Bajky

Citát pro tento den 31

22. května 2014 v 7:19 | čajovna
Většina lidí je tak zaneprázdněna vyděláváním na živobytí, že ani nemá čas vydělávat peníze. - Joe Karbo

Žíznivá vrána

19. května 2014 v 6:56 | čajovna
V Indii je v létě velmi teplé počasí. Kdysi dávno žila jedna vrána. Vrána měla v tom horku velkou žízeň. Hledala vodu, aby žízeň uhasila. Kvůli horku nemohla vrána odletět příliš daleko. Byla unavená a cítila, že za několik hodin zemře. Ale stále věřila, že vodu najde. Ještě jednou vzlétla, když tu uviděla pod stromem hrnec. Letěla k hrnci a viděla, že uvnitř je voda. Ale naneštěstí byla vodní hladina příliš nízko, takže do vody nemohla ponořit svůj zobák. Byla zklamaná, ale byla také statečná a chytrá. Stále přemýšlela, jak se dostat k vodě. Napadlo ji, že by mohla nasbírat drobné kamínky a naházet je do hrnce, aby hladina stoupla. Úplně vyčerpaná, ubohá vrána nasbírala mnoho kamínků. Jak házela kamínky do hrnce, zjistila, že hladina stoupá. Stoupání hladiny ji povzbudilo. Pracovala rychleji, přestože byla unavená. Po několika minutách hladina vody vystoupila. Vrána mohla ponořit svůj zobák do vody a uhasit žízeň. Vrána poděkovala bohu za svůj dobrý nápad a odletěla.
Milé děti, podobně ani my se nesmíme vzdávat naděje, když se dostaneme do nesnází. Musíme přemýšlet, jak bychom problém vyřešili.

Želva a orel

18. května 2014 v 9:08 | čajovna
Želva si myslela, že její život na zemi není vůbec radostný, když viděla, jak mnoho ptáků létá ve vzduchu. Také chtěla létat. Říkala si, že by se dalo létat, jen kdyby se mohla dostat vzhůru do vzduchu. Jednoho dne přilétl na velký balvan vedle želvy orel, aby si odpočinul. Želva požádala orla, aby ji naučil létat. Říkala: "Za odměnu ti dám všechno bohatství moře." Orel věděl, že želva nemůže létat a že se pomátla na rozumu. Namítl: "Nikdy nebudeš umět létat." Ale želva ho prosila znovu a znovu. Orel nakonec řekl: "Ano, vynesu tě do vzduchu." Orel vynesl želvu velice vysoko, vysoko do vzduchu a pak ji nechal, aby letěla, pokud bude umět. Než mohla želva orlovi poděkovat, spadla na kámen a zlámala si vaz.
Milé děti, neměli bychom chtít dělat to, co neumíme, jinak si můžeme ublížit.

Želva a králík

18. května 2014 v 8:56 | čajovna
Kdysi dávno žil v džungli králík. Běhal velice rychle. Na svou rychlost byl velmi pyšný. Jednoho dne se zvířata z džungle rozhodla uspořádat závody v běhu pro všechna zvířata. Pozvána byla všechna zvířata, ale když viděla, že závodí i králík, rozhodla se, že se nezúčastní. Na startovní čáře stála jenom jedna želva. Králík a ostatní zvířata se želvě smáli a škádlila ji, že pro králíka není žádným soupeřem. Ale želva stála na svém. Závod začal. Králík běžel rychle a želva se pohybovala velice pomalu. Králík si říkal, "Ta želva se zbláznila, když se mnou chce závodit v běhu. Ten závod mohu vyhrát snadno. Proto si na chvíli zdřímnu a až pak poběžím." Králík spal příliš dlouho a když doběhl do cíle, uviděl, že želva se sem dostala u před ním.
Králík si o sobě myslel příliš, a tedy závod prohrál. Proto bychom si, děti, neměli o sobě myslet příliš.

Vrány a Monika

18. května 2014 v 8:53 | čajovna
Na balkon položila paní talíř s krmením pro ptáky. Přišla kočka Monika a začala jíst. Viděla ji vrána. Vrána řekla: "Kéž bych to jídlo měla já!" Ale Monika by vráně nedovolila jídlo sníst. Vrána tedy odlétla, aby zavolala ostatní vrány. Řekla: "Pojďte mi pomoci. To jídlo získáme." Vrány se rozesadily kolem Moniky a spustily: "Krá, krá, krá !"
"Jděte pryč!" řekla Monika a zavrčela. Jedna z vran zatahala Moniku za ocas. Monika se za vránou rozeběhla, ale ta jí ulétla. Zatímco byla Monika pryč, ostatní vrány z jídla ujedly. Monika se vrátila a vrány ji znovu zatahaly za ocas. Takto mohly všechny vrány nějaké jídlo získat.
Když si navzájem pomůžeme, můžeme dokázat věci, které bychom sami nezvládli.

Vrána a liška

18. května 2014 v 8:52 | čajovna
Kdysi dávno žila jedna vrána. Seděla na větvi stromu a držela kousek chleba. Pod tím stromem bydlela liška. Měla hlad a hledala nějakou potravu. Uviděla vránu, jak sedí na větvi s chlebem v zobáku, ale neuměla vyskočit tak vysoko a neuměla ani létat, aby chléb popadla. Přemýšlela, jak od vrány chléb získat. Kdyby vránu požádala, tak ta by jí chléb nedala. Náhle dostala liška nápad. Zavolala na vránu: "Moje drahá přítelkyně vráno, žijeme tady společně už dlouhý čas. Dnes jsem na tebe myslela. Zdá se mi, že jsi nejkrásnější ze všech ptáků a také máš ze všech ptáků nejsladší hlas. Žijeme tak dlouho společně, proč bys mi nezazpívala svým sladkým hlasem nějakou sladkou píseň? Vrána neprohlédla její lest a byla velice šťastná a pyšná. Naplněna pýchou, že umí zpívat lépe než všichni ostatní ptáci, otevřela zobák ke zpěvu a kus chleba spadl dolů na zem. Liška chléb sebrala a utekla.
Milé děti, z povídky nám plyne ponaučení, že můžeme věřit chvále druhých, ale jejich slova a smysl chvály bychom měli přijímat s opatrností.

