A. Villoldo: Návrat duše

18. dubna 2017 v 15:24 | R. Petříčková |  Knížky pro ostatní


Máte vtíravý pocit, že váš život se stal pouhým přežíváním? Jenže kdo si tohle přizná, to za prvé. A za druhé - lze s tím vůbec něco dělat? Chuť změnit život z hodiny na hodinu ještě nemusí být korunována úspěchem, chybí-li správná cesta. Autor této knihy tvrdí, že takový pocit může být zaviněn tím, že se nám na naší cestě (ale někdy i už od narození) ztratil kousek duše. Odešel. Šokem, traumatem, zklamáním…




Podíváme-li se do velké části knih, o čemsi podobném tam najdeme zmínku téměř vždy. A i klasické psychologie připouští případy, kdy člověk není schopen dostat se do své celistvosti a celá jeho psychika i život se hroutí. Ale už jen málokdy se snaží určitě, kde přesně je to, co člověku doopravdy chybí. Nejvíce se této teorii přibližuje C. Gustav Jung, kterého také autor čas od času cituje, stejně jako známého Briana L. Weisse, který v podobném duchu sepsal několik knih o regresní terapii. Jeden by získal pocit, že mít celistvou duši je v dnešní době není samozřejmost.
Teorie o tom, že to je část lidské duše, která z jakýchkoliv důvodů s námi není - je více než logická.
Důvodů a šokových zklamání v životě zažíváme mnoho. Pokud najdeme tento odtržený kousek vlastní duše - dostaví se nejen pocit celistvosti, ale také se jasně, samovolně a okamžitě náš život nasměruje tam, kam patří. Kam si to naše duše "nasmlouvala, když sem šla". Tehdy zažíváme obrovskou úlevu a život se diametrálně změní. Ne nutně k lepšímu, protože zajeté koleje "normálnosti" jsou najednou pryč a my jsme na nové cestě.

Mapování časové linie
Horní svět, Střední svět a Dolní svět - světy, ve kterých sídlí naše duše, v každém z nich jiná část, místa, kde nacházíme předurčení, kde v tuto chvíli žijeme a kde sídlí naše zranění. A jak autor říká - nejsmutnější pohled je na člověka, který nedokázal v životě rozvinout své vzácné talenty a dary.
A pohled na takovou bytost je tím, co je v drtivé většině ukázkovým příkladem zoufalého boje o život člověka s odtrženou částí duše.
Mapování časové linie je jednou metodou, kterou jsem vybrala pro ukázku. Neberte ji však jako nějaký základ - postup je mnohem širší, s duší se musíme seznámit, zjistit, kde je, znovu s ní projít to, co se jí stalo a přislíbit ji dobrý život s námi a vzít ji s sebou. A pak se o ni také skvěle starat. Všechno to dává smysl! Tunel hybnosti mne zaujal z jiného důvodu.
Dává nám šanci vidět opakované chyby a vzorce - často právě to je tím, co je kořenem všech problémů. Podívejte se sami na ukázku:

Vezměte si list papíru a rozdělte prázdnou stránku čtyřmi vodorovnými čarami, které představují linie života. Podél nich zakreslíte svou osobní a rodinnou historii. Na první čáru si zapište všechny své lásky včetně data; patří sem všechna vaše pobláznění, sexuální partneři či partnerky, manželští partneři či partnerky, osoby, s nimiž jste flirtovali, a konečně i silná platonická přátelství. Poznačte si na linku jména i data.
Na druhou čáru zaznamenejte všechny své emoční problémy - pocity nejistoty nebo sklíčenosti, období velkého štěstí, či dokonce časové úseky, kdy si nevybavujete, v jakém duševním rozpoložení jste se nacházeli.
Třetí čára je určena výčtu vašich dosavadních zaměstnání a oborů, kterými jste v životě prošli.
Na čtvrtou čáru zakreslete svou osobní a rodinnou anamnézu; nemoci, jež se vyskytly u vás nebo u vašich rodičů, prarodičů, strýců a tet.
Nyní si všechny čáry prohlédněte a srovnejte je. Hledejte podobnosti: Ukončujete vztahy těsně předtím, než přejdou do důvěrnější roviny? Stavíte sami sobě do cesty překážky, kdykoliv máte úspěch na dosah? Co se dělo s vašimi vztahy, prací a emocemi, když se u vás vyskytly zdravotní problémy? Jaké pozitivní a negativní tendence vidíte?
Tato vlákna - láska, moc, peníze a zdraví - představují ve vašem životě čtyři klíčové časové linie. Tvoří pevný svazek procházející tunelem hybnosti a nesou záznamy z vaší minulosti. To je osud, který pro vás uchystaly smlouvy duše.

Nejzáludnější ovšem je, že co si myslíme, že je pro nás nejlepší ve svém nitru, tím nejlepším být nemusí. Někdy za "mluvu duše" zaměňujeme jiné pocity a chtění. Lze říci, že sestup ke své duši je jako sestup do nejtemnějšího sklepení, kde tušíte krásnou zahradu. Možná už vidíte krásné břečťany a myslíte si, že jste tam, ale až uděláte ještě jeden krok, zjistíte, že jste u krásných stromů, květin a nakonec ovoce. A že břečťan byl něčím, co bylo prostě málo… že lidská duše je neuvěřitelně hluboká a zážitky s ní velmi silné.

O autorovi:
Alberto Villoldo, Ph. D., psycholog a lékařský antropolog se již více než pětadvacet let zabývá výzkumem přírodní léčby v oblasti Amazonie a praktikami šamanů z kmene Inků. Pracoval jako mimořádný profesor na Státní univerzitě v San Francisku. Během svého působení založil Laboratoř biologické samoregulace pro výzkum vlivu mysli na psychosomatické zdraví a nemoci lidí. Založil společnost The Four Winds Society, kde vyučuje zájemce z USA a z Evropy praktikám šamanské energetické medicíny.

Vydalo nakladatelství Anch Books, 2015, www.anch-books.eu
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama