Červenec 2014

Citát pro tento den 92

31. července 2014 v 2:50 | čajovna |  Citáty
"Považuješ-li něco za nemožné, snaž se alespoň jednu možnost najít."
- Bruce Lee

Sen o čajovně

31. července 2014 v 2:50 | B.Hejný |  Psáno životem
Kdysi dávno jsem měl takový zvláštní sen. Zdálo se mi, že jsem se stal hrdým majitelem čajovny. Ten sen byl natolik živý, že jsem v něm viděl veškerý nábytek. Stoly, židle, šálky, konvičky, obrazy, obrázky, svíčky, vonné tyčinky, kuchyňku a mnoho dalších jiných věcí. Barvy byly zářivé, jasné a pestré. Vše ještě vonělo novotou, cítil jsem dokonce i vůni vonných tyčinek, svíček a dotýkal jsem se ubrusů, stolů. Stál jsem u dveří a vítal hosty, občas jsem se prošel mezi nimy a zeptal se, jestli něco nepotřebují.
Ten sen byl natolik realistický a hmatatelný, že jsem se rozhodl jej uskutečnit. K tomuto cíli jsem napnul všechnu svoji energii, nadšení, odvahu a prostředky. Toto všeho jsem měl dostatek, až na jednu maličkost. Totiž chyběli mi prostředky, finanční prostředky. Přečetl jsem mnoho chytrých a motivačních knih, včetně těch o rychlém zbohatnutí. Ale jakoby mávnutím kouzelného proutku, ani jedna z nich u mě nefugovala. Stále mi chybělo to podstatné, totiž peníze.
Rozhodl jsem se proto jít do banky a zkusit svoje štěstí tam. Ale bohužel jsem neuspěl. Bylo to proto, že jsem měl malý příjem z invalidního důchodu a nedokázal bych pokrýt určitá rizika, kdyby se vyskytla. Naštěstí, jak jsem tehdy doufal, se objevila jistá finanční společnost, která se nabídla, že mi půjčku poskytne. Musel jsem si ale nechat vypracovat podnikatelský záměr, který samozřejmě nebyl zadarmo. Take po mě firma chtěla, abych jí zaplatil nemalý poplatek. Na tyto výdaje jsem si však musel půjčit doma, od příbuzných, kteří mému plánu důvěřovali a byli pro něho, alespoň zpočátku nadšeni.
Jak se dalo předpokládat, rozhodnutí u této společnosti dopadlo negativně. Poplatek jsem zaplatil, ale o peníze a projekt jsem samozřejmě přišel. Společnost s mezinárodním kreditem přestala komunikovat. Přišel jsem tak o částku 30.t. Kč. Ale řekl jsem si, že jeden neúspěch mě přeci nemůže odradit. Řekl jsem si, že co mně nazabije, tak mně posílí. A s novým odhodláním jsem se pustil do dalšího dobrodružství.



Měsíček lékařský

31. července 2014 v 2:49 | čajovna |  Babiččin herbář

Calendula officinalis - měsíček lékařský
Slovensky: Nechtík lekársky
Čeleď: Asteraceae - hvězdnicovité (složnokvěté)

Rod:
Calendula zahrnuje asi 20 druhů, které jsou domovem ve Středozemí a na Kanárských ostrovech.

Popis:
Jednoletá nebo dvouletá, přibližně 50 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, obvykle větvená. Listy střídavé, chlupaté, kopinaté až úzce obvejčité, dolní v řapík zúžené, horní na bázi uťaté nebo srdčité a přisedlé. Úbory jednotlivě na konci větví, četné jazykovité květy, terčové květy trubkovité, u některých zahradních odrůd přeměněné v květy jazykovité, barva nejčastěji oranžová. Kvete v VI až IX.

Rozšíření:
Původ je nejasný, v současnosti je znám jen jako pěstovaný, v ČR rovněž od pradávna pěstován a často i zplaňuje.

Léčitelství:
Měsíček obsahuje silici, karotenoidy, triterpenové saponiny, flavonoidy, flavonoidové glykosidy, kyselinu salicylovou, vitamín C, sliz, seskviterpen calendin a hořčinu calenden.
Sbírají se zejména květy bez lůžka a zákrovu (Flos calendulae sine calice) nebo i celý květ včetně kalicha (Flos calendulae cum calice), nejlépe za suchého počasí. Suší se ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C. Usušená droga by měla být chráněna před světlem a protože snadno přijímá vzdušnou vlhkost, doporučuje se její občasné přesušení.
Měsíček zvyšuje sekreci žluče, potlačuje růst baktérií, urychluje hojení hnisavých a špatně se hojících ran doprovázených záněty, užívá se proti plísním a proti bércovým vředům. Dle J.A.Zentricha dále příznivě ovlivňuje činnost jater a žlučníku, pozitivně působí proti infekčním chorobám, napomáhá při léčbě astmatu, kašli, bušení srdce, upravuje menstruaci, hojí vnitřní záněty (peptické vředy, záněty žaludku a střev), zlepšuje činnost srdce při mírném poklesu krevního tlaku, působí antibioticky a mírně sedativně, podle některých prací i omezuje růst nádorového bujení (zejména dělohy, prsu a zažívacího ústrojí). Zevně lze měsíčku ve formě obkladu použít na takřka jakékoliv rány včetně zánětů očních a ušních, osvědčily se zábaly čerstvé, naklepané byliny na křečové žíly, které se aplikují na noc. Jako kloktadlo se může použít při afekcích v dutině ústní.
Odvar se obvykle připravuje z jedné čajové lžičky drogy na 100 až 150 ml vody, která se krátce povaří - užívá se 2x až 3x denně. Při zevním použití se užívají obklady z pomletých celých čerstvých rostlin bez kořene nebo se připravuje měsíčková mast.

Další užití:
Měsíček se uplatňuje i v kosmetice, odvar z jeho květů zjemňuje pleť a činí ji vláčnou.

Pěstování:
Existuje více odrůd, liší se barvou květů (oranžové, žluté, s tmavším středem) nebo výškou rostliny. Pěstování je velmi snadné, je to rostlina vhodná pro dětské i dospělé začátečníky: Měsíček je nenáročný na polohu, dobře poroste na plném slunci i v polostínu. Půda by měla být výživná, při sušším pěstování se zlepšuje kvalita květů i listů. Množí se semeny, která se vysévají přímo na stanoviště na podzim nebo na jaře (březen až květen), případně se mohou rostlinky předpěstovat v pařeništi (únor až březen). První květy se objeví asi 10 týdnů po výsevu.

Měsíček v Českém herbáři z roku 1899:
Měsíček (Calendula officinalis) roste vůbec u nás v divokém stavu a pěstuje se také v zahradách. Kvete po celé léto. Má velký, žlutý květ. Listy a květy mají silnou vůni, chuť ostrou a slanou, obsahujíce rozličné látky.
Vařená rostlina tato ve víně, pije-li se ono teplé, pomáhá od močení krve. Nať působí mírné, rozlučuje, žene na pot, zvláště při žloutence a j. Květ užívá se proti různým nemocím i proti moru. Květ a listy utlučeny a se solí přiloženy zahánějí bradavice. Z rostliny té a jiných upravuje se balsám nebo masť výtečná na rány.

Zdroj: Botanika Wendys

Citát pro tento den 91

30. července 2014 v 7:59 | čajovna |  Citáty
"Jde o to udělat z podnikání a obchodu celoživotní zaměstnání, ne pouze příležitost olupovat v něm po několik let lidi a pak se odebrat na odpočinek." - Tomáš Baťa

ZAHRÁDKA NAŠÍ BABIČKY 2014

30. července 2014 v 7:56 | čajovna |  SOUTĚŽE
DO NAŠÍ SOUTĚŽĚ O NEJKRÁSNĚJŠÍ ZAHRADU 2014 PŘIŠLI DALŠÍ FOTKY.
POSLALA NÁM JE PANÍ TUMISKA, KTERÁ SI PŘEJE VYSTUPOVAT POD TÍMTO JMÉNEM.
POSLALA JICH TROCHU VÍC,BOHUŽEL SE SEM ALE VŠECHNY NEVEJDOU. PROTO JICH ZVEŘEJNÍME POUZE NĚKOLIK:







SOUTĚŽ BUDE UKONČENA NA KONCI SRPNA! TAK ŽE MÁTE STÁLE JEŠTĚ MOŽNOST SE DO NÍ PŘIHLÁSIT!

Medvědice lékařská

30. července 2014 v 7:56 | čajovna |  Babiččin herbář

Blízká příbuzná brusnice obecné

Obsahuje:
Glykosid arbutin, který se po vstřebání do organizmu štěpí na antisepticky působící hydrochinon, který účinkuje proti bakteriím včetně bakterie E.coli, která způsobuje záněty močového měchýře.
Třísloviny a látky s močopudným účinkem

Působí:
- detoxikačně,
- dezinfekčně,
- používá se při léčbě dny,
- léčí infekce a záněty močových cest,
- nemoci ledvin, odstraňuje jejich usazeniny.
- vyplavuje písek a kamínky,
- odstraňuje z těla kyselinu močovou,
- protizánětlivě působí v trávicím ústrojí,
- uvádí se též jako podpůrný prostředek při cukrovce,
- pomáhá při průjmech,
- dokonce se uvádí, že pomáhá při odvykání kouření,
- pomáhá vylučovat soli močí.

Pozor!
Medvědici lékařskou nesmíme předávkovat, neboť její účinek je silný a vysoké dávky by nemusely být vhodné na játra. Léčebná kúra by měla trvat 7 až 14 dnů. Poté by se měla 3 měsíce vynechat a poté můžeme kúru opakovat.
Nedoporučuje se dětem a těhotným a kojícím ženám!
Při léčbě Medvědicí lékařskou je vhodné jíst zásaditou stravu, aby účinky byly lepší. Můžeme také 3x za den vypít sklenici vody, do níž dáme ¼ kávové lžičky jedlé sody.

Citát pro tento den 90

29. července 2014 v 7:49 | čajovna |  Citáty
"Když člověk přijde o bohatství, nepřijde o nic; když přijde o zdraví, přijde o něco; když přijde o charakter, přijde o všechno." - Billy Graham

Meduňka lékařská

29. července 2014 v 7:47 | čajovna |  Babiččin herbář

Melissa officinalis - meduňka lékařská
Slovensky: Medovka lekárska
Čeleď: Lamiaceae - hluchavkovité (pyskaté)

Rod:
Melissa zahrnuje 3 druhy, které rostou od Evropy po Střední Asii a Írán.

Popis:
Vytrvalá, až 80 cm vysoká bylina, vonící po citrónu. Lodyha přímá až poléhavá, zaobleně 4hranná, větvená. Listy vstřícné, řapíkaté, čepel eliptická až vejčitá, pilovitá, hustě chlupatá až lysá. Květy ve 4 až 12 květých lichopřeslenech, které jsou přisedlé v úžlabí listenů, koruna dvoupyská, bílá, vzácně bleděmodrá, růžová nebo žlutobílá. Kvete v VI až VIII.

Rozšíření:
V ČR pěstovaná, občas zplaňuje, planě roste ve Středozemí a v Přední Asii.

Léčitelství:
Meduňka obsahuje asi 0,1% silic (citral, citronelal, citronelol, geraniol, linalol), asi 4% tříslovin, kyseliny hydroxytriterpenové (např. kyselina ursolová), trochu hořčin, sliz, flavonoidy a minerální látky.
Sbírá se list (Folium melissae), častěji nať (Herba melissae). Listy i nať se sbírají těšně před rozkvětem, nejlépe za suchého a chladnějšího počasí (v horkých dnech se obsah silic snižuje). Suší se co možná nejrychleji v tenkých vrstvách (při pomalém sušení se zapaří a zhnědne) na stinném a vzdušném místě nebo při umělém sušení za teplot do 35 °C. Nedoporučuje se užívat drogy starší než 1 rok, neboť časem se snižuje obsah silic.
Působí zejména jako uklidňující prostředek, nejvíce v oblasti trávícího traktu (žaludeční neurózy) a srdce (srdeční neurózy, bušení srdce apod.), zvyšuje sekreci žluče, zabraňuje tvorbě plynů, zpomaluje tep, mírně snižuje krevní tlak. Podle J.A.Zentricha rovněž posiluje centrální nervový systém, působí sedativně, uvolňuje křeče a napětí svalstva, lze ji použít u lehčích forem neurastenií, depresí, proti migréně, u alergií nervového původu (např. astma vyvolané stresem), pomáhá při bolestech břicha, při nadýmání, při infekčních průjmových chorobách, při bolestivé menstruaci i v klimakteriu. Zevně lze meduňky použít na revmatické opuchliny, pohmožděniny a krevní podlitiny, u kojících žen při nebezpečí ztvrdnutí mléka v prsech. Nálev se obvykle připravuje z jedné čajové lžičky drogy na šálek vroucí vody - denně se pijí 2 až 3 šálky.