Volavka a rak

18. května 2014 v 8:51 | čajovna
Kdysi žila u ramnagarského jezera stará volavka. Nedokázala se už soustředit natolik, aby chytila plovoucí rybu. Jednoho dne jí napadlo, jak ryby chytat. Nabídla rybám přátelství. Předstírala, že se stala "sadhu", opustila všechny světské věci a stala se vegetariánkou. Prohlašovala, že má ryby ráda. Ryby jí uvěřily. Řekla, že chce rybám pomoci, protože toho roku nepřijde monzun a rybník vyschne, nebo» je velmi malý. Ryby volavce smutně naslouchaly. Volavka dále rybám navrhla, že je může vzít do velkého jezera. Ryby řekly, že neumí chodit po zemi. Volavka jim řekla, že je může do velkého jezera jednu po druhé přenést. Ryby jí uvěřily a požádaly ji, ať tak učiní. Volavka se v duchu zaradovala. Všechny ryby přišly blízko k volavce. Začala ryby sbírat a odnášet je pryč z rybníka. Přenášela ryby na opuštěné místo a tam je pojídala. Takovým způsobem ryby podváděla. Jednoho dne požádal volavku rak: "Paní, můžete mě také přenést do velkého jezera?". Volavka si pomyslela, že ještě nikdy neochutnala račí maso, a musí ho tedy ochutnat, navíc rak sám chce, aby ho z rybníka odnesla. Volavka odpověděla: "Ano, i tebe odnesu do velkého, krásného jezera." Volavka vzala raka na hřbet, protože byl těžký, a letěla pryč od rybníka. Uprostřed cesty se rak zeptal: "Kde je to jezero, paní?". Volavka odpověděla: "Žádné jezero není, jen tvoje smrt. Zabiji tě, až se snesu na zem." Rak se ulekl, ale byl statečný. Začal štípat volavku do krku svými ostrými klepety. Volavka se nemohla bránit, protože jí rak seděl na hřbetě. Rak se zakousl hluboko do krku volavky dříve, než mohla přistát. Volavka zahynula a už nemohla rakovi ublížit. Poté se rak vydal velmi pomalým tempem zpátky k rybníku a pověděl rybám o osudu ostatních ryb, které šly s volavkou. Tímto způsobem zachránil rak život mnoha svým přátelům - rybám.
Milé děti, proto se říká, že bychom se neměli pouštět do věcí, které důkladně neznáme, jako to dělala volavka, jinak si můžeme uškodit.

Vlk a pastýř

18. května 2014 v 8:49 | čajovna
Kdysi dávno žil ve vesnici v horách Aravlli pastýř jménem Bhero Lal. Měl asi stovku ovcí. Obvykle bral ovce na pastvu do nedaleké džungle. V této džungli pracovalo mnoho vesničanů se dřevem, ovocem, kořením a podobně. Bhero Lal se choval jako blázen. Jednoho dne začal náhle křičet: "Prosím pomozte mi, vlk mi odnesl ovci, prosím pomozte.." Lidé, kteří pracovali v džungli, přerušili svoji vlastní práci a spěchali Bhero Lalovi na pomoc. Když přišli na místo, kde se pásly ovce, nenašli žádnou stopu neklidu. Nalezli Bhero Lala, jak sedí na stromě a směje se a ovce se spokojeně pásly. Nikomu z lidí se pastýřova lež nelíbila. Zlobili se na Bhero Lala kvůli tak hloupému vtipu.
O několik dní později vlk skutečně přišel. Vlk skočil na ovci a snažil se ji odvléci. Bhero Lal začal volat o pomoc. Lidé, kteří ho slyšeli, si mysleli, že Bhero Lal opět hloupě žertuje a na pomoc mu nepřišli. Vlk nakonec odvlekl ovci do hustého lesa. Bhero Lal byl zklamán ztrátou ovce a uvědomil si účinek hloupého žertu. Za svou lež se cítil provinile.
Proto, děti, nesmíme lhát a také bychom neměli dělat hloupé žerty, které mohou způsobit nedorozumění.

Ptáci a pytlák

18. května 2014 v 8:48 | čajovna
Kdysi žil pytlák jménem Indra Džít. Stále chodil na číhanou, kde chytal ptáky, aby je potom prodal na trhu. Obvykle rozsypal kukuřici a potom rozhodil síť, aby ptáky polapil. Jednoho dne roztáhl Indra Džít svoji síť v džungli a vyčkával, až se slétnou ptáci. Hejno ptáků letících ve vzduchu uvidělo kukuřici rozsypanou na poli. Všichni ptáci se rozhodli, že se snesou na zem pro kukuřici. Všichni slétli dolů, začali zobat kukuřici a zamotali se do sítě. Jen jediný starý pták na zem neslétl, a proto nebyl chycen do sítě. Indra Džít byl chamtivý a čekal, až se chytne i ten poslední zbývající pták. Všichni ptáci začali křičet a pokoušeli se uniknout, ale čím více se snažili vzlétnout, tím pevněji byly jejich nohy uvězněny. Když starý pták uviděl ostatní ptáky zamotané do sítě, řekl jim, ať nepodléhají beznaději. Řekl jim, ať ho pozorně vyslechnou a udělají, co řekne. Starý pták jim poradil, ať vzlétnou všichni najednou. Když vzlétli, odnesli s sebou síť na oblohu. Starý pták je vyzval, aby letěli za ním. Potom přistáli na hoře, kde žilo mnoho jejich přátel - myší. Starý pták zavolal svého dávného přítele - myšího krále a požádal ho, zda by mohl osvobodit ptáky ze sítě. Myší král řekl, že on a jeho poddaní velmi rádi starému příteli pomohou. Myši rozhryzaly síť svými ostrými zoubky, a tak pomohly ptáky osvobodit. Ptáci byli volní a šťastní, poděkovali myšímu králi a odlétli na oblohu.
Milé děti, jedinec je slabý, ale v jednotě je síla.

Pes a kohout

18. května 2014 v 8:47 | čajovna
Jednou se spolu octli v jednom pokoji pes a kohout. Pokoj byl velký, ale měl jen velmi malé okno, kterým dovnitř pronikalo světlo. Kohout proto nemohl poznat, zdali je ráno nebo poledne. "Kykyryký !", zakřičel kohout. "Je den! Vstávejte!"
"Buď zticha," zavrčel pes. "Chci spát, je už poledne." Za nějaký čas kohout znovu zakřičel "Kykyryký ! Je den ! Vstávejte!"
"Budeš už zticha, jinak ti ukousnu hlavu, když budeš dělat takový rámus v poledne" řekl pes. A tak kohout zmlknul, bál se zakokrhat. Ale po dvou hodinách zapomněl, že pes spí a zakřičel, "Kykyryký ! Je den ! Vstávejte !" Pes rozzlobeně vstal a chňap! Ukousl kohoutovi hlavu. Proto nesmíme své chyby opakovat.

Pes a čokoládové bonbony

18. května 2014 v 8:45 | čajovna
Kdysi dávno si ve vesničce jménem Krišna Kuti hráli v jezeře nějací školáci. Někteří plavali a jiní hráli vodní pólo. Chlapci s sebou měli pár sušenek a čokoládových bonbónů. Po hře odešli domů, ale jeden z chlapců zapomněl svůj pytlík čokoládových bonbónů u jezera. Tou dobou se tam tudy potloukal toulavý pes a hledal čokoládu. Myslel si, jak by bylo pěkné, kdyby tam někdo zapomněl kousek čokolády. Najednou zachytil vůni čokolády a vyčenichal pytlík s čokoládovými bonbóny. Vzal pytlík do tlamy a odběhl. Pes přiběhl k potoku a chtěl ho přeskočit. Tu uviděl svůj obraz ve vodě a pomyslel si, že je tam další pes s pytlíkem plným čokoládových bonbónů. Pomyslel si, že kdyby ten pytlík bonbónů popadl, mohl by mít dva. Otevřel tlamu, aby na toho druhého psa zaštěkal, ale jak otevřel tlamu, pytlík mu vypadl a proud ho odnesl pryč. Tak přišel o své bonbóny a jeho odraz už také žádné neměl. Byl velmi zklamaný a pomyslel si, že příště už nebude chamtivý a bude spokojený s tím co má.
Proto, milé děti, nebuďte chamtivé, jinak můžete ztratit i to, co už máte.

Osel a pes

18. května 2014 v 8:44 | čajovna
Kdysi dávno žil rolník jménem Dévi Lal. Doma měl psa a osla. Jednoho dne neměl Dévi Lal dobrou náladu a zapomněl dát psovi žrádlo. Pes začal štěkat. Dévi Lalovi se štěkání nelíbilo. Vzal hůl a psa ztloukl. Pes byl zklamaný a pomyslel si: "Takovému pánovi nebudu sloužit" a usnul. Té noci přišel do domu zloděj. Pes zloděje viděl, ale nechytl ho a ani nezačal štěkat, aby Dévi Lala probudil. Osel pochopil, že pes nechce jejich pánovi pomoci, ale měli nařízeno, že mají udělat hluk a pána vzburcovat, kdyby do domu vstoupil zloděj.
Osel se utrhl ze řetězu, kterým byl uvázán, vběhl do ložnice Dévi Lala a začal dělat rámus. Dévi Lal spal a zdály se mu sladké sny. Hlas osla nebyl pro jeho spánek příjemný. Dévi Lal se na osla rozzlobil a rozezlil natolik, že ho začal tlouci. Chudák osel měl zlomenou nohu, přestože chtěl svému pánovi pomoci. Pes se oslovi smál.
Milé děti, podobně bychom se ani my neměli plést do povinností, k nimž nejsme určeni.

Osel a obchodník

18. května 2014 v 8:43 | čajovna
Kdysi dávno žil obchodník se solí Džugdiš. Měl ve zvyku chodit prodávat svoji sůl na blízký trh. Náklad soli mu nosil osel.
Aby se dostal na trh, musel překročit říčku s nákladem soli na hřbetě osla. Na osla to bylo příliš. Jednoho dne osel nešťastně uklouzl a spadl do vody. Byl příjemně překvapen, že ho na zádech nic netíží, jak se sůl rozpustila ve vodě. Když chtěl příště Džugdiš s oslem překročit říčku, osel spadl do vody úmyslně, jakoby uklouzl. Potřetí se znovu přihodila stejná věc. Džugdiš byl smutný, ale nemohl uvěřit, že by osel uklouzl úmyslně. Když přecházeli říčku dalšího dne, osel znovu upadl. Nyní byl Džugdiš přesvědčen o oslově prohnanosti a rozhodl se, že mu dá za vyučenou. Příště naložil Džugdiš oslovi na hřbet místo soli žok bavlny. Osel rozdíl nepoznal, protože váha byla stejná. Při překračování říčky zopakoval osel opět svůj oblíbený kousek. Ale tentokrát se váha na jeho hřbetě nezmenšila, ale zvětšila, jak bavlna nasákla vodou. Náklad tížil osla natolik, že se sotva postavil na nohy. Tu tíhu musel nést až na trh a byl tak unaven, že už dál nemohl. Byl zmatený a smutný, ale rozhodl se, že svůj kousek už nikdy zkoušet nebude.
Proto, milé děti, nikdo by se neměl snažit vyhnout se svým povinnostem.

Osel

18. května 2014 v 8:41 | čajovna
Zvířata v džungli uspořádala schůzi. Schůzi předsedala opice. Schůze se měla zúčastnit všechna zvířata, jen osly předseda nepozval. A tak nebyl na schůzi žádný osel. Když schůze začala, přednesl pes otázku, proč nebyli pozváni osli. Opice vysvětlovala: "Osli jsou hloupí, a proto je nemůžeme zahrnout do našeho shromáždění." Tomu pes nerozuměl. Opice tedy vysvětlovala: "Stačí se podívat na jejich zvyky. Osli jsou nemocní, zklamaní, rozmrzelí a smutní když se les zelená a pole jsou plná trávy, ale když není na polích žádná tráva a v lese žádné zelené listí, osli jsou zdraví, šťastní a čilí. Je tomu tak proto, že když vidí osli trávu a zeleň v lese, bojí se, že je ostatní zvířata spasou, a tak jsou rozmrzelí, ale když v lese není žádná tráva, myslí si, že ji všichni osli spásli. A proto jsou považováni za hloupá zvířata." Nyní pes porozuměl, proč není pěkné slovo "osel" říkat ani slyšet.
Milé děti, nemůžete myslet jenom na sebe, ale také na dobro svých kamarádů, rodičů a všech ostatních lidí, jinak by vás lidé mohli považovat jenom za hloupé dítě.

Opice a pták

18. května 2014 v 8:40 | čajovna
Kdysi dávno žila ve vesnici opice. Hrávala si tak, že skákala z domu na dům a ze stromu na strom. Jednoho dne přišel prudký liják. Opice hledala přístřešek, ale žádné bezpečné místo nemohla najít. Nakonec vylezla na strom, aby se skryla v hustém listí. Ale listy jí před deštěm nemohly uchránit, a tak promokla. Třásla se zimou ve studeném větru. Na stejném stromě bylo hnízdo. V něm žil pták. Viděl, že se opice třese zimou. Řekl opici, že by si také měla vybudovat místo k bydlení, a tak se chránit před zimou a deštěm. Pták vysvětloval, že i když je tak maličký, sesbíral mnoho suchého listí a postavil si hnízdo. Opice je velká a silná. Může postavit dobrý dům. Ale opice byla nafoukaná a hloupá. Když slyšela, jak jí pták radí, zdálo se jí, že jí pták ukazuje, jak je chytrý a ona že vypadá jako hlupák. Řekla: "Buď zticha, vím, co musím udělat, nebuď tak chytrý." a zničila ptákovi hnízdo. Ubohý pták byl bez domova a začal se třást zimou.
Milé děti, podobně ani my se nesmíme snažit bezdůvodně radit hlupákům, protože by nám mohli ublížit.

Opice a obchodník

17. května 2014 v 8:57 | čajovna
Kdysi dávno žil obchodník s čepicemi. Byl zvyklý nosit stále čepici jako reklamu na své zboží. Chodíval pěšky od vesnice k vesnici, a tak čepice prodával. Jednoho dne se vydal do vzdálené vesnice. Cestou se unavil. Vstoupil do stínu obrovského stromu. Sundal ruksak plný čepic, rozložil si matraci a ulehl. Dobré počasí a únavná cesta způsobily, že brzy upadl do hlubokého spánku. Na tom stromě žilo několik opic. Uviděly, jak na zemi spí muž s čepicí na hlavě a vedle něj leží jeho ruksak. Jedna bláznivá opice se k obchodníkovi přiblížila a zjišťovala, zda obchodník spí, nebo jenom leží. Viděla, že obchodník spí. Otevřela jeho ruksak a vyndala jednu čepici. Čepici si dala na hlavu. Všechny ostatní opice tvrdily, že vypadá elegantně, jedna po druhé začaly seskakovat dolů a postupně sebraly všechny čepice. Opice byly šťastné, že mají ty nejkrásnější čepice. Když se obchodník probudil, nenašel v ruksaku ani jednu čepici. To obchodníka velmi vyděsilo. Najednou uviděl opice, jak sedí na stromě s jeho čepicemi na hlavách. Byl velmi smutný a zklamaný, protože když přijde o všechny čepice, nebude mít žádné peníze na večeři. Zkusil opice prosit a křičel na ně až do vyčerpání. Posadil se a začal přemýšlet. Dostal nápad. Řekl: "Buďte pozdraveny, milé opice, jsem šťastný, že nosíte moje čepice, ale naneštěstí jsem právě ve snu viděl, že tyto čepice nejsou dobré. Vyšly z módy a svědčí o hlouposti toho, kdo je nosí. A obchodník sundal čepici ze své vlastní hlavy a daleko ji odhodil. Opice si myslely, že měl obchodník skutečně vidění, a proto zahodil svoji čepici. Opice začaly své čepice také zahazovat. Když všechny opice čepice zahodily, obchodník rychle vstal, všechny čepice sesbíral a pokračoval v cestě na trh.
Milé děti, musíme uplatnit svou chytrost, když se dostaneme do kritických, špatných situací. Místo rozčilování musíme využít svou hlavu a vymyslet, jak problém vyřešit.

Opice a lidské šaty

16. května 2014 v 7:51 | čajovna
Jeden člověk vstoupil do řeky, aby se vykoupal. Na břehu řeky byl strom. Na tom stromě žilo mnoho opic. Člověk nechal své šaty na břehu a potápěl se v řece. Jedna opice našla jeho šaty a oblékla si je. Říkala svým přátelům: "Podívejte, teď vypadám jako člověk."
"Možná vypadáš jako člověk, ale dokážeš šplhat jako opice?" řekla stará, moudrá opice. Když se opice pokusila šplhat, šaty se zachytily za větev a opice se marně snažila vyprostit. Ostatní opice šaty roztrhaly, a zachránily jí tak život. Proto si nesmíme hrát s předměty, které nám nejsou určeny.

Opice a krokodýl

15. května 2014 v 8:15 | čajovna
Kdysi dávno žil v jezeře párek krokodýlů. Paní krokodýlová zůstávala většinou v hlubokých vodách a pan krokodýl žil ve dne na břehu a v noci v hlubinách. Na břehu jezera rostl mangovník. Na tom stromě žila opice. Opice a krokodýli byli dobří přátelé. Když byla mangová sezóna, trhala opice mango a házela je na zem pro krokodýly. Jednoho dne měla paní krokodýlová narozeniny. Pan krokodýl požádal opici o nějaké mango navíc pro svoji ženu. Opice byla laskavá a dala mu pár lahodných kousků. Krokodýl je sebral a daroval je své ženě. Ta je ochutnala a řekla, že jí mango velmi zachutnalo. Pomyslela si, že srdce opice musí být lahodnější než jakákoliv ryba, když se živí jenom plody manga. Rozhodla se, že srdce opice ochutná. Požádala krokodýla, aby jí přinesl srdce opice. Krokodýl se jí snažil vysvětlit, že opice je jeho dobrou přítelkyní, ale ona ho neposlouchala. Místo toho řekla, že když jí nepřinese opičí srdce, nedovolí mu, aby se k ní přiblížil. Dalšího dne zašel krokodýl za opicí a předstíral, že počasí je vhodné k tomu, aby si zaplavali. Opice odpověděla, že neumí plavat. Krokodýl jí řekl, že jí vezme na hřbet. Opice krokodýla považovala za dobrého přítele, uvěřila mu a slezla ze stromu. Skočila krokodýlovi na hřbet. Krokodýl ji odvezl ke své ženě. Opice paní krokodýlovou pozdravila. Ta se usmála a řekla, že chce sníst srdce opice. Ta, překvapena tím, co slyší, se vyděsila, ale byla velmi chytrá a uměla používat svůj mozek. Řekla, že by bylo velice pěkné, kdyby jí mohla na její narozeniny předložit k snědku své srdce, ale že bohužel nechala své srdce na stromě. Paní krokodýlová neprohlédla opičí lest a myslela si, že opice je blázen, když jí chce své srdce darovat. Krokodýl odvezl opici zpátky na břeh a myslel si, že opice přinese své srdce a sleze zpátky na zem. Jakmile se však opice dostala na břeh, seskočila ze hřbetu krokodýla a rychle vyšplhala na strom. Už nikdy krokodýlovi nevěřila a nikdy mu už také nedala žádné mango.
Milé děti, podobně ani my nesmíme být chamtiví a když nám náš kamarád pomůže, neměli bychom od něho chtít víc a víc, jinak nám už znovu nikdy nepomůže.

Opice a kočky

12. května 2014 v 5:44 | čajovna
Kdysi dávno žily ve vesnici dvě kočky. Byly to dobré přítelkyně, ale jídlo si hledaly každá zvlášť v jiných kuchyních. Jednoho dne si spolu hrály v kuchyni. Náhle uviděly kus lahodného chleba. Obě po něm skočily ve stejnou chvíli a chtěly ho získat. Obě se snažily získat chléb celý. Nemohly se dohodnout a pustily se do rvačky. Přešly na zahradu vedle kuchyně a tam ve rvačce pokračovaly. Obě byly už unavené, ale o chléb nechtěly přijít. Po dlouhé hádce se shodly na tom, že si chléb rozdělí půl na půl. Potíž ale byla v tom, kdo rozdělí chléb na dvě stejné poloviny. Jedna druhé nevěřily. Jejich zápas pozorovala opice. Přišla se zeptat, zda jim může pomoci. Kočky přijaly pomoc opice s radostí. Vysvětlili jí, že chtějí rozdělit chléb na dvě stejné poloviny. Opice prohlásila: "Na tom nic není" a přinesla váhy. Horlivě roztrhla chléb na dvě nestejné poloviny a každou z nich položila na jinou misku vah. Jeden kousek byl očividně těžší než druhý. Opice vzala těžší kousek, ukousla z něj velký kus a zbytek položila zpátky na misku. Nyní byl těžší ten druhý kousek. Opět zvedla těžší kousek a velký kus snědla. Toto opakovala mnohokrát, až už byl všechen chléb pryč. Kočkám nezbylo nic jiného než jejich mňoukání.
Milé děti, obdobně bychom se neměli snažit zapojit do našeho sporu třetí osobu.

