Říjen 2012

David Deida s novou knihou šokuje, jsme prý božské... (pohlavní orgány)

31. října 2012 v 9:25 | Renata Petříčková, www.popelky.cz

Pro každou knihu, která se mnou není tak úplně v souladu, hledám ideálního čtenáře. Zatímco předchozí Deidovu Cestu pravého muže mohl kdekco, pro Cestu vášně je takovým čtenářem jedině a pouze muž hrubších mravů. Nedovedu si představit ženu, které by těchto 180 stran oslovilo do hlubokého nitra. Chcete-li však natvrdo a nasyrovo poznat, jak muži přemýšlí a cítí, směle do ní.
Upozorňuju, je to čtení opravdu pro otrlé.

Zatímco první u nás vydaná Deidova kniha Cesta pravého muže je o mužích, je o jejich přemýšlení, je o souladu muže se ženou, ženy z nich mohly vytěžit obrovské moudro. Takové, které od ženy nezískáte, protože ona prostě NEVÍ. Vše bylo podáno naléhavě, leč nevtíravě. Syrově, leč stále velmi slušně, korektně a něžně.

7413MDF.jpg

Máte-li fyzicky odolný organismus, dejte si k tomu ROZHODNĚ NĚCO TVRDÝHO! Pánové, neradujte se předčasně, o Vašich tvrďácích nemluvím. Myslím spíš - něco bez metanolu, pokud možno.

Cesta vášně uvolnila mravy. Pičkami, mrdáním a ptáky se to tu jen hemží. Dozvíte se, že žena vlastní jedno své božské místo, sice kundu, ve které je celý svět. Pro muže samozřejmě, a vlastně i pro ženy.

Extatický popis orálního sexu na jednom večírku je ovšem něčím, co vás uzemní a ano - přiznám se - nahlodá. Pokud se oprostíte od prvotního opovržení, pak v sobě možná ucítíte jisté hlodání a vnitřní soulad s touto situací. Pro mě osobně by byla velmi zajímavá, kdyby byla spisovatelsky podána jinak a kdyby tam pokud možno nebylo tolik čumilů a spoluvzrušených osob kolem.

7415OGF.jpgNěkolik dní jsem přemýšlela, proč měl tak dobrý a moudrý spisovatel a duchovní učitel (leč nazývaný kontraverzní) potřebu napsat TAKOVOU knížku.


V úvodu upozorňuje, že neobsahuje reálný příběh, leč částečně fantazii (sama si myslím, že i pocitovou, vizionářskou) a není do doporučený duchovní návod. S tímto vědomím se dá kniha číst velmi dobře. Je to totiž extrém.


Patrně chtěl David Deida (jinak dle obrázku veskrze sympatický chlapík) svou cestu k Bohu, kterou tak přenádherně popsal v Cestě pravého muže, přiblížit absolutním křupanům a buranům. Snad proto ten slovník, snad proto ten primitivní příběh klasického mužského mokrého snu - grupáč. Hospody, bary a divoké večírky - tam své nekonvenční a provokativní učení David Deida předává.


Souhlasím.
I když, vlastně nevím, nemám v okolí žádného muže, na kterém bych tento závěr mohla testovat. Závěr může být ten, že rozhodně neuděláte chybu, když v sobě vyřešíte Deidovu zásadní otázku - jste žena "manželka" nebo "uctívačka ptáka"? Jedna potřebuje jen jednoho, druhé je to jedno, hlavně, když to má ptáka. A rozhodně je fajn se občas toho svého poptat, jestli vám večer nevylíže pekáč.Wink

V knize je však ke konci jistý posun, zklidnění, i sám hlavní hrdina se svým přítelem se vyvíjí a divokost sexu začíná ubírat na síle.

"Většina lidí se nedostane dál než k tomu, že se snaží vlastnit lásku toho druhýho na základě vzájemný svazující úmluvy. Neříkám, že by ses měl vrhat do sexu s každým, koho potkáš. To by taky bylo svazující - podlíhal bys vrtošivejm rozmarům svý touhy. Když ustojíš svobodu a lásku bez majetnickejch pocitů, pak zůstáváš celej otevřenej jako voda…"

A tak se i přes obrovskou lásku i hlavní hrdina vzdá své milované jen proto, aby šli dál… dojde i na sex ve třech. A ano, je to zajímavé čtení, u kterého se rozhodně nebudete nudit, ale počítejte s tím, že u toho bude třeba hodně, hodně čerstvého vzduchu!!!

