Listopad 2016

Krysy za stolem / fejeton.

22. listopadu 2016 v 10:35 | Libertus |  Spisovatelské střevo
V dnešní době již mnoho koňských povozů, nebo farem, které by se zabývali chovem koní, není. Ale jeden koníček, kterého jsme chtěli položit k věčnému odpočinku vedle rakve komunismu, žije a rajtuje vesele dál.
Bylo proti němu vedeno nejedno válečné tažení: úsporné opatření restrikce, reforma správy, racionalizace atd. Ale koníček se šťastně přehoupl přes všechny nástrahy kladené mu zákonodárci i občany. Úřední šiml je postrachem všech logicky uvažujících a racionálně jednajících lidí.



L. Kohanov: S koněm mezi světy

3. listopadu 2016 v 15:41 | R. Petříčková |  Knížky pro ostatní

Tato kniha je fascinujícím důkazem, že minimálně v emoční citlivosti a prožívání jsou některá zvířata ještě nad námi. A dokonce nám svým vnímáním nabízí pomoc. V přírodě má kůň jen jednu šanci vyložit si něco správně! Toto tvrzení mne přesvědčilo o každém dalším slově v této knize a přiznám se, že čtení S koněm mezi světy od Lindy Kohanov, mi trvalo několik dní a následně mne inspirovalo i k vlastnímu hledání cesty k terapii koněm. Jako bych každé slovo potřebovala dvakrát v hlavě převalit, tak úžasné a dechberoucí to je. Tak logické. V přírodě má kůň jenom jednu šanci vylož it si své pocity, svoje domněnky správně. Pokud se splete (šelma v jeho blízkosti není najedená, ale hladová), může to pro něj být fatální.

Terapie koněm je o splynutí duše člověka a koně
Terapie koněm se tak stala pro mě naprosto novým pojmem a vlastně nemá moc co společného s hiporehabilitací, naopak, jde o pobyt s koněm v intimitě a blízkosti založený na tom, že kůň vycítí vaše slabá místa, vaše šrámy na duši a má tu moc minimálně tyto bloky uvolnit či vám je alespoň ukázat. V jeho přítomnosti si můžete uvědomit přesně to, co vás trápí, poznat kořeny a zažít hluboké uvolnění. Vaše emoce a vzpomínky vás poté mohou přesně navést na klíčové okamžiky vašeho života. V některých případech, jak autorka popisuje v závěrečných kapitolách, se můžete dostat i do minulých životů, ale to je opravdu vzácn ost. Pro vyřešený současných problémů stačí pouze uvolnění křečí, které si na sobě neseme z běžného současného života. Někdy jich je víc než dost.

Jak je to všechno možné?
Samozřejmě jsem se nejvíce pídila po tom, jak je to technicky možné! Linda Kohanov vás v této knize přesvědčí několikrát, postupně a po částech o tom, že teorie, která se částečně zakládá na vědeckých poznatcích a částečně k ní přišla ona sama léty praxe, je minimálně k zamyšlení a zcela pravděpodobně to může být ONO. Koně, lovná zvířata, prostě už od přírody musí být vnímavější k energiím ze svého okolí. K nesouladům. Gazely, antilopy poznají, kdy lev v jejich blízkosti je sytý… Pokud by nebyl, byl by to pro ně smrtelný omyl. Kromě mozku vysíláme energii jakéhosi vlnění ze svých vnitřností , srdce, břišních útrob (ano, tady nám sídlí emoce, když je cítíme - cítíme je právě tady). Koně a tato zvířata mají mimořádně velký povrch vnitřností, a právě jimi vnímají tyto emoce. Mezi jezdci se říká, že koně cítí strach svého jezdce… a je pak nakonec jedno, jestli ten strach nebo emoce má svůj vlastní pach, který kůň cítí nosem, nebo jestli to cítění je na jiné energetické rovině. Výsledek je stejný. Kůň na to zareaguje.
Když jedna antilopa (nebo kůň) ve stádě vyhodnotí, že lev je hladový, vyšle rázovou vlnu, představme si ji jako emoční úlek, a tuto rázovou vlnu jeho vlastního úleku či této emoce okamžitě cítí všichni ostatní, proto se celé stádo jako jeden celek dá na útěk. Přesně tohle bylo tím, co mne přesvědčilo, že na tom, o čem píše Linda Kohanov, něco je.
"Během zkoumání těchto dynamických jevů jsem došla k názoru, že emoce nevytváří výhradně mysl, nejsou jednoduše součástí naší představivosti. Nedávné práce Candace Pertové a jiných vědců působících v oblasti psychoneuroimunologie ukazují, že molekuly přenášející emocionální informaci (zvané neuropeptidy) nejsou generovány pouze mozkem, ale i jinými místy na celém těle, a nejvíce srdcem a útrobami. Když mají lidé "vnitřní pocit", nemluví metaforicky. Koně, jakožto zvířata s extrémně velkými a citlivými vnitřnostmi - a stejně tak srdcem - , mají obrovský rezonanční povrch pro přij&i acute;mání emočních informací a reakci na ně. Jako všichni savci mají mozkovou kůru, tedy část mozku spojenou s učením a hlubším myšlením, i když není tak rozvinutá jako u člověka. Proto koně s větší pravděpodobností kladou větší důraz na emoce než na rozum…"

