Srpen 2014

SOUTĚŽ O NEJKRÁSNĚJŠÍ ZAHRADU ROKU 2014 BYLA UKONČENA !

31. srpna 2014 v 15:00 | čajovna |  SOUTĚŽE
SOUTĚŽ O NEJKRÁSNĚJŠÍ ZAHRADU 2014 BYLA UKONČENA!

1. místo: Helga
2. místo: Valent
3. místo: Eva

A zde je vítězná zahrada. Vítězkám zasíláme knihu Probuzení do duchovního světa. Blahopřejeme!








Zátiší s grafiti

30. srpna 2014 v 15:53 | B.Hejný |  Bechyňská zátiší
Když jsem byl tento měsíc ve svém rodném městě, tak jsem pořídil nějaké fotky do rubriky Bechyňská zátiší. Zátiší s grafiti.




Poznáte, kde je nahoře a kde dole?
Já teda ne.

Že by náznak čehosi?
Tyto snímky jsem pořídil pod podloubím bechyňského mostu, kterému se říká duha.
Má to být chlouba města.

Další jsou z centra.


Grafiti na kulturním domě, i když ze zadu, ale stejně....



Grafiti na hlavní ulici, vizitka města.

Pořídil jsem ještě další fotografie grafiti a domů.
Ty přinesu zase někdy příště.



Citát pro tento den 113

30. srpna 2014 v 9:51 | čajovna |  Citáty
"Jsou obchodníci, kteří se velmi namáhají, aby zvýšili svůj zisk. Měli by mnohem větší úspěch, kdyby se namáhali také přemýšlením, jak zvýšit zisky svých obchodních přátel a vydělávat s nimi. Z obchodu, který přináší prospěch jen nám, vyklube se nakonec ztráta i pro nás." - Tomáš Baťa

Zemědým lékařský

30. srpna 2014 v 9:49 | čajovna |  Babiččin herbář

Fumaria officinalis - zemědým lékařský
Slovensky: Zemedym lekársky
Čeleď: Fumariaceae - zemědýmovité

Rod:
Fumaria zahrnuje asi 60 druhů, které rostou v Evropě, Asii a jeden druh ve východní Africe, nejvíce ve Středozemí.

Popis:
Jednoletá, 10 až 50 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, vystoupavá nebo popínavá, větvená. Listy řapíkaté, 2x zpeřené, lístky dlanitě a zpeřeně dělené. Květy uspořádány v 10 až 40květém hroznu, delší než jejich stopky, 5 až 9 mm dlouhé, kališní lístky vejčitě kopinaté, nejvýš stejně široké jako koruna, která je růžově červená, někdy bělavě růžová, na vrcholu tmavě purpurová. Kvete v V až IX.

Stanoviště:
Pole, rumiště, zahrady, parky, na půdách hlinitých, kyprých, suchých.

Rozšíření:
V ČR od nížin po podhorské oblasti dosti hojně, souvisle po horní hranici polních kultur, do horských poloh jen ojediněle zavlékán. Celkově roste v téměř celé Evropě vyjma arktických oblastí, na východě po Západosibiřskou nížinu a Kaspické moře, dále na Madeiře a Kanárských ostrovech, zavlečen do Severní i Jižní Ameriky.

Jedy:
Obsahuje alkaloidy aurotensis, kryptokavin, protopin, l- a dl-sinaktin a dl-tetrahydrokoptisin - tyto alkaloidy bývají někdy označovány souhrnným názvem fumarin. Dále je obsažena hořčina, třísloviny, pryskyřice, minerální látky, sliz, cleritrin a stopy éterického oleje.
Z hlediska toxického má asi největší význam protopin, který na studenokrevné živočichy působí narkoticky a u teplokrevných živočichů zvyšuje zpočátku krevní tlak, později však v důsledku poškození vasomotorického centra způsobuje jeho pokles. Smrt může nastat zástavou dechu, u člověka však ještě zřejmě smrtelná otrava nebyla pozorována. U zvířat se po spasení zemědýmu objevují zažívací potíže.

Léčitelství:
Obsahové látky viz. předešlý odstavec.
Sbírá se kvetoucí nať (Herba fumariae) a to v květnu až červenci seřezáváním, přičemž je třeba odstranit hrubé části lodyhy. Suší se co možná nejrychleji ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 45 °C.
Droga působí na hladké svalstvo a tím urychluje střevní peristaltiku, dále snižuje krevní tlak, uvolňuje křeče, zamezuje tvorbě žlučových kaménků, v malých dávkách podporuje tvorbu žluče, působí močopudně, zlepšuje látkovou výměnu, uplatní se při léčbě kožních chorob, potlačuje migrenózní bolesti.
Užívá se nejčastěji ve formě nálevu (2 čajové lžičky drogy na šálek vody, denně se pijí 2 šálky) např. při žlučníkových nebo jaterních chorobách, žaludeční slabosti, zácpě. Zevně lze užívat drogy ve vyšší koncentraci na koupele či obklady při kožních vyrážkách, ekzémech či hemeroidech.
Vzhledem k toxicitě drogy by neměly být překračovány doporučené koncentrace a množství. Při předávkování může dojít k útlumu dýchacího centra (viz. předchozí odstavec).
Informace v tomto odstavci převzaty převážně z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 5.

Zemědým v Českém herbáři z roku 1899:
Routička (Fumaria) roste v Evropě na polích, v příkopech, na pustých místech, cestách a pod. Kvete celé léto, símě zraje v červenci až do září. Kořen jest vláknatý a žlutohnědý. Lodyha bývá 1 st. vysoká; listy řapíkaté; květy klasnaté; seje se z jara. Nať obsahuje žluté barvivo, šťáva potřebuje se proti zácpě a k snadnějšímu zažívání. Odvar nati se pije, načež močí vyhání mnohé nečistoty.

Zdroj: Botanika Wendys

Citát pro tento den 112

29. srpna 2014 v 8:05 | čajovna |  Citáty
"Skoro každý člověk dokáže překonat nepřízeň osudu, ale chcete-li vyzkoušet jeho charakter, dejte mu moc." - Abraham Lincoln

Vlaštovičník větší

29. srpna 2014 v 8:03 | čajovna |  Babiččin herbář

Čeleď: makovité (Papaveraceae)
Latinský název: Chelidonium majus L.

Lidové názvy:
vlaštovičník, krvavník, krvavníček, krvavý stareček, hadí mlíčí, bradavičník, nebeský dar, mlíč, celidon, bělmové kořeny

Popis:
Vlaštovičník je vytrvalá a páchnoucí rostlina, vysoká 30 - 100 cm. Má válcovitý, silný, větvený, červenohnědý oddenek, silný až 1 cm, který je uvnitř žlutý s mnoha malými kořínky. Lodyha je dutá, bohatě větvená s peřenodílnými až zpeřenými listy, svrchu matně zelenými a téměř lysými, vespod s modrozelenými a ochlupenými. Z úžlabí listů vyrůstají okolíky žlutých oboupohlavných květů. Z lodyh a listů vytéká po ulomení oranžově žluté mléko. Kvete od dubna do října. Plodem je dvouchlopňová šešulovitá tobolka se semeny, která mají dužnatý výrustek, tzv. masíčko, kvůli kterému jsou vyhledávána a roznášena mravenci.

Výskyt:
Vlaštovičník roste na vlhkých místech, především na rumištích, skládkách, v křovinách, na náspech, u cest a plotů, ve štěrbinách zdí a ve vykotlaných stromech, v příkopech a v blízkosti lidských obydlí.

Obsažené látky:
Alkaloidy (chelidonin, berberin, chelerythrin, protopin, alfa-allokryptin), kyselina jablečná, silice, karoten, flavonoidy, aminy, enzymy a organické kyseliny.

Sběr a sušení:
Sbíráme nať těsně před rozkvětem od května do září, obsah účinných látek je nejvyšší od dubna do června. Při sběru používáme raději rukavice, protože vytékající mléko může způsobit alergickou reakci v podobě puchýřů a otoků a zanechává na kůži hnědé skvrny. Nať sbíráme bez spodních nahnědlých a žlutých listů v délce asi 10 cm od vrchní části rostliny a ihned po sběru ji dáme sušit, protože se rychle zapařuje. Při sušení umělým teplem nesmí teplota překročit 35°C. Přirozeným teplem sušíme vlaštovičník v suché a vzdušné místnosti na sušících platech v jedné vrstvě nebo ve svazcích zavěšený na šňůře. Při sušení nesmí rostlina zhnědnout. Dobře usušená rostlina si ponechává původní barvu, má hořkou chuť a omamný zápach. Skladujeme ji ve vzduchotěsných sklenicích ve tmě.

Další zpracování:
tinktura
čerstvá šťáva
mast
čaj ve směsích s jinými bylinami
koupele

Kde vlaštovičník pomáhá?
alergie
angina pectoris
astma
bércové vředy
bradavice
bušení srdce
ekzémy
jaterní a žlučníkové potíže
kašel
křeče
nepravidelná menstruace
plísně
prohlubuje srdeční činnost
snižuje krevní tlak
tonizuje dělohu
trichomoniáza
zhnisané rány
zvyšuje tvorbu a vylučování žluči

!vlaštovičník je jedovatý, a proto postupy jeho užívání musíme konzultovat s odborníkem!

Myšlenka pro tento den 3

28. srpna 2014 v 8:04 | čajovna |  Moudrá slova
Mějte se na pozoru před pokušením stát se autoritou, stát se "pánem", být považován za někoho nadřazeného obyčejnému stádu, dělat dojem na ostatní svou okázalostí a podobně.
Mysl, která chce panovat ostatním, je soupeřivá a taková mysl nemůže být tvořivá. Abyste ovládli své prostředí a svůj osud, není vůbec nutné, abyste ovládali své bližní. Skutečností je, že když poklesnete na úroveň světového zápasu o vysoké postavení, začne vás přemáhat osud a prostředí a vaše zbohatnutí se stane záležitostí náhody a spekulace.
-- Wallace Wattles, kapitola čtrnáctá, Jistou cestou k bohatství

Soutěž o nejkrásnější zahrádku roku 2014

26. srpna 2014 v 5:57 | čajovna |  SOUTĚŽE
Ještě v tomto týdnu nám poslala fotografie svojí zahrádky paní Eva. A myslím, že nám pěkně zamýchala s pořadím. Omezím však svoje komentáře na minimum a nechám mluvit obrázky.








SOUTĚŽ KONČÍ 31. SRPNA !

Myšlenka pro tento den 2

26. srpna 2014 v 5:57 | čajovna |  Moudrá slova
"Lidé se musí učit být bohatí tvořením a ne soupeřením.Každý člověk, který zbohatne soupeřivým způsobem, si podtrhává žebřík, po kterém stoupá a všechny ostatní drží dole.
Ale každý člověk, který zbohatne tvořivým způsobem, inspiruje tisíce ostatních a otvírá jim cestu k následování."
-- Wallace Wattles, kapitola devátá, Jistou cestou k bohatství

Violka vonná / Fialka

26. srpna 2014 v 5:55 | čajovna |  Babiččin herbář

Čeleď: violkovité (Violaceae)
Latinský název: Viola odorata L.

Lidové názvy: božcová bylina, psotníková bylina, fialka jarní

Popis:
Fialka je vytrvalá rostlina, která dorůstá výšky 10 - 20 cm. Nemá lodyhu, její listy rostou přímo z oddenku. Oddenek bývá delší jak 3 cm a vyrůstají z něj plazivé výběžky dlouhé až 15 cm, které zakořeňují. Listy jsou srdčitě vejčité nebo mohou mít i ledvinovitý tvar, na spodině mají malé kopinaté palisty. Čepel listů je zoubkovitá. Květy vyrůstají na dlouhých stopkách také z oddenku. Květy mají pětilistý kalich s pětičetnou, tmavě fialovou korunou. Kvete od března do dubna a krásně voní. Plodem je vícesemenná tobolka, pukající třemi článkovitými chlopněmi.

Užití:
Staří Řekové používali violku pro její údajné zklidňující účinky a schopnost posilovat srdce. Římané ve starověku se snažili pomocí violky prodlužovat alkoholové opojení a na hlavě proto nosili preventivně fialkový věnec.
Vědecky je doložena schopnost violky rozpouštět hleny a mírnit kašel. Používá se ve formě nálevu. Saponiny obsažené ve fialkách mohou způsobit nevolnost a zvracení, proto by se fialky neměly používat ve velkém množství.
Listy violky vonné jsou bohaté na provitamin A a vitamin C, obsahují velké množství minerálních solí a podobně jako její květy - také sliz.
Violka vonná je stejně jako většina jejích příbuzných poživatelná. Lístky můžeme přidat do míchaných salátů, ale můžeme je i povařit. V jižních státech USA se připravuje hustá polévka z fialkových listů. Drobnými fialkovými květy lze ozdobit saláty, předkrmy a dezerty. Kandované lístky fialek, obarvené potravinářským barvivem, můžeme použít k ozdobení cukroví, polévaného čokoládou.
Fialku můžeme použít jako dekorativní obrubu záhonů.

Výskyt:
Fialka roste v příkopech, podél plotů, v houštinách a podél cest. Vyhledává blízkost lidských sídel a výživné humózní půdy.

