotlivce, rodiny, firmy nebo dokonce státu jako celku, je do značné míry odvislá od myšlenkové čistoty těchto představitelů.



A tak v zájmu poznání skutečnosti, jakými vlastnostmi ten či onen politik disponuje, by nebylo od věci, aby své pozitivní a negativní vlastnosti politici uváděli ve svých životopisech. To by to měl volič o hodně jednodušší s výběrem svého kandidáta... Samozřejmostí by v této souvislosti měl být závazek politika, že pokud se ukáže, že vlastnostmi, které uvedl před svým zvolením, nedisponuje, bude muset ze zákona (k tomu určenému) ze své funkce automaticky odstoupit.



Jednoduchý příklad: politik v dotazníku zaškrtne pozitivní vlastnost - věrnost a následně je usvědčen z nevěry. Pravdomluvnost- a následně lže, jako když tiskne. Poctivost - a následně vyplatí své kurtizáně tučnou neoprávněnou odměnu, nebo šlohne protokolární pero. Zodpovědnost- a následně podepíše smlouvu na předražená letadla nebo obrněné transportéry. Pozitivních i negativních vlastností má člověk celou řadu, ve své podstatě daná osoba jejich uvedením a (ne)ztotožněním se s obsahem jejich popisu odhaluje svůj morální profil.



Vše by zastřešovala smlouva o výkonu státní služby. Její porušení by znamenalo okamžitou ztrátu získané politické, manažerské nebo zaměstnanecké pozice (mandátu). Jednoduchá a účinná metoda pro zachování čistoty morálního profilu politické reprezentace placené z daní občana.



A moje otázka závěrem zní:



Tak co, vážení, myslíte, že bude líp? Já jsem z podstaty optimista a věřím, že ANO. Jen je třeba politiky k podstatě výše vyjmenovaných pozitivních principů zodpovědnosti za svá politická rozhodnutí dokopat.

Zdroj: Petr Havlíček blog
 
 

Reklama