http://cajovnaprozeny.blog.cz/ cs <div><img width="400" height="248" style="margin-left:10px;margin-right:10px;float:left" src="http://nd01.jxs.cz/487/752/1dcc58935f_42139794_o2.jpg" />kterou si můžete přečíst i nahoře na stránkách. O knížku Jak se zbavit Mstivý Soni, která je tak úžasná,že se do našich dětských postýlek vrací celkem pravidelně, občas jí vytlačí šmoulové v televizi nebo nějaká pohádka v rádiu, ale nedejbože, aby tahle knížka někde zbůhdarma ležela...</div><div>A už to jede!!!</div><div>Sranda srovnatelná té od Poláčka.</div><div>Parta vykutálené třídy a ještě lepší učitelky je prostě lákadlo.</div><div><br /></div><div><strong>Už mi přišlo pár odpovědí na soutěžní otázku, jak byste si jakožto učitelka poradila se zlobivou třídou, jakou kulišárnu byste si na tu partu výrostků vymysleli...</strong></div><div><br /></div><div><strong>a přišel i jeden nápad, který je naprosto geniální... nebudu ho prozrazovat, protože možná vyhraje..</strong></div><div><br /></div><div><strong>Možná...</strong></div><div><br /></div><div><strong>Pokud ho netriumfnete právě Vy!!!!!!</strong></div><div><strong>Tak to zkuste...<img src="http://admin.blog.cz/tiny_mce/plugins/emotions/img/smiley-wink.gif" alt="Mrkající" title="Mrkající" /></strong></div> http://cajovnaprozeny.blog.cz/1202/pripominam-soutez-jak-se-zbavit-mstivy-soni http://cajovnaprozeny.blog.cz/1202/pripominam-soutez-jak-se-zbavit-mstivy-soni Editorial, aktuality z Čajovny Wed, 22 Feb 2012 08:14:14 +0100 <div>Jedna z nejkrásnějších písniček, kterou znám...</div><div>Jedna z nejpříjemnějších melodií...</div><div style="text-align:center"><div id="youtubef"><p><img src="http://i.ytimg.com/vi/C3lWwBslWqg/default.jpg" style="width:640px;height390;px" /></p></div><script type="text/javascript"> $(function(){ swfobject.embedSWF.apply(null, ["http:\/\/www.youtube.com\/e\/C3lWwBslWqg","youtubef","640","390","9.0.0",null,{"allowScriptAccess":"always","allowfullscreen":"1"},[],[]]); }); </script></div><div>a v neposlední řadě jeden z nejúžasnějších mužských hlasů, co znám...</div><div>a moc dobře vypadající chlap, když na to přijde...</div><div>;-)</div><div>o víkendu měl v Praze koncert a co mě šokovalo - je mu už 60!!!!!!!!</div><div> neskutečný, jak ten čas letí....</div> http://cajovnaprozeny.blog.cz/1202/sting-desert-rose http://cajovnaprozeny.blog.cz/1202/sting-desert-rose Hudba mého srdce.... Mon, 20 Feb 2012 08:55:28 +0100 <h2> </h2><div><div><strong>Knížka <em>Kluk a pes</em> je novým počinem <em>Ivony Březinové</em>. A jako vždy, zaujme svým tématem, které je široké a citlivě seznamuje děti s něčím, co bývá společností vnímáno spíše negativně či rozporuplně (tady je onen Kluk vozíčkářem). Druhou nádhernou rovinu jsem v knížce objevila v ilustracích, které jsou z autorské dílny <em>Evy Švrčkové</em>. Obě dámy jsem v rámci recenze požádala také o pár slov.</strong></div></div><div><div><strong><img src="http://www.popelky.cz/text_img/2688NTg.jpg" alt="2688NTg.jpg" style="margin-right:10px;margin-left:10px;float:left" /></strong>Líbí se mi živý styl, který vás vtáhne přímo do děje a s Julinem, klukem na vozíku, prožijeme jeden školní rok. Jeho asistenční pes César ovšem také chodí do školy, jak pochopíte hned po prvních stránkách. Ovšem do té psí… aby se naučil<br />vše, co potřebuje znát. A nebude tam sám, spolužáků bude mít hafo a z jeho psí hlavičky se dozvíte nejen, jak pes přemýšlí a funguje. Třeba barvitý popis "chytání stopy" je excelentní, ale také co se v takové škole děje a jak to chodí mezi psími spolužáky.</div><div><br /></div><div><strong>Anebo úplně prostou věc, jak to chodí u večeře.</strong></div><div><br /></div><div><span style="color:#000080"><em><strong>"Lidi, já bych žral. Jezte rychle! Vím, že až se najíte, taky dostanu něco dobrého. Voňavého. Z té velké plechové mísy se dvěma uchy a placatou plechovou čepicí cítím maso. Je ještě horké. Asi ho dostanu s rýží. A s mrkví. Hmmm, už se těším. Vám to ale trvá, u všech kostí! Za chvíli vám ukážu, jak se má pořádně hltat.</strong></em></span></div><div><span style="color:#000080"><strong><em>V noci ti dva spali hlubokým spánkem. Julinovi se zdálo o tom, jak s klukama závodili a on byl na vozíku rychlejší než Mirek na kole. Césarovi se zdálo o hovínku, které se nedalo zahrabat. Dost ho to zlobilo, ale ani ve spánku neopomněl prohřívat Julinovy věčně ztuhlé nohy</em>."</strong></span></div><div><br /></div><div>Opravdu krásný popis souznění kluka a psa, co říkáte? Zaujalo mne, jak úžasně autorka Ivona Březinová tohle uměla popsat a tak jsem se neváhala s dotazem<strong>.</strong></div><div><br /></div><div><strong>Že se umíte dívat na svět dětskýma očima, již vím a je to úchvatná a cenná vlastnost, ale vy jste to nyní dokázala i těma psíma? Je tam hodně podrobností o psím výcviku a mě se třeba velmi líbil popis, při kterém doslova cítím, jak pes cítí a hledá stopu. A že to není žádná legrace..?</strong></div><div><br /></div><div>"<span style="color:#800000"><em>S psy nemám příliš velké zkušenosti, ale pokusila jsem se do</em></span> <span style="color:#800000"><em>jejich světa co nejvíc ponořit. Studovala jsem podklady v knihách i na internetu, kde jsem viděla spousty instruktážních filmů o speciálním výcviku. A měla jsem i své informátory z organizace <strong>Pomocné tlapky</strong> a potom z organizace <strong>Helppes</strong>.</em></span></div><div><br /></div><div><span style="color:#800000"><em>Právě fenka Ashley z Helppesu mi knihu spolu s hercem Honzou Potměšilem pokřtila a paní Zuzana, uznávaná cvičiteka, mi složila největší poklonu, kterou jsem kdy slyšela. Prý má při čtení mé knihy v určitých pasážích pocit, jako by ji psal pes. Tohle když mi řekne člověk, odborník, který se psy léta pracuje a vychovává je pro speciální úkoly, tetelím se radostí, že se mi snad tím psem na chvilku</em></span> <span style="color:#800000"><em>opravdu povedlo být."</em></span> </div><div><br /></div><div><strong>Já myslím, že se Vám to určitě povedlo, protože tohle byla myšlenka, která se do mě zakousla<br />vlastně po přečtení několika prvních řádků "psího přemýšlení" a pevně věřím, že nejsem jediný podobný čtenář.</strong></div><div>Svou roli tu bude hrát také žlutý tenisák, který bude prostředníkem k další postavě v knížce. <em>Slepé holčičce Míle</em>. A taky dojde na velkou pátrací akci. A na hledání ztracené ledvinky ve sněhu. A taky na závěrečné zkoušky v psí<br />škole. Prostě se toho za ten školní rok stane mnoho a mnoho. Až skoro div, že se to do tak útloučké knížky vejde.</div><div><br /></div><div><strong>Nedejte se zmást, ona vám vydrží ale dost dlouho.</strong></div><div><strong>Je to čtení náročnější</strong>.</div><div>Ne snad těžké na čtení, ale pro témata, kterých se dotýká. Život handicapovaných ve světě "normálních lidí" není vůbec jednoduchý a Ivona Březinová se navíc na všechno dívá dětskýma očima. Tuhle vzácnou vlastnost dnes již každý nemá a je to úhel pohledu, který dospělí už ztrácí… Je dobré si ho občas připomenout. Témat k povídání po čtení je mnoho a když si k tomu připočítáte ještě pohled na svět psíma očim a psím čenichem, tak zjistíte, že tahle knížka vám dá opravdu hodně. Hodně námětů k zamyšlení, nekonvenčních názorů a pohledů na svět.</div><div>A to je dobře.</div><div><br /></div><div><strong>Co je však dokonale odpočinkové, jsou ilustrace Evy Švrčkové, které jsou příjemné a chvílemi budí dojem příjemného teplíčka. Snad pro ty "textilní vzory", které čas od času použije tu a tam…občas na místech nepatřičných, ale o to zajímavějších, třeba na hrnci s masem s mrkví.</strong></div><div><br /></div><div><strong><img src="http://www.popelky.cz/text_img/2689OGN.jpg" alt="2689OGN.jpg" /></strong></div><div><br /></div><div>Vyřádila se také v chlupech a vlasech, které vypadají jako opravdové a dělají z každé ilustrace nádherný šperk. Tak dlouho jsem přemýšlela, až jsem si našla na paní Švrčkovou kontakt a zeptala se jí rovnou, jak to s těmi ilustracemi je.</div><div><br /></div><div><strong>Jak byly tvořeny? Opravdu pomocí textilu, nějakou koláží? Mě fascinují chlupy a vlasy tam svou opravdovostí"???</strong></div><div><br /></div><div><span style="color:#800000"><em>" Ilustrovat knihu Ivony Březinové byla jedna radost, protože příběh o klukovi a jeho psovi je nabitý dějem a tím i velmi inspirativní. Obrázky vznikly přetiskováním různých materiálů (především textilních), které jsem hledala a sbírala, kudy jsem chodila :) Kombinace těchto přetisků nabízí velkou škálu strukturálních variací a umožňuje vyhrát si s detailem. Pro dosažení žádoucího výsledku jsou monotypy propojeny s malbou a ve finále se uplatnila i obyčejná tužka."</em></span></div><div><br /><img src="http://www.popelky.cz/text_img/2690MGE.jpg" alt="2690MGE.jpg" /></div><div><br /></div><div>A mě nezbývá, než se kochat a přemýšlet nad každý obrázkem, jakou radost a slast musela jeho výroba stát. Je to příjemné a nádherné pohlazení pro oko i duši po záplavě těch nepěkných počítačově dělaných ilustrací, které mají pouze jednu výhodu - jsou rychlé, levné a jsou s minimem možné námahy…. Ehm… to vlastně nejsou výhody, že?</div><div><br /></div><div><strong>Já radši zůstanu u obrázků, na kterých je vidět, že</strong> <strong>dělaly radost a potěchu i samotnému autorovi při tvorbě.</strong> A to obrázky v knížce Kluk a pes rozhodně jsou.</div><div><br /><br /><img src="http://www.popelky.cz/text_img/2691NGI.jpg" alt="2691NGI.jpg" /></div><div><br /></div><div><strong>Vydalo nakladatelství Albatros, 2011, <a href="http://www.albatros.cz/">www.albatros.cz</a></strong></div><div><br /></div><div><em>Foto ilustrací: archív Evy Švrčkové</em></div><div><br /></div><div><em>Renata</em></div><div><br /></div><div><em>Zdroj a diskuze k článku: <a href="http://www.popelky.cz/rodina-a-drobotina/kluk-a-pes-od-ivony-brezinove-zaujme-tematem-a-nadhernymi-ilustracemi.html">http://www.popelky.cz/rodina-a-drobotina/kluk-a-pes-od-ivony-brezinove-zaujme-tematem-a-nadhernymi-ilustracemi.html</a></em></div><div><br /></div></div> http://cajovnaprozeny.blog.cz/1202/kluk-a-pes-od-ivony-brezinove-zaujme-tematem-a-nadhernymi-ilustracemi http://cajovnaprozeny.blog.cz/1202/kluk-a-pes-od-ivony-brezinove-zaujme-tematem-a-nadhernymi-ilustracemi Knížky pro děti Sat, 18 Feb 2012 22:29:23 +0100 <div>Nevím, jak vy, ale já se v metru nějak zvlášť nenudím. Asi proto, že je pro mě taková cesta spíše vzácností a tak si to užívám. Prostě už jen ten jev, který se nazývá metro.</div><div><br /></div><div>A kdybyste se náhodou v metru či jiném MHD nudili, můžete zkusit třeba tohle...</div><div><br /></div><div><div id="youtubefe"><p><img src="http://i.ytimg.com/vi/OHUcJWpmGbo/0.jpg" style="width:425px;height344;px" /></p></div><script type="text/javascript"> $(function(){ swfobject.embedSWF.apply(null, ["http:\/\/www.youtube.com\/e\/OHUcJWpmGbo","youtubefe","425","344","9.0.0",null,{"allowScriptAccess":"always","allowfullscreen":"1"},[],{"style":"display:block;margin-left:auto;margin-right:auto"}]); }); </script></div> http://cajovnaprozeny.blog.cz/1202/vyzva-v-metru http://cajovnaprozeny.blog.cz/1202/vyzva-v-metru Zajímavosti, perličky, blbůstky Fri, 17 Feb 2012 09:01:49 +0100 <div>Petr Muk zazpíval snoubencům, vlastně už novomanželům na Svatbě roku 2009...