Obsažené látky:
Alkaloid violin, saponiny, kyselina salicylová, vonná silice, vosky, slizy a kaučuk.

Sběr a sušení:
Sbíráme oddenek na podzim během září a října a sušíme ho umělým teplem při maximální teplotě 40°C (vzhledem k tomu, že fialky je čím dál méně, je lepší sbírat pouze celou rostlinu bez oddenku).
Sbíráme celou rostlinu (nať) v době květu na přelomu března a dubna kolem sedmé hodiny ranní. Nať sušíme přirozeným teplem ve vzdušné a suché místnosti na sušících platech nebo umělým oteplem při maximální teplotě 35°C.
Usušený oddenek i nať skladujeme v tmavé a vzduchotěsné nádobě.

Další zpracování
obklad
nálev
balzám
tinktura
olej

Kde fialka pomáhá?
revmatismus
špatně se hojící rány
úpal
zahleněné průdušky
záněty cest dýchacích
záněty očí
záněty uší

!při předávkování se může objevit nevolnost a zvracení, dodržujeme tedy doporučené dávky a dobu užívání!

Na zahrádce

24. srpna 2014 v 5:44 | B.Hejný |  Domov
Tak konečně je to tady, celý uplakaný srpen se na to těším jako malej. Byl mi svěřen důležitý bojový úkol, abych chodil zalévat a opečovávat naši zahrádku. Je to vlastně zahrádka mojí matky, já na jejím rozkvětu nemám sebemenší zásluhy. Akorát si utrhnu nějaká rajčata, papriky, okurky, švestky atd.







Tato zahrádka se stala inspirací na vypsání naší soutěže, která posledního srpna končí. Pak bude vypsána soutěž nová, téma zatím ještě rozmýšlím. Pravděpodobě to bude něco o zvířátkách, domácí mazlíčci a jejich kousky, či něco podobného.

Prozatimní pořadí:
1. Helga
2. Valent
3. Tumiska

Myšlenka pro tento den 1

24. srpna 2014 v 5:40 | čajovna |  Moudrá slova
"Musíte se zbavit soupeřivého uvažování. Měli byste tvořit a ne soupeřit o to, co již bylo stvořeno. Nikomu nemusíte nic brát. Nemusíte bezohledně prosazovat své zájmy. Nemusíte podvádět nebo někoho zneužívat. Nikdo pro vás nemusí pracovat za méně, než co mu právem náleží. Nemusíte prahnout po majetku druhých nebo se po něm dívat toužebným zrakem. Nikdo nemá nic, co byste vy nemohli mít, a to, aniž byste to museli komukoliv vzít.
Měli byste se stát tvořiteli a ne soupeři. To, co chcete, dostanete, ale takovým způsobem, že každý člověk, který se na tom bude podílet, bude mít víc, než má nyní."
-- Wallace Wattles, kapitola šestá, Jistou cestou k bohatství

Tužebník jilmový

24. srpna 2014 v 5:37 | čajovna |  Babiččin herbář

Filipendula ulmaria - tužebník jilmový
Syn.: Spiraea ulmaria, Ulmaria palustris, Ulmaria pentapetala, Ulmaria obtusiloba
Slovensky: Túžobník brestový
Čeleď: Rosaceae - růžovité

Rod:
Filipendula zahrnuje asi 10 druhů, které rostou v mírném pásmu severní polokoule, nejvíce ve východní Asii.

Popis:
Vytrvalá, 50 až 200 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, v horní části trochu větvená, hranatá. Listy přetrhovaně lichozpeřené, přízemní a dolní řapíkaté, s 1 až 5 jařmy lístků, které jsou vejčité nebo kosníkovité, pilovité. Květenství v hustých vrcholících, květy bílé až narůžovělé. Kvete v IV až IX.

Stanoviště:
Vlhké louky, břehy, pobřežní olšiny nebo vrbové křoviny, rákosiny, prameniště, lužní lesy, vlhké paseky, preferuje půdy na minerály chudé, hlinité až jílovité, vlhké až zbahněné.

Rozšíření:
V ČR od nížin po nižší horské polohy hojně, pouze v nejvyšších polohách vzácně. Celkově roste v Evropě na severu až po asi 72° severní šířky, na jihu po střední Španělsko, Itálii, Bulharsko, na východě po Malou Asii, Kavkaz, Sibiř, Altaj, Mongolsko, druhotně v Severní Americe.

Léčitelství:
Obsahuje flavonoidní kvercetinové glykosidy (např. spireosid, gaultherin), fenolické glykosidy spireinu, třísloviny a silice se salicylaldehydem a methylesterem kyseliny salicylové.
Sbírá se květ nebo nať, květy se sdrhnou a suší se rychle ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C. Nať se sbírá v době květu a suší se stejným způsobem.
Droga snižuje horečku a má účinky potopudné a močopudné. Podává se při horečkách z nachlazení (chřipka apod.), při dně, revmatismu, při nemocích močového měchýře a ledvin, při poruchách látkové výměny. Nálev se připravuje z jedné čajové lžičky na šálek vody, denně se pijí 2 až 3 šálky.
Pozn.: Z tužebníku jilmového se dříve získavala kyselina acetylsalicylová, či-li aspirin.

Tužebník v Českém herbáři z roku 1899:
Tužebník (tavolník, Spirea), rozeznává se několik druhů. Jilmovitý roste na lukách, u rybníků, močálů. Kořeny, listy a květy mají moc svraskující; květy užívají se proti červům; mladé kořínky lze požívati.
Tužebník (vlastní) roste v těchže místech, vyhání lodyhu 2-3 stopy vysokou; má květy bílé. Odvar potřebuje se proti tasemnici a chorobám močových ústrojů.

Zdroj: Botanika Wendys

Třezalka tečkovaná

23. srpna 2014 v 9:44 | čajovna |  Babiččin herbář

Čeleď: třezalkovité (Hypericaceae)
Latinský název: Hypericum perforatum L.

Lidové názvy:
bylina sv. Jana, zděšenec, zvonečky, kvítí Panny Marie, láska, laskavý koření, svatojánský koření, milovníček, krvavník, prostřelenec, děravec, krevníček, svatojanská bylina, čarovník.

Popis:
Třezalka je vytrvalá rostlina, vysoká 60 cm, s větveným plazivým oddenkem. Má přímou, nahoře větvenou a bohatě olistěnou a tuhou lodyhu, po stranách lehce zmáčknutou. Lodyha je na průřezu oblá se dvěma podélnými úzkými lištičkami. Listy jsou prosvítavě tečkované, vstřícné, podlouhle vejčité a celokrajné. Tečky na lístcích obsahují olej a červené barvivo hypericin. Z úžlabí listů vyrůstají listnaté větvičky. Žluté pětičetné květy jsou uspořádány ve vrcholových květenstvích. Tvoří bohaté laty, složené z vidlanů a troubelů. Na korunních plátcích jsou četné žlázky (tečky), které také obsahují červené barvivo. Kvete od června do srpna. Plodem je třípouzdrá tobolka s mnoha semeny.

Výskyt:
Třezalka roste na suchých mezích, stráních, na loukách, pastvinách, na lesních pasekách a podél cest. Dobře snáší sucho, dává přednost slunným stanovištím, ale můžeme se s ní setkat i na vlhčích místech.

Obsažené látky:
Silice, katechinové třísloviny, pryskyřice, glykosidicky vázané červené barvivo hypericin, hyperosid, rutin, kvercetin, organické kyseliny, provitamín A a vitamín C.

Sběr a sušení:
Sbíráme nezdřevnatělou kvetoucí nať v délce 20 cm od horní části rostliny, dříve než začnou zrát plody, během července až srpna, hned po rozkvětu, ráno po opadnutí rosy. Pokud se potřebujeme přesvědčit, že opravdu sbíráme třezalku tečkovanou, zjistíme to podle tvaru lodyhy. Třezalka tečkovaná má lodyhu oblou a elipsovitou (ne čtyřhrannou lodyhu). Třezalku sušíme zavěšenou ve svazcích přirozeným teplem ve vzdušné, stinné a suché místnosti. Umělým teplem ji sušíme při maximální teplotě 35°C. Dobře usušená rostlina má původní barvu, je bez pachu a má trpce nahořklou chuť.

Další zpracování:
olej
tinktura
čaj
odvar
obklady
nálev
koupele

Kde třezalka pomáhá?
astma
bodnutí hmyzem
bronchitida
čistí krev
deprese
dráždivost
ekzémy
gynekologické záněty
hemoroidy
hnisavé rány
hlísti
ischias
klimakterium
migréna
nechutenství
neklid
nervová vyčerpanost
nespavost
neurastenie
noční pomočování
obezita
obrna
otoky
panický syndrom
podporuje krevní oběh
podporuje vylučování žluče
pohmožděniny
psychické napětí
revmatismus
roztroušená skleróza
spáleniny
těžké, srdce ohrožující chřipky s arytmiemi a fibrilacemi
úzkost
zánět ledvin
záněty močových cest
záněty zažívacího ústrojí
závratě
zlomeniny
žaludeční neuróza
žaludeční vředy

!třezalku neužíváme dlouhodobě, nesmí se užívat při těžké cukrovce, pylové alergii, při nízkém tlaku a při nádorech s metastázemi!

Citát pro tento den 110

23. srpna 2014 v 9:24 | čajovna |  Citáty
" ... s nikým nepotřebujete jednat nepoctivě. Nepotřebujete
získat něco za nic, ale můžete dát všem lidem více, než si od nich vezmete."
-- Wallace Wattles, kapitola šestá, Jistou cestou k bohatství

Citát pro tento den 109

22. srpna 2014 v 6:28 | čajovna |  Citáty
"Zvítězí ti, kdo mají největší vytrvalost." - Napoleon Bonaparte

Šalvěj lékařská

22. srpna 2014 v 6:26 | čajovna |  Babiččin herbář

Čeleď: hluchavkovité (Lamiaceae)
Latinský název: Salvia officinalis L.

Lidové názvy:
koníčky, smrtky, babské ucho, babí břich, babí roucho, cigánovy gatě, koda, kodice, královská šalvěj, muškátová bylina, rapaňa, salvatrix, salvia, šalfie, šalvice, šalvina, vlčí chvost

Popis:
Šalvěj je vytrvalý polokeřík vysoký 30 - 70 cm, ve spodní části dřevnatý, s trsovitě větvenou a bohatou lodyhou. Má plstnaté šedozelené, vstřícné, podlouhle kopinaté a jemně vroubkované listy. Vrchní strana listu je hladká, spodní vrásčitá, na rubu mají síťovitou vyniklou žilnatinu. Květy jsou pyskaté a fialové, seskupené v chudých lichopřeslenech, mají měkce chlupatý červenohnědý kalich a dvoupyskou korunu, která má v ústí trubky věneček chloupků. Horní pysk je dvoulaločný, dolní trojlaločný. Pestík má svrchní semeník a dvouklannou bliznu. Kvete od června do července. Plodem jsou čtyři vejčité hladké tvrdky.

Výskyt:
Šalvěj lékařská pochází ze Středomoří. Ve volné přírodě v našich podmínkách neroste nebo jen zřídka, protože potřebuje slunné, teplé a suché prostředí s výživnou a propustnou vápencovou půdou. Můžeme ji pěstovat v květináčích, ale bude mít nižší obsah účinných látek, než šalvěj ze svého přirozeného prostředí.

Obsažené látky:
Silice s thujonem, cineolem, kafrem, borneolem, dále třísloviny, pseudotřísloviny, pryskyřice, triterpeny, hořčinu carnosol, diterpenové hořčiny abietanového typu, lakton salvin, saponiny, vitamíny skupiny B a látky podobné ženskému hormonu estrogenu.

Sběr a sušení:
Sbíráme listy nebo celé vršky těsně před rozkvětem od června do července v poledních hodinách za suchého počasí. Listy a vršky sušíme přirozeným teplem ve vzušné a suché místnosti na sušících platech nebo teplem umělým při maximální teplotě 35°C. Dobře usušená rostlina má zelenou až stříbrošedou barvu, silný charakteristický pach a kořenitě nahořklou, svíravou chuť.

Další zpracování:
kloktadlo
odvar
obklady
nálev
tinktura
prášek
výluh
čerstvé listy

Kde šalvěj pomáhá?
akné
angína
bodnutí hmyzem
cukrovka
klimakterium
krvácení dásní
křeče
nadměrné pocení
nadýmání
nechutenství
nízký krevní tlak
padání vlasů
paradontóza
průjem
snižuje sekreci žláz a mateřského mléka
výtok
zahlenění
zánět dutiny ústní
zánět dásní
zánět močových cest
zanícené rány
žaludeční a střevní katary

!šalvěj se nesmí užívat dlouhodobě a ve vysokých dávkách, protože v silici obsahuje thujon, který je toxický, nesmí se užívat v době těhotenství a kojení!

Svízel syřišťový

22. srpna 2014 v 6:25 | čajovna |  Babiččin herbář

Galium verum - svízel syřišťový
Slovensky: Lipkavec pravý
Čeleď: Rubiaceae - mořenovité

Rod:
Galium zahrnuje asi 300 druhů, které rostou téměř po celém světě.

Popis:
Vytrvalá, trsnatá 30 až 120 cm dlouhá bylina. Lodyha tuhá, dole dřevnatějící, větvená, v horní části 4hranná, dole oblá, hladká až krátce pýřitá. Listy v 8 až 14četných přeslenech, podlouhlé až čárkovitě obkopinaté, zašpičatělé. Květenství koncová, latovitá, bohatě větvená, květy 2,5 až 3,5 mm v průměru, žluté, vonné, ploché. Kvete v VI až VII.

Stanoviště:
Suché trávníky, křovinaté stráně, vřesoviště, meze, pastviny, slunné okraje lesů, světlé borové lesy, náspy, okraje cest, na půdách sušších, málo humózních, skeletových až písčitých, kyselých, na minerály bohatých.

Rozšíření:
V ČR hojná v teplejších oblastech do nadmořské výšky asi 600 m, výše jen ojediněle. Celkově roste v mírném pásmu Eurasie, v Evropě vyjma nejsevernějších a nejjižnějších oblastí, dále na Islandu, izolovaně v Japonsku.

Léčitelství:
Obsahuje glykosid galiosin, rubiadinglykosid, asperulosid, silici, enzymy, pryskyřice, třísloviny, saponiny, minerály.
Sbírá se nať (Galium verum) a to v době květu seřezáváním. Suší se na stinném místě nebo i na slunci, při umělém sušení by teplota neměla přesáhnout 45 °C.
Užívá se zejména v urologii, působí dosti močopudně. Vzhledem k tomu, že snižuje chuť k jídlu, lze ji použít při léčbě obezity. Dále působí protirevmaticky (v kombinaci vnitřní i vnější aplikace), na oteklé klouby, furunkly, vředy, špatně se hojící rány, kožní záněty či lehčí popáleniny se užívá kašovitý obklad. Při nočních křečích v nohou se osvědčilo podávání drogy vnitřně.
Nálev se připravuje jen několika sekundovým varem, na 1 l vody se dává 1 až 2 polévkové lžíce drogy.
Svízel má nepříjemnou chuť, takže u některých osob může vyvolat nutkání na zvracení. V takových případech je vhodné podávat drogu ve směsích.
Informace v tomto odstavci převážně převzaty z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 4.

Další užití:
Vzhledem k tomu, že rostlina obsahuje v listech syřišťový ferment (ve 100 g listů asi 1 mg), který sráží mléko, bývala dříve používána při přípravě sýrů.

Svízel v Českém herbáři z roku 1899:
Svízel siřišťový (Galium verum) má plazivý oddenek a přímé, 1-3 st. vysoké lodyhy. Listy čárkovité stojí po 6-12 v přeslenech; drobounké žluté květy v konečných hustých latách. Roste na suchých lukách a polních mezích; kvete od června do září. Jsou rozličné druhy.
Včely pilně navštěvují květ rostliny té, která jest výbornou pící pro dobytek, ač koním škodí. Slouží také k barvení na žluto, nať působí sražení mléka. Rostlina kvetouc potřebuje se proti padoucnici a jiným nemocím.

Zdroj: Botanika Wendys

Citát pro tento den 108

21. srpna 2014 v 8:34 | čajovna |  Citáty
"Jedno z tajemství úspěchu je nedovolit, aby nás porazily dočasné neúspěchy." -- Mary Kay 1915-2001, zakladatelka Mary Kay Cosmetics

Světlík lékařský

21. srpna 2014 v 8:32 | čajovna |  Babiččin herbář

Euphrasia rostkoviana - světlík lékařský
Slovensky: Očianka Rostkovova
Čeleď: Scrophulariaceae - krtičníkovité

Rod:
Euphrasia zahrnuje 150 až 180 druhů, které rostou zejména v mírných pásmech, několik druhů i na Filipínách, Borneu, Celebesu a Nové Guineji.

Popis:
Jednoletá, poloparazitická, 3 až 50 cm vysoká bylina. Lodyha přímá nebo vystoupavá, pýřitá, někdy větvená. Lodyžní listy přisedlé, vejčité, zubaté, žláznatě chlupaté. Květenství husté, později prodloužené, květy jednotlivé v úžlabí horních listů, koruna při rozkvětu 8 až 11 mm dlouhá, během květu se prodlužuje až na asi 15 mm, bělavé, obvykle s bledě fialovým horním i dolním pyskem a žlutou skvrnou v ústí, někdy celá koruna modravě fialová. Kvete v VII až X.

Stanoviště:
Krátkostébelné louky, pastviny, vřesoviště, preferuje půdy písčité až hlinité, vlhké až vysýchavé, málo až středně výživné, bohaté na minerály, slabě kyselé.

Rozšíření:
V ČR dříve dosti hojně, v posledních asi 40 letech ubývající, dnes jen roztroušeně, nejvíce od pahorkatin po horské oblasti, roste však i v nížinách. Celkově roste v Evropě na severu asi po 60° severní šířky, na východě po Ural, na jihu do jižní Francie, sever Itálie a střední část Balkánu.

Léčitelství:
Obsahuje zejména iridoidní glykosid aukubin, dále tříslovinu, trochu kumarínu, hořčiny, silici, oleje, flavonoidy, kyselinu kávovou, soli mědi a hořčíku.
Sbírá se kvetoucí nať (Herba euphrasiae) seřezáváním, suší se ve stínu velmi opatrně, aby listy zůstaly zelené (mají sklon černat). Při umělém sušení by teplota neměla přesáhnout 40 °C.
Droga patří k nejvýznamnějším přírodním očním léčivům, tlumí oční záněty (záněty spojivek, víček apod.), pomáhá při oční únavě spojené se světloplachostí, odstraňuje slzení očí. Kromě toho snižuje krevní tlak, podporuje trávení, tlumí neproduktivní suchý kašel při bronchitidě, pomáhá při duševní přepracovanosti, zevně ve formě obkladů se užívá na hnisavé kožní rány a na výplachy očí.
Odvar se připravuje krátkým varem (asi 2 minuty) z přibližně 1,5 čajové lžičky drogy na šálek vody.
Informace v tomto odstavci převážně převzaty z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 4.

Světlík v Českém herbáři z roku 1899:
Světlík (Euphrasia) má tenký kořen vřetenovitý, rovný, kmen štíhlý, 9-15 ctm. vysoký, listy kulaté, téměř lesklé, květy bílé. Kvete od června do podzimku, má semeno malé, hnědé. Rostlina ta sbírá se v čas květu; má chuť slano-hořkou, stahující. Přičítá se jí prospěšný účinek při katarrhu sliznic, vůbec při kašli, chrapotu, bolení v uších a hlavě, závrati, zánětu očí. Užívá se šťáva, jež sílí a čistí oko. Zrak sílí se též, jestli rostlina sušená stluče se na prášek a toho se denně užívá 2 gramy ve vodě. Oční voda se upraví z 60 gramů vody světlíkové, 60 gr. vody růžové, 4 gr. prášku z aloe a 1,25 gr. cukru olověného. Promíchá se a denně večer několik kapek se pustí do očí; neb rozmačká se světlík a jitrocel, přidá 60 gramů vody feniklové a růžové, močí se to 2 dny a procedí; večer pak se pustí několik kapek do očí. Prášek se též dělá z 1 It. světlíku, ½ It. skořice, po 1 It. zázvoru bílého, kardamom, hrozinek, muškátu (květu), feniklu, 12 It. cukru; to se smíchá a vždy ráno se toho půl lžíce nasype na chleb ve víně omočený; sílí to zrak lidí starších. Též sílí paměť, žaludek, zahání závrať, žloutenku, kámen - užívá-li se denně 3-4 It. na lačný žaludek. Cukr světlíkový má týž účinek; denně ráno a večer užije-li se ho kousek jako muškátový ořech, působí proti žloutence.

Zdroj: Botanika Wendys

Srdečník obecný

21. srpna 2014 v 8:31 | čajovna |  Babiččin herbář

Leonurus cardiaca - srdečník obecný (buřina srdečník)
Syn.: Leonurus vulgaris, Leonurus villosus, Leonurus intermedius
Slovensky: Srdcovník obyčajný
Čeleď: Lamiaceae - hluchavkovité (pyskaté)

Rod:
Leonurus zahrnuje asi 15 druhů, které rostou v mírném pásmu Evropy a Asie.

Popis:
Vytrvalá, 50 až 150 cm vysoká bylina. Lodyha chlupatá, větvená. Přízemní listy dlouze řapíkaté, dlanité, horní lodyžní listy a listeny krátce řapíkaté, 3laločné až 3klané, zubaté, na bázi klínovité. Lichopřesleny z asi 10 květů, květy přisedlé, světle fialové až růžové, na dolním pysku s purpurovou kresbou, horní pysk chlupatý, dolní 3 laločný. Kvete v VI až IX.

Stanoviště:
Rumiště, příkopy, podél cest, zdi, skládky, meze, na půdách vysýchavých, výživných, hlinitých, neutrálních.

Rozšíření:
V ČR dosti hojně zejména v teplejších oblastech, ve vyšších polohách řidčeji nebo chybí (max. asi 1000 m n.m.). Celkově roste v téměř celé Evropě vyjma jejích nejsevernějších oblastí, na východě až po východní Sibiř a Himaláj, druhotně v Severní Americe.

Léčitelství:
Sbírá se kvetoucí nať (Herba leonuri cardiacae), která se suší co možná nejrychleji za teplot do 45 °C.
Droga obsahuje hořčinu leonurin, asi 9% tříslovin, glykosidy, alkaloidy, stachydrin, leocardin, saponin, flavonoidy, organické kyseliny (např. kyselinu citrónovou, jablečnou, mléčnou a vinnou), křemičitany a silice.
Srdečník tlumí srdeční arytmie (zejména nervového původu), celkově zklidňuje srdeční činnost (tlumí např. bušení srdce opět zejména nervového původu), mírně snižuje krevní tlak a působí sedativně, takže může napomoci např. při nespavosti či úzkosti nebo při nadměrné vznětlivosti (sedativní působení je podobné působení kozlíku, ale údajně až 4x účinnější). Uplatnění nachází i v gynekologii, neboť snižuje klimakterické potíže (návaly, pocení) a může napomoci k vyvolání opožděné nebo vynechané menstruace (leunorin vyvolává děložní stahy).
Podává se buď ve formě odvaru (1 čajová lžička drogy na šálek vody, vaří se 2 minuty, berou se po polévkových lžících 2 šálky denně) nebo ve formě tinktury či vinného odvaru.
Vzhledem k tomu, že srdečník vyvolává děložní stahy, neměly by jej užívat těhotné ženy (nebezpečí potratu!), a protože zřejmě způsobuje "ředění krve", neměli by jej brát ani lidé užívající látky bránící srážení krve (aspirin aj.) a lidé s poruchami srážlivosti krve.
Informace v tomto odstavci převzaty z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 4.

Srdečník v Českém herbáři z roku 1899:
Srdečník (Leonurus) obecný, roste na rumištích, podle cest a plotů v celé Evropě; lodyhu má 2-3 st. vysokou, květ bledě nachový. Smrdí, chutná hořce; potřeboval se jindy v lékařství.
V Americe užívá se proti neduhům žaludečným, prsním a jiným.

Zdroj: Botanika Wendys

Citát pro tento den 107

20. srpna 2014 v 7:47 | čajovna |  Citáty
"Pokud jsi nedostal to, co jsi chtěl, je to jasné znamení, žes to vážně nechtěl ." -- Rudyard Kipling (1865-1936)

Sporýš lékařský

20. srpna 2014 v 7:44 | čajovna |  Babiččin herbář

Čeleď: sporýšovité (Verbenaceae)
Latinský název: Verbena officinalis L.

Popis:
Sporýš je vytrvalá rostlina. Má tuhou a přímou lodyhu, která je čtyřhranná, drsná a v horní polovině větvená. Dorůstá do výšky 0,5 m. Listy jsou vstřícné, dolní listy pak řapíkaté, podlouhlé a dvakrát peřenosečné, horní listy jsou přisedlé, podlouhle kopinaté, celokrajné nebo vroubkované. Drobné květy tvoří listenaté klasy, květy mají trubkovitý kalich, nestejně pětiuštý a řepicovitou světle růžovou korunu. Plodem jsou čtyři tvrdky.

Výskyt:
Sporýše můžeme nalézt na mezích, pastvinách, na pustých místech, skládkách a na rumištích. Dává přednost vlhkým až vysýchavým místům s humózní, zásaditou i neutrální písčitohlinitou půdou. Má rád teplo.

Obsažené látky:
Monoterpenový glykosid verbenalin, sliz, hořčiny, třísloviny, saponiny a ketonickou silici.

Sběr a sušení:
Sbíráme celou kvetoucí nať od konce června do srpna kolem poledne. Rostlinu sušíme na vzdušném a suchém místě zavěšenou v kyticích na šňůrách nebo rozprostřenou na sušících platech, umělým teplem ji sušíme při maximální teplotě 35°C. Sporýše skladujeme ve skleněných uzavíratelných nádobách, nejlépe na suchém, chladnějším a tmavém místě.

Další zpracování:
kloktadlo
obklad
čaj
balzám
tinktura
odvar

Kde sporýš pomáhá?
bolesti hlavy
čistí ledviny
detoxikace organismu
dezinfikuje střeva
malátnost
močopudné účinky
nehojící se rány
posílení činnosti jater
slabost
únava
upravuje střevní mikroflóru
zaražená menstruace
zvyšuje sekreci mateřského mléka
zvyšuje sekreci žaludečních šťáv a enzymů
zubní kazy
žlučníkové a močové kameny

!sporýš není vhodný pro dlouhodobé podávání ve vyšších dávkách, také ho neužíváme v době těhotenství!

Sléz přehlížený

20. srpna 2014 v 7:44 | čajovna |  Babiččin herbář

Malva neglecta - sléz přehlížený
Slovensky: Slez nebadaný
Čeleď: Malvaceae - slézovité

Rod:
Malva zahrnuje asi 15 až 20 druhů, které rostou převážně v mimotropických oblastech.

Popis:
Jednoletá až vytrvalá, 10 až 100 cm dlouhá bylina. Lodyha poléhavá až vystoupavá, od báze větvená, chlupatá. Listy dlouze řapíkaté, chlupaté, ledvinovité, 3 až 5laločné, horní listy max. do 2/3 dlanitě zařezávané. Květy vyrůstají ve svazečcích v úžlabí listů, korunní lístky růžové až bílé, nejméně 2x delší nežli kalich. Kvete v VI až X.

Stanoviště:
Rumiště, podél cest, pustá místa obcí, dvory, podél plotů, zahrady, preferuje půdy středně vlhké, dusíkaté, s oblibou v okolí kravínů, hnojišť apod.

Rozšíření:
V ČR takřka v každé obci od nížin po pahorkatiny, ve vyšších polohách řidčeji (max. asi 680 m n.m.). Původně rostl zřejmě jen v Přední a Střední Asii, již v dávných dobách se však šířil i do dalších oblastí Eurasie a severní Afriky, dnes v Evropě až po 68° severní šířky, chybí na některých středomořských ostrovech, v Asii na východě po Mongolsko, Čínu, Bangladéš, v Africe na severozápadě a ojediněle v Egyptě, druhotně zavlečen do Severní Ameriky, Chile, Austrálie, na Nový Zéland.

Léčitelství:
Obsahuje zejména sliz (v listech a květech), vitamín C, karoten, antokyanová barviva (v květech), třísloviny (v listech), organické kyseliny, v semenech množství oleje.
Sbírá se květ (Flos malvae), list (Folium malvae) nebo kvetoucí nať (Herba malvae). List se sbírá v červnu před rozkvětem, květ a nať v červenci a srpnu. List nesmí být napaden rzí slézovou (pozná se podle oranžovočervených až hnědých skvrn).
Užívá se při žaludečních či dvanácterníkových vředech, jako kloktadlo při zánětu dutiny ústní či při kašli, ve formě koupele se osvědčil při ekzémech (zejména atopickém), neboť tlumí zánětlivost a svědění. Připravuje se ve formě nálevu nebo macerátu, pije se po malých dávkách v průběhu celého dne. Pasta připravená z práškovaného slézu smíchaného v trošce vody odstraňuje kruhy pod očima.
Informace v tomto odstavci převážně převzaty z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 4.

Další užití:
V době starého Řecka a Říma, ale i ve středověku, byly mladé listy oblíbenou salátovou zeleninou. Obliba slézu přehlíženého byla mimo jiné zřejmě hlavní příčinou jeho masivního rozšíření po takřka celé Evropě.

Zdroj: Botanika Wendys

Citát pro tento den 106

18. srpna 2014 v 9:28 | čajovna |  Citáty
"Důležité je být šťastný, dělat věci, které má člověk rád. Orientovat se jen na zisk jsou klapky na očích." - Olga Girstlová, viceprezidentka GiTy

Oslava Kršnových narozenin

18. srpna 2014 v 9:25 | B.Hejný |  Duchovní okénko
V neděli na ekologické farmě Kršnův dvůr proběhly oslavy Kršnových narozenin. Jedná se o svátek, který je v celém hiduistickém světě znám jako Džanmáštamí. Na farmě se konají nejrůznější přednášky, semináře, pouští se video atd. O půlnoci, po celodenním půstu je pak hostina, vegetariánská. A rozdávají se veřejně dárky, které oddaní přinesli Kršnovi.
V tento den sestoupil náš Pán v podobě Kršny před 5 000 lety na naši planetu, aby ochránil své oddané a podpořil je v duchovním životě. Neboť Země byla tehdy zamořena démonskými bytostmi, kteří sužovali všechen lid, nejenom oddané.
Podle legendy se Šrí Kršna narodil v lůně Dévakí, jeho původní matce. Později však byl přenesen do lůna matky Jašódy, ve které se projevil. Tehdy vládl zemi velmi zlý král Kamsa, bratr Dévakí, který se velmi bál o svůj trůn. Z věštby se totiž dozvěděl, že ho její syn zabije. Proto nechal svoji sestru a jejího manžela uvěznit a dohlížel na to, aby byly zabity všechny dětí, které se Dévakí narodí. Díky však zásahu Pánovi duchovní energie se zachránil sedmý syn Balarám a osmý Kršna, kteří poté vyrůstali u Jašódy a Nandy v pasáčské vesnici Gókule nedaleko města Mathury.




Řepík lékařský

18. srpna 2014 v 9:24 | čajovna |  Babiččin herbář

Agrimonia eupatoria - řepík lékařský
Slovensky: Repík lekársky
Čeleď: Rosaceae - růžovité

Rod:
Agrimonia zahrnuje asi 28 druhů, které rostou převážně v subtropickém a mírném pásmu severní polokoule, v horách tropů a několik málo druhů i v Africe.

Popis:
Vytrvalá, 15 až 150 cm vysoká bylina. Lodyha tuhá, přímá, nevětvená nebo jen málo, oblá, olistěná, v dolní části obvykle s více nahloučenými listy. Listy přetrhovaně lichozpeřené, chlupaté, na rubu šedoplstnaté, lístky obvejčité až eliptické, pilovité. Hrozny až 50květé, květy zlatožluté, 5četné, korunní lístky obvejčité, na vrcholu zaokrouhlené. Plodem je češule. Kvete v VII až IX.

Stanoviště:
Sušší trávníky, meze, okraje lesů, lesní světliny, lesostepi, náspy, lomy, podél cest, na půdách těžších, výživných, nedusíkatých, vápnitých, suchých až svěžích, stanoviště slunné až polostinné.

Rozšíření:
V ČR od nížin po podhorské oblasti roztroušeně až hojně, v chladnějších polohách však vzácně nebo chybí. Celkově roste na západě od Azor, na východě po Altaj, na jihu po Maroko, Izrael, Írán a Irák, na severu v Evropě po jih Skandinávie, zavlečen byl do USA.

Léčitelství:
Obsahuje zejména katechinové a elagové třísloviny (v listech okolo 5%), silici, glykosidicky vázané hořčiny, kyselinu ursolovou, křemičitou, askorbovou, jablečnou a citrónovou, silicinamid kyseliny nikotinové, cholin, flavonoidy (kvercitrin, rutin), triterpenoidní pseudosaponin tormetosid, isokumariny, železo, v nati gallatonin.
Sbírá se kvetoucí nať bez spodních zdřevnatělých částí (Herba agrimoniae), která se suší ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C. Droga by neměla obsahovat zralé plody. Protože řepík špatně klíčí, nevytrhávají se celé rostliny, ale seřezávají se výše nad zemí, aby rostlina mohla znovu obrazit.
Droga stimuluje činnost žlučníku, zlepšuje detoxikační činnost jater, metabolismus tuků a cholesterolu, trávení, tlumí záněty a to zejména na sliznicích trávícího ústrojí a zároveň tlumí průjmy, působí svíravě a mírně močopudně, zvyšuje vylučování žluče. V kombinaci vnitřní a zevní aplikace se osvědčila i při kožních chorobách (zejména zánětech či odřeninách), jako kloktadlo při zánětu dutiny ústní a mandlí, výplachy nosu napomáhají při akutní rýmě.
Pro mírnější účinek se podává ve formě nálevu, pokud je třeba účinku razantnějšího podává se ve formě odvaru (vaří se asi 2 minuty). Bere se 3x denně (1 čajová lžička drogy na šálek vody).
Stejné účinky jako řepík vonný má i vzhledově podobný, ale hojnější řepík lékařský (Agrimonia eupatoria).
Informace v tomto odstavci částečně převzaty z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 4.

Řepík v Českém herbáři z roku 1899:
Řepík (řepíček, Agrinsonia), a sice obecný (A. eupatoria), roste na výslunných místech travnatých, na cestách a mezích, má lodyhu plstnatou, větevnatou, a zlatožluté kvítky v klase. Kvete po celé léto. Užívá se vůbec, nať i ostatní proti bolení v krku, souchotím; proti neduhům močovým; odvar pije se vůbec jako lék ve všech prsních a plicních neduzích, katarrhech a pod.

Zdroj: Botanika Wendys

Citát pro tento den 105

17. srpna 2014 v 8:12 | čajovna |  Citáty
"Hledejte dobro v každé osobě a v každé situaci. Skoro vždy ho najdete." - Brian Tracy

Řebříček lékařský

17. srpna 2014 v 8:08 | čajovna |  Babiččin herbář

Čeleď: hvězdnicovité (Asteraceae)
Latinský název: Achillea millefolium L.

Lidové názvy:
žebříček, cikánský žebř, husí ocásek, mačačinec, krvavník, husí jazejček, tisíclistník, myší ocásek, kočičí ocas, zaječí chléb, Achillova bylina, kočičí chvost, kroupky, krupička, ovčí žebro, panenská bylina, persán, polní cypřiš, polní chmel, řebřík, stolístek, vlčí žebro, všekoření, žebráček

Popis:
Řebříček je vytrvalá rostlina, vysoká 30 - 60 cm, která vyrůstá z podzemního oddenku s hustou spletí podzemních kořínků. Má přímou, nahoře větvenou lodyhu s peřenosečnými listy a bílé nebo bleděrůžové oboupohlavné drobné květní úbory, které jsou uspořádány v chocholičnatých latách. Květní úbory jsou vejčité a mají pět až šest okvětních jazykovitých plátků. Listy jsou tmavozelené, 2 - 3x peřenodílné, s krátce kopinatými úkrojky, v mládí vlnatě chlupaté, později olysalé. Kvete od června do listopadu a po rozemnutí příjemně hořce voní. Plodem je zploštělá šedá nažka bez chmýru, na okrajích úzce křídlatá.

Výskyt:
Řebříček roste na suchých slunných stráních, na mezích, na suchých loukách, pastvinách, v příkopech a na okrajích lesů, lesních a polních cest.

Obsažené látky:
Silici s thujonem, hořčinu achillein, třísloviny, pryskyřičné látky, alkaloidy, cholin, flavonoidy, kumariny, aldehydy, kyselinu mravenčí, octovou a salicylovou, alifatické uhlovodíky a fytosteroly.

Sběr a sušení:
Sbíráme buď květy bez stopek nebo nať v délce 25 cm od horní části rostliny po celou dobu kvetení řebříčku až do pozdního podzimu. Řebříček sušíme přirozeným teplem v suché a vzdušné místnosti na sušících platech, pokud sbíráme nať, můžeme ji zavěsit ve svazcích na šňůru. Při sušení umělým teplem nesmíme překročit maximální teplotu 35°C. Dobře usušená rostlina má původní barvu, aromatický kořenitý pach a hořkou chuť, nesmí obsahovat zdřevnatělé části stonku silnější než 5 mm.

Další zpracování:
čaj
odvar
koupele
nálev
tinktura
obklady
kloktadlo
mast

Kde řebříček pomáhá?
astma
bolestivá menstruace
bolesti trávicího traktu
bronchitida
hemoroidy
chřipka
klimaktérium
kornatění tepen
kožní vyrážky
krvácení
migréna
nadýmání
nachlazení
nevolnost
otoky
podporuje chuť k jídlu a trávení
pohmožděniny
poruchy menstruace
průjem
rozpraskaná kůže na rukou
zánět dásní
zánět vaječníků
zanícená poranění kůže
závratě
žaludeční křeče
žaludeční a střevní katar
žlučníkové choroby

!nesmí se užívat dlouhodobě a ani překračovat doporučené dávky, obsahuje toxický thujon!

Citát pro tento den 104

16. srpna 2014 v 12:36 | čajovna |  Citáty
"V životě to můžeš někam dosáhnout, jsi-li pro to ochoten udělat vše." - Bruce Lee

Růže šípková

16. srpna 2014 v 12:35 | čajovna |  Babiččin herbář

Růže šípková (Rosa canina L.)
Čeleď: růžovité (Rosaceae)

Lidové názvy: šípek, planá růže, divoká růže, trnová růže

Popis:
Je to bohatě větvený, až 3 m vysoký keř s prutovitými větvemi a s ostrými hákovitě zahnutými ostny. Střídavé lichozpeřené listy mají dvě až tři jařma a úzce zašpičatělé palisty téměř po celé délce srostlé řapíkem. Jednotlivé lístky jsou lysé, na okraji ostře pilovité, naspodu také s drobnými trny. Velké pětičetné květy vyrůstají jednotlivě nebo v chudých vrcholičnatých květenstvích na konci větví. Mají baňkovitou češuli, v níž je velký počet drobných pestíků. Na češuli je pět kališních cípů, z nichž alespoň některé jsou dělené. Pravidelná koruna má v průměru až 6 cm a je tvořena volnými, brzy opadavými dvoulaločnými plátky růžové až bílé barvy. Po oplození češule dužnatí a mění se v nepravý vejčitý plod zvaný šípek (ve skutečnosti souplodí nažek), na jehož vnitřních stěnách, pokrytých ostrými tvrdými chloupky, je velký počet drobných nažek.

Výskyt:
U nás se hojně vyskytuje na suchých slunných stráních, mezích, zarůstajících pastvinách, lesních okrajích, podél cest, v křovinách a na skalách od nížin do hor, kde však již není tak hojná a osidluje pouze chráněná slunná místa. Růže šípková je rozšířena po celé Evropě s výjimkou nejsevernějších oblastí, v severní Africe a západní Asii. Byla zavlečena také do Severní Ameriky, kde zplaněla.

Využití:
Šípky se uplatňují v potravinářském průmyslu. Připravuje se z nich chutná zavařenina, dětská výživa a sirupy, slouží také k výrobě oblíbeného domácího vína. Kromě planě rostoucích růží poskytují šípky i kulturní vyšlechtěné sorty.
Z korunních plátků pěstovaných plnokvětých forem ( u nás zejména r. galská a r. stolistá) se izoluje silice, známá jako růžový olej, a používá se převážně v kosmetice.
Růže byly hojně pěstovány a šlechtěny již v ranné středověku, dnes se pěstují v tisících nejrůznějších odrůd a stále patří pro svou krásu mezi nejoblíbenější květiny.
Sběr pro léčivé účinky

Obsahové látky:
Nejdůležitější je vitamín C (kyselina l-askorbová), jehož obsah kolísá mezi 0,2 až 1 % u některých příbuzných druhů (např. růže svraskalá (Rosa rugosa thunb.), původem z Asie). Správně usušené šípky si uchovávají asi 20 % původního množství vitamínu C. Dále obsahují látky působící jako vitamíny: karoteny, z nichž si organismus dovede vytvořit vitamín A, dále vitamíny B1, B2, P, K a kyselinu nikotinovou. Obsahují asi 30% cukrů, pektiny, třísloviny, organické kyseliny (zejména jablečnou a citronovou), flavonoidy a malé množství silice.

Sběr a sušení:
Sbírají se nepřezrálé, ještě tvrdé šípky oranžově až červeně zbarvené, a to v září a říjnu nejlépe za suchého a slunného počasí, jakmile plody začnou dozrávat. V té době je obsah vitamínu C nejvyšší a po dozrání opět klesá. Suší se ve slabé vrstvě bez stopek a kališních lístků, nejlépe umělým teplem při teplotě kolem 60 °C. Pomalu sušené plody ztrácejí většinu vitamínu C a plesniví, při teplotách vyšších než 80 °C snadno hnědnou nebo se připálí. Zčernalé šípky se musí odstranit. Sušené šípky mají oranžové až tmavohnědě červené zbarvení, slabou ovocnou vůni a nakysle sladkou, poněkud svíravou chuť. Skladovat se musí dobře uzavřené na suchém a chladném místě. Skladováním se obsah vitamínů snižuje, takže se nemají skladovat déle něž rok.

Použití:
V lidovém léčitelství jsou sušené i jinak upravené šípky velice oblíbené jako celoroční bohatý zdroj vitamínu C, který zvyšuje obranyschopnost organismu proti infekčním chorobám tím, že příznivě ovlivňuje některé enzymatické pochody. Čaj ze šípků je vhodný zejména v období sníženého přísunu vitamínů koncem zimy a v předjaří při tzv. jarní únavě, v období zvýšené spotřevy vitamínů (těhotenství, kojení, horečnatá onemocnění) a při sklonu ke krvácivosti. Dříve se používaly i samotné nažky, zejména při revmatismu a jako močopudný prostředek při močových kaméncích.
Nejvhodnějším způsobem přípravy šípkového čaje je nechat asi 10 g rozdrcených šípků vyluhovat v 1/2 l studené vody po dobu 1 hodiny, pak přivést k varu a nechat asi 1/4 hodiny před slitím vyluhovat. Podle jiných předpisů je nejvhodnější nechat šípky vyluhovat přes noc ve studené vodě, před pitím zahřát na teplotu nápoje (60 až 80 °C), některé dokonce doporučují 15 minut povařit. Ve všech případech je ovšem nutno zabránit ztrátám vitamínu C stykem čaje s kovy, jeho delším stáním nebo skladováním na světle. Při použití drcených šípků je vhodné hotový čaj cedit přes hustou tkaninu, abychom ho zbavili jemných dráždivých chloupků.

Kde šípek pomáhá?
horečka
chřipka
krvácivost
ledvinové kameny
ledvinový písek
močové kameny
nachlazení
posiluje organismus
revmatismus
zánět močového ústrojí

Rozrazil lékařský

16. srpna 2014 v 12:35 | čajovna |  Babiččin herbář

Veronica officinalis - rozrazil lékařský
Slovensky: Veronika lekárska
Čeleď: Scrophulariaceae - krtičníkovité

Rod:
Veronica zahrnuje asi 240 druhů, které rostou převážně v mírném pásmu Eurasie nebo v horských oblastech tropů, jen zřídka na jižní polokouli a izolovaně v Austrálii.

Popis:
Vytrvalá, 10 až 50 cm dlouhá bylina. Lodyha plazivá až poléhavá, v květenství vystoupavá, větvená, kořenující, oblá, hustě chlupatá, při bázi někdy načervenalá. Listy vstřícné, přisedlé až krátce řapíkaté, vejčité až eliptické, vroubkované, chlupaté. Úžlabní hrozny husté, 15 až 35 květé. Kalich 4četný. Koruna 5 až 8 mm v průměru, modrofialová až fialová s tmavofialovými žilkami, vzácně bílá, korunní trubka bělavá. Kvete v VI až VIII.

Stanoviště:
Vřesoviště, suché trávníky, paseky, suché louky, písčiny, světlé lesy, často v blízkosti mravenišť. Preferuje půdy slabě humózní, čerstvě vlhké až suché, písčité až hlinité, kyselé.

Rozšíření:
V ČR od nížin po horské oblasti roztroušeně až hojně, vzácně jen v nejvyšších polohách a na územích s vápnitým podkladem. Celkově roste téměř v celé Evropě včetně Islandu a Azorských ostrovů, neroste v arktické oblasti Ruska a v jižní polovině Pyrenejského poloostrova, dále roste na Kavkaze a na východní části Severní Ameriky.

Léčitelství:
Obsahuje třísloviny, hořčiny, glykosid aukubin, organické kyseliny, vitamín C, saponiny, pryskyřici, vosky, silici.
Sbírá se nať (Herba veronica) a to v době květu (červen až srpen). Seřezává se těsně nad zemí a suší se na stinných a vzdušných místech (při umělém sušení za teplot do 35 °C) bez převracení, aby neopadaly květy. Při sušení je třeba dbát na to, aby droga nezhnědla, neboť zhnědnutí je provázeno štěpením hlavní obsahové látky, kterou je aukubin.
Droga snižuje hladinu cholesterolu v krvi, příznivě působí při zánětech močových cest i při kaméncích, při bronchitidě, astmatu či zánětu průdušek, podporuje zažívání, tvorbu enzymů slinivky břišní, je účinným antirevmatikem a patří k tzv. "krev čistícím" drogám a proto je vhodná při nejrůznějších kožních problémech.
Připravuje se nejčastěji ve formě odvaru, který se vaří jen krátce (asi 2 minuty). Při zevním použití se odvar vaří déle, asi 5 až 10 minut. Vnitřně se berou 2 až 4 šálky denně. Pro zlepšení metabolismu se doporučuje užívat čerstvou šťávu a to 2x až 4x denně 2 až 3 čajové lžičky.
Rozrazil byl v minulosti drogou velmi oblíbenou, dnes se zdá, že jeho význam byl poněkud přeceňován. Podle starých herbářů podporuje vylučování vody z těla, napomáhá činnosti různých žláz, působí protizánětlivě, protikřečově, antitoxicky, pomáhá při chorobách ledvin, plicní tuberkulóze, menstruačních potížích, vyrážkách, plísních, chorobách žaludku, při ušktnutí hadem i při pokousání vzteklým zvířetem. Zevně býval doporučován při různých kožních nemocích jako je svrab nebo spáleniny, při zánětu dásní se kloktal.
Informace v tomto odstavci převážně převzaty z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 4.

Další užití:
Mladá nať rozrazilu se dříve přidávala do jarních salátů nebo polévek.

Rozrazil v Českém herbáři z roku 1899:
Rozrazil lékařský (Veronica officinalis). Jest to malá bylinka, s lodyhami 3-9 palců dlouhými; květy má víceméně modré. Čerstvá nať má slabou vůni; sušená jí pozbude. Potřebuje se na rány, proti katarrhu, dýchavičnosti, chrkání krve a v plicních neduzích, při nemocích ústrojí močového; co thé užívá se 2 litry na 3-4 šálky.
Lepší jest čerstvá šťáva, 2 lžíce, s kozím mlékem smíšená, ráno na lačný žaludek; zevně léčí rány a spáleniny. Šťáva čerstvá smíchá se s kořalkou a protřese řádně; za několik dní se sleje a přidá se k tomu benátské mýdlo, líh, růžová voda, a procedí se to. Nať utlučená na prášek a dobytku se solí dávaná účinkuje proti kašli. Půl lib. kamence v odvaru rozrazilovém zahání šváby.
Také se hodí za kloktadlo, když v ústech a hrdle jsou vředy. Pije-li se večer a ráno, po. 2 lt. sílí žaludek, čistí krev a léčí závrať.
Rozrazil, květ divizny, 1 kv. anýzu tlučeného v mázu medoviny - též přidati lze svařenou šťávu hruškovou, - to užíváno, léčí chrapot, tíseň na prsou, kašel a zjedná jasný hlas.
Jsou ještě mnohé druhy rozrazilů, z nichž ten který druh rovněž v lékařství se potřebuje, na př. onen, jenž roste na vlhkých místech a má chuť slanou, trochu ostrou; kvete v červnu až do srpna. Užívá se proti zácpě a kurdějím.

Zdroj: Botanika Wendys

Rdesno ptačí / Truskavec

16. srpna 2014 v 12:34 | čajovna |  Babiččin herbář

Polygonum aviculare - truskavec ptačí (rdesno ptačí)
Syn.: Polygonum monspeliense, Polygonum heterophyllum
Slovensky: Stavikrv vtáčí
Čeleď: Polygonaceae - rdesnovité

Rod:
Polygonum zahrnuje asi 60 druhů, které rostou po celém světě, nejvíce v mírném pásmu Asie.

Popis:
Jednoletá, až 60 cm dlouhá bylina. Lodyha přímá až poléhavá, rýhovaná, zejména v dolní části větvená. Listy krátce řapíkaté (řapík 1 až 5 mm dlouhý), celistvé, celokrajné, podlouhlé, eliptické, obkopinaté nebo obvejčité, na hlavních lodyhách listy výrazně větší než na lodyhách postranních. Botka suchomázdřitá, často stříbřitá. Květy po 1 až 8 v úžlabních klubíčkách, drobné, zelenavé, na okraji s bílým až růžovým lemem, okvětní cípy přibližně 3x delší než trubka. Plodem je 3hranná nažka se všemi 3 hranami přibližně stejně velkými. Kvete v VI až X.

Stanoviště:
Pole, rumiště, komposty, zahrady, podél cest, na půdách dusíkatých, kyprých, vlhčích, špatně snáší sešlapování, mechanické poškozování a sucho.

Rozšíření:
V ČR roztroušeně až velmi hojně od nížin po pahorkatiny, ve vyšších polohách pouze na vhodných stanovištích jako např. v okolí horských chat, u cest, salaší apod. (max. asi 1300 m n.m.). Celkově roste na celém světě vyjma převážné části tropických a subtropických oblastí.

Léčitelství:
Sbírá se kvetoucí nať v období od května do září. Suší se ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 45 °C.
Obsahuje třísloviny, kyselinu křemičitou (asi 1 %, z kterého rozpustných je asi 20%), flavonové glykosidy (avicularin, hyperosid, kvercitrin), sliz, organické kyseliny včetně kyseliny askorbové, cukry, pryskyřice a stopy silice.
Použití rdesna ptačího je velmi rozmanité, jejího močopudného působení lze využít při pročištění jater, nemocech ledvin či močového měchýře (napomáhá např. k rozpadu močových kaménků). Vedle toho zvyšuje metabolismus a vylučování odpadních látek z těla (je krev čistící), čehož lze využít např. při léčbě revmatismu, usnadňuje vykašlávání a uvolňuje hleny, vykazuje hojivé účinky na průdušky a plíce, působí svíravě při průjmech, urychluje hojení, tlumí krvácení, zevně se užívá např. na bércové vředy.
Podává se ve formě odvaru (vaří se jen 2 minuty) nebo nálevu (1 až 2 lžičky drogy na šálek vody, denně se pijí až 4 šálky).
Informace v tomto odstavci převzaty z: J. Janča, J. A. Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 4.