Pěstování:
Meduňka je náročná na teplo, proto jí vyhovují chráněné a slunné polohy (na nechráněných polohách často vymrzá), na zimu je dobré rostlinu "zateplit" nahrnutím zeminy nebo listí. Půda by měla být lehčí, výživná, humózní, hluboká, poněkud sušší. Množí se dělením trsů nebo semeny, semena se vysévají do pařeniště v březnu, na záhon se mladé rostlinky přepichují v květnu.

Další užití:
Meduňka se užívá k aromatizaci nejrůznějších pokrmů jako jsou např. saláty, octy, majonézy, polévky, omáčky i masitá jídla.

Meduňka v Českém herbáři z roku 1899:
Meduňka (Melissa), a sice lékařská (M. officinalis). Kořen mnoholetý, lodyha přímá 1-2 st. vysoká, čtyřhranná, větevnatá, košatá, listy řapíkaté, vejčité, kvítky modré, žlutavé, bílé neb růžově naběhlé. Roste v Evropě jižní a též střední; kvete v červenci až do září. Má vůni příjemnou, citronovou; pěstuje se v zahradách. Obsahuje mnoho oleje; ode dávna se potřebovala za lék, zvláště proti neduhům sleziny a materníku; rozčiluje krev, dráždí čivy a zvyšuje činnost kožní. Odporučuje se proti závrati, melancholii, tlučení srdce, křečím a nepořádku v čmýře. Obyčejně užívá se jako odvar nebo thé - asi 8--16 gr. nati na několik šálků.
V lékárnách prodává se zvláštní voda melisová, jež o sobě nebo s jinými léky se užívá proti křečím, nadýmání aj.
Aqua melissae composita, karmelitské kapky, užívají se po 4-8-11 grm. při neduzích žaludku, čiv, kolice, dávení a j.
Líh melisový užívá se uvnitř i zevně k natírání (mazání). Nať potřebuje se na obkladky - přidati lze heřmánek, puškvorec a j., za prostředek při zánětech; rozhání mírně. Nať druhu jednoho chová se v lékárnách; též kanárská melisa má silnou vůni, ač se nepotřebuje za lék - aspoň jen zřídka.

Zdroj: Botanika Wendys

Mateřídouška obecná

29. července 2014 v 7:47 | čajovna |  Babiččin herbář

Thymus vulgaris - mateřídouška tymián (mateřídouška obecná, tymián obecný)
Syn.:Origanum thymus
Slovensky: Dúška tymianová
Čeleď: Lamiaceae - hluchavkovité (pyskaté)

Rod:
Thymus zahrnuje 40 až 50 druhů, které rostou takřka v celé Eurasii, chybí jen v nejsevernějších částech Evropy a Asie, na jihu probíhá hranice rozšíření Irákem, severním Íránem, horami Střední Asie a Himalájí, ve Střední Asii roste jen v horách, chybí také v Číně vyjma její severovýchodní části, dále roste na Islandu, v jižním Grónsku, v severní Africe, druhotně byly některé druhy zavlečeny do Severní Ameriky. Těžiště rozšíření tvoří oblast Středozemí, zejména Pyrenejský poloostrov.

Popis:
Vytrvalý, 20 až 30 cm vysoký keřík nebo polokeř. Stonky jsou přímé, větvené, dole dřevnatějící, hustě chlupaté, s chlupy stočeným směrem dolů. Listy jsou krátce řapíkaté, úzce eliptické až úzce kopinaté, s četnými přisedlými žlázkami, na svrchní straně lysé, na spodní plstnaté, na okraji podvinuté. Lichoklasy jsou řídké, s oddálenými lichopřesleny. Květy jsou světle fialové nebo růžové, někdy až bělavé. Plodem jsou do 1 mm velké tvrdky. Kvete v VI až X.

Rozšíření:
Domovem je v jižní Francii, v jižním a jihovýchodním Španělsku a na jihu Itálii, zplaňuje však i v jiných teplých oblastech Evropy. U nás je pěstována a zplaňuje jen vzácně a dočasně.

Léčitelství:
Sbírá se kvetoucí nať (Thymi herba).
Droga obsahuje silice s monoterpeny thymolem, karvakrolem, cineolem, pinenem a borneolem, flavonoidy (zejména kverecetin), metylované flavony, flavonové glykosidy, alifatické alkoholy, organické kyseliny (např. kyselina kávová), pryskyřice, saponiny, třísloviny, minerály (hliník, vápník, chrom, kobalt, železo, hořčík, mangan, fosfor, draslík, selen, křemík, cín, zinek) a vitamin A.
Tymián působí antibioticky a dezinfekčně zejména proti mikroorganismům vyskytujícím se často v dutině ústní (porphyromonády, selemonády, streptokoky, stafylokoky a bakterie rodu Sarcina), dále má výrazný protiplísňový účinek, působí i proti některým prvokům a kvasinkám, částečně působí i proti herpetickým virům. Kromě toho snižuje nadýmání, křečovité bolesti (uvolňuje hladké svalstvo), usnadňuje odkašlávání, působí protizánětlivě, antioxidačně, protialergicky, užívá se jako kloktadlo při zánětech v dutině ústní či angině a k výplachům při gynekologických výtocích či menstruačních bolestech.
Podává se nejčastěji ve formě nálevu v dávce 0,5 l denně nebo tinktury či vinného nálevu. Ve formě obkladu se aplikuje jako antiseptikum (na špatně se hojící nebo zanícené rány) - k tomuto účelu lze použít i čerstvé, rozdrcené listy. Nálev se připravuje ze dvou menších lžiček drogy na šálek vody, krátce se povaří a nechá se asi 10 minut odstát. Tinktura se užívá 3x denně po malé lžičce.
Spaním na polštáři naplněným tymiánem lze údajně zmírnit depresi.

Upozornění:
Vzhledem k toxicitě přítomného thymolu, který může narušovat ledvinová klubíčka, by nemělo být překračováno doporučené dávkování a ani by se tymián neměl užívat dlouhodobě. Vysoké předávkování thymolem může způsobit i bolesti hlavy, zvracení, celkovou slabost, poruchy štítné žlázy nebo oslabit srdeční a dýchací činnost. Z tohoto důvody by tymián měli s opatrností užívat těhotné a kojící ženy a lidé s onemocněním štítné žlázy.

Další užití:
Listy tymiánu se ochucují nejrůznější pokrmy, přidávají se do másla, octa apod.
Již od dob starého Říma byl tymián užíván ke konzervaci masa.

Pěstování:
Vyžaduje propustnou, spíše sušší, neutrální až zásaditou půdu a slunné stanoviště. Během zimy je třeba rostlinu chránit, mrazy pod -10 °C by ji mohly spálit. Po odkvětu je vhodné rostlinu seříznout, aby si udržela kompaktní vzrůst. Množí se semeny (sejí se na jaře při teplotán okolo 21 °C), dělením (taktéž nejlépe na jaře) nebo řízky (během léta se odříznou asi 8 cm dlouhé stonky s mladými výhony, které při spodním teple zakoření asi za 2 týdny)


Zdroj: Botanika Wendys

Máta peprná

29. července 2014 v 7:46 | čajovna |  Babiččin herbář

Mentha x piperita - Máta peprná
Slovensky: Mäta pieporná
Čeleď: Lamiaceae - hluchavkovité (pyskaté)

Rod:
Mentha zahrnuje asi 12 až 15 druhů s původním rozšířením v mimotropických oblastech severní polokoule, v severozápadní Austrálii a na Novém Zélandu.

Popis:
Druh vzniklý zkřížením máty vodní (Mentha aquatica) a máty klasnaté (Mentha spicata).
Vytrvalá, 40 až 80 cm vysoká bylina s nadzemními plazivými výběžky. Lodyha lysá nebo roztroušeně chlupatá, 4hranná. Listy vstřícné, úzce vejčité až podlouhlé, špičaté, řapíkaté, zubaté. Květy v hustých lichopřeslenech vyrůstajících z paždí listů, koruna světle růžová až světle fialová. Kvete v VII až IX.

Rozšíření:
V ČR pěstována, velmi vzácně zplaňuje, vznikla zřejmě v západní Evropě, v současnosti pěstována v mírných klimatických pásmech celého světa.

Léčitelství:
Sbírají se listy (Folium menthae piperitae) nebo kvetoucí nať (Herba menthae piperitae) několikrát do roka vždy před rozkvětem. Droga se suší ve stínu co možná nejrychleji (při pomalém sušení hnědne) nebo za umělých teplot do 35 °C (při vyšších teplotách může docházet ke ztrátě silice).
Listy obsahují silici (1 až 2,5%) s hlavními složkami mentholem (asi 50% z obsahu všech silic), menthonem (asi 10%), menthofuranem, sabinem, piperitonem a dalšími a dále asi 5 až 6 % tříslovin, hořčiny a flavonoidy.
Máta peprná odstraňuje křeče a to zvláště v trávícím ústrojí, povzbuzuje vylučování trávících šťáv, působí protizánětlivě a svíravě. Dle J.A.Zentricha je vhodné ji použít i při nadýmání, podporuje funkci jater, snižuje bolestivost při nemocích trávícího ústrojí, příznivě ovlivňuje činnost slinivky břišní a žlučníku, mírně snižuje krevní tlak, inhalace jejích par je výborným prostředkem při zánětlivých chorobách dýchacích cest. Preventivně lze máty použít zejména u chorob žlučníkových a jaterních. V arabských zemích je oblíbený povzbuzující zelený čas s příměsí asi 5% máty peprné (u nás se prodává pod názvem Tuareg). Zevně lze máty použít v koupeli při nervových onemocněních, revmatismu a při kožních vyrážkách. Je-li podávána samostatně, připravuje se odvar z jedné až dvou kávových lžiček drogy na 200 ml vroucí vody, častěji je však podávána v kombinaci s dalšími bylinami. Máta by se nikdy neměla podávat dlouhodobě a v nadměrných dávkách. Zcela kontraindikována je u osob alergických na methol a u nemluvňat!

Pěstování:
Mátě se daří v teplých a slunných polohách, v lehčích, humózních a nevápnitých půdách s dostatkem vláhy. Množí se dělením trsů nebo řízky z výběžků.

Máta v Českém herbáři z roku 1899:
Máta (Mentha), rozeznává se několik druhů, máta kadeřavá v zahradách, má chuť a vůni příjemnou; potřebuje se v lékařství; máta peprná pěstuje se v zahradách; čerstvá má chuť kořennou, též vůni silnou.
Užívá se za lék proti žaludkovým neduhům, nadýmání, průjemu; zevně přikládá se sušená neb čerstvá. Odvar potřebuje se též proti bolení, které předchází čmýru.
Voda z máty upraví se, když 1 libra nati a 12 liber vody svaří se na 4 lib.
Olej mátový potřebuje se k mazání při křečích a ochrnutích.
Tinktura připraví se z 3 kventlíků oleje máty kadeřavé, půl kventlíku oleje máty peprné, jež rozpustí se v 1½ mázu líhu 90% a procedí; syrup mátový upraví se z nati, jež ve vodě se vaří, a přidá cukr.
Také výtažky a pilulky (kuličky) připravují se z máty neb jejího oleje.
Máta vodní (Mentha aquatica) má vejčité chlupaté listy, posázené žlázami olejitými; květ fialově červený. Listí sbírané známo v lékárnách pode jménem folia menthae crispae. Odvar listů těch s bílým vínem zahání červy (škrkavky), působí na moč a větry.
Listí rozmačkané zahání bolení v hlavě; hojí také bodnutí včel neb vos. Utřené listí, přindáme-li k nosu, čistí a sílí mozek; působí dobře také při mdlobách. Přidá-li se k němu heřmánek, rozseká a svaří ve víně (půl litru s vodou smíšeného) v pytlíčku a lisuje-li se to pak, poslouží to za obklad pro rodičky (šestinedělky), zahánějíc bolesti, které časem následují porod.

Zdroj: Botanika Wendys

Citát pro tento den 89

28. července 2014 v 3:10 | čajovna |  Citáty
"Výhrou by neměl nikdo nic ztratit. Všichni by měli ZÍSKAT."-- Bob Burg

Majoránka zahradní

28. července 2014 v 3:08 | čajovna

Je nenáročná a vystačíme s pravidelnou zálivkou, můžeme ji pěstovat na záhonu či v truhlíku.
Poté co nám vyroste do výšky cca 20-30 cm ji ostříháme, pokud se nám chytá vykvést, sestřihneme ji ihned. Usušíme ji ve stínu, ve svazečcích na nati. Po uschnutí ji zdrhneme a uložíme do skleniček. Můžeme ji bohatě používat v kuchyni a pomůžeme našemu tělu, aby bylo zdravé.

Obsahuje:
aromatická silice, třísloviny, hořčiny, enzymy a vitamin C.

Použití:
V kuchyni ji použijeme velmi široce např. k ochucení omáček, polévek, bramborových a masitých jídel. Čerstvou použijeme do zeleninových salátů nebo na ozdobu jídel. Majoránku přidáváme na konci vaření nebo do hotového jídla, aby nám nezhořkla.

Léčivé účinky na náš organizmus:
- pozitivní vliv na nervovou soustavu,
- uklidní nás při rozčilení, nervozitě, stresu,
- po šálku čaje z majoránky se dobře vyspíme,
- pomůže i při migréně,
- podporuje trávení,
- tlumí nadýmání,
- uvolňuje křeče v břiše,
- zlepšuje činnost žaludku a střev,
- povzbuzuje chuť do jídla,
- podporuje tvorbu žaludečních šťáv,
- pomáhá při ženských onemocněních, posiluje dělohu,
- tlumí bolesti při menstruaci,
- je močopudná,
- vyvolává pocení,
- je protizánětlivá a desinfekční,

Vnější použití k obkladům a nálevům do koupele:
- léčí ekzémy,
- záněty kůže,
- jiné kožní problémy,
- rýmě,
- prochladnutí,
- astmatu,
- senné rýmě,
- hojí rány.

Lopuch větší

28. července 2014 v 3:07 | čajovna |  Babiččin herbář

Lopuch je dvouletá bylina vyskytující se od nížin do hor jako obecný plevel, hojný zejména na rumištích, smetištích, navážkách, neobdělávaných půdách, kolem cest a polí apod.

Čeleď:
Hvězdnicovité - Asteraceae

Latinský název:
Arcitum lappa

Lidové názvy:
Hořký lupen, knoflíky, babí kořen, lapáčky

Popis:
Lopuch je dvouletá bylina se silně rozvětvenou lodyhou. Má dlouhý, vřetenovitý, dřeňový, zvenčí šedohnědý a zevnitř bílý kořen. Lodyha dosahuje výšky až 1,5 metru (v prvním roce 0,9 metru). Lopuch rozvíjí velmi velké přízemní a menší stonkové listy. Květy jsou černo fialové, složené do úborů nacházejících se na vrcholech lodyh. Listeny jsou zelené s dovnitř zahnutými háčky. Květy jsou oboupohlavní, trubkovité. Plod je černá, ve spodní části zploštělá a žebrovitá, slabě vrásčitá vejčitá nažka s krátkým chmýrem. Kvete postupně od poloviny června do poloviny září.

Výskyt:
Lopuch se vyskytuje od nížin do hor jako obecný plevel, hojný zejména na rumištích, smetištích, navážkách, neobdělávaných půdách, kolem cest a polí apod. Dává přednost sušším a bohatším, zejména vápencovým půdám.

Droga:
Kořen lopuchu. Sbíráme kořeny jednoletých rostlin. Vykopáváme je na podzim (říjen-listopad) anebo brzy na jaře (březen). Kořeny dvouletých rostlin nepoužíváme jako drogu, protože jsou dřevnaté a duté. Jednoletá rostlina se odlišuje tím, že nevytváří lodyhu, ale pouze listy a dvouleté rostliny mají květonosnou lodyhu. Kořeny jsou dlouhé a křehké. Po vykopání je umyjeme a nařežeme na kusy dlouhé do 15 cm. Suší se ve stínu nebo v sušárně při teplotě do 40 °C. Vysušené kořeny jsou tmavě hnědé, uvnitř šedožluté. Jsou hořké, nevoní a nezapáchají. Uskladňují se na suchém a vzdušném místě. Mohou mít vlhkost maximálně 12 %.

Chemické složení:
Kořeny lopuchu obsahují polysacharidy, inulin (do 45 %), proteiny (okolo 12 %), glykosid arkciín, silice, kyselinu palmitovou a stearovou, slizovité látky, třísloviny, hořčiny, bílkoviny, živice, tuky, sulfáty a fosfáty vápníku, draslíku a hořčíku aj. Listy obsahují silice, slizovité látky, třísloviny a kyselinu askorbovou.

Účinek a použití:
Droga má diuretický, potopudný a antibakteriální účinek, zlepšuje látkovou výměnu, dobře účinkuje při dně, cukrovce, ledvinných a močových kamenech, gastritidě, žaludečních vředech, zánětech ústní dutiny, onemocnění kloubů a artrózách různého původu, některých kožních onemocněních, dermatitidě a ekzémech (ve formě obkladu).

V lidovém léčitelství se kořeny lopuchu doporučují při revmatismu, hemoroidech, malárii, žaludečních bolestech a meteorizmu, na zesílení a proti vypadávání vlasů, po poraněních a odřeninách (zevně).

Podobně jako lopuch větší je možné použít i lopuch menší (Arctium minus) a lopuch pavučinatý (Arctium tomentosum Miller).

Lípa srdčitá

28. července 2014 v 3:07 | čajovna |  Babiččin herbář

Lípa srdčitá a velkolistá
Čeleď: lipovité (Tiliaceae)
Latinský název: Tilia cordata Mill. (srdčitá); Tilia platyphyllos Scop. (velkolistá) - synonyma Tilia parvifolia Ehrl. (srdčitá)
Lidové názvy: zimní lípa, malokvětá lípa, velkokvětá lípa, širokolistá lípa

Popis
Lipové stromy jsou 15 - 25 m vysoké. Mají mohutnou a košatou korunu. Lípa srdčitá má okrouhle srdčité listy, na líci tmavě zelené a na spodu šedo zelené. Lípa velkolistá má větší listy, které jsou o něco tmavší na líci a bledě zelené na spodu. Obecně jsou listy střídavé a dlouze řapíkaté se srdčitě okrouhlou zubatou až pilovitou čepelí. Lípy rozkvétají krémově bílými pětičetnými květy s pýřitým kalichem, mají korunu s volnými úzkými žlutými plátky a silnou medovou vůni. Tyčinky s bělavými nitkami srůstají v pět svazečků. Semeník je plstnatý kulovitého tvaru. Květy tvoří vidlovitá květenství pravidelných květů s až 8 cm dlouhými stopkami, které jsou srostlé se spodní třetinou až polovinou podpůrného listenu. Listen je žlutozelený, řapíkatý, jazykovitý, blanitě kožovitý a lysý. Lípy kvetou během června a července. Plodem je tvrdá nažka, která klíčí až druhým rokem a šíří se větrem.

Výskyt
Oba druhy lip rostou po celé Evropě od nížin až po hory a mezi sebou se i často kříží.

Obsažené látky
Silice, flavonový glykosid tilirosid, slizy, saponiny, třísloviny, flavonoidy, organické kyseliny, fytosteroly a cukry.

Sběr a sušení
Sbíráme květ s podpůrným listenem v období květu od června do července, nejlépe mezi druhou a čtvrtou hodinou odpoledne. Květy sbíráme těsně před rozkvětem nebo když je polovina květů rozkvetlá. Sušíme je ve vrstvách do 5 cm přirozeným teplem v suché a vzdušné místnosti na sušících platech. Můžeme je sušit i umělým teplem při maximální teplotě 35°C. Správně usušené květy si zachovávají svoji původní barvu a mají jemnou medovou vůni. Nesmí obsahovat příměsi jiných druhů lip, které mají ochlupené listeny a výrazněji zbarvené nitky tyčinek.

Léčitelství:
Sbírá se květ včetně blanitého listenu ihned po rozkvětu za suchého počasí. Suší se co možná nejrychleji za teplot do 40 °C.
Přes všeobecnou oblíbenost lipového květu není droga dodnes detailně prozkoumána, obsahuje asi 0,04% silice s farnesolem, nerolidolem a geraniolem, sliz, třísloviny, flavony (např. rutin, hyperosid, kvercitrin, isokvercitrin, astragalin, tilirosid aj.), organické kyseliny (kyselina p-kumarová a chlorogenová), saponiny a fytosteroly.
Droga působí potopudně, močopudně, žlučopudně a protikřečově. Užívá se zejména při nachlazení, horečkách, při nemocech v oblasti trávícího a močového ústrojí nebo při špatné funkci žlučníku. Podává se obvykle ve formě čaje (1/2 čajové lžičky na šálek, denně 2 až 3 šálky), častěji se však míchá do směsí.
Informace v tomto odstavci převážně převzaty z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 3.

Další zpracování
čaj
obklady
nálev
inhalace
tinktura

Kde lípa pomáhá?
angína
bolesti hlavy
chřipka
ischias
kašel
nadměrné pocení
nachlazení
revmatismus
rýma
virózy
vysoký krevní tlak
zahlenění
zánět průdušek
záněty v dutině ústní
žaludeční křeče
žaludeční a střevní kolika

Citát pro tento den 88

27. července 2014 v 8:12 | čajovna |  Citáty
"Knihy nejsou výdaj. Jsou investice - a pokud vím, jsou nejlepší investicí na světě. Vyplácejí nám dividendy, které jsou ve velkém nepoměru k jejich nízké ceně - a to nejen formou zábavy a poznání, ale také v hotovosti, v příjmu." - Earl Nightingale

Lichořeřišnice větší

27. července 2014 v 8:10 | čajovna |  Babiččin herbář

Lichořeřišnice větší (Tropaeolum majus L.) je léčivá rostlina z čeledi Lichořeřišnicovité (Tropaeolaceae) - její chybný název je řeřicha.
Zařezení: Deficient, rostlinné antibiotikum (bacteriostaticum, virustaticum, antimycoticum)

U nás jednoletá bylina s plazivou lodyhou až 3 metry dlouhou (ve své domovině až 5 metrů). Listy jsou štítovité s ovíjivými řapíky, celokrajné, lysé. Květy jsou pětičetné až 7 cm široké, na ovíjivých stopkách, kališní lístky okrouhlé, oranžově červené. Kvete v červnu až říjnu. Plodem je tobolka. Rozmnožuje se semeny. Je velmi citlivá na mráz. Pěstovaná v našich podmínkách zplaňuje pouze zřídka. Kvete od června do září. Lichořeřišnice prakticky netrpí žádnými škůdci a chorobami a dokonce odpuzuje plísně a hmyz.

Rozšíření
Zahrnuje přibližně 90 druhů, které rostou v Jižní a Střední Americe. Původem z oblasti And v Ekvádoru, Peru, Kolumbii. Jedná se o letničku, ale některé odrůdy jsou vytrvalé. Zplaňuje však i na mnoha dalších místech tropů a subtropů. Vyžaduje teplé a slunné stanoviště, snese však i polostín.

Historie:
Původem z oblasti And v Ekvádoru, Peru, Kolumbii. Do Evropy se dostala roku 1684 v době významných zámořských objevů, konkrétně z Peru. Jihoameričtí indiáni ji používali k léčení infikovaných ran. V Evropě se hojně používala při onemocněních dýchacích cest a zejména na akutní i chronické záněty močových cest. Takto ji používal již renesanční lékař Mathioli na dvoře Rudolfa II. V padesátých letech 20. století firma Madaus uvedla na trh lék Tromalyt, který se osvědčil zejména v urologii při nemocech prostaty, ledvin. Dále se zjistilo, že se účinná látka vylučuje částečně dýchacím traktem. Z toho důvodu nalezla uplatnění při chorobách plic. Když ji Linné popisoval, listy mu připomínaly štíty a květy helmice probodnuté kopím a potřísněné krví. Tropaeolum je vytvořeno z latinského tropaeum, což znamená trofej, míněnou jako vítězství v bitvě.

Léčivé účinky
Obsahuje isothyokyanát benzylnatý, silici, draslík, olej a bílkoviny. Droga působí výrazně antibioticky zejména v oblasti močových cest a to na stafylokoky, streptokoky, proteus vulgaris, escherichia coli, salmonely i další druhy bakterií, částečně působí příznivě i v oblasti dýchacích cest.
Hlavní účinek je v oblasti urogenitální, kde droga působí výrazně antibioticky. Podáváme-li léčivo čerstvé, je osvědčenou dávkou 30 až 40 g šťávy nebo 50 až 60 g salátu. Ve stavu sušeném volíme nálev nebo lihovodný roztok. Antibiotické substance se začnou vylučovat po 2-3 hodinách, vylučování dostoupí maxima za 4-10 hodin. Částečně se také vylučují i plícemi a tím příznivě ovlivňují infekční afekce dýchacích cest.
Podává se buď v čerstvém stavu (30 až 40 g šťávy nebo 50 až 60 g salátu) nebo po usušení ve formě nálevu (3x denně po 350 ml nálevu) či lihovodného roztoku. Účinek přichází asi za 2 hodiny, po 16 hodinách však již odeznívá. Dříve se lichořeřišnice užívala i proti vypadáváni vlasů či proti lupům.

