Duben 2013

Vílí pohádky

6. dubna 2013 v 10:30 | čajovna |  Knížky pro děti
Karen Wallace, Lou Kuenzler: Vílí pohádky na dobrou noc. Neobyčejné!
Když se dva pohádkáři podělí o svou práci, může vzniknout ledacos zajímavého. Tady se přihodily vílí pohádky. Dámy Lou a Karen to mají pěkně napůl, každý přispěl desítkou pohádek. Pohádek, o kterých lze říci, že jsou dětské, meditační a velmi přínosné.
Jak je to moderní slovo - interaktivní? Jasně, ale jen v duchu. Zvuky, světla a kdovíjaké efekty z knížky nesrší, ale co s ní můžete zažít je čistě na vás.
Obyčejné pohádky… … dalo by se říci. Příběhy jsou tak na dvě, na tři až pět stránek, krásně se čtou, jsou akorát dlouhé a občas v nich jsou něžné dialogy, u kterých se ani unavený rodič nějak zvlášť nezapotí.
Z textu čiší klid a něha a takové to pohlazení, které potěší i dospěláckou duši. Za příběhem je moudré shrnutí, o kterém se můžete s dětmi rozpovídat. Pohádky, které svým příkladem a příběhem někdy suplují to, co bychom v rámci výchovy dětí jen těžko v dnešním shonu života hledali.

Andělské pohádky na dobrou noc. Jako od maminky

4. dubna 2013 v 13:02 | čajovna |  Knížky pro děti
Andělské pohádky. Vrací dětem víru v anděly?
A to především dětem. Udělat pohádku, kde k dětem promlouvají andělé, je úkol literárně velmi obtížný.
Zhostit se ho vkusně a nekýčovitě, je poměrně husarský kousek. Tady se to čtveřici autorek podařilo.
Malinko mě mrzí obrázky, které mohly být více romantické, ale budiž. Pracovat tady bude hlavně fantazie. Tím nejkrásnějším, co knížka obsahuje, kromě pohádek tedy, je návod na přivolání svého anděla strážného.
Jen tak, jen pro potěšení, jen proto, aby nás potěšil svou fyzickou přítomností. Já nevím, jak vám, ale mě to přijde nesmírně uklidňující:
Vlastně mě tato myšlenka zas až tolik nenapadala, ale pak jsem si přečetla pohádkovou knížku Andělské pohádky na dobrou noc. A tam byl návod, jak svého anděla poznat.
"Představa anděla, který patří jen konkrétnímu dítěti, mu dává pocit výjimečnosti, dodává sebedůvěru a poskytuje útěchu a pohodlí. Pokud se vás dítě ptá na svého anděla strážného, vyzkoušejte následující vizualizaci, abyste mu pomohli nalézt odpověď: "Zavři oči a představ si kruh bílého světla. Je to místo, kam vstoupí tvůj anděl strážný. Řekni mu, že by ses s ním velmi rád setkal a zeptej se, jestli by se ti nemohl zjevit. Teď čekej… Co vidíš? Možná anděl nevypadá tak, jak bys očekával. Je možné, že vidíš nějaké zvíře nebo něco úplně jiného. Pokud se na tebe tvůj anděl usmívá, usměj se také: je to zdvořilé! Pozdrav se s ním a poděkuj mu, že se ti ukázal. Teď poslouchej, slyšíš jeho hlas? Pokud máš to štěstí, mohl by na tebe i promluvit. Všímej si, jak něžně se na tebe tvůj anděl dívá. Říká ti, že se nikdy nemusíš cítit osaměle, protože tě neustále opatruje. Teď je čas se rozloučit. Anděl se vytrácí, světlo pohasíná a mění se na tisíc malých hvězdiček. Už je pryč a ty máš pocit, jako by tě zahalil teplý oblak lásky a štěstí."
A v tomto duchu jsou všechny pohádky, dalo by se říci a byl by to zvonek, příjemným pohádkám konec, na světě jen růžovo.

Recenze knihy: Hlas a dech

4. dubna 2013 v 12:54 | čajovna |  Knížky pro ostatní
Pavlína Brzáková: Hlas a dech čínské zpěvačky Feng-yün Song
Skromně vyhlížející kniha, která v sobě skrývá poklad. Není to čistý životopis, ale ryzí moudrost ženy, která se narodila v Číně a v České republice se zabývá mimo zpěvu také dechovou terapií a její výsledky jsou naprosto šokující. Tedy pro nás, pro západní civilizaci.
V Číně to není nic neobvyklého. Do léčby hlasem je třeba vložit srdce.
Kultivace těla skrze duši
Autorka Pavlína Brzáková strávila s Feng-yün Song dost času a jejich vzájemná komunikace a vztah je cítit z každého slova. Úvodní slovo knihy a její závěr je potom jako láskyplným vyznáním jedné k druhé. Už jen předmluva mě nalákala, protože jsem věděla, že budu číst něco, co vznikalo srdcem.
Přesto, onen skromný obal knihy a pro mě možná i zavádějící název, se postaral o to, že všechna má očekávání byla překonána.
"Jako mladé děvče mě šokovalo, a vlastně stále šokuje, že západní člověk často vnímá lásku výhradně jako sex. Tohle chápání je velmi rozšířené, často s s ním setkávám. Na druhé straně se zdejší lidé domnívají, že orientální láska nebo láska ve východním pojetí je příliš metafyzická, romantická a nefyzická. Možná někdy dokonce i podivná, když hned nesouvisí s fyzickým tělem…"

Audioverze Malostranských povídek je prostě úžasná! Sváteční!

2. dubna 2013 v 9:01 | čajovna |  Knížky pro děti
Snad jako dělaná pro tyto zasněžené dny...

Napsal Renata Petříčková
Lze vůbec klenotům dát sváteční kabát? Lze.
Načíst něco takového je umění. Výběr z legendárního literárního skvostu je vydařený nejen po herecké stránce, ale i po stránce hudební. Vždyť to všechno si opravdu zaslouží sváteční kabát. Hrací strojky, flašinet a orchestrion dotváří atmosféru, která mi velmi připomíná vánoce.
Nebo starobylé časy vonící pohádkami a…
… povídkami
Ty malostranské jsem nikdy neměla moc ráda. Nevím, co mi na nich vadilo. Zbýval mi z nich jen jediný pocit - nikdy bych nechtěla zažít nic z té mrzkosti, která v nich je. Přitom nebyly často nijak tragické, jen v nich byl jakýsi divný pel těžkosti a ocelového beznadějného srdce.
Trápení nad tím, CO to je, mi ukončil autor přebalu na tomto CD
Jiří Vondráček zpracoval na přebal toho cédéčka informace o Janu Nerudovi a mimo jiné také trefil hřebíček na hlavičku.
"Náměty k povídkám čerpal autor ze vzpomínek na léta svého dětství a dospívání strávená životem na Malé Straně. Čtenářům v nich předkládá přesný obraz každodenního života měšťanů i prostých obyvatel města v polovině 19. Století. Jeho postavy jsou vždy přesně a zevrubně vylíčeny a charakterizovány. Celistvost obrazu není dána jednotným dějem, dějovou zápletkou, ale vytváří se z tříště pozorování, situací, postav, lidských osudů. Jejich ústředním tématem je…
DEZILUZE.