Truskavec v Českém herbáři z roku 1899:
Rdesen (kolenec, Polygonum) má kořen vytrvalý; lodyha přímá, 2-3 st. vysoká. Rozeznává se několik druhů. Rostou vesměs podél cest, na polích, v rumu, jeden druh v Indii východní, kde se užívá proti vodnatelnosti. Jiný druh roste v Alpských dolinách, kdež ho užívají proti úplavici.
Kořene některých druhů užívá se k čistění krve, k hnaní na moč a proti kožním nemocím.

Zdroj: Botanika Wendys

Citát pro tento den 103

15. srpna 2014 v 9:03 | čajovna |  Citáty
"Staňte se světovými podnikateli, ať vyrábíte stroje nebo brambory. Vycházejme z názoru, že celý svět byl stvořen, aby sloužil nám, a my jsme se narodili, abychom sloužili celému světu. Dělejme třeba sebenepatrnější věc, ale dělejme ji nejlépe na světě." - Tomáš Baťa

Rozhovor na téma vitariánství

13. srpna 2014 v 8:40 | B.Hejný |  Cesty ke zdraví
Před časem jsem zde zveřejnil článek o vegetariánství. Náš seriál o zdravé výživě pokračuje dalším dílem o vitariánství, nebo-li syrové stravě. Je to vlastně rozhovor na toto téma s dlouholetou, aktivní vitariánkou Radkou Zrůstkovou, která zároveň vydala knihu o tomto způsobu stravování.


Rozhovor vede R. Petříčková:
Radko, jak jsem již psala v mnoha článcích o této knize, Vás k vitariánství v podstatě dovedla cukrovka. Rozhodně nevypadáte na člověka, který by byl tím prvním z ohrožených. Jako dítě jste moc nejedla, taková malá brethariánka,… proč zrovna tahle nemoc? Nekladla jste si někdy tuto otázku, pátrala jste po důvodech, proč Vaše tělo začalo špatně zpracovávat cukr?

Současná medicína asi nemá odpovědi na tyto otázky, protože já jsem se od lékařů, kterých jsem se zpočátku ptala, nic nedověděla. A tak jsem hledala a ptala se i jinde a nyní se ptám hlavně svého nitra. Ono je vlastně jedno, o jakou jde nemoc, nyní vím, že tělo nám pouze vždy říká, že něco děláme v nesouladu. Učím se stále více být v harmonii se svými buňkami, které jsou tak geniální, že vždy vědí, co mají dělat.

Cítila jste se z hlediska této nemoci nějak výrazně lépe poté, co jste začala jíst zdravě a syrově? Za jak dlouho to bylo?

Během jednoho-dvou dní přišly změny k lepšímu. Bylo to nádherně euforické, protože to skvěle fungovalo. Nyní vím, že to bylo i proto, že jsem z nového způsobu stravování byla nadšená a tím mi moje vnitřní já dávalo najevo, že to je to pravé pro mě.

Roli v této stravě hraje taky nepříliš příjemné období navykání si… tělo protestuje (nebo se detoxikuje?) a mnoho skrytých problémů vychází na povrch, mimo jiné taky akné, lupy a kdovíco ještě, co může ty, což s vitariánstvím začínají, odradit… Jak jste zvládala toto období?

Neměla jsem výrazné projevy detoxikace, navíc jsem byla tak moc šťastná, jak to funguje, že jsem ani neměla problémy s chutěmi. Všechny změny jsem udělala ze dne na den a nedělalo mi to ani nejmenší potíže. Dnes už nejsem tak striktní.
Naopak mi pleť zkrásněla, rozzářila se, vyhladila, zmizela celulitida...Samá pozitiva :)



Citát pro tento den 102

13. srpna 2014 v 8:05 | čajovna |  Citáty
"Každý nový nápad vypadá zpočátku bláznivě." -- Abraham H. Maslow

Pýr plazivý

13. srpna 2014 v 8:03 | čajovna |  Babiččin herbář

Elytrigia repens - pýr plazivý
Syn.: Agropyron repens
Slovensky: Pýr plazivý
Čeleď: Poaceae - lipnicovité (trávy)

Rod:
Elytrigia zahrnuje 8 druhů, které rostou na obou polokoulích, převážně v mírných pásmech.

Popis:
Vytrvalá, 30 až 150 cm vysoká bylina (tráva) s dlouhými podzemními výběžky. Stébla jsou přímá nebo v kolénkách vystoupavá. Listy úzce čárkovité, max. 15 mm široké, mírně drsné, někdy chlupaté, čepel plochá, měkká, jazýček velmi krátký, ouška dobře vyvinutá a tenká. Klásky jsou přisedlé, jednotlivé, ploché, 8 až 20 mm dlouhé, se 3 až 8 květy a 2 plevami, vyrůstají na protilehlých stranách vřetena klasu, ke kterému jsou přiloženy svou širší stranou. Pluchy jsou špičaté nebo s krátkou osinkou, plevy obvykle 5žilné, klasy přímé, 5 až 15 cm dlouhé, jejich vřeteno je mezi klásky vlnitě zprohýbané. Plodem je pluchatá obilka. Kvete v VI až VIII.

Stanoviště:
Pole, zahrady, rumiště, louky, příkopy, pustá místa.

Rozšíření:
V ČR velmi hojně až obecně, celkově roste v celé Evropě, na Sibiři, v Íránu a na severu Afriky.

Léčitelství:
Sbírá se oddenek. Nejlepší období ke sběru je podzim (září - říjen), je možné jej sbírat ale i na jaře. Po důkladném omytí a odstranění vedlejší kořenů a listů se suší co možná nejrychleji na přímém slunci. Droga snadno přijímá vzdušnou vlhkost, takže je třeba ji skladovat v dobře uzavřených nádobách, případně ji občas znovu přesušit.
Obsahuje inositol, minerální soli (hlavně draselné), sacharidy, sliz, silice s agropyrenem (působí zřejmě fytoncidně), kyselinu křemičitou, polyfruktózu, inulín, triticin, saponiny, enzym mesoinosit a jiné látky.
Droga pročišťuje organismus ("čistí krev"), působí močopudně, projímavě, podporuje trávení, pokrývá nemocné sliznice léčivým slizem, celkově posiluje organismus, mírní projevy lupenky, působí proti revmatismu, příznivě ovlivňuje lehčí formy cukrovky a kožní choroby vzniklé důsledkem metabolických poruch, přispívá k detoxikaci jater a jaterního parenchymu, snižuje hladinu cholesterolu (se kterým se slučuje v droze přítomný inositol) a je vhodným prostředkem k urychlení rekonvalescence, zejména po léčení antibiotiky nebo chemoterapeutiky.
Podává se nejčastěji ve formě odvaru (1 polévková lžíce drogy se vaří 5 až 10 minut ve 1/4 l vody), který se pije 4x denně. Velmi účinná je i čerstvá šťáva z oddenku pýru, které se bere několik čajových lžiček denně.
Informace v tomto odstavci čerpány převážně z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 4.

Další užití:
Za 1. světové války se z pýru připravoval sirup.
Pražený pýr sloužil v minulosti jako náhražka kávy.
V dobách nouze se pýr používal k výrobě lihu a piva (obsahuje hodně cukru).

Pýr v Českém herbáři z roku 1899:
Pýr (pýřavka, Agropyrum repens). Plevel rostoucí na polích, má dlouhý kořen, jejž koně rádi žerou, a který hodí se za lék proti zácpě, zašlemování a neduhům žláz.
Kořen ten obsahuje cukr a sliz, a to jest příčinou, že pýr stal se lékem obecným; také žene na moč, a vůbec proti vodnatelnosti se užívá. Vyberou se kořeny bílé, z nichž lisuje se šťáva, nebo se upraví extrakt.
Také se pije odvar a sice proti zimnici. Kořen má chuť nasládlou, vůně pak nemá žádné.
Hodí se výborně k léčení zánětů prsních i v ústrojí močovém, a též proti zimnici. Odvar upraví se z 1-2 uncí na 1 lib. vody; také odpařením nabude se extrakt, jehož požije se denně 1-4 dr.

Zdroj: Botanika Wendys

Citát pro tento den 101

12. srpna 2014 v 7:41 | čajovna |  Citáty
Všichni čtenáři nemusí být vůdčími osobnostmi, ale všichni vůdcové jsou určitě čtenáři. Informujte se." - Michael Angier

Puškvorec lékařský

12. srpna 2014 v 7:38 | čajovna |  Babiččin herbář

Český název: Puškvorec lékařský
Zkrácený název: PUŠKVOREC
Latinsky: Acorus calamus L.
Slovensky: Puškvorec obyčajný
Německy: r Echter Kalmus
Anglicky: Sweet Flag
Francouzsky: Roseau odorant
Španělsky: Acoro verdadero

Lidově:
kalmus, akorum, čínská rebarbora, šišvorec, nejedlíkový kořen, plicní kořen, tatarákový kořen, piskačky, pišišvor, prskořen, rotan, svatátřtina, brustvorec

Čeleď: Áronovité (Araceae)

Účinné látky:
Hořčiny, sliz, třísloviny, cholin, dextrin, škrob, silice, asaron, beta asaron, eugenik, pinan, kamfan, bornan, karyofylen.

Poznámky k účinným látkám:
hořké, ostře aromatické silice (1,5 až 4,5% objemu puškvorcového oddenku), jejich složkou jsou psychoaktivní substance asaron a beta asaron (70-80% silice). Tyto látky jsou neamínovými prekuzory jednoho z fenylethylamínů, který dostal označení TMA-2. TMA-2 a je látkou 10x účinnější než meskalin. Asaron při vnitřním použití působí na centrální nervový systém a má mírně halucinogenní a sedativní účinky, ve velké dávce může být ale škodlivý. Zbytek silice je tvořen eugenikem, pinanem, kamfanem (bornanem) a karyofylenem.

Indikace:
- v oblasti trávicího ústrojí zlepšuje tvorbu trávicích šťáv, tlumí bolestivost a křečovité bolesti
- snižuje hladinu krevního cukru
- mírně uklidňuje, tlumí sklony k astmatickým záchvatům a psychogenním bolestem hlavy, bronchitidy
- proti nadýmání
- proti infekčním průjmům, včetně krvavých
- zlepšuje kondici u zesláblých nemocných, v rekonvalescenci po těžkých chorobách, ozařování, chemoterapii, v geriatrii
- zasahuje do krvetvorby, přispívá k útlumu rozvoje krevních onemocnění leukemického typu
- zevně kloktadlo na záněty v dutině ústní, angínu, bolest v krku, ale i na lymfatické uzliny
- inhalace
- koupele při revmatismu, ekzémech, zejména při infekčním původu
- protialergický účinek, zejména při kožní a dechové alergii
- reguluje menstruaci

Kontraindikace:
Čerstvý oddenek může vyvolat dávení. Při doporučeném dávkování je droga zcela bezpečná. Doba podávání maximálně 6 týdnů.
Při některých experimentech s vyššími dávkami asaronů se u laboratorních potkanů zvýšilo procento vzniku rakovinných nádorů. Ovšem objem asaronů vedoucí k těmto efektům je tak astronomický, že je takřka nereálné, že vzhledem k průměrné hmotnosti lidského těla by toto nebezpečí mělo být hodnoceno jako akutní.
Kombinace s ostatními bylinami:
Je vhodná k samostatnému použití i ke kombinacím do směsí. Benedikt a jiné hořčiny, konopice, vachta, zeměžluč, pro nadýmání kmín, fenykl.

Přeslička rolní

12. srpna 2014 v 7:38 | čajovna |  Babiččin herbář
Equisetum arvense - přeslička rolní
Syn.: Equisetum pratense, Allostelites arvense
Slovensky: Praslička roľná
Čeleď: Equisetaceae - přesličkovité

Rod:
Equisetum zahrnuje asi 25 druhů, které rostou od tropického až po arktické pásmo.

Popis:
Vytrvalá, výtrusná bylina. Letní, neplodné lodyhy 10 až 70 cm vysoké, zelené, přeslenitě větvené, mělce rýhované, lodyžní žebra téměř hladká, zuby lodyžních pochev celé hnědé až téměř černé, někdy s úzkým blanitým okrajem, v délce 1/3 až 1/2 délky pochvy, větve vyrůstají v přeslenech, obvykle jednoduché, jen zřídka větvené, pochvy větví se 4 zuby. Jarní plodné lodyhy 10 až 30 cm velké, světle hnědé, pochvy nafouklé, její zuby navzájem oddělené, bez blanitého lemu, výtrusnicový klas válcovitý, do 4 cm dlouhý. Jarní lodyhy odumírají ještě před vznikem letních, zelených lodyh. Zralost výtrusů: III až V.

Stanoviště:
Pole, náspy, podél cest, louky, břehy, často na stanovištích ovlivněných lidskou činností, na půdách hlubokých, s vyšší hladinou spodní vody, kyselých až slabě zásaditých.