Vydalo nakladatelství Synergie, 2012, www.synergiepublishing.com

Renata

Prvňáčkové maminky? Hysterii nebo ledový klid?

29. října 2012 v 9:40 | čajovna |  Slabý čajík
Přiznám se, že jsem byla naivní. Když jsem koncem srpna psala pro magazín Femina.cz tento článek,
tušila jsem, že vše bude jinak.
Ale nechci si stěžovat, pořád kromě plnění dětských hlav učivem považuji první třídu za dost slušnou nálož umění socializace a uplatnění se v kolektivu.
A postupné budování vědomí, KDO jsem a CO chci v životě dělat. Jsem ráda, že existují i přírodní metody, jak dětem pomoci všechno psychicky zvládat. Tady jsem problém - zatím - nezažila, a snažím se, až se ze mě kouří.
Ovšem prvotní nadšení opadá, samozřejmě, a mizí gumy, nůžky, nastává informační zmatek a to už mě trošku vyvádí z ledového klidu. V jeho rámci jsem však nepropadla hysterii a prostě dokoupila čtvero naprosto stejných gum a další nůžky do zásoby. Taky stejné - aby se to nepletlo.
Ještě že bydlíme poblíž velkoobchodu s papírem....
Co jsem však řešila celkem nerada je jakási hranice, kde informace od dítěte jsou relevantní k tomu, co se ve třídě děje. Dlouze jsem se svou beránčí povahou váhala, ale nakonec v jedné zvláště slabé chvíli jsem prostě o radu požádala třídní učitelku... Asi je to nejlepší a vlastně to ve svém článku i doporučuji. Takže všem maminkám prvňáčků přeju hlavně hodně LEDOVÉHO KLIDU.
Renata
P.S.: učit se můžeme třeba od koček.

NAROZENINOVÁ SOUTĚŽ: Lunární kalendář za Lunu

27. října 2012 v 14:36 | čajovna |  SOUTĚŽE
Jestli jste si mysleli, že jsem už umyla nádobí po tom velkolepém zářijovém mejdanu v Domácí čajovně, tak nikoliv.
Jedeme dál...

Ještě na nás čekají dvě soutěže.

Tato bude o Lunární kalendář Aleny Kárníkové.
No a otázku nebudu protahovat - napište mi na cajovnaprozeny@centrum.cz do 12. listopadu 2012 do půlnoci, v jakém znamení nám nad hlavami právě prochází Luna.

Odpovědi budou různé, protože do té doby se nám bude Měsíc hýbat a znamení budou různá.


Soutěžit tedy můžete v každé fázi (př. jeden den bude v Blížencích, napíšu odpověď, další den přejde do Raka a ejhle, mám další tip a za tři dny bude ve Lvu a můžu soutěžit opět...)...
Takže se těším a jeden z vás dostane Lunární kalendář z LIKA KLUBU.





A já prozradím, že velmi brzy se Domácí čajovna se brzy velmi, ale opravdu VELMI změní!
Máte nač se těšit!

už je u vás sněhavo???Usmívající se

Čaj na víkend: Zázvorový rybník :-)

26. října 2012 v 10:29 | čajovna |  Vaření, recepty
Tenhle čaj mám opravdu hodně ráda.

ZÁBAVNÝ ČAJ
A především mám ráda jeho servírování, které si dělám na večer. Nebo po pořádném podzimním či zimním vymrznutí.

Mrkněte...



Postup je úplně jednoduchý. Nastrouhaný zázvor, pytlík čaje, citron a med... a nastrouhaný zázvor v čaji nechávám a NORMÁLNĚ SNÍM.
Je to paráda!

NOVÁ KNIHA: Po hlavě a nadoraz.

25. října 2012 v 7:36 | Renata Petříčková, www.popelky |  UKÁZKOVÉ ČLÁNKY

PO HLAVĚ A NADORAZ! Moje nová kniha a tak trochu rozloučení s magazínem Popelky....(protože....) ;-)

Před pár dny se v knihkupectví objevila moje nová knížka, která je prý jediná svého druhu. Životní příběh současného nejlepšího hanbikera Honzy Tománka vznikal ve spolupráci s lidmi s jeho okolí, objevuje se tu mimo jiné i Daniel Landa, Petr Havlíček nebo Martin Šťastný. A v malých astrologických prostřizích i naše šéfová, Míša Kudláčková.
Nápad byl zprvu jednoduchý.
Zprvu to vypadalo jednoduše. Udělat knížku o životě zajímavého kluka, který v patnácti po úrazu ochrnul na dolní polovinu těla a skončil na vozíku. Nevzdal to a dnes vrcholově závodí na handbiku a jen o krůček mu letos unikla paralympiáda. Je před ním skvělá sportovní budoucnost. A bylo by fajn zpropagovat i tento málo známý sport.
To jako nabídka znělo dobře.

Neskončil…
Slovní spojení "skončil na vozíku," zní neskutečně definitivně a velmi brzy se ukázalo, že tady bylo přes všechno zlé začátkem opravdu silného příběhu o tom, jak to nevzdat.
Tipovala jsem Honzu Tománka na Býka, Vodnáře nebo Kozoroha.
Je Rak. Stalo se mi vlastně poprvé, kdy jsem potkala Raka nepoznanemaného račí ulitou. Jistojistě ji má, ale také platí, že pokud má Rak v dětství a mládí dostatek podpory a pocit bezpečí v dětství, stává se mimořádně silnou osobností, která svou račí citlivou polovinu nepopírá, ale naopak. Umí s ní zacházet.
7392YTg.jpg

Honza byl 15 let jako úplně normální dítě...
Dobře, má-li být kniha motivační - pak ať je - třeba i pro "pouhé" rodiče malých Raků či pro Raky samotné.
První obecný astrologický rozbor, jež je součástí knihy, jsem si udělala sama. Ten na míru dělala Michaela Kudláčková, které tímto i za Honzu velmi děkuji. Byl mimořádně přesný a v malých citacích zdobí a dovysvětluje zásadní Honzovy chvíle.

Rodinou to začalo -nebýt jí, není nic
Opravdu velký dík patří rodině Honzy Tománka, která navenek poskytla Honzovi vše, co potřeboval a on toho nejen nezneužil, ale velmi efektivně zúročil. I tohle je velká motivace pro všechny věkové kategorie. Ale nebylo všechno vždycky jen růžové, pár rozporů mezi tím, jak zásadní okamžiky viděl Honza sám a jeho okolí, tu je. Dodávají na dramatičnosti? Možná, bulvárnímu stylu jsem se ale mínila obloukem vyhnout.
Je to prostě život sám a možná je moje pojetí moc citlivé, možná by čtenářům Blesku připadalo jako slabý čajíček. Ať. Mě to nevadí! Výpovědi jeho maminky jsou určitě tím, co si zaslouží v celé této knize největší obdiv a díky.
7389NTA.jpg

MUDr. Jiří Kříž: Spinální jednotka, Praha Motol - člověk jež sám zažil
MUDr. Jiří Kříž je tetraplegik a primář Spinální jednotky při Klinice rehabilitace a tělovýchovného lékařství UK 2. LF a FN Motol. On sám ztratil více než polovinu svého těla při sportovním úrazu a tak asi není povolanějšího člověka, který by odkryl zákulisí toho, co lidé s poraněním míchy prožívají. Velmi sugestivním a syrovým způsobem se dozvíte vše o léčbě, o půlroce, který je nejhorší a zcela změní vaše životní priority. O tom, že nikdy už není nic jako předtím… I o životě obyčejných parapletiků a tetraplegiků. Jeho část je jednou z nejsilnějších.

Petr Havlíček, Martin Šťastný a Daniel Landa
Trojice VIP osobností se stará o Honzovu fyzickou i psychickou kondici. Být ve vrcholové sportovní formě je extrémní zátěž organismu a ta musí být nějak kompenzována. Překvapilo mne, jak obrovským způsobem výživa a trénink posouvá hranice lidských možností. Jak jednoduché i složité zároveň je zbavit se zbytečných kil. Povídání s Petrem Havlíčkem i Martinem Šťastným je hodně o praxi a vzít si tu něco pro sebe může naprosto každý.
Daniel Landa se pak stará o Honzovu psychickou kondici. Obrovský posun, který po jeho tréninku Honza Tománek zažil, mě naplnil zvědavostí. Na Daniela Landu jsem si však musela poměrně dlouho počkat. Povedlo se, Daniel Landa se na schůzku dostavil s notným zpožděním, s hlavou plnou Klíče králů a těsně po jakž takž vyléčeném ochrnutí lícního nervu.
Přesto se z onoho bouřliváka na hodinku proměnil v přesvědčivého mentálního kouče. Prozradil mnohé, ale neprozradil všechno, pochopitelně. Je to součást jeho praxe, snad až duchovního vědění. Tohle ocení především muži. Dan Landa kromě Honzy Tománka trénuje především adrenalinové sportovce. Extrémní psychická zátěž je jeho doménou. A pozor, také starogermánské runy.

Sponzorská část není pro citlivé povahy
Náklady na vrcholový sport jsou obrovské. Nebudu je prozrazovat, ale částky najdete v této knize. Velmi brzy tak pochopíte, proč se usiluje o profesionalizaci tohoto sportu, uznání sportu jako plné profese. V tuhle chvíli už víme, že při zaměstnání se fyzicky, časově ani psychicky nedá vrcholový sport utáhnout. Vlastně ani nevím, kde byste museli vydělávat, abyste to utáhli i finančně.
Sponzoři jsou tedy nezbytně nutní. Jak je shánět, jak je motivovat, jak si vybudovat důvěryhodnost a jak si vůbec v tomto směru plánovat budoucnost se dozvíte nejen od samotného Honzy, ale také od jeho generálního sponzora, firmy T-SOFT a její nadace T-SOFT ETERNITY a Ing. Michala Vaněčka, Ph.D., MBA. Nejenže stál u zrodu jeho sportovní kariéry, ale pomohl i s dalšími sponzory. Jeho slova kupodivu nejsou o obchodě a penězích, ale především o lidech a srdci. A díky němu vlastně vznikla i tato kniha.
7388MTM.jpg
Trenér a ti další
Radovan Šabata je Honzovým sportovním trenérem, MUDr. Jan Heller se stará o jeho laboratorní výsledky a mapuje jeho kondičku a v neposlední řadě jsou tu výpovědi Honzových kamarádů. Bylo jich hodně. Nakonec jsem zvolila jen několik z nich a těm jsem dala prostor pro vyjádření toho, jak se cítili po Honzově úrazu, jak se změnil, jaký je člověk. Lidská část tohoto příběhu je krásná a silná a já věřím, že informacemi nabitá knížka je tak zároveň i příjemným čtením, u kterého příjemně mrazí.
7387MTR.jpg

V jedné části jsem použila citát z písně Petra Muka.
"Čistý je ten, kdo něco ztrácí…"
A dodávám, nechť i čistí nachází nové.

Kniha má i svůj klip...

Vydalo nakladatelství Maxdorf, 2012, www.maxdorf.cz, a Nadace T-SOFT ETERNITY www.nadaceeternity.cz
Pro čtenářky:
Tohle byl pro mě půlrok práce, která mě velmi ovlivnila a to jak negativně, tak pozitivně. Snažím se z toho vzít to pozitivní a osud mi přihrál lákavou šanci, jež se nemusí opakovat. Po dlouhém váhání jsem se rozhodla vzít do rukou Honzovo heslo: Po hlavě a nadoraz. V nejhorším si člověk tu hlavu rozbije, víc se stát nemůže.
A tak se s Vámi, milé Popelky, ze zatím malé části rozloučím. Moje články tu ještě nějakou dobu budou a pravděpodobně do budoucna nepřijdete o ty o knížkách, na to mám Popelky převelice ráda. To další ale bude jinde. Po hlavě a nadoraz jsem se vrhla do příprav svého vlastního magazínu. Možná pro mě po sedmi letech psaní pro jiné přišel čas si to zkusit z druhé strany.
Renata

Vyhlášení soutěže: Tygřík za krásné fotky

23. října 2012 v 14:33 | čajovna |  SOUTĚŽE
Překvapili jste mě! Příjemně!
Převažovala příroda.
Fotka, která vás načerpá energií většinou sálá prapůvodní lidskou silou - přírodou. To je jen dobře.

A kdo jsou výherci? Nedala se vybrat nejhezčí a tak jsem losovala. Bylo to zajímavé, jen podívejte...
První je Jana Vítovcová:


Tahle zelená uklidňuje maximálně...... krása. Jani, gratuluji!

Druhá ale byla Zuzana Šimčíková a mě to jméno bylo povědomé. Ano - vyhrála už minule... A v jejím dopise stálo:

Dobry den,
posilam 2 fotky, ktere me dostaly. Dite v kroji, z nej citim budoucnost i historii, nadeji i tradici a krasny kukadla :) a pak ta holčička - čista radost, nevinnost.... pro mě citova zalezitost, tyhle fotečky.... Kdybych náhodou vyhrála, prosim o zaslání knížky do nektere z detskych SOS vesniček, at krome mě má radost jeste pár detí.
Moc se mi Vase cajovna libi, jsem velka milovnice čajů - hlavně černých, roibosů a taky bylinek...
Mejte se krasne, díky

A tak i já děkuji a tuto neobvyklou žádost se pokusím splnit. Zuzko, domluvíme se kam a děti budou mít určitě radost! O to víc,že právě tyhle děti jsou těmi, které takovou knížku potřebují a ocení.
A ty dětské fotky? Stojí za to!





A já vám děkuji, všem jsem napsala osobní e-maily o telefonní čísla a podrobnosti doručení knížky.
Mějte se krásně a brzo tu bude další soutěž!
Renata

LOREEN: Euphoria! Euforický speciál, který stojí za pár minut vašeho času...

21. října 2012 v 22:48 | Renata Petříčková |  Hudba mého srdce....
O téhle zvláštní ženě jsem pro Vás musela připravit speciál...

švédka, s marocko-berberskými předky, která oplývá nejen zvláštní krásou a až mysteriozním charisma, ale také netypickou povahou. Ač se v tuto chvíli propůjčuje zcela komerčním účelům, text písně hovoří za vše - o návratu k sobě samým, ke svému vlastnímu božství a své podstatě. Ke štěstí a lásce.
Sama žije pokud možno bez rušivých vlivů okolí, televizi nevlastní a ke štěstí ji stačí jenom notebook pro komunikaci s přáteli a sledování hudebního světa. Myslí si, že dnešní lidé jsou přehlceni informacemi - v tom s ní naprosto souhlasím.


a přiznám se, že zákulisní videa mě zaujala velmi. I když třeba nejste fanoušky této písničky, tak doporučuju shlédnout, už jen pro uvědomění si toho obrovského objemu práce, který za tím jediným vystoupením stojí.

Oficiální video z příprav, nejkomplexnější sestřih. Tady uvidíte celý náročný den...



Nácvik závěrečné fáze s tanečníkem je fascinující, kolik vydřeného fyzického úsilí stojí pak takové souznění:



Párvteřinové video - tady se připravuje na vystoupení, čistý zpěv bez ničeho, jen tak - síla! Síla!


Nádherná hudba: Gepardi a lidi... kdo je krásnější?

18. října 2012 v 21:16 | čajovna |  Hudba mého srdce....
K tomuto klipu nádherné hudby tak akorát k čaji...budete si připadat jako v klidné, relaxační čajovně... nemám vůbec co dodat.

Snad jen, sledujte tu nádheru očima a srdcem a pak mi napište, kdo je krásnější - gepard nebo člověk?


Don Miguel Ruiz v Praze: Šance zažít Čtyři dohody v praxi!

18. října 2012 v 8:24 | Renata Petříčková, www.popelky.cz |  Duchovní okénko

Autor Čtyř dohod v PRAZE: Don Miguel Ruiz přijede předvést toltéckou moudrost!

Dva dny můžete strávit ve společnosti Dona Miguela Ruize a vidět, zažít a procítit toltéckou moudrost v praxi. Slibuje se i iniciace na Vyšehradě. Velmi zajímavý program připravil tento lékař, šaman, léčitel i spisovatel v rámci svého světového turné pro čtenáře z České republiky. Podle mě je to úžasná šance vidět a zažít NĚCO takového, protože pan Ruiz se vymyká všemu! Kdo zná Čtyři dohody, tak asi ví, proč nejsem schopna to NĚCO slovy vyjádřit.
Doprovází ho jeho syn Don José Ruiz, který s ním na některých knihách i spolupracuje.

7324M2F.jpg

Účastníci jednoho večerního a jednoho celodenního semináře (s polední přestávkou) se setkají s Donem Miguelem Ruizem a jeho synem Jose Ruizem v tématech ČTYŘ DOHOD, PÁTÉ DOHODY a PROBUZENÍ.

Jedinečná atmosféra, kterou zažívají účastníci Ruizových seminářů, jsou inspirováni jeho učením a zúčastní se cesty osobního rozvoje. Druhý den programu je otevřený, s možností prožitku, který prožívají lidé na setkáních v Mexiku. Program je flexibilní, vše záleží na současném zdravotním stavu Dona Miguela. Eventuální program a Iniciace na Vyšehradě jsou optimální a zatím nebyly stoprocentně potvrzeny.
Hosty uvede pan Jaroslav Dušek.

7326NmF.jpg


Jaroslav Dušek je tím ideálním průvodcem
Neumím si představit nikoho lepšího! Vyprodaná divadelní představení v divadle Klub Lávka v autorské úpravě Čtyř dohod pana Jaroslava Duška, se hraje již osm let. Osm knih autora vydaných v nakladatelství PRAGMA je stále středem zájmu čtenářů.
Na tomto představení jsem bohužel nebyla, ale je rozhodně jedním z těch snů a plánů, které stojí na tom věčném seznamu "až jednou…" A kdo byl, nelituje a jsou mnozí, kteří si Duškovy Čtyři dohody dají i vícekrát.



Bohužel jsem nenašla lepší záznam představení, jen pro ochutnání…


Vraťme se ale k autorovi. Ten je považován za šiřitele hnutí duchovního směru New Age, tedy moderní formě ezoteriky a cestě k sobě samým. Muž, který pět let po vydání Čtyř dohod (1997) přežil silný infarkt, po kterém zůstal devět týdnů v kómatu a poté absolvoval i transplantaci srdce. Čtyři dohody později doplnila Pátá dohoda a knihy Láska, vztahy, přátelství, Umění lásky, Toltécká kniha moudrosti, Hlas poznání a další…

Pomozte mi změnit svět (úryvek)
Pak vás tedy zvu, abyste otevřeli svá srdce a pomohli mi změnit svě. První otázkou samozřejmě je: jak chcete změnit svět? Odpověď je snadná. Tím, že změníte svůj vlastní svět. Když vás žádám, abyste mi pomohli změnit svět, nemluvím o planetě Zemi. Mám na mysli svět, který existuje ve vaší hlavě. Nedokážete změnit svět, jestliže nezměníte nejdřív svět, který máte v sobě. Změna začíná u Vás. Změňte svět tím, že budete mít rádi sami sebe, že si budete užívat života plnými doušky a svůj osobní život proměníte v rajský sen. A já vás žádám o pomoc, protože vy jste jediní, kdo tuhle změnu může provést.

7325MmQ.jpg

Bližší informace: www.donmiguelruiz.cz

7326NmF.jpg

Renata

Šmírování obrázků - moje hobby aneb zajímavý článek pro Projekt Baraka

17. října 2012 v 21:53 | Renata Petříčková, www.projekt-baraka.cz |  UKÁZKOVÉ ČLÁNKY

Když jsou ilustrace v knížkách na dosah prstu aneb chvála poctivé ruční práci!

Renata Petříčková
Mám ráda knížky, kde můžu šmírovat umění ilustrátorů, kreslířů a malířu do detailu. Uklidňují mě jejich chyby, žasnu nad jednoduchými triky s velkými efekty a obdivuji často ruku pevnou jak ocel. A kochám se jejich nápady. Dvě taková díla jsou právě na pultech knihkupectví a já jsem s dovolením chvíli možná méně četla a více se dívala.

Abych pak sama mohla vzít pastelku do ruky s tím, že budu odvážná, protože ONI přece odvážní jsou!
Je to pravda,Tygříku?
Pohádková knížka pro děti má větší formát a obsahuje krátký moudrý příběh, který dětem osvětluje čtyři otázky ve chvíli, kdy o sobě pochybují a myslí si, že je nemá nikdo rád. Jak jednoduché a zároveň těžké je přijmout sebe takového, jaký jsem a zjistit, že nás vlastně pořád někdo z okolí má rád. Obrázky jsou na každé dvojstraně, hezky přes obě stