Červen 2014

Citát pro tento den 67

30. června 2014 v 8:54 | čajovna |  Citáty
Když to není správné, nedělej to, když to není pravda, neříkej to. -- Marcus Aurelius

Devětsil lékařský

30. června 2014 v 8:47 | čajovna |  Babiččin herbář

Petasites hybridus - devětsil lékařský
Syn.: Tussilago hybrida, Tussilago petasites, Petasites officinalis

Čeleď: Asteraceae - hvězdnicovité (složnokvěté)

Rod
Petasites zahrnuje 18 druhů, které rostou v Evropě, Asii a v Severní Americe.

Popis:
Vytrvalá, za květu 10 až 40 cm a za plodu až 130 cm vysoká bylina. Lodyha nese nafialovělé nebo alespoň na špičce růžové šupiny. Květy v hustých hroznovitě uspořádaných úborech, narůžovělé až růžovo fialové, dvoudomé, samčí květy asi 2x větší nežli samičí a na delších stopkách. Listy srdčitě okrouhlé, přízemní, řapíkaté, objevují se až po odkvětu, dosahují až 60 cm šířky a až 100 cm délky. Kvete v III až V.
Latinský rodový název je odvozen od řeckého slova petasos=široký klobouk (velkými listy devětsilu si lidé chránili hlavy před sluncem).

Stanoviště:
Vlhké nebo lužní lesy, lesní prameniště, rokle, podél lesních potoků, vlhká rumiště, na půdách humózních a kamenitých.

Rozšíření:
V ČR roztroušeně, hojněji v horských a podhorských oblastech. Celkově roste ve střední a jižní Evropě, zdomácnělý v Evropě severní a dále roste v západní a severní Asii.

Léčitelství:
Sbírá se zejména oddenek (Radix petasitidis), někdy také list nebo květ. Oddenek se sbírá časně na jaře a po omytí se suší ve stínu při teplotách do 40 °C. List lze sbírat kdykoliv od jara do podzimu.
Oddenek obsahuje silici (asi 0,1%), hořčiny, sliz, třísloviny, petasin (asi 1%), isopetasol, inulin, fenol, cholin, sloučeniny síry, kyselinu angelikovou a minerální soli, v květech je navíc přítomna kyselina tanová a dextrin.
Droga působí protikřečově zejména při chorobách dýchacích cest, ale i při křečích žaludku, močového ústrojí či žlučníku, výrazně utišuje kašel, osvědčila se při astmatu, dně, reguluje látkovou výměnu, působí protirevmaticky, močopudně a proti zácpě. Čerstvé, jemně naklepané listy se užívají jako obklady na odřeniny či při výronu kloubu, kořene se zejména v minulosti užívalo proti střevním parazitům (hlístům) a vzhledem k tomu, že devětsil (na rozdíl od řady podobně působících drog) nemá nežádoucích vedlejších účinků, lze jej aplikovat i u dětí. Vnitřně se podává ve formě macerátu, nálevu (1 čajová lžička na šálek vody, 3x denně) nebo prášku, lze ji podávat i s vínem či s medem či ovesnými vločkami např. při kašli, horečkách nebo při potížích s močením. Droga však bohužel nepříjemně páchne, takže její užití může u citlivých osob vyvolat nevolnost (z tohoto důvodu se jen zřídka podává samostatně, ale spíše se přidává do směsí).
Informace v tomto odstavci převážně převzaty z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 1.

Devětsil v Českém herbáři z roku 1899:
Devětsil (Petasites officinalis) roste v celé Evropě podle potoků, na vlhkých lukách, kvete v březnu a dubnu. Kořen má silný; listy 1-2 st. široké, ledvinkovité; dutá lodyha jest červená; květ také.
Považován dříve za účinný lék proti moru. Kořen má zápach silný a protivný, a potřebuje se proti dýchavičnosti a padoucnici.

Zdroj: Botanika. Wendys

Citát pro tento den 66

29. června 2014 v 8:45 | čajovna |  Citáty
Máte deset minut na to, abyste uvedli myšlenku v čin, než se opět vrátí do říše snů.
-- Buckminster Fuller

Lidové rčení 8

29. června 2014 v 8:43 | čajovna |  Lidová rčení
Kde síla vévodí, ku právu se nechodí.

Česnek medvědí

29. června 2014 v 8:40 | čajovna |  Babiččin herbář


Botanická charakteristika:
Vytrvalá, 20 - 40cm vysoká bylina s podzemní cibulí. Rostlina medvědího česneku má zpravidla 20 až 60 milimetrů dlouhou cibuli, která má průsvitné šupiny. Listy pouze přízemní, elipticky kopinaté, řapíkaté. Květenstvím je polokulovitý okolík. Korunní lístky bílé, drobné. Suchomázdřitý toulec je bělavý, vejčitě podlouhlý, záhy opadavý, skládá se ze 2-3listenů. Plodem je tobolka.

Místa výskytu:
Česnek medvědí je lesní druh, roste v lužních a listnatých, kolem potoků, na úpatích svahů. Má rád vlhké, humózní a kypré půdy na polostinných místech. Často se vyskytuje hromadně a vytváří krásné koberce bílých květů.

Doba květu: 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

Význam a zajímavosti:
V době květu vytváří porosty česneku medvědího bujnou vegetaci a návštěvníka lesa upoutá silná typická česneková vůně. Listy česneku po odkvětu rychle vadnou a vytváří se tak prostor pro další rostliny lesa.

Léčivá rostlina.

Česnek medvědí je jednou z nejznámějších rostlin lidového lékařství a má mnoho způsobů využití. Sbírají se listy, nať i cibule. Jeho účinky jsou však menší než u česneku setého (liší se obsahovými látkami). Jako všechny ostatní druhy rodu Allium obsahuje i čenek medvědí silice se sirnými sloučeninami. Účinné látky působí v mnoha směrech. Droga z česneku se může použít při nachlazení, při onemocnění horních cest dýchacích, má baktericidní účinky. Působí rovněž fungicidně, ničí mykózy a plísně. Snižuje také krevní tlak a působí proti kornatění cév. Používá se jako prostředek ničící střevní baktérie, dále také proti nadýmání, proti střevním parazitům.

Česnek medvědí jako koření
Mladé listy sbíráme v dubnu a květnu (cibulky až koncem léta a na podzim). Listy česneku medvědího sbíráme na jaře, umyjeme je a konzumujeme v syrovém stavu. Také ho můžeme připravit jako salát, či součást přílohy při zdobení jídel. A taky všude tam kde bychom jako koření použili česnek, cibulovou nať či pažitku. Chutné jsou i cibulky česneku. Drobně nakrájené je přidáváme na chléb s máslem, sýrem, slouží také jako koření do hotových polévek, omáček, na brambory a další jídla. Listy můžeme připravit i jako špenát či salát.
Používáme-li je ve větším množství, mají štiplavou chuť, proto bychom je měli při přípravě jako špenát vylepšit tím, že je smícháme s kopřivou.
Jednoduše - můžete rvát úplně kamkoliv jako čerstvou bylinku, výtečný je i na tepelné zpracování.
Česnek medvědí se užívá čerstvý, jeho účinky se sušením ztrácejí. Proto se pro dlouhodobější užívání vyrábí z listů tinktura, kterou přidáváme do vody nebo čaje.
Šťáva z listů se někdy používá jako hmyzí repelent. V minulosti se šťávy z česneku využívalo při desinfekci v domácnostech.
Často pěstován jako okrasná rostlina v zahradách a parcích.

Zdroj: internet, autor neznámý

Česnek kuchyňský

29. června 2014 v 8:39 | čajovna |  Babiččin herbář

Česnek kuchyňský (Setý) - Allium sativumPro člověka pocházejícího ze severu, představuje česnek typickou bylinu z oblasti kolem Středozemního moře, nerozlučně spjatou s tamější kulturou stravování. Ale i u nás se stále více cení jeho vlastnosti, především schopnost povzbudit chuť k jídlu.
Česnek kuchyňský můžete pěstovat i na parapetu, i když jen v docela malém množství.
Česnek kuchyňský (Setý) je bylina středoasijských stepí. Již staří Egypťané si bylinky velice vážili. Dělníci, kteří stavěli pyramidy, dostávali česnek místo části své mzdy.
Využití
Ale i na severu se česnek pěstuje již po staletí. Vikingové dávali každému muži z posádky lodi plavící se po moři jednu palici česneku denně. Věděli tedy, že kromě blahodárného účinku na zažívací trakt je zdrojem vitaminu C a tedy obranou před četnými nemocemi.
Na podzim vysaďte stroužky česneku na záhon ve sponu 20 cm a do hloubky 6-8 cm. Česnek je relativně odolnou bylinkou. Stroužky záhy zakoření a vytvoří dlouhé a úzké listy. Některé listy můžete ještě na podzim odříznout a použít jako koření, bylince to neuškodí.
Když v létě příštího toku začnou listy vadnout, cibule ze země okamžitě vyjměte. U nás jsou většinou menší, potažené jemnou, růžovou šupinou. Než je uskladníte, nechte je na slunci důkladně oschnout a odstraňte z nich zbytky zeminy.
Jednotlivé stroužky česneku můžete vysadit i na jaře. Sklízet však budete o něco později než při podzimní výsadbě a také výnos bude nižší.
Kuchařky dávají přednost paličákům (odrůdy Ropal, bzenecký a znojemský), jejichž stroužky jsou větší.

Citát pro tento den 65

28. června 2014 v 8:05 | čajovna |  Citáty
Nikdy nezestárne ten, kdo si uchová schopnost vidět krásu. -- Franz Kafka

Popraskané paty

28. června 2014 v 8:03 | čajovna |  Cesty ke zdraví
Mnoho z nás se domnívá, že o nohy není potřeba nějak zvlášť pečovat. Na nohy přeci nikdo nekouká. Jenže to je velký omyl. Zejména v letních měsících, kdy vyměníme uzavřené boty za sandály, pantofle a střevíčky, se projeví naše celoroční péče. A pokud navíc stále nosíte ty samé boty není divu, že vás na nohách trápí kožní problémy v podobě puchýřů, otlaků či praskajících pat. Boty je dobré střídat a také dezinfikovat. To platí u všech druhů obuvi, nejen u uzavřených. Také samozřejmě nezapomeňte na ponožky z kvalitních materiálů. Syntetické vám mohou přivodit nejeden problém.
Pokud vás trápí popraskané paty, nejen, že to není příliš vábné na pohled, ale bývá to i velmi bolestivé. Jedná-li se o drobné prasklinky, můžeme je léčit babskými recepty. Pravidelné drbání pat pemzou je nejlepší prevence, tu by měl mít každý člen rodiny z hygienických důvodů vlastní. Pro léčbu popraskaných pat sáhněte do přírody a vsaďte na bylinky. Např. heřmánek je univerzální a skutečně pomáhá. Vhodná je směs se semeny pískavice anebo komonice s kořenem kostivalu. Je však možno přidat i další rostliny - ovesnou slámu, měsíček, březové listí, lněné semínko či listí jitrocele. Bylinkové koupele fungují nejen jako prevence, ale i jako léčba ve
chvíli, kdy nám již paty praskly. Jestliže si se svými chodidly nevíte rady, navštivte pedikérku, která vám poradí, jak o ně správně pečovat. Pokud ovšem máte větší než kosmetické problémy, je dobré navštívit odborného lékaře.
Nepodceňujte péči o své nohy, nosí vás celý život a jsou vaší vizitkou

Zdroj: Jiskra Benešov

Ovocná omáčka z kiwi a banánů

28. června 2014 v 8:03 | R. Petříčková |  Letní recepty

Léto budiž stvořeno k lehkému jídlu a navíc mám doma dvě kuchařky o vitariánství a jednu o vaření bez cukru, takže chtě nechtě, budu to tady asi občas zásobovat pěknými vychytávkami pro horké dny.

Tato omáčka sice vznikla ještě v zimě, ale pro rychlé pohoštění je jako dělaná po celý rok.

Hodí se na cokoliv. Na meloun, na krájené ovoce, na ořechy nebo na müsli.

Do mixéru vložte dva zralé banány a jedno zralé kiwi a nechte chvíli promixovat. Vznikne neuvěřitelně lahodná omáčka s černými očky po kiwi semínkách.

Nevypadá to možná vábně, ale pište si, že ve vás zmizí velice rychle, tak je dobrá.

Čekanka obecná

28. června 2014 v 8:02 | čajovna |  Babiččin herbář

Čeleď: Asteraceae - hvězdnicovité (složnokvěté)

Popis:
Vytrvalá, mléčící bylina i přes 1 m vysoká, která v prvním roce vyhání růžici listů, stonek vyrůstá obvykle až v roce druhém. Stonek větvený, zprohýbaný, poměrně slabý, ale tuhý, přízemní listy kracovité, horní lodyžní podlouhle kopinaté, slabě chobotnatě zubaté. Květy asi 3 až 4 cm v průměru, modré, vzácně růžové nebo bílé. Kvete v VII až X.
Květy čekanky byly v minulosti přirovnávány ke smutným očím dívky, která očekává návrat milého z vojny - a odtud také zřejmě vznikl český název rostliny.

Stanoviště:
Ruderální porosty podél cest, železniční náspy, pole, mýtiny, světliny, sušší louky, meze, příkopy, pustá místa.

Rozšíření:
V ČR hojně, v podhůří jen roztroušeně, celkově takřka celá Evropa, severní Afrika, západní Asie, u nás od nížin až do vyšších pater podhůří. Jako pěstovaná rostlina byla zavlečena na Sibiř, do východní Asie, Severní i Jižní Ameriky, jižní Afriky, do Austrálie, na Nový Zéland.

Léčitelství:
Sbírá se kořen (Radix cichorii), někdy i nať (Herba cichorii) nebo list (oboje nejlépe před rozkvětem) nebo květ, jenž je nejlepší hned v rozkvětu. Kořen se sbírá na podzim (září až listopad) nebo na jaře, po sběru a po omytí se rozřeže na asi 15 cm dlouhé kousky a suší ve stínu nebo při umělém sušení při teplotě max. 50 °C. Kořen je dlouhý až 30 cm a v průměru mívá okolo 15 mm. Květ se sbírá nejlépe za slunečného počasí v odpoledních hodinách.
Droga obsahuje glykosidickou hořčinu intybin (reguluje činnost trávící soustavy a ovlivňuje činnost jater, slinivky a krevní soustavy), dále inulin (15 až 20%, podle některých zdrojů i 40% - inulin je hydroskopický bílý prášek bez chuti a zápachu, špatně rozpustný ve studené vodě, ale dobře ve vodě teplé, který se používá jako výživa pro diabetiky, k získávání ovocného cukru a jako diagnostická pomůcka při měření činnosti ledvin), silici, cholin, třísloviny, manit, arginin, sliz, terpenové hořčiny a větší množství minerálních látek.
Droga povzbuzuje chuť k jídlu, působí mírně projímavě, močopudně a žlučopudně, má vliv na látkovou výměnu, užívá se při žlučových kaméncích, zánětech močových cest, při ledvinových kaméncích, při nechutenství, zácpě. Dle J.A.Zentricha dále léčí záněty zažívacího ústrojí, zlepšuje činnost srdce, příznivě působí na funkci jater a žlučníku. Zevně lze aplikovat při některých kožních chorobách (vyrážky, vředy, uhry), očních zánětech (užívá se výhradně květ) nebo na zanícené či opuchlé klouby. Lze ji použít při léčbě jaterních chorob (žloutenka) i v léčbě nemocí sleziny. Obvykle se užívá nálev jedné čajové lžičky na 200 ml a to 2x až 3x denně. Droga se rovněž často míchá s jablečníkem, heřmánkem nebo smetankou. Čerstvá šťáva z kořene vmasírovaná do pokožky hlavy podporuje růst vlasů.

Užití:
Zatímco v léčitelství lze využít planě rostoucí čekanky, pro další využití je čekanka pěstována ve dvou odrůdách:
Listová čekanka (Cichorium intybus var. foliosum) pochází ze Středomoří nebo z Egypta a znali ji již lidé v době Antiky a již tehdy ji konzumovali jako salátovou zeleninu s léčivými účinky. Dodnes je v některých oblastech Evropy (Španělsko, Franci, Itálie) připravován z jejích listů sirup, velmi chutné jsou prý i mladé listové výhonky uvařené ve slané vodě a potřené máslem. Někdy koncem 18. století nebo počátkem století 19. zahradník v bruselské botanické zahradě nechal přezimovat kořeny listové čekanky pod vrstvou země. Když zem rozhrnul, zjistil, že čekanka vytvořila tzv. puky, což jsou nahloučené a k sobě pevně přitisklé listy bez zeleného barviva. Dnes jsou čekankové puky často pěstovány jako jemná, zimní, lahůdková zelenina zejména v západní Evropě. Připravují se jako sladkokyselé saláty, saláty se smetanou nebo jogurtem, dušené na másle nebo zadělávané na smetaně. Právě v zimních měsících jsou zdrojem nejen vitamínu C, ale také karotenu či glykosidu intybinu (viz. výše).
Z kořenové čekanky (Cichorium intybus var. sativum nebo radicosum), resp. z jejích sušených kořenů se připravuje již od 17. století náhražka kávy, tzv. cikorka (podle latinského názvu čekanky). Pražením kořenů přítomný inulin a další cukry karamelizují, čímž vzniká tmavohnědé zbarvení cikorky, hořčiny se částečně rozkládají, při kterémžto procesu se uvolňují aromatické látky. Význam cikorky značně vzrostl v době napoleonských válek, kdy byl omezen dovoz kávy do Evropy.

Cibule kuchyňská

28. června 2014 v 8:02 | čajovna |  Babiččin herbář

Allium cepa
Místa výskytu:
Pěstuje se na polích a na zahradách, výjimečně zplaňuje na skládkách zahradního odpadu v okolí obcí nebo zahrádkářských kolonií. Zplanění je však krátkodobé.
Význam a zajímavosti:
Cibule kuchyňská je jednou z nejstarších lidstvem užívaných cibulovin. Prapůvodem pochází ze střední Asie (Pákistán, Afgánistán a Írán). Doloženo je pěstování cibule sumerskými národy v období 4 000 let př. Kr. Cibuli pěstovali rovněž Egypťané a starověké národy Řeků a Římanů, od kterých se rozšířila do střední Evropy. Prapředkem cibule kuchyňské je pravděpodobně Allium oschaninii, cibule, která planě roste ve střední Asii. V průběhu věků došlo k cílenemu šlechtění, dnes existuje mnoho odrůd, které se odlišují tvarem či barvou cibulí ale také chutí.
Cibule kuchyňská je využívána hojně v kuchyni při přípravě nejrůznějších pokrmů. Určitě se každý již setkal při krájení cibule s podrážděním očí a následným slzením, což způsobuje při krájení uvolňovaná sulfonová kyselina. Tato nepříjemnost zaujala novozélandské vědce natolik, že se pokoušejí geneticky upravit cibuli tak, aby vytvořili cibuli, při jejímž krájení již nebudeme slzet. Taková cibule by mohla být na trhu koncem tohoto desetiletí.
Léčivá rostlina.
Cibule kuchyňská obsahuje vitamíny A, B, C, dále různé stopové prvky, např. fosfor, železo, vápník, draslík, mangan, měď, zinek či síru. Syrovou cibuli nebo její stonek se doporučuje konzumovat pravidelně, protože je zdraví prospěšná, má zejména antibakteriální a fungicidní účinky. Cibule je močopudná a využívá se při léčbě ledvin, má desinfekčná účinky v trávícím traktu.
V lidovém léčitelství je oblíbeným lékem na angíny a různá nachlazení sirup z cibule, který se vyrobí z nasekané cibule prokládané cukrem. Šťáva tohoto sirupu se podává po lžičkách. Užívá se rovněž šťáva z čerstvé cibule společně s medem.
Využívá se při hojení ran a jizev. Po včelím bodnutí se šťávou z cibule potírá místo vpichu, rovněž se užívá při plísňových kožních onemocněních. Šťáva z cibule je známým prostředkem užívaným proti vypadávání vlasů, který se vtírá na postižená místa.
Mnoho zahrádkářů pěstuje cibuli, protože se traduje, že cibule odpuzuje hmyz a krtky.
Ochrana:
Není ohrožená.
Nepůvodní druh květeny České republiky. Adventiv. Archeofyt.
Synonyma:
Allium ascalonicum auct. non L.
Allium salota Dostál

Citát pro tento den 64

27. června 2014 v 8:09 | čajovna |  Citáty
Svůj cíl stát se milionářem si nestanovte kvůli penězům, ale kvůli tomu, co z
vás bude, až se milionářem stanete. -- Earl Schoff (mentor Jima Rohna)

Citát pro tento den 63

26. června 2014 v 3:29 | čajovna |  Citáty
Rozškrtnout zápalku má mnohdy větší cenu, než proklínat temnotu.
-- Don Tonino Bello

David Deida: Intimní splynutí

26. června 2014 v 3:29 | čajovna |  Knížky pro ostatní

Kontroverzní, přemýšlivý a hluboce spirituální autor nás v této své další velmi intimní knize dovede údajně až za hranice rovnováhy. Opět, stejně jako ve všech svých předchozích knihách David Deida vysvětluje základní rozdíly v jakési vnitřní esenci a povahovém instinktivním nastavení můžu a žen, ale v této knize vystupuje jeho praktičtější mysl. Zatímco v Cestě pravého muže jsem jásala vůbec nad rozřešením celého problému muž a žena…. Jejich rozdíly, jejich Venuše a Marsy, ne úplně se mi dostávalo návodu, jak to tedy celé skloubit anebo jen v náznacích.
V Intimním splynutí se autor často vrací a stále dokola se snaží vyřešit, jak tyto dva elementy - mužský a ženský - postavit tak, aby mohla vyniknout naše přirozená povaha a zároveň tomu druhému prospět. A k tomu je třeba plné pochopení nejen sebe samých, ale i respektu k přirozenosti toho druhého.
A když se člověk zamyslí, a nemusí to být ani nijak hluboká myšlenka, zjistí, že mnohdy je právě toto základní nepochopení zdrojem všech partnerských neshod a vlastně nakonec i méně i více nejapných obecně zažitých vtipů.
"Když mi Ofélie přinese sklenici vody darem, který od ní přijímám, není voda sama o sobě. Když mi přinese svačinku, kterou mi láskyplně připravila, není jejím darem samo jídlo. Jako jedinečný dar zakouším a oceňuji její péči, její podporu, to,jak mě posiluje a obnovuje mé síly, když pracuji a směřuji ke svému poslání. Je to dar energie a pozornosti, který mi věnovala. Osvobodila moji energii a pozornost například od nutnosti, abych se sám staral o své pití a jídlo, a nyní mohu bez starostí pokračovat, plně pohroužený do své práce.
Vím, že pro některé lidi s ženskou sexuální esencí je tohle těžké pochopit. Zdá se tak snadné přestat na chvíli myslet na práci a sdělit partnerovi, že oceňujeme jeho péči. Jenže to znamená ztratit soustředění a přerušit tok myšlenek, a proto to pro mužskou sexuální esenci už takový dárek nepředstavuje.
Musíme se naučit chápat rozdíly mezi mužstvím a ženstvím, pokud je máme plně oceňovat, místo aby nám vadilo naše rozdílné vyladění, touhy a potřeby."
A to je naprosto klíčová věta - naučit se chápat nejen sebe, ale i toho druhého a POTOM přijde to vyladění…naladění na druhého. Najednou se i v nás samých otevře pokora a obdiv nad tím, co nám příroda dala. Nám ženám právě tu touhu pečovat a poskytovat zázemí, a v muži se třeba více projeví touha chránit svou rodinu, jít dravě za svým cílem… a jeden druhému budou imponovat v onom druhém pólu jejich esence.
Jak prosté. Jak pochopitelné, ovšem jak v reálném životě nesmírně těžké.
Opět se tu dozvídáme, že dnešním mužům chybí proces iniciace, při kterém by vstoupili do světa mužů díky zážitku své vlastní síly, konfrontaci s jeho limity a mohli si naplno uvědomit své mužské sexuální jádro, které ho potom na cestě životem povede pevně, zpříma a s otevřeným srdcem. Autor tu popisuje ryzí esenci mužství, jeho sílu a i způsoby, jak zacházet s přirozenou agresivitou, stejně jako do maxima vyvedené něžné a poddajné, měkké ženské síly. Dotýká se také fungování světa a politiky, která je zaměřena mužským směrem a proto jí chybí řešení individuálních potřeb lidí a jejich životní pohody.
David Deida naprosto mění zažitá klišé, oceňuje ženství a jeho přirozené "zvaní"… ve světě, kdy jsme si zvykli, že přímost a mužská fakta jsou prostě více čestná, než jemné svádění, dávání energie a pečování.
Kniha, která je opět psána s takovou něhou, důrazností a láskou opravdu pomáhá procitnout z často spletitých vztahů mužů a žen, ale i když přiznávám, že pocity z četby jsou velice pozitivní, nakonec stále platí, že ve vztahu se musí snažit oba - nikoliv jen jeden…
Ale i o tom tato kniha je.
A co je za onou "hranicí rovnováhy" si musí čtenář najít sám. Obávám se, že ono sdělení mezi řádky bude pro každého naprosto jiné.


Sandra Ingerman, Hank Wesselman: Probuzení do duchovního světa

26. června 2014 v 3:28 | čajovna |  Ezoterické knihy

"Šamani vidí svět jako sen a umění snít považují za nástroj, který je třeba zvládnout, abychom dokázali v nekonečných stavech reality najít správný směr. Jednotlivé podrobnosti snění se zřejmě od kultury ke kultuře a od šamana k šamanovi liší, ovšem obecné chápání významu snů je v zásadě podobné. Šamani se domnívají, že všechny světy jsou sny a že snící, jenž sní také sebe a jehož sní onen sen, může tyto sny utvářet, měnit, snít znovu a řídit jejich směr. Na rozdíl od dnešní většinové společnosti nepovažují šamani svět za pevně danou realitu. Jejich pohled je mnohem optimističtější a flexibilnější…"
Tak to je ukázka z knihy, která má čtenáři pomoci pochopit šamanskou cestu přímého poznání. Jako úplně obyčejný čtenář, kterému je šamanismus na hony vzdálený, jsem touto knihou proplula se zvláštními pocity pokory. Snad za to může úctyplný literární a informační styl obou autorů.
Snad za to může i poslech nahrávek, které k této knize na svých stránkách zveřejňuje také nakladatelství Synergie. Mohu-li tedy těchto pár desítek minut mystické hudby, která mne dovede do hlubin mé duše, považovat za pravé šamanské poselství, chápu, proč se toto téma stává spíš víc komerční než hluboké.
Moudrost šamanismu totiž proniká velice hluboko a obsahuje i kontroverzní prvky, jako jsou halucinogenní drogy nebo podstata založená, jak bylo výše napsáno v ukázce, na snění. Najednou to všem přijde mimo realitu. Živná půda pro různé extrémní názory a extrémní prezentace.
Tady nám autoři opravují mínění o člověku, kterému se říká šaman.
A nejen to.



O vegetariánství | Chvála vegetariánství

26. června 2014 v 3:28 | B.Hejný |  Zelená kuchyně
V poslední době se mě docela dost lidí ptá, proč jsem se stal vegetariánem? Na tuto otázku většinou odpovídám lakonicky: A proč vy nejste vegetarián? V naší kultuře však tento způsob stravování získal, samozřejmě neprávem, tak trochu posměšný a pejorativní nádech. Rozhodl jsem proto napsat o tom seriozní článek a ukázat v něm nějaké svoje osobní zkušennosti, který by inspiroval další případné následovníky.
Neboť se domnívám, že není nic přirozenějšího, než-li vegetariánství. Mnoho lidí se domnívá, že je vegetariánství spojené s nějakým sektářstvím, případně, že budou muset vstoupit do nějaké organizace. To samozřejmě není podmínkou pro přijetí vegetariánství. Neboť stát se vegetariánem je záležitost čistě individuální a s výše jmenovanými důvody nemá nic společného.
I když je tak trochu pravdy na tom, že kdo se vydá na skutečnou duchovní cestu, stane se vegetariánem. Protože nám to pomáhá v našem vývoji a očišťujeme tak tělo, mysl a ducha. Podle toho, v jakém jsou tyto složky ve vzájemném souladu či nesouladu, se odvíjí další náš život.



Vivekananda

26. června 2014 v 3:28 | čajovna |  Vivékánand

Svámí, 12.1.1863 - †4.7.1902, mnišské jméno Naréndranátha Datta, indický náboženský myslitel a sociální reformátor. V roce 1882 se setkal s Rámakrišnou a celý další život věnoval rozvíjení a šílení jeho ideji; propagoval reformovaný hinduismus nejen v Indii, ale i v Evropě a Americe. V roce 1897 zorganizoval náboženskou reformní společnost Rámakrišnova mise - středisko náboženské činnosti v Indii, Evropě a Americe. Na rozdíl od Rámakrišny dobře znal evropskou filozofii a kulturu a prošel vlivy zejména H. Spencera, A. Schopenhauera, I. Kanta, J. S. Milla, D. Huma, A. Comta. Vivékánanda spatřoval spásumo derního člověka v obratu k náboženské a duchovní zkušenosti. Hlásal duchovní jednotu všech náboženství, avšak trval na primátu indické národní myšlenkové tradice, nazývaje hinduismus matkou všech náboženství. Za filozofický základ hinduismu pokládal védantu, již syntetizoval jednak s filozofickými myšlenkami sánkhjy a jógy, jednak s některými pojmy západoevropské filozofie. Nauku o iluzornosti empirického světa odmítal; tvořivou činnost interpretoval jako projev božské hry. Ideál asketické osobnosti spojoval s požadavkem aktivní služby lidstvu a v hinduistickém "morálním slabošství" spatřoval vliv pasívního buddhismu. V názorech na společnost zastával teorii čtyř fází postupného vývoje od vlády kněží a vojáků přes vládu obchodníků až k vládě dělníků; té podle Vivékánandy patří budoucnost. Učení Vivékánandy našlo stoupence zejména mezi indickou, ale též americkou a evropskou inteligencí.

Vidjaranja

26. června 2014 v 3:27 | čajovna |  Vidjaranja
13. století
Velký a slavný světec, považovaný za zakladatele Karnataky. Když hinduismus a hindská kultura čelila v jižní Indii nebezpečí, dodal naději a inspiraci dvěma bratrům - Hakkovi a Bukkovi, aby odrazili nepřátele.
Založil nadaci ve městě Vidžajanágar, které se později stalo státem. Jako jeho premiér pomáhal králům.
V roce 1331 se Vidjaranja stal dvanáctou hlavou šankaráčarjovy Šarada Píthy ve Šringeri. Psal komentáře ke Čtyřem Védám a Upanišadám. Když dosáhl věčné blaženosti v roce 1386, bylo mu nejspíš 118 let.

Vasišta

26. června 2014 v 3:27 | čajovna |  Vasišta

Věří se, že se Vašišta zrodil silou Brahmovy vůle. Byl velký asketa, ale pro dobro světa se nestal mnichem a oženil se. Vzal si Arundhati, které je známá pro svoji počestnost a oddanost svému manželovi. Poblíž hvězdy souhvězdí Velkého vozu jménem Vašiš je malá hvězda, kterou Hindové pojmenovali Arundhati. Každá nevěsta v den svatby tuto hvězdu uctívá, aby tak symbolicky přijala počestnost a oddanost.

Celer

26. června 2014 v 3:26 | čajovna |  Babiččin herbář

Celer patří mezi nejhodnotnější zeleninu. Obsahuje mnoho vitaminů - A, C, skupiny B ve vyváženém poměru, i mnoho minerálních látek - vápník, hořčík a draslík. Zásluhou obsahu éterických olejů má zvláštní příjemné aroma a jedinečnou chuť. Výhodné u celeru je to, že hlízy se dají spolehlivě skladovat celou zimu, a tak poskytuje v tomto období plnohodnotnou zdravou výživu. Také tady však platí, že celer konzumujeme nejlépe v syrovém stavu. Hlízy dolní části stvolů i listy přidáváme do různých salátů, nadrobno nakrájené nebo nastrouhané podáváme jako přílohu k různým pokrmům.
K léčebným účelům se používají celerová semena, z nichž se dělá studený výluh nebo syrová šťáva z kořenové bulvy, kterou lehce získáme v odš´tavovači. Pomleté semeno můžeme použít jako náhražku soli při vyloučení chloridu sodného ze stravy. Celer má močopudné účinky, současně šetrným způsobem pomáhá snižovat tělesnou hmotnost. Dobrý je při nemocech ledvin, močového ústrojí, dně, revmatismu a při odtučňovacích kúrách. Prospívá i při nemocech dýchacích cest a astmatu. Zlepšuje trávení a podporuje chuť k jídlu. Zároveň s řepou je hlavní složkou šťávových léčebných kúr proti rakovině. Komplex látek v celeru vyživuje nervy a dodává tělesným buňkám energii, odstraňuje podrážděnost a depresivní stavy.
O významu vitaminů skupiny B se mnoho hovoří, jeho jednotlivé složky se doporučují v tabletkách a přidávají se také do výrobků z obilnin, kterým jsme té přírodní vzali při zpracování. Pokud některou složku tohoto vitaminu předávkujeme, způsobíme si symptomy nedostatku ostatních složek a více škody než užitku. Ideálně vyvážený komplex vitaminu B v čerstvém celeru nám mnohem lépe doplní jeho potřebu, než častokrát drahé umělé vitaminové tabletky. Stačí denně vypít jeden decilitr čerstvé celerové šťávy.
Celer je dost silná rostlina. Při konzumaci jako potravy žádné předávkování nehrozí. Pokud se používá šťáva, může při vyšších dávkách dráždit vnitřní orgány, zvlášť ledviny, proto se nedoporučuje těhotným ženám.
Celerová pomazánka:
100 g očištěného celeru nastrouháme najemno, přidáme stejné množství nastrouhaného tvrdého sýru, 1 bílý jogurt a 2 stroužky prolisovaného česneku. Dochutíme dietní solí a bylinkami. Natíráme na celozrnný chléb.
Celer proti cukrovce:
Čerstvá celerová šťáva 1-2 dl denně pomáhá snižovat obsah cukru v krvi. O jeho užívání platí všechno, co v předcházejícím receptu o zelí, obě tyto osvědčené rostliny můžeme vzájemně střídat.
Zdroj: Léčením ku zdraví

Citát pro tento den 62

25. června 2014 v 8:01 | čajovna |  Citáty
Úsměv je nejkratší vzdálenost mezi dvěma lidmi. -- Borge Victor

Vasudev

25. června 2014 v 8:00 | čajovna |  Vasudév

Sadhguru Jaggi Vasudev je osvícený indický mystik a filantrop. Je zakladatelem Isha Foundation, spravující centra jógy po celém světě, včetně Indie a Spojených států.

Celá má práce spočívá ve zlepšení lidského vnímání. Nemám žádná učení. Nemám žádnou filozofii. Nemám žádné náboženství. Nemám žádný systém víry. Vše, co mám, jsou metody zlepšení lidského vnímání, protože to, co vnímáte, tomu rozumíte.

Bříza bělokorá

25. června 2014 v 8:00 | čajovna |  Babiččin herbář


Betula pendula - bříza bělokorá (bříza bradavičnatá, bříza bílá)
Syn.: Betula alba, Betula verrucosa, Betula atrata, Betula microlepis
Slovensky: Breza previsnutá
Čeleď: Betulaceae - břízovité

Rod
Pendula zahrnuje asi 120 druhů, které rostou v mírném a arktickém pásu severní polokoule.

Popis:
Strom až 25 m vysoký s oválnou korunou. Borka za mlada hladká, žlutavě až načervenale hnědá, později bílá až šedobílá, loupavá, v dolní části kmene popraskaná. Listy střídavé, řapíkaté, trojúhelníkovité až vejčité, dvojitě pilovité, ke špičce zúžené, za mlada chlupaté, později lysé. Květy v jehnědách, samčí jehnědy po 1 až 3 na konci loňských větévek, přisedlé, 3 až 7 cm dlouhé, převislé, žluté až žlutohnědé, samičí jehnědy 1 až 4 cm dlouhé, stopkaté, zelené, zpočátku vzpřímené, po opylení převislé. Kvete v IV až VI, plodit začíná ve stáří 10 až 15 let a dožívá se až 150 let.

Stanoviště:
Světlejší lesy a jejich okraje, paseky, rašeliniště, pastviny, skály, na půdách chudších, sušších, i extrémně kyselých, stanoviště světlé, ve stínu brzy umírá.

Rozšíření:
V ČR velmi hojně až do nadmořských výšek cca 1000 m. Celkově roste v Evropě na severu až po polární kruh, na jihu po Pyreneje a Apeniny, na východě až k povodí řeky Leny.

Léčitelství:
Sbírá se zejména list (Folium betulae), nejlépe brzy na jaře, nejúčinnější jsou mladé, ještě lepkavé listy. Suší se ve stínu, teplota při umělém sušení by neměla přesáhnout 40 °C. Brzy na jaře (březen) je možno sbírat i březové pupeny (Gemmae betulae) nebo stáčet mízu (tzv. březová voda či šťává), jež je nejhodnotnější ještě před rašením listů (do kmene se navrtá 1 až 2 cm hluboká dírka, do níž se vsune hadička, z které pak šťáva odkapává do nádoby).
Droga obsahuje flavonové glykosidy (cca 2%), silice (cca 0,05 až 0,5%, v pupenech až 6%), pryskyřice, třísloviny (5 až 9%), vitamín C, karoteny, organické kyseliny, saponiny, minerální látky, betulalbin, olej, cukr a fytoncidy.
Březové listy působí močopudně, užívají se proto zejména při chorobách ledvin a močových cest či při "vodnatelnosti", uplatní se ale také při revmatismu a dně (v čaji či koupeli), údajně snižují i hladinu cholesterolu. Březové pupeny se užívají při zánětu kostí, při odvápnění kostí, harmonizují činnost slinivky a sleziny, pomáhají léčit záněty ledvin. Březová šťáva se osvědčila při revmatismu a při nedostatečné činnosti ledvin a zároveň je to lidový prostředek k ošetření vlasů.
List se podává ve formě čaje (1 polévková lžíce drogy se přelije šálkem vařící vody, 10 minut se luhuje, berou se 3 dávky denně) nebo koupele. Z březové kůry a dřeva se destilací vyrábí dehet, jenž nachází uplatnění zejména při kožních chorobách.
Informace v tomto odstavci čerpány převážně z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 1.

Další užití:
Vzhledem k tomu, že bříza dobře snáší znečištěné ovzduší a nemá velké nároky na živiny, je ideální dřevinou pro zalesňování různých zdevastovaných území. Její dřevo se používá při výrobě nábytku či jako topivo.

Pěstování:
V parcích se pěstuje několik okrasných odrůd břízy bělokoré, např. "Delacarlica" s listy hluboce laločnatými, "Purpurea" s purpurovými listy, "Laciniata" s listy zastřihovaně dělenými, "Youngii" s polopřevislými větvemi aj.
Bříza v Českém herbáři z roku 1899:

Bříza (Betula), známý strom štíhlý, 30-80 stop vysoký, s bílou hladkou korou; listy jsou řapíkaté, skoro trojhranné, dvakrát pilovité, lysé. Roste v lesích v celé Evropě až daleko na sever; kvete začátkem máje.

Listí a kůra mají hořkou chuť a považují se od lidu za lék; kůra užívá se proti zimnici, listy ženou na moč, zapuzují škrkavky a přikládají se na vředy. Z jara navrtává se kůra, načež vytéká z kmene hojně šťávy sladkokyselé, jež potřebuje se proti neduhům močových ústrojů a proti vyraženinám.

Z poupat mladých lisuje se olej, který se užívá proti zimnici, tripru a zevně proti hostci a vředům atd.

Ve Švédsku kladou kožku bílou pod tlapadla, by tak vzbudili pocení nohou, jestliže se zarazilo. Také v jiných kožních nemocech užívá se listí březového; odvar jeho slouží k umývání svrabu; při lišejích a vodnatelnosti zahalí se tělo v listí březové, načež vyrazí pot. Jest několik druhů - vůbec platí o užívání jich totéž.


Citát pro tento den 61

24. června 2014 v 8:14 | čajovna |  Citáty
Šťastný je ten, kdo se dokáže smát sám sobě. Nebude nikdy trpět nedostatkem
zábavy. -- Bourguiba Habib

Proč zdravá výživa?

24. června 2014 v 8:13 | čajovna |  Zelená kuchyně
Poslední dobou je o zdravé výživě slyšet ze všech stran. A proč vlastně? Proč bychom se vůbec měli nad svým jídelníčkem zamyslet? Proč do svého stravování investovat více času a zdánlivě i více peněz?
Od výživy se odvíjí náš zdravotní stav. Už jsme si jaksi zvykli, že nás občas bolí hlava, několikrát do roka nás skolí chřipka nebo silné nachlazení, o zažívacích potížích ani nemluvě. Automaticky pak sáhneme po tabletce. Když nezabere, bereme další nebo jinou. Je to pohodlné, doba je hektická a my se tak vcelku rychle můžeme vrátit do procesu. Ale právě tyto projevy jsou nenápadnými posly toho, že s naším tělem není něco v pořádku. Tabletka s nimi sice zatočí, ale za chvíli jsou tu znovu - buď v ještě větší míře nebo v jiné části těla. Nebo obojí.
Daří se nám potlačovat příznaky, ale příčiny přetrvávají. Proto je nutné brát naše zdraví jako celek. Všechny části našeho těla jsou propojené, funguje v podstatě jako jakýkoliv stroj, u kterého je nám jasné, že když se nějaká, i sebemenší, součástka porouchá, nefunguje. Nebo aspoň ne tak, jak by měl.
Lidské tělo má tu "výhodu", že destrukce neproběhne tak rychle, ale děje se tak pomalu a nám se často otevřou oči až v moment, kdy se ocitneme v nemocnici.
Východní medicína a mnoho jiných, tradičních, bere člověka jako bytost komplexní. Nahlíží do jeho psychiky, zajímá se o prostředí, ve kterém žije, a v neposlední řadě o jeho jídelníček. Zjednodušeně: Když do auta budete soustavně čepovat nevhodný benzín, nepřestane jezdit hned, ale součástky se budou postupně zanášet, až jednoho dne půjdete do práce pěšky.
To, jak se ke svému tělu chováme nyní, se dříve či později projeví Když se nad sebou zamyslíme a uvědomíme si, že v tomto těle máme ještě nějaký ten rok vydržet, nebude nám jedno, čím ho živíme. Tomuto přístupu napovídá i vý- raz racionální strava (racio = rozum). Jde o potraviny, které jsou oproštěné od umělých barviv, konzervantů, sladidel a jiných chemických látek, které nám akorát zanášejí organizmus. Potraviny čisté, pro naše tělo přirozené, šetrně zpracovávané, plné živin a energie.
Zkrátka a dobře jde jen o to, mít své tělo rád. Netrápit ho nešetrnými jednostrannými dietami nebo naopak, nezahlcovat ho těžce stravitelnými potravinami - často navíc v neúměrném množství, které do sebe naládujeme v rámci naší nenasytnosti.
Každý jsme za své zdraví přímo odpovědný
Neustále si někdo v okolí stěžuje na svého doktora nebo na zdravotnictví celkově. Není to ale tato instituce, která nese odpovědnost za naše zdraví. Kdybychom se všichni chovali vůči sobě zodpovědně, potřebovali bychom doktora pouze v těch případech, které už přesahují hranice našeho preventivního chování. Tato skutečnost je samozřejmě značně nepohodlná, ale podstatná.

Tulsídás

24. června 2014 v 8:08 | čajovna |  Tulsídás

(1532-1623)
Hindský básník. Věnoval se kultu boha Rámy. Připisuje se mu 37 děl, autorství je prokázáno jen u dvanácti. Jeho nejvýznamnějším dílem je Rámčaritmánas (Jezero činů Rámových), zpracovávající látku eposu Rámájana v sedmi zpěvech. Toto dílo také obsahuje souhrn pokynů, které utvářely různé druhy vztahů hinduistických vrstev.

Břečťan popínavý

24. června 2014 v 8:07 | čajovna |  Babiččin herbář

Čeleď: Araliaceae - aralkovité

Rod
Hedera zahrnuje okolo 10 druhů, které rostou v Eurasii a v severní Africe.

Popis:
Vytrvalý, plazivý nebo popínavý, až 20 m dlouhý liánovitý keř s přísavnými kořínky. Kmen ve spodní části dřevnatý, větvený. Listy neopadavé, kožovité, lesklé, střídavé, řapíkaté, dlanitě laločnaté, na bázi srdčité, kolem žilek obvykle bělavé, v mládí chlupaté, později lysé, listy kvetoucích větví kosníkovité až kopinaté, na bázi klínovité, na vrcholu zašpičatělé, nelesklé. Květy vyrůstají v polokulovitých okolících, jsou drobné, žlutozelené, 5četné, stopkaté, květní stopky chlupaté, korunní lístky masité, vně hnědé. Plodem je modročerná bobule. Kvete v IX až X. Vykvétá až přibližně v 8. až 10. roce života a dožívá se až 500 let, podle některých autorů i 1000 let (velmi staří jedinci mohou mít kmen až o průmeru 1 m).
Latinské rodové jméno je odvozeno od řeckého slova hedra, které znamená sedátko (břečťan přisedá na podklad) a druhové jméno je odvozeno z řeckého slova helissó, jež znamená vinout se.