Rozšíření:
V ČR hojně až obecně od nížin po horské oblasti (max. 1390 m n.m.). Celkově roste v celé Evropě vyjma Azorských ostrovů, v Asii na jihu po Írán, Himálaj a Čínu, dále roste v Grónsku, v Severní Americe na jihu po Kalifornii, zavlečena byla na Nový Zéland a zřejmě i do jiných oblastí světa.

Léčitelství:
Sbírají se letní, zelené, neplodné lodyhy, které se seřezávají v období od června do září. Suší se ve stínu za teplot do 40 °C.
Droga obsahuje zejména kyselinu křemičitou (až 7 %, z nichž asi 12 % je rozpustných ve vodě) a dále asi 4 % steroidních saponinů, flavonoidní glykosidy (qyurcetin, luteolin, campherol), hořčiny, organické kyseliny (např. kyselina jablečná), silice, třísloviny a stopy alkaloidů.
Přeslička působí výrazně hojivě, močopudně, zvyšuje pružnost a pevnost cév (kyselina křemičitá), užívá se při zánětech močového ústrojí nebo při močových či ledvinových kaméncích, zevně podávaná urychluje hojení ran, působí antirevmaticky (z půdy přijímá relativně velké množství zlata), ve formě kloktadla se užívá při angíně, zánětech dutiny ústní, katarech průdušek, k zastavení krvácení z nosu (při výplachu nosu je nutné do odvaru přidat sůl, "aby to nepálilo"), proti vypadávání vlasů, při hemeroidech apod. Pravidelné a dlouhodobé užívání přesličky v malých dávkách (0,15 l odvaru denně) údajně výrazně snižuje riziko vzniku rakoviny.
Přeslička se podává se nejčastěji ve formě odvaru (4 čajové lžičky drogy na 1/4 vody, vaří se 10 až 15 minut), který se při urologických nebo revmatologických chorobách pije v množství 0,75 až 1 l, v ostatních případech 0,5 až 075 l denně. Ve formě vlhkých nebo kašovitých obkladů se přeslička užívá na špatně se hojící rány, bércové vředy, píštěle apod.
Informace v tomto odstavci převážně převzaty z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 6.

Užití:
Přesličkovou natí lze velice snadno umýt a vydrhnout nádobí - zvláště při pobytu v přírodě je to prostředek vhodnější než třeba saponát.

Přeslička v Českém herbáři z roku 1899:
Přeslička rolní (Equisetum arvense) má článkovaný oddenek, jenž vniká hluboko do země a vyhání z jara dvoje lodyhy; nejprve jednoduché hladké; potom zelené, podél rýhované, jež nesou tenké, čtyřhranné větve.
Jest to plevel, který nelze tak snadno vyhubiti. Nať suchá potřebuje se k cídění nádobí cínového. Jindy se nať potřebovala za lék mírně svraskující. Rozeznává se několik druhů, jež mají vesměs podobné vlastnosti.

Zdroj: Botanika Wendys

Lidové rčení 9

11. srpna 2014 v 11:24 | čajovna |  Lidová rčení
Bez moudrosti je bohatství bezcenné

Citát pro tento den 100

11. srpna 2014 v 3:03 | čajovna |  Citáty
"Když nečteš, tak jsi klidně mohl zůstat analfabetem." - Dolf de Roos

Prvosenka jarní / Petrklíč

11. srpna 2014 v 3:02 | čajovna |  Babiččin herbář

Pěstování:
Prvosence se daří na polostinném až slunném stanovišti, půda by měla být těžší, humózní, vlhčí. Množí se dělením, řízky nebo semeny, která se vysévají v březnu pod sklo. Pěstuje se ve více odrůdách s pestrými květy. Prvosenka, neboli petrklíč patří k prvním jarním rostlinám. Někdy vykvétá už koncem března.

Popis:
Vytrvalá rostlina až 30 cm vysoká s krátkým válcovitým oddenkem a četnými kořínky. Listy jsou vejčité až podlouhle vejčité, v mládí s okrajem podvinutým, vroubkovaným, na rubu chmýřitým, s vyvstalými nervy. jemně žláznatý, pýřitý stvol nese jednoduchý okolík květů. Květy mají dlouhou květní stopku, nažloutle zelený, nafoukle trubkovitý kalich s 5 žebry. Koruna je žloutkově žlutá, dlouze trubkovitá, nahoře zvonkovitě rozšířená; na spodině má oranžové skvrny. Plod je jednopouzdrá tobolka. Kvete od dubna do května.


Užívaná část: květ a oddenek s kořeny.

Sběr a úprava:
Květ se sbírá v dubnu a květnu, kdežto oddenek na jaře před začátkem vegetace. Obě rostlinné části se suší ve stínu. Sušení musí probíhat velmi rychle. Umělá teplota při sušení nesmí překročit 40°. Květní droga má slabě medový pach a nasládlou chuť. Při nesprávném sušení mění droga barvu, zelená a hnědne, přičemž ztrácí na účinnosti. Oddenek má anýzovou vůni a odporně škrablavou chuť. Před sušením je nutno oddenky důkladně proprat v tekoucí vodě a zbavit je nadzemních částí rostliny. Čerstvé kořeny jsou bez pachu. Teprve při skladování nabývají anýzové vůně. Obsah saponinů dosahuje v rostlině, respektive v kořenech, dvakrát maxima. Jednou v době květu a podruhé na podzim. Při dlouhodobém skladování procento saponinů klesá.

Použití:
prvosenka je vhodná i do nejrůznějších kombinací, hodí se s kořenem lékořice, natí bazalky, plodem anýzu, listem podbělu, květem divizny, listem jitrocele. Droga není toxická, ale nemělo by se překročit dávkování, protože obsahuje hodně saponinů a to by mohlo dojít k průjmům a zvracení. Toto hrozí spíše u čerstvé drogy u sušené tento výskyt klesá. K dostání je i homeopaticky naředěná tinktura z petrklíče. Je vhodná při potížích se sliznicemi, dýchacími cestami, srdíčkem a jako celkové tonikum. Užívá se 3x denně po 5 kapkách kolem 6 týdnů. Květy prvosenky se hodí do přísad k inhalacím, koupelím a dalším nemocem, při kterých je prospěšné uklidnit organismus i zevně.
Prvosenka je jarní bylinka, která se hodí k léčení dýchacích orgánů. Obsahuje saponin, který ředí hleny, zlepšuje jejich vykašlávání a tlumí kašel. Takže petrklíč je vhodný k léčbě chřipek, nachlazení, astmatu a pomáhá i při suchém dráždivém kašli. Navíc působí močopudně, tlumí záněty, přispívá k rozpadu močových kamínků. Její další dobrou vlastností jsou uklidňující účinky, pomáhá při stresu, neurózách, nespavosti, migréně a je také mírné srdeční tonikum.

Kde prvosenka pomáhá?
kašel
respirační onemocnění
zápal průdušek
na nespavost
rozedna plic
bronchitida
migréna
revmatismus
dna
vodnatelnost

Podběl lékařský

11. srpna 2014 v 3:01 | čajovna |  Babiččin herbář

Tussilago farfara - podběl lékařský
Slovensky: Podbeľ liečivý
Čeleď: Asteraceae - hvězdnicovité (složnokvěté)

Popis:
Víceletá bylina. Lodyha 5 až 15 cm vysoká, za plodu až 2x delší, bez listů, šupinatá. Přízemní listy se vyvíjí až po odkvětu, jsou dlouze řapíkaté, srdčitě okrouhlé, dlanitě laločnaté, na rubu šedě plstnaté. Úbory jednotlivé, vrcholové, trubkovité i jazykovité květy, žluté. Kvete v III až V.

Stanoviště:
Pole, štěrkoviště, náspy, podél cest, lomy, rozvaliny, břehy, příkopy, na nezarostlých půdách.

Rozšíření:
V ČR hojně ve všech nadmořských výškách kromě poloh nejvyšších, celkově roste téměř v celé Evropě, v severní Africe a v Asii.

Léčitelství:
Obsahuje slizové látky (faradiol), v listech tříslovinu, hořčiny, kyselinu gallovou, mléčnou, jablečnou, vinnou, kávovou, polysacharid inulin, cholin, cukry a minerální látky (hlavně zinek a draslík), v květech flavonoidy, žluté barvivo xantophyl, stopy silice, inulin, glykosidické hořčiny, tanin, dextrin, bílkoviny a fytosteroly. V květech i listech byly nalezeny i nežádoucí pyrolizidinové alkaloidy (tussilagin, senesionin, senkirkin).
Sbírají se květy a listy. Květy se sbírají časně zjara za suchého počasí a rychle se suší ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C. Listy se sbírají v květnu až červnu, suší se na slunci, při pomalém sušení zvláště za vlhčího počasí hnědnou a objevují se na nich černé skvrny.
Droga uvolňuje hleny, urychluje hojení ran, listy působí mírně močopudně, zejména jsou ale jednou z nejdůležitějších bylin užívaných na léčbu astmatu, neboť tlumí kašel a podporuje vykašlávání. Může se uplatnit i jako pomocné léčivo při cukrovce, neboť zinek zlepšuje využití inzulínu. Zevně lze podběl použít na omývání ekzémů, při zánětu žil, na vředy nebo špatně se hojící rány, suchý zábal čerstvých podbělových listů působí protirevmaticky a obecně na bolesti kloubů (zábal by měl trvat asi hodinu). Na pásový opar se doporučuje přiložit čerstvé listy, které byly před tím krátce ponořeny do vařící vody. Podběl také urychluje zrání furunklů a má účinky antialergické. Při nachlazení či nemocích horních cest dýchacích se krátce povaří 10 g drogy ve ¼ l vody, nechá se deset 10 vyluhovat, přecedí se, osladí medem a vypije.
Přestože obsah škodlivých alkaloidů není vysoký, nedoporučuje se užívat podběle dlouhodobě a ve vysokých dávkách, k vnitřnímu použití je lépe vzít sušenou drogu, neboť sušením se obsah alkaloidů snižuje. Samostatně by se také podběl neměl podávat dětem a těhotným a kojícím ženám, ve směsích, kde je podběle nejvíce 15%, by však neměl být jakkoliv nebezpečný.
Léčivé účinky podbělu vyjadřuje i latinské rodové jméno rostliny, které je složeninou dvou slov: tussis=kašel, ago=odháním.
Informace v tomto odstavci převážně převzaty z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 4.

Podběl v Českém herbáři z roku 1899:
Podběl (Tussilago farfara) má lodyhy 3-6 palců vysoké ; listy na rubu plstnaté, na líci lysé; vyvinují se po odkvetení. Malé nažky jsou věnčeny jednoduchými chlupy (chmýřím).
Roste na vlhkých místech, zvláště v hlinité půdě; kvete v březnu a dubnu. Listí sbírá se v květnu a červnu, a jest dobrým lékem proti neduhům plicním, katarrhům a podobným.
K účelu tomu vymačká se šťáva z listí a užije se jí půl unce bez mléka.
Listí potřebuje se někde též za tabák ke kouření.

Zdroj: Botanika Wendys

Plicník lékařský

11. srpna 2014 v 3:01 | čajovna |  Babiččin herbář

Pulmonaria officinalis - plicník lékařský
Slovensky: Pľúcnik lekársky
Čeleď: Boraginaceae - brutnákovité (drsnolisté)

Rod:
Pulmonaria zahrnuje asi 15 druhů, které rostou zejména v Evropě a dále na Kavkaze a ve Střední Asii.

Popis:
Vytrvalá, 10 až 35 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, chlupatá. Přízemní listy v růžici, většinou přezimující, řapíkaté, čepel široce vejčitá, na bázi srdčitá, celokrajná, nápadně bíle skvrnitá, zejména na okrajích žláznatě chlupatá. Lodyžní listy střídavé, přisedlé, široce kopinaté, celokrajné, skvrnité, chlupaté. Květy ve vrcholových vijanech v úžlabí listenů, koruna nálevkovitá, zpočátku růžová nebo červená, později (po opylení) modrá. Kvete v III až V.

Stanoviště:
Světlé listnaté lesy, lipové háje, suťové a lužní lesy, lesní okraje, křoviny, preferuje půdy sušší i vlhčí, výživné, zásadité i kyselé, písčité až jílovité.

Rozšíření:
V ČR roztroušeně až hojně od nížin do podhorských oblastí (max. asi 1100 m n.m.), místy však zcela chybí. Celkově roste téměř v celé Evropě vyjma Britských ostrovů, od Francie po Ukrajinu, na severu po jižní Skandinávii, na jihu po severní Itálii a Bulharsko.

Léčitelství:
Plicník obsahuje kyselinu křemičitou (asi 4%), slizové látky, saponiny, vitamín C, třísloviny (asi 10%), allantoin, fytosterin, cukry, cerylalkohol, pyrolizidinové alkaloidy a minerální látky (zejména vápenaté soli).
Sbírá se kvetoucí nať (Herba pulmonaria) a to seřezáváním, někdy jen listy (Folium pulmonaria). Suší se ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C. Uchovává se v dobře uzavřených nádobách.
Droga působí protizánětlivě, usnadňuje odkašlávání, hojí a regeneruje sliznice dýchacích cest i trávícího ústrojí, zvyšuje krevní srážlivost, působí mírně močopudně a svíravě, zevně se užívá na krvácející hemeroidy.
Užívá se obvykle ve formě odvaru, 4 šálky denně při kašli, zánětu průdušek nebo plicních nemocích. Zevně ve formě obkladů (možnou použít i čerstvou drogu), záparu nebo odvaru (z dvojnásobného množství drogy) se užívá k omývání hnisajících ran nebo hemeroidů, kde se uplatní protizánětlivý a svíravý účinek.
Vzhledem k přítomnosti alkaloidů v droze by se plicníku nemělo užívat déle než 3 týdny a neměl by být podáván malým dětem a těhotným či kojícím ženám.
Informace v tomto odstavci čerpány převážně z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 4.

