E.Barrios: Ami,chlapec z hvězd

31. května 2017 v 9:40 | R. Petříčková |  Knížky pro ostatní

"Mé jméno je Pedro X. Tajemné "iks" jsem zvolil proto, že nemohu zveřejnit své skutečné příjmení. Brzy pochopíte proč.
Jsem kluk, je mi čtrnáct, chodím do školy a jsem svobodný. Nicméně napsal jsem už jednu knihu, z které se stal bestseller a jmenuje se Ami, chlapec z hvězd. No tak dobře, popravdě řečeno jsem ji nadiktoval svému bratranci Viktorovi, ten je literaturou a psaním nadšený…
… Zpočátku jsem chtěl své dobrodružství vyprávět všem, ale Ami a Viktor mi doporučili to nedělat. Říkali, že by si lidi mohli myslet, že jsem blázen (to si o mě taky myslí můj bratranec). Nebral jsem je vážně. Hned, jak jsem vešel do třídy, povyprávěl jsem svůj zážitek jednomu spolužákovi, který byl můj dobrý kamarád. Ani jsem se nedostal k cestě na palubě UFO a on už měl záchvat smíchu."




No, dobrá, tak u spolužáků neuspěl. Ale u čtenářů ano. Ami, chlapec z hvězd a Ami se vrací jsou dvě knihy, na kterých je nejvíce fascinující skutečnost, že vznikly v roce 1989 (druhý Ami o něco déle, samozřejmě), a že spoustu z toho, co tu je psáno, vchází ve stále větší známost. Lidé se mění. Na chvíli snad propadnete i pocitu, že Enrique Barrios napsal Amiho podle svého skutečného zážitku. A to je dobře, jen to dodává zvláštní napětí oběma dílům, které je se chvěje ve vzduchu a několikrát vám vyrazí během čtení dech. Sci-fi příběh pro děti, nebo pořádně hluboká pohádka pro dospělé? Asi oboje, záleží na tom, jak&yacut e;m úhlem pohledu se na Amiho díváte.

Logika lidského bytí!
Kolikrát nad ní bádáme a kolikrát docházíme k rozporuplným výsledkům! Tak tady si budete zcela jisti, že takhle nějak by to klidně být mohlo. Je to tak ucelená teorie o hierarchii lidských duší, úkolech na planetě Zemi, celkem přijatelná vize mimozemských civilizací a možná to všechno dává logickou souvislost podobnou vědecké přesnosti. Tak schválně, co by na tohle všechno řekli vědci, zejména ti, kteří zkoumají vesmír?
Zkoumají jen nepatrnou část čehosi fyzického, ale to, co nám ukáže Ami, ten bělovlasý chlapec z kosmické lodi, je mnohem obšírnější. Obsáhnete celého člověka takovým způsobem, že naše celá historie Země bude jen malým zrnkem v obrovském množství jiných zrnek, z nichž drtivá většina je neporovnatelně větší a vyvinutější. Nehledě na množství míst v knize, která chytí za srdce…

Ukázka:
Nikde nebylo vidět žádné město.
"Na Ofiru ani v jiných vyspělých světech neexistují velká města. To jsou prehistorické formy soužití," řekl Ami.
"Proč?"
"Mají mnoho nedostatků, z nichž jeden je, že příliš mnoho lidí na jednom místě vyvolává nerovnováhu, která ovlivňuje jak je samotné, tak i celou planetu."
"Planetu?"
"Planety jsou živé bytosti s různým stupněm vývoje. Pouze život vytváří život, proto je všechno svým způsobem živé. Vše je na všem vzájemně závislé, všechno je propojené. To, co se stane planetě Zemi, ovlivňuje lidi, kteří na ni žijí, a naopak."
"Proč příliš mnoho lidí na jednom místě vyvolává nerovnováhu?"
"Protože jsou na přelidněných místech nespokojeni. A Země to vnímá. Lidé potřebují prostor, stromy, květiny, vodu, vzduch."
"I vyspělí lidé?" zeptal jsem se zmateně, protože Ami vlastně naznačoval, že vyspělé společnosti žijí v přírodě jako nějací sedláci. Myslel jsem si, že budoucnost bude úplně jiná - umělá města na oběžné dráze, obrovské budovy velké jako města, podzemní města s miliony obyvatel, všude kolem plast a kov jako ve futuristických filmech.
"Především: vyspělí lidé potřebují žít v kontaktu s přírodou," řekl.
"Myslel jsem, že je to naopak, že život ve volné přírodě je právě pro ty méně civilizované."
"Kdybyste na Zemi nemysleli všechno naopak, nehrozilo by vám další zničení. V přírodě se dá žít civilizovaně, Pedro."
"A lidé z Ofiru se nechtěli vrátit na Zemi?"
"Ne."
"Proč?"
"Opustili své rodné hnízdo a dospělí se tam už pak nevracejí, je jim příliš malé."
Najednou jste uprostřed příběhu a nevíte jak…
A najednou mi byl ten svět na Ofiru tak blízký. Známý i vzdálený.
A takových chvil v této malebné knize najdete mnoho. Každou lidskou duši osloví jinak, ale porovnání s Malým princem je v některých ohledech opravdu na místě. Je to podobně koncipovaná kniha, hledá odpovědi na podobné otázky, i když používá jiný příběh, jiný úhel pohledu, stále ukazuje tu stejnou učební látku…
Dětem učaruje scifi-příběh, dospělým hloubka příběhu.

O autorovi:
Enrique Barrios je spisovatel chilsko-venezuelského původu narozený v roce 1945, cestovatel a hledač, jehož neklidná duše již v mládí vedla k neustálému putování a poznávání. Navštívil země všech pěti kontinentů a objel téměř celý svět. V roce 1984 objevil podle vlastních slov své skutečné poslání. Ve stavu rozšířeného vědomí se setkal s tím, co nazývá Nejvyšší vesmírná realita. Tento zážitek byl základem veškeré jeho pozdější tvorby. Láska jako mocná vesmírná síla, původce a strůjce všeho. Bylo to přesně to, co celý život hledal a po čem pátral. Zjistil, že to nesou visí s vírou či ateismem, ale že je to realita, kterou může každý poznat a zažít sám bez jakýchkoliv prostředníků, neboť (skoro) každý z nás je schopen prožívat lásku, která je prapůvodní ideou všech náboženství. První vydání Amiho spatřilo světlo světa v Chile v březnu roku 1986. Tuto knihu napsal autor za pouhých osm dní, formuloval v ní důležitou a hlubokou zprávu, která mu byla předána a kterou již dříve zaznamenal ve své prvotině Kniha Boha Lásky (Libro de Dios Amor). Enrique Barrios je autorem dvanácti knih. Žije v Brazílii, kde řídí Institut Ami-Ophir, virtuální, vzdělávací a nenáboženskou organizaci, zaměřenou na pozvednutí vědomí lá sky jednotlivců a skupin.

Vydalo nakladatelství Anch Books, www.anch-books.eu
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama