Básně

Hymnus na neviditelného

11. ledna 2015 v 11:02 | Libertus
Stvořil jsem nového člověka,
On neviditelným se stal.

Vdechl jsem mu život kouzlem,
by dobře nás reprezentoval.

Z prachu země a popela povstal,
však časem rozplynul se v dým.

Nikdy se do ničeho moc nepletl,
měl svoji hrdost, to dobře vím.

Z bytu vycházel po špičkách,
aby se s nikým nesetkal.

Potichu přitom našlapoval,
pomalu, neslyšně dveře otevíral.

I myška by mu mohla závidět,
když se po pěšině procházel.

Když už s někým zápolil,
pak pouze jako silnější se slabým.

Nikdy se nikoho nezastal,
druhýmu nepomohl. Před silnějším raději ustupoval.
Sám sebe však povýšil na pána,
na pána z Nemanic.

Jen aby o něm zmínky nebylo,
vždy v koutku jako pěna sedává,
aby se na něj nepřišlo,
je jedno, co za zády se mu odehrává.

V dějinách pro něho místo není,
on hrdinům se vysmívá.
Pokaždé stáhne se do ústraní
a svoji chvíli vyčkává.


Meditace

16. prosince 2014 v 8:30 | Libertus
Seděl jsem v tichém spočinutí.
Zaslech jsem mávnutí křídel,
bylo nekonečné a dlouhé.
Zvuk pronikal do mého nitra
a já se vnořil do ticha.
Za svitu luny naslouchám větru,
motýl se vznesl do ztichlé krajiny.
Tak dotklo se mě nekonečno
a já uviděl Cestu.

Stromy jsou cesty

5. května 2014 v 10:28 | Libertus
Stromy jsou cesty do nebe
a já po nich kráčet budu,
cestou dalekou a hlubokou,
dotknu se hvězd a stromy mne povedou.
Stromy jsou cesty bez hranic,
poutník v osamění po nich kráčí,
v nebeském objetí se stromy
stanou hvězdami a z jejich
a z jejich spojení vznikají Cesty pro
další poutníky.
Půjde mi někdo v ústrety?

 
 

Reklama