Celý příběh je jako nádherná učebnice i beletrie
Kromě tohoto poznání si z knihy ale odnesete i nádherný čtenářský zážitek. Jeho vrcholem pak byl v závěru popisovaný milostný život koní a hluboký příběh hříběcích dvojčat, která přinesla ve stáji autorky mnohem větší poselství a moudrost, než si vůbec dovedete představit. Skvěle napsaná i přeložená kniha, která vás chytne od první do poslední stránky jako úchvatný příběh nejen koňský, ale i lidský. V závěru pak autorka přidává tabulky a analýzu našich emocí, čili tak trochu nahlédnete pod pokličku toho, co asi koně vědí a co cítí. Co tuší a s čím umí přirozeně zacházet. A co často vědí lépe než lidé.
"S cejchem problémového zvířete a jako sportovní náčiní a prostředek k uspokojení něčího ega vedou nekonečný zápas a často skončí na jatkách, protože jsou "nenapravitelní". Stejná dilemata zažívají i lidské bytosti. Jen si vezměte umělce, který studuje právnickou školu jen proto, že se narodil do rodiny právníků, nebo ženu se silným politickým myšlením, kterou rodiče donutí nejít na vysokou školu a raději se ještě zamlada vdát. Tito lidé jsou primárními kanditáty na deprese a sebevraždy."
Do toho jsou někteří lidí, a někteří koně, vysoce senzitivní k energiím, které jiní tolik nevnímají.
"Vysoká schopnost vnímavosti, která je v naší příliš extrovertní kultuře vnímána jako mírná forma patologického stavu, může být podle souvislostí buď požehnáním, nebo prokletím. I když se vysoce senzitivní jedinci nechají často udolat situací, jsou emocionálně hyperaktivní a v důsledku toho se uzavřou do sebe, vyznačují se zároveň ohromnou tvořivostí, vynikajícím nadhledem, zaujetím a empatií. Tito lidé excelují jako poradci, umělci, filozofové, terapeuti, rodiče a učitelé, kteří pomáhají vést do rovnováhy "alfa" typy a ambiciózní žraloky dnešního světa."

O autorce:
Linda Kohanov je spisovatelka, lektorka, cvičitelka jezdectví a trenérka koní, která se specializuje na workshopy a psychoterapii, obojí za asistence koní. Dovedným promísením "nadpřirozena", totiž svých věšteckých snů, s výzkumem v rámci své rozsáhlé hipoterapeutické praxe Linda Kohanov vytvořila neobyčejné dílo, které jistě zaujme jak dlouholeté jezdce, tak čtenáře zajímající se o zkoumání nejhlubších vztahů a vazeb mezi zvířetem a člověkem. V nakladatelství Synergie vyšla také její první kniha Tao koně.
Linda Kohanov dříve pracovala jako producentka rádia a hlasatelka, byla také hudební kritičkou a redaktorkou. Se svým manželem, skladatelem a hudebníkem Stevem Roachem, a svými koňmi žije nedaleko Tusconu v Arizoně. www.eponaquest.com

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2016, www.synergiepublishing.com