Květen 2014

Citát pro tento den 38

31. května 2014 v 9:04 | čajovna |  Citáty
Nejsi-li spokojen s tím, co dostáváš, musíš změnit svoje chování. - Jack Canfield

Zásady

31. května 2014 v 8:56 | čajovna |  Gándhí
Věříme všichni v jediného a stejného Boha bez ohledu na rozdíly mezi hinduismem a islámem. Závazek nebo přísaha ve jménu tohoto Boha se nesmí brát na lehkou váhu. Jestliže složíme přísahu a zradíme ji, jsme vinni před Bohem i lidmi. Co se mne týče, jsem přesvědčen, že člověk, který přísahá na své svědomí a vědomí a potom svoji přísahu poruší, ztrácí jakoukoli lidskou důstojnost. Vím, že přísahami a sliby se má člověk zavazovat jen při velmi výjimečných příležitostech. Člověk, který skládá slib pro maličkost, bezpochyby selže.
Co je třeba dělat, chcete-li se opravdu postit?
Z laického hlediska a v čistě tělesné rovině musím vyjmenovat následující pravidla pro všechny, kteří by se z jakékoli příčiny chtěli postit:
l. Nejprve posbírejte všechnu svou tělesnou i duševní energii.
2. Přestaňte myslet na jídlo, pokud se budete postit.
3. Pijte tolik studené vody, kolik jen můžete, ať už se sodou a solí nebo samotnou, ale po malých dávkách (voda má být převařená, přefiltrovaná a ochlazená). Nebojte se soli a sody, vždyť většina vod obsahuje obojí v přírodním stavu.
4. Každý den se umývejte teplou vodou.
5. Během půstu se pravidelně pročišťujte. Budete překvapeni, až zjistíte, kolik nečistot denně vyloučíte.
6. Podle možnosti spěte co nejčastěji pod širým nebem.
7. Opalujte se na ranním slunci. Slunečná a vzdušná koupel očišťuje přinejmenším tak jako koupel ve vodě.
8. Nemyslete na nic jiného kromě půstu.
9. Ať už se postíte z jakékoliv příčiny, přemýšlejte v těchto drahocenných chvílích o svém Stvořiteli, o poutech, která vás k němu váží, a o celém Jeho stvoření. Uděláte objevy, o jakých se vám ani nesnilo. Na základě své dlouhé zkušenosti a na základě zkušeností podobných bláznů, jako jsem já, bez váhání říkám - postěte se:
- když máte zácpu,
- když jste chudokrevní,
- když máte horečku,
- když máte poruchy trávení,
- když máte migrénu,
- když vás trápí revma,
- když máte loupání,
- když jste zničení a rozzuření,
- když překypujete radostí.
Vyhnete se tak používání všech medikamentů. Jezte jen tehdy, když máte hlad a když jste si vydělali na stravu.

Gándhí II

31. května 2014 v 8:54 | čajovna |  Gándhí
Ve 20. letech se Gándhí zasadil o obnovu hnutí za svadéší, tj. za výrobky indického původu, které se na počátku století zrodilo v Bengálsku a jež si kladlo za cíl poškodit imperiální ekonomiku bojkotem britského zboží, obzvláště zboží textilního, a napomoci tak indickým výrobcům. Gándhí přitom ale nesouhlasil ani se zaváděním strojů, které zbavovaly tisíce Indů dosavadního zdroje obživy. Měl je za "nástroje chamtivosti". Místo technologické inovace podporoval výrobu podomácku tkaných látek zvaných khádí.
Jedno jméno, tvář a postavu Indie dvacátého století znají všichni a jako jednoho z mála lidí jej okamžitě poznávají po celém světě. Móhandás Karamčand Gándhí (1869-1948), Mahátmá neboli "Velká duše", právník z višnuistické rodiny ze západní Indie, se stal jedním z architektů indické nezávislosti, zastáncem svarádže (svobody), nenásilného odporu proti zlu a útlaku. Jeho duchovní příručkou se stala Bhagavadgíta a její nauka o neulpívajícím konání, proslul životem prosté soběstačnosti a ctnosti (brahmačárja). Ale ani silná osobnost Gándhího a jeho příkladná dharma nemohly zabránit vzájemnému vraždění hinduistů a muslimů, které doprovázelo získání nezávislosti a v roce 1947 dělení subkontinentu na Indickou republiku a Pákistán. Samotného Gándhího zavraždil hinduistický extremista. Jeho program nenásilí (ahimsa), prostoty a ekonomické soběstačnosti ve společnosti bez kast je dnes znám už jen matně, on sám se však stal světcem.
Státní vlajku pro Indii navrhl Gándhí v roce 1921. Pruhy jsou šafránový, bílý a zelený, čarkha (kolovrátek) uprostřed je tmavomodrá.
"Čarkha symbolizuje energii," napsal, "a připomíná nám, že v minulých epochách prosperity v dějinách Indie zaujímalo ruční předení a jiná domácká řemesla význačné místo."

Gándhí I

31. května 2014 v 8:50 | čajovna |  Gándhí

Móhandás Karamčand Gándhí (1869-1948) byl vůdčí postavou hnutí za indickou nezávislost. Ačkoli se označoval za pouhého hledače pravdy, v očích milionů lidí v Asii i jinde ve světě byl velikým učitelem, zapřísáhlým pacifistou, neochvějným idealistou a zapáleným vlastencem - osobností vskutku hodnou čestného jména Mahátma, "Veliký duch".
Narodil se jako syn prvního ministra jednoho z malých, Brity kontrovaných státečků na poloostrově Káthijávár v Gudžarátu. Vyšší vzdělání získal v Londýně, kde studoval práva, a krátce pak v tomto oboru působil v Bombaji. V roce l893 však odjel do Jižní Afriky, kde po dalších jednadvacet let neúnavně hájil práva indických přistěhovalců. Mnohokrát tam organizoval jejich protestní akce proti rasově diskriminačním opatřením bělošské vlády a hluboce se během této doby utvrdil v názoru, že politické změny je třeba prosazovat čestnými způsoby, k nimž řadil především trpělivé přesvědčování protivníků a otevřená, avšak nenásilná masová vystoupení. Do Indie se Gándhí vrátil v roce 1915, do tamního politického dění a zejména do činnosti strany Indický národní kongres se však aktivně zapojil až v roce následujícím, teprve když se důkladně seznámil s poměry v zemi a opětovně se vnitřně ujistil o správnosti svých politických a etických zásad.
Za jeden ze základních mravních příkazů Gándhí považoval uplatňování ahimsy, džinistického principu nenásilí a neubližování, který v jeho rodném Gudžarátu měl a má mnoho důsledných zastánců. Podpůrné argumenty, jež v něm toto přesvědčení posílily, přitom Gándhí nalezl jak v hinduistické Bhagavadgítě, tak i v křesťanském Novém zákonu (zejména v Ježíšově kázání na hoře), a navíc i v dílech sv. Františka z Assisi, esejích Johna Ruskina a statích Lva Tolstého. Porušování principu nenásilí Gándhí připouštěl jen v mezních situacích, protože věřil, že obecně je nenásilí vždy lepší než násilí. Naroveň ahimse Gándhí postavil ještě druhou morální a politickou zásadu, kterou nazval satjágrahou čili vytrvalostí v pravdě. U ní už žádné výjimky z pravidla nepřipouštěl. Hlásal naopak, že "pravda je nejdůležitějším jménem Boha" a že neexistuje žádný účel, který by mohl sebemenší odchylku od pravdy ospravedlnit. Oba principy, ahimsu i satjágrahu, Gándhí pojímal nikoli jako prostředky pasivního odporu, nýbrž jako aktivní nástroje politického zápasu a také jich tímto způsobem uměl používat. Když nedokázal prosadit svou vyjednáváním nebo nespoluprací, podstupoval posty nebo se nechával uvěznit v naději, že důsledným trváním na své pravdě přiměje své odpůrce ke změně názoru. Gándhí usiloval o změnu pohnutek lidského chování a chtěl touto cestou dosáhnout změny celé společnosti. Jeho sen o svobodě pro Indii nekončil získáním politické nezávislosti. Snil také o jejím osvobození od nepravostí kastovního systému, od extrémní bídy i od konzumního materialismu. Po návratu z Jižní Afriky přestal nosit západní oděv a nahradil jej dhótím, pruhem látky omotaným kolem těla.
První rozsáhlou kampaň nespolupráce s koloniálními úřady Gándhí zahájil v roce 1920. Přiměl jej k tomu mimo jiné i velký masakr v Amritsaru, který způsobil britský generál, když nařídil svým vojákům střelbou rozehnat pokojné shromáždění. Po více než čtvrt století byl pak Gándhí jednou z hlavních postav indické politiky. Opakovaně během této doby řídil masové kampaně občanské neposlušnosti (celonárodní satjágrahy), účastnil se různých jednání s Brity, několikrát byl vězněn. V roce 1947 se Britové nakonec své největší kolonie vzdali, avšak Gándhí přes veškerou svou snahu nedokázal zabránit jejímu rozdělení podle náboženského klíče na Indii a Pákistán. V lednu 1948 zemřel rukou hinduistického fanatika, kterého popuzovalo Gándhího úsilí o smír mezi hinduisty a muslimy.
V březnu 1930 překonal Gándhí pěšky vzdálenost čtyř set kilometrů, aby na konci pochodu nabral na břehu oceánu špetku mořské soli, a symbolicky tak porušil britský solný monopol.

