Červen 2016

J.M.Marshall: Hledět do slunce a tančit

30. června 2016 v 19:33 | R. Petříčková |  Knížky pro ostatní

Snad je to úplně scestné, ale na této knize mě nejvíce zaujala barva. Rezavohnědá, mahagonová, obálka, kterou vezmete do ruky už s pocitem, že v ní najdete něco zemitého, pevného, kvalitního. A nesmírně trpělivého. Hledáte-li klidné letní čtení plné hluboké indiánské moudrosti, pak je právě tohle úplně ideální kniha. Zavede vás úplně do jiného světa a vaši duši do… kam vlastně? Domů? A tak tahle kniha s barvou úrodné hlíny opravdu na svých stránkách skrývá semínka moudrosti, která člověk vstřebá se samozřejmou jednoduchostí.
Moudrost putuje mnohými cestami a nezná hranic.
Je to ten opravdový dar. Chopte se ho, když to jde, a vězte, že moudrost tu není pro to, abyste ji jen vlastnili, ale proto, abyste ji užívali a předávali dál.
Právě tento závěrečný citát z knihy autor splnil do posledního puntíku. Sám vyrostl v indiánské rezervaci v tradiční lakotské rodině a lakotština je také jeho mateřským jazykem. Od dětství nasával moudrost a příběhy, které v posvátné pokoře předává dál. Byl přirozeným způsobem přinucen se přizpůsobit klidnému a nikam nespěchajícímu životnímu stylu.
Seznámen s moderním životem, který žije, pak hledá to, co napadne každého, kdož někdy čte ty hluboce moudré pověsti a staré příběhy po generace předávané indiánskými kmeny. Jak tohle všechno převést do moderního života? Je to vůbec ještě možné a proč k těmto příběhům stále více a více tíhneme? Je tím můstkem mezi myšlenkami ze starých bájí a indiánských pověstí a dnešním k zešílením šíleného životního stylu. Pomůže vám s pochopením tam, kde možná tápete a navíc ještě díky současným životním podmínkám rozvíjí příběhy do plnějš&i acute; košatosti.
Jakoby s každou etapou lidského bytí, naší civilizace, nacházely tyto příběhy hlubší a hlubší uplatnění - jako když loupete cibuli, pod slupkami stále něco je. V tomto případě jsou to další vrstvy moudrosti, kterou kdoví - chtěli ji tam indiáni dát, nebo je to jen náhoda a přirozený běh života?


Ukázka:
A je zajímavé, že mi prarodiče nikdy neřekli: "Musíš mít trpělivost." Prostě mi jen ukázali, co a jak dělají. Mluvili tiše, klidně čelili každé situaci a beze spěchu dělali vše, co se udělat muselo. Už jako dítě jsem nějak (naštěstí) věděl, že má smysl je napodobovat, a čím jsem starší, tím víc jsem rozuměl, proč zimní večery dokážou tak ubíhat. Jaké byly, zda utekly rychle a člověk si jich užil, nebo se jimi naopak protrápil, záleželo na tom, jak s nimi uměl naložit. Takže jsem se v jednu chvíli rozhodl své prarodiče vědomě napodobovat a projevovat trpělivost i za těch nejobtížnějších okolností.
Možná že už brzy nás pohltí technologie využívající téměř rychlosti světla a budou nás svádět, abychom uvěřili, že všechno se musí stát hned. Stejně jako tu vždycky budou řidiči, kteří na každé křižovatce netrpělivě vzhlížejí, kdy se rozsvítí zelená, prudce vyrazí a řítí se k další křižovatce, aby si znovu užili čekání. Každý řidič však ví jednu drobnost: zelená se nakonec rozsvítit musí. Ani sebevětší netrpělivost a vztekání se to však neurychlí. Zdravý rozum tedy radí, že lepší je nestresovat se a klidně čekat. Jak v každé situaci říkali všichni mí prarodiče: "Je to tak, jak to je.&ld quo;


O autorovi:
Joseph M. Marshall III. se narodil a vyrostl v siouxské indiánské rezervaci Rosebud a je příslušníkem lakotského kmene Sičhángu. Vyrůstal u prarodičů z matčiny strany v tradiční lakotské domácnosti a jeho mateřštinou je lakonština. V tomto prostředí se také seznámil s mnoha příběhy z bohaté vypravěčské tradice.
Marshall je autorem devíti knih z literatury a faktu, tří románů, souboru povídek a esejů a několika scénářů. Pravidelně přednáší po celých Spojených státech a zavítal i do Švédska a na Sibiř. Více informací najdete na jeho webové stránce www.josephmarshall.com.

