Duben 2014

Sluneční slavnosti našich předků

30. dubna 2014 v 13:17 | R.Irša |  Ezoterika

Zvyky a tradice jsou odedávna považovány za cenné dědictví, za významnou součást lidové a národní kultury. V minulosti byly v posvátné úctě a některé se jí těší i v současnosti. Jejich původ se hledá ve společných indoevropských tradicích, málokdo však ví, že jsou pozůstatkem mnohem starší evropské kultury, která byla založena na jiných ideových a společenských hodnotách. Těch, co pochybují o dávných, domácích kořenech evropské kultury odkazuji na nádherné jeskynní malby, na naše pravěké Venuše a na dosud málo známé skalní kresby a plastiky na Slovensku.

Naše tradice, myslím tím nejen naše evropské, ale i naše slovenské tradice, sahají do ohromující hloubky věků - nejen do dávných staletí, nejen do dávných tisíciletí, ale ještě mnohem dál. Patří k nim i oslava slunečních svátků.

Naši dávní předkové už před tisíciletími oslavovali čtyři svátky spojené s rotací Země - rovnodennosti a slunovraty (čili počátek jara, léta, podzimu a zimy) a čtyři svátky, které byly vloženy přibližně uprostřed mezi ně. Byly to dny v nichž přicházelo ke spojení nebeské síly se zemskou mocí, následkem čehož byl zajištěn chod života na zemi. Tomuto pravidelnému cyklu se podroboval člověk, který v tyto dny přicházel na významné kultovní místa v přírodě a na nich oslovoval a oslavoval z našeho pohledu svých démonů a bohů. Komunikoval s nimi prostřednictvím obřadů - slovem, tancem, zpěvem, hrami, atd.. Ve skutečnosti na tato místa zval zejména sebe a ostatních lidí ze širokého okolí. Tyto akce se konaly přibližně každých šest týdnů. Rok se dělil na osm částí. Celý rok, celý život společnosti se tak nesl v přípravě cyklu slavností a veselostí a pro většinu lidí v radostném očekávání jejich absolvování. Tyto slavnosti udržovali chod společnosti, její morálku, společenské pravidla, upevňovali vztahy se sousedy, napomáhaly reprodukci obyvatelstva, obchodu, urovnávání sporů, během nich se obsazovali různé důležité funkce, atd.. Samozřejmě, vedle toho měli obrovský kulturní význam, neboť se na nich setkávali lidé ze širokého okolí, udržovaly se tradice, jazyk, rozvíjelo se umění. Soutěžilo se přitom nejen ve sportu, předváděla se znalost mýtů, p ísní, oslavovali se slavní předkové, atd..

I když toto všechno už dávno neplatí, protože u nás zvítězila časem jiná ideologie a jiné společenské systémy, téměř všechny tyto svátky v různé podobě přežili dodnes. Někde se zachovaly alespoň některé obřady z nich, u některých i jména těchto svátků, jinde se dopátrat jejich obsahu a významu logickým spojováním souvislostí.

Tyto svátky byly slavnosti a zároveň veselosti. Slavnosti byly spojeny s oslavou Slunce (které naši dávní slovanští předkové nazývali Slávem) a veselosti zase nazvali podle Velké Matky Země - Vesel, zda Veles, jejíž oslavu nazýváme dnes Veselení (jméno Veles je od velký a jméno Vesel je od " ves " co známe z ruského " ves ", z českého " vesnice ", " vše ", nebo našeho " vše ", čímž byla označována její moc - velikost, proto Ves... nebo Vel...,, podrobněji v knize autora Kľúč od Brány Raja).

Začátek roku se v minulosti začínal v různých obdobích a tak je tomu ve světě dodnes. My při výpočtu těchto svátků začneme, tak jak jsme zvyklí, našim začátkem roku. Nepochybně je to správné, protože prvním měsícem našeho roku je také leden. Ne zcela správně náš leden začíná až jeden a půl týdne po zimním slunovratu.

Sluneční kalendář a jeho osm "sluncí"

Naši dávní předkové neměli rok rozdělen na našich12 měsíců, ale na svých osm " sluncí ", neboť jejich kalendář byl kalendářem slunečním. Je zcela přirozené, že rok pro ně začínal zrozením se Slunce (jejich Sláva), které v každé fázi mělo své jméno. Slunce jako dítě bylo "Janem" - a kdo pochybuje, ať si vzpomene na Dobšinského lidové pohádky, kde se ještě v jeho časech sluníčko nazývalo Jankem. Když slunce vyrostlo z dětských kalhot, bylo zářícím Jarem, když dospělo v muže, stalo se horkým červnem (Junák) a když Slunce na podzim vstoupilo do fáze stáří, proměnilo se na jasného, moudrého Jasa - podle kterého dodnes nazýváme podzim podzimem. Jan- Jar - Jun - J as, to byla jména podle kterých se nazývaly čtyři z osmi dávných slovanských " sluncí ". Dvě z těchto jmen máme dodnes zachované v měnách našich měsíců (v římských názvech několika měsíců jsou ukryty " slunce " našich předků). Zbývající dvě " slunce " najdeme v češtině v názvech ročních období - jara a podzimu. Ostatní čtyři " slunce " byly zase pojmenovány podle období Země. Z nich známe jméno Maji a našeho měsíce května.

První slavnost roce byla slavností Velikonoc a rodícího se Slunce (dnešní Vánoce, kde dodnes slyšíme jméno Velikonoc). V magickém slova smyslu to byl svátek Kříže a Kruhu - dvou nejvýznamnějších magických symbolů. Kříž označoval Slunce - sílu a kruh Zemi - Moc. Na Slovensku někde tento svátek nazýváme Kračún, prý od nejkratšího dne. Je to však podle Krag a Krug - kříže a kruhu - neboť to byl svátek rodícího se slunce a končící vlády noci.

Lidé se v tento den, stejně jako v každý jiný svátek, obřadně očistili vodou, posypal plodinami, které představovaly bohatství a sdílely přání a dárky. Později se termín začátku nového roku přenesl na jarní rovnodennost as ním i jméno Velikonoc.

Druhý svátek v roce byla veselost - slavnost ohně a světla. " Na Hromnice o hodinu více ", slyšíme v přísloví ze západního Slovenska. Vládcem ohně byl u pohanských Slovanů bůh hromu, který se v dávných pramenech nazývá Perun, v lidovém prostředí Parom, ale v toponymických názvech a v jazyce ho máme doloženého pod jménem Bur nebo Bor. To byl bůh hromu a blesku. Jeho partnerkou byla Bura nebo Bora, symbol mateřské moci, severní světové strany a živlu vody, který je protikladem ohně. Byla to právě ona, která provázela Perunove - Burove hromy a blesky vydatným bouřkovým lijákem. Zapalování ohňů a později svíček v tyto dny mělo magickým způsobem přivolat více tepla a světla, nadcházej&iacu te;cí jaro.

Třetím svátkem byla slavnost - veselost vody - která se slavila v první jarní dny. Z ní nám zůstala pomlázka a polévačka, někde čištění studánek, potoků, jarní úklid. Z jiných slovanských zemí známe slavnostní průvody přírodou, vedené mládencem na koni - symbolem a vládcem jara.

Průvody byly významnou součástí každé slavnosti a veselosti. Slavnosti a veselosti se odehrávaly na odlehlých místech, v chrámech přírody, někde jen v blízkosti posvátných skal, nebo v posvátných hájích. Tam kde nebyly kameny a skály, tam se lidé scházeli při mohutných stromech, nebo později také v posvátných okrscích, ohraničených příkopem, symbolickým oplocením a nakonec i v okolí skutečných chrámů. Na tato místa přicházeli v průvodech, přinášejíc dary pro všechny zúčastněné a pro své symboly Moci a Síly - Země a Slunce. Ty představovala vybraná dvojice v příslušném věku. Slavnostní a veselý průvod za účasti desíte k, stovek, nebo i tisíců zúčastněných byl nejen mohutnou manifestací, ale zároveň i velkým magickým obřadem, během kterého se posvátné místo několikrát obešlo, ne takovým způsobem jak to vidíme dnes při procesích - se strachem a pokorou, ale naopak, s bujarým veselím, které bylo projevem radosti ze života a úcty k němu a k těm, kteří byli jeho původci - k Zemi a Slunci.

Dodnes toto veselí na nás působí z veselosti, kterou, stejně jako kdysi, nazýváme Majáles. Je to čtvrtý svátek slunečního kalendáře - svátek Velké Matky Země Maji a dnes už jejího zapomenutého partnera - svátek žen a mužů.

Slavnost začínala průvodem s dvěma postavami - mladým mužem a dívkou. Průvod za všeobecného veselí odešel na místo, kde skupina mládenců postavila symboly mužské síly a ženské moci - Maju. Pak následoval obřadní tanec v kruhu kolem " Maji ", hry a oběť, při které se konzumovaly obřadní pokrmy a nápoje až do rána, kdy akce skončila společným koupáním v řece, potoku nebo při pramenech. Mládež byla přitom obřadně povyšována do stavu dospělosti a připravovaná na následující Juniáles - letní slunovrat.

Letní slunovrat byl nejoslavovanějším, pátým svátkem roku, díky tomu, že to byl v našem podnebí nejvhodnější čas pro akce konané v přírodě. Kromě toho, Slunce v podobě mocného Junáka (Juga) a jeho partnerka Zemi (Jaga, Jana, Juna) byli na vrcholu své síly a moci. Janu a Juga připomínají i dva principy z celkem jiné kulturní oblasti - Jin a Jang, které jsou dokladem k dávné společné lidské kultuře.

Šestou slavnost slunečního roku dnes známe jako dožínky, které se konají v původním termínu, začátkem srpna, někde i mnohem později. Jejich hlavním motivem byla oslava darů přírody.

Sedmým svátkem byla slavnost, při níž se oslavovali duchové přírody. Připadá na podzimní rovnodennost a v tradici je téměř zcela zapomenuta. Ve vyšších zeměpisných šířkách splynula pro pozdější sklizeň s dožínky.

Posledním, osmým svátkem kalendářního roku byla oslava předků. Neměla podobu našich " dušiček ", i když ty jsou jejich pozůstatkem. Byla to slavnost - veselost spojená s hrami, při které se připomínaly slavné činy zemřelých, ale i mytologickými předkové rodu. U východních a jižních Slovanů do současnosti přetrvalo hodování na hřbitovech, které nahradily dávné háje. Hodování je formou oběti přinášení předkům, u nás v podobě svíček a květinových darů.

Dnes se s těmito svátky setkáváme jako se součástí lidového zvykosloví, jsou oživovány folklórními skupinami, neopohanisty a jinými. Jsou pro nás cenným dokladem o starobylosti naší kultury, starobylosti našeho jazyka a národa, který jsme od nikoho nepřevzali, jak nám tvrdí mnozí naši shrbení odborníci, ale který jsme si přinesli z dávná a je naší ctí a povinností jej jako poklad, který přetrval věky, předat těm, kteří přicházejí.


Zdroj: Rudolf Irša,www.irsa.blgz.cz

Koza a slon

30. dubna 2014 v 10:30 | čajovna |  Bajky
Jednou spolu žili slon a koza, ale slon koze většinou nepomáhal. Jednoho dne stáli pod stromem. Koza chtěla sežrat listí, které rostlo na stromě, ale nemohla na něj dosáhnout. Koza věděla, že když by slona požádala o pomoc, tak by ji nepomohl. Dostala nápad a zeptala se slona: "Jsi hodně vysoký ?"
"Ano, jsem vysoký jako autobus!" řekl slon.
"To není možné," řekla koza. "Tak vysoký nejsi!"
"A dokážeš ulomit větev z tohoto stromu?" zeptala se koza.
"To je pro mne snadné," řekl slon. A tak se stromu strhl velkou větev. Koza se smála a řekla "Ano, vidím, že jsi opravdu velký," a sežrala listí.
Takto můžete používat i nepřímé cesty, abyste dosáhli toho, co potřebujete.

Citát dne 12

30. dubna 2014 v 7:39 | čajovna |  Citáty
Žádný člověk by nesnesl život, kdyby znal hodinu své smrti. (Axel Munthe)

Jelen a parohy

29. dubna 2014 v 8:29 | čajovna |  Bajky
Kdysi dávno žil v džunglích Madhja Pradéše jelen. Žil s mnoha dalšími býložravými zvířaty blízko řeky. Jednoho dne se jelen vydal do nového lesa, kde našel spoustu čerstvé trávy. Odpoledne měl už velkou žízeň. Naštěstí našel malé jezírko. Když sehnul krk, aby se z jezírka napil vody, uviděl ve vodě svůj odraz a uvědomil si, že má ze všech zvířat nejkrásnější parohy. Když byl zpátky mezi svými přáteli, požádal je, aby ho zvolili za předsedu zvířat. Tvrdil, že je inteligentní, bystrý, že rychle běhá a že má ze všech zvířat nejkrásnější parohy. Začal se posmívat ostatním zvířatům, která parohy neměla nebo měla ošklivé parohy. Buvol jelenovi poradil, aby nebyl domýšlivý, protože domýšlivá zvířata špatně skončí. Jelen se však buvolově radě vysmál. Uplynula krátká chvíle a džunglí se procházel tygr. Přišel k řece, aby se napil vody. Uviděl stádo zvířat. Začal je pronásledovat. Všechna zvířata utíkala rychleji, jen jelen nemohl utéci, protože měl parohy zapletené do křoví. Nemohl uniknout. Tygr srazil jelena tlapou a jelen byl na místě mrtev.
Proto bychom, děti, neměli být nikdy domýšliví a měli bychom naslouchat dobrým radám druhých.

Citát dne 11

29. dubna 2014 v 8:27 | čajovna |  Citáty
Moudrý člověk v hádce ustoupí, ale prudký pes přichází vlku na zub. (B.Němcová)

Chamtivý Tomi

28. dubna 2014 v 11:02 | čajovna |  Bajky
V jednom domku žilo pět psů, čtyři velcí a jeden malý, který se jmenoval Tomi. Každý pes měl talíř s jídlem. Velcí psi měli velké talíře a Tomi měl malý talířek. Tomi chtěl mít také velký talíř. Byl malý, ale velice chytrý.
Když se psi pustili do jídla, Tomi odběhl. "Haf, haf!" zaštěkal Tomi. "Co jsi uviděl?" ptali se ho ostatní psi. "Je tam zloděj !" volal Tomi. Všichni psi tedy odběhli, aby chytili zloděje. Ale Tomi je nechal štěkat a běžet a vrátil se k jídlu. Vzal si ten největší talíř a všechny dobroty snědl. Když se psi vrátili, řekli Tomimu "Budeme ti říkat Chamtivý Tomi".

Lidové rčení 6

28. dubna 2014 v 11:00 | čajovna |  Citáty
Strach je opravdové vězení srdce.

Citát dne 10

28. dubna 2014 v 10:58 | čajovna |  Citáty
Pravda je jen jedna, ale dá se všelijak vykládat. (J.Poláček)

Hloupí přátelé

27. dubna 2014 v 9:31 | čajovna |  Bajky
Kdysi dávno žil král, který se jmenoval Gori Sing. Válčil, vyhrával bitvy a porážel všechny své nepřátele. Jednou, když válka skončila, se král vracel do svého základního tábora; potřeboval si odpočinout. V táboře byla ochočená opice. Naučila se nosit meč a vypadala tak směšně, že krále rozesmála. Tato opice byla velmi poslušná. Král si ji ponechával u sebe jako svého dobrého přítele a jako dobrého tělesného strážce. Král opici nařídil: "Nikdo mě nesmí rušit ze spánku, postarej se o to," a král Gori Sing usnul. Opice si vzala meč a posadila se vedle královy postele. Po chvíli vlétla dovnitř bzučící včela a usadila se královi na hlavě. Bzučela královi do ucha. Opice zjistila, že někdo ruší králův spánek. Opice vyhodila včelu oknem, ale ta se vrátila. Znova a znova opice včelu vyhazovala, ale ta se pokaždé znovu usadila královi na hlavě. Opice nakonec ve zlosti vzala králův meč a sekla po včele.
Ale běda! Rána, která měla patřit včele, usmrtila krále! Opice pak hořce plakala, protože měla krále ráda. A tak byl král, který prošel bez zranění mnoha bitvami, nakonec zabit, protože se spřátelil s opicí.
Proto se říká, že hloupý přítel je nebezpečnější než nepřítel.