Nežádoucí účinky
Nejsou známy případy nežádoucích účinků ani kontraindikace s léky. Při vysokých dávkách může ojediněle dojít k nechutenství, nevolnosti a bolestem břicha. Nejsou známy žádné nežádoucí účinky v těhotenství a při kojení, s ohledem k národní legislativě ji v tomto období doporučit nemůžeme. Manipulace s živými rostlinami může vyvolat zčervenání pokožky.

Citát pro tento den 87

26. července 2014 v 6:55 | čajovna |  Citáty
"Úspěch není výsledkem vydělávání peněz; vydělávání peněz je výsledkem úspěchu a úspěch je v přímém poměru k naší službě."-- Earl Nightingale

Myšlenka pro tento týden

25. července 2014 v 11:34 | čajovna |  Moudrá slova

ZAHRÁDKA NAŠÍ BABIČKY

25. července 2014 v 9:31 | B.Hejný |  SOUTĚŽE
Před nějakou dobou jsme vyhlásili soutěž o nejkrásnější zahradu roku 2014. Hraje se o
knihu Probuzení do duchovního světa.

Takto vypadá zahrádka naší babičky. ( ta se soutěže bohužel zúčastnit nemůže)






Levandule lékařská

25. července 2014 v 9:22 | čajovna |  Babiččin herbář

Čeleď: hluchavkovité (Lamiaceae)
Latinský název: Lavandula officinalis Chais et Kitt. - synonyma Lavandula spica L.; Lavandula angustifolia Miller; Lavandula vera DC.; Lavandula officinalis (L.) Chaix in Will.

Lidové názvy: devandule, špikrnát, špikanard, dulenka, špika, lavandula, špikrnágl

Popis:
Levandule tvoří 30 - 60 cm vysoký rozvětvený keřík s úzkými šedozelenými přisedlými čárkovitými a celokrajnými listy a přímými lodyhami. Listy jsou v mládí šedavě plstnaté, později zezelenají. Květy jsou drobné, pyskaté a modrofialové, uspořádané v chudých lichopřeslenech, v dolní části oddálených, na vrcholku tvoří klasovité květenství a krásně voní. Květy mají trubkovitý ochlupený šedomodrý kalich a světle až fialově modrou korunu se čtyřmi tyčinkami. Kvete v červenci a srpnu. Plodem jsou čtyři drobné lesklé tvrdky.

Výskyt:
Levandule se u nás ve volné přírodě nevyskytuje, pěstuje se v zahrádkách a ve Středomořské oblasti na levandulových polích. Dává přednost lehčím a suchým vápenitým půdám na jižních svazích. Aby levandule lépe kvetla, je nutné ji každým rokem ostříhat a po 5 - 7 letech vysadit novou.

Obsažené látky:
Silice, hořčiny, linalylacetát, borneol, isoborneol, linalol, cineol, geraniol, antokyany, kafr, třísloviny a pryskyřice.

Sběr a sušení
Sbíráme kvetoucí nať nebo jenom samotné květy během července a srpna. Nať i květy sbíráme před rozvitím nebo na počátku rozkvětu za suchého počasí v ranních nebo podvečerních hodinách. Levanduli můžeme sušit umělým teplem při maximální teplotě 40°C. Přirozeným teplem ji sušíme na sušících platech v jedné vrstvě ve vzdušné a teplé místnosti nebo zavěšenou v kyticích na šňůře. Správně usušená levandule by měla mít původní modrofialovou barvu, silnou kořenitou vůni a nahořklou chuť. Skladujeme ji v tmavých dobře uzavřených sklenicích. Příliš dlouhým skladováním obsah silice výrazně klesá.

Další zpracování:
koupele
čaj
olej
obklady
suché větvičky
mast
tinktura
nálev
inhalace

Kde levandule pomáhá?
bolesti hlavy
dna
ekzémy
ischias
kožní plísně
křeče trávicího traktu
migréna
nadýmání
nechutenství
nespavost
neuralgie
neurastenie
obrna
podvrtnutí kotníku
průjem
revmatismus
senná rýma
úzkost
závratě
zlomeniny
žaludeční katar

Len setý

25. července 2014 v 8:02 | čajovna |  Babiččin herbář


Linum Usitatissimum L.
Čeleď: Linaceaae

Rozšíření:
Jedná se o prastarou kulturní rostlinu. Její původ není přesně znám, protože byla vyšlechtěna
z mediterárního druhu Linum biemme Mill. Pěstuje se v mnoha oblastech světa, může i zplaňovat ( Severní Amerika, Jižní Amerika, Čína aj.).

Ekologie:
Rostlina je pěstována v podhorských oblastech, občas zplaňuje na úhorech, mezích a podél cest. Kvete od června do srpna.

Popis:
Jedno až dvouletá bylina, lodyha vystoupavá až přímá, 30-120 cm, vysoká, větvená jen v květenství. Listy střídvé, kopinaté, přisedlé 2-3 cm dlouhé, 3 žilné, nejdelší ve střední části rostliny. Korunní listy obvejčité, světle modré, vzácně i bilé nebo narůžovělé. Plodem je vejcovitě kulovitá tobolka.

Využití:
Len setý je tradiční kulturní plodinou, doklady o jeho pěstování pocházejí z doby kolem roku 3.000 př.n.l. jeto významná přadná a olejodárná rostlina.

Poznámka:
Kultury lnu byly v minulosti vhodnými biotopy pro tzv. linikolní plevele (např. Cuscuta epilirium, Spergula linicola). Ty však byly agrotechnickými zásahy prakticky zcela zničeny.

Krušina olšová

25. července 2014 v 8:01 | čajovna |  Babiččin herbář

Čeleď: řešetlákovité (Rhamnaceae)
Latinský název: Frangula alnus Mill.
Lidové názvy: psí jahůdka, čeremcha, bluva, krupina

Popis
Krušina je statný keř nebo menší stromek, který může dorůst až do výšky 8 m. Větve jsou tenké, střídavé, řídké a rovné s šedočernou nebo šedohnědou lesklou kůrou. Kůra je světle tečkovaná nebo příčně bělavá v místech dýchacích otvorů zvaných čočinky (lenticely). Listy jsou střídavé, celokrajné, vejčité, tupě zašpičatělé a krátce řapíkaté s výraznou žilnatinou. Drobné, zelenavěbílé květy, které kvetou v pozdním jaru od května do července, mají pětiplátkovou korunu a vyrůstají jednotlivě nebo v chudých vrcholících. Plodem jsou kulaté třísemenné peckovice, které během zrání mění barvu od zelené, přes červenou až po černofialovou, která je znakem zralosti. Na jednom keři můžeme nalézt pohromadě květy a dozrávající plody.

Výskyt
Krušina roste hlavně v listnatých vlhčích lesích, křovinách a v pobřežních houštinách, dále pak na vlhčích místech, v sutích a rákosinách. Často tvoří podrost u vrbových a topolových porostů. Vyhledává spíše nížiny, s přibývající nadmořskou výškou se její výskyt snižuje.

Obsažené látky
Kůra obsahuje antrachinony, glykosidy, třísloviny, flavonoidy, hořčiny a saponiny.

Sběr a sušení
V první polovině jara od března do května těsně před vyrašením, nejlépe po dešti, sbíráme kůru, kterou sloupáváme z mladších odříznutých větví. Nejhodnotnější je kůra z mladých větviček silných do 4,5 mm.
Kůra vykazuje léčebné účinky až po jednom roce skladování. Zda je kůra vhodná k použití si můžeme ověřit kápnutím čpavku na usušenou kůru, pokud se zbarví červeně, můžeme kůru použít.
Dobu skladování je možné nahradit zahřátím kůry na teplotu kolem 100°C na dobu 60 minut, aby se rozložily toxické látky, nicméně většina odborníků doporučuje sušit a skladovat kůru přirozenou cestou.
Přirozenou cestou sušíme kůru na slunci nebo uměle při maximální teplotě 40°C. Správně usušená kůra je rourkovitě stočená, tmavě červenohnědá až šedohnědá, zevnitř oranžově červená až hnědočervená, je bez zápachu a má slizovitou, nasládle hořkou chuť. Usušenou kůru skladujeme na tmavém místě ve vzduchotěsné nádobě, nesmí navlhnout.

Další zpracování
odvar
bylinné směsi
tinktura
výluh

!krušina je toxická, proto ji nesmí užívat těhotné a kojící ženy; při překročení doporučených dávek může dojít k bolestem břicha, průjmům, ke krvácení ze střev a ke zvracení!

PŘÍBĚH PANA MILOSLAVA ANEB O MATEŘSKÉ LÁSCE TROCHU JINAK

20. července 2014 v 7:57 | B.Hejný |  Psáno životem
Již dva roky bydlím v malé vesničce nedaleko Bystřice u Benešova.
Bydlím zde u jednoho svého známého, který mne ubytoval z rodinných důvodů.
Svůj příběh vypovím později.
Spolu s ním zažívám jeho neuvěřitelný příběh, který se táhne již celé roky.

Zde je příběh otce, vyprávěný jeho vlastními slovy:
Před třemi lety mi byl svěřen syn předběžným opatřením do péče. A od této doby proběhlo nejméně dvacet soudů, kdy se matka domáhá o svěření syna do své péče.
Jelikož je tato situace pro mě a mého syna neuvěřitelný psychický teror ze strany matky, která po dobu svěření syna do mé péče neplatí výživné a nikdy neměla řádný trvalý pracovní poměr. Vymlouvá se na to, že to její zdravotní stav neumožňuje. Na základě tohoto tvrzení si soud vyžádal zdravotní zprávu, která konstatovala, že její zdravotní stav umožňuje běžnou pracovní činnost. Dále jí soud předložil pracovní nabídky z úřadu práce, které samozřejmě nebrala v úvahu.
Toto její chování odpovídá přesně její nezodpovědné povaze, která nemá před nikým a před ničím úctu. K mému synovi se chová urážlivě a hrubě. Jelikož mému synovi bude devět let, tak už silně vnímá tuto negativní povahu matky, která neustále mění bydliště z důvodů neplacení nájemného. Střídá partnery, kteří jsou převážně hrubšího zrna.
Nemohu pochopit, jak osoba, která má prokazatelné exekuce ve výši cca 500.000,- Kč, nikde nepracuje, jak může zajistit minimální životní standart pro mého syna. A jak může být tato osoba, se všemi negativními stránkami své povahy příkladem pro mého syna, který odmítá k matce chodit.Jeho nenávist se neustále z důvodů chování matky prohlubuje. Podle mého názoru je to poslední zoufalá možnost, jak zachránit mého syna a zajistit mu klidný a řádný život, z kterého by mohl čerpat v dospělosti.
Jaká je situace nyní? V současné době je můj syn doma, nemocen. Sociální pracovnice ho přesvědčila, aby šel k matce o víkendu. Stalo se to, čeho jsem se nejvíce obával. Matka ho zmlátila, a on má následky ještě dnes (23.4.2014). Šetří to policie.
Při každém předávání musí asistovat policie nebo sociální pracovnice. Protože bývalá manželka tvrdí, že její zde vyhrožováno zabitím, že po ní střílím ze vzduchovky, že jí syna předávají narkomani a podobné nesmysly.
Několikrát jsme se pokoušeli naši situaci řešit, ať již soudně nebo zveřejněním, například v televizi, nebo rozhlase. Bohužel žádná z institucí neměla dost odvahy toto zveřejnit. Domnívám se, že to je nikoliv z důvodu, že by náš příběh nebyl zajímavý. Ale je to z toho důvodu, že většinu osazenstva v redakcích nebo sociálních institucích tvoří ženy a ty, jak známo drží při sobě za všech okolností. Přeci otec nemůže sám vychovávat svého syna a vést ho k čestnosti a odpovědnosti, protože každé dítě potřebuje mateřskou lásku a péči ženy, byť by to bylo pro něho sebezničující.
Taková je moje osobní zkušenost s těmito institucemi.
Když hovoříme o mé bývalé manželce, nepředstavujte si starostlivou maminku, která o svého syna pečuje ve dne v noci, za všech okolností, bez ohledu na své pohodlí či zdraví. Její přístup k dětem je asi takový, že když měla v péči svého prvorozeného syna se svým bývalým mužem, tak ten se jí ze zoufalství oběsil. Oběsil se, proto, že byl bit. I v šestnácti letech se k němu takovýmto způsobem chovala. Onen chlapec byl velmi často nemocen a doma, a poněkud zanedbalý. Ne proto, že by byl takový, ale bylo to v důsledku její "péče".
Jejím jediným cílem bylo nechodit do práce a pobírat příspěvky. A to za jakoukoliv cenu, i za cenu zničení lidského života. A nyní totéž zkouší i na mém synovi. Když je u ní, tak s ním jezdí po nemocnicích, aby získala paragraf, aby s ním mohla být doma, když náhodou pracuje. Také s ním jezdí na policii, kde si vymýšlí úplně nesmyslná obvinění a podává jedno trestní oznámení za druhým. Syn jí to musí dosvědčit, protože když tak neučiní, tak ho zmlátí. Tato situace je nadále neudržitelná a skutečně zoufalá. Již si s ní nevím rady, a budu rád za jakoukoliv pomoc nebo radu.