Stanoviště:
Listnaté a smíšené lesy, skály, sutě, zříceniny, zahrady, parky, křoviny, na půdách humózních, výživných, mírně kyselých až neutrálních.

Rozšíření:
V ČR dosti hojně, místy však chybí, se stoupající nadmořskou výškou četnost výskytu klesá. Celkově roste v Evropě na severu po jih Skandinávie, na východě po Pobaltí a Ukrajinu, na jihu chybí v Řecku, na Krétě, v Moldávii a také v maďarských nížinách, dále roste v Malé Asii, na Kavkaze, v Arménii, na severu Íránu, v Libanonu, v Izraeli.

Léčitelství:
Sbírá se list (Folium hederae) a to nejlépe na jaře.
Obsahuje zejména saponiny (nejvíce hederasaponin C), glykosid hederin (helixin), alkaloid emetin, inosit, flavonoidy, betakaroten, třísloviny, kyseliny chlorogenovou, hederikovou, mravenčí, kávovou a jablečnou, tuk, pektin, rutin, scopolin, cholesterin, tocoferol, hedera-peroxydasu, jód aj.
Břečťan podporuje vykašlávání (užívá se např. při chronickém kataru, astmatu, nachlazení, zanícených sliznicích), podporuje činnost jater a žlučového systému, zevně se aplikuje na kožní vyrážky, sedací koupel dobře působí na vnější hemeroidy (hrst čerstvých břečťanových listů se nechá přes noc luhovat v 1 l studené vody, ráno se nechá projít krátkým varem a po vychladnutí na teplotu těla se do ní nemocný posadí), obklad z listů pomáhá při bolestech kloubů, na drobnější spáleniny se osvědčil obklad z asi 5 minut povařených listů.
Břečťan se vnitřně podává buď formou nálevu (polovina čajové lžičky drogy na šálek vody, půl šálku se vypije ráno a zbylá půlka večer) nebo ve formě tinktury (např. při kataru horních cest dýchacích se bere přibližně 20 kapek tinktury 2x až 4x denně, děti polovic).
Vzhledem k tomu, že břečťan je ve větších dávkách drogou toxickou, není radno překračovat doporučené dávky ani jej brát dlouhodobě. Nejjedovatější částí rostliny jsou zřejmě bobule, údajně byla zaznamenána otrava dítěte po požití 5 bobulí. Otrava se projevuje průjmem a zvracením, postiženému je třeba podat aktivní uhlí. Citliví jedinci navíc mohou reagovat podrážděním kůže po dotyku na mladé, ještě chlupaté břečťanové výhony - tito jedinci by neměli břečťanu užívat ani v terapii.
Informace v tomto odstavci čerpány převážně z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 1.

Další užití:
Z bobulí břečťanu se získává růžové a šedivé barvivo pro barvení látek a vlny.
Pryskyřice, kterou lze získat ze stonků břečťanu, se přidávala do nakuřovacích prášků nebo do zubních plomb.
Z měkkého břečťanového dřeva se v minulosti vyráběly poháry na filtrování vína či cezení mléka, dřeva velmi starých jedinců lze použít namísto dřeva zimostrázového na rytí dřevorytin.

Pěstování:
Pěstuje se ve velkém množství kultivarů, jež se liší vzrůstem, tvarem či barvou listů nebo barvou bobulí. Pěstuje se v zahradách, parcích, na hřbitovech apod. jako trvale zelená rostlina vhodná ke krytí zdí, pomníků, náhrobních kamenů, loubí atd. nebo jako náhrada trávníku. Růst břečťanu při zdech přináší vedle pěkného vzhledu i další výhody, neboť svými kořeny vysává vodu od základů a větvemi chrání omítku proti povětrnostním vlivům. Je rostlinou nenáročnou a odolnou vůči emisím, vyhovuje mu i stinné stanovitě. Množí se výhradně vrcholovými řízky, jež celkem ochotně zakořeňují. Je třeba však počítat s tím, že zejména v prvních letech života roste celkem pomalu (vzhledem k výše zmíněné dlouhověkosti nemá břečťan opravdu kam spěchat). Některé kultivary se uplatňují i jako pokojové rostliny. Tyto kultivary vyžadují v zimním období chladné prostředí, ale nad bodem mrazu (avšak teploty nad 15 °C spíše škodí). Umístěny by měly být na světlém místě, ale bez přímého slunce. Zálivka by měla býti poměrně častá, substrát by neměl nikdy vyschnout, při vyšší teplotě prospěje i občasné rosení. Množí se stejně jako zahradní břečťany, tj. vrcholovými řízky.

Symbolika:
Břečťanové věnce, větévky či listy symbolizovaly od starověku manželskou věrnost, ale také družnost, přátelství a opilství (např. bůh úrody, plodnosti, vína a bujného veselí Dionýsos čili Bacchus bývá zobrazován s břečťanovým věncem).
Pro první křesťany byl břečťan symbolem nesmrtelnosti a věčného života.

Břečťan v Českém herbáři z roku 1899:
Břectan (Hedera) roste všude v lesích, blíže stromů a skal, kvete však u nás velmi zřídka. Strom či keř tento vždy zelený má za plod černou jahodu.
Ta způsobuje průjem. Kámen se zažene, utlukou-li se břečtanová zrna a požijou, 1 kvt. s vínem.
Při neduhu slezin užívá se šťáva z listí s kyselým vínem. Šťáva ta léčí polypy nosní; šťáva a pryskyřice, jež z břečtanu prýští, zahání vši a chlupy tam, kde se natře.

Zdroj: Botanika Wendys


Citát pro tento den 60

23. června 2014 v 6:59 | čajovna |  Citáty
Kde vládnou dobré mravy, tam jsou zákony zbytečné. Kde mravy upadají,
nelze je zákony vynutit. -- Mahatma Gandhi.

Sant Thakar Singh

23. června 2014 v 6:56 | čajovna |  Thakar

Singh, Sant Thakar založil Thakar Light Satsang a Charitable society. Narodil se v malé vesničce v Indii roku 1929, pracoval 27 let ve státní správě jako inženýr a v roce 1976 začal svoji práci, kterou mu svěřil jeho duchovní učitel Sant Kripal Singh - aby vrátil duši zpátku ke svému otci - Bohu. Pokyny k meditaci na Světlo a Zvuk jsou poskytovány zdarma.

Brutnák lékařský

23. června 2014 v 6:56 | čajovna |  Babiččin herbář

Brutnák lékařský pochází z jižní Evropy, z oblastí kolem Středozemního moře. Dnes je rozšířen po celé Evropě jako kulturní, často i zplanělá jednoletá bylinka rostoucí na okrajích cest, na ledem ležící půdě nebo na rumištích. Brutnák se využívá především jako kuchyňské koření, ale je i známou, i když dnes již méně užívanou léčivou bylinkou. Látky obsažené v rostlině mají chladivý, uklidňující účinek. Působí mírně projímavě a protizánětlivě ( při chorobách močových cest ).

Bylinka produkuje velké množství semen. Proto snadno zplaňuje a jako plevel často roste na místech, kde není vůbec vítána. Kvete od června a její blankytně modré květy září po celé léto, často až do prvních mrazíků. Květy bylinky se používají ke zdobení jídel, v ovocných šťávách, můžete je zmrazit kostek ledu. Pocukrované květy jsou příjemnou změnou a pěknou ozdobou sladkých jídel.

I bez zahrady můžete tuto bylinku pěstovat. Dobře roste v truhlících a květináčích. Brutnák je jednoletá bylina, ale v místnosti nebo ve skleníku může i přezimovat. Používají se jen listy mladých rostlin. Seřezáváním rostlinu pravidelně zbavujte starých spodních listů.

Semena brutnáku vysejte v březnu/dubnu do mini skleníku nebo výsevního truhlíku. Jakmile bylinky vyrostou, přesaďte je do květináčů, postavte na světlé místo a pravidelně zalévejte.

Dokud trvá nebezpečí nočních mrazíků, nedávejte bylinky ven. Když nebezpečí pomine, přeneste rostliny ven. Přímo na zahradní záhon je vysévejte až po "zmrzlých". Na zahradě vykvétá později nežli v pokoji.

Po celé léto zalévejte vydatně. Bylinky v truhlících nebo v květináčích pravidelně přihnojujte. Pokud je vysejete na záhon, vystačí bez hnojiva.

Brutnák konzumujte čerstvý, to chutná nejlépe. Vaření není vhodné a také sušením ztrácí velkou část aroma. Sušte ho ve stínu, na přímém slunci jen po krátkou dobu. Pokud ho přidáte do teplých pokrmů (například k jídlům ze sekaného masa nebo k pečeným rybám), učiňte tak krátce před servírováním.

Brutnák se používá především jako salátové koření, často spolu s koprem. Jemně rozsekaný a doplněný cibulí, případně i dalšími bylinami, slouží k přípravě bylinkového másla nebo domácích sýrů. Jakmile rostlinky povyrostou, můžete sklízet listy. Protože starších listů stejně rostlinu zbavujete, můžete je s výhodou otrhat, dokud jsou mladé a měkké. Větší listy jsou tvrdé. Totéž se týká i květů. Ideální je, když bylinu do konce července vyséváte postupně, aby byly k dispozici stále mladé bylinky. Koncem léta můžete sklízet zralá semena a uschovat si je pro výsev v příštím roce.

Citát pro tento den 59

22. června 2014 v 8:46 | čajovna |  Citáty
Svět patří optimismu, pesimisté jsou stěží jen diváci. -- Guizot