Lidové rčení 5

27. dubna 2014 v 9:28 | čajovna |  Lidová rčení
Radost a bolest jdou ruku v ruce.

Citát dne 9

27. dubna 2014 v 9:26 | čajovna |  Citáty
Nikdy nevysvětlujte. Přátelé to nepotřebují a nepřátelé vám stejně neuvěří. (Leonardo da Vinci)

Hloupá žába

26. dubna 2014 v 9:21 | čajovna |  Bajky
V jednom rybníčku žilo mnoho žab. Jednoho dne přišel silný monzunový déšť. Některé z žab vyskákaly z vody. Byly velice šťastné, protože tu byla spousta vody, kde si mohly hrát. Té měsíčné noci pravila stará žába: "Můžeme jít na procházku a kvákat na suché zemi, ale než přijde ráno, měly bychom být zpátky ve vodě." Všechny žáby si šly zakvákat a vrátily se zpátky do vody. Ale jedna žába se nevrátila. Byla pyšná. Řekla: "Jsem výjimečná, veliká a ne jako ostatní. Nevrátím se zpátky do vody." Usadila se v jamce. Vysoká zelená tráva ji uchránila před horkým sluncem. Byla úplně sama. Dalšího dne se protrhla stěna rybníka a všechna voda odtekla do jiného rybníka. Všechny žáby, které ve vodě žily, se dostaly do dalšího rybníka s proudem vody. Hloupá žába ale spala v trávě. Po dvou dnech, když dostala žízeň, se vrátila k rybníčku. V rybníčku však nenašla ani žáby, ani vodu. Cítila se provinile, ale už bylo pozdě. Měla velkou žízeň a začala kvákat. Její kvákání přilákalo hladového raka, který ji nakonec zabil.
Proto, děti, když odcházíme někam z domova, měli bychom poslouchat svého učitele a své rodiče.

Lidové rčení 4

26. dubna 2014 v 9:19 | čajovna |  Lidová rčení
Kradeš-li pro druhého, pověšen budeš sám.

Citát dne 8

26. dubna 2014 v 9:16 | čajovna |  Citáty
Jedna ženská vidí často dál, než pět mužských s dalekohledem. (J.Werich)

Gopál a kobra

25. dubna 2014 v 10:31 | čajovna |  Bajky
Kdysi dávno stála v džunglích himálajského podhůří vesnice Kašipúr. Jednoho dne šel přes džungli stopař jménem Gopál do své vesnice Sitaputu. Bylo léto, asi sedm hodin večer. Byl unaven a počasí bylo příjemné. Chtěl si odpočinout, a tak se zastavil u řeky Ramganga. Gopál položil tašku na zem a vstoupil do řeky, aby si umyl ruce a aby se napil. Bylo trochu šero. Gopál měl v úmyslu zůstat v džungli přes noc, protože do jeho vesnice Sitapuru bylo z toho místa ještě daleko. Najednou uviděl hada - kobru, jak se plazí k němu a na hlavě má blýskavý kámen. Kobra se zastavila u břehu řeky, nechala tam kámen a odplazila se. Gopál nerozuměl tomu, proč nechala kobra ten blýskavý kámen na místě. Za několik minut se kobra vrátila s dalším blýskavým kamenem, zanechala ho na tomtéž místě a znovu zmizela. Za několik minut přinesla třetí blýskavý kámen, nechala ho tam a odplazila se. Takto přinesla dvacet blýskavých kamenů a pak se už nevrátila. Gopál chtěl ty kameny získat, ale trochu se bál kobry. Když se ale kobra už dlouhou dobu neukázala, vystoupil z řeky a všechny blýskavé kameny sesbíral. Nyní se tam již nechtěl zdržovat, protože mohla přijít kobra. Šel do blízké vesnice Kašipúru. Požádal majitele hostince, zda by tam mohl zůstat na jednu noc. Majitel mu poskytl stravu a ubytování. Gopál se bál, že mu kameny někdo ukradne. Schoval kameny mezi kousky chleba, které měl na večeři, uložil je pod polštář a usnul. V noci tam tudy obcházela myš. Ucítila vůni másla a chleba. Máslo a chléb vyčenichala a odnesla je do jiného pokoje, kde spal majitel. Myš snědla chléb a máslo a kameny nechala ležet. Když se majitel ráno probudil, nalezl na zemi blýskavé kameny. Velmi se zaradoval. Sebral je a děkoval bohu za tak krásný dar po ránu. Když se Gopál ve druhém pokoji probudil, nenalezl ani chléb, ani kameny. Byl velmi smutný. Nikoho nemohl obviňovat, protože dveře byly zamčeny zevnitř. Večer se Gopál vydal na místo, kde viděl kameny poprvé. Myslel si, že by kobra mohla nějaký kámen přinést. Za několik minut se kobra připlazila s blýskavým kamenem a nechala ho na tomtéž místě. Gopál kámen rád uviděl. Myslel si, že kobra přinese další kámen, ale kobra se dlouho nevracela. Gopál vstal a kámen si vzal. Byl trochu zklamán, že dnes dostal jen jeden kámen. Najednou se objevila kobra, ale neměla žádný kámen. Kobra se Gopála zeptala "Proč jsi tak smutný?" Když uslyšel kobru, tak se Gopál zalekl, ale byl statečný a odpověděl, že ztratil dvacet kamenů, které získal včera a dnes že dostal jen jediný kámen. Kobra mu podala vysvětlení, "Kameny, které jsi dostal včera, ti nepatřily. Vypůjčila jsem si je od majitele hostince ve svém minulém životě. Chtěla jsem mu je vrátit. A ten kámen, který máš právě teď v ruce, je tvoje odměna za to, že jsi mi prokázal službu. A proto nebuď tak smutný." A zmizela.
Milé děti, stejně tak ani my bychom si neměli myslet, že věci, které jsme získali bez vlastního přičinění, nám patří.

Lidové rčení 3

25. dubna 2014 v 10:29 | čajovna |  Lidová rčení
Mluvení přichází z přirozenosti, mlčení z pochopení.

Citát dne 7

25. dubna 2014 v 10:25 | čajovna |  Citáty
Osud je silnější než vůle. (I.Lepej)

Dvě kozy

24. dubna 2014 v 15:20 | čajovna |  Bajky
Rýžovými poli protékala malá říčka. Šla tudy koza, až přišla ke kusu dřeva, který ležel přes vodu. Z druhé strany přišla další koza. Co teď? Bylo tam tolik místa, že přes kus dřeva mohla přejít jen jedna koza. Obě kozy přišly do středu řeky a žádná nechtěla nechat tu druhou přejít. "Proč bych měla ustoupit já?" říkala si každá. "Ta druhá by měla ustoupit; proč já?" Tak se popraly uprostřed kusu dřeva a obě spadly do řeky.
Jak je to smutné, že se nenaučily, jak žít a rozdávat radost ostatním!
O něco později přišla ke stejné řece jiná koza. Pomalu vstoupila na kus dřeva. Z druhé strany přišla ještě další koza a setkaly se uprostřed kusu dřeva. Ale jedna koza si lehla, zatímco druhá koza přešla přes ní a šťastně se dostala na druhou stranu řeky. Hodná koza potom vstala a pokračovala dál. Hodná, rozumná koza tímto způsobem umožnila, aby mohly obě jít tam, kam měly namířeno. Mrkající

Eckhart Tolle: Naši andělé strážní

24. dubna 2014 v 9:09 | čajovna |  Knížky pro ostatní
Z jedinečné spolupráce dvou mistrů ve svých oborech, duchovního učitele Eckharta Tolleho a ilustrátora Patricka McDonnella, tvůrce slavného komiksu MUTTS, vznikla kniha, jejíž stránky s roztomilými obrázky nejen potěší, ale přimějí i k zamyšlení a porozumění. Vzbudí ve vás úctu ke všem bytostem: dílo naplňuje láska k přírodě, ke zvířatům, k lidem - zkrátka, k všemu živému. Pojďte se s našimi anděli strážnými radovat z přítomného okamžiku.


Citát dne 6

24. dubna 2014 v 8:59 | čajovna |  Citáty
Největším štěstím člověka je, když může žít pro to, zač by byl ochoten zemřít. (Honoré de Balzac)

Lidové rčení 2

24. dubna 2014 v 8:57 | čajovna |  Lidová rčení
Kdo chce spáti sladce, ať večeří krátce.