O modré lišce

11. května 2014 v 8:29 | čajovna
Kdysi dávno žila liška. Jednoho dne šla liška kolem vesnice. V ní byl domek, ve kterém bydlel barvíř, ale nikdo v domku nebyl. Liška měla hlad a myslela si, že uvnitř musí být něco k jídlu. V domku barvíře byly velké kádě plné modře obarvené vody. Když liška vešla do domu, uklouzla a spadla do kádě. Když vylezla z kádě, byla celá modrá.
Poté, co při hledání potravy obešla liška celou vesnici, vrátila se do džungle. Všechna zvířata před liškou utekla, dokonce i tygři, protože ještě nikdy neviděli modré zvíře. Liška nevěděla, že je celá modrá. Viděla, že ostatní zvířata před ní utíkají. Liška se zpočátku snažila několik zvířat zavolat, ale když viděla, že se jí všechna bojí, prohlásila se za novou královnu džungle. Vysvětlila zvířatům, že ji vyslal bůh, aby jim vládla. Všechna zvířata se jí natolik bála, že ji uznala za svou královnu. Jednoho dne zapršelo a barva se z lišky smyla. Všechna zvířata poznala, že je liška oklamala, a začala ji tlouci za to, že z nich liška udělala hlupáky. Lišku ztloukli tak, že jí až tekla krev. Liška slíbila, že už nebude nikdy lhát.
Proto, milé děti, podvádět ostatní se nemá.

O hloupém králíčkovi

10. května 2014 v 4:53 | čajovna
Malý králíček řekl mamince: "Maminko, smím si jít hrát s kachnami na rybník?"
"Ne," řekla maminka. "Neumíš plavat."
"Jak to?" ptal se králíček.
"Podívej se na své nohy a porovnej je s nohama kachen, " řekla maminka. "Kachny mají na nohou blány, a proto umí plavat. Ty blány nemáš, a proto by ses utopil, kdyby ses pokusil plavat."
Ale hloupý králíček si byl jistý, že plavat umí. Odběhl tedy od maminky a vlezl do vody, aby si hrál s kachnami. Kachny králíčkovi radily, aby nezkoušel plavat, ale on je neposlechl a skočil do vody. Brzy klesl pod vodu. "Maminko, zachraň mě! " křičel. Ale jeho maminka neuměla plavat, nemohla ho proto zachránit a on se utopil.
Proto musíme poslouchat své rodiče a starší lidi.

Mungo a kobra

9. května 2014 v 8:37 | čajovna
Kdysi dávno stál u vesnice Thakral domek rolníka. V tom domku žila se svým malým dítětem rolnice jménem Kamala Dévi. Koupila si munga, aby se staral o její dítě. Když chtěla pracovat na poli, nechávala své dítě v domě v péči munga. Jednoho dne, když dítě spalo ve své postýlce, dostal se do místnosti jedovatý had - kobra. Kobra se plazila k postýlce, ve které spalo dítě. Mungo ležel blízko dítěte a uviděl, že se kobra plazí k dítěti, aby ho uštkla. Mungo skočil kobře na krk. Kobra neočekávala, že bude čelit mungovi, jinak by si dala pozor. Ale teď byl její krk v sevření ostrých mungových zubů. Kobra se nemohla ubránit a zahynula. Mungo byl velmi šťastný, že mohl posloužit své majitelce a že zachránil jejímu dítěti život. Mungo si myslel, že až se majitelka vrátí domů, odmění ho za záchranu života jejího dítěte. Mungo čekal na svou paní u hlavního vchodu do domu. Když se paní vrátila, uviděla, že mungo má tlamu od krve. Myslela si, že mungo zabil její dítě. Nepomyslela na jinou možnost a na místě munga zabila rýčem. Spěchala do ložnice, kde spalo dítě. Viděla, že její dítě spí v postýlce a vedle postýlky leží mrtvá jedovatá kobra. Vrátila se ke hlavnímu vchodu, kde naposledy viděla munga. Cítila se vinna a mungovi se omlouvala, ale bylo pozdě, mungo byl mrtvý.
Milé děti, proto nesmíte dělat ukvapená rozhodnutí bez znalosti podstaty věci.

Mravenec a holubi

8. května 2014 v 7:59 | čajovna
Kdysi dávno seděl na stromě párek holubů. Strom rostl na břehu rybníka. Jednoho dne se procházel na břehu mravenec. Mravenec nešťastnou náhodou uklouzl do vody a začal se topit. Volal o pomoc. Holubi sedící na stromě uviděli mravence, sebrali spoustu listí a hodili je do vody blízko mravence. Mravenec se zachytil listu, zachránil si tak život a ze srdce holubům děkoval. Dalšího dne létali holubi na širé obloze. Uviděl je jestřáb sedící na vrcholku velikého stromu. Nelíbilo se mu, že si tak poletují na širé obloze. Vzlétl a pronásledoval holubi aby je zabil. Nešťastní holubi viděli, že je jestřáb pronásleduje. Zrychlili a letěli, jak nejrychleji dovedli. Uviděli hustě rozvětvený strom a skryli se v něm. Nyní je jestřáb nemohl chytit, ale létal nad stromem a čekal, až holubi vzlétnou na širou oblohu. Ve stejnou chvíli seděl pod stromem lovec. Uviděl na stromě krásný párek holubů. Popadl pušku, aby je zastřelil. První holub uviděl, jak na ně lovec míří a upozornil druhého holuba. Druhý holub řekl, že jim není pomoci, protože nad stromem stále létá jestřáb a dole stojí lovec. Čekali, až se naplní jejich osud a budou zabiti. Ve stejnou chvíli šel kolem mravenec a viděl, že jsou holubi ve velkých nesnázích. Mravenec spěchal k lovci a vší silou se do něho zakousl. Lovec minul cíl a zastřelil jestřába poletujícího nad stromem. Holubi byli tedy zachráněni, poděkovali bohu a mravenci a odlétli.
Milé děti, když pomůžete někomu ve chvíli, kdy to potřebuje, oplatí vám to tehdy, až vy budete v nouzi.

Monika a pes

7. května 2014 v 14:10 | čajovna
Jednoho dne seděla kočka jménem Monika na silnici. Uviděla psa, jak na ni štěká: "Haf, haf, haf, musím ji chytit!" a velmi rychle k ní běží. Monika ale zůstala sedět, neutekla. Pes nevěděl, co má dělat. Věděl, že Monika má hodně ostré drápy. Nechtěl se k Monice příliš přiblížit. Nepral by se s Monikou. Věděl, že by nějakou ránu utržil. Pes tedy odběhl pryč a nechal Moniku na pokoji. Proto se říká, že když je člověk v právu, neměl by se bát.

Liška a koza

6. května 2014 v 4:32 | čajovna
Jednoho večera stála liška na obrubě studny a rozhlížela se směrem do džungle. Když tu najednou do studny spadla. Studna nebyla hluboká, ale bylo nad její síly dostat se ven. Za chvíli šla kolem koza a podívala se do studny. Chtěla se trochu napít vody a zeptala se lišky: "Je ta voda dobrá?" Liška řekla, "Ó ano, pojď dolů a ochutnej, drahá přítelkyně. Voda je velice chutná." Koza lest nepochopila a skočila do studny. Liška rychle vyskočila koze na hřbet a dostala se ze studny ven. Chudák koza se nemohla ze studny dostat. Zůstala tam celou noc. Ráno ji uviděl farmář a ze studny ji vytáhl.
Říkala, že pochopila, že si každý musí vše pořádně promyslet, než něco udělá.

Lev a princ

5. května 2014 v 7:14 | čajovna
Daleko odtud bylo kdysi dávno království Avadha. V království vládl maharadža Raghuvendra Sing. Ten měl prince jménem Devendra Singh. Devendra Singh chodíval na procházky do džungle. Když se jednoho dne procházel džunglí, uviděl lva, jak leží pod stromem. Lev řval bolestí. Devendra chtěl lvu pomoci, ale bál se ho. Několik minut tam stál a pak si uvědomil, že je jeho povinností lvu pomoci. Přiblížil se a uviděl, že ve lví tlapě je zabodnutý hřebík. Princ Devendra Singh sebral všechnu svou odvahu a přestože se stále trochu bál, hřebík vytáhl. Lev princi neublížil, odešel do pralesa a zmizel. Uplynulo několik měsíců a jednoho dne byl Devendra Singh chycen lupiči ve stejné džungli. Princ je prosil, aby ho pustili a aby se mohl vrátit zpět na hrad. Lupiči mu řekli, že se bude moci vrátit na hrad jen tehdy, když zvítězí v souboji se třemi lupiči. A když Devendra souboj prohraje, bude předhozen lvu. Musel tedy bojovat se třemi lupiči, ale souboj prohrál a předhodili ho lvu. Byl to ten samý lev. Prince poznal a neublížil mu. Namísto toho se rozlítil na lupiče za to, že ublížili princi Devendru Singhovi a zaútočil na ně. Devendra lvu poděkoval a v bezpečí se vrátil na hrad.
Milé děti, když pomůžete lidem a zvířatům v nouzi, tak oni pomohou vám, až je budete potřebovat.

Lev a myš

4. května 2014 v 9:27 | čajovna
Kdysi dávno byla v Indii veliká horka. I v houští bylo horko. Lev se chtěl vyspat. Hledal nějaký hustý strom, v jehož stínu by usnul. Až našel banyán a lehl si pod něj. Za několik minut spal. Pod stejným stromem bydlela myš. Myš nepoznala, že ten, kdo přišel je lev, začala se procházet po jeho zádech a pak si začala pomalu hrát s jeho nosem, očima a ušima. Lev byl vyrušen ze svého spánku. Položil na myš svou tlapu a chtěl jí zabít. Myš vykvikla: "Vážený lve, jsi král džungle, prosím odpusť mi. Už nikdy takovou chybu neudělám." Lev byl laskavý a myš propustil.
Lovec pozoroval činnost lva již celý měsíc. Jednoho dne odhadl, že by měl lev přijít pod tentýž banyán. Nastražil pod stromem past. Lev si chtěl pod tím stromem odpočinout. Když vešel do stínu stromu, zapletl se do pasti a nemohl se ani hnout. Ze všech sil se snažil z pasti vyprostit, ale nepodařilo se mu to. Past byla velmi pevná. Myš, která bydlela blízko pasti, vylezla ze své díry a viděla, že se lev chytil. Pomyslela si, že musí lvu pomoci, když k ní byl tak laskavý. Uchopila vlákna pasti do svých pacek a přehlodala je svými ostrými zoubky. V několika minutách byla past úplně rozkousaná, lev byl volný a s myší se spřátelil.
Milé děti, když jste laskavé k druhým, budou i oni laskaví k vám.

Lev a králík

3. května 2014 v 9:05 | čajovna
Kdysi žil v džungli lev. Obvykle zabíjel několik zvířat denně. Ostatní zvířata se bála, že pokud bude lev pokračovat v zabíjení, brzy nezbude v džungli ani jedno, jediné zvíře. Jednoho dne se sešla všechna zvířata a uspořádala schůzi. Rozhodla se požádat lva, aby je nezabíjel. Vydala se za lvem a požádala ho, aby nezabíjel zvířata bezdůvodně. Lev si pomyslel, že teď, když stárne, nepotřebuje lovit zvířata jako potravu, pokud bude dostávat potravu až ke svému doupěti. "Tak dobře", řekl lev. "Nezabiji žádné zvíře, ale musíte souhlasit s tím, že mi budete denně posílat jedno zvíře jako potravu." Zvířata souhlasila a vrátila se na místo svého shromáždění, kde připravila rozvrh, podle kterého budou posílat lvu jedno zvíře denně.
Začala posílat z každé skupiny zvířat po jednom zvířeti. Jednoho dne přišla řada na králíky, a tak požádala jednoho z králíků, aby se - podle rozpisu - vydal za lvem. Králík se nebál, ale pomyslel si, že jestli bude toto zabíjení pokračovat, jednoho dne mohou být všichni jeho kamarádi také zabiti lvem Jedinou možnou cestou, jak tomu zabránit bylo zabít lva. Rozhodl se vymyslet nějakou lest, aby lva zabil. Vymyslel plán. Králík se vydal za lvem dost pozdě. Lev byl velmi hladový a rozzlobený, že mu zvířata neposlala jídlo včas. Když viděl přicházet králíka, rozčílil se ještě víc, protože králík nejen že přišel pozdě, ale byl navíc velmi malý. "Proč jdeš tak pozdě? " zeptal se lev. "Potkal jsem v džungli jiného lva, který mě chtěl zabít a sníst, " odpověděl králík. "Musel jsem se s ním přít, že mám být tvojí potravou." Lev se rozčílil ještě víc, když slyšel, že je v džungli ještě jiný lev. Zahřměl: "Kde jsi viděl toho lva? Ukaž!" Králík ho zavedl ke studni a řekl: "Stál na zdi této studny, snad žije uvnitř". Lev se podíval do studny a uviděl ve vodě svůj odraz. Uvěřil králíkoví, že ve studni je ještě jiný lev. Zařval: "Jestli máš odvahu, poper se se mnou". Ozvěnou uslyšel "poper se se mnou", skočil do studny a zahynul. Všechna zvířata byla šťastná a zvolila králíka novým králem džungle.
Milé děti, problému se nesmíte bát, ale musíte vymyslet, jak jej vyřešit.

Kráva a učedník

2. května 2014 v 9:48 | čajovna
Kdysi dávno byl v himálajských džunglích "ašram". Bylo to v severní části Indie. V ašramu vychovával Gurudév Sítárám své žáky. Gurudév Sítárám měl ve zvyku své žáky vyzkoušet poté, co je něčemu naučil. Jednoho dne požádal Gurudév Sítárám jednoho ze svých žáků, který se jmenoval Rámavtar, aby vzal do džungle krávu na pastvu. Kladl Rámavtarovi na srdce, aby se o krávu postaral a řekl mu, že odpovídá za její život. Rámavtar odvedl krávu do džungle.
Džungle byla velmi hustá. Skrz stromy nebylo vidět sluneční světlo. Uplynul nějaký čas a Rámavtar spal, zatímco se kráva pásla. Náhle probudil Rámavtara nějaký hluk. Uviděl tygra, jak se chystá skočit na krávu a zabít ji. Rámavtar hned vstal a zastavil tygra tím, že vstoupil mezi tygra a krávu. Zeptal se tygra: "Proč chceš zabít krávu?" Tygr řekl, že má hlad a že se chce nažrat. Vyzval Rámavtara, aby mu ustoupil z cesty, aby mohl krávu zabít a sežrat. Rámavtar řekl tygrovi, že mu nemůže dovolit krávu zabít, protože zodpovídá za její život. Tygr se přel, že je hladový a jeho jedinou potravou je maso. Rámavtar nabídl své tělo jako potravu namísto krávy. Poté, co tygr souhlasil, sednul si Rámavtar na zem, zavřel oči a připravil se k oběti. V tu chvíli na sebe tygr vzal lidskou podobu a řekl: "Vstaň můj žáku, ve své zkoušce jsi obstál. Rámavtar otevřel oči a viděl, že před ním nestojí tygr, ale jeho učitel Guru. Vstal a projevil učiteli svou úctu. Všichni přátelé Rámavtarovi blahopřáli.
Milé děti, jestli chcete být dobrými žáky, musíte i vy splnit všechny úkoly a povinnosti, které vám uloží váš učitel.

Koza a slon

30. dubna 2014 v 10:30 | čajovna
Jednou spolu žili slon a koza, ale slon koze většinou nepomáhal. Jednoho dne stáli pod stromem. Koza chtěla sežrat listí, které rostlo na stromě, ale nemohla na něj dosáhnout. Koza věděla, že když by slona požádala o pomoc, tak by ji nepomohl. Dostala nápad a zeptala se slona: "Jsi hodně vysoký ?"
"Ano, jsem vysoký jako autobus!" řekl slon.
"To není možné," řekla koza. "Tak vysoký nejsi!"
"A dokážeš ulomit větev z tohoto stromu?" zeptala se koza.
"To je pro mne snadné," řekl slon. A tak se stromu strhl velkou větev. Koza se smála a řekla "Ano, vidím, že jsi opravdu velký," a sežrala listí.
Takto můžete používat i nepřímé cesty, abyste dosáhli toho, co potřebujete.

Jelen a parohy

29. dubna 2014 v 8:29 | čajovna
Kdysi dávno žil v džunglích Madhja Pradéše jelen. Žil s mnoha dalšími býložravými zvířaty blízko řeky. Jednoho dne se jelen vydal do nového lesa, kde našel spoustu čerstvé trávy. Odpoledne měl už velkou žízeň. Naštěstí našel malé jezírko. Když sehnul krk, aby se z jezírka napil vody, uviděl ve vodě svůj odraz a uvědomil si, že má ze všech zvířat nejkrásnější parohy. Když byl zpátky mezi svými přáteli, požádal je, aby ho zvolili za předsedu zvířat. Tvrdil, že je inteligentní, bystrý, že rychle běhá a že má ze všech zvířat nejkrásnější parohy. Začal se posmívat ostatním zvířatům, která parohy neměla nebo měla ošklivé parohy. Buvol jelenovi poradil, aby nebyl domýšlivý, protože domýšlivá zvířata špatně skončí. Jelen se však buvolově radě vysmál. Uplynula krátká chvíle a džunglí se procházel tygr. Přišel k řece, aby se napil vody. Uviděl stádo zvířat. Začal je pronásledovat. Všechna zvířata utíkala rychleji, jen jelen nemohl utéci, protože měl parohy zapletené do křoví. Nemohl uniknout. Tygr srazil jelena tlapou a jelen byl na místě mrtev.
Proto bychom, děti, neměli být nikdy domýšliví a měli bychom naslouchat dobrým radám druhých.

Chamtivý Tomi

28. dubna 2014 v 11:02 | čajovna
V jednom domku žilo pět psů, čtyři velcí a jeden malý, který se jmenoval Tomi. Každý pes měl talíř s jídlem. Velcí psi měli velké talíře a Tomi měl malý talířek. Tomi chtěl mít také velký talíř. Byl malý, ale velice chytrý.
Když se psi pustili do jídla, Tomi odběhl. "Haf, haf!" zaštěkal Tomi. "Co jsi uviděl?" ptali se ho ostatní psi. "Je tam zloděj !" volal Tomi. Všichni psi tedy odběhli, aby chytili zloděje. Ale Tomi je nechal štěkat a běžet a vrátil se k jídlu. Vzal si ten největší talíř a všechny dobroty snědl. Když se psi vrátili, řekli Tomimu "Budeme ti říkat Chamtivý Tomi".

Hloupí přátelé

27. dubna 2014 v 9:31 | čajovna
Kdysi dávno žil král, který se jmenoval Gori Sing. Válčil, vyhrával bitvy a porážel všechny své nepřátele. Jednou, když válka skončila, se král vracel do svého základního tábora; potřeboval si odpočinout. V táboře byla ochočená opice. Naučila se nosit meč a vypadala tak směšně, že krále rozesmála. Tato opice byla velmi poslušná. Král si ji ponechával u sebe jako svého dobrého přítele a jako dobrého tělesného strážce. Král opici nařídil: "Nikdo mě nesmí rušit ze spánku, postarej se o to," a král Gori Sing usnul. Opice si vzala meč a posadila se vedle královy postele. Po chvíli vlétla dovnitř bzučící včela a usadila se královi na hlavě. Bzučela královi do ucha. Opice zjistila, že někdo ruší králův spánek. Opice vyhodila včelu oknem, ale ta se vrátila. Znova a znova opice včelu vyhazovala, ale ta se pokaždé znovu usadila královi na hlavě. Opice nakonec ve zlosti vzala králův meč a sekla po včele.
Ale běda! Rána, která měla patřit včele, usmrtila krále! Opice pak hořce plakala, protože měla krále ráda. A tak byl král, který prošel bez zranění mnoha bitvami, nakonec zabit, protože se spřátelil s opicí.
Proto se říká, že hloupý přítel je nebezpečnější než nepřítel.