Šivánanda

22. června 2014 v 8:43 | čajovna |  Šivánanda

1887 - 1963
Roku 1887 se v Indii narodil chlapec, jenž se v pozdějších letech stal známý v duchovní oblasti jako Svámi Šivananda (původním jménem Kuppusvami). Nejprve však dle přání rodičů absolvoval fakultu medicíny, kde byl mezi studenty i profesory velmi oblíben pro svoji laskavou povahu. Jako student byl ukázněný a všestranně úspěšný (včetně sportu, kde využíval svoji neobyčejně velikou a silnou postavu).
Je zajímavé, že ve svém deníku ze studentských let si vedle běžných událostí, zkoušek a povinností zaznamenával i vlastní prohřešky, např. proti zásadě pravdomluvnosti, neubližování apod. Tento způsob doporučoval později i zájemcům o integrální jógu, jak nazýval svoji cestu za poznáním (stejně jako Šrí Aurobindo).
Když po absolvování studia získal lékařský diplom, měl již svými rodiči pečlivě připravenou dráhu úspěšného lékaře. Respektoval i přání rodičů, kteří jej podle tehdejšího indického zvyku oženili (již jako mladého hocha) se zcela neznámou dívkou, aniž by ji před tím vůbec viděl.
Jako velký, pohledný a ušlechtilý člověk získal ve svém povolání brzy značný úspěch, který mu přinesl i nemalé jmění. Měšťácká idyla však neuspokojovala jeho nitro a rozhodl se k zásadnímu kroku. Výchovu syna i správu jmění předal do rukou manželky, opustil výnosnou praxi a sám odešel do nejubožejšího kouta Indie - do pralesů Malaja, kde žili domorodci ve zcela primitivních podmínkách. Spolu s ním se tohoto kroku odvážil pouze jeden jeho sluha a kuchař v jedné osobě, jenž se později stal jeho žákem a zaznamenal řadu podrobností ze života v malajaských pralesích.
Uprostřed pralesů byl odvážný lékař ve všech svých životních potřebách zcela odkázán na domorodce. Ti stejně nemohli zaplatit ošetřování a léky jinak než lesními plody, produkty svých malých políček či drobnými službami. Tehdejší vláda, těžce hledající lékaře pro podobné oblasti, mu alespoň poskytovala léky a vyplácela jistou finanční částku.
V primitivních podmínkách využíval často mladý lékař své síly a atletické postavy k tomu, aby mnoho kilometrů přenášel nemocné na vlastních zádech (dle svědectví jeho sluhy bylo takových případů na stovky). Zraněné či postižené infekčními chorobami (zvláště cholerou) pak ošetřoval ve stanu, zřízeném pro tento účel. Strastiplnou službu a nejsvízelnější životní podmínky dokázal sám navíc využít jako prostředku k překonání vlastního egoismu. Po vyčerpávající celodenní práci pokračoval ještě po nocích psaním článků do lékařského časopisu, jenž sám kdysi založil. Snažil se touto cestou především seznamovat široké vrstvy s hygienickými zásadami a upozorňovat na zlozvyky, poškozující lidské zdraví.
Na základě zkušeností získaných v malajaských pralesích doporučoval později Šivananda svým žákům stálou práci (ovšem s postojem "nečinitele"), motivovanou láskou ke všemu stvoření. Práci bez očekávání osobního prospěchu, oddanost, důvěru a odpoutanost považoval totiž za nejlepší prostředek k eliminaci sobectví.
Svízelný život naplněný obětavou činností pomohl dovršit vnitřní přerod mladého lékaře. Učinil další životní rozhodnutí. Veškerý svůj majetek zanechal manželce k dokončení výchovy syna. To, co měl u sebe, rozdal domorodcům a jako bezejmenný žebrák se probíjel celou Indií do míst, kam jej vedla nutkavá vnitřní touha. Cílem jeho předlouhého a namáhavého putování byl vznešený Himálaj.
Potřebnou potravu si cestou vyžebral, pokud však mohl, pracoval nebo pomáhal, kde bylo třeba. Zároveň také praktikoval jogínská cvičení a meditace. Železné zdraví a nevšední vytrvalost mu pomohly překonat veškeré obtíže náročné cesty.
Původně zamýšlel dojít až do srdce tibetských velehor k posvátnému Kailasu. Když však dorazil do Rišikéše v podhůří Himálaje, setkal se zde na březích Gangu s pokročilými jogíny a mudrci, mezi nimiž nalezl i svého gurua. Ten mu pomohl na cestě sebepoznání a zároveň doporučil, aby se v rámci svého povolání dál věnoval službě bližním. Šivananda tedy začal jako lékař poskytovat ošetření poutníkům, putujícím do proslulého Badrínáthu, i všem ostatním, kteří jeho pomoc potřebovali, a v Rišikéši již zůstal. Vedle této práce mu guru doporučil také zpívání posvátných zpěvů (pro jeho krásný hlas) a časem vzhledem k jeho nesmírné obětavosti i vedení vlastních žáků pod heslem: Služ, miluj, dávej, očišťuj se, medituj a realizuj svoji podstatu.
Šivanandův vztah k lidem dostal i konkrétní podobu ve formě malé ošetřovny pro poutníky, se zaměřením především na oční onemocnění. Ošetřovna se postupně zvětšovala a časem změnila v menší nemocnici, pro jejíž praxi si Šivananda začal vychovávat z řad dobrovolníků spolupracovníky. Ti se zároveň stávali i jeho prvními žáky. Šivananda jim říkával: "Služba bližním očišťuje vaše srdce a činí z vás nádobu schopnou přijetí pravdy a lásky."


Brusinka obecná

22. června 2014 v 8:42 | čajovna |  Babiččin herbář

Vaccinium vitis-idaea - brusinka (brusnice brusinka, brusinka obecná)

Syn.: Rhodococcum vitis-idaea
Slovensky: Brusnica pravá
Čeleď: Ericaceae - vřesovcovité

Rod
Vaccinium zahrnuje asi 200 druhů, které rostou nejvíce v horách tropické jihovýchodní Asie a na tichomořských ostrovech, dále v horách Ameriky a východní Afriky a jen několik málo druhů v mírném a subtropickém pásmu severní polokoule.

Popis:
Celoročně zelený keříček, 10 až 30 cm vysoký, dřevnatějící. Větve vzpřímené nebo vystoupavé, oblé. Listy krátce řapíkaté, kožovité, obvejčité, eliptické nebo okrouhlé, na okraji celokrajné a mírně podvinuté, na spodní straně drobně tečkované. Květy v koncových hroznech, koruna zvonkovitá, 4 až 5četná, bílá, s růžovým nádechem. Plody jsou červené, jedlé bobule, jež dozrávají v VII až IX. Kvete v V až VII.

Stanoviště:
Světlé lesy, vřesoviště, rašeliniště, pastviny, písčiny, skály, kosodřeviny, horské louky, na půdách kyselých, chudých, rašelinných, písčitých, kamenitých.

Rozšíření:
V ČR v teplých oblastech vzácně nebo zcela chybí, v chladnějších oblastech roztroušeně až hojně, nejvíce v podhorských až horských polohách. Celkově roste v chladnější části Evropy (neroste ve Středozemí, v Alpách až do nadmořské výšky 3000 m) a Asie, vyskytuje se i za polárním kruhem, na východě roste až po Japonsko, dále roste v Severní Americe a v Grónsku.

Léčitelství:
Sbírá se list (Folium vitis-idaeae) a to koncem léta nebo na podzim, některými autory je doporučován i jarní sběr. Suší se rychle ve stínu nebo za umělého sušení při teplotách do 40 °C.
Droga obsahuje fenolický glykosid arbutin (asi 5%), flavonoidy, třísloviny, kyselinu gallovou, benzoovou a šťavelovou, hydrocholin, cholesterin, tanin, vaccinin, trochu vitamínu C a další látky, ze stopových prvků je zajímavý zejména hořčík. Plody obsahují podobné látky, mají ale více cukru, barviv, kyseliny šťavelové a vitamínu C.
Droga má účinky močopudné a desinfekční, užívá se tudíž zejména při zánětech močového měchýře či močových cest, působí i mírně protiprůjmově. Jako pomocný prostředek je možno brusinky podávat i při léčbě cukrovky a nemocech žlučníku. Podává se nejčastěji ve formě macerátu (droga se luhuje 8 hodin a před použitím se nechá projít krátkým, jen několika sekundovým varem), výrazné desinfekční účinky vykazuje i prášek ze sušených plodů. Droga nemá nežádoucích účinků, ale neměla by být podávána dlouhodobě (tj. déle než 2 měsíce najednou a ne víc než 4 měsíce v roce), kontraindikována pak je při těžších poruchách jater, plody by pak neměly být brány vzhledem k vyššímu obsahu kyseliny šťavelové při ledvinové dietě.
Informace v tomto odstavci převzaty převážně z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 1.

Další užití:
Z plodů se dělají kompoty, sirupy, marmelády a jiné pochutiny.

ZDROJ: botanika.wendys.cz

Sarad Déví

22. června 2014 v 8:41 | čajovna |  Sarad dev
1853 - 1920

Vzala si za manžela Rámakrišnu. žila v celibátu a sloužila svému pánu a jeho žákům. Stala se sama duchovním mistrem, vedla chod Rámakrišnovy organizace a podporovala myšlenku vzdělání žen.

Sarvapalli Radhakrišnan

22. června 2014 v 8:41 | čajovna |  Sarvapalli Radhakrišnan

1888 - 1975

Byl vynikající spisovatel, filozof, profesor na Oxfordu a prezident Indie. Kromě toho, že přeložil Dhammapadu (buddhistický text), je autorem několika filozofických prací.

Citát pro tento den 58

21. června 2014 v 8:09 | čajovna |  Citáty
Na každou akci existuje stejný a opačný vládní program. - Bob Wells

Šankaračárja

21. června 2014 v 8:07 | čajovna |  Šankaračarja

Ačkoliv přesné rozmezí života Ádi Šankaráčárji není známo, má se za to, že se narodil někdy mezi lety 788 a 820. V době Ádi Šankaráčárji byla situace v Indii kritická. Džainismus a buddhismus převládly a vytlačovaly védskou paramparu. V této době Ádi Šankaráčárja přišel a sloučil různé sekty a sampradáji do jedné, odstranil negativní aspekty buddhismu a džainismu a ustanovil filozofickou teorii advaitavády. Před Šankaráčárjou mnozí jiní áčárjové slavili úspěch, ale společnost neovlivnili.
Po Ádi Šankaráčárjovi ustanovili své teorie Madhváčárja, Nimbárkáčárja, Rámánudžáčárja a Vallabháčárja. Aby sjednotil hinduisty, předložil koncept pěti bohů, známý jako Pančajatan. Ostatní áčárjové byli rovněž ovlivněni Ádi Šankaráčárjou, což se promítlo v jejich teoriích Višištadvaita, Dvaitadvaita, Bhedábheda atd. Ádi Šankaráčárja předložil přesnou interpretaci a definici Bráhma sútry, napsané Véda Vjásou. Napsal také Šankerbhášju založenou na Šrímad Bhagavad Gítě. Sekty šaiva a šakta byly založeny na teorii advaitaváda. Má se za to, že Ádi Šankaráčárja byl též ovlivněn Jógvašištou Maháramajanou.
Všechno, co během krátkého, 32ti-letého života vykonal, je pro obyčejného smrtelníka nemožné. Založil čtyři Pithy na čtyřech světových stranách: Govardhanmath na východě, Šringárimath na jihu, Šardamanth na západě a Džjotirmath na severu. Tyto mathy byly založeny s cílem chránit a zachovat základní etiku a principy hinduistického náboženství a advaitské filozofie. Nástupce Ádi Šankaráčárji je známý také jako Šankaráčárja. Zanechal nám mnoho filozofických textů: Vivékačudámani, Manišapančak, Tattvabodha, Saundarvalaheri, komentáře jedenácti Upanišad, komentáře na Brahmasútru, Mandúkjakarika, Dragdrašjavivék, Dakšinamúrti Stotra atd.
Po jeho odchodu čtyři jeho žáci - Padmapadáčárja, Suréšvaráčárja, Hastamalkáčárja a Totakáčárja - pokračovali v jeho misi a kázání advaitavády ve prospěch lidstva.

Borůvka

21. června 2014 v 8:02 | čajovna |  Babiččin herbář

Čeleď: Ericaceae - vřesovcovité

Rod Vaccinium zahrnuje asi 200 druhů, které rostou nejvíce v horách tropické jihovýchodní Asie a na tichomořských ostrovech, dále v horách Ameriky a východní Afriky a jen několik málo druhů v mírném a subtropickém pásmu severní polokoule.
Popis:

Keříček, 20 až 50 cm vysoký s dřevnatějícími podzemními výběžky. Větve hranaté, zelené. Listy vejčité, jemně pilovité, na vrcholu zašpičatělé, na bázi zaokrouhlené. Květy jednotlivé v úžlabí listů, nící, koruna kolovitě baňkovitá, bílé, nazelenalé nebo narůžovělé. Bobule kulovité, ojíněné, modročerné, někdy bělavé, zelenobílé nebo červené. Kvete v IV až VI.
Stanoviště:

Kyselé lesy, vřesoviště, pastviny, skály, kosodřeviny, na půdách kyselých, málo výživných, humózních, nepříliš suchých.
Rozšíření:

V ČR v teplých oblastech vzácně, ve středních polohách roztroušeně až velmi hojně, v horách obecně. Celkově roste v Evropě, ve Středozemí však pouze na horách, na východě až po Mongolsko.

Léčitelství:

Sbírá se list (Folium myrtillis) a to od června do září nebo plod v době zralosti (Fructus myrtillis). Plody se suší na slunci nebo ve stínu, při umělém sušení teplota nesmí překročit 45 °C. List se suší obdobně, teplota při umělém sušení by neměla překročit 40 °C.
Listy obsahují flavonoidy, třísloviny (asi 11%), glukokininy, organické třísloviny, tanin, éterické oleje, sliz, pryskyřici a myrtillin. V plodech jsou přítomny kyseliny jablečná, citrónová, benzoová a suxinicová, dále třísloviny (asi 7%), tuky, pektin, pektosa, barviva a další látky.
Vzhledem k tomu, že glukokininy snižují hladinu cukru v krvi, uplatňuje se borůvka zejména v diabetologii. Droga rovněž působí svíravě a desinfekčně. Plody se osvědčily proti průjmům, antibakteriálně působí proti Escherichia coli a stafylokokům, příznivě působí na cévní stěny a na regeneraci oční sítnice, desinfekčně při zánětu ústní dutiny a hrtanu. Odvar z listů se užívá zejména jako podpůrného prostředku při cukrovce, osvědčil se však i při střevním kataru, žaludečních křečích, zánětu močového měchýře nebo tlustého střeva.
Informace v tomto odstavci převzaty z: J. Janča, J.A.Zentrich: Herbář léčivých rostlin, díl 1.

Další užití:

Jak všeobecně známo, plody borůvky jsou jedlé, užívají se k výrobě kompotů, džemů, sirupů a vína.
Borůvka v Českém herbáři z roku 1899:

Borůvka (Vacinium myrtillus), keřík 1-1½ st. vysoký; listy má vejčité, květy načervenalé, bobule kulaté, černé, jako hrách veliké. Kvete v máji a červnu. Bobule její se jedí čerstvé i sušené. Nať se potřebuje v jirchářství; šťáva z listí, též kořen léčí vředy v ústech. Také kořalka připravuje se z jahod těchto.

Jiný podobný druh jest brusnice, mající bobule červené, které se jedí zavařené. Působí na žaludek prospěšně a ženou na moč. Rozmačkané, s vodou smíchané dají chladicí nápoj proti horečkám. Šťávu z brusin lze smíchati s vodou a píti to. Také syrup a víno připravují z nich.


Zdroj: Botanika. Wendys

Sajanačárja

21. června 2014 v 7:59 | čajovna |  Sajanačaraja
13. století
Byl bratrem Vidjaranji. Považuje se za vynikajícího filozofa, jeho výklady k Védám se i dnes řadí mezi nejlepší. Napsal Alankára Šúdha Nidhi (práce o poetice) a Šubhašita Šudhánidhi (sbírka rčení).

Citát pro tento den 57

20. června 2014 v 7:40 | čajovna |  Citáty
Jestliže neuspěješ v přípravě, připravuješ se na neúspěch. - neznámý

Sai Baba Širdi

20. června 2014 v 7:40 | čajovna |  Sai Baba Širdi

Původ a život Sáí Báby je zahalen tajemstvími a zázraky. Byl uctíván jako světec jak hinduisty, tak muslimy. Byl ve spojení s mystickou sektou súfiů. Nebyl představitelem žádné duchovní školy ani směru, ani sám nepodal žádný ucelený systém učení. On sám se hlásil k učení Kabíra, mystického básníka a světce z 15. století. Doporučení, které dával svým stoupencům, byla směsice bhakti, džňány a karma jógy. Zdůrazňoval oddanost a poznání sebe. Měl znalost jak hinduistických písem, tak například islámského koránu. Vycházel z děl jako například Jógavašišta, Rámajána a samozřejmě Bhagavadgíta, ale i Amritanubháva od Džňánadévi (tento autor byl mimo jiné ovlivněn siddhou Vasuguptou a kašmírským šivaismem).
Zdůrazňoval stezku odevzdanosti guruovi neboli guru bhakti. Svým žákům doslova řekl: "Uctívejte mě z celého srdce a já se o vás postarám. Pokud odevzdáte celou mysl mně, dosáhnete Boha. Jsem připoutaným otrokem mého oddaného, miluji jeho lásku."
V praxi bhakti také zdůrazňoval hudbu a zpěv - opakování božího jména - džapu, nejčastěji Ráma. V této souvislosti je zajímavý rozhovor mezi stoupencem Sáí Báby a Ramanou Mahárišim, jak je uveden v Day by Day with Bhagavan, kdy Sáí Bábův stoupenec popisuje Mahárišimu svoji praxi džapy - opakování jména Boha s obavami, zda neulpívá příliš na formě a tvaru, že by se raději dostal dále k vyšší praxi. Maháriši mu odpovídá, ať pokračuje ve své praxi, že když se džapa stane nepřerušovanou, člověk se dostává do svého přirozeného stavu pohroužení, že není rozdílu mezi Bohem a jeho jménem. Vrcholem bhakti je trvalá odevzdanost do boží vůle, pak již není nutná žádná jiná praxe.
(Z článku Jiřího Krutiny RECENZE: Moudrost indických mistrů )


Bobkový list

20. června 2014 v 7:39 | čajovna |  Babiččin herbář

Bobkový list - Vavřín - Laurus nobilis - Již od pradávna mají jeho vlastnosti důležitou roli, vyznačuje se silnou aromatickou vůní. Jeho vlastnosti v léčitelství se používají na paměť, koncentraci, racionální myšlení podmíněné aktivitou a iniciativou. Zbystřuje paměť, prohlubuje myšlení a soustředění, podporuje jasnozřivost, chrání zdraví, pročišťuje a nastoluje klidný spánek vložením několika listů pod polštář. Používá se rovněž k vyčištění kloubů a těla od usazenin a solí kyseliny močové. Podporuje trávení a chuť k jídlu. Při revmatických bolestech je bobkový list neocenitelný. Bolavá místa se mažou bobkovým olejem.

Ten se připraví z - 50 g bobkového listu do láhve a zalít nejméně 70 % lihem (www.liho-blanice.cz) - 24 hodin nechat louhovat - přidat 1/2 litru olivového oleje a ve vodní lázni 5-6 hodin zahřívat, olej se při tom nesmí vařit - přefiltrovat přes jemné plátno.

Je možné také použít obklad na klouby z bobkového listu:

Rozdrťte bobkový list, smíchejte s olivovým olejem, směs dejte například na čistý kapesník a přikládejte několikrát denně na postižené místo.

Bobkový list má schopnost rozpouštět. Rozpouští kamínky a pomáhá při všech nemocech močového měchýře. Pomáhá při trombóse jater a rozpouští zatvrdliny sleziny. Rozhání otoky. Pro nejrůznější jedy působí jako protijed. Pomáhá i při bolestech v kostech, kříži a při bolestech sedacího nervu. Bobkový list podporuje trávení. Vavřínové esence a masti se používají k vnějšímu léčení revmatismu a odpuzování hmyzu (odpuzuje škůdce mouky). Olej se používá při podvrtnutích a pohmožděninách. Ve formě čaje snižuje cukr v krvi u diabetiků, pomáhá při dně. Obsahuje silice, glykosidy, alkaloidy, hořčiny, třísloviny a další látky. Hořčiny z bobkového listu povzbuzují tvorbu žluči, což je důležité u jater, poškozených dlouhodobým užíváním chemických léčiv.

Citát pro tento den 56

19. června 2014 v 7:59 | čajovna |  Citáty
Na vašem náhrobku budou dvě data a všichni vaši přátelé je budou číst. Ale ve
skutečnosti bude opravdu záležet jen na té malé čárce mezi nimi. - Kevin Welch

Sai Baba Satja

19. června 2014 v 7:56 | čajovna |  Sai Baba Satja

Sáí Bábá byl donedávna žijící avatár. Jako Satja Nárájena Rádžu se narodil 23. listopadu 1926 ve vesnici Puttaparthi v jižní Indii. Ve svých čtrnácti letech oznámil své rodině, že ho volají Jeho oddaní. Oznámil, že je reinkarnací Sáí Báby ze Širdí a od té doby je znám jako Satja Sáí Bábá. Žil po většinu času v ašrámu Prašánti Nilajam v Puttaparti v Jižní Indii severně od Bangalore, kam za ním přijíždí stále velké množství lidí. V této době jsou všichni zvědaví, kdy a jak se objeví Préma Bábá, třetí "Bábá" v pořadí. Je možné, že tak jako někteří oddaní Širdí Báby nepřijali Sáího za svého učitele, i nový Préma Bábá nemusí ladit nynějšímu Sáí oddanému. No uvidíme, uslyšíme.

Učení
Sáí Bábá nehlásal žádné nové náboženství, naopak spojuje všechna náboženství v jedno. V jeho učení se tak objevují známé pravdy a příběhy, které v jeho podání ještě více vynikají. V Jeho ašrámu v Puttaparti, Brindávánu a v Kodaikanalu jste se tak mohli potkat s lidmi z celého světa a z různých duchovních kultur. Všichni pod jednou střechou.
Slovo Educare, se stalo často opakovaným tématem. Míní vzdělání o lidských hodnotách. Sáí dbal, aby se školství zaměřilo nejenom na světské vzdělání, ale ruku v ruce se vzděláním duchovním. Jeho slova jsou:"Výsledkem vzdělávání musí být charakter. Bez charakteru jsou veškeré ostatní hmotné statky bez užitku."

"Hmotné skutky"
Svámího Matka si pro rodnou vesničku přála školu, nemocnici a pitnou vodu. To vše, aby nemuseli vesničané trpět při cestování do vzdálených míst. Netušila, že do malé vesničky Puttaparti, se bude hrnout tak veliké množství lidí. Sáí je dnes znám pro vybudované projekty na přívod pitné vody do mnoha oblastí v Indii. Svámího školy mají nejen v Indii jedno z nejlepších jmen. Nemluvě o kvalitních nemocnicích, kde se bezplatně hospitalizuje.

Osobní zkušenost
Pozornému čtenáři těchto stránek neunikne, že se na Sáího často obracím. Je mi srdci nejbližší, avšak Ráma, Krišna, Buddha, Ježíš a další postavy z historie jsou mi rovněž velmi blízcí. Popravdě řečeno je pro mě Sáí Rámou a Ráma Sáím. Avatár jako avatár. Všichni mají neuvěřitelnou "srdci přitažlivost", kterou cítím. Bábá byl donedávna tady na Zemi a já jsem velmi vděčný, že jsem ho mohl navštívit, vidět, slyšet a vnímat. Přál bych každému, aby mohl zažít takovou a ještě větší "přitažlivost" k Božskému.
Vím, že o Sáí Bábovi nekolují jenom samé skvělé zprávy. Historie nám ukazuje, že tak se dělo odnepaměti, že různí duchovní učitelé, neměli "na růžích ustláno". Má zkušenost se Sáí Bábou je jednoznačně pozitivní. Jeho učení, jeho promluvy, jsou jasné a věřím, že musejí být každému přínosem.