</div><div>zaujala mě kvalita videa a detaily tváře člověka, jehož jsem neznala, osobně bohužel nikdy nepotkala, ale jehož písničky mě provází dodnes v dobách těžkých i dobrých.... a v obých jen tím nejlepším možným způsobem...</div><div>Svatba je tak trochu kýč... to je pravda... ale přesto, jeho písničku bych si s chutí naživo poslechla, ale bohužel....</div><div style="text-align:center"><div id="youtubef"><p><img src="http://i.ytimg.com/vi/m0Ypubhi5EM/default.jpg" style="width:640px;height390;px" /></p></div><script type="text/javascript"> $(function(){ swfobject.embedSWF.apply(null, ["http:\/\/www.youtube.com\/e\/m0Ypubhi5EM","youtubef","640","390","9.0.0",null,{"allowScriptAccess":"always","allowfullscreen":"1"},[],[]]); }); </script></div> http://cajovnaprozeny.blog.cz/1202/petr-muk-na-svatbe-roku-2009 http://cajovnaprozeny.blog.cz/1202/petr-muk-na-svatbe-roku-2009 Osobnosti, které zajímají Thu, 16 Feb 2012 09:08:46 +0100 <h2> </h2><div><div><strong>Tedy ne tak doslova. Kdybych si tohoto kámoše - tedy leguána nosorohého pořídila, patrně už bych musela vystěhovat zbytek rodiny. Ale je to velmi sympatický chlapík, jak uvidíte na videích, posnídá s Vámi a ani koupeli ve vaně by nepohrdl. Iguana Iguana, tedy běžnšjší domácí miláček leguán zelený, má mocného konkurenta.</strong> <em><strong>U</strong><strong>pozornění: Máte-li fóbii z plazů, neotvírejte! Anebo naopak, já plazáky moc nemusím, ale tenhle mě dostal!</strong></em></div></div><div><div><br /><img src="http://www.popelky.cz/text_img/4025YTI.jpg" alt="iguna iguana" style="margin-right:10px;margin-left:10px;float:left" /><strong>Fascinuje mě!</strong></div><div><strong>A to nemám plazy moc ráda a agama vousatá je asi tak maximum, co dokážu tolerovat.</strong></div><div><strong>Nebo tomu tak bylo donedávna.</strong></div><div><strong>Po shlédnutí LEGUÁNA NOSOROHÉHO jsem se tak nějak lépe a s maximální tolerancí zadívala i na tohoto zeleného běžnějšího plazáka. Nó... tak dobrá.</strong></div><div><span style="color:#008000"><strong>Nadobro si mě získal tím, že neprovozuje odporné orgie jako žraní cvrčků, polykání červů a chroustání sarančích křídel.</strong></span></div><div><strong>Naopak, posnídal by se mnou - talíř zeleninového nebo ovocného salátu. Tak to jo!<br />To beru!</strong></div><div><span style="color:#008000"><strong>Leguáne zelený, velice se Ti tímto omlouvám!</strong></span></div><div><strong>A tak pojďme k tomu nosorohému kamarádovi... Ten to má s jídelníčkem občas trochu horší...i když tady je docela v pohodě:</strong></div><div><strong><br /></strong><em><span style="color:#930">Leguán nosorohý je úžasný chlapík a to musí uznat i "neještěřař".</span></em><br /><em><span style="color:#930">Poněvadž s tímhle miláčkem můžete i posnídat…</span></em></div><div><strong>Trošku větší mazlík</strong></div><div>Váha leguána nosorohého je kolem 9 kg a měří zhruba 1,60 m, což si můžete podle tohoto videa snadno představit. Na hlavě má tři nebo pět zvětšených tvrdých šupin, které mu zajišťují podobu s nosorožcem a tedy i jeho jméno. U samců je tento roh poněkud větší.</div><div>Barvu mají nenápadnou, šedavou v různých odstínech a může přecházet i do olivově šedavozelené.</div><div><span style="color:#930"><em><strong>Je to poměrně dlouhověký ještěr. Domov s ním můžete sdílet až 20 či 30 let.</strong></em></span></div><div><strong>Neštvěte samce!</strong></div><div>Zejména tím, že mu pořídíte dalšího samce. Leguán nosorohý je silně teritoriální zvíře a bude své území bránit. K lidem se však chová většinou krotce, zejména, když si ho vymazlíte od malé ještěrky. Při zastrašování se staví bokem a zvětšuje plochu svého těla.</div><div><strong>Být kočka, asi zdrhám.</strong></div><div><strong>Pro sichr.</strong></div><div><br /> </div><div><span style="color:#930"><em>I když zelený leguán si s kočkou poradit umí... v míru.</em></span></div><div><strong>U nás ho můžete soukromých chovatelů vidět leguána nosorohého jen vzácně, určitě ho však uvidíte v ZOO. V ZOO v Praze se podařilo tyto leguány odchovat teprve v roce 1995.</strong></div><div><strong>Ve volné přírodě, na ostrovech Haiti a Dominikánské republice, na ostrově Navassa a Mona stěží přežívá jen pár tisíc kusů. Jedná se o ohrožený druh.</strong></div><div><em><strong>Jejich domovina je suchá step, suché lesy a křoviny, kde si hloubí hluboké nory, ve kterých tráví čas. Živí se ovocem, bobulemi, kaktusy a to i jedovaté druhy. Jen příležitostně si dají hmyz nebo drobného obratlovce.</strong></em></div><div><strong>V podobném duchu je i jídelníček v zajetí. Ovoce, zelenina, pampelišky, tráva, salát a jen občas jsou schopni sežrat myše, <em>holátko nebo malého potkana.</em></strong></div><div><strong>No... tak u těchto masových večeří bych nerada byla...</strong></div><div><strong>Tak co, milé dámy, braly byste takového mazlíka?</strong></div><div>Renata</div></div><div><div id="youtubefdfb"><p><img src="http://i.ytimg.com/vi/t4z9dNS5Ow8/0.jpg" style="width:560px;height315;px" /></p></div><script type="text/javascript"> $(function(){ swfobject.embedSWF.apply(null, ["http:\/\/www.youtube.com\/e\/t4z9dNS5Ow8","youtubefdfb","560","315","9.0.0",null,{"allowScriptAccess":"always","allowfullscreen":"1"},[],{"style":"display:block;margin-left:auto;margin-right:auto"}]); }); </script></div><div><br /></div><div><br /></div><div><br /></div><div>Zdroj a diskuze k článku: <a href="http://www.popelky.cz/fauna-a-flora/leguan-ma-nosoroheho-kamose-a-to-je-vazne-rizek-aneb-tohle-chci.html">http://www.popelky.cz/fauna-a-flora/leguan-ma-nosoroheho-kamose-a-to-je-vazne-rizek-aneb-tohle-chci.html</a></div> http://cajovnaprozeny.blog.cz/1202/leguan-ma-nosoroheho-kamose-a-to-je-vazne-rizek-aneb-tohle-chci http://cajovnaprozeny.blog.cz/1202/leguan-ma-nosoroheho-kamose-a-to-je-vazne-rizek-aneb-tohle-chci Tue, 14 Feb 2012 08:03:57 +0100 <div><br /></div><div><span style="color:black"><img width="200" height="300" style="float:left;margin-left:10px;margin-right:10px" src="http://nd05.jxs.cz/473/066/7977ec355a_82812059_o2.jpg" />Mgr. Martin Vala mne zaujal svou tvorbou, která nelze nazývat klasikou. Nebo možná ano… ale ne dříve než za pár století. Jeho pracovním nástrojem není štětec a plátno, ale <strong><em>tablet a počítačová myš,</em></strong> které se snaží prezentovat jako plnohodnotnou, neohraničenou a řemeslně zvládnutou sílu.</span></div><div><br /></div><div><span style="color:black">A myslím, že se mu to mimořádně daří. Vystudoval Pedagogickou fakultu Ostravské univerzity na Katedře výtvarné tvorby, obor volná a užitá grafika u profesora Eduarda Ovčáčka. Od roku 2002 působí v oblasti užité grafiky a designu. V letech 2005-2009 kompenzoval absenci volné tvorby autorskými projekty v oblasti gamedesignu.</span></div><div><br /></div><div><strong><em><span style="color:black">Pro úplně neznalé, co je to gamedesign?</span></em></strong></div><div><br /></div><div><span style="color:black">"V doslovném překladu je gamedesign navrhování her. V současné době je hodně skloňován v kontextu her počítačových, ale v podstatě je úplně jedno, jaký typ hry navrhujete. Gamedesigner je tedy člověk, který navrhuje hry, a to jak po stránce vizuální, tak obsahové. Je to krásná tvořivá činnost, která však velmi často může přejít v posedlost nebo závislost. Postmoderní společnost je navíc zejména kultura volného času, což je pro tvorbu a hraní her živná půda. Teď nevím jestli jsem vám neodpověděl víc než jste chtěla slyšet (:"</span></div><div><img width="488" height="488" src="http://nd05.jxs.cz/353/793/57cf8f4e3f_82812061_o2.jpg" /></div><div><strong><em><span style="color:black">No snad ani ne, ale… hraní her i jejich tvorba může být posedlostí. Lze jí nějak krotit, nebo máte v sobě nějakou hranici, kdy už si říkáte - "jsem v tom až po uši" nebo je tato tvorba zaškatulkovaná v té pracovní pozici (živobytí) a tudíž pro všechny druhy závislostí jaksi "omluvena"?</span></em></strong></div><div><br /></div><div><span style="color:black">"Aktuálně na to nemám jednoznačnou odpověď. Hraní samotné může přinášet radost, může rozvíjet vaše schopnosti, paměť atd. Trochu se obávám, že v globálním měřítku může přemíra interaktivity a virtuality her, vytěsnovat jemnocit přemírou umělých a rozumem vytuněných pocitů a následky z toho plynoucí jsou každopádně těžko omluvitelné. Vyvíjel jsem naštěstí v drtivé většině hry pro potěšení a ne pro obohacení, takže jejich smysluplnost a důsledky nade mnou tak nevisí, navíc daly vzniknout mnoha krásným přátelstvím, což je hřejivé."</span></div><div><br /></div><div><em><span style="color:black">Ale vraťme se k umění. Díky neutuchajícímu "duchovnímu hladu" se od roku 2009 Mgr. Martin Vala vrací do prostoru morálně-archetypálních a duchovně-transcendentálních témat, do kterých pronikal autorskou činností, zejména v období studia na vysoké škole. Na své předchozí dílo tak navazuje po osmi letech. Jeho rukopis je obohacen o zkušenosti z mnoha oblastí grafického designu, 2D a 3D grafiky.</span></em></div><div><br /></div><div><em><span style="color:black">Tolik z jeho profilu…</span></em></div><div><img width="488" height="488" src="http://nd05.jxs.cz/259/167/7ae02658ed_82812064_o2.jpg" /></div><div><strong><em><span style="color:black">Kdy jste začal poprvé umělecky tvořit?</span></em></strong></div><div><br /></div><div><span style="color:black">"V dětství. Pocházím z velké rodiny, ve které je spousta umělecky tvořivých osobností. Největší boom jsem ale prožil po střední škole, která pro mne byla výtvarně poměrně hluchým obdobím, nicméně mne obdařila všetranným technickým vzděláním a pomohla mi rozvinout mauální zručnost v souladu s technickým řešením. Náledovalo půlroční trápení na technické univerzitě, kde se naplno vybarvil nesoulad s vyšší matematikou, chemií a dalšími technickými předměty, které mne ničily svou neúprosností.<br />V té době mne hodně podrželi rodiče, kteří mě podpořili v intenzivní přípravě na vysokou školu s výtvarným zaměřením. Během 3/4 roku jsem udělal ohromný krok vpřed, kreslil jsem, maloval a sochal x hodin denně. Touto zrychlenou intenzivní kůrou mne provázela moje teta, malířka Jana Ullrichová, které vděčím za mnohé a která měla neochvějnou víru v můj talent. Silně mne ovlivnil také učitel Leszek Wojaczek, jehož přímočarost a obdivuhodná chlapská ráznost, kloubená s citem mi v té době velmi učarovala.<br />Podařilo se mi udělat zkoušky na Ostravskou univerzitu, obor výtvarná výchova - technická výchova. Technickou výchovu jsem během studia vyměnil za výtvarnou tvorbu, obor volná a užitá grafika. Vysoká škola byla úžasná v množství času a svobody, kdy se člověk mohl věnovat umění, bez ohledu na finanční zhodnocení výsledku. Osahal jsem si všechny možné tradiční grafické techniky, ale přesto můj největší zájem budil počítač a možnosti tvorby, které přináší. Po škole jsem strávil rok v armádě a další bezmála 4 roky v Brně, kde jsem pracoval jako grafický designer. Volná tvorba z té doby se hodně točila kolem fantaskních a ekologických témat, ale bylo ji málo, což vzhledem k tomu, že si člověk v práci škvařil kreativní mozek deset hodin denně, považuju za přirozené." </span></div><div><br /></div><div><strong><em><span style="color:black">Do roku 2009 jste tvořil v Anglii a tam vznikl cyklus nazvaný TO (Theory One). Čím je zvláštní, čím vyniká?</span></em></strong></div><div><br /></div><div><span style="color:black">"Tak to úplně nebylo. V roce 2009 jsem kývl na samostatnou výstavu v Brušperské galerii výtvarného centra Chagall, a dost jsem zápasil s tématem. Stále jsem v sobě řešil "Teorií všeho", tedy snahu o pochopení principů, podle kterých tento svět funguje a lámal jsem si hlavu, jak toto téma uchopit vizuálně. Práce designéra mne stále vysávala natolik, že mi na volnou tvorbu nezbývaly síly. Vsadil jsem vše na dovolenou v Anglii, kde máme rodinu, a drtivou většinu volného času jsem tvořil. Každý den vznikaly 1-2 obrazy, bylo to úchvatné, jako bych odvalil kámen z pramene, ze kterého začala prýštit voda. Nemyslel jsem na práci, jen to ze mne vytékalo ven. Počítač byl vždy po ruce a díky znalosti "řemesla" jsem nebyl vázán technikou a pracoval s tím, co mi přišlo efektivní.<br />Několik dozvuků tohoto výtrysku jsem pak dotvořil po návratu domů a výstavu tak bylo čím naplnit. Paradoxně jsem obraz nazvaný TO, který měl být klíčovým bodem výstavy nakonec nevystavil, jelikož jsem během práce nabyl přesvědčení, že dostatečně nevystihuje záměr. Vzhledem k pozdějším silným reakcím diváků to pravděpodobně nebyl úplně soudný závěr (:.<br />Cyklus TO je tedy velmi hravý, svobodný a pro mne velmi radostný, protože odstartoval novou vlnu volné tvorby, do té doby latentně dřímající."</span></div><div><br /></div><div><strong><em><span style="color:black">Myslíte, že Vás Anglie inspirovala příjemně a že ta samá díla by nemohla vzniknout kdekoliv jinde?</span></em></strong></div><div><br /></div><div><span style="color:black"> "To už se asi nikdy nedozvíme (smích). Domnívám se, že řada obrazů z té doby by vznikla za každé prostorové konstelace. Anglie má pro mne silnou paralelní vazbu vztahující se k trendy určujícímu osobitému designu, který v této zemi vzniká a kterým jsem se určitě nechal ovlivnit ve své profesi. Obrazy samotné byly na Anglii vázány jen okrajově, protože zejména odrážely výron duchovně-kreativního nitra, který se na daném místě a čase "pouze" spustil."</span></div><div><br /></div><div><strong><span style="color:black">Ve své galerii na Barace mimo jiné také říkáte: "Svoboda vyjádření je největší síla, kterou můžeme disponovat a je lhostejné, jakým nástrojem jí filtrujeme ven." Takže jste štětci a pastelkám opravdu na chuť nikdy nepřišel?</span></strong></div><div><br /></div><div><span style="color:black">"Kresbě, malbě a práci s textilem a hlínou jsem se věnoval hodně na škole, a nemyslím že by někdy bylo možno klasickou techniku něčím nahradit. Kresba je a bude základ a malba její starší sestra. Pravdou je, že mne na malbě vždycky trochu prudily technické limity, kterými je sevřená. Tento druh limitů má sice každá technika, u mne však bylo nejzábavnější je překonat s pomocí počítače. Nad klasickými technikami však v žádném případě neohrnuju nos, jen je teď nepoužívám. Tužku ale beru do ruky denně, takže se necítím nijak odtržený."</span></div><div><br /></div><div><strong><span style="color:black">Jak vám pomohlo studium 2D a 3D grafiky v tvorbě? Dalo vám to opravdu další rozměr v tvorbě?</span></strong></div><div><br /></div><div><span style="color:black">"Možnosti 2D a 3D grafiky se stále vyvíjejí, a když s nimi pracujete každý den, přejdou vám do krve jako druhá přirozenost. V detailu je to řemeslo jako každé jiné, jehož soulad mezi sofistikovaností a univerzálností nese stejnou míru mistrovství nebo diletantství. Moderní technologie dnes umožňují kreativně tvořit masivnímu množství lidí, kteří navzájem sdílí své výtvory, propojeni se všemi kouty světa. Osobně rozlišuju mezi prací designéra, který usiluje o vytvoření vizuální atraktivity výměnou za "chléb vezdejší" a výtvarníka, snažícího se pomocí umění pochopit zákonitosti "slova páně"."</span></div><div><br /></div><div><strong><span style="color:black">Žijete a tvoříte v Brušperku, což je nádherné městečko, téměř jako ráj na Zemi. Inspiruje vás okolní příroda, okolní svět, západy, východy slunce? Znovuuchopujete základní principy hmoty a energie, v této vaší větě je přece tolik možností!</span></strong></div><div><br /></div><div><span style="color:black">"Skoro každý den chodím do studia podél řeky Ondřejnice, která Brušperkem protéká a mám tak možnost pozorovat její proměny v denních a ročních obdobích. Každé ráno tak vyplaším na stejném místě volavku, která pak odlétá stejným směrem pryč. V ohybu ramene sídlí ledňáčci a na konci polní cesty se nepravidelně objevuje lidské smetí, které si tam někdo odložil, v domění že zítra už ten binec není jeho. Brušperk je krásné město, s několika úžasnými průhledy a ne nadarmo se mu říká Lašský betlém, nicméně trpí stejnými neduhy jako všechna města, co znám, zejména pro bezohlednost lidí v něm žijící.<br />Znovuuchopení základních principů hmoty a energie, nad kterými se tak rád, a tak často zamýšlím je velkou otázkou současné společnosti. Možná je to aktuálně ta nejdůležitější otázka, která trápí (nebo by měla trápit) lidi žijící na této planetě a já se snažím na ní odpovídat jazykem, kterým mluvím nejlépe. Tak jako se básník snaží popsat dokonalost, lásku a krásu, matematik objevit vševysvětlující vzorec, pekař upéct poctivý chleba a učitel ve třídě rozvinout své žáky. Máme stále možnost volby, a tato nejúžasnější svoboda-dar, je zároveň naším "prokletím".</span></div><div><img width="244" height="488" style="float:right;margin-left:10px;margin-right:10px" src="http://nd05.jxs.cz/303/235/172a118b06_82812067_o2.jpg" /></div><div><strong><span style="color:black">Máte pro tvoření vyhrazený čas, nebo čekáte, až TO přijde a potom tvorbě plně podlehnete? Prostě čekáte na Múzu nebo si jí k sobě umíte přivolat nějak pravidelně?</span></strong></div><div><br /></div><div><span style="color:black">"Přetlak, to je ten pocit, který musím zřetelně cítit, aby se věci daly do pohybu. A když už se hýbou a vznikají, musí nastoupit pokora, aby úžas z krásy vznikající vám pod rukama nepodněcoval rozum k falši a domýšlivosti. Když jsou tyhle dva motory v souladu, pak je to radost."</span></div><div><br /></div><div><strong><span style="color:black">To bezpochyby, to je ta pravá rovnováha. Pracujete jako desingnér, tak se dá říci, že tato tvorba je součástí Vaší práce a zároveň umění je součástí Vaší práce? Kde je nějaký protiklad, něco úplně jiného, relaxačního..? Jak prostě trávíte čas, když chcete vypnout?</span></strong></div><div><br /></div><div><span style="color:black">"V posledních letech jsem se hodně věnoval vývojem her a herních systémů pro hry na živo, tzv LARPy. Od roku 2006 střídavě spoluutvářím a vedu komunitu sdružující zájemce o tento druh zábavy. Připravuju a účastním se výcviků v oblasti přežití a vojenské taktiky, poslední dva roky se věnuju ruskému bojovému umění Systema, no a hlavně mám s mou milovanou ženou dvě úžasné děti, jejichž budoucnost zvedá stále naléhavěji prst k řešení zásadnějších otázek lidství tak, aby svět do kterého vyrůstají nebyl pohlcen chamtivostí, konzumním chlemtáním a otrockým papouškováním odosobnělých dogmat z lenosti."</span></div><div><br /></div><div><span style="color:black">Děkuji za krásné otázky.</span></div><div><br /></div><div><strong><span style="color:black">A já děkuji Vám za ještě příjemnější odpovědi a když tak přemýšlím, co Vám popřát, tak asi… tak asi nekonečně mnoho cest podél řeky Ondřejnice a té ubohé volavce, ať jí to každé ráno dobře létá. A aby ten náš svět nebyl pohlcen tím, co zmiňujete v poslední odpovědi.</span></strong></div><div><br /></div><div><em><span style="color:black">Foto: archív Mgr. Martina Valy</span></em></div><div><br /></div><div><em><span style="color:black">Zdroj: <a href="http://www.projekt-baraka.cz">www.projekt-baraka.cz</a> VIRTUÁLNÍ GALERIE PRO UMĚLCE, MÍSTO, KDE MŮŽETE NEJEN SHLÉDNOUT KRÁSNÉ OBRAZY, ALE TAKÉ SI JE ZA PŘÍZNIVÉ CENY KOUPIT.</span></em></div> http://cajovnaprozeny.blog.cz/1202/martin-vala-pomoci-tabletu-ztvarnuje-zakony-hmoty-a-energie http://cajovnaprozeny.blog.cz/1202/martin-vala-pomoci-tabletu-ztvarnuje-zakony-hmoty-a-energie Domov Sun, 12 Feb 2012 17:00:49 +0100 <div>Jsou chvíle, kdy toužíte sednout si do koutku s čajem, hezky potichu a v klidu a nechat si hýčkat duši. Moudrými slovy.</div><div>Třeba jim nemusíte stoprocentně věřit, ale budou taková, ze kterých si něco odnesete. Něco do života. Zamyslíte se nad nimi...</div><div>a tak vám k dnešnímu čajíčku předkládám toto video...</div><div><br /></div><div><div id="youtubefa"><p><img src="http://i.ytimg.com/vi/e5h5urMA4Hw/0.jpg" style="width:420px;height315;px" /></p></div><script type="text/javascript"> $(function(){ swfobject.embedSWF.apply(null, ["http:\/\/www.youtube.com\/e\/e5h5urMA4Hw","youtubefa","420","315","9.0.0",null,{"allowScriptAccess":"always","allowfullscreen":"1"},[],{"style":"display:block;margin-left:auto;margin-right:auto"}]); }); </script></div> http://cajovnaprozeny.blog.cz/1202/o-sile-myslenky-v-pritomnem-case-aneb-lehounke-divani-se-k-caji http://cajovnaprozeny.blog.cz/1202/o-sile-myslenky-v-pritomnem-case-aneb-lehounke-divani-se-k-caji Duchovní okénko budoucnosti, nejen 2012 Fri, 10 Feb 2012 20:16:48 +0100 <div><em><strong>Dobrý den , chtěla jsem se zeptat na mého přítele ? Jestli je to ten pravý ? Miluji ho , ale občas nechápu jeho chování , jako by mne od sebe odháněl . Potom ještě prosím Vás na práci ? Děkuji L.</strong></em></div><div><br /></div><div>Milá L... On má ve vás obrovskou jistotu. Jen není schopen, ochoten dát najevo svou lásku nebo ten pocit, že si Vás váží. Ale ano. On Vás považuje za výhru svého života. Vám už tak nějak dochází trpělivost, ačkoliv tady máte velký potenciál k odpouštění a tak podobně. V tuhle chvíli se ON nějak nemíní vyhrabat ze své klece, nemíní vám dávat cokoliv najevo, a Vy taky ne. Zajela jste do stagnace, do období, kdy už se nebudete k ničemu vyjadřovat a nic řešit. I to je řešení - dává čas Ale ten vztah je tuhle chvíli pod kartou Marnosti, neupřímnosti, lží... Tak nevím, jestli ta pauza, ten odpočinek stojí za to,, protože vám vyloženě oběma škodí.</div><div>NO ale zase... možná lepší vyčkávat, protože se to nějak "vyvrbí" a zase si budete rozumět...</div><div>Když se dáte do konfrontace a vyříkávání, tak teda budou lítat jiskry. Taky se doberete výsledku, možná se i nerozejdete, ale bude to teda stát nervy...</div><div><br /></div><div>práce: Nevím, jestli jí máte nebo hledáte, ale je to tady napjaté, ač to třeba v tuhle chvíli navenek nevypadá. Něco se mění, nebo změní a vy budete hledat odpověď na otázku, "zasloužím si to?" Je tam i možnost střetů a vyhrocení situací a nějakou delší dobu se to moc lepšit nebude, pořád napětí...bude tam nějaká autoritativní osoba (možná žena) možná - ale tak daleko to neumím, zacházím do spekulací - tak cca za půl roku se ty meče složí a bude mír.</div><div><br /></div><div><em><strong>J. a její další osud...,</strong></em></div><div>a jéje, šupitka se nám trápí :-)))vylejvá si na sebe ten kýbl špíny, ačkoliv tady máš někde zasunutý docela hezký časy, ale tak jako vedlejší....takový relax po tom hlavním běhu života, je tady autoritativní žena (no.. tomu už rozumím..práce), kterou nosíš v hlavě víc, než je zdrávo. Tě moc nepotěším, ještě nějakou chvíli to bude trvat, ne moc dlouho, cca do měsíce, třeba jen pár dnů, do blízké budoucnosti jde Ďábel, to asi sama víš... něco tě rafne a položí ti obličej na zrcadlo svýh negativních vlastností. Spíš tak... zvenčí to nejspíš nepůjde, spíš to bude tvůj vlastní boj. Zvenčí na tebe jde naopak velmi dobrá karta, nějaké to splněné přání, hezké časy.</div><div>A bude to pokračovat. Až v sobě vyřešíš toho ďábla, jakože to fakt půjde, tak tě to posune k nějakému pomalému trpělivému růstu, nic neuspěchávej, jdi pomaličku a ejhle... v delším časovém horizontu tě čekají opravdu hezké časy, odpočinek, klid, důvěra, pěkná láska a znovuprožití lásky....</div><div>Ale teď to ještě bude chvíli bouchat, tak pevné nervy Ti přeju.....</div><div><br /></div><div><span style="color:#000080">Omlouvám se za stručnost, mám nemocný děti (opět!) tak jsem vůbec ráda, že jesm si pro karty našla tohle krásné sluníčkové ráno... Další dotazy můžete psát na <a href="http://mailto:cajovnaprozeny@centrum.cz"><span style="color:#000080">cajovnaprozeny@centrum.cz</span></a> , ale přece jen neodpovím hned, takže poprosím o trošku trpělivosti.</span></div> http://cajovnaprozeny.blog.cz/1202/k-vykladum http://cajovnaprozeny.blog.cz/1202/k-vykladum Taroty on-line Wed, 08 Feb 2012 08:14:40 +0100 <h2><strong>Kateřina Hejlová je autorkou knížky se zvláštním názvem</strong> <strong><em>FIMBUL</em> jejíž recenzi jste si mohli přečíst právě <a href="http://www.popelky.cz/spolecnost/po-dlouhe-dobe-nadherna-kniha-fimbul-aneb-presne-pod-teplou-duchnu.html" target="_blank">ZDE.</a> Některé z Vás</strong> <strong>zaujala přesně tím, co mne. Svým vzhledem, který je něžný, vznešený, avšak</strong> <strong>mrazivý. Přesto mi je jasné, že rozhovor</strong> <strong>s autorkou nebude mrazivý, ale něžný a vznešený. A navíc velmi zajímavý...</strong></h2><div><div><br /></div><div><strong>Kateřina Hejlová v tuto chvíli žije v Anglii a to</strong> <strong>jí tak trochu závidím. Anglii totiž miluju i s tím jejím "jakože pořád</strong> <strong>upršeným a šedavým počasím.</strong></div></div><div><div><strong><em>Katko, jak je právě teď u vás? Já vím, že to je asi naprosto obyčejná otázka, ale chápejte… Občas člověk neodolá poptat se, jak je v RÁJI, když tam zrovna někdo je… Takže jak je ve starobylé, šedavé a krásné Anglii?</em></strong></div><div><em>Rozhodně si nestěžuju. <img src="http://www.popelky.cz/admin/js/tiny_mce/plugins/emotions/img/smiley-wink.gif" alt="Wink" title="Wink" /> Bydlíme na kopci, z ložnice a pracovny mám výhled na zelené louky a přízračné siluety podzimem obnažených stromů, pár metrů od domu mám les, kam chodím venčit psa, podél místní řeky denně běhám… , prostě jedním slovem idylka. Občas trochu skrápne, pravda, ale jinak slunce svítí i v "šedavé" Anglii.</em></div><div><br /><img src="http://www.popelky.cz/text_img/2036ZDE.jpg" alt="anglie" /></div><div><span style="color:#936"><em>Mít něco podobného kousek od útulného domova, tak si taky nestěžuju <img src="http://www.popelky.cz/admin/js/tiny_mce/plugins/emotions/img/smiley-laughing.gif" alt="Laughing" title="Laughing" /></em></span></div><div><strong><em>Tak já vám na oplátku prozradím, že právě teď je tady "šedavé" Česko a lidi naštvaní… jak vlastně v Anglii lidé berou ten v průměru deštivější ráj počasí?</em></strong></div><div><em>Myslím, že si zdejší obyvatelé na déšť prostě zvykli. Když člověk žije delší dobu v zemi s proměnlivým počasím, už mu ty výkyvy ani nepřijdou. Já osobně mám déšť ráda. Vzduch je pak mnohem hebčí, všechny vůně vystoupí, barvy jsou sytější. Taky si pak mnohem víc vážíte slunce.</em></div><div><strong><em>Jací jsou vůbec z Vašeho pohledu angličané?</em></strong></div><div><em>O Angličanech se traduje všelicos, ale moje dosavadní zkušenost, byť krátká, je pozitivní. Jsou to skutečně milí, přátelští, noblesní lidé, kteří mají smysl pro tradici, a sounáležitost a ohleduplnost pro ně nejsou jen prázdnými pojmy.</em></div><div><br /><br /><img src="http://www.popelky.cz/text_img/1726ZTU.jpg" alt="fimbul" /></div><div><strong><em>Kdy jste psala Fimbul? Mě napadá, jestli v tom třeba neměl trošku prsty fakt, že jste z Prahy přesídlila do toho o poznání chladnějšího města?</em></strong></div><div><em>Fimbul jsem psala loni, od jara do podzimu, a pro změnu v Irsku, kde jsme s přítelem téměř pět let bydleli. Hold mám asi slabost pro pochmurné, deštěm zkroušené země. Ale když ono je v těch barvách po dešti tolik krásy…</em></div><div><strong><em>A proč právě Fimbul, vím, že tam je cosi jako skandinávská mytologie?</em></strong></div><div><em>Fimbul je tříletá zima, zima hrůzy, která předcházela Ragnaröku,což je v</em> <a title="Severská mytologie" href="http://cs.wikipedia.org/wiki/Seversk%C3%A1_mytologie"><em>severské mytologii</em></a> <em>označení pro<br />konec světa, zánik bohů, poslední bitvu mocností dobra a zla.</em></div><div><br /><br /></div><div><strong><em>Aha, takže my se ve Fimbulu vlastně nedozvíme, jak to s Prahou a vůbec zimou hrůzy v Evropě dopadlo? Nastal tam poté konec světa nebo ne?<br /></em></strong><img src="http://www.popelky.cz/admin/js/tiny_mce/plugins/emotions/img/smiley-wink.gif" alt="Wink" title="Wink" /></div><div><em>Myslím, že všechno, co jsem chtěla říct, najdete v knize. Zbytek hledejte sami v sobě…<br />Příběh zdaleka není jen o Fimbulu - zimě, jakožto ročním období, ale o Fimbulu - zimě, v nás samých. A konec světa? Jakého světa?</em></div><div><br /><br /><img src="http://www.popelky.cz/text_img/2037ZTY.jpg" alt="kk" /></div><div><span style="color:#936"><em>Krásná vzdušná Anglie, co říkáte?</em></span></div><div><strong><em>Fimbul je svým způsobem tak trochu velká PRVOTINA. Vaše, první pod<br />Vaším pravým jménem…. Proč jste se schovávala zprvu za psedonymy?</em></strong></div><div><em>Nikdy jsem se za pseudonymy neschovávala. Naopak jsem vždy dbala na to, aby vedle mého uměleckého<br />jména bylo uvedeno i jméno rodné. Pseudonym byl vlastně nápad mých nakladatelů, kterým se anglicky znějící jméno zdálo praktické. Vzhledem k tomu, že se jednalo o knihy na zakázku, nevadilo mi to a rodné jméno jsem si ponechala pro knihy s vlastním námětem. Nicméně na psaní pod pseudonymem nevidím nic špatného ani zatraceníhodného. Ostatně pod uměleckým jménem psala řada autorů české i světové literatury.</em></div><div><strong><em>Také je to první knížka, která vyšla ve zbrusu novém nakladatelství JaS. Mít knížku, na které je dodatek… Vydáno jako 1. Publikace…. To se v historii děje jen velmi málo. Jak jste si poradila s tímto pocitem?</em></strong></div><div><em>Jsem dojatá, těch jedniček má Fimbul skutečně požehnaně. Ale tu nejcennější jedničku mu mohou udělit pouze čtenáři.</em></div><div><br /><img src="http://www.popelky.cz/text_img/2038MGM.jpg" alt="2038MGM.jpg" /></div><div><em><span style="color:#936">Kateřina Hejlová a Fimbul</span></em></div><div><strong><em>Vrátím se znovu do Anglie. Co Vás vůbec do Anglie přivedlo a co na této zemi považujete za jedinečné v tom smyslu, že u nás v Čechách by to podstatě bylo vzhledem k mentalitě národa, společenské situaci<br />apod… nemyslitelné?</em></strong></div><div><em>Do Anglie nás to zavanulo náhodou. Jak jsem se již zmínila, žili jsme skoro pět let v Irsku, tedy jen kousek přes vodu. Jednoho dne obdržel můj přítel lákavou pracovní nabídku, které nešlo odolat, a tak jsme sbalili kufry a zamířili trochu blíž k Evropě. Irsko jsem ale opouštěla s těžkým srdcem. A co považuju za jedinečné? Těžko soudit, jsme tady krátce, ale kdybych měla střelit od boku, tak je to určitě ráz a čistota krajiny, ostrost barev, proměnlivé počasí, které vám nedovolí usnout na vavřínech, britský klid, rozvaha a samozřejmě již zmíněný smysl pro tradici.</em></div><div><strong><em>Nemáte v šuplíku nějaký další ryze "anglický námět"? Nebo… co vůbec chystáte a co skrývá Váš spisovatelský šuplík?</em></strong></div><div><em>Ryze anglický ne, ale co není, může být. Momentálně dokončuju humoristické vzpomínky na naše veselé, leč krušné začátky v Irsku. Dále pracuju na románu podle skutečné události, pojednávajícím o ženě, která v sedmdesátých letech utekla do Jugoslávie, a rovněž shromažduju materiály na román o keltské mytologii, který mi zraje v hlavě už víc než rok, a brzy bych ho ráda hodila na papír.</em></div><div><strong>Tak na Kelty se opravdu těším, pro tyhle věci mám slabost. Tak budu držet palce, ať vše vyjde (hlavně román vycházející z keltské mytologie) a děkuji za rozhovor….</strong></div><div><em><span style="color:#936">Tituly Kateřiny Hejlové</span></em></div><div><em><span style="color:#936">Z vydaných titulů připomeňme: ve sbornících povídek tvůrčí skupiny Hlava nehlava <strong>Zuby nehty</strong> (2007) - povídka Poslední metro, <strong>Tisíc jizev</strong> (2008) - povídka Trojná bohyně, <strong>Ruce vzhůru</strong> (2009) - povídka Vražda<br />v lodní kajutě, <strong>Nahoře bez…, a dole taky</strong> (2010) - povídka Vraž ho tam a <strong>Noční můry nespí</strong> (2011) - povídky Za zrcadlem a Aqua Mala. Samostatné publikace vydala pod pseudonymem Katty Joyce - jde o knížky <strong>Angelina Jolie &amp; Brad Pitt: Společný příběh</strong> (2009), <strong>Zabijte je všechny!</strong> (2010), <strong>Hugh Laurie: Nespokojený melancholik</strong> (2010). Překlady - <strong>Roger Zelazny: Tvorové světla a temnoty</strong> (společně s Michaelem Broncem, 2011), <strong>Allison Pearson: Myslím, že tě miluju</strong> (2011).</span></em></div><div><br />Zdroj a diskuze k článku: <a href="http://www.popelky.cz/spolecnost/katerina-hejlova-by-fimbul-patrne-prezilav-anglii-nasla-uprseny-raj.html">http://www.popelky.cz/spolecnost/katerina-hejlova-by-fimbul-patrne-prezilav-anglii-nasla-uprseny-raj.html</a></div></div> http://cajovnaprozeny.blog.cz/1202/katerina-hejlova-by-fimbul-patrne-prezila-v-anglii-nasla-uprseny-raj http://cajovnaprozeny.blog.cz/1202/katerina-hejlova-by-fimbul-patrne-prezila-v-anglii-nasla-uprseny-raj Domov Tue, 07 Feb 2012 08:30:38 +0100 <div><img width="300" height="358" style="float:left;margin-left:10px;margin-right:10px" src="http://nd05.jxs.cz/250/582/9412c6c17c_82152648_o2.jpg" />Jak se zbavit mstivý Soni je báječná knížka od Jiřího Holuba, jehož jméno je synonymem třeskuté legrace a momentálně mám tenhle příběh oživen na maximální míru, protože už několik večerů po sobě honíme bílý ocementovaný netopejry ve stodole plný bordelu, nebo děláme virvál na divadle, či koupeme paní učitelku v bazénu, ale moc se nechytá díl, ve kterém tahle podařená třídička vyráží na nápravný pobyt. Který je tak hrozný, že je i ta učitelka Soňa Ticháčková musí zachránit.</div><div><br /></div><div>Třídní učitelka Soňa Ticháčková má totiž neuvěřitelnou povahu - umí svým svěřencům - sígrům první kategorie - oplatit stejnou mincí. Třeba jim strčí syrečky do kapsy. Všem!</div><div><br /></div><div>A tak mě napadl soutěžní úkol, který bude trošku těžší, než obvykle.