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2016, www.synergiepublishing.com

K.Horneffer-Ginter: Potrava pro duši

23. června 2016 v 9:17 | R. Petříčková |  Knížky pro ostatní

Potrava pro duši je návodná, praktická a podle mého názoru, v poslední době jedna z opravdu nejlepších knih, doopravdy schopných vylepšit váš život. V šesti zásadních krocích, v šesti strhujících částech knihy se dozvíte LOGIKU SVÉHO ŽIVOTA. Autorka parádně ukáže prstem na to, co děláme špatně a jak se to projevuje. V čem jsme normální a v čem je naše chování možná jen odrazem stresu a obrany proti vnějším vlivům. A pozor, přidává své zkušenosti, které byste možná někdy i sami sobě nepřiznali. Ona ale jde s kůží na trh a je to jeden z nejsilnějších faktorů v této knize. I kd ybyste od ní chtěli odejít nebo s ní nesouhlasit, tohle jsou drobné části, zmínky, které působí jako rozbuška, protože vás napadne pouze jediné "to je ono!", "to je přesně ono".

"Měla jsem tou dobou pocit, že se můj profesionální život nepříjemně zužuje. Nebyla jsem schopná najít styčný bod mezi svými představami o tom, co ho může otevřít, a žitou skutečností, která mi v mých očích všechny dveře naopak ještě víc zavírala. Líčila jsem svému známému nejen to, jak je mi současná situace nepříjemná, ale také to, že kvůli ní začínám pochybovat o všem, co vím, i o svém chápání toho, jak to ve světě chodí. Můj kamarád mi podal kapesníky a prohlásil: "No, pokud se tím chceš nechat zdrtit, tak se tím nech zdrtit úplně. Vždycky bývám zoufalý, když vidím, že se někdo zhroutil jen č&a acute;stečně."

Nedalo mi to a musela jsem se jeho odpovědi zasmát, přestože jsem jí tak docela nerozuměla. "Jak to myslíš, že z toho býváš vždycky zoufalý?"

Vysvětlil mi, že lidé, kteří se zhroutí jenom částečně, vzniklou ránu na duši záplatují tím, že si kolem sebe zbudují ještě vyšší obranné zdi a nechají zbytnět své ego. "Zato když se zhroutí úplně, otevřou se a všechno jde ven. Je to to tak mnohem čistší."

Pochopila jsem, jak to myslí. Došlo mi, že když se necháme protnout životními okamžiky, které si ve skutečnosti tak zoufale nepřejeme, probudí to naši duši měrou, jíž nemůžeme žádným jiným způsobem dosáhnout. Toto nově probuzené vědomí nám pak umožňuje reagovat na roztříštění toho, kdo si myslíme, že jsme, pokornými díky za duchovní dar, jenž nám ukázal pravdu toho, kdo skutečně jsme."

A tohle je ukázka, která hovoří o tom, že na to dno si sáhnout musíme, pokud nejsme schopni se zvednout sami. Dno, na kterém teprve uvidíme svět tak, jak je ho vidět máme. A celý proces, který tato kniha ve čtenáři probouzí, je o tom, jak s uvědomit to, co opravdu chceme na své cestě za rovnováhu v životě, jak toho dosáhnout (praktické rady, návody, cvičení, naznačené směry, kudy jít)…. A jak si tohle všechno v životě udržet. Vědomí, že nejsme stoprocentní zářivé sluníčko, ale že nejen náš život, ale i my samotní jsme jako Luna, měnivý, se svými cykly nahoru a dolů. Že ale žijeme v době, kdy musíme být plně výkonní a cykličnost je brána jako "nedostatky, selhávání, nespolehlivost". Že vzít si volno jen proto, abychom si odpočinuli, se skoro nenosí - je to bráno jako slabost.

