Leden 2018

Benjamin Kuras: Pohřbívání svobody

31. ledna 2018 v 17:07 | R.Petříčková |  Knížky pro ostatní
Černý humor, nadhled, o kterém chtě nechtě brzy získáte nepříjemný dojem, že by mohl být nadčasový a poněkud prognostický, ve správnou chvílí ale opět roztříštěný černým humorem, abyste přece jen nepodlehli panice a spousta informací, výzkumů a statistik. Většinou ze zahraničních zdrojů, tedy takových, o kterých se v televizních zprávách nedozvíte.
Ostatně, když už tu píšeme o zprávách a zpravodajství vůbec, tak zrovna média si vzal v této své knize Benjamin Kuras docela dost na paškál. Že velmi výrazně ovlivňují mínění a chování lidí, že v nich asi nebude ta pravda v lepším případě ne úplně celá, v horším jako celek překroucená, to už asi tušíme. To už si přizná i ten největší fanda zpravodajství. No, i když…
I když někdo takový by si měl přečíst právě pohřbívání svobody. Nebudeme se chvíli věnovat tomu, že jde o pojednání o stavu Evropy a o naprostém nelogickém jednání těch, kteří by nám tu měli vládnout, ale podíváme se na knihu z trošku jiného pohledu.


Josef Schrötter: Léčivé dotyky

31. ledna 2018 v 17:04 | R.Petříčková |  Knížky pro ostatní

Josef Schrötter nabízí v této knize řadu příjemných terapií, tvrdí anotace. Léčivé dotyky se týkají především energetických drah, jejich masážím, stlačováním, akupresury a o příjemných dotycích lze mluvit i v kapitole o drahých kamenech, které jsou prostě miláčci do ruky i pro oko. No ale jinak je kniha stručnou, jasnou, čtivou a názornou encyklopedií zdraví, ve které pochopíte souvislosti mezi jednotlivými orgány, drahami, ale i mezi jídlem, chutěmi, které jíme… a najednou můžeme tělo vnímat velmi komplexně a pojednání o jednotlivých zdravotních problémech už je potom logicky souvislé povídání, nad kterým ani slůvkem nezapochybujete.


Ruby Roth: A proto nejíme zvířátka…

31. ledna 2018 v 16:54 | R.Petříčková |  Knížky pro děti



















Pamatuji si na dceřino zděšení, když zjistila, že řízek je ze zvířátka. "Jako živého?" Hm, no ano… Ach! Matně jsem pak vydolovala vzpomínku, ve které jsem se sama vyrovnávala s faktem, že občas se zvířátka prostě jedí. Ono na vsi to bylo snad o to krutější (či snad jednodušší), protože to všechno bylo vidět. Dnešní děti málokdy přijdou k opravdovému procesu přeměny živého zvířete v kusy jídla, a proto to pro ně může být trochu šok.
Na druhou stranu to s sebou nese také znecitlivění a prosté vzetí na vědomí toho, že zvířata se jedí a co mi je po tom. Možná tohle byl ten podnět pro Ruby Roth, že napsala tuhle útlou a ryze dětskou knížečku, ve které vysvětluje, proč nejíme zvířátka. Tedy, proč je opravdu hloupé je jíst, vždyť….