</div><div><em><strong>Představte si, že jste třídní učitelka a Vaše třída vám tropí jednu lotrovinu za druhou.</strong></em></div><div><em><strong>Hm...</strong></em></div><div><em><strong>Čímpak jim oplatíte?</strong></em></div><div><em><strong>Čímpak se může taková učitelka svým žákům pomstít!!!???</strong></em></div><div><br /></div><div>Přemýšlejte a svůj nápad - klidně i jedno slovo - napište i s Vaší adresou na <a href="http://mailto:cajovnaprozeny@centrum.cz">cajovnaprozeny@centrum.cz</a> <strong>do 1. března 2012</strong> do půlnoci. O den později bude vyhlášen jeden vítěz, který získá tuto knihu, jíž věnovalo nakladatelství JaS.</div><div>Děkuji!</div><div><br /></div><div>O knížce si můžete přečíst <a href="http://cajovnaprozeny.blog.cz/1112/jiri-holub-jak-se-zbavit-mstivy-soni" target="_blank">moji recenzi právě zde.</a></div> http://cajovnaprozeny.blog.cz/1202/soutez-o-knizku-jak-se-zbavit-mstivy-soni-aneb-budeme-vymyslet-kulisarny http://cajovnaprozeny.blog.cz/1202/soutez-o-knizku-jak-se-zbavit-mstivy-soni-aneb-budeme-vymyslet-kulisarny SOUTĚŽE Thu, 02 Feb 2012 08:40:00 +0100 <div><img width="200" height="150" src="http://nd01.jxs.cz/980/710/c1cb2d82c0_35837563_o2.jpg" /></div><div>Bezvadné DVD, které už asi není na trhu, proběhlo docela rychle... ale jelikož jsou tady letošní čajovnové Vánoce právě s Nigellou, tak si dovolím připomenout starý odkaz na jeden můj článek.....</div><div><br /></div><div>tohle DVD mě tenkrát hodně pohladilo na duši...</div><div><br /></div><div><a href="http://www.kultura21.cz/content/view/2052/119/">http://www.kultura21.cz/content/view/2052/119/</a></div><div><br /></div><div>A pro obě výherkyně, knížka zatím nedošla???</div><div>Moc mě to mrzí a už to řeším, napsala jsem do nakladatelství a čekám na odpověď. V komentářích pak dám akutálně vědět, co se děje...</div><div>Děkuju, že jste se ozvaly milé dámy, na nápravě se už pracuje...</div><div>Krásný den<br />Renata</div><div><br /></div><div>A je to, knížky dostanete a navíc... nakladatelství se omlouvá... kopíruju....</div><div><br /></div><div><span style="color:navy"><em><strong>Výherkyně dostanou ke knize, jako omluvu - dárek, sadu lžiček do hlubokých sklenic</strong></em>.</span></div><div><br /></div><div><span style="color:navy">Takže veliké díky Euromedii <img src="http://admin.blog.cz/tiny_mce/plugins/emotions/img/smiley-wink.gif" alt="Mrkající" title="Mrkající" /></span></div> http://cajovnaprozeny.blog.cz/1202/nigella-lawson-vari-narychlo http://cajovnaprozeny.blog.cz/1202/nigella-lawson-vari-narychlo Vaření, recepty Wed, 01 Feb 2012 08:34:31 +0100 <h2>Med je dětem zapovězen? Kdože to řekl??? Pediatr? Pošlete ho…(domů)!</h2><div><div><strong>Pod článkem o medové výstavě jsme se v diskuzi dostali k palčivému tématu. A sice moudré radě, kterou si můžete přečíst v časopisech pro maminky i v internetových poradnách pediatrů. Med není pro děti do jednoho roku</strong> <em>(někde pro sichr uvádí roky dva či tři)</em> <strong>vůbec</strong> <strong>vhodný, protože může obsahovat botulotoxin, jež může malé miminko zabít.</strong><br /><strong>Samozřejmě, to obyčejně botulotoxin dělá rád či se o to přinejmenším pokusí…</strong></div></div><div><div>A kdysi jsem nad tím moc nepřemýšlela, ač mi to bylo divné. Sypala jsem hnědé cukry, fruktózy, po lékárnách honila<br />glukopury… a med ignorovala. Moje škoda, protože to, co obsahuje med, jen tak v lékárně nenajdete. Posuďte sami:</div><div><br /></div><div><strong>Med obsahuje:</strong></div><div><br /></div><ul><li>· dextríny</li><li>· oligosacharidy,<br />což jsou cukry, skládající se z více než dvou až deseti jednoduchých cukrů</li><li>· vodu</li><li>· bílkoviny,<br />kterých je v medu 0,1 - 0,5 %. Jejich obsah je různý podle původu medu.</li><li>· enzymy</li><li>· inhibin</li><li>· vitamíny A,<br />B1, B2, B6, B12, C, D, H, K, E, P</li><li>· vonné látky</li><li>· barviva -<br />karoten, flavony</li><li>· pylová zrnka</li><li>· různé<br />minerální látky: vápník, fosfor, draslík, sodík, chlór, síra, hořčík, železo,<br />křemík, mangan aj.</li><li>· včelí mateří<br />kašičku</li><li>· volné<br />organické kyseliny</li><li>· aminokyseliny</li></ul><div><br /><br />Požádala jsem <em><strong>Evžena Báchora, předsedu</strong></em> <em><strong>Pardubických včelařů</strong></em>, aby se mi pokusil vnést do celé situace a zmatku trochu jasno. Poskytl mi nejen odpovědi, ale i výše uvedené základní informace o medu. <span style="color:#000">Přijde mi, že dobrý med je vlastně pro bakterie neprostupná</span> <span style="color:#000">hmota?</span></div><div><br /></div><div><br /></div><div><img src="http://www.popelky.cz/text_img/2195ZWY.jpg" alt="2195ZWY.jpg" style="margin-right:10px;margin-left:10px;float:left" /><em><span style="color:#000080">"Ano, med je především konzervační</span></em> <em><span style="color:#000080">látka, která zabraňuje množení mikroorganismů. Svým vysokým osmotickým tlakem a složením je antibakteriální a léčivou látkou.</span></em></div><div><br /></div><div><span style="color:#000080"><em>Oproti cukru, který jíme ve velkém množství, včelí med obsahuje převážně monosacharidy, glukózu - cukr hroznový a</em> <em>fruktózu - cukr ovocný. Těchto jednoduchých cukrů organizmus člověka bez</em> <em>jakékoliv zátěže využívá již jako stavební kámen pro růst buňky. Cukr je pro náš organismus v podstatě jedem.</em></span></div><div><br /></div><div><em><span style="color:#000080">Med je nejen vynikající potravinou, ale dá se využít při léčbě různých nemocí."</span></em></div><div><br /></div><div>Takže určitě i pro děti?</div><div><br /></div><div><em><span style="color:#339">"Med je cennou potravinou ve výživě dětí. Ideálně se v něm doplňují vlastnosti léčebného a výživného charakteru. Med svým obsahem železa a mědi zvyšuje obsa krevního barviva (hemoglobinu) a</span></em><br /><em><span style="color:#339">podporuje tvorbu krve. Má velký vliv na růst.</span></em></div><div><br /></div><div><em><span style="color:#339">Mnozí vědci prováděli různé výzkumy. Např. Wetzel na základě důsledných lékařských pozorování dokázal, že vitamín B₁₂ nacházející se v medu a podávaný v dávkách 10 mikrogramů dětem slabého vzrůstu přispěl k růstu, fyzické síle, zvyšování hmotnosti a k povzbuzení chuti k jídlu.</span></em></div><div><br /></div><div><em><span style="color:#339">Dorval (Montreal - Kanada) dělal mnohé pokusy s požíváním medu u dětí. U anemických a tělesně slabých dětí zjistil po podávání 30 g medu denně zvýšenou hladinu hemoglobinu o 8 až 25 % a zvýšení hmotnosti o 2 až 6 kg. Tyto výsledky připisoval kromě cukru obsahu minerálních látek, železa, vápníku, fosforu a enzymů nacházejících se v medu.</span></em></div><div><br /></div><div><em><span style="color:#339">Damede zjistil příznivé účinky medu, hlavně u malých dětí při podrážděních a žaludečně střevních zánětech. Přímo</span></em><br /><em><span style="color:#339">zachraňující účinky měl med při smrtelných průjmech kojenců.</span></em></div><div><br /></div><div><em><span style="color:#339">Med se může podávat kojencům už od prvního týdne života v malých dávkách.</span></em></div><div><em><span style="color:#339">Například energetická hodnota kravského mléka je nižší než energetická hodnota ženského mléka. Rozdíl se vyrovnává přislazování 5 - 7 % cukru. Běžně se přislazuje řepným cukrem sacharózou. Tento cukr v porovnání s jednoduchými cukry medu velmi zatěžuje trávicí orgány dítěte. Kromě toho průmyslně vyrobený řepný cukr už neobsahuje vitamíny, enzymy, minerální látky a další vzácné látky nacházející se v medu. Z uvedeného vyplývá opodstatněnost používání medu jako sladidla v umělé výživě kojenců, a to v množství 6 - 8 procent. Z těchto důvodů je vhodné používat ke slazení všech pokrmů dětí, ale i dospělých domácí včelí med."</span></em></div><div><br /></div><div><em><strong>No, takže pohled z jiného úhlu.</strong></em><br />Jsem svým způsobem ráda, že tohle už řešit nemusím, ale kdybych opět někdy stála nad kojencem a přemýšlela, jestli ho "zamedovat" nebo ne, tak bych to asi udělala.Ovšem jen s ověřeným medem přímo od včelaře. Jak nám může říci i selský rozum, pokud je med mnohokrát jakkoliv zpracováván a navíc ředěn cukrem a kdoví čím ještě, je tu zákonitě i prostor pro jakoukoliv <strong><em>nečistotu,</em></strong> tedy i nebezpečné botulotoxiny.</div><div><br /></div><div><strong><em>V tuto chvíli jsem zaujala stanovisko, že celá ta aféra a varování před medem je tak trochu podobné jako miliony nežádoucích účinku na příbalovém letáku u léčiv. Může se stát, riziko existuje, tak proto budeme varovat, abychom byly "z obliga".</em></strong></div><div><br /><img src="http://www.popelky.cz/text_img/2196ZDV.jpg" alt="2196ZDV.jpg" /></div><div>P.S. pokud vím, tak na botulotoxin jsou v extrémní míře citlivé také kočky a veterinářka nám velmi srdnatě radila<br />ve chvíli, kdy kočka JEN zvracela, ani nepila… abychom jí dali černý čaj s medem! <strong><em>Zcela jistě však měla na mysli ten od včelaře.</em></strong></div><div><br /></div><div><strong>Takže - MEDU se nebojte. Pravého medu se bát opravdu nemusíte!!!</strong></div><div><br /></div><div><span style="color:#f00">Snad jen případné alergické reakce, na toto riziko nesmíme zapomínat, ale to by bylo zase na jiný článek…</span></div><div><br /></div><div><em>Renata</em></div><div><em>Odkaz na článek a diskuze (je to už trošku starší... ale je to milé a tak jsem Vás o to nechtěla ošidit)</em></div><div><em><a href="http://www.popelky.cz/rodina-a-drobotina/med-je-detem-zapovezen-kdoze-to-rekl-pediatr-poslete-ho-domu.html">http://www.popelky.cz/rodina-a-drobotina/med-je-detem-zapovezen-kdoze-to-rekl-pediatr-poslete-ho-domu.html</a></em></div></div> http://cajovnaprozeny.blog.cz/1201/med-je-detem-zapovezen-kdoze-to-rekl-pediatr-poslete-ho-domu http://cajovnaprozeny.blog.cz/1201/med-je-detem-zapovezen-kdoze-to-rekl-pediatr-poslete-ho-domu Čajové... Mon, 30 Jan 2012 07:42:37 +0100 <div><div id="youtubefb"><p><img src="http://i.ytimg.com/vi/yJhfRLZXDIs/0.jpg" style="width:420px;height345;px" /></p></div><script type="text/javascript"> $(function(){ swfobject.embedSWF.apply(null, ["http:\/\/www.youtube.com\/e\/yJhfRLZXDIs","youtubefb","420","345","9.0.0",null,{"allowScriptAccess":"always","allowfullscreen":"1"},[],{"style":"display:block;margin-left:auto;margin-right:auto"}]); }); </script></div><div>Celtic Woman mám moc ráda, nádherná keltská hudba, hladivá a plná ženské energie. Když mi není dobře po duši, tyhle holky mi připomenou, KDO jsem a CO jsem. Někdy to trvá pravda pár vteřin, jindy to je práce na několik dní.</div><div>Jejich houslistka je úžasná.</div><div>A tady vám předkládám video, kde je báječné představení na ledě.</div><div>Kdo má rád hladivou, jemnou, leč přece jen akční hudbu, může si pustit.</div><div>A kdo miluje krasobruslení - i když tady je postaveno snad ještě výš, než umí závěrečné exhibice - tak doporučuji též.</div><div><br /></div><div>A uvařte si nějaký dobroučký čajíček k tomu...</div><div>a třeba se podělte o dojmy, budu ráda, protože tohle určitě dojem zanechat musí.</div><div>Renča</div> http://cajovnaprozeny.blog.cz/1201/celtic-woman-na-lede-akcni-lec-hladiva-podivana http://cajovnaprozeny.blog.cz/1201/celtic-woman-na-lede-akcni-lec-hladiva-podivana Zajímavosti, perličky, blbůstky Fri, 27 Jan 2012 21:20:13 +0100 <h2>Siamská kočka - ví víc…</h2><div><div><strong>Odstartovala to (opět) výstava koček a můj první dotek srsti siamské kočky. Od dětství jsem v ní cítila víc, ale neuměla jsem to definovat. Nyní už to (možná) vím. Siamská kočka je totiž odlišná od ostatních plemen a pokud bych měla definovat <em>autorku Zenu,</em> pak to zcela jistě byla SIAMKA.</strong></div><div><strong>A na to nedefinovatelné jsem přišla…Pojďte se mnou za touhle kráskou. <span style="color:#000080">Možná jsem odhalila její tajemství.</span></strong></div></div><div><div><strong><img src="http://www.popelky.cz/text_img/2753MWE.jpg" alt="2753MWE.jpg" style="margin-right:10px;margin-left:10px;float:left" />Dlouho jsem hledala citát, kterým bych tento článek uvedla. Nenašla jsem jeho konkrétní podobu, ale dodnes si pamatuju jeho význam.</strong></div><div><br /></div><div><em><span style="color:#00f"><strong>Kdosi v něm seděl v křesle u krbu a četl Moudrost zenu. Byl unešen a vedle něj spala kočka. Podivně se na něj podívala. Onen pán pravil cosi o tom, že se na něj podívala tak moudře, jako by té knize snad rozuměla.</strong></span></em></div><div><em><span style="color:#00f"><strong>A kočka přivřela oči - ty hlupáku, já ji NAPSALA...</strong></span></em></div><div><br /></div><div><em><strong>To jistě byla Ona!</strong></em></div><div><strong><em>Má to v očích!</em></strong></div><div><em><strong>Shodly jsme se jednoho večera s podobně smýšlející kamarádkou a ejhle... začaly se nám rozvíjet při pohledu na tyhle kočky podivuhodné teorie...</strong></em></div><div><br /></div><div><strong>Ale začněme tuhle krásku analyzovat pěkně od tlapek. Maličkých tlapek, siamka totiž patří mezi ty menší plemena.</strong></div><div><br /></div><div><strong>Příroda to s nimi myslí dobře</strong></div><div>Typické zbarvení pro siamské kočky je s tmavými tlapkami, ocasem, ušima a čumáčkem. Místa, která v chladných nocích prochládají a která je třeba zase rychle zahřát. <em>A co pochytá sluneční svit a</em> <em>teplo lépe, než tmavá barva?</em></div><div><br /></div><div>Z krajiny orientálních pohádek pochází také krásná pověra pro jednu z "vad na kráse" a sice <strong>zlomený (či spíše zalomený) ocásek</strong>. Konec ocásku totiž u siamek někdy může být jakoby nalomený. Důvod je nádherný.</div><div><br /></div><div><em><span style="color:#800000">Kočka potřebovala nějak držet prstýnky a šperky krásných orientálních princezen, když vcházely do koupele… nahé a krásné. Siamka vedle ní bděla a silou vůle ocásek</span></em> <em><span style="color:#800000">ohnula tak, aby prstýnek nespadl.</span></em></div><div><br /></div><div>A často bděla tak důkladně, že z toho začala i <strong>šilhat.</strong> To je další "vada na kráse", která dnešním chovatelům vadí. Ale tohle ponechme nyní stranou... Důvod siamské šilhavosti? Její původ je opět tady, v pohádkách… kočky střežily poklady v chrámech a to byla jistě hodně soustředěná a obětavá práce. A z toho všeho jasu zlata, stříbra a drahých kamenů… no není divu, že jim šli oči šejdrem.<img src="http://www.popelky.cz/admin/js/tiny_mce/plugins/emotions/img/smiley-laughing.gif" alt="Laughing" title="Laughing" /></div><div><br /><img src="http://www.popelky.cz/text_img/2754NjR.jpg" alt="2754NjR.jpg" /></div><div><br /></div><div><strong>Tělo jako symbol ženství</strong></div><div>Jejich pružné a štíhlé tělo je symbolem ženství.<br />Pružné, hebké a přitom neuvěřitelně pevné. V každém věku. A že je zrovna siamka kočka dlouhověká, uvádí se věk kolem 17 let.</div><div><em><strong><span style="color:#00f">V našich luzích a hájích jsme zvyklí spíše na kočky kulatějších tvarů, slovanštějších figur a hlavně kočky, které šlapou jako hodinky po svých "povinnostech", (třeba lov myší) stejně jako ženy hospodyňky, které jsou žádoucí poněkud kypré a spolehlivě pracující bez debat a nejlépe i bez vlastního názoru.</span></strong></em></div><div><br /></div><div>A tak je pravdou, omluvou pro "nepřátele siamek" může být jejich opravdu nezvyklý tvar těla. Evokují totiž v mužských očích <strong>ženskou</strong> <strong>REBELII</strong>… to, že žena chce být sama sebou. <em>Ne v jakémkoliv mocenském vlivu muže.</em></div><div><br /></div><div><em><strong>Siamky vynikají také svou plodností - je to taky náhoda?</strong></em></div><div><br /></div><div>Odjakživa jsou kočky spojovány s ženami ze dvou důvodů. Jakožto <strong>pečovatelkám o rodinný krb</strong> byly kromě dětí, jídla a psů svěřeny k péči také kočky….</div><div><br /><img src="http://www.popelky.cz/text_img/2755YmU.jpg" alt="2755YmU.jpg" /></div><div><br /></div><div><em><span style="color:#800000">Kočky jsou prostě hebké a mazlivé, ale taky jsou to stále šelmy</span></em></div><div><br /></div><div>Málokterý muž má slabost pro kočky.</div><div>Žena lépe vidí kočce do duše a málokterá o ní řekne, že je opravdu falešná. Není… vždy dává nejprve znát, že se jí něco nelíbí, až poté zaútočí. Jen někteří neumí ty jemné náznaky včas identifikovat a schopnost tyto náznaky dešifrovat často postrádají spíše muži.</div><div>Kočky velmi dbají na svou čistotu, stejně jako ženy.</div><div><br /></div><div><em><strong>Ženy utíkají ke kočkám pro energii, pro svou ženskost… pro něhu.</strong></em></div><div>Pro energii a odvahu být sami sebou.</div><div><br /></div><div><strong>Oči - pohled do nich nevydrží každý</strong></div><div><strong><span style="color:#800000">Jejich pohled je mimořádně pronikavý</span>.</strong> Vše je navíc znásobeno tím, že tyto kočky rády mňoukají a komunikují. Dívají s vám upřeně do očí a mají něco na srdci. Dokážete to?</div><div><br /></div><div>Kombinace jejich nádherného a nezaměnitelného kočičího těla a pronikavého pohledu nutně musí způsobit reakci, kterou způsobí žena, která je příliš svá. Nikoliv však mužsky drzá... ale ryzí žena. <strong>Příliš ženská a příliš moudrá.</strong></div><div>Tedy, na naše poměry....</div><div><br /></div><div><strong><img src="http://www.popelky.cz/text_img/2756NTA.jpg" alt="2756NTA.jpg" height="466" width="607" /></strong></div><div><br /></div><div><em><span style="color:#800000">Převelice těžko se hledá fotka, kde by byla zachycena tak vícerozměrná záležitost jako je právě ONEN moudrý pohled siamské kočky. Tady lze ochutnat - vševědoucnost v ryzí podobě.</span></em></div><div><br /></div><div><strong>Velekněžka mezi kočkami</strong></div><div>Ano, tarotová karta Velekněžky je přesně tou charakteristikou siamské kočky (ale v podstatě koček obecně).</div><div>Princip nezávislosti, intuice, sebedůvěry a nezávislosti. V jejím nitru se nachází zdroj všeobecného bytí. Archetyp<br />Velekněžky je ROVNOVÁHA. <strong><em>Zaoblená, měkká ženská linie v horní části a</em></strong> <strong><em>pevná a při zemi</em></strong>…</div><div><br /></div><div>Tady se možná taková kočka trošku rozchází, ale všimněte si, že <em><strong>chce-li kočka působit svou koncentrovanou moudrou kočičí silou,</strong></em> <em><strong>sedí</strong></em>. Tedy si ten zemský podstavec udělá. Působí pak měkce a hebce a zároveň v dolní části pevně a majestátně.</div><div>Velekněžka střeží veškerá tajemství vědomí. To je jako ta moudrost Zenu.<img src="http://www.popelky.cz/admin/js/tiny_mce/plugins/emotions/img/smiley-wink.gif" alt="Wink" title="Wink" /></div><div><br /></div><div><em><strong>Ženský instint, který po tisíce let uvádí v muže úžas - ale zároveň je také děsí, o čemž svědčí čarodějnické procesy a nenávist církví ke kočkám obecně.</strong></em></div><div><br /></div><div>Symbolizuje také <strong><em>léčitelské schopnosti</em></strong> žen.</div><div>O léčivosti koček také putují pověry, byť jen pro to, že jsou teplejší, než my lidé.Ale ony to umí i na energetické úrovni a často samy dokáží na ležícím člověku intuitivně vyhledat problémové místo a "zalehnout ho." Jak mi potvrdila i <em>Anna Bendová</em>, která mi k tomuto článku zapůjčila své úžasné fotky siamky <em>Achyby. Moc děkuju!</em></div><div><br /></div><div><em><strong>Máte-li nějakou Velekněžku doma, uctěte jí občas pohlazením.</strong></em></div><div><em><strong>Tisíckrát Vám to vrátí, až Vám nebude dobře. A nemusí to být ani tahle egyptská kráska, bohyně je<br />v každé… (ženě i kočce)</strong></em></div><div><em>Pánové, pohlaďte někdy svou ženu, tisíckrát Vám to vrátí...</em></div><div><em><strong>Ne nadarmo je egyptská bohyně Bastet je zpodobňována jako kočka, kočky tedy jistojistě musí mít božský původ <img src="http://www.popelky.cz/admin/js/tiny_mce/plugins/emotions/img/smiley-smile.gif" alt="Smile" title="Smile" /></strong></em></div><div><em>Renata</em></div><div><br />Foto: Dreamstime a Anna Bendová, <a href="http://www.siamskakockaachyba.estranky.cz">www.siamskakockaachyba.estranky.cz</a></div><div><br /></div><div>Zdroj a diskuze k článku (zajímavá!) <img src="http://admin.blog.cz/tiny_mce/plugins/emotions/img/smiley-wink.gif" alt="Mrkající" title="Mrkající" /><a href="http://www.popelky.cz/magie/siamska-kocka-vi-vic.html">http://www.popelky.cz/magie/siamska-kocka-vi-vic.html</a></div></div> http://cajovnaprozeny.blog.cz/1201/siamska-kocka-vi-vic-z-popelek http://cajovnaprozeny.blog.cz/1201/siamska-kocka-vi-vic-z-popelek Zvířata Thu, 26 Jan 2012 08:37:15 +0100 <div>Dovolím si Vám dnes předložit k úternímu čaji článek o životě Leonarda da Vinciho. Je pro galerii <a href="http://www.projekt-baraka.cz%20">Projekt Baraka</a> a snad se mi povedlo ho napsat čtivě. Protože je to opravdu zajímavý životopis.</div><div><img width="800" height="409" src="http://nd05.jxs.cz/559/863/78d5dd8361_82780180_o2.jpg" />Většina jeho malířské tvorby byla ztracena v nenávratnu, ale přesto jeho odkaz přetrvává. Nejen v obrazech. O jeho dětství víme jen velmi málo. Víme však, že se osudného 15. dubna 1452 narodil ve 22 hodin a 30 minut. Ve skromných podmínkách se zrodila neuvěřitelná osobnost, která ovlivnila dějiny na generace dopředu. A stále ovlivňovat bude. Některé jeho vynálezy stále čekají na realizaci.</div><div style="display:none"><a>Zobrazit celý článek</a></div><div>Na růžích ustláno neměl, byl totiž nemanželským synem obyčejné venkovské ženy a váženého notáře. Jeho otec se později oženil se sobě rovnou a sice - světě div se - dcerou notáře. Jeho matka se také provdala, když byl malému Leonardovi jeden rok. Ač levoboček, měl štěstí a jeho vlastní otec mu zajistil alespoň odpovídající vzdělání.</div><div>Dobře udělal.</div><div><strong>Žák předčil svého učitele</strong></div><div>Leonardo byl totiž velmi nadaný žák a to v mnoha směrech. Od přírodovědných oborů až po umění a techniku. Od patnácti let se učil pod vedením renomovaného Andrea del Verrochio. Již jeho první díla dávala tušit, že je tu tovaryš, který převyšuje své učitele. Jedno z jeho prvních děl je proslulý "Křest Krista", který byl tak úžasný, že sám mistr Verrochio se prý rozhodl, že již malovat nebude. Nejspíše propadl pocitu, že sám již nemá svému žákovi (potažmo i žákům jiným) co nabídnout.</div><div><strong>Da Vinciho Mona Lisa je opředena tajemstvím</strong></div><div>Kdo by neznal tento legendární obraz? Je na něm žena? Jaká žena? Proč se tak tajemně dívá? Když se na ní zadíváte, můžete po čase získat stejný dojem, jako mnozí badatelé - a sice, že na obraze je podobizna muže.</div><div>Kdoví, tohle tajemství si vzal sám Leonardo da Vinci do hrobu. Tajemství díla, které tvořil celé tři roky po svém návratu z Milána do Florencie.</div><div><strong>Ovšem Dáma s hranostajem je již příjemnější</strong></div><div>Přesto, když se podíváte i na další jeho známý obraz a sice Dámu s hranostajem, lze jen těžko odolat jistému podezření, že valná část Mony Lisy je JEN autorovým osobitým stylem. V tvářích obou dam lze nalézt některé jemné společné rysy.</div><div>Mona Lisa stejně jako Dáma s hranostajem je prostě Leonardo Da Vinci. Jeho hluboké úhly a esovité tvary…</div><div><strong>Homosexualita ho zastavila v jeho rozkvětu?</strong></div><div>V roce 1476 byl obviněn a vyslýchán z trestného činu obcování s mladým prostitutem. Homosexualita byla tenkrát stíhána a trest mohl být i nejvyšší - smrt. Mezi skupinou obžalovaných, kde byl také mladý Leonardo, byl ovšem syn jednoho z vlivných florentských občanů a tak díky protekci všichni vyvázli jen s tělesnými tresty.</div><div>Nikdo neví, co na celé kauze bylo pravdy, ale Leonardo da Vinci se od té doby uzavřel více do sebe a někteří si myslí, že právě kvůli této události nedošlo mnoho jeho vynálezů uplatnění. Leonardo da Vinci tehdy jednoduše ztratil důvěru ve svět kolem sebe a uzavírá se do svého vlastního světa.</div><div>Není divu…</div><div><strong>Byl zrozen pro Miláno?</strong></div><div>V roce 1482 odchází z Florenci do Milána a tam nachází obdiv i své následovníky a také zde studuje technické vědy, ale také meteorologii či astronomii. Maluje zde "Poslední večeři", ovšem poněkud nešťastnou technikou - temperou a olejem - a dílo brzy chátrá. Jako úplně zničené bylo prohlášeno již v polovině 16. století a bylo nákladně a složitě restaurováno.</div><div>V roce 1499 se vrací do Florencie, kde studuje matematiku a anatomii… poté se ale opět vrací do Milána, kde se stává chráněncem mladšího bratra tehdejšího papeže Lva X. a dostává pravidelný plat, což je pro něj příjemné. Do této doby se tento nadaný člověk potýkal spíše s bídou. Ve Francii pak ve věku 67 let odchází navždy do uměleckého nebe.</div><div><strong>Génius? Sochal, zkoumal přírodu, tvořil hudbu, vynalézal…</strong></div><div>Byl to nefalšovaný vědec, ale také vojenský inženýr. Správně pochopil pohyby planet, fyzikální zákony pozemské a také anatomické základy. Svými díly navazoval na takové velikány jako byly G. Galiei, F. Bacon či I. Newton. Na své konto si připsal vynález principu fungování odsřtedivky, letadla, padáku, potápěšského úboru, bagru, šlapacího soustruhu či tiskařského lisu. V jeho šuplíku zůstal bezpočet plánů….</div><div>Nabízí se otázka. Byl tenhle člověk vůbec z našeho světa?</div><div>Zanechal 3 500 technických náčrtů, skic a plánů, některé i šifrované. A navíc je tu stále ta záhadná snad už i mýtická Mona Lisa.</div><div>A škoda, že se nezachovala jeho hra na loutnu, kterou miloval… to bych si ráda poslechla.</div><div><strong>Leonardo da Vinci</strong></div><div><strong>(15. dubna 1452 Anchiano u Vinci - 2. května 1519 Cloux u Amboise)</strong></div><div><em>Možná o něm nevíte, že:</em></div><div style="margin-left:36pt">- <em>dvě zakázky po něm zůstaly nedokončené. A sice obraz pro kapli sv. Bernarda a obraz s názvem "Klanění králů", který rozpracoval. Stejně jako další obraz sv. Jeronýma na poušti</em></div><div style="margin-left:36pt">- <em>je mu připisováno ještě jedno krásné dílo s názvem "Madona ve skalách", kde není jasným autorem, ale podle linií a stylu je pravděpodobné, že je jeho.</em></div><div>Zdroje:</div><div>Foto - potrét <a href="http://www.wikipedia.org/">www.wikipedia.org</a></div><div>Dáma s hranostajem <a href="http://www.wikipedia.org/">www.wikipedia.org</a></div><div>Poslední večeře <a href="http://www.wikipedia.org">www.wikipedia.org</a></div><div>ZDROJ: <a href="http://www.projekt-baraka.cz">www.projekt-baraka.cz</a></div> http://cajovnaprozeny.blog.cz/1201/leonardo-da-vinci http://cajovnaprozeny.blog.cz/1201/leonardo-da-vinci Domov Tue, 24 Jan 2012 08:38:10 +0100 <h2> </h2><div><div><strong>Nejsem fanatik do pořadů o vaření, ale na ty s Nigellou Lawson se podívám vždy ráda. Ani snad tak ne kvůli vaření, ale kvůli NÍ. Její skvělé smyslnosti, s jakou nejen vaří, ale chodí i umlsávat v noci do ledničky po závěrečných titulcích. Knížka <em>Vánoce s Nigellou</em> mě mile potěšila a naladila na Vánoce a dokonce jsem podle této knížky uvařila to, co vidíte na titulní straně…</strong></div><div><strong>Bylo to skvělé!</strong></div><div><strong>Byla jsem zvědavá, jestli Nigella bude v knížce stejná jako v televizi. Je!</strong></div></div><div><div><strong><img src="http://www.popelky.cz/text_img/2301MjU.jpg" alt="2301MjU.jpg" style="margin-right:10px;margin-left:10px;float:left" />Její styl proniká i do knižní verze a to tak, že je to čtení, při kterém se vám budou střídavě sbíhat sliny na nějakou dobrotu z jejích rukou a na příjemné lenošení s talířem v ruce nejlépe na bílém beránku před krbem nebo v saténových peřinách. Prostě cokoliv, co se týká pouze a jen rozmazlování a hýčkání našich smyslů.</strong></div><div>Ale abych byla i trochu praktická, tak již prvotní povídání o Vánocích, návštěvách a pohostinnosti a svém milém vztahu k nim. Ovšem pozor, je to žena!!! Tedy bojuje i s únavou a nechutí k čemukoliv vánočnímu. Je to docela dobré ducha osvěžující čtivo pro každou, která je už nyní zděšena představou blížích se "svátků".</div><div><strong>A následují recepty. Když na mě vybalila nádherné chlebíčky s uzeným lososem, stalo se, že jsem už od knížky neodešla. Doslova jsem se do ní ZAŽRALA.</strong> Najdete tu vánoční pudink, krůty, roládičky, brusinkové zavařeniny, nakládané zeleniny<br />(jakožto jedlé dárky), ale taky cukroví a přesně rozplánované sváteční chody včetně časového harmonogramu.</div><div>A také i pokrmy, které v podobných variantách známe i my. Třeba švestky opečené ve slanině…</div><div><br /><br /><br /></div><div><strong>Tipy na přípravu</strong> jsou úžasné. Dozvíte se tu v přehledném rámečku, čím si lze práci na pokrmu ulehčit. Co lze udělat den předem, co lze uvařit dopředu i několik dnů, na jak dlouho naložit párky do marinády a dokonce i tipy na mrazení. Pak se může stát, že když plně využijete mrazák, můžete na vánočním menu dělat již nyní…</div><div><strong>Navíc je to vánoční speciál, takže kdo má navíc rád anglický styl, tak si tady z kulinářského hlediska prožije celé svátky. Nádhera!</strong></div><div><strong>Krůtu péct nejspíš nebudu, ale zkusila jsem tyhle bezkonkurenčně nejlepší pečené brambory.</strong></div><div>Recept je jednoduchý…</div><div><strong>Nakrájené brambory oválejte v mouce (Nigella radí semolinovou, mě se to však povedlo<br />i s obyčejnou hladkou i celozrnou).</strong></div><div><strong>Můj tip: <span style="color:#000080"><em>než patlat každou bramboru zvlášť, můžete si mouku nasypat do igelitového pytlíku,</em></span><br /><span style="color:#000080"><em>naházet k tomu brambory a pak prohazovat, mísit… a u toho se vám nikde nic nezašpiní…</em></span></strong></div><div><strong>Poté brambory hodíme na pekáček a polijeme sádlem! To má nejlepší chuť. Olej je tolerován, ale pro pravou variantu receptu Nigella Lawson požaduje dokonce husí sádlo.</strong></div><div style="text-align:center"><br /><img src="http://www.popelky.cz/text_img/2302Yzh.jpg" alt="2302Yzh.jpg" style="margin-right:auto;margin-left:auto;display:block" /><br /><strong>A pečeme…zhruba v polovině pečení obrátíme</strong></div><div style="text-align:center"><strong>Brambůrky jsou křehké na povrchu a měkoučké uvnitř. Jsou opravdu bezkonkurenční!!!!</strong></div><div><br /><img src="http://www.popelky.cz/text_img/2303MTI.jpg" alt="2303MTI.jpg" style="margin-right:auto;margin-left:auto;display:block" /></div><div style="text-align:center"><strong><em><span style="color:#936">No posuďte sami, není tohle k sežrání?</span></em></strong></div><div><strong>Pro mě tohle ideální dárek pro každého, kdo se rád potěší opravdu dobrým jídlem. Pod<br />stromečkem se tato něžně úžasná a smyslná knížka bude určitě vyjímat.</strong></div><div><em>Renata</em></div><div><strong><em>Vydalo nakladatelství Euromedia, 2011, <a href="http://www.euromedia.cz/">www.euromedia.cz</a></em></strong></div><div><strong><em>K dostání u všech dobrých knihkupců a na <a href="http://www.ebux.cz">www.ebux.cz</a></em></strong></div><div><strong><em>Odkaz na článek: <a href="http://www.popelky.cz/dum-a-byt/luxusne-jsem-opekla-brambory-podle-nigelly-lawson-malem-jsem-se-uzrala.html">http://www.popelky.cz/dum-a-byt/luxusne-jsem-opekla-brambory-podle-nigelly-lawson-malem-jsem-se-uzrala.html</a></em></strong></div></div> http://cajovnaprozeny.blog.cz/1201/luxusne-jsem-opekla-brambory-podle-nigelly-lawson-malem-jsem-se-uzrala http://cajovnaprozeny.blog.cz/1201/luxusne-jsem-opekla-brambory-podle-nigelly-lawson-malem-jsem-se-uzrala Sun, 22 Jan 2012 10:35:01 +0100 <h2>Mám pastelkovou a kreslící úchylku! Máte jí taky ;-)?</h2><div><div><strong>Chtěla jsem si koupit pastelky. Už hezkých pár let. Pastelky jsou totiž u nás doma podobny ponožkám. Nejsou však v páru, takže ztráty pocítíte až ve chvíli, kdy jich je zhruba polovina nebo když dlouhodobě chybí hnědá nebo černá. Pastelky mizí neznámo kde… patrně v tom budou mít prsty dětské ruce, i když nechápu, jakým stylem je nechávají zmizet.</strong></div><div><br /></div><div><strong>A já jsem na pastelky a kreslení doslova úchylná, chytlavá a z mnoha úhlů přecitlivělá. Prekérní situace.</strong></div></div><div><div>Občas se větší skupina pastelek objeví na turisticky atraktivních místech, přepokládám. Předpokládám, že to jsou pro pastelky oblíbenáí místa, když tam pořádají <strong><em>dlouhodobé sjezdy</em></strong>. Pod gaučem mezi chumly kočičích chlupů, drobků a dalších dávno poztrácených věcí. Beru, tam je teplo a taky něco k snědku. Taky do krabic s hračkami chodí rády na seance. A též je přitahují rohy místností.</div><div><strong><em>Dobře se</em></strong> <strong><em>jim zavrtává pod koberce a skříně. A za postelí pořádají celorepublikové srazy, kde debatují s poškrábanými cédéčky, krabičkami, hračkami, plyšáky a zbytky suchých housek.</em></strong></div><div><br /></div><div><strong>Jsem úchyl na pastelky. A na pera též...</strong></div><div><span style="color:#f00">Jsou-li nějaké, ke kterým mě váže vztah, jsem jak pes na toho, kdo by se jen opovážil na tuto hmotnou a zcela zbytnou věc sáhnout.</span></div><div>Nejprve jsem se o pastelky s dětmi dělila.<br />Bezpodmínečně, všeobjímajíce… po vzoru té údajné, dokonalé lásky. Později mě přestalo bavit sledovat jejich ponožkový osud a zálety do hebkosti použité, leč odložené kočičí srsti.</div><div><strong><em>S mou rostoucí zálibou v kreslení jsem samozřejmě</em></strong> <strong><em>hledala lepší a lepší pastelky.</em></strong></div><div><br /><img src="http://www.popelky.cz/text_img/2558OTV.jpg" alt="2558OTV.jpg" /></div><div><br /></div><div><span style="color:#800000"><em>Prvopočátek u mě byl v rádoby talentu na ZŠ, který časem umřel. Ožil až s vymyšlenou pohádkou pro mé děti...</em></span></div><div><br /></div><div>To, co jeden čas chodilo poštou od jedné nejmenované lichvářské společnosti jakožto reklama na jejich úžasné samaritánské služby bylo sice příjemné, ale kreslit se s tím nedalo. A lepší a lepší, ba i jen ty dobré pastelky stojí víc a víc peněz a jejich zálety se vám začnou zajídat.</div><div><em><strong>Nehledě na to, že to dělají vážně dost rychle a kupovat každý týden nové pastelky je dosti opruz, jež narušuje nejen rodinný rozpočet, ale také důvěryhodnost mé osoby v očích mého okolí - <span style="color:#000080">vona ty pastelky žere nebo co???</span></strong></em></div><div><br /></div><div>A tak jsem se vrátila k průměrné kvalitě, průběžně nakoupila ty či ony a lážo plážo je s dětmi používala.</div><div><br /></div><div><span style="color:#f00"><strong>V hlavě se mi však líhnul ďábelský plán.</strong></span></div><div><strong><span style="color:#000080">Umělecké pastelky!!!</span></strong></div><div>Och… jak úžasně to zní. Jen považte. Projela jsem internet a zasnila se u naprosto neskutečně rozsáhlé nabídky různých sad. Existují i 120 kusové sady, to už jsou naprosto luxusní několikapatrové kufry. Šperkovnice. Rozsáhlé jsou i ceny, které spadají už velmi daleko za hranici toho, že TYHLE pastelky by si v žádném případě nesměly udělat ani nejmalinkatější výlet ani na toaletu, natož na celorepublikový sraz za postel k polámanýmu cédéčku.</div><div><br /></div><div><strong>A jednoho dne, zcela neplánovaně - jak to umí zařídit jen život sám - jsem čekajíc na schůzku čekala…sakriš, co je to tady za krám....</strong><br /><strong>...rámečky, lepidla, rypadýlka do keramiky… pastelky… HA! Pastelky! Kouknu nahoru</strong> <strong>- Art potřeby! No ne???</strong></div><div><br /></div><div>Jako ve snách jsem vstoupila a kochala se. Času jsem měla dost a náležitě jsem ho využila. Spatřila jsem na vlastní oči ty nádherné sady a kufry a koupila si alespoň pár opravdu luxusních kusovek a jedny střdněkvalitní pastelky. Celých 24 kusů!</div><div><br /></div><div>Doma se mi tím už vytvořila hodně slušná řada a tak jsem pár dní strávila ukusováním volných chviliček a kreslením.</div><div><br /></div><div>Výsledek?</div><div><br /></div><div><img src="http://www.popelky.cz/text_img/2559ZDA.jpg" alt="2559ZDA.jpg" style="margin-right:10px;margin-left:10px;float:left" /></div><div>Olejové nepotřebuju, rozmazávat (ještě) neumím, a <strong>nakonec</strong> <strong>jsem zjistila, že pastelky jsou si rovné.</strong> Každá má své nezastupitelné místo buď jako podklad, nebo jako šperk. Nahradit nejde. Odstíny, kvality, tvrdosti…</div><div><br /></div><div>I ta původně zatracovaná, tvrdá a nepěkná si najde svůj kousek, který zaplní. A lépe než ona to neudělá žádná jiná.</div><div><br /></div><div><br /></div><div>A tak mám svou pastelkovou zálibu a úchylku. Každý má něco. Někdo chodí na ryby, jiný kouká na hambatý filmy a další po nocích chodí ujídat řízky do lednice. Já slintám po pastelkách a ve chvílích volných (a ideálně, když mě nikdo nevidí) si kreslím. Tak, že dětem září oči a ptají se, jestli to jsou opravdu pastelky...</div><div><br /></div><div>Droboučká a úplně zbytečná potěšení.<br />Nevzdám se jich.</div><div><br /></div><div>Možná se to fakt nesluší, možná jsem na pastelky už stará, ale...</div><div>Ale budu prostě NESTYDATÁ!!!!</div><div><br /></div><div><em><strong>Máte taky nějakou takovou milou a bezvadnou úchylku?</strong></em></div><div><br /></div><div><img src="http://www.popelky.cz/text_img/2560YTB.jpg" alt="2560YTB.jpg" /></div><div><br /></div><div><em><span style="color:#800000">Tuhle partu bubáků už úchylně kreslím třetím rokem... vykresluju do nich stres a zátěž,ale i chvíle štěstí. Nedá se říci, ve které z těch dvou situací se mi kreslí líp. Jedno je však jistá. Na povel to nejde, čas "na zátah" musí uzrát.</span></em></div><div><br /></div><div><em>Renata</em></div><div><em>Odkaz a diskuze k článku: <a href="http://www.popelky.cz/spolecnost/mam-pastelkovou-a-kreslici-uchylku-mate-ji-taky.html">http://www.popelky.cz/spolecnost/mam-pastelkovou-a-kreslici-uchylku-mate-ji-taky.html</a></em></div><hr /></div> http://cajovnaprozeny.blog.cz/1201/o-moji-kreslici-uchylce http://cajovnaprozeny.blog.cz/1201/o-moji-kreslici-uchylce Domov Thu, 19 Jan 2012 21:59:31 +0100 <div>aneb, novozélandská letadla to mají vymakaný...</div><div><br /></div><div><div id="youtubefc"><p><img src="http://i.ytimg.com/vi/elD38pJX7iE/0.jpg" style="width:425px;height344;px" /></p></div><script type="text/javascript"> $(function(){ swfobject.embedSWF.apply(null, ["http:\/\/www.youtube.com\/e\/elD38pJX7iE","youtubefc","425","344","9.0.0",null,{"allowScriptAccess":"always","allowfullscreen":"1"},[],{"style":"display:block;margin-left:auto;margin-right:auto"}]); }); </script></div> http://cajovnaprozeny.blog.cz/1201/maximalne-pruhledny-let http://cajovnaprozeny.blog.cz/1201/maximalne-pruhledny-let Zajímavosti, perličky, blbůstky Thu, 19 Jan 2012 19:30:06 +0100 <h2><strong>Petra Neomillnerová: Magický herbář</strong></h2><div><div><strong>Petra Neomillnerová: Magický zvěrokruh</strong></div><div><br /><strong><em>Dvě malé kapesní knížky s touto tématikou mohou</em></strong> <strong><em>vzbuzovat rozpaky. Zkrácené a upravované verze čehokoliv se totiž jen málokdy</em></strong> <strong><em>podaří. Tady se to bez výjimky PODAŘILO!</em></strong></div><div><strong><em>Miniaturní encyklopedie, do kterých se Petře</em></strong> <strong><em>Neomillnerové podařilo vměstnat čtivou formou nejen základy informací, ale i</em></strong> <strong><em>mnohé další, rozvětvené a pro mě třeba úplně neznámé.</em></strong></div></div><div><div><em>Petra Neomillnerová</em> je jednou z nejúspěšnějších autorek součastnosti, zaměřuje se zejména na žánr fantasy, ale také mimo tyto dvě vydala tři knihy o magii (kameny, runy, milostná magie).</div><div><br /></div><div><span style="color:#00f"><strong>Magický herbář</strong></span></div><div><em>Hned v úvodu nás autorka navnadí</em>. A to moc krásně.<br />Milou pozvánkou do zahrádky prosluněné, i stíhané podzimní plískanicí a hlavně nádherným povzbuzením, že KAŽDÝ z nás má intuitivní schopnost rozeznat na co která bylinka je. Schopnost tak zasunutá a tak utlačovaná, že se nám dnes ozývá jen snovou matnou vzpomínkou jako odkaz našich předků. A pokračuje vlastními bylinkovými začátky a základními informacemi o magii i léčivých účincích bylin.</div><div><br /></div><div>A potom se rozjíždí plejáda všech možných bylinek.<br />Vzhledem k rosahu knížky tu nejsou všechny - pochopitelně - a to je obrovská škoda.</div><div><br /></div><div>Z jediného důvodu - <em><strong>knížka je psána tak, že máte</strong></em> <em><strong>chuť si s ní sednout někam do koutku, udělat si bylinkový čaj a být vděčná</strong></em> <em><strong>za to, že existujete</strong></em>. Najdete tu i recepty nejen na očistné vody, kadidla, čarovná vína, ale také na čarodějnický med lásky.</div><div><br /></div><div>No tomu neodolám a podělím se…</div><div><br /></div><div><span style="color:#930"><em><strong>Čarodějnický med lásky</strong></em></span></div><div><span style="color:#930">1 <em>hrnek světlého medu, 2 zlomené tyčinky skořice, 1</em> <em>lžička celého hřebíčku, 1 kousíček zázvorového cukru, 2,5 cm kousek sušené citronové kůry, 2,5 cm kousek vanilkového lusku, 1 špetka mletého kardamonu, 2 růžové svíčky, 1 sklenice s uzávěrem.</em></span></div><div><br /></div><div><span style="color:#930"><em>Všechny bylinky a med posilte svým magickým záměrem. Dejte bylinky do sklenice s uzávěrem, přidejte med a protřepávejte, dokud se všechny bylinky nenamočí. Uzavřete a dejte sklenici na oltář mezi dvě růžové svíčky. Rozsviťte je a nechte shořet. Med nechte 3 týdny uležet na tmavém místě. Malé porce přidávejte do jídla a</em></span><br /><span style="color:#930"><em>teplých nápojů k podpoře příjemných pocitů a lásky.</em></span></div><div><br /><br /><img src="http://www.popelky.cz/text_img/3525YmE.jpg" alt="3525YmE.jpg" /></div><div><br /></div><div><em><span style="color:#800000">Obě knížky k sobě náramně ladí</span></em></div><div>Sice mi není styl čarování s bylinkami zas až tak blízký, ale přesto tuhle knížku odkládám do knihovničky s tím, že budu-li chtít pohladit na duši, zalistuju v ní. Kdekoliv…</div><div><br /></div><div><span style="color:#00f"><strong>Magický zvěrokruh</strong></span></div><div><br /></div><div>Tak na tuhle knížku jsem se těšila a otevřela jako první. Nezklamala, nadchla! Na velmi omezeném prostoru tu autorka dokázala velice čtivě shrnout základní charakteristiky znamení a dokonce přidat i to, co může překvapit, nebo to, co jsem ještě o nich nevěděla. <em><strong>Nejsou to</strong></em> <em><strong>žádné zkrácené opisy z jiných tlustých a obsáhlých knih, ale je v tom autorka sama. Její osobnost, její cítění.</strong></em></div><div><br /></div><div>V první části knížky vám představí úlohu jednotlivých planet, tu základní, třeba <em><strong>Venuše</strong></em> jako planeta lásky, smyslnosti a pozemských potěšení, <em><strong>Pluto</strong></em> naopak planetou strachu a smrti, ale kupodivu také oplození. Nebo <em><strong>Neptunova</strong></em> touha po romantických dálkách, inspirace, tvůrčí princip, ale také skony k sebedestrukci.</div><div><br /></div><div><em>Petra Neomillnerová</em> začíná netradičně Kozorohem, hned se dozvídáme proč. Bere to od ledna, a navíc… sama je Kozoroh. A protože na ní charakteristiky nikdy moc neseděly, dívá se nejen na Kozoroha (ale i na jiná znamení) poněkud netradiční optikou!</div><div><br /></div><div>To bych považovala za velký klad této knížečky, protože v ní najdete milou a příjemnou formou podány osobnostní rysy jednotlivých astrologických znamení. Jak se chovají v milostném životě, v posteli a koho k sobě přitahují, s kým to naopak klapat nebude? Jací jsou v práci, jaké jsou jako malé dětičky a které kameny k nim patří? A jakými dárky jim uděláte radost? Tak tohle vše najdete právě v Magickém zvěrokruhu.</div><div><br /></div><div>Tyto dvě knížky jsou maličkými, leč svým obsahem velkými…</div><div><br /></div><div>Bylo mi opravdu velkou ctí…a velkým potěšením na té nejjednodušší lidské, člověčí a ženské úrovni.</div><div><br /></div><div><img src="http://www.popelky.cz/text_img/3526ZWN.jpg" alt="3526ZWN.jpg" /></div><div><br /></div><div><span style="color:#800000"><em>Příjemně je knížka zpracovaná i graficky. Jednoduše, vkusně a elegantně. Budí důvěru.</em></span></div><div><br /></div><div>Vydalo nakladatelství Epocha, 2011, <a href="http://www.epocha.cz">www.epocha.cz</a></div><div><br /></div><div>Zdroj: <a href="http://www.popelky.cz/magie/magicky-herbar-i-zverokruh-od-petry-neomillnerove-jsou-kapesni-klenoty.html">http://www.popelky.cz/magie/magicky-herbar-i-zverokruh-od-petry-neomillnerove-jsou-kapesni-klenoty.html</a></div></div> http://cajovnaprozeny.blog.cz/1201/magicky-herbar-i-zverokruh-od-petry-neomillnerove-jsou-kapesni-klenoty http://cajovnaprozeny.blog.cz/1201/magicky-herbar-i-zverokruh-od-petry-neomillnerove-jsou-kapesni-klenoty Knížky pro ostatní Wed, 18 Jan 2012 08:41:05 +0100