Potrava pro duši je opravdu potrava pro duši. Pro mne je to kniha, kterou si nechám někde stranou, pořád na očích, abych si ji mohla čas od času otevřít a připomenout si, co je NORMÁLNÍ. A připomenout si cesty, jakými dosáhnout zase klidu a míru v duši, a vlastně i na těle.

A ještě přidám jednu ukázku, speciálně pro každou maminku. U tohoto jsem se zasmála, uvědomila jsem si, že "já tehdy byla normální, jsem fakt nebyla jediná"… Takže, která z vás to taky tak měla?

"Slyšela jsem, že rodič v průběhu prvního roku dítěte přijde v průměru o tisíc hodin spánku. Když jsem tohle číslo vynásobila dvěma dětmi, pochopila jsem, že mě můj vstup do mateřství nepřipravil o plnou nádrž na jeden zátah, ale že jsem si své vyčerpání "vysloužila" hodinu po hodině. Své únavy jsem si všimla až ve chvíli, kdy už byla z obou dětí batolata a moje bdělé sny o výletu do lázní se začaly podobat spíše pobytu v nemocnici.

Áá, to by byla paráda, kdybych mohla zazvonit zvonkem na obsluhu (na sestru?), která by mě všude vozila (na invalidním vozíku?), abych nemusela nikam chodit, a navíc bych nemusela vařit ani jíst (že by nitrožilní výživa?) - hluboký povzdech…

Přála bych si říct, že to byl jediný projev mé únavy. To, jaké výchovy se v oněch prvních letech dostávalo mému druhému dítěti, mě však přesvědčuje o pravém opaku. Musím přiznat, že večerní ukládání naší dcery se od ukládání jejího staršího bratra lišilo tak zásadním způsobem, až se to skoro stydím přiznat… Jako by náš syn létal večer co večer první třídou (první třídou dob dávno minulých) a naše dcera byla napasovaná v turistické třídě hned vede záchodů."

A pamatujte si ještě jednu věc, "spěch přináší utrpení" - zajímavé, logické a vystihující i civilizaci jako takovou. Svět kolem nás pádí obrovskou rychlostí, nelze si už ani uvědomit včerejšek, protože na nás útočí už ne zítřek, ale pozítřek. A takový styl života přináší utrpení. Autorka na drobných příkladech a vlastně starých známých moudrostech velmi dobře vystihuje dnešní svět - a ten svět v malém existuje i v nás. Problémy velkého světa jsou zažrány i v nás. A cesta k nápravě? Třeba skrze těch šest malých změn:

- Respektování životního rytmu

- Obrat dovnitř

- Naplnění

- Plné prožívání každého dne

- Vzpomínání na lehkost

- Vyrovnání se s nesnázemi



O autorce:

Karen Horneffer-Ginter, Ph.D. už více než 16 let vede psychologickou praxi a vyučuje jógu a meditační techniky. Přednášela studentům postgraduálních oborů a zdravotníkům, vedla univerzitní studium holistické zdravotní péče a spoluzaložila Centrum pro psychoterapii a osobní rozvoj v Kalmazoo ve státě Michigan v USA. Cílem Kareniny práce je ukázat lidem cestu zpět k moudrosti jejich vnitřního života návratem k emocím a činnostem, jež se v dnešním rušném každodenním životě ztrácejí: vnitřnímu pokoji, péči o sebe, kreativitě, radosti, humoru, vděčnosti a soucitu. Jejím cílem je podporovat lidi v hledání a nalezení pocitu rovnováhy a posvátnosti, prov&aa cute;zející jejich životy. Více: www.karenhg.com


Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, www.synergiepublishing.com, 2016

David Michie: Proč je bdělá pozornost lepší než čokoláda

15. června 2016 v 22:51 | R. Petříčková |  Knížky pro ostatní
Opravdu výtečná kniha pro milovníka čokolády. Trošku naštve už ten název, že? Ovšem, David Michie je autor, u kterého lze tušit, že toto téma dovede k dokonalosti. Jednoduše řečeno, tato kniha je od beletristických Dalajlamových koček, spíše návodem a povídáním o tom, jak zanalyzovat a zastavit své myšlenky, jak se uchýlit to tiché svatyně ve svém nitru. Kniha o síle myšlenky.

Co si určitě uvědomíte: Bdělou pozornost
A nejspíše to, jak často ji prostě nepoužíváme. Něco děláme, něco žijeme, ale hlavou jsme někde úplně jinde. V minulost, v budoucnosti, myšlenky se toulají v dlouhých analýzách dění, které nemá se současnou realitou teď a tady, pranic společného. Tohle je určitě věc, se kterou v průběhu celé knihy budete souhlasit. A nyní na to začíná autor navazovat klubíčko meditací, jak meditovat, jak si uvědomit své tělo, svůj přítomný okamžik. No vidíte to, tohle zná skoro každý….

"Většina z nás prožívá každý den rozličné příjemné smyslové vjemy. Bohužel se o radost z těchto prožitků ochuzujeme tím, že jsme v duchu jinde. Každý den přináší lidem mnohá potěšení, jenže my se nedokážeme zastavit, abychom si je mohli vychutnat. Sedíme v kavárně, pijeme kávu za 4,50 dolaru, a místo abychom svým chuťovým pohárkům dopřáli plný požitek z kávy, vytáhneme mobil nebo tablet a pustíme se do čtení nebo psaní, takže kromě pár doušků kávu dál vlastně ani nevnímáme. Jakou pak pro nás má cenu?"

Jakou cenu pak má celý život?
Chce se člověku říct. Když si uvědomíme jen tuto jednoduchost, snadněji potom pochopíme všechny další kapitoly. David Michie se opírá o kvantovou fyziku a celá kniha, ač působí těžce, je stále prokládána lehčími tématy, malými "přestávkami", které dají odpočinout a posléze i lépe pochopit ty obtížnější informace. Jde spíše o nastavení mysli. O připuštění si toho, že všechno funguje tak, jak autor uvádí. Principy uzdravení, to, jak myšlení ovlivňuje naši náladu a tedy i nastavení hormonů v našem těle, jak člověka uzdravuje pocit sounáležitosti k určitému společenství lidí, jak důležité vědět , že je vždy možné se na někoho spolehnout. Jsou to drobnosti, které ale tvoří celek, zdravé společenství lidí. Byli jsme utvořeni jako společenští tvorové, takže podle toho také fungujeme. Z určitého úhlu pohledu je tato kniha parádní studií lidské přirozenosti a cest, jakými lze opět nalézt svou rovnováhu.

Spousta informací a drobných rad
David Michie je pečlivý autor. V knize se opírá o výzkumy, čísla, fakta. Skládá je to příběhů, rozvíjí kolem nich své vlastní myšlenky. Celou knihu protknul několika hlavními myšlenkami, které rozvíjí, rozpojuje a zase svádí k sobě. Na mnoha příkladech upozorňuje, jak obrovský potenciál má tak jednoduchá věc - prožívat plně přítomný okamžik. Vlastně ani nemusíte meditovat nějak cíleně, ale cíleně a vědomě žít svůj život. Nechat se upozorňovat drobnostmi, třeba barevnými nálepkami různě po bytě nebo upozorněním na mobilu, abychom právě teď chvíli plně dělali to, co právě děláme.
V jednom má David Michie rozhodně pravdu: V takové chvíli se vám projasní myšlení a najednou uvidíte to, co je skutečně důležité.

O autorovi
David Michie již řadu let seznamuje čtenáře uspěchaného západního světa s buddhismem, a to formou esejistickou i beletristickou. Michieho tituly Pospěš si a medituj a Buddhismus pro zaneprázdněné byly přeloženy do mnoha jazyků, včetně češtiny. Celosvětový úspěch sklidila i jeho mistrovská série Dalajlamova kočka. David Michie se před čtenáři neskrývá za spisovatelským stolem. Pořádá populární semináře o meditaci a o práci s myslí, pravidelně vystupuje na významných humanitárních konferencích, spolupracuje s neziskovými organizacemi a přispívá do periodik, jako jsou The Daily Telegraph nebo USA Today. Na webové stránce www.davidmichie.com najdete jeho blog, ve kterém se pravidelně zaobírá tématikou bdělé pozornosti a příbuznými tématy. David Michie se narodil v Zimbabwe, studoval v Jižní Africe, žil v Londýně a nyní bydlí s rodinou v australském Perthu.

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2016, www.synergiepubishing.com

Kolektiv: Pozor sůl!

15. června 2016 v 22:46 | R. Petříčková |  Knížky pro ostatní

Ano, základní myšlenkou této knihy je fakt, že na tak velkou konzumaci soli, jakou vedeme každý den, nás příroda nevybavila. Vlastně jsme ideálně vybaveni na nulový příjem chloridu sodného. Zní to jako šílenost? Hned prvních několik kapitol této knihy vás zcela logicky přesvědčí o tom, že ve vývoji lidstva došlo k objevu soli v podstatě náhodou a přineslo to svým způsobem víc škody než užitku. A že je to vlastně prvek podobný třeba hořčíku nebo vápníku, u kterého je jakýsi doporučený maximální denní příjem a jeho překračování se neblaze odráží na zdraví.
A že to vlastně nikomu moc nevadí…

"Principem odbourání závislosti na soli jako stimulantu a dosažení takového stavu smyslového vnímání pokrmů, při kterém sůl nebude kritériem hodnocení, jestli je pokrm chutný nebo ne. Osobně mám velkou míru pochybností o tom, že člověk vždy přijímá slanou chuť jako příjemnou, protože už po dvou letech absence soli v pokrmech jsem vnímal náhodně podstrčenou chuť soli jako poměrně intenzivní nepříjemnost."

"Zapomeňte na sůl, naučte se dochucovat kořením a čerstvými bylinkami, které uvádí ve svých knihách Miroslav Légl. Získáte zdraví, vaše tělo se zbaví přebytečné vody, zmizí otoky na dolních končetinách, ale i v obličeji, vaše břicho splaskne. Když ale budete mít tu a tam neodolatelnou chuť na něco zakázaného, klidně si to dejte a nic si nevyčítejte. Hodně choďte pěšky, zvýší se vám tvořivé myšlení. Napadnou vás neočekávané myšlenky."
S tím musím souhlasit, lze si odvyknout!

Předchozí kniha Miroslava Légla byla mimo jiné plná báječných receptů, kde sůl nahrazoval bylinkami, ovocem, zeleninou, chuťově výraznými přísadami a člověk nakonec zjistí, že i opravdu dobré nesolené vařené maso je nejen chutné, ale že možná ve své lahodnosti předčí kdovíjak solené uzené nebo nachucené prosolené maso. Chutě se zjemňují. Ale také zjistíte, že okusit prvně nesolené jídlo není zrovna příjemný zážitek a že na sůl jsme prostě zvyklí. Je to jako drogová závislost. V knize Pozor sůl! se také dozvíte, že sůl je v jídlech a potravinách, ve kterých bychom to nečekali, v aditivech a že na ni vzniká úžasná z&aa cute;vislost. Taky jste závislí? Sůl je v podstatě stimulant, který působí na nervovou soustavu, ale díky své agresivitě na buňky těla, na nervový systém, nám způsobuje jaksi vedlejší příznaky jako jsou cukrovka, vysoký krevní tlak, obezita nebo negativně ovlivňuje i ledviny, trávicí systém a třeba i imunitu. Budete číst a možná chvílemi lapat po dechu, ale ani na jediný argument nemůžete najít jiný protiargument. Nevím, lze-li něco autorům vyčíst nebo vymluvit. Ono to totiž všechno dává naprosto logický smysl.

O autorech
MUDr. Josef Jonáš a Jiří Kuchař společně napsali knihy Zdraví v ohrožení - Hořká pravda o sladkém cukru a její volné pokračování Tak chutná štěstí, bestsellery Svět přírodních antibiotik, Zdravé střevo a Tvoje strava je tvůj osud. Miroslav Légl je autorem průkopnických knih Vaříme bez soli a Mezinárodní kuchyně bez soli a jiné chemie. S jejich články a příspěvky se můžete pravidelně setkávat v měsíčníků Regenerace.
Vydalo nakladatelství Eminent, 2016, www.eminent.cz