Bez obecný

19. června 2014 v 7:55 | čajovna |  Babiččin herbář

Keř, někdy i stromovitého vzrůstu, s bohatými složenými vrcholky silně páchnoucích krémově bílých květů. Plody jsou černé šťavnaté peckovice, obsahující velké množství černofialově zbarvené šťávy. Bez roste v křovinách na pokraji lesů, luk, na rumištích a v plotech. Je původní dřevinou venkovských obydlí. Kvete v červnu, nové výhonky někdy podruhé v září.
Plody dozrávají koncem srpna a brzy se na ně slétává ptactvo, které úrodu plodů někdy ve velmi krátké době zkonzumuje. Bez je rozšířen po celé Evropě a západní Sibiři.
Při sběru květenství nesmíme zapomenout, že se snadno zapaří, a proto nesmíme drogu namačkat. Květy sesychají v poměru 6:1. Rovněž plody se lehko namačkají, proto je ukládáme do košíků jen do vrstvy 15-20 cm. Sbíráme je v celém plodentví, vrcholíky sušíme zavěšené a teprve uschlé plody oddrolíme. Sesychají v poměru 8:1. Uchováváme je tak, aby neplesnivěly. Listy sušíme v tenkých vrstvách. Sesychají v poměru 4až5:1. Sušíme přirozenou teplotou ve stínu, plody můžeme sušit nad kamny.
"Bez do života přijatý má velkou vyhánějící moc," napsal před 400 lety učený doktor Petr Ondřej Mattioli. Není proto divu, že staří Čechové spatřovali v bezu keř čarodějný, v němž sídlí mocní duchové a dobré víly, kterým se pekelné moci vyhýbají. Proto také bylo zvykem, že nevěsta dostávala o svatbě dvě sazenice, z nichž jednu měla zasadit pod okna a druhou u stodoly. "Před heřmánkem smekni, před bezem klekni" - znělo přísloví našich předků. Bez obecný, nebo také bez černý zůstal dodnes v popředí zájmu nejen lidového léčitelství, ale i oficiální medicíny.
Květ černého bezu (FLOS SAMBUCI) obsahuje silici, slizy, třísloviny, glykosidy, četné organické kyseliny, např.jablečnou, octovou a valerovou, a začerstva vitamín C. Čerstvé květy mají nepříjemný, pronikavý zápach, který po usušení zmizí. Droga si však zachovává silný, ale celkem příjemný charakteristický pach.
Plody bezu obecného (FRUCTUS SAMBUCI) obsahují cukry, kyselinu jablečnou, třísloviny, pektin, v čerstvém stavu vitamín C, ve slupce a v semenech vitamín A a skupinu vitamínů B a kyselinu panthotenovou.
Listy (FOLIUM SAMBUCI) obsahují pryskyřici, glykosidy sambunigrin, sambucin a dosti velké nožství vápníku.
Receptů z bezu obecného je opravdu mnoho a nebylo by v našich silách je zde všechny uvést. Z bezu si můžete připravit například čaj, ocet, povidla, rosol, víno, atd. Nebo je rozemleté mladé listy přikládat na bolestivé záněty kloubů, na končetiny atd.

Zdroj: Rostliny v domácí lékárně

Nebojte se bio

19. června 2014 v 7:55 | čajovna |  Zelená kuchyně
Už vás omrzely nekvalitní, i když levné potraviny - produkty průmyslového zemědělství a velkovýrobního zpracování? Chcete udělat něco pro své zdraví?
Vstupte s námi do světa bio naučte se připravovat jídlo z bioproduktů a čerstvých domácích potravin.
V poslední době se díky rychlému životnímu tempu velmi změnil i náš vztah k venkovu a k potravinám. Jinak chápeme pojem kvality, spoléháme na vědu a průmyslové technologie a to bohužel i v zemědělství a při výrobě potravin. Jsme ochotni vydat nemalé částky za exotickou dovolenou, za drahá auta .. ale masově produkované a velkovýrobně zpracované potraviny nakupujeme v levných supermarketech. Tyto produkty nám sice někdy nechutnají, nebývají čerstvé a jsou plné konzervantů, barviv a dochucovadel a přesto je kupujeme. A to ani nemluvě o jejich původu a způsobu produkce.
Někdy máme pocit, že bychom měli náš žebříček hodnot změnit, ale avšak nemáme na to dost informací a zdánlivě ani sil. Co máme tedy dělat, když nemáme čas a možnosti něco si sami pěstovat a zpracovávat nebo jezdit po venkově a kvalitní a zdravé potraviny shánět?
Stále více se mluví o tom, že ve zdravém stravování v zahraničí dominují organické potraviny (biopotraviny), produkované na ekofarmách. A co u nás? Kde je koupíme? Jak je poznáme? Není to zase jenom reklamní trik nebo nedostupný luxus?
NENÍ! Biopotraviny jsou již dlouho k dostání i u nás, jen o nich zatím široká veřejnost moc neví,
a nebo si je mnozí pletou se surovinami pro vegetariány a makrobiotiky.
Biopotraviny jsou produkty kontrolovaného ekologického zemědělství. Tento obor u nás funguje již více než 15 let, dále se rozvíjí, ale zatím se jen nesměle uchází o naši přízeň.


Zdroj: Nebojte se vařit bio

SOUTĚŽ O NEJKRÁSNĚJŠÍ ZAHRADU

18. června 2014 v 8:10 | čajovna |  SOUTĚŽE
SOUTĚŽ STÁLE POKRAČUJE A JE V PLNÉM PROUDU!!


Jak jsme již předeslali, připravili jsme pro vás novou soutěž o tři, věříme, že hodnotné
knihy. Jedná se o nejkrásnější zahrádku na jaře 2014. Nemusíte být přímo majiteli
zahrady, můžete ji vyfotit například u souseda. Může to být velká okrasná zahrada,
užitková zahrada, zahrada vaší babičky, nebo i minizahrada pokojového typu.
Fantazii se meze nekladou. Ale pozor! Zahrada musí být autentická. To znamená, že
musí skutečně existovat.

Nejlepším způsobem, jak splynout s moudrostí Země, je pronikání do tajů šamanismu. Nejde o žádnou magii, ale o hlubokou moudrost přírody v nás. Pojďte soutěžit se svým kouskem přírody o 3 knihy Probuzení do duchovního světa.
Dvojice autorů se tu podělila o nádhernou cestu do duše každého z nás. My sami jsme svými šamany, souzníme s určitými přírodními živly, máme slabost pro některá zvířata a... kolik lidí, tolik cest. Jak hluboký je rituál, jak můžeme pracovat se sny, s uměleckými vizemi nebo jak tuto moudrost využít pro léčení nejen své, ale i našich dětí?

"Krásné je Slunce, jež vychází, krásné jsou i stíny, které vrhá.
Krásná je ranní rosa, krásná je též tráva, na níž se třpytí.
Krásná jsou plující oblaka, krásná je i modrá obloha za nimi."

To je citát z přebalu Probuzení do duchovního světa, který napsala Sandra Ingerman a Hank Wesselman...
Pošlete do Domácí čajovny své krásné místo na zahrádce, místo, kde třeba i sami rádi vklouznete do onoho tichého rozjímání, jak je na Zemi krásně....
Z došlých fotografií potom vybereme tři, které za odměnu dostanou tuto knihu.

Posílejte na: cajovnaprozeny@centrum.ccz
Soutěž trvá přes celé léto!
Cenu do soutěže věnovalo nakladatelství Synergie Publishing SE, děkujeme!

NĚKOLIK FOTOGRAFIÍ PRO VAŠI INSPIRACI:





Citát pro tento den 55

17. června 2014 v 6:48 | čajovna |  Citáty
V okamžiku, kdy se věci zdají být nejhorší, to nesmíte vzdát. - autor neznámý

Ramana Mahariši

17. června 2014 v 6:47 | čajovna |  Ramana Maháriši

1879 - 1950
Velká duše, opustil domov již v útlém dětství, aby vyhledal duchovní poznání a mír. Usadil se v Arunáčale v Tamil Nadu. Na otázky svých oddaných dával jednoduché, krátké a jasné odpovědi. Kázal, že cesta, kterou lze mysl zbavit nečistot, je meditace. Napsal knihu jménem Upadéša Sara. Psal hodně v Tamilštině.
Šrí Raman Maháriši , známý jako světec z Arunáčalam, se stal slavným po celém světě díky evropskému novináři Paulu Bruntonovi. Ve své knize "Hledání tajemství Indie" Brunton popisuje svou první návštěvu Šrí Ramana Mahárišiho: "Tento muž má něco, co udržuje mou pozornost jako magnet drží železné piliny. Nemohu se od něho odtrhnout."
Raman Maháriši se narodil 30. prosince 1879 a zemřel 5. ledna 1950. Jeho kázání v "Upadéš Sáram" je velice krátké, ale je považováno za podstatu védánty. V útlém věku se vzdal studií i domova. Odešel do Arunáčalam, poblíž Tiruvannamalai v Tamil Nadu. Nikdy nekázal uctívání idolů ani žádné rituály, ale jeho metody jsou zcela založeny na gjána józe, kdy se člověk musí znovu a znovu ptát sám sebe: "Kdo jsem?" Tím lze zrealizovat své postavení. Když člověk vyloučí vše výše zmíněné, zůstane skutečné "Já", jímž je vědomí.
Mahárišiho ášram se nachází v Tiruvannamalai poblíž hory Arunáčaly. Nazýval tuto horu horou osvícení, jak je popsána ve Skandha puráně.


Benedikt lékařský

17. června 2014 v 6:45 | čajovna |  Babiččin herbář

Až 0,5 m vysoká jednoletá bylina se žlutými úbory. Listy, listeny i lodyhy jsou hustě ostnité, podobné pcháči. Celá rostlina je silně hořká. Benedikt pochází z východního Středomoří. U nás se kdysi pěstoval jako náhražka chmelu. Kvete od června do srpna.
Sběr se doporučuje na začátku květu. Suší se ve stínu na lískách. Sbírá se jen horní polovina, bez silné spodní části stonku, který při sušení zůstává dlouho "živý". Nedokonale usušená droga pak snadno plesniví. Sesychá v poměru 5:1.
Mattioli nazýval tuto rostlinu ostropes a doporučoval "paním a chůvám kojným, kterým se ztratilo mléko v prsou, používat benediktový kořen smíchaný ve stejném množství s vlšským koprem a dlouhým pepřem na způsob omáčky". Při morových epidemiích spoléhali lidé také na benedikt, neboť o něm bylo známo, že "čistí krev a vyhání veškerou hnilobu."
Benediktová nať (HERBA CARDUI BENEDICTI) obsahuje hořčinu knicim, silica a třísloviny. Odedávna se používala jako droga žaludeční, zlepšující trávení, a močopudná. V malých dávkách posiluje žaludek, upravuje trávení, snižuje plynatost, staví průjem, upravuje činnost jater a žlučníku a posiluje nervovou soustavu. Léčí nespavost,dnu, vodnatelnost, revmatismus a užívá se i proti chudokrevnosti. Může se kombinovat s vachtou, pelyňkem nebo zeměžlučí. Ve větším množství působí nevolnost a dávení. Zevně slouží odvar benediktové natě k omývání ran, pohmožděnin a vředů. Benedikt se používá k výrobě hořkého likéru benediktinky.
Co se sbírá - kvetoucí nať (sbíráme v rukavicích)
Kdy se sbírá - červen, červenec