Kozlík lékařský

20. července 2014 v 7:53 | čajovna |  Babiččin herbář

Čeleď: kozlíkovité (Valerianaceae)
Latinský název: Valeriana officinalis L.
Lidové názvy: baldrián, paldran, odolenový kořen, odolen, kočičí kořen, čertikus

Popis:
Kozlík je vytrvalá rostlina, dorůstající výšky až 1,5 m, má krátký, voňavý oddenek s četnými, světle hnědými, drátovitými kořínky. Lodyha je přímá, nevětvená, rýhovaná a dutá. Listy jsou vstřícné, lichozpeřené, složené z 9 - 21 kopinatých, zubatých až celokrajných lístků, dole řapíkaté, nahoře přisedlé. Má bílé, červenavé nebo bledě růžové pětičetné květy, které tvoří chocholíkatý hrozen vidlanovitého tvaru a příjemně voní. V květu jsou tři tyčinky a spodní semeník. Kvete od června do září. Plodem je až 4 mm dlouhá, jednosemenná nažka s pérovitým chmýrem. Listy a kořen svou charakteristickou vůní lákají kočky.

Výskyt
Kozlík roste v pobřežních křovinách s porostem olší a vrb, na mokrých a vlhkých loukách, na březích potoků, v příkopech, na prameništích a ve vlhkém lese.

Obsažené látky
Oddenek obsahuje kozlíkovou silici, kyselinu valerovou, třísloviny, cukr, seskviterpeny, valepotriáty, organické kyseliny, hořčiny, flavonoidy a monoterpenové alkaloidy.

Sběr a sušení
Sbíráme oddenky s kořínky od srpna do října kolem osmé hodiny ranní, nejlépe ve druhém roce kvetení rostliny. Také můžeme oddenky sbírat v květnu před rozkvětem rostliny, kdy je obsah účinných látek nejvyšší. Po vyrytí ze země je zbavíme hlíny, tenké kořínky pročešeme rukou nebo hřebenem a opereme je pod tekoucí vodou. Pak oddenky rozřízneme a zavěsíme je ve vzdušné a suché místnosti. Umělým teplem sušíme oddenky při maximální teplotě 30°C. Oddenky nesušíme s jinými rostlinami, protože vydávají při sušení silnou vůni. Dobře usušené oddenky jsou nasládle kořenité, později nahořklé. Skladujeme je ve vzduchotěsných a tmavých skleněných nádobách.

Další zpracování
čaj
odvar
tinktura
prášek
bylinné směsi

!kozlík neužíváme dlouhodobě, protože u citlivých osob vzniká tolerance na jeho užívání a kozlík přestává působit!

Citát pro tento den 86

19. července 2014 v 8:11 | čajovna |  Citáty
"Lidé, kteří mají cíle, uspějí, protože vědí kam jdou. … Je to tak jednoduché."-- Earl Nightingale


Teorie Gaia

19. července 2014 v 8:09 | čajovna |  Filozofie
Uctívání Matky Země má v historii lidstva dlouhou tradici. V různých dobách a kulturách
byla známa pod různými jmény, například jako Gaia v Řecku, Párvatí v Indii, Hathora v
Egyptě, atd.
Jedná se asi o nejstarší božstvo vůbec. Toto božstvo bylo většinou spojováno s elementy,
duchy přírody, jako je například země, voda, vzduch a oheň. Prostřednictvím těchto prvků
pak Matka Země stvořila náš svět, naši planetu.
Teorie Gaia má být základem pro nový a sjednocující pohled na Zemi. Tato teorie říká, že
například horniny, atmosféra a oceány jsou přirozenou součástí Gaii.
Autorem této teorie je James Lovelock.
James Lovelock (1919) studoval na univerzitě v Londýně a Manchestru a získal doktorát medicíny. Vyučoval na různých univerzitách v USA a zúčastnil se výzkumu NASA. Pracuje jako nezávislý vědec v laboratoři přestavěné ze stodoly v Coombe Millu v anglickém Cornwallu. Je prezidentem Společnosti pro mořskou biologii, členem Královské společnosti v Londýně. Je autorem knihy Gaia: Nový pohled na pozemský život. O to pozoruhodnější je fakt, že vědec světového jména bydlí na samotě Coombe Mill kdesi v blízkosti vesničky St. Heath, která leží osm mil od městečka Launceston na hranici Devonu a Cornwalu anglického jihozápadu. Z Laucestonu do St. Heath nejezdí městská doprava ani žádné autobusy, je to kus izolovaného světa, odříznutého dokonale od velkoměstského ruchu. Svou knihu o novém pohledu na svět tu napsal v místnosti přistavěné k bývalému vodnímu mlýnu. Coombe Mill je malý domek s mohutnými vepřovicovými zdmi z hlín a slámy a s břidlicovou střechou. Nejbližší soused na míli daleko. "Jako typický Angličan jsem neočekával, že by se oni´, establishment, mohli změnit. A tak se má rodina rozhodla, " píše, "že uděláme co je v našich silách, aspoň na našich pozemcích v Coombe Millu - proměníme je v útočiště rostlin a živočichů ničených agrobyznysem.
Přiznává, že žijí jako samotáři a se sousedy se příliš nestýkají. Přesto byli vřele přijati a zahrnuti projevy spontánní laskavosti. Krajina má z hlediska teorie Gaia velký význam. Gaia předpokládá, že planeta je gigantický živý organismus, u kterého například lesy a tráva plní - laicky řečeno - funkci srsti a vlasů u savců.
Nejjednodušší způsob zkoumání Gaii je procházka přírodou. Jak jinak se můžete tak snadno stát její součástí? Jak jinak ji můžete vnímat všemi smysly? Vědí to ale i potápěči, letci, horolezci, zemědělci, zkrátka všichni příslušníci povolání, jejichž sama podstata volá po spolupráci s přírodou. Teorie Gaia nutí k celoplanetárnímu pohledu a zrodila se vlastně z perspektivy pohledu na Zemi z hlubin vesmíru. Jde o zdraví planety, ne jen o některé vybrané druhy organismů. Jako vědecký fakt to poprvé veřejně řekl skotský vědec James Huztton v roce 1785 na shromáždění Královské společnosti v Edinburghu. Řekl, že Země je superorganismus a správným způsobem jejího studia by měla být fyziologie. Srovnával cyklus živin v půdě a pohyb vody z oceánu na pevninu s oběhem krevním. Odtud je k současné teorii Gaia jen krůček. Podle Jamese Lovelocka tento pohled lze nazvat geofyziologií. Jejím základem je jedno na první pohled fantastické a bulvárně zneužitelné tvrzení - ZEMĚ JE ŽIVÁ! Potom tedy evoluce života a evoluce hornin nemusí být nahlíženy jako oddělené vědy a historie celé planety může být popsána jedinou evoluční vědou. Jako Gaiina součást jsme jenom jedním z druhů, nejsme ani vlastníky ani správci planety. Naše budoucnost závisí mnohem víc na správných vztazích s Gaiou než na nekonečném dramatu lidských zájmů. Možná se Gaia jako největší známý projev života liší od ostatních organismů asi tak, jako se vy nebo já lišíme od populace buněk, z nichž jsme složeni. NOVÝ POHLED NA ZEM.I Pohled na Zemi vyvolaný teorií Gaia se dá shrnout takto: .... číst dál




Kostival lékařský

19. července 2014 v 8:09 | čajovna |  Babiččin herbář

Symphytum officinale - kostival lékařský
Slovensky: Kostihoj lekársky
Čeleď: Boraginaceae - brutnákovité (drsnolisté)

Rod
Symphytum zahrnuje přibližně 20 až 30 druhů, rostoucích primárně v Eurasii, nejvíce v oblasti Černého moře.

Popis:
Vytrvalá, drsně chlupatá, až 140 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, chlupatá, dole hranatě křídlatá, obvykle větvená. Lodyžní listy střídavé, sbíhavé, vejčitě kopinaté až kopinaté, přízemní a dolní s křídlatým řapíkem, horní přisedlé, všechny s vyniklou žilnatinou, chlupaté. Květy v mnohokvětých dvojvijanech a vijanech vyrůstajících v paždí horních listů, modrofialové, vzácně růžové nebo bílé. Kvete v V až VII.

Stanoviště:
Příkopy, břehy, vlhké louky, lužní lesy, křoviny, zaplavovaná pole, vlhká rumiště, podél cest, preferuje půdy vlhké, hlinité i jílovité, výživné, slabě kyselé až slabě zásadité, stanoviště polostinné.

Rozšíření:
V ČR po celém území od nížin až do vyšších podhorských oblastí roztroušeně až hojně, jen v západních Čechách řidčeji. Celkově roste na západě od Irska a severního Španělska až na východě po Střední Asii, chybí nebo jen vzácně v jižních a severních oblastech Evropy, druhotně byl zavlečen do Severní Ameriky.


Citát pro tento den 85

18. července 2014 v 8:30 | čajovna |  Citáty
Ten, kdo si přeje zbohatnou za den, bude za rok viset." -- Leonardo da Vinci

Hledání

18. července 2014 v 8:28 | Satja Das |  Přednášky / Semináře
Každý člověk je svým způsobem na cestě. Mnoho lidí hledá své uplatnění ve společnosti prostor k seberealizaci nebo jenom obyčejné lidské štěstí. Moderní doba však klade stále větší nároky na úspěch téměř ve všech oblastech našeho života. Někteří z nás proto pociťují nejistotu a obavy a příliš mnoho změn na nás působí spíše chaoticky a depresivně.
Hledáme proto úlevu v různých alternativních systémech jako je jóga, reiki, léčitelství nebo některá náboženská uskupení. Současné duchovní organizace však neposkytují hledajícímu
na cestě příliš mnoho prostoru k seberealizaci. Namísto toho se nabízí důvěřivcům zázračné uzdravení, získávání mystických schopností, rychlé zbohatnutí a podobně. Naneštěstí však tito darebáci nevědí nic o skutečném duchovním poznání a jenom vydělávají na lidské nevědomosti, důvěřivosti a neštěstí.
Živá bytost se ale narodila do tohoto světa, aby se duchovně rozvíjela. Aby ve svém dosavadním stavu existence udělala pokrok a postoupila o stupeň dál k vytčenému cíli. To je skutečný úkol každé živé bytosti v tomto světě. Naneštěstí většina tzv. civilizovaných lidí dnes neví, jaké jsou jejich povinnosti. Domnívají se, že jejich povinností je vydělávání peněz, ochrana majetku, příslušnost k národu, plození dětí či úspěch v podnikání. Proti svojí vůli jsou tak vtahováni hlouběji a hlouběji do koloběhu nejrůznějších činností, ze kterých není úniku.
Původní postavení živé bytosti je však čistě duchovní, ale vzhledem k našemu odvěkému vztahu s hmotou je toto postavení znečištěno hmotným prostředím. Z tohoto hmotného prostředí je možné se vymanit aplikováním duchovních principů a zásad do našeho každodenního života.
Na své cestě za poznáním se však poutník setkává s nedokonalostmi našeho života. Tyto nedokonalosti jsou vyjádřeny v pojmech jako je nemoc, stáří, smrt a zrození. Čtyři nedokonalosti jsou materialistického charakteru a proto spadají do kategorie zvané májá, nebo-li iluze. Tyto čtyři nedokonalosti tvoří hlavní zbraně máji.
Další její zbraně jsou například vášeň, nevědomost a dobro. Tento faktor, totiž májá, je ze
všech nedokonalostí nejhůře ovladatelný. Bylo mnoho poutníků, kteří tomuto faktoru podlehli a stali se z nich společníci máji.



Kopřiva dvoudomá

18. července 2014 v 8:27 | čajovna |  Babiččin herbář

Urtica dioica - kopřiva dvoudomá
Syn.: Urtica major
Slovensky: Žihľava dvojdomá (pŕhľava dvojdomá)
Čeleď: Urticaceae - kopřivovité

Rod
Urtica zahrnuje asi 35 druhů, které rostou zejména v mírných pásmech.
Latinské rodové jméno je odvozeno od latinského slova uro, které znamená pálit. Žahavost chlupů kopřivy způsobují zřejmě aminy acetylcholin, histamin a serotonin (dříve byla uváděna jako příčina pálení kyselina mravenčí, což se dle novějších výzkumů jeví jako omyl), nicméně i v řadě novějších publikací se mluví o "dosud neznámém kopřivovém jedu".