Pěstování:
Vedle přírodní formy plicníku se pěstuje i odrůda s bílými květy. Hodí se na polostinná stanoviště, kde jeho skvrnité listy během několika let pokryjí půdu. Půda by měla být výživná, humózní. Množím se dělením trsů.

Plicník v Českém herbáři z roku 1899:
Plicník lékařský (Pulmonaria officinalis) má lodyhy přímé, ½-1' vysoké, srstnaté. Listy měkké, běloskvrnaté; květy růžové, později fialově modré v hroznovitých vrcholíkách. Roste v lesích, u potůčků, patří mezi nejrannější květiny, kvete v březnu a dubnu.
Z popele rostliny té dobývá se ostrý louh; listy a kořen užívají se proti chrapotu, zánětům v krku, na prsou; též proti chrkání krve.
Rostliny té užívá se též k barvení na modro látek vlněných.

Zdroj: Botanika Wendys

Citát pro tento den 99

9. srpna 2014 v 9:25 | čajovna |  Citáty
Většina lidí svou příležitost v životě propásne, protože ta je oblečená do montérek a vypadá jako práce! -- Thomas Alva Edison

Chléb, dar bohů

8. srpna 2014 v 10:08 | čajovna |  Zamyšlení

Již jste se někdy zamysleli nad tím, odkud pocházejí některé naše tradice a zvyky? V naší lidové tradici existuje mnoho zvyků, jejichž původ není zcela jasný. Mezi tyto zvyky patří například vítání chlebem a solí. Málokoho by asi napadlo hledat jeho původ v pohanství. A přeci je tomu tak, stačí se jen trochu podívat do historie.
Všeobecně se chléb u našich předků těšil velké úctě. Není snad těžké uhodnout proč tomu tak bylo. Slované bývali především zemědělci a chléb byl tedy pro ně tou základní potravinou, na které závisel jejich život.
Chléb byl považován za boží dar a figuroval v mnoha slovanských obřadech. Nevíme už od kterého boha konkrétně to byl původně dar. Snad od Dážboga, který dával sluneční svit, snad od Peruna, který dával déšť a zúrodňoval půdu, snad od Mokoše, které představovala samotnou Matku Zemi a možná od nich ode všech. Toho se už asi nedopátráme a vlastně na tom až tak dalece nezáleží. V křesťanských časech byl chléb vnímán jako dar boha jediného, který vládne nade vším.
Už samotná příprava chleba bývala posvátnou záležitostí. Veškerá manipulace s chlebovým těstem byla provázena modlitbou a přežehnáváním magickými gesty. Chlebu se žehnalo při vkládání těsta do díže, při přendavání do pece i při vyjímání z pece. Slované si hodně potrpěli na pohostinnost, ale v čase kdy zadělávali a pekly chléb o nenadálé návštěvy nestáli. Ten, kdo vstoupil během zadělávání, kynutí, či pečení chleba do stavení, mohl totiž chleba uhranout a tím zkazit. Každý příchozí, který se během tohoto procesu objevil, musel proto pronést slova: "Pánbůh požehnej!", jinak nebyl vítán. Příprava chleba musela probíhat v naprosté vážnosti. To, jak se při pečení chleba chovat, učili rodiče své děti i vyprávěním pohádky "O sedmero krkavcích" : Matka pekla chléb a přislíbila svým sedmi synům, že udělá každému po bochníčku, budou-li tiší. Chlapci umlkli na chvíli jako pěny, ale bochníčky za tu chvíli upečeny býti nemohly, a chlapcům trpělivost brzy přešla. Začali matku zase hněvat, neustále za sukně ji tahat a křičet, kdy budou bochníčky hotovy. Dlouho to matka snášela, ale konečně ji trpělivost přešla; hněvivě na ně vzkřikla: "I bodejž jste se všichni zkrkavčili!" Všichni víme, jak to bylo dál. Chlapci se proměnili v krkavce a z kletby je vysvobodila až jejich malá sestřička. Pohádkou se děti učili, že při přípravě chleba je třeba dodržovat posvátná pravidla, nebo bude následovat trest. Pokud hospodyni nějaký bochánek při sázení do pece upadl na podlahu, bralo se to jako znamení neštěstí, nebo dokonce předzvěst, že někdo z rodiny zemře.
Také nakládání s hotovým chlebem bylo spojeno se spoustou rituálů a tabu. Na stůl, na kterém ležel chléb se nesměl položit klobouk, rozbalené dítě, natož si na něj sednout. Ze vztahu, jaký měl člověk k chlebu se usuzovalo jaký vztah má k lidem a k životu vůbec. Říkávalo se : "Kdo se neumí srovnat s chlebem, neporovná se ani s lidmi." Z Babičky Boženy Němcové si jistě pamatujete historku o tom, jak babička uvítala zámecké slečny podle dávného zvyku chlebem a solí a ony nad ním ohrnuly nos. Babička pak v soukromí své dceři řekla : "Víš ty co, Terinko. Kdo u mne nepřijme chléb a sůl, ten není hoden, abych mu židli podala." Zneuctění chleba patřívalo prostě k těm nejhorším prohřeškům, kterých se mohl člověk dopustit. Na mnoha místech naší vlasti se zachovala pověst marnivých slečnách či jiných rouhačích, kteří si nechali zhotovit z chleba střevíce a chodili v nich. Pověst obyčejně končí tím, že tyto marnivce zabil blesk, nebo byli proměněni v nějaké strašidlo. Chlebem se neplýtvalo. Drobky ze stolu se obětovaly předkům do ohně a ztvrdlými či plesnivými kousky chleba se nakrmila zvířata. Pokud někomu vypadl kousek chleba z ruky, zvedl jej a políbil na omluvu.
Chléb měl v lidové tradici ovšem i funkce v pravdě magické. Bochník chleba se například kladl na stůl při bouři spolu se zapálenou svící hromničkou na ochranu před blesky, nebo se posílal spolu se svící na prkně po rybníce, aby prkno ukázalo místo, kde leží na dně utopenec (zaznamenáno ještě v padesátých letech minulého století). Uvítání hostů chlebem a solí se rovnalo posvátnému vykouření dýmky u indiánů. Pokud spolu pojedli lidé chléb a sůl byl mezi nimi alespoň pro tuto chvíli mír. Folklorista Jiří Jilík uvádí ve své knize o Žítkovských bohyních příběh Ondry Lapčíkového z Koprvas, kterého trápila Můra. Bohyně poradila jeho ženě, ať bdí u jeho lože a až přijde Můra v jakékoli podobě, ať jí přehodí přes krk růženec a pak jí donutí ke slibu, že už nebude manželovi dále škodit. Můra prý přišla v podobě kočky. Když jí žena hodila na krk růženec proměnila se v děvečku ze mlýna. Potom na ní vymohla slib, který spolu stvrdili pojedením chleba se solí! Ten příběh je zřejmě jen pověst, ale přináší nám důležitou informaci, že chléb se solí se jedl na potvrzení dohody či smlouvy mezi lidmi!
O zvyku podávat hostům chléb a sůl jsem se dočetl i v Kobzáňově knize "U počátků vod" : "Čúval sem od starých ludí, že kdesi na Kroměřížu, na téj Hanéj, jak naši chlapi vojákovali, sú schody do země, a když sa po nich zejde dolu, že je tam slúp, co na něm stojí Zem. Slúp je železný, okolo slúpa chodí chlap, také v železi oblečený celý, a železnú rukavicú bije o teho slúpa. Když k němu dolu někdo příde, ptá sa on teho človeka préj : - Ešče je ten zvyk, že si ludé na uvítanú dávajú ukrójiť chleba? Když člověk řekne, že ešče, tož praví : - Ešče nebude konec světa! Ale až préj zvyčaj pomine, potom že nastane konec všetkého!" Nevím, jak vy, ale já z tohoto příběhu cítím naléhavé poselství našich předků, které říká; až pomine úcta ke chlebu, nastane konec světa. Možná to nebude konec světa jako celku, ale rozhodně to bude konec světa starých zvyklostí a tradic. Samotný základ těchto zvyků, který drží ten starý svět jako železný sloup, se zřítí a nastane doba zmatků a ztráty kořenů. Možná je čas, abychom vrátili chlebu jeho místo. Možná je čas, abychom pojedli chleba se solí kdykoli se jako pohané sejdeme a kdykoli budeme spolu dělat nějaký obřad. Co myslíte?




Zdroj: www.moje-kniha-stinu.blog.cz

Přišlo mi na facebook

8. srpna 2014 v 10:06 | čajovna |  Nezařazení
Dejme starší lidi do vězení a zločince do domovů důchodců...!

Následkem toho by naši senioři měli:
- denně přístup ke sprše
- volný čas
- procházky
- léky
- pravidelné zdravotní a stomatologické kontroly
- nárok na kolečková křesla atd

• Dostávali by peníze, místo aby za ubytování platili
• Navíc by měli nárok na trvalý kamerový dohled, při zdravotních problémech by se jim tedy dostalo okamžité pomoci
• Postele by jim dvakrát týdně převlékali, prádlo a oblečení pravidelně prali a žehlili
• Každých 20 minut by měli povinnou návštěvu dozorce a jídlo by dostávali až na pokoj
• Měli by zvláštní místnost, ve které by přijímali návštěvy své rodiny, přístup do knihovny, tělocvičny, k fyzické i psychické terapii a také do bazénu a dokonce právo na další bezplatné vzdělávání
• Na žádost by jim byly legálně bezplatně k dispozici pyžama, boty, pantofle a další pomůcky
• Soukromé pokoje pro všechny s vlastní venkovní plochou obklopené velkorysou zahradou
• Každý senior by měl právo na vlastní počítač, televizi, rádio a téměř neomezené telefonování
• Ředitelská rada by povinně vyslechla a řešila stížnosti, dohled by musel dodržovat kodex chování

Zločinci by dostávali většinou studené, v lepším případě vlažné jídlo, byli by osamělí a bez dohledu. Světlo by jim vypínali ve 20 hodin, měli by nárok pouze na jednu koupel týdně (pokud vůbec!). Žili by v malém pokojíku a platili za to 10000 Kč měsíčně, bez naděje se z toho dostat živí!

►A konečně by byla spravedlnost pro všechny.....!
Poznámka: Docela zajímavé čtení, co říkáte?

Citát pro tento den 98

7. srpna 2014 v 7:56 | čajovna |  Citáty
"Bez propagace se stane něco strašného … NIC !" - P.T. Barnum

Zánět močového měchýře

7. srpna 2014 v 7:53 | čajovna |  Cesty ke zdraví
V létě trpí na záněty močového měchýře především ženy vlivem prochladnutí z mokrých plavek a nedostatečné hygieně při pohlavním styku. Zánět se vyznačuje bolestivým až mučivým a častým nutkáním močit. Přičemž bolestivý je zejména konec močení. Moč je zakalena hnisem. V močovém sedimentu se nacházejí bílé a červené krvinky a bakterie.
Léčba bývá dlouhodobá a trvá i několik týdnů. Podávají se byliny s antiseptickými, protibakteriálními a silicovými účinky. Například listy borůvky, plody brusinky, šťáva z řapíkatého celeru, čnělky kukuřice, lichořeřišnice, listy medvědice lékařské, nať přesličky rolní, listy smetanky lékařské, nať vřesu a celku zlatobýlu.
Nejznámější je používání brusinky. Desinfikuje močové cesty, působí jako antibiotikum i na záněty ledvin, je prevencí ledvinových a močových kamenů. Snižuje pH v moči. Vhodná konzumace je v tabletě nebo v macarátu. Zahříváním se účinné látky ničí. V tabletách je účinná koncentrace 20:1. Obsahuje mnoho šťavelanů, proto se při jaterních poruchách nedoporučuje dlouhodobé užívání. V tomto případě volíme léčbu z listu medvědice lékařské.
Dalším účinným lékem je semeno petržele. 3g semene se přelije 250ml studené vody. Po 5 hodinách se scedí a vypije během dne. Současně používáme obklady ze sena. Naplníme plátěný pytlík senem, zahřejeme v troubě a pokládáme na krajinu močového měchýře. Nepůsobit, dokud je teplý.
Zánět močového měchýře bývá příznakem konfliktu mezi udržením a vypouštěním. Člověk je často nucen "příliš brzy" obětovat něco duševně důležitého. Trvale se cítí pod bolestivým tlakem. Je potřeba si tento duševní tlak uvědomit a vyhovět duševním požadavkům. Na jedné straně si zachovat hlavní prvky duševní osobnosti a na druhé straně obětovat duševní odpad, ne duši.