Citát pro tento den 37

30. května 2014 v 8:58 | čajovna |  Citáty
Dělej, co miluješ, miluj, co děláš a odevzdej více, než slibuješ. - Harvey Mackay

Ganapatí Sadčitánand

30. května 2014 v 8:52 | čajovna |  Ganapatí Sadčitánand
Šrí Ganapati Sadčitánanda svámidží učí tzv. "datatreju" - trojí princip Poznání, Vědomí a Blaženosti. Má mnoho chrámů v Indii, hlavní sídlo je v Mysore. Patří do řádu Avadhútů.

Džnávatar Juktešvar

30. května 2014 v 8:51 | čajovna |  Džnavatar Juktešvar
Šrí Jukréšvar Giri je nejpřednější žák Lahiri Báby. je také autorem knihy "Svatá věda", což je velký duchovní poklad pro moderního člověka, který byl sepsán na Babádžího přání, aby demonstroval jednotu všech náboženství. Obdržel zasvěcení do Krija Jógy od Lahiriho Báby a vedl spoustu hledačů duchovní pravdy.
Díky svému poznání je také znám jako Džnánavatár, což doslovně znamená "ztělesnění moudrosti".

Déšikar Védant

30. května 2014 v 8:49 | čajovna |  Dešíkár Védant
1268 - 1369
Védanta Dešíkar -velký učenec a světec ve šrí vaišnavské tradici, který žil sto let a neúnavně pracoval na rozšíření Dharmy. Napsal 53 filozofických děl, 5 básní, 28 hymnů a 19 děl, vše v tamilštině.

Dévpuridží

30. května 2014 v 8:48 | čajovna |  Dévpuridží
Šrí Dévpuridží žil v Radžastánu, v ášramu zvaném Kailás a také vykonal mnoho zázraků. Když někdo byl velice nemocný a nikdo mu nemohl pomoci, tak přišel za Devpuridžím a požádal ho o pomoc. On řekl ano, tady je tvoje nemoc, dávám ji do země. A ten člověk byl úplně vyléčen a v okamžiku to vypadalo, jako by nebyl nikdy nemocný. Ale to je kosmický, božský zákon že každý přichází na svět se svou karmou, která způsobuje další osud. Žil z almužny, každý den chodil po vesnicích a lidé mu dávali jídlo. Ale nikdy nevstoupil do domu, nikdy nejedl v domě. Žil životem sanjásína, prostě a jednoduše. Jeho svatost se nedá vůbec popsat. Dévpuridžího gurudév Šrí Alakhpuridží, žije stále někde v Himalájích, ale nikdo o něm moc neví, jen málo bhaktů ho vidělo.
Jogéšvar Šrí Dévpurídží byl rozpoznán jako inkarnace Pána Šivy. Místo, na kterém měl svůj ášram (Kailáš v Radžastánu) nese ten samý název, jako hora v Himalájích, která patří Pánu Šivovi. Síla Šrí Dévpuridžího byla obrovská. Byl ztělesněním všech vlastností Šivy - Šiva je ochránce a ničitel všeho zla. Šiva je vědomí, čistota, oheň. Ochraňuje své oddané. Byl to právě Šiva, kdo lidstvu přinesl dar jógy.
Z jeho života se dochovalo jen málo. Jednou jeho vlastností bylo, že se objevil z ničeho nic, a stejně tak i zmizel. Kamkoliv přišel, staly se zázraky. Říká se, že v okruhu pěti metrů okolo něj nikdy nepršelo a jeho nohy nezanechávaly žádné otisky.
V jeho ášramu na Kiláši pořádal nespočetné úžasné satsangy, které přitahovaly lidi z celé Indie. Slova Śrí Dévpuridžího byly pro jeho oddané jako nebeský nektar. Skvělá byla jeho láska ke zvířatům. Neustále ho následovalo stádo krav, ptáků, psů či hadů.
Šrí Dévpuridží je učitelem Šrí Díp Nárájana Maháprabhudžího. Jejich vztah byl plný propojení a lásky. Byli dvě těla, ale jedna duše. Šrí Maháprabhudží vyjádřil svoji oddanost svému mistru v nespočetných duchovních písních (bhadžanech), které popisují nejvyšší cíl jógy - jednotu s všudypřítomným, věčným a božským.

Citát pro tento den 36

29. května 2014 v 9:40 | čajovna |  Citáty
Nejtemnější hodina v životě kohokoliv je, když si sedne a plánuje, jak získat peníze,
aniž by je musel vydělat. -- Horace Greeley

Dajanand Sarasvatí

29. května 2014 v 9:36 | čajovna |  Dajánand Sarasvatí
1824 - 1883
Narodil se ve státě Gudžarát rodičům Karšandží Lalidží Tiwari a Amrithovi Ba. Múlašankar byl již od dětství hlubokým myslitelem. Již ve 21 letech opustil domov, aby našel duchovního učitele, který by ho naučil filozofii a smysl rození a smrti. A byl to právě jeho guru, Púrnand Svámi, který ho pojmenoval Dajánand Sarasvatí. Dajánand později založil Árja Samádž - sociálně reformativní hnutí, které mělo zrušit kastovní systém a skupinu nedotknutelných (lidé s nejnižším postavením). Dajánand vyhlašoval rovnoprávnost žen a sympatizoval s védským (tradičním indickým) způsobem života.

Moudrá slova

28. května 2014 v 9:09 | čajovna |  Moudrá slova
Jestli chceš vyhrát - pak vyhraj lásku.
Jestli se chceš napít - pak vypij všechen svůj hněv.
Jestli chceš jíst - pak sněz všechen svůj smutek.
Jestli chceš pomáhat - pak dávej.
Jestli chceš něco ukázat - pak svou milost.
Jestli chceš něco používat - pak svou moudrost.
Jestli chceš něco říci - pak pravdu.
Jestli chceš něco mít - pak morálku.
Jestli chceš něco odhodit - pak žárlivost.
Jestli chceš něco vyloučit - pak připoutanost.

Citát pro tento den 35

28. května 2014 v 8:31 | čajovna |  Citáty
Aby vítěz uspěl, ví, že musí překonat neúspěch. - Steve Yager

Činmoj II

28. května 2014 v 8:28 | čajovna |  Činmoj
Ocenění
(1981) Great Cross of Vasco Núñez de Balboa (Panama)
(1990) Viswa Sama Duta (Sri Lanka)
(1990) Twentieth Century's First Global Man
(1991) World Citizen Humanitarian Award (Oregon USA)
(1993) Doctor of Humanities (Filipíny)
(1993) Award of Excellence (New York USA)
(1994) Gándhi Peace Award (USA)
(1995) Doctor of Philosophy in Religious Science (Minnesota USA)
(1995) Nehru Medallion (UNESCO)
(1996) Fred Lebow Prize (Italy)
(1998) Pilgrim of Peace Award (Italy)
(2002) Mother Teresa Award (Makedonie)
(2002) Jesse Owens Humanitarian Award

Humanitární služba
V roce 1991 založil humanitární organizaci The Oneness-Heart-Tears and Smiles (Slzy a úsměvy srdce jednoty). Organizace sdružuje pouze dobrovolné pracovníky a na přání zakladatele nepřijímá finanční dary, ale pouze materiální dary. Finance na svoji činnost získává z dobrovolných příspěvků svých členů. Během své existence poslala zásilky léků, lékařského vybavení, oblečení a školních potřeb do několika desítek zemí v Asii, Africe a střední Americe.

Hudba a koncertní činnost
Od roku 1984 přestává až na výjimky s přednáškovými turné a věnuje se koncertní činnosti. Do své smrti odehrál kolem sedmi set padesáti koncertů. Na svých koncertech hrál na 10 až 20 hudebních nástrojů jako např. na indický esraj, indické harmonium, havajskou kytaru, cello a klavír. Hrál své vlastní kompozice i spontánní improvizace. Šrí Činmojův hudební projev si získal příznivce i kritiky. Mezi těmi, kdo jeho hudební styl oceňovali, patřil violoncellista Pablo Casals, skladatel Leonard Bernstein, zpěvačka Roberta Flack nebo producent Michael Walden. Kritici považovali jeho styl za "drnkání" bez jakéhokoliv systému. Veřejné koncerty meditační hudby byly věnovány dobré vůli mezi lidmi a byly vždy se vstupem zdarma.

Výtvarné umění
Své akrylové malby nazýval Jharna-Kala (Fontánové umění). Pomocí barevných otisků nanášených na různý podkladový materiál pomocí různě tvarovaných štětců a houbiček podle svých slov vyjadřoval vnitřní pocity a zážitky dosahované v meditaci. Jeho dalším výtvarným projevem byly kaligrafické kresby ptáčků "duše", které vyjadřují touhu po svobodě a volnosti lidského ducha. Jeho obrazy byly vystaveny např. v Carrousel de Louvre v Paříži a v pražské Galerii MIRO, obojí v roce 2006.

Sport
V mládí, které strávil v Pondicherry v jižní Indii, se věnoval hlavně sprintu a desetiboji, ve středních letech maratonům. Založil mezinárodní běžeckou asociaci Sri Chinmoy Marathon Team, která pořádná především ultraběžecké závody. Mezi nejznámější patří Peace Triatlon v Canbeře a Ultra Trio (700, 1000 a 1300 mil) v New Yorku. Po zranění kolene přestal v roce 1985 s běháním a začal se věnovat vzpírání. Jeho trenéry a inspirátory byli kulturisté Bill Pearl a Frank Zane. Činmoj zvedal na speciálně upravených strojích lidi, zvířata a dokonce auta či letadla. Jeho výkony byly při několika příležitostech ověřeny mezinárodním rozhodčím Wayne DeMilia, vícepředsedou profesionální divize IFBB, a Jimem Smithem, tajemníkem britské amatérské asociace vzpěračů. Skeptikové namítají, že o jeho sportovních výkonech nejsou žádné autentické doklady a Šrí Činmoj za sledovatelných podmínek dosahoval jen průměrných a podprůměrných výkonů.
Světový běh harmonie - The World Harmony Run

Světový běh harmonie je nesoutěžní štafetový běh, který Činmoj založil v roce 1987, jehož cílem mělo být posílení mezinárodního přátelství a vzájemného porozumění. Na trati nesou běžci symbol harmonie - hořící pochodeň, kterou si předávají z ruky do ruky lidé, se kterými se běžci cestou setkávají. Světový běh harmonie si klade za cíl podpořit dobrou vůli mezi lidmi všech národů a překonat přitom politické a kulturní hranice. Je organizován dobrovolnícky ze sportovních klubů a dalších občanských sdružení. Od svého založení navštívila tato štafeta 140 zemí v Evropě, Africe, Asii, Severní a Jižní Americe a v roce 2008 proběhl kolem celé Austrálie.

Kritika
Anna Carltonová a další dvě bývalé Činmojovy žákyně ho veřejně obvinily ze sexuálního obtěžování. Carltonová sdělila deníku New York Post, že Činmoj ji opakovaně vyzýval k sexuálnímu styku. Další ženy vylíčily podobné příběhy, v jednom případě bylo dokonce prokázáno, že Činmoj počátkem 80. let zaplatil jedné své žákyni potrat. Tato obvinění byla diskutována v tisku od počátku roku 1994. Některé anonymní weby s podobnými obviněními byly po arbitrážním řízení odstraněny.

Citát pro tento den 34

27. května 2014 v 8:45 | čajovna |  Citáty
Vítězové nikdy nerezignují, rezignující nikdy nevítězí. - Rick Setzer


L. Kouenzler, S.Rigby, A.Weale: Kouzelná zvířátka na dobrou noc

27. května 2014 v 8:42 | čajovna |  Knížky pro děti



Hmmm…." Uvolněte se, zavřete oči a představte si nádhernou kočičku s modrýma očima. Měla krémově zbarvený kožíšek, tmavé špičaté uši a tmavý ocásek. Nás příběh vypráví o rozmazlené siamské kočce Jáje.
Patřila holčičce jménem Jiřinka, která ji nade všechno milovala. Poslechněte si, co se přihodilo.

Každé ráno nalévala Jiřinka mléko do Jájiny speciální mističky se zlatým okrajem. Pak šla ke krabici s hračkami a vyndala klubíčko vlny, na jehož konci bylo uvázané pštrosí pero. Jiřinka si s Jájou hrála celé dopoledne, a ž to kočičku unavilo…."

A Jiřinka kočičku mazlila, nosila k jídlu ze stříbrné misky a milá Jája měla pocit, že není obyčejná kočka, ale něco velmi speciálního. A její pýcha a uraženost ji přivedla do velmi svízelné situace.

Na konci každé pohádky jsou Kouzelná poselství, kde si společně s rodiči můžete popovídat a uvědomit si hlavní myšlenky každého příběhu. Dozvíte se například, že je dobré si vážit každého daru, který dostaneš - i kdyby se zdálo, že je zadarmo. Poděkuj za dobré věci, které k tobě každý den přicházejí. Nebo, jsi-li v místech, která neznáš, můžeš být vystaven nejrůznějším zkoušk&aacu te;m. Nejlepší v takové chvíli je držet se někoho, kdo to tam zná a může ti pomoci.

Pohádky a kouzelná poselství mají charakter bajek. Příjemných, novodobých a rodiče i větší děti zaujme přehledný úvod, kde se dozvíme něco o šamanismu, mytologii zvířat a jejich duchovních významech pro naše předky. Já jsem třeba vůbec neznala mýtickou postavu "selkii":
"Ve skotských tradičních vyprávěních se zase objevuj&i acute; selkie. Jsou to bytosti podobné tuleňům, které na sebe dokázaly vzít lidskou podobu, dokonce se provdaly za lidské smrtelníky a poté se znovu vrátily do moře."

Tři autoři se podělili o 20 pohádek
A opravdu nepoznáte, kdo psal co… Všechny příběhy si zachovávají stejnou pocitovou linii, každý příběh je provázen lehkou moudrostí a příběhem, který není surový, ale přesto ze života a přesto jsou v něm silné emoce. Takové dětské.
Třeba ta kočička z úvodního příběhu se uraženě schovala, když se o ní její holčička náhle nestarala, protože se rodina stěhovala…. A odjeli nakonec bez ní… A ona se musela vydat na dlouhou cestu, aby opět někde našla to samé okno s puntíkovanými záclonkami a setkala se se svou malou holčičkou. Zdánlivě jednoduché a přízemní, ale pro děti mi přijde, že těch emocí je moc a moc… a že právě tohle jemné a dojemné se ze současných příběhů pro děti ztrácí.
Čtení vhodné přesně do postýlky, kdy si můžete s dětmi ještě chvíli povídat, sledovat jejich reakce a zavzpomínat třeba na vlastní dětství nebo prožití podobných situací. Je to knížka, o které si lze povídat.

A také si představovat
Závěrem tu je několik návodů na dětské meditace. Představte si, že… a už se rozjíždí fantazie… a opět, můžeme to vše jen tiše prožít nebo si vymýšlet své vlastní světy, do kterých nás naše dítě zavede.
A mezi námi, není od věci naučit děti žít se svou fantazií, naučit se prožívat své sny alespoň v myšlenkách a klidném stavu. Ono v dospělosti - jako když to najdou.

Vydalo nakladatelství Synergie Publishing SE, 2014, www.synergiepublishing.com



Činmoj I

27. května 2014 v 8:12 | čajovna |  Činmoj

Šrí Činmoj (27. srpna 1931 - 11. října 2007), někdy též Sri Chinmoy, rozený Chinmoy Kumar Ghose [Činmoj Kumar Ghoš], byl indický filozof a duchovní učitel (guru), který roku 1964 emigroval do USA.
Učení Šrí Činmoje se zakládá na rozvíjení vnitřních schopností člověka, např. míru, harmonie, lásky a jistoty. Své žáky inspiroval k životnímu stylu, který spojuje modlitbu a meditaci s aktivním životem ve společnosti. Během svého života vytvořil velké množství básní, hudebních skladeb a obrazů, jejichž kvalita bývá hodnocena kladně i záporně.


Život
Narodil se 27. srpna 1931 ve vesnici Shakpura, blízko města Chittagong, které nyní náleží k Bangladéši. Byl nejmladší ze sedmi dětí. Po smrti rodičů se jako dvanáctiletý chlapec se svými bratry a sestrami přestěhoval do Ášrámu Sri Aurobinda, duchovní komunitě v Pondicherry, v jižní Indii. Strávil zde dvacet let života, které z většiny věnoval meditacím, skládání písní a básní a sportu. Od svých 14 let začal skládat básně a psát eseje o duchovních a národních postavách Indie a publikovat je v místních novinách.
V roce 1964 se přestěhoval do New Yorku, kde dva roky pracoval na indickém konzulátu jako úředník v oddělení pasů a víz. Od roku 1966 se plně věnoval přednáškám, zakládání meditačních center, umělecké a literární činnosti a řízení různých mezinárodních mírových, humanitárních a sportovních programů.
Během svého života se setkal s mnoha představiteli různých náboženství a osobnostmi světové politiky, kultury a sportu. Jejich vzájemný vztah dokumentují četné kondolence, které obdržel v okamžik svého odchodu. Věnoval se vyučování meditačních technik a vedení svých studentů sdružených v meditačních centrech v mnoha zemích světa. Od svých studentů nebral finanční poplatky, ale vyžadoval pravidelnost v meditacích a úplnou abstinenci od drog, alkoholu, kouření a praktikováním celibátu. Počet jeho studentů se odhaduje kolem sedmi tisíc.


Přednášková činnost
Od poloviny 60. let do poloviny 80. let přednáší na amerických, evropských i asijských univerzitách na téma duchovního života, náboženství a filozofie vnitřního a vnějšího míru. Navštívil mnoho univerzit (např. Yale, Harvardu, Cornellovu univerzitu, Oxford a Cambridge). Později za své mírové aktivity a uměleckou činnost obdržel řadu akademických ocenění, např. čestný doktorát v oblasti mezinárodních vztahů, který mu 27. srpna 1994 udělila Státní pedagogická univerzita v St. Petersburgu nebo čestný doktorát v oblasti mírového vzdělávání, který mu 12. července 1995 udělila univerzita Pontifical Catholic University v Campinos v Brazílii.


Mírové meditace
Roku 1970 založil údajně na pozvání třetího generálního tajemníka OSN U Thanta pravidelná meditační setkání Mírové meditace při OSN pro pracovníky a velvyslance ústředí OSN v New Yorku, které vedl po dobu 37 let dvakrát týdně až do své smrti. Jeho činnost zde měla zcela neoficiální ráz. Vzpomínkové setkání se zástupci odlišných duchovních směrů proběhlo v hlavní budově OSN na sklonku roku 2007.

Citát pro tento den 33

26. května 2014 v 7:39 | čajovna |  Citáty
Nejbohatší odměny dostanou lidé, kteří se nebojí riskovat. Dokonce i želva ví, že se daleko nedostane, když nevystrčí hlavu z krunýře. -- Joe Karbo


Eckhart Tolle: Ticho promlouvá

26. května 2014 v 7:37 | čajovna |  Knížky pro ostatní

Esenci Tolleova poselství je jednoduché pochopit: Když se spojíme s tichem ve svém nitru, překročíme hranice své aktivní mysli a emocí a objevíme hloubku trvalého klidu a spokojenosti. S tímto poselstvím se seznámily miliony lidí na celém světě v Tolleově první knize Moc přítomného okamžiku. V této druhé, dlouho očekávané knize nám Eckhart Tolle vysvětluje esenci svého učení srozumitelným způsobem, který může každý pochopit. Kniha je rozdělena do deseti kapitol, z nichž každá je mozaikou stručně vyjádřených myšlenek, ale pokud je čtete jako celek, mají hluboce transformativní účinek.

Čaturdaši

26. května 2014 v 7:31 | čajovna |  Čaturdaši
Anant Čaturdaší
14. den dorůstání měsíce v měsíci Bhadrapádu je den Ganápatiho. V tento den lidé skládají slib na poctu Pána Višnua, který dodržují 14 let, aby obdrželi bohatství.
Tohoto dne končí Ganápatiho festival, instalovaná Božstva Pána Ganápatiho se ve velkém procesí donese k jezer, řece nebo moři, aby se tam potopilo. Tak odejde Pán Ganéša, aby byl v novém roce znovu se stejným nadšením uvítán.
Za tímto festivalem se skrývá následující příběh:
Šušila a Kaundinja
Žil byl jeden bráhmín, který se jmenoval Sumant. Se svojí manželkou Dikšou měl dceru, která se jmenovala Šušila. Dikša ale zemřela a po její smrti si Sumant vzal Karkaš, která neustále dělala Šušile spoustu problémů. Šušila si pak vzala Kaundinja a oba se rozhodli, že z domu odejdou, aby je macecha netrápila. Na cestě zastvili u řeky. Kaundinja se šel vykoupat a Šušila se připojila k ženám, které tam prováděly uctívání. Řekly Šušile, že uctívají Ánantu. "Co je to za uctívání?" zeptala se. Ženy jí řekly, že je to Ánantův slib a vysvětlily jí důležitost tohoto slibu. Připraví se "anarase" (zvláštní jídlo) a z mouky se usmaží "Gharga". Z toho se polovina rozdá bráhmanům. Pak se z darbhy (posvátné trávy) udělá kobra a dá se do bambusového koše. Pak se tento had (šéša) uctívá vonnými květy, olejovou lampou a tyčinkami. Hadu se nabídne jídlo a před Božstvem se drží hedvábné vlákno, ovázané kolem zápěstí. Této niti se říká Ánanta a je obarvena Kunkumou. Ženy si ji zavážou na levou ruku a muži na pravou. Účelem je dosáhnout božskosti a bohatství a dodržuje se 14 let.
Po tom, co vyslechla toto vysvětlení, rozhodla se, že tento slib bude držet. Od toho dne se jí a jejímu manželovi Kaundinjovi začalo velmi dařit a zbohatli.
Jednou si Kaundinja všiml provázku Ánanta na Šušiliné levé ruce. Když uslyšel příběh o slibu Ánanta, nebyl potěšen a namítal, že nezbohatli díky síle Ánanty, ale díky jeho vlastnímu úsilí.
Následovala hádka, při které Kaundinja strhl Šušile provázek z ruky a hodil ho do ohně.
Po té je postihla spousta pohrom a nakonec skončili v úplné bídě. Kaundinja pochopil, že je to trest za zneuctění Ánanty a rozhodl se, že podstoupí tvrdé odříkání, dokud se mu nezjeví sám Bůh.
Při hledání Ánanty šel Kaundinja do lesa. Tam uviděl strom doslova ověšený mangem, ale nezahlédl nikoho, kdo by ty manga jedl. Na celý strom totiž zaútočili červi. Zeptal se stromu, jestli viděl Ánantu, ale dostal negativní odpověď.
Pak uviděl krávu s telátkem a pak býka, jak stojí na louce, ale nepasou se. Pak uviděl dvě velká jezera, která se spojovala a jejich vody se míchaly. Pak uviděl osla a slona. Všech ze Kaundinja zeptal na Ánantu, ale nikdo o něm nikdy neslyšel. Byl z toho tak nešťastný, že začal připravovat provaz, aby se na něm oběsil.

Pak se najednou před ním objevil starý brahmín. Sundal provaz z jeho krku a zavedl ho do jeskyně. Napřed byla tma, ale pak se objevilo jasné světlo a oni došli do velkého paláce. Tam bylo velké shromáždění žen a mužů. Brahmín kráčel přímo k trůnu. Pak už Kaundinja neviděl brahmína, ale Višnua samotného. Kaundinja zjistil, že Višnu amotný jej přišel zachránit a že Višnu je Ánanta, Věčný. Přiznal se ke svému hříchu, že nepoznal Věčného v Šušilině prováznku. Ánanta mu slíbil, že bude zbaven všech hříchů, když bude dodržovat 14 let slib. Získá také bohatství, děti a štěstí. Pak mu Ánanta vysvětlil význam toho, co Kaundinja při svém hledání uviděl.
Řekl, že mangovník byl ve skutečnosti brahmín, který v minulém životě získal obrovské poznání, ale s nikým nemluvil. Kráva byla země, která na začátku snědla všechny semena. Býk byl náboženství samotné. Nyní stál na poli zelené trávy. Dvě jezera byly dvě sestry, které se měly velmi rády, ale všechno dávaly pouze sobě navzájem. Osel byl krutost a hněv. A nakonec slon byl Kaundinjova pýcha.

Pozor nová soutěž!

23. května 2014 v 8:30 | čajovna |  SOUTĚŽE

SOUTĚŽ STÁLE POKRAČUJE A JE V PLNÉM PROUDU!!



SOUTĚŽ O NEJKRÁSNĚJŠÍ ZAHRADU ROKU 2014
Jak jsme již předeslali, připravili jsme pro vás novou soutěž o tři, věříme, že hodnotné
knihy. Jedná se o nejkrásnější zahrádku na jaře 2014. Nemusíte být přímo majiteli
zahrady, můžete ji vyfotit například u souseda. Může to být velká okrasná zahrada,
užitková zahrada, zahrada vaší babičky, nebo i minizahrada pokojového typu.
Fantazii se meze nekladou. Ale pozor! Zahrada musí být autentická. To znamená, že
musí skutečně existovat.

Nejlepším způsobem, jak splynout s moudrostí Země, je pronikání do tajů šamanismu. Nejde o žádnou magii, ale o hlubokou moudrost přírody v nás. Pojďte soutěžit se svým kouskem přírody o 3 knihy Probuzení do duchovního světa.
Dvojice autorů se tu podělila o nádhernou cestu do duše každého z nás. My sami jsme svými šamany, souzníme s určitými přírodními živly, máme slabost pro některá zvířata a... kolik lidí, tolik cest. Jak hluboký je rituál, jak můžeme pracovat se sny, s uměleckými vizemi nebo jak tuto moudrost využít pro léčení nejen své, ale i našich dětí?

"Krásné je Slunce, jež vychází, krásné jsou i stíny, které vrhá.
Krásná je ranní rosa, krásná je též tráva, na níž se třpytí.
Krásná jsou plující oblaka, krásná je i modrá obloha za nimi."

To je citát z přebalu Probuzení do duchovního světa, který napsala Sandra Ingerman a Hank Wesselman...
Pošlete do Domácí čajovny své krásné místo na zahrádce, místo, kde třeba i sami rádi vklouznete do onoho tichého rozjímání, jak je na Zemi krásně....
Z došlých fotografií potom vybereme tři, které za odměnu dostanou tuto knihu.

Posílejte na: cajovnaprozeny@centrum.ccz
Konec soutěže: léto 2014
Cenu do soutěže věnovalo nakladatelství Synergie Publishing SE, děkujeme!

NĚKOLIK FOTOGRAFIÍ PRO VAŠI INSPIRACI:





Citát pro tento den 32

23. května 2014 v 8:28 | čajovna |  Citáty
Ukažte mi člověka, který nechybuje, a ukážu vám člověka, který nic nedělá. - Joe Karbo

Eckhart Tolle: Nová země

23. května 2014 v 8:22 | čajovna |  Knížky pro ostatní

Eckhart Tolle staví na obrovském úspěchu knihy Moc přítomného okamžiku a bere nás na cestu mimo naše životy, aby nám ukázal, že máme šanci vybudovat nový svět plný lásky. Vyžaduje to velký posun ve vědomí od současné identifikace s naším egem ke zcela novému způsobu vnímání toho, kdo jsme. Aby se to mohlo stát, musí struktura lidské mysli projít zásadní transformací. V této knize Tolle ukazuje, jak taková transformace může proběhnout nejen v nás, ale i ve světě kolem nás. Tím, že vykresluje podstatu tohoto posunu vědomí, Tolle detailně ukazuje, jak naše egoistické uvažování funguje. Poté nás jemně a pomocí velmi praktických termínů vede k novému vědomí. Dojdeme až k poznání toho, kým vlastně jsme, což je mnohem významnější než to, co jsme si dosud mysleli. (objevte smysl svého života)

Čanakja Pandit

23. května 2014 v 8:17 | čajovna |  Čanakja

Je také znám jako Kautilja, sepsal ve 3. století př.Kr. Arth-Šástru, první známé pojednání o státním zřízení a ekonomii.
Chanakya (čti Čanakja) byl indický brahman, učenec, učitel, myslitel, filozof, mudrc, diplomat, ekonom, politik, administrátor a královský poradce, který žil ve čtvrtém a na začátku třetího století před naším letopočtem. Byl znám jako nejvzdělanější a nejmoudřejší osoba Indie své doby, která významně ovlivnila konec mocné říše Nanda a spoluzaložila ještě mocnější říši Maurya. Chanakya byl osobní poradce slavných indických císařů Chandragupty a poté jeho následovníka - syna Bindusara. To co započali Chandragupta a Bindusara pod přímým tréninkem, vzděláním a poradenstvím Chanakyi, dokončil jejich potomek - nejslavnější a nejpopulárnější indický císař Ashoka, velký stoupenec Budhismu. Tato královská dynastie vybudovala Mauryskou říši, která pokryla celý indický kontinent a která se vyznačovala vyspělou jednotnou vládou, politikou, ekonomikou, obchodem, kulturou a vzdělávacím systémem. Tato říše prosperovala až do 5. století, kdy byla severní a centrální Indie přemožena, zničena a zabrána nomádskými vojsky Húnů z tehdejší Hepthalitské říše (oblasti dnes známé jako státy Afghanistan, Turkmenistan, Uzbekistan, Tajikistan, Kyrgyzstan, Kazakhstan, Pakistan a Čína) a později především vpády muslimských moghulů a jejich vojsk. Osm století prosperity a rozvoje Mauryské říše je spojováno právě s velkým myslitelem a mudrcem Chanakyou, který je povážován za duchovního otce této říše jakož i průkopníka vládní ekonomiky, politiky, společenských věd a etiky Indie té doby. Dodnes je velice populární a je rovněž vnímán jako předchůdce spojené Indie s jednotnou vládou. Období Mauryské říše je považováno za nejlepší období Indie v její mladší historii - to znamená posledních čtyři až pět tisíc let. Z pohledu cyklického vesmírného času za období současného věku Kali, který započal před pěti tisíci lety v době vlády císaře Paríkšita.
Je řečeno, že Chanakya nebyl hezkého zevnějšku. Jeho krása spočívala uvnitř. Panoval jak vyspělým duchem tak světskou genialitou. Jeho dílo je obsaženo ve dvou dochovaných textech. Arthašastra - sbírka moudrostí ve vztahu k ekonomice, vládě, politice a diplomacii. Nítišastra je sbírkou morální a etické moudrosti, jenž udávala a dodnes udává směr lidské důstojnosti, spravedlnosti a ctnosti. Najdeme v něm poučení jak pro krále tak obyčejný lid. Tato díla byla velmi dlouhou dobu překryta vlivem času a okolností. Až teprve v roce 1915 byla znovuobjevena a zpřístupněna celému lidstvu jako jeho právoplatné dědictví. O nadčasové a univerzální hodnotě této moudrosti se přesvědčte sami.

Citát pro tento den 31

22. května 2014 v 7:19 | čajovna |  Bajky
Většina lidí je tak zaneprázdněna vyděláváním na živobytí, že ani nemá čas vydělávat peníze. - Joe Karbo


Eckhart Tolle: Moc přítomného okamžiku, pracovní kniha

22. května 2014 v 7:17 | čajovna |  Knížky pro ostatní

Stačí plně přijmout tento okamžik. Když to uděláte, najdete hluboký vnitřní klid. Rozhodnutí předpokládá vědomí. Bez toho nemáte žádnou volbu. Volba začíná v okamžiku, kdy se přestanete ztotožňovat se svou myslí a navyklým způsobem myšlení, v okamžiku, kdy začnete být vědomě přítomní...

Čaitanja Maháprabhu

22. května 2014 v 7:14 | čajovna |  Čaitanja Maháprabhu

15. století
Narodil se v 15. století v Nadii v Bengálsku, při zatmění měsíce. Protože se narodil pod nímovým stromem, začali mu říkat Nimáj. Už odmala tropil různé nezbednosti - poplival světce chystající se vykonat obřady, nebo kradl obětiny dívkám uctívajícím Gaurí.
Časem se z něj stal ale obávaný učenec- Nimáj Pandit. Nad každým zvítězil v logice a argumentech.
Pak obdržel zasvěcení od Íšvary Purího a naplno se v něm probudila oddanost ke Šrí Krišnovi. Už ve 27 letech přijal sannjás (řád přísného odříkání) a odešel do Purí v Orisse. Proslavil se průvody, které chodily pod jeho vedením po ulicích a zpívaly svatá jména Hare Krišna Hare Krišna Krišna Krišna Hare Hare, hare Ráma Hare Ráma Ráma Ráma Hare Hare.
V těchto průvodech s ním mohl chodit kdokoli, nehledě na kastu a pohlaví, proto ho místní bráhmani neměli příliš v lásce, ale muslimský vládce vydal nařízení, které platí v Indii dodnes - oddané nesmí při jejich zpívání na ulici nikdo rušit.
Byl to právě on, na jehož pokyn šest Gósvámích znovu objevilo Vrindaván, nejposvátnější místo, kde vyrůstal před 5000 lety Krišna, které bylo ukryto a zapomenuto v džungli. Znovu vybudovali všechny posvátná místa a založili nejdůležitější chrámy.
Šrí Krišna Čaitanja Maháprabhu nebyl jen obyčejným světcem, ale říká se, že byl Pánem samotným, který sestoupil, aby sám zažil náladu svých oddaných, která je pro Něj, i když je vševědoucí, naprosto nepochopitelná. Čaitanja je inkarnací jak Krišny, tak Rádhárání dohromady. Měl krásnou zlatou pleť, proto se mu také říkalo Gauranga.
Polední část svého života strávil v nepřetržité extázi, kdy ho jeho žáci museli hlídat, protože zažíval stavy podobné blouznění, v každém malém chlapci viděl Krišnu, chvíli se smál, chvíli plakal v odloučení od svého Krišny.
Z tohoto světa odešel tak, že splynul s Božstvem Šrí Džagannátha v Džagannáth Purí v Orisse.
I když on sám zanechal pouze osm veršů, tzv. Šikšástaku, jeho žáci sepsali bezpočet knih opěvujících cestu Bhaktijógy - oddané služby a Krišnadás Kavirádž Gosvámí sepsal jeho životopis - Čaitanja Čaritámritu.
Zpívající průvody, které chodily městy v časech Šrí Čaitanji, můžeme spatřit i dnes na ulicích větších měst po celém světě, kdy jeho následovníci v oranžových a bílých hábitech, i po pěti stech letech, šíří jeho poselství západnímu světu.

Citát pro tento den 30

21. května 2014 v 8:44 | čajovna |  Citáty
Ničeho jsem nenabyl lehce, každá věc mně stála nejtvrdší práci. Nehledejte lehké cesty.
Ty hledá tolik lidí, že se po nich nedá přijít nikam. - Tomáš Baťa

Eckhart Tolle: Moc přítomného okamžiku

21. května 2014 v 8:41 | čajovna |  Knížky pro ostatní

Při čtení této knihy mnoho z nás učiní nové objevy: nejsme svou myslí; můžeme se zbavit duševní bolesti; najdeme, jakmile se vzdáme přítomnému okamžiku. Dozvíme se také, že jedním z klíčů k dosažení vnitřního klidu je naše tělo, stejně jako ticho a prostor kolem nás. To jsou brány, jimiž můžeme vstoupit do přítomnosti, kde neexistují žádné problémy. V přítomném okamžiku najdeme své skutečné já a hlubokou vnitřní radost. Pouze v přítomném okamžiku si uvědomíme, že už jsme úplní a dokonalí.
Mnoho z nás zjistí, že naší největší překážkou na cestě k tomuto poznání jsou naše partnerské vztahy. Vstupujeme do ,,nového teritoria" a nic není takové, jak se nám to dosud jevilo. Pochopíme, že naše partnerské vztahy mohou být další branou k duchovnímu osvícení, pokud jich budeme užívat moudře, to jest k tomu, abychom se stali víc milujícími. Výsledek? Skutečné spojení mezi naším já a druhými lidmi. Naučíme-li se žít v přítomném okamžiku, budeme-li vnímat realitu ,,neviditelného Bytí" a svého ,,vnitřního těla", otevřeme se transformujícímu poznání, jež nám poskytuje tato kniha.

Buddha

21. května 2014 v 8:37 | čajovna |  Buddha

Probuzený, vlastním jménem Siddhárta Gautama, se narodil v roce 563 př. n.l. Byl skutečně historickou postavou, princem Šákjů, lidu malého státu na pomezí dnešní Indie a Nepálu. V pětatřiceti letech Gautama přišel do Bódhgaje, kde usedl pod strom, v němž můžeme spatřovat strom života, a slíbil si, že nevstane, dokud nedojde osvícení. Po devětačtyřiceti dnech meditací dosáhl nirvány, stavu neproměnnosti uprostřed neustálých proměn každodenního života. Stal se Buddhou - tím, kdo je plně probuzen.
Buddha je jméno udělované v indické kulturní oblasti tomu, kdo dosáhl nejvyššího vědění, pochopil pravou podstatu jevů. Největší proslulosti mezi nositeli tohoto čestného titulu dosáhl Siddhártha Gautama (563-483 př. n.l.), jehož učení o cestě k překonání strastiplného bytí je známé pod jménem buddhismus.

Víte, jaký je ten Váš?

21. května 2014 v 8:34 | čajovna |  Léčivé kameny
Zvěrokruh
22.12.-19.1. KOZOROH (černá a bílá) Granát, onyx, obsidián, křišťál, záhněda
20.1.-18.2. VODNÁŘ (modrá, bílá, šedá) Ametyst, granát, jaspis, sokolí oko, safír
19.2.-20.3. RYBY (modrá, zelená, červená) Jaspis, krevel, opál, ametyst, akvamarín, adulár
21.3.-20.4. SKOPEC (okrová, ohnivě červená) Safír, diamant, jaspis, hematit, rubín, karneol, granát
21.4.-20.5. BÝK (žlutá, zelená, růžová) Achát, smaragd, růženín, aventurín
21.5.-21.6. BLÍŽENCI (žlutá, modrá, hnědá) Smargd, achát, tygří oko, citrín, akvamarín, chalcedon
22.6.-22.7. RAK (zelená, stříbrná, bílá) Onyx, rubín, karneol, jaspis, aventurín, adulár
23.7.-22.8. LEV (zlatá, červená, oranžová) Karneol, olivín, citrín, rubín, granát, jantar, tygří oko
23.8.-22.9. PANNA (purpurová, modrá, žlutá, zelená, pestře opálová) Olivín, safír, jaspis, sardonyx, achát
23.9.-22.10. VÁHY (světle zelená, žlutá, purpurová, modrá) Akvamarín, opál, achát, růženín, turmalín
23.10.-21.11. ŠTÍR (červená, černá) Topaz, beryl, jaspis, opál, hematit, turmalín, granát, rubín
22.11.-20.12 STŘELEC (tmavomodrá, azurová) Rubín, tyrkys, sodalit, chalcedon, granát, lápis lazuli, topaz

O kamenech

21. května 2014 v 8:33 | čajovna |  Léčivé kameny
Od dávné doby až do současnosti přitahují člověka tzv. drahé kameny. Člověk je používal jako šperky, platidlo, tajemný předmět. Tak jako má člověk určitý charakter, stejně tak mají i kameny své vlastnosti, svoji sílu. Astrologové spojují určité kameny s určitými lidmi. A životní kámen může být stále s vámi. Nabízíme vám prstýnky, náhrdelníky, náušnice, ale i volné kamínky do kapsy a také krásné řezané pláty různých velikostí a zbarvení. To všechno vám může připomínat krásu ukrývané přírody.

Citát pro tento den 29

20. května 2014 v 9:05 | čajovna |  Citáty
Nemusíš vidět až nakonec schodiště, ale udělej aspoň první krok. -- Martin Luther King, Jr.

Dr. W. W. Dyer: Já jsem

20. května 2014 v 9:04 | čajovna |  Motivační knihy

Nejnovější dětská kniha Dr. Wayna W. Dyera nese název "Já jsem" a vychází z jeho poslední knihy pro dospělé "Splněná přání".
Autor ve své knize přináší dětem jednoduché, ale velice hluboké poselství: Bůh není nikde daleko - mimo nás. My nejsme od Boha odděleni - Bůh je naší součástí!
Když budou děti vědět, že Boží láska a síla jsou součástí každého z nás, může jim to pomoci růst a naplňovat jejich největší potenciál v životě. Pomocí textu a ilustrací se děti naučí, že jsou "větší", než si kdy dovedly představit. Na konci knihy najdete zvláštní část, vysvětlující důležitý význam slov "já jsem", a způsob, jak je využít pro vytváření lásky a štěstí ve svém vlastním životě i v okolním světě.

Bhaktivedant Prabhupad

20. května 2014 v 8:55 | čajovna |  Bhaktivedant Prabhupad


1896 - 1977
Narodil se v Kalkatě v Západním Bengálsku, rodiče ho pojmenovali Abhaj Čaran. V letech svých studií sympatizoval s Gánhího hnutím, odmítl dokonce vysokoškolský diplom. Poté se setkal se svým duchovním učitele, Bhaktissidhántou Sarasvatím, který mu řekl, že by měl rozšířit poznání o Krišnovi po celém světě. Abhaj tehdy namítl, že napřed musí být Indie nezávislá, ale Šrila Bhaktissidhánta odpověděl, že toto poznání je tak důležité, že nemůže čekat. Za deset let od něj obdržel zasvěcení a jméno Abhaj Čaranaravinda. O mnoho let přijal sannjás a dostal jméno Bhaktivedanta Swami. Až do svých sedmdesáti let se připravoval na cestu do Ameriky, začal překládat Védanta-sůtru, Šrímad Bhágavatam.
A tak připlul na konci šedesátých let na lodi Džaladuta do Ameriky, kde začal kázat. byl prakticky prvním kazatelem Indického náboženství, který ani o píď neslevil ze svých zásad, které byl zvyklý dodržovat v Indii. Kázal, že lidé mají přestat jíst maso, kouřit, oddávat se mimomanželskému sexu, brát drogy. atd.
Jeho kázání přitahovalo zejména mladé hippies, kteří začali skutečně následovat tyto zásady a přijímali od něj zasvěcení. Toto hnutí, které nazval Mezinárodní společnost pro uvědomování si Krišny, se rychle rozšířilo po celé Americe a poté i do Anglie a do celého světa. K popularitě přispěl také George Harrison, který se pod vedením Šrily Prabhupády tomuto procesu věnoval. Právě z tohoto období pochází jeho nejznámější píseň - My Sweet Lord. Od něj také Hnutí dostalo jedno ze svých nejznámějších sídel - zámek Bhaktivedanta Manor v Anglii.
Šrila Prabhupád během svého života zasvětil tisíce žáků a otevřel stovky chrámů, zemědělských usedlostí a restaurací. Jeho velkou silou bylo kázání vlastním příkladem. Sám žil velmi skromně a byl to on sám, který nejpřísněji dodržoval zásady, o kterých kázal.
Šrila Prabhupád sám i jeho následovníci se v Indii těší velkému respektu, neboť Šrila Prabhupád nikdy neměnil filozofii jen aby se někomu zalíbil a v době, kdy do Indie začal naplno proudit západní vliv, začalo díky němu následovat tradiční Indickou filozofii bezpočet američanů, angličanů, japonců...
Z tohoto světa odešel v roce 1977, při plném vědomí, s Krišnovými jmény na svém jazyku.

Citát pro tento den 28

19. května 2014 v 6:57 | čajovna |  Citáty
Nikdy neskláněj hlavu. Vždy ji měj vzpřímenou. Dívej se světu přímo do očí. - Hellen Keller


Žíznivá vrána

19. května 2014 v 6:56 | čajovna |  Bajky
V Indii je v létě velmi teplé počasí. Kdysi dávno žila jedna vrána. Vrána měla v tom horku velkou žízeň. Hledala vodu, aby žízeň uhasila. Kvůli horku nemohla vrána odletět příliš daleko. Byla unavená a cítila, že za několik hodin zemře. Ale stále věřila, že vodu najde. Ještě jednou vzlétla, když tu uviděla pod stromem hrnec. Letěla k hrnci a viděla, že uvnitř je voda. Ale naneštěstí byla vodní hladina příliš nízko, takže do vody nemohla ponořit svůj zobák. Byla zklamaná, ale byla také statečná a chytrá. Stále přemýšlela, jak se dostat k vodě. Napadlo ji, že by mohla nasbírat drobné kamínky a naházet je do hrnce, aby hladina stoupla. Úplně vyčerpaná, ubohá vrána nasbírala mnoho kamínků. Jak házela kamínky do hrnce, zjistila, že hladina stoupá. Stoupání hladiny ji povzbudilo. Pracovala rychleji, přestože byla unavená. Po několika minutách hladina vody vystoupila. Vrána mohla ponořit svůj zobák do vody a uhasit žízeň. Vrána poděkovala bohu za svůj dobrý nápad a odletěla.
Milé děti, podobně ani my se nesmíme vzdávat naděje, když se dostaneme do nesnází. Musíme přemýšlet, jak bychom problém vyřešili.

Dr. W. W. Dyer: Nedej se zastavit!

19. května 2014 v 6:54 | čajovna |  Motivační knihy

Světově uznávaný odborník Dr. Wayne Walter Dyer, Ph.D., vytvořil jedinečnou sérii motivačních knih pro děti.
Titul "Nedej se zastavit!" vysvětluje dětem, jak neomezovat svůj jedinečný způsob myšlení, se kterým se každý z nás narodil, a proč je to lepší, než se snažit "zapadnout". Kniha Nedej se zastavit! učí děti, jak zvládat stres a úzkost, kdy se vyplatí riskovat a zkusit něco nového. Vysvětluje, co je to tvořivost a proč je důležitá, k čemu je dobré být vytrvalý a konečně, jak si užívat život a nedat se zastavit při naplňování svých snů!
Každé téma, kterým se kniha zabývá, je vysvětleno nejen teoreticky, ale také praktickým příkladem ze života.
Knihu mohou jako výchovnou pomůcku využít nejen rodiče, ale také učitelé
a kdokoliv, kdo pracuje s dětmi. Na konci knihy naleznete otázky, s jejichž pomocí si může dítě ověřit, zda správně pochopilo téma knihy.

Babadží

19. května 2014 v 6:51 | čajovna |  Babadží

Babadží je největší jogín všech dob. Výraz "Maháavatár" doslovně znamená "Nejvyšší Inkarnace", což je velká duchovní osobnost, která je v neustálém kontaktu s Božským Světlem a která transcendovala všechna lidská omezení. Babádží vypadá, že je mu dvacet pět let, i když se ví, že je starý tisíce let. Říká se, že je naprosto sjednocen s Krišnou, jednou z nejúžasnějších inkarnací, která se zjevila v Indii v Dváparajuze. Ochraňoval vědu o Krija józe, což je přímá stezka k realizaci Boha a o které si všichni mysleli, že se v temných časech Kalijugy ztratila. Tuto vědu zpřístupnil celému světu v roce 1861 skrze svého milovaného žáka Lahiriho Mahášaja, jehož posláním bylo kázat posvátnou vědu Krija jógy každému, kdo touží po dosažení Božského světla. S Babádžím je v neustálém spojení duch Ježíše Krista a společně plánují záchranu lidstva v moderní době.

Citát pro tento den 27

18. května 2014 v 9:09 | čajovna |  Citáty
Chuďas není ten, kdo je bez halíře, ale ten, kdo nemá vizi. - Harry Kemp

Želva a orel

18. května 2014 v 9:08 | čajovna |  Bajky
Želva si myslela, že její život na zemi není vůbec radostný, když viděla, jak mnoho ptáků létá ve vzduchu. Také chtěla létat. Říkala si, že by se dalo létat, jen kdyby se mohla dostat vzhůru do vzduchu. Jednoho dne přilétl na velký balvan vedle želvy orel, aby si odpočinul. Želva požádala orla, aby ji naučil létat. Říkala: "Za odměnu ti dám všechno bohatství moře." Orel věděl, že želva nemůže létat a že se pomátla na rozumu. Namítl: "Nikdy nebudeš umět létat." Ale želva ho prosila znovu a znovu. Orel nakonec řekl: "Ano, vynesu tě do vzduchu." Orel vynesl želvu velice vysoko, vysoko do vzduchu a pak ji nechal, aby letěla, pokud bude umět. Než mohla želva orlovi poděkovat, spadla na kámen a zlámala si vaz.
Milé děti, neměli bychom chtít dělat to, co neumíme, jinak si můžeme ublížit.

Tomáš Keltner: Já věřím

18. května 2014 v 9:06 | čajovna |  Motivační knihy

Kniha vás zavede v rozhovoru otce s dcerou do silného příběhu malého chlapce Petra, který se cítí osamělý, protože nemá žádné kamarády. Má ale svůj plán - staví si vesmírnou loď, kterou chce odletět do nového světa, kde by našel přátelství a štěstí. Jeho pocit, že je sám, zatím dokáže změnit jen slunce, které se zdá být jeho jediným skutečným kamarádem. Jednou večer si Petr povídá se svým tátou o smyslu a významu slova "věřím". Dozvídá se, co znamená "věřit si". Díky tomu se Petr učí věřit vlastním snům. Přestože si zpočátku není jistý, nepřestává věřit a jeho sny se postupně stávají skutečností a on skrze svou víru nalézá nový svět a tolik vytoužené přátelství...
Kniha je určená pro děti od 8 let, ale i pro všechny, kteří řeší své sebevědomí, otázky týkající se sebehodnocení a zařazení ve společnosti. Kniha dětem odpoví na otázky:
- co znamená "věřit si" a jak se to dělá
- kde a jak lze najít přátelství
- jak řešit zdánlivě neřešitelné problémy
Tato kniha nabízí rodičům a všem, kdo mají zájem, hluboký vhled do emočního světa dětí, do jejich prožívání a způsobu uvažování.
Text z obálky knihy:
Věděl toho ještě mnohem víc, ale nemluvil o ničem.
Měl totiž plán a ten byl naprosto úžasný. Stavěl vesmírnou loď! Opravdickou loď, kterou chtěl odletět pryč.
Chtěl odletět do jiného světa, do takového, kde by i on měl své kamarády, do světa, kde by na svém těle neměl žádné znaménko, do světa, kde by byl šťastný...

Aurobindo

18. května 2014 v 8:58 | čajovna |  Aurobindo

Šrí Aurobindo (*15. srpna 1872, Kalkata - 5. prosince 1950) byl indický hinduistický filozof, jogín, mystik a guru.
Podle Šrí Aurobinda se v průběhu dějin uskutečňuje přechod od podvědomí k vědomí a nadvědomí. Dosažení mystického nadvědomí je řešením záhady dějin a uskutečněním lidských tužeb
Šrí Aurobindo je považován za jednoho z největších mudrců dnešní doby. Ačkoliv již uplynulo 50 let od jeho smrti, jeho knihy jsou neustále vydávány. Byl dokonalou osobností, rozvinutou v mnoha směrech. Je oceňován filozofy pro jeho hlubokou a pevnou filozofii, básníky pro jeho mimořádnou citlivost, mystiky pro jeho božské odhalení.
Od sedmi let chodil do školy v Anglii, kde vystudoval Královskou akadémii v Cambridgei. Ve věku 21 let sa vrátil do Indie. V následujícich 13 let pracoval jako úředník ve městě Barody, Přednášel anglickou a francouzskou literaturu na místní univerzitě a v roce 1906 se přestěhoval do Kalkaty, kde sa stal rektorem Národní akademie. Mimo jiné se v tomto obdo-bí zapojil do aktivného politického boje za nezávislost Indie a studoval její kulturní a duchovní dědictví. V roce 1904 se rozhodl věnovat józe - snažil se využít duchovní sílu pro osvobození své vlasti. V roce 1908 byl Šrí Aurobindo zatčený kvůli podezření z organizování útoku na jednoho z úředníkú britské koloniální vlády a ocitl se ve vězení. Hrozil mu trest smrti, ale po ukončení vyšetrování, které trvalo celý rok, byl zbavený obžaloby a osvobozený. V roce 1910 poslechl svůj vnitřní hlas a opustil "vnější" radikální práci a uchýlil se do Pondichéry, francouzské kolonie na jihu Indie, aby se intenzívněji věnoval józe. Svými duchovními znalostmi, získanými na základě vlastní zkušenosti, překonal doposud známé duchovní vědomosti a poznal, že konečným a zákonitým cílem duchovního hledaní je plná transformace člověka, zasahující i jeho fyzickou úroveň, a realizace božského života na Zemi. K dosažení tohoto cíle potom zasvětil zbývajících čtyřicet let svého života.
Rabindranáth Thákur o něm v roce 1907 řekl,, že je to "hlas, který stělesňuje duši Indie". Romain Rolland ho prohlásil za "najvětšího myslitele našich dní". V Indii je známí jako revolucionář a organizátor národně-osvobozeneckého hnutí a také jako velký guru (učitel) a zakladatel integrální jógy. Byl též najvětším básnikem, autorem mnohých poém, básní a básnického eposu Savitri, který se v Indii nazýva 5. védou.
Sám Šrí Aurobindo, se vůbec nepovažoval za filozofa (Ach, ta filozofie! Dovolte mi, abych vám důvěrne oznámil, že sem nikdy, nikdy, nikdy nebyl filozofem), tím méně za náboženského filozofa. (Hlásat lidstvu v budoucnosti nějaké náboženství nové nebo staré vůbec není mým cílem: otevřít cestu, která je ješte zahalená - to je moje koncepce). Co se týká samotných prácí Šrího Aurobinda, v roce 1987 v Sovětském svazu vyšla kniha Objevení Indie, ve které byli poprvé opublikované některé fragmenty jeho prací. No výběr samotných prací Šrí Aurobinda, které autoři zařadili do uvedeného sborníku se zdá být celkem volný, dokonce už při zběžném čtení. V tom samém sborníku je zahrnutá i krátká biografická stať (autor - V. Kosťučenko), věnovaná Šríovi Aurobindovi, ve ktoré je charakterizovaný jako "jeden z najvýznamnějších a všestraně nadaných indických myslitelů našeho století", ale hlouběji není analyzovaný.

Jeho literární odkaz obsahuje 35 svazků, mezi kterými se nacházejí díla o jeho světonázoru, rozsáhá korespondence se žáky, velké množství básní, divadelních her a grandiózní epická poéma Savitri, která je působivým stělesněním jeho všestranných duchovních zkušeností.

Želva a králík

18. května 2014 v 8:56 | čajovna |  Bajky
Kdysi dávno žil v džungli králík. Běhal velice rychle. Na svou rychlost byl velmi pyšný. Jednoho dne se zvířata z džungle rozhodla uspořádat závody v běhu pro všechna zvířata. Pozvána byla všechna zvířata, ale když viděla, že závodí i králík, rozhodla se, že se nezúčastní. Na startovní čáře stála jenom jedna želva. Králík a ostatní zvířata se želvě smáli a škádlila ji, že pro králíka není žádným soupeřem. Ale želva stála na svém. Závod začal. Králík běžel rychle a želva se pohybovala velice pomalu. Králík si říkal, "Ta želva se zbláznila, když se mnou chce závodit v běhu. Ten závod mohu vyhrát snadno. Proto si na chvíli zdřímnu a až pak poběžím." Králík spal příliš dlouho a když doběhl do cíle, uviděl, že želva se sem dostala u před ním.
Králík si o sobě myslel příliš, a tedy závod prohrál. Proto bychom si, děti, neměli o sobě myslet příliš.

Vrány a Monika

18. května 2014 v 8:53 | čajovna |  Bajky
Na balkon položila paní talíř s krmením pro ptáky. Přišla kočka Monika a začala jíst. Viděla ji vrána. Vrána řekla: "Kéž bych to jídlo měla já!" Ale Monika by vráně nedovolila jídlo sníst. Vrána tedy odlétla, aby zavolala ostatní vrány. Řekla: "Pojďte mi pomoci. To jídlo získáme." Vrány se rozesadily kolem Moniky a spustily: "Krá, krá, krá !"
"Jděte pryč!" řekla Monika a zavrčela. Jedna z vran zatahala Moniku za ocas. Monika se za vránou rozeběhla, ale ta jí ulétla. Zatímco byla Monika pryč, ostatní vrány z jídla ujedly. Monika se vrátila a vrány ji znovu zatahaly za ocas. Takto mohly všechny vrány nějaké jídlo získat.
Když si navzájem pomůžeme, můžeme dokázat věci, které bychom sami nezvládli.

Vrána a liška

18. května 2014 v 8:52 | čajovna |  Bajky
Kdysi dávno žila jedna vrána. Seděla na větvi stromu a držela kousek chleba. Pod tím stromem bydlela liška. Měla hlad a hledala nějakou potravu. Uviděla vránu, jak sedí na větvi s chlebem v zobáku, ale neuměla vyskočit tak vysoko a neuměla ani létat, aby chléb popadla. Přemýšlela, jak od vrány chléb získat. Kdyby vránu požádala, tak ta by jí chléb nedala. Náhle dostala liška nápad. Zavolala na vránu: "Moje drahá přítelkyně vráno, žijeme tady společně už dlouhý čas. Dnes jsem na tebe myslela. Zdá se mi, že jsi nejkrásnější ze všech ptáků a také máš ze všech ptáků nejsladší hlas. Žijeme tak dlouho společně, proč bys mi nezazpívala svým sladkým hlasem nějakou sladkou píseň? Vrána neprohlédla její lest a byla velice šťastná a pyšná. Naplněna pýchou, že umí zpívat lépe než všichni ostatní ptáci, otevřela zobák ke zpěvu a kus chleba spadl dolů na zem. Liška chléb sebrala a utekla.
Milé děti, z povídky nám plyne ponaučení, že můžeme věřit chvále druhých, ale jejich slova a smysl chvály bychom měli přijímat s opatrností.

Volavka a rak

18. května 2014 v 8:51 | čajovna |  Bajky
Kdysi žila u ramnagarského jezera stará volavka. Nedokázala se už soustředit natolik, aby chytila plovoucí rybu. Jednoho dne jí napadlo, jak ryby chytat. Nabídla rybám přátelství. Předstírala, že se stala "sadhu", opustila všechny světské věci a stala se vegetariánkou. Prohlašovala, že má ryby ráda. Ryby jí uvěřily. Řekla, že chce rybám pomoci, protože toho roku nepřijde monzun a rybník vyschne, nebo» je velmi malý. Ryby volavce smutně naslouchaly. Volavka dále rybám navrhla, že je může vzít do velkého jezera. Ryby řekly, že neumí chodit po zemi. Volavka jim řekla, že je může do velkého jezera jednu po druhé přenést. Ryby jí uvěřily a požádaly ji, ať tak učiní. Volavka se v duchu zaradovala. Všechny ryby přišly blízko k volavce. Začala ryby sbírat a odnášet je pryč z rybníka. Přenášela ryby na opuštěné místo a tam je pojídala. Takovým způsobem ryby podváděla. Jednoho dne požádal volavku rak: "Paní, můžete mě také přenést do velkého jezera?". Volavka si pomyslela, že ještě nikdy neochutnala račí maso, a musí ho tedy ochutnat, navíc rak sám chce, aby ho z rybníka odnesla. Volavka odpověděla: "Ano, i tebe odnesu do velkého, krásného jezera." Volavka vzala raka na hřbet, protože byl těžký, a letěla pryč od rybníka. Uprostřed cesty se rak zeptal: "Kde je to jezero, paní?". Volavka odpověděla: "Žádné jezero není, jen tvoje smrt. Zabiji tě, až se snesu na zem." Rak se ulekl, ale byl statečný. Začal štípat volavku do krku svými ostrými klepety. Volavka se nemohla bránit, protože jí rak seděl na hřbetě. Rak se zakousl hluboko do krku volavky dříve, než mohla přistát. Volavka zahynula a už nemohla rakovi ublížit. Poté se rak vydal velmi pomalým tempem zpátky k rybníku a pověděl rybám o osudu ostatních ryb, které šly s volavkou. Tímto způsobem zachránil rak život mnoha svým přátelům - rybám.
Milé děti, proto se říká, že bychom se neměli pouštět do věcí, které důkladně neznáme, jako to dělala volavka, jinak si můžeme uškodit.

Vlk a pastýř

18. května 2014 v 8:49 | čajovna |  Bajky
Kdysi dávno žil ve vesnici v horách Aravlli pastýř jménem Bhero Lal. Měl asi stovku ovcí. Obvykle bral ovce na pastvu do nedaleké džungle. V této džungli pracovalo mnoho vesničanů se dřevem, ovocem, kořením a podobně. Bhero Lal se choval jako blázen. Jednoho dne začal náhle křičet: "Prosím pomozte mi, vlk mi odnesl ovci, prosím pomozte.." Lidé, kteří pracovali v džungli, přerušili svoji vlastní práci a spěchali Bhero Lalovi na pomoc. Když přišli na místo, kde se pásly ovce, nenašli žádnou stopu neklidu. Nalezli Bhero Lala, jak sedí na stromě a směje se a ovce se spokojeně pásly. Nikomu z lidí se pastýřova lež nelíbila. Zlobili se na Bhero Lala kvůli tak hloupému vtipu.
O několik dní později vlk skutečně přišel. Vlk skočil na ovci a snažil se ji odvléci. Bhero Lal začal volat o pomoc. Lidé, kteří ho slyšeli, si mysleli, že Bhero Lal opět hloupě žertuje a na pomoc mu nepřišli. Vlk nakonec odvlekl ovci do hustého lesa. Bhero Lal byl zklamán ztrátou ovce a uvědomil si účinek hloupého žertu. Za svou lež se cítil provinile.
Proto, děti, nesmíme lhát a také bychom neměli dělat hloupé žerty, které mohou způsobit nedorozumění.

Ptáci a pytlák

18. května 2014 v 8:48 | čajovna |  Bajky
Kdysi žil pytlák jménem Indra Džít. Stále chodil na číhanou, kde chytal ptáky, aby je potom prodal na trhu. Obvykle rozsypal kukuřici a potom rozhodil síť, aby ptáky polapil. Jednoho dne roztáhl Indra Džít svoji síť v džungli a vyčkával, až se slétnou ptáci. Hejno ptáků letících ve vzduchu uvidělo kukuřici rozsypanou na poli. Všichni ptáci se rozhodli, že se snesou na zem pro kukuřici. Všichni slétli dolů, začali zobat kukuřici a zamotali se do sítě. Jen jediný starý pták na zem neslétl, a proto nebyl chycen do sítě. Indra Džít byl chamtivý a čekal, až se chytne i ten poslední zbývající pták. Všichni ptáci začali křičet a pokoušeli se uniknout, ale čím více se snažili vzlétnout, tím pevněji byly jejich nohy uvězněny. Když starý pták uviděl ostatní ptáky zamotané do sítě, řekl jim, ať nepodléhají beznaději. Řekl jim, ať ho pozorně vyslechnou a udělají, co řekne. Starý pták jim poradil, ať vzlétnou všichni najednou. Když vzlétli, odnesli s sebou síť na oblohu. Starý pták je vyzval, aby letěli za ním. Potom přistáli na hoře, kde žilo mnoho jejich přátel - myší. Starý pták zavolal svého dávného přítele - myšího krále a požádal ho, zda by mohl osvobodit ptáky ze sítě. Myší král řekl, že on a jeho poddaní velmi rádi starému příteli pomohou. Myši rozhryzaly síť svými ostrými zoubky, a tak pomohly ptáky osvobodit. Ptáci byli volní a šťastní, poděkovali myšímu králi a odlétli na oblohu.
Milé děti, jedinec je slabý, ale v jednotě je síla.

Pes a kohout

18. května 2014 v 8:47 | čajovna |  Bajky
Jednou se spolu octli v jednom pokoji pes a kohout. Pokoj byl velký, ale měl jen velmi malé okno, kterým dovnitř pronikalo světlo. Kohout proto nemohl poznat, zdali je ráno nebo poledne. "Kykyryký !", zakřičel kohout. "Je den! Vstávejte!"
"Buď zticha," zavrčel pes. "Chci spát, je už poledne." Za nějaký čas kohout znovu zakřičel "Kykyryký ! Je den ! Vstávejte!"
"Budeš už zticha, jinak ti ukousnu hlavu, když budeš dělat takový rámus v poledne" řekl pes. A tak kohout zmlknul, bál se zakokrhat. Ale po dvou hodinách zapomněl, že pes spí a zakřičel, "Kykyryký ! Je den ! Vstávejte !" Pes rozzlobeně vstal a chňap! Ukousl kohoutovi hlavu. Proto nesmíme své chyby opakovat.