Citát dne 5

23. dubna 2014 v 7:49 | čajovna |  Citáty
Naučme se ukázat člověku přátelství, dokud je živ, a ne až když zemře. (F.S.Fitzgerald)

Lidové rčení 1

23. dubna 2014 v 7:47 | čajovna |  Lidová rčení
Cizí chyby máme na očích svoje za zády.

Citát dne 4

22. dubna 2014 v 10:23 | čajovna |  Citáty
Neber na sebe více, než se dá unést. Rovnováha je bezpečnější než převaha. (Démokritos)

Pranostika 1

22. dubna 2014 v 10:20 | čajovna |  Pranostiky
Hrom v dubnu, dobrá novina, mráz květů více nepostíná.

Terezie Dubinová: Kořeny ženské spirituality

21. dubna 2014 v 9:25 | čajovna |  Ezoterické knihy
Kniha historickým a mytologickým pohledem zachycuje období před nástupem židokřesťanského patriarchálního paradigmatu společnosti a odkrývá málo známé skutečnosti o době, kdy byla uctívána ženská polarita v podobě Bohyně. Soustředí se na oblast Středomoří a Středního východu, kolébku evropské kultury. Období starověku představuje jako duchovně inspirativní období, o kterém toho v obecném povědomí není příliš známo, ale jehož mnohé znalosti a dovednosti se s velikou silou vracejí do našeho vědomí. Kniha zároveň vysvětluje, jak došlo ke znesvěcení ženské božské energie, k ponížení žen a k šíření mocenských dezinformací o duchovní podstatě naší reality. Jednotlivé kapitoly jsou řazeny tematicky, týkají se např. symboliky Luny, menstruační krve, vnímání těla, vnímání Země a pozemské hmotné reality, sexuality, porodu, Bohyní jako představitelek mocných energií změny a přechodu apod. Autorka je vzděláním kulturoložka a hebraistka, pracuje také jako lektorka ženských seminářů a astroterapeutka. Informace proto pocházejí jak z akademických pramenů a ze znalosti původních textů Bible a starověkých mýtů, tak ze zdrojů terapeutických (moudrost těla, vize a vhledy, intuice, regrese). Text knihy je doplněn odkazy na další zdroje informací, pokud by se čtenář chtěl dále tématem zabývat.


Poznámka: Kniha byla vydána též v elektronické verzi.

Citát dne 3

21. dubna 2014 v 8:41 | čajovna |  Citáty
Nevidíme, co je možné, protože fantazírujeme o nedosažitelném. (Seneca)

Citát dne 2

20. dubna 2014 v 8:24 | čajovna |  Citáty
Když je loď nasměrována špatným směrem, usilovnější veslování nepomůže. (Kenichi Olimae)

Citát dne 1

19. dubna 2014 v 12:08 | čajovna |  Citáty
Člověk se nikdy netěší z něčeho, jako se těší na něco. (O´Henry)

Doreen Virtue: Andělské vedení

5. dubna 2014 v 14:10 | čajovna |  Knížky pro ostatní
Nemohli jste najít důležitý předmět, který jste někde založili, a pak jste ho najednou na základě náhlého vnuknutí našli? Při řízení vás cosi přimělo přejet do vedlejšího pruhu, a pak jste zjistili, že jste se díky tomu těsně vyhnuli nehodě? To jsou jen dva přiklady, kterými se nás snaží anotace nalákat na tuto pozoruhodnou knihu.

V mé knihovničce určitě dostane nějaké čestnější místo. Je to totiž jedna z těch, ke kterým se nejspíš budete vracet. Za týden, za dva, za měsíc nebo za dva roky. Až si na ni totiž vzpomenete. Vlastně jsem nikdy nečetla žádnou lépe zpracovanou "encyklopedii" toho, jak se naučit mimosmyslově vnímat. Ono totiž ani nejde o učení, ale spíše o velmi nenásilné vyzkoušení si všech metod (jasnovidění, jasnoslyšení, jasnocítění, jasnovědění) a zcela jistě najdete minimálně jednu z nich, která bude ta vaše. Nebo zjistíte, že některé z popsaných metod už dávno používáte nebo žijete jaksi samovolně.