Hloupá žába

26. dubna 2014 v 9:21 | čajovna
V jednom rybníčku žilo mnoho žab. Jednoho dne přišel silný monzunový déšť. Některé z žab vyskákaly z vody. Byly velice šťastné, protože tu byla spousta vody, kde si mohly hrát. Té měsíčné noci pravila stará žába: "Můžeme jít na procházku a kvákat na suché zemi, ale než přijde ráno, měly bychom být zpátky ve vodě." Všechny žáby si šly zakvákat a vrátily se zpátky do vody. Ale jedna žába se nevrátila. Byla pyšná. Řekla: "Jsem výjimečná, veliká a ne jako ostatní. Nevrátím se zpátky do vody." Usadila se v jamce. Vysoká zelená tráva ji uchránila před horkým sluncem. Byla úplně sama. Dalšího dne se protrhla stěna rybníka a všechna voda odtekla do jiného rybníka. Všechny žáby, které ve vodě žily, se dostaly do dalšího rybníka s proudem vody. Hloupá žába ale spala v trávě. Po dvou dnech, když dostala žízeň, se vrátila k rybníčku. V rybníčku však nenašla ani žáby, ani vodu. Cítila se provinile, ale už bylo pozdě. Měla velkou žízeň a začala kvákat. Její kvákání přilákalo hladového raka, který ji nakonec zabil.
Proto, děti, když odcházíme někam z domova, měli bychom poslouchat svého učitele a své rodiče.

Gopál a kobra

25. dubna 2014 v 10:31 | čajovna
Kdysi dávno stála v džunglích himálajského podhůří vesnice Kašipúr. Jednoho dne šel přes džungli stopař jménem Gopál do své vesnice Sitaputu. Bylo léto, asi sedm hodin večer. Byl unaven a počasí bylo příjemné. Chtěl si odpočinout, a tak se zastavil u řeky Ramganga. Gopál položil tašku na zem a vstoupil do řeky, aby si umyl ruce a aby se napil. Bylo trochu šero. Gopál měl v úmyslu zůstat v džungli přes noc, protože do jeho vesnice Sitapuru bylo z toho místa ještě daleko. Najednou uviděl hada - kobru, jak se plazí k němu a na hlavě má blýskavý kámen. Kobra se zastavila u břehu řeky, nechala tam kámen a odplazila se. Gopál nerozuměl tomu, proč nechala kobra ten blýskavý kámen na místě. Za několik minut se kobra vrátila s dalším blýskavým kamenem, zanechala ho na tomtéž místě a znovu zmizela. Za několik minut přinesla třetí blýskavý kámen, nechala ho tam a odplazila se. Takto přinesla dvacet blýskavých kamenů a pak se už nevrátila. Gopál chtěl ty kameny získat, ale trochu se bál kobry. Když se ale kobra už dlouhou dobu neukázala, vystoupil z řeky a všechny blýskavé kameny sesbíral. Nyní se tam již nechtěl zdržovat, protože mohla přijít kobra. Šel do blízké vesnice Kašipúru. Požádal majitele hostince, zda by tam mohl zůstat na jednu noc. Majitel mu poskytl stravu a ubytování. Gopál se bál, že mu kameny někdo ukradne. Schoval kameny mezi kousky chleba, které měl na večeři, uložil je pod polštář a usnul. V noci tam tudy obcházela myš. Ucítila vůni másla a chleba. Máslo a chléb vyčenichala a odnesla je do jiného pokoje, kde spal majitel. Myš snědla chléb a máslo a kameny nechala ležet. Když se majitel ráno probudil, nalezl na zemi blýskavé kameny. Velmi se zaradoval. Sebral je a děkoval bohu za tak krásný dar po ránu. Když se Gopál ve druhém pokoji probudil, nenalezl ani chléb, ani kameny. Byl velmi smutný. Nikoho nemohl obviňovat, protože dveře byly zamčeny zevnitř. Večer se Gopál vydal na místo, kde viděl kameny poprvé. Myslel si, že by kobra mohla nějaký kámen přinést. Za několik minut se kobra připlazila s blýskavým kamenem a nechala ho na tomtéž místě. Gopál kámen rád uviděl. Myslel si, že kobra přinese další kámen, ale kobra se dlouho nevracela. Gopál vstal a kámen si vzal. Byl trochu zklamán, že dnes dostal jen jeden kámen. Najednou se objevila kobra, ale neměla žádný kámen. Kobra se Gopála zeptala "Proč jsi tak smutný?" Když uslyšel kobru, tak se Gopál zalekl, ale byl statečný a odpověděl, že ztratil dvacet kamenů, které získal včera a dnes že dostal jen jediný kámen. Kobra mu podala vysvětlení, "Kameny, které jsi dostal včera, ti nepatřily. Vypůjčila jsem si je od majitele hostince ve svém minulém životě. Chtěla jsem mu je vrátit. A ten kámen, který máš právě teď v ruce, je tvoje odměna za to, že jsi mi prokázal službu. A proto nebuď tak smutný." A zmizela.
Milé děti, stejně tak ani my bychom si neměli myslet, že věci, které jsme získali bez vlastního přičinění, nám patří.

Dvě kozy

24. dubna 2014 v 15:20 | čajovna
Rýžovými poli protékala malá říčka. Šla tudy koza, až přišla ke kusu dřeva, který ležel přes vodu. Z druhé strany přišla další koza. Co teď? Bylo tam tolik místa, že přes kus dřeva mohla přejít jen jedna koza. Obě kozy přišly do středu řeky a žádná nechtěla nechat tu druhou přejít. "Proč bych měla ustoupit já?" říkala si každá. "Ta druhá by měla ustoupit; proč já?" Tak se popraly uprostřed kusu dřeva a obě spadly do řeky.
Jak je to smutné, že se nenaučily, jak žít a rozdávat radost ostatním!
O něco později přišla ke stejné řece jiná koza. Pomalu vstoupila na kus dřeva. Z druhé strany přišla ještě další koza a setkaly se uprostřed kusu dřeva. Ale jedna koza si lehla, zatímco druhá koza přešla přes ní a šťastně se dostala na druhou stranu řeky. Hodná koza potom vstala a pokračovala dál. Hodná, rozumná koza tímto způsobem umožnila, aby mohly obě jít tam, kam měly namířeno. Mrkající
 
 

Reklama