Popis:
Vytrvalá, obvykle dvoudomá, až 2 m vysoká bylina. Lodyha přímá, 4hranná, obvykle nekořenující, chlupatá, jen zřídka téměř lysá. Listy vstřícné, křižmostojné, řapíkaté, čepel delší než řapík, vejčité až kopinaté, na bázi srdčité, na okraji pilovité nebo zubaté, chlupaté, zpravidla s větším množstvím žahavých chlupů na žilkách. Květy jednopohlavní, nejčastěji v jednopohlavních květenstvích, jež vyrůstají v paždí listů, samčí květenství přímá a latovitá, samičí kratší, klasovitá nebo hroznovitá, za květu přímá, později nící, s žahavými chlupy, obě květenství delší než řapíky listů. Květy 4četné, nenápadné, nazelenalé. Kvete v VI až X.

Stanoviště:
Vlhké lesy, křoviny, podél cest, břehy, paseky, rumiště, v okolí lidských sídel, na půdách dusíkatých a vlhčích.

Rozšíření:
V ČR po celém území hojně až velmi hojně, roste i v nejvyšších polohách (např. na Sněžce), na jejím současném masivním rozšíření se velkou mírou podílí nadměrné hnojení polí. Celkově roste v mimotropických oblastech téměř celého světa.



Citát pro tento den 84

17. července 2014 v 10:20 | čajovna |  Citáty
Všichni si myslí, že změní svět, ale nikdo nepřemýšlí, jak by změnil sebe.
- Lev N. Tolstoj

Kontryhel obecný

17. července 2014 v 10:17 | čajovna |  Babiččin herbář

Název
latinský název: Alchemilla vulgaris Bus.
Čeleď: růžovité (Rosaceae)

lidové názvy: husí nožka, husí drápky, husí tlapky, husí šlapka, rosička, hvězdoš, přívratník, polní muškát, arcisléz, knedlíček, pláštíček Panny Marie, alchemilka

Popis
Kontryhel je vytrvalá bylina dorůstající výšky až 30 cm. Má dlouhý oddenek se zbytky odumřelých listů, ze kterého vyrůstá přízemní růžice dlanitě laločnatých a dlouze řapíkatých listů, listy jsou svrchu lysé, na spodní straně a řapících ochlupené, v mládí charakteristicky řasnatě složené podél hlavních žilek. Květní lodyha s drobnými žlutozelenými květy je 10 - 30 cm vysoká a v horní části větvená. Květy tvoří vrcholičnatá klubkovitá květenství, květy jsou pravidelné a oboupohlavné se čtyřmi kališními a korunními lístky. Květy mají čtyři tyčinky a jeden pestík, který po oplození dozrává v nažku (češuli). Kvete od května do září. Kontryhel se vyskytuje v mnoha nepatrně se odlišujících varietách, ale použít můžeme kteroukoliv z nich, protože obsahují stejné účinné látky.

Výskyt
Kontryhel je rozšířen od nížin až do hor, roste na vlhkých loukách, zejména horských, pastvinách, travnatých návsích, prameništích, v zahradách, ve světlých vlhčích lesích, podél cest a potoků.

Obsažené látky
Třísloviny, hořčiny, organické kyseliny, silice, vitamín C, kyselina salicylová, minerální látky a lecitin.

Sběr a sušení
Sbíráme kvetoucí nať i s přízemními listy od května do září nejlépe kolem deváté hodiny dopoledne za suchého počasí. Nať sušíme přirozeným teplem na sušících platech ve vzdušné a suché místnosti ve vrstvách až do 8 cm. Můžeme sušit i teplem umělým, teplota by však neměla přesáhnout 35°C. Dobře usušená bylina má původní barvu, svíravou nahořklou chuť a je bez pachu.

Další zpracování
čaj
odvar
čerstvá šťáva
obklady
koupele
výplachy
kloktadlo
nálev
tinktura

Citát pro tento den 83

16. července 2014 v 7:53 | čajovna |  Citáty
Člověk nemůže uspět sám. Je obtížené najít bohatého poustevníka. -
Jim Rohn, americký obchodník, autor, mluvčí, filozof.

Komonice lékařská

16. července 2014 v 7:51 | čajovna |  Babiččin herbář

Melilotus officinalis - komonice lékařská
Slovensky: Komonica lekárska
Čeleď: Fabaceae - bobovité (motýlokvěté, luštinaté)

Rod
Melilotus zahrnuje asi 20 druhů, které rostou v Evropě, Asii a severní Africe, některé druhy druhotně i v Americe, v Austrálii a na Novém Zélandu.

Popis:
Dvouletá, 30 až 200 cm vysoká bylina. Lodyha vzpřímená nebo vystoupavá, bohatě větvená, mělce rýhovaná, lysá nebo nahoře přitiskle chlupatá, někdy načervenalá. Listy trojčetné, řapíkaté, lístky zubaté až celokrajné. Žluté květy uspořádány do 5 až 10 cm dlouhých jednostranných, úžlabních hroznů. Kvete v V až IX.

Stanoviště:
Suché stráně, rumiště, okraje cest, náspy, lomy, preferuje půdy středně těžké až lehké, skeletové, neutrální až alkalické, dusíkaté a stanoviště slunná až mírně zastíněná.

Rozšíření:
V ČR od nížin do podhorských oblastí na většině území, ve vyšších polohách jen vzácně a přechodně. Celkově roste v Evropě vyjma nejsevernějších oblastí, na jihu Španělska a Řecka jen roztroušeně nebo zcela chybí, na východě přes Malou Asii, severní Írán, Afghánistán, Střední Asii až po jihozápadní Sibiř a Čínu a snad i Pákistán. Zavlečena do Severní Ameriky a Austrálie.
Léčitelství:
Obsahuje kumarin (asi 0,9%), melilotin (asi 0,2%), melilotosid, purinové deriváty, alantoin, kyselinu alantoinovou, melilotovou a močovou, třísloviny, glykosidy, flavonoidy, cholin, slizy a fytoncidy.
Drogou je nať, která se sbírá v době květu a pomalu se suší přirozeným teplem nebo za umělého sušení za teplot do 40 °C. V čerstvé rostlině jsou kumarin a melilotin glykosidně vázány, uvolňují se teprve při sušení.
Droga tlumí činnost hladkého svalstva, užívá se při chronickém bronchiálním kataru, při vysokém krevním tlaku (způsobený speciálně přechodem), při křečích v malé pánvi, při střevní kolice i jako prostředek proti nespavosti. V těchto případech se užívá macerátu připraveného z jedné čajové lžičky drogy na jeden šálek vody - denně se pijí 2 až 3 šálky (celkem asi 4 g drogy denně). Ve formě obkladu, omýváním nebo jako náplasti se užívá na hojení ran. Rovněž se užívá jako prostředek omezující srážlivost krve (způsobuje kumarin), čehož se využívá v prevenci embolií.
Vzhledem k přítomnosti kumarínu v droze, může ve větších dávkách nebo při dlouhodobém užívání působit bolesti hlavy, spavost, závratě až ochrnutí! Drogu by zásadně neměli užívat lidé trpící poruchami krevní srážlivosti!
Informace v tomto odstavci převážně čerpány z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 2.

Další užití:
Zřídka je komonice pěstována jako pícnina (zejména pro koně) nebo na "zelené hnojení". Používá se také jako prostředek proti molům a jako aroma do tabáku.

Komonice v Českém herbáři z roku 1899:
Komonice lékařská (Melilotus officinalis) patří mezi motýlokvětné, má křen vřetenovitý, lodyhy 2-3 stopy vysoké; květy malé, medonosné, barvy citrónové; roste na lukách, u cest, na mezích; kvete od června do září. Nať vložená do šatstva zahání moly; na prášek utlučená míchá se do sýra; vařená v mléce prospívá proti úplavici.

Zdroj: Botanika Wendys

Kokoška pastuší

16. července 2014 v 7:50 | čajovna |  Babiččin herbář

Capsella bursa-pastoris - kokoška pastuší tobolka
Slovensky: Kapsička pastierska
Čeleď: Brassicaceae - brukvovité (křížaté)

Rod
Capsella zahrnuje asi 5 druhů, jejichž původní rozšíření zahrnuje Středozemí a Malou Asii, v současnosti jsou druhotně rozšířeny takřka po celém světě.

Popis:
Jednoletá nebo dvouletá, až 40 cm vysoká bylina. Lodyha přímá, někdy poléhavá, trsnatá. Listy v přízemní růžici v obrysu podlouhlé, řapíkaté, často kracovité nebo peřenoklané nebo alespoň na okrajích zubaté či laločnaté, výjimečně celokrajné. Lodyžní listy kopinaté až čárkovité, obvykle objímavé, všechny listy chlupaté. Květy v řídkém hroznu s koncovým vrcholíkem, bílé. Plodenství prodloužená, šešulky trojúhelníkovité až podlouhle klínovité, nahoře největší. Kvete v III až X.

Stanoviště:
Okraje cest, pole, zahrady, přístavy, skládky, železniční nádraží, náspy, navážky, rumiště, okraje chodníků, dlažby, hřiště, dvory, návsi. Roste na půdách kypřených i ulehlých, sešlapávaných a jinak zraňovaných, minerálních i mírně humózních, písčitých, jílovitých i štěrkovitých.

Rozšíření:
V ČR od nížin do podhorských oblastí hojně, ve vyšších polohách roztroušeně a obvykle jen na místech lidmi osídlených. Původně rozšířen zřejmě jen ve Středozemí, v současnosti roste téměř po celém světě.

Léčitelství:
Sbíranou částí je nať, která se sbírá po celý rok a suší se ve stínu nebo při umělém sušení za teploty do 40 °C.
Droga obsahuje cholin, acetylcholin, tyramin, histamin, betain a jeho ester acetylcholin, saponiny, sirné látky, třísloviny, flavonový glykosid diosmin a větší množství minerálních látek.
Speciálně působí na hladké svalstvo děložní a to tak, že zvyšuje stahy hladkých svalů, takže hlavní použití nachází při léčbě gynekologických obtíží. Dle J.A.Zentricha zastavuje vnější i vnitřní krvácení, mírně snižuje krevní tlak, zvyšuje tonus dělohy a dalších orgánů malé pánve, ovlivňuje činnost jater a sleziny, užívá se při potížích s močením a při ledvinovém písku, reguluje menstruaci, tlumí bílý výtok a zejména se uplatňuje při léčbě gynekologických krvácení. Zevně se užívá na pohmožděniny, na záněty šlach a to především formou obkladů. Při krvácivých hemoroidech lze drogy použít ve formě klyzmatu. Čerstvé šťávy lze použít do bolavého ucha při nachlazení. V prevenci se kokošky užívá při opakovaném vyhřeznutí konečníku a při gynekologickém či hemoroidálním krvácení (sedací koupele v kombinaci s pitnou kůrou).
Při krvácení se pije 6x denně 1 polévková lžíce silnějšího odvaru, v ostatních případech maximálně 0,5 l odvaru denně po doušcích.
POZOR: Při předávkování dochází k otravám, které se projevují obrnou centrálního nervstva! Proto kokošky užívejte raději jen po poradě s odborníkem a nikdy ne dlouhodobě!

Kokoška v Českém herbáři z roku 1899:
Kokoška (pastuší tobolka, Capsella, bursa pastoris). Přímá, větevnatá, 1 st. vysoká lodyha nese porůzné, kopinaté listy. Kvítky drobné, bílé; plod šešulinka.
Roste na vzdělávané i pusté půdě, často co plevel obtížný. Nať má ostrou chuť a používá se proti krvotoku a úplavici.
Jindy se potřebovala jako prostředek chladící a stahující, zvláště při krvotoku; ale neosvědčila se. Čerstvá nať nastele-li se v ložnici, neb nacpe se do postele, zahání štěnice a na sýpce pilousy.

Zdroj: Botanika Wendys

Citát pro tento den 82

15. července 2014 v 8:24 | čajovna |  Citáty
Není úžasné, že nikdo nemusí vůbec čekat, aby mohl začít zlepšovat svět? - Anne Frank

Citát pro tento den 81

14. července 2014 v 10:29 | čajovna |  Citáty
Jedinou chybu, kterou můžete udělat, je přestat se snažit -- Elbert Hubbard

Jitrocel Kopinatý

14. července 2014 v 10:17 | čajovna |  Babiččin herbář

Plantago lanceolata - jitrocel kopinatý
Slovensky: Skorocel kopijovitý
Čeleď: Plantaginaceae - jitrocelovité

Rod
Plantago zahrnuje přibližně 250 až 300 druhů, které rostou takřka po celém světě, jen výjimečně však v tropech, kde pouze v horských a vysokohorských oblastech.

Popis:
Vytrvalá trsnatá bylina zpravidla s několika přízemními růžicemi. Listy přízemní růžice vystoupavé až vzpřímené, čepel úzce kopinatá, celokrajná až oddáleně mělce zubatá, olysalá až hustě chlupatá, s 5 až 7 souběžnými žilkami, na vrcholu špičatá, na bázi zúžená v řapík. Stvoly přímé až obloukovité, výrazně žlábkaté, bělavě chlupaté, v počtu 3 až 15 na jedné rostlině. Klasy husté, válcovité až kulovité, po odkvětu se prodlužující. Květy oboupohlavné, hnědavé se 4 dlouhými bílými tyčinkami a žlutým prašníkem. Kvete v V až X.

Stanoviště:
Louky, meze, pastviny, výslunné stráně, trávníky, podél cest, lomy, rumiště, písčiny, parky, zahrady, pole. Preferuje půdy vlhčí, hlubší, hlinité až hlinitopísčité, zásadité až neutrální, vyskytuje se však i na stanovištích písčitých, štěrkovitých a kamenitých.

Rozšíření:
V ČR hojný od nížin až po vrcholy hor, celkově roste v Evropě včetně Islandu, na východě až po středoasijské republiky, západní Himaláj, dále v Malé Asii, Sýrii, Iráku, Íránu, Pákistánu, v Africe na Kanárských ostrovech, Azorech, Madeiře a v severních oblastech Afriky. Zavlečen do mnoha dalších částí světa včetně Ameriky.

Léčitelství:
Drogou je list (Folium plantaginis), který se sbírá od června do srpna. Suší se rychle v tenkých vrstvách (do 5 cm) na slunci nebo při umělé teplotě do 50 °C nebo je možno provést předsušení na slunci a dosušení ve stínu. Jitrocelový list je velmi náročný na správné sušení, pomačkané, vlhké nebo zapařené listy černají a jako droga jsou pak bezcenné (při černání dochází k rozkladu přítomného aukubinu - viz. dále). Jitrocel vůbec patří mezi nejchoulostivější drogy: Při manipulaci nebo nevhodném skladování se snadno drobí (nutno proto sušit bez obracení), vlhne, plesniví a černá.
Droga obsahuje slizové látky, glykosid aukubin (asi 2% - aukubin má tlumivý účinek na centrální nervovou soustavu), enzymy, třísloviny, pektiny, saponiny, vitamín C, hořčiny, kyselinu křemičitou, soli draslíku a vápníku, xantofyl a fytoncidy.
Jitrocel patří mezi nejznámější léčivé rostliny, používali jej již antičtí lékaři. Užívá se jako hojivý prostředek, dále uvolňuje hleny a upravuje stolici. J.A.Zentrich doporučuje při zánětlivých procesech v žaludku a střevech nebo při ulcerózní kolitidě či při peptickém vředu užívat 3x denně 20 minut před jídlem jednu polévkovou lžíci čerstvé jitrocelové šťávy. Nálevem lze příznivě ovlivnit bronchitidu nebo tuberkulózu a stejně tak jej lze použít i při zánětech očí. Na hojení ran se osvědčilo použití čerstvých rozmačkaných listů, kdy se má zprvu použít jitrocele většího a teprve po částečném zhojení jitrocele kopinatého, který rány "zaceluje". Je výborným krev čistícím prostředkem a tlumí silnou menstruaci a bílý výtok. Žvýkaná semena jitrocele snižují hladinu cukru v krvi, ze semen se také připravuje sliz, který se užívá jako projímadlo.
Nálev se připravuje z 1 polévkové lžíce drogy vařené 10 minut ve 250 ml vody. Užívá se 2x až 3x denně. Jitrocelová mast (připravená nejlépe z jitrocele většího) hojí vředy, naběhlé žíly, záněty, popáleniny apod. Obklady z jitrocele většího hojí bércové vředy. Jitrocelový sirup je výborným preventivním prostředkem proti katarům horních cest dýchacích. Jitrocelová šťáva vkápnutá do uší zabraňuje bolestem uší, zvláště při pobytu na studeném vzduchu.
Většina informací převzata z knihy: J.A.Zentrich : Byliny v prevenci (nakl. Fontána 1991).
Latinské druhové jméno je odvozeno od latinského slova planta, které znamená chodidlo, a patrně souvisí s užíváním listů jako obkladu na odřené nohy.

Jitrocel v Českém herbáři z roku 1899:
Jitrocel větší (Plantago major), dále prostřední (P. media) a kopinatý (P. lameolasa), rostou na lukách a u cest. Čerstvých listů lid užívá na chladivé obkladky na rány. Listy mají chuť trpkou, svěrací, hodí se k vydělávání kůží.
Též působí na sliznice prsní, žaludkové a střevní, a hodí se za lék proti starému katarrhu, zašlemování žaludku, průjemu a j.
Šťávy z nati dá se 2-3 lžíce do mléka nebo polévky hovězí a dá se to píti.
V cizích krajích rostou jiné druhy; tak v Africe, ve Francii, jež také více méně co léky se potřebují, a sice nať nebo semeno.

Zdroj: Botanika Wendys

Citát pro tento den 80

13. července 2014 v 7:45 | čajovna |  Citáty
Normální učitel řekne. Dobrý učitel vysvětlí. Lepší učitel předvede. Nejlepší
učitel inspiruje. -- William A. Ward

Jeřáb obecný

13. července 2014 v 7:42 | čajovna |  Babiččin herbář

Jeřáb obecný (Sorbus aucuparia L.)

Čeleď: růžovité (Rosaceae)

Popis: Je to keř nebo častěji středně velký strom, 16 - 18 m vysoký, s kulatou korunou. Kůru má světle šedou, v pozdějším věku podélně rýhovanou; mladé větve jsou červenohnědé, plstnaté, později olysalé. Pupeny jsou na hrotu chlupaté. Listy jsou lichozpeřené, se 4 - 9 jařmy přisedlých lístků, ostře 1 - 2krát pilovitých. Květenství je v přímých chocholičnatých latách. Koruna je složena z 5 korunních plátků, asi 4 - 5 mm dlouhých, okrouhlých. Tyčinky v počtu 20 jsou tak dlouhé jako korunní plátky. Plod je červená malvice se 3 semeny. Kvete od konce května do poloviny července.

Výskyt: Má 2 poddruhy: subsp. aucuparia patří k subalpinsko-arktickým evropským typům a je u nás rozšířen od nížin až po horní hranici lesa. Druhý subsp. glabrata (W. et Gr.) Hayek roste od horní hranice lesa výše, a to zejména v kosodřevinovém stupni. První poddruh je přítomný skoro v každém jehličnatém lese, hlavně v jedlových smrčinách a smrčinách, kde v podrostu vyrůstá velmi pomalu. Uplatní se jen tehdy, je-li stromový porost vyvrácen, pak však často roste v souvislých porostech, které jsou potlačeny, až znovu doroste další generace smrku. Tyto téměř uzavřené porosty vytvářejí dočasné lesní fytocenózy, velmi důležité z hlediska ochrany půdy před zatravněním.

Využití: Je odolný vůči plynovým emisím v ovzduší a proto se hodí k vysazování kolem cest, do městských parků apod.
Semena plodů obsahují mandlový olej a glykosid amygdalin. Seveřané připravují z plodů divokého jeřábu a z jeho kultivarů ocet a lihové nápoje.

Zajímavost: Obsah kyseliny parasorbinové v plodech zabraňuje klíčení semen; v přírodě vyklíčí semena poté, když prošla zažívacím traktem ptáků (nejčastěji drozdovití). Při umělém výsevu musí předcházet speciální příprava (stratifikace), spočívající ve střídavém uložení ve vrstvách mezi piliny, písek, jehličí apod.

Citát pro tento den 79

12. července 2014 v 6:59 | čajovna |  Citáty
Vždycky si pamatujte, ostatní vás mohou nenávidět, ale nezvítězí, dokud je
nenávidíte i vy. Tím zničíte sebe. -- Richard M. Nixon, bývalý americký prezident

Jak zvířata pomáhají léčit, 2.část

12. července 2014 v 6:55 | B.Hejný |  Cesty ke zdraví
Domácí zvířata pomáhají komukoliv
Domácí zvířata pomáhají osamělým lidem, starým lidem, dětem, lidem s nejrůznějším tělesným i smyslovým postižením, lidem, kteří jsou vystaveni dlouhodobě stresu apod.
Zvíře přispívá k dobré pohodě a k radosti ze života, funguje jako partner pro komunikaci, snižuje pocit osamocení, učí ohleduplnosti a odpovědnosti apod.
Podpořte zdraví a ochranu zvířat.

Jak uzdravují delfíni
Dalšími významnými fyzioterapeuty jsou například mořští živočichové. Mezi nejzámější
patří například delfíni. Delfíni pomáhají člověku odpradávna.
A podle studie Univerzity v Leicesteru dokáží velice dobře působit na člověka i psychicky. Vědci se shodli na tom, že pokud dvakrát týdně duševně nemocní pacienti stráví hodinu ve společnosti delfínů, jejich depresivní stavy se mnohonásobně zmírní. Delfíni mohou zároveň svou přítomností pomáhat i autistickým dětem, které mají problém běžně komunikovat s okolím.


Jehlice trnitá

12. července 2014 v 6:54 | čajovna |  Babiččin herbář

Ononis spinosa - jehlice trnitá
Syn.: Ononis legitima, Ononis campestris
Slovensky: Ihlica tŕnitá
Čeleď: Fabaceae - bobovité (motýlokvěté, luštinaté)

Rod
Ononis zahrnuje asi 70 druhů, které rostou v Evropě, v západní až střední Asii a v severní Africe.

Popis:
Vytrvalá, 30 až 120 cm vysoká bylina nebo polokeř. Lodyha je přímá, bohatě větvená, na bázi dřevnatá, obvykle trnitá, s 1 až 2 řadami chlupů, v horní části téměř lysá nebo řídce žláznatá. Spodní listy jsou 3četné, lístky zubaté, prostřední lístek s delším řapíčkem než řapíčky lístků postranních, horní listy jsou obvykle nedělené, všechny listy jsou žláznatě chlupaté. Květy vyrůstají obvykle jednotlivě v paždí listenů, jsou krátce stopkaté, 1 až 2,5 cm velké, růžové až fialově červené, velmi zřídka bílé, kalich je stopkatě žláznatý. Lusky jsou 6 až 10 mm dlouhé a obsahují 1 až 3 semena. Kvete v VI až VIII.

Stanoviště:
Suché louky, pastviny, křovinaté stráně, svahy, okraje cest, na půdách chudých, těžkých, minerálních až zasolených, obvykle vápnitých.

Rozšíření:
V ČR roste v teplých oblastech dosti hojně, ve vyšších polohách vzácně nebo chybí (max. asi 750 m n.m.). Celkově roste v Evropě na západě od Velké Británie, na východě po západní Ukrajinu, na severu po jih Skandinávie, na jihu po Pyreneje a střední Itálii, zavlečena byla i do Severní Ameriky.

Léčitelství:
Drogou je kořen, který se přednostně dobývá na podzim (říjen až listopad), případně brzy na jaře (březen až duben). Suší se ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 50 °C.
Obsahuje isoflavonové glykosidy (např. ononin, ononid, onon, onospin), tryterpenoidní glykosidy, cyklitol ononitol a silice.
Droga podporuje vylučování kyseliny močové, takže je užívána zejména jako diuretikum např. při močových kaméncích, při zadržování vody v organizmu nebo při zánětech ledvin či močových cest. Příznivě působí i při léčbě revmatismu a dny, má vliv na látkovou výměnu, lymfatický systém a činnost žláz s vnitřní sekrecí.
Podává se obvykle ve formě nálevu, jenž se připravuje z 7 g drogy na ½ l vody. Vzhledem k tomu, že jehlice vyplavuje z těla v hojné míře minerály, je vhodné ji brát pouze 5 nebo 6 dní v týdnu a při déle trvají léčbě je dobré vždy po 3 týdnech udělat přibližně 1 týden trvající přestávku.
Informace v tomto odstavci převážně čerpány z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 2.

Poznámka:
V pradávných dobách, které dnes už nikdo nepamatuje, údajně staré báby mrskaly pruty z jehlice trnité nevěrná děvčata. Od těch dob se také tato rostlina nazývá lidově "babím hněvem".

Jehlice v Českém herbáři z roku 1899:
Babí hněv (Ononis spinosa) [jehlice trnitá] roste na polích, pastvinách, podle cest; kvete v květnu až do srpna. Kořen jest dřevnatý, lodyha 1 - 2 st. vysoká, kulatá, chlupatá, trnitá. Květy má růžové, někdy bílé. Potřebuje se co lék proti dně, hostci; vaří se kořen i listí, sleje a pije denně 1-2 ltr. po delší čas. Též při tripru a proti močovým kamínkům se radí. Poněvadž žene na moč, radí se - a sice ve způsobu odvaru - proti vodnatelnosti.

Zdroj: Botanika. Wendys

Citát pro tento den 78

11. července 2014 v 9:04 | čajovna |  Citáty
Nikdo netouží po neúspěchu, ale ten se rychle dostaví u těch, kteří o úspěchu
jen sní, ale nikdy pro to nic neudělají - Michael Lopez

Jak zvířata pomáhají léčit, 1.část

11. července 2014 v 9:01 | B.Hejný |  Cesty ke zdraví
Domácí zvířata chováme a pořizujeme si také proto, že podvědomě cítíme, jak nám pomáhají. Zvířata se cíleně využívají v prevenci proti lidským onemocněním a rovněž mají terapeutický účinek.

V přítomnosti zvířat často zapomínáme na naše starosti, naše myšlenky se rozptylují a my se tolik nezaobíráme sami sebou. Domácí zvířata nás učí péči, pravidelnému režimu i lásce. Zvířata jsou často doporučována lidem jako prevence proti některým onemocněním. Zlepšení stavu dochází např. u celého komplexu onemocnění krevního oběhového systému a srdce.

Jak pomáhají psi
Mezi nejčastější mazlíčky patří psi, kteří pomáhají lidem všestranně. Nejenže se stávají průvodci slepých lidí, používají se při záchraně lidských životů a při asistenci, ale rovněž mají své využití při canisterapii, kde se využívá jejich léčebného potenciálu. Při canisterapii je účelem zlepšit psychický a fyzický stav lidí s nejrůznějšími problémy. Může se jednat o nejrůznější postižení, o starší lidi, děti apod. Psi se hodí téměř pro kohokoliv.



Jak pomáhají kočky, hlodavci, ptáci, rybičky
Ne všichni si dovolí věnovat se plně pejskovi. Lásku mohou stejně poskytovat i jiná domácí zvířata. Mezi nejčastější chovaná zvířata patří kočky, hlodavci, ptáci a rybičky. Nejen osamělí lidé a děti mají možnost naučit se péči o zvíře, získat tak možnost určité komunikace a vzájemné sounáležitosti.




Citát pro tento den 77

10. července 2014 v 8:46 | čajovna |  Citáty
Jestliže chcete dosáhnout jedinečnosti, můžete ji dosáhnout už dnes. Od této
vteřiny neodvádějte nic jiného, než jedinečnou práci. -- Thomas Watson
1874-1956, zakladatel IBM

Jahodník obecný

10. července 2014 v 8:43 | čajovna |  Babiččin herbář

Fragaria vesca - jahodník obecný
Slovensky: Jahoda obyčajná
Čeleď: Rosaceae - růžovité

Rod
Fragaria zahrnuje asi 20 druhů, které rostou převážně na severní polokouli.

Popis:
Vytrvalá, 5 až 30 cm dlouhá bylina s větveným oddenkem, s přízemní listovou růžicí a s plazivými, kořenujícími výhonky, které vyrůstají z paždí listů. Lodyha v dolní části odstále chlupatá, v horní části přitiskle chlupatá. Listy trojčetné, dlouze řapíkaté, lístky hrubě pilovitě zubaté s osténkami na konci zubů, chlupaté. Květní stopky přitiskle chlupaté, květy oboupohlavné, pravidelné, 5četné, v chudém vrcholíku, bílé, kališní lístky za plodu odstávající až nazpět ohnuté. Souplodí (=jahoda) kulovité až kuželovité, červené, snadno opadavé. Kvete v V až VIII.

Stanoviště:
Paseky, lesní okraje a cesty, lesní křovinaté stráně, sutě, příkopy, preferuje půdy humózní, mírně suché až mírně vlhké, neroste na půdách velmi kyselých a velmi chudých, na světlinách obvykle bohatě plodí, v tmavších lesích bývá často neplodný.

Rozšíření:
V ČR na celém území od nížin až do horských oblastí hojný, pouze v nejvyšších polohách vzácný. Celkově roste takřka v celé Evropě, chybí pouze v jižním Řecku, v egejské oblasti, v černomořské části Ukrajiny a v dolním Povolží, druhotně rozšířen v severní a jižní Africe, ve východní Asii, v Severní a Jižní Americe a na Novém Zélandu.

Léčitelství:
Sbíranou částí je list (Folium fragariae), který se trhá v době květu a suší se ve stínu nebo při umělém sušení za teplot do 40 °C. Listy se také někdy fermentují.
Obsahuje až 10% tříslovin, flavonoidy, kvercitrin, kvercetin, třísloviny, vitamín C, draslík, malé množství silice s citrónově vonnou složkou a další látky. Plody obsahují cukry, pektiny, organické kyseliny, aromatické látky, antokyan, fragarin a a další látky.
Jahodník působí mírně svíravě a protizánětlivě, užívá se zejména jako posilující prostředek při rekonvalescenci, při zánětech střevní sliznice spojených s průjmy, při chorobách ledvin a ledvinových kaméncích, kdy se užívá vnitřně (3 g lístků na 2 šálky vody, ve které se mírně povaří), zlepšuje metabolismus kyseliny močové, snižuje lámavost vlásečnic. Obklady z jahodníku se užívají při krvácivých hemeroidech nebo při mokvavých ranách, jako kloktadlo se jahodníku užívá při zánětech v ústní dutině či při zápachu z úst.
Informace v tomto odstavci čerpány převážně z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 2.

Další užití:
Možná víte, že jahody jsou jedlé :-) a velmi chutné, snad proto, protože obsahují až 8% cukru. Jsou natolik dobré, že ve středověku byly symbolem pokušení. Některé pověstí říkají, že lidé, kteří po nich touží, se změní v obludy. - Přeji dobrou chuť. :-)

Jahodník v Českém herbáři z roku 1899:
Jahodník (Fragaria) obecný, v křovích a mýtinách, na kraji lesů, známý chutným a vonným ovocem. Kvete v dubnu až do června. Listí sušené užívá se proti průjemu, úplavici, krvotoku; lístky čerstvé poskytují výborné thé. Rozmačkané jahody, namaže-li se jimi skvrna, zahání ji. Také červy (škrkavky) vyženou jahody z těla; proti zápachu v ústech užívá se jich též; odvar jahod slouží za kloktadlo.

Zdroj: Botanika. Wendys

Chmel otáčivý

10. července 2014 v 8:42 | čajovna |  Babiččin herbář

Humulus lupulus - chmel otáčivý (chmel obecný)
Syn.: Hippocastanum vulgare
Slovensky: Chmeľ obyčajný

Čeleď: Cannabaceae - konopovité

Rod
Humulus zahrnuje 2 druhy, které jsou původní v mírném pásmu, v jiných oblastech světa jsou pěstovány a místy i zplaňují.

Popis:
Dvoudomá, vytrvalá, až 10 m dlouhá liána s četnými podzemními výhonky. Lodyha ovíjivá, pravotočivá, drsně chlupatá. Listy dlouze řapíkaté, dlanitě členěné, se 3 až 7 laloky, laloky na okraji osinkatě pilovité. Květy drobné, nenápadné, světle zelena, samčí 5četné, uspořádané v latnatá květenství, samičí v hustých svazečcích, které se v době dozrávání mění v šištice složené ze zvětšených, žlutavě zbarvených listenů. Kvete v V až VI.

Rozšíření:
V ČR roztroušeně zejména v teplejších oblastech (max. asi 700 m n.m.). Celkově je původní v téměř celém mírném pásmu Eurasie, pěstováním byl však zavlečen i do Severní a Jižní Ameriky, Austrálie a dalších částí světa.

Stanoviště:
Vlhké houštiny, okraje lesů, lužní lesy, vlhké olšiny, podél vodních toků, na půdách hlinitých, dusíkatých, provlhčených spodní vodou.

Léčitelství:
Sbírají se samičí šištice nebo chmelové (lupulinové) žlázky zvané lupulin, které vyrůstají na listenech tvořících šištici. Šištice se sbírají ve druhé polovině srpna nebo začátkem září, kdy obsahují nejvíce účinných látek. Suší se za teplot nepřesahujících 40 °C. Lupulin se získává proséváním a dalším čištěním chmelových šištic, jeho získávání v domácích podmínkách je však dosti obtížné. Chmel poměrně rychle ztrácí svoji účinnost, cca po 1 roce se stává již téměř bezcenným.
Obsahuje pryskyřice, hořčiny (např. humulon, lupulon a další), silice s terpenoidy (např. humulen, myrcen aj.), flavonoidy, fytoncidy, fytosteroly, vosky, cholin aj.
Chmel působí sedativně, podporuje trávení, má desinfekční účinky a protože obsahuje látky podobné ženským pohlavním hormonům, napomáhá u žen regulovat menstruační cyklus a u mužů tlumí - stejně jako pivo - pohlavní pud.
Droga se užívá při nespavosti, nervovém rozrušení, neklidu, nadýmání nebo při potížích spojených s klimaktériem. Zevně lze využít fytoncidního působení chmele např. ve formě kloktadla nebo ve formě obkladu či koupele na špatně se hojící rány nebo furunkulózu.
V amatérských podmínkách se nejčastěji připravuje nálev nebo macerát z šištic, jenž se bere v maximální denní dávce 15 g a maximálně po dobu 3 měsíců. Z čerstvé drogy lze také připravit tinkturu, čistý lupulin se spíše nabízí ve formě komerčních přípravků. POZOR: U citlivých jedinců může vyvolat chmel alergickou reakci, a to nejen při jeho užívání, ale i při jeho sběru.
Informace v tomto odstavci částečně převzaty z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 2.

Další využití:
Chmelové šištice rostoucí na samičích rostlinách se používají při výrobě piva (v tomto případě se ale nepoužívají šištice z planě rostoucího chmele). Chmel pivu nejen dodává hořkou příchuť, ale také jej konzervuje.
Chmelové šištice se také užívají v průmyslu farmaceutickém, kosmetickém a potravinářském.
Velmi mladé, na jaře rašící lodyžní výhonky zvané chmelíček nebo pazoušky lze použít podobně jako chřest nebo je přidat např. do zeleninových salátů. Starší a tedy i tvrdší výhony je třeba před požitím krátce uvařit, případně je např. přidat do zeleninové polévky.
Kouření chmele má údajně podobné účinky jako kouření marihuany (však také konopí patří do stejné čeledi jako chmel), může však být doprovázeno nepříjemnými vedlejšími účinky a může prý vyvolat i závislost. Jiné zdroje však jakékoliv účinky vyplývající z kouření chmele popírají.

Chmel v Českém herbáři z roku 1899:
Chmel (Humulus) jest ovíjavá, mnoholetá rostlina s lodyhami 20-40 stop vysokými; listy jsou pilovité, nahoře jakož i lodyha, drsné. Květy prášníkové jeví se v úžlabních a konečních latách, pestíkové ve vejčitých jehnědách, z nichž povstane šištice, obsahující malé nažky a silně páchnoucí, kořennou hořkou chutí vynikající zrnečka (mouku chmelovou).
Roste v písčitých krajinách v místech před větrem chráněných. Rozmnožuje se odnožemi.
Hlavní užitek jeho jest ten, že se vaří z něho pivo. V lékařství potřebuje se proti vodnatelnosti, špatnému zažívání, vařen ve víně proti žloutence.
Mladé letorosty chmelové požívají se z jara co salát (zelenina).

Zdroj: Botanika. Wendys

Citát pro tento den 76

9. července 2014 v 8:37 | čajovna |  Citáty
Překážky jsou to, co vidíte, když se přestanete dívat na svůj cíl. - Brian Tracy

Hořec žlutý

9. července 2014 v 8:33 | čajovna |  Babiččin herbář

GENTIANA LUTEA L. - hořec žlutý / horec žltý

Syn.: Asteris lutea (L.) Borkh.
Čeleď: Gentianaceae Juss. - hořcovité

Rozšíření: vyskytuje se především v Alpách, na Balkánském a Apeninském poloostrově, kde je původní. Může růst i jinde v horách, kde však pochází z výsadby. U nás roste nepůvodně v Krušných horách, Krkonoších, Orlických horách, na Šumavě, v Hrubém Jeseníku.

Ekologie: Roste na horských loukách a pastvinách. Na lokalitách roste velmi izolovaně, většinou jde pouze o přežívající populace, jen výjimečně se úspěšně rozmnožuje. Může být také pěstován a případně zplaňovat.

Popis: Statná, až přes 1,5 m vysoká vytrvalá bylina s mohutným oddenkem. Lodyha je dutá s velkými přízemní listy, které jsou široce vejčité až kopinaté, lodyžní listy jsou taktéž velké, výrazně žilkované (5-7žilné), dlouhé až 30 cm, široké až 15 cm, ve spodní části lodyhy krátce řapíkaté, v horní části přisedlé a vstřícné. Květenství je nahloučené v paždích horních listů a na vrcholu taktéž sevřené a tvoří jej 6-12 velkých květů s výrazně žlutou trubkovitou korunou. Kvete od června do srpna.

Využití: Druh byl v 1. polovině 20. století vysazován pro farmaceutické účely. U nás bývá pěstován pro okrasu nebo pro obsah hořkých glykosidických látek využívaných k výrobě likérů (především v minulosti). Drogu obsahuje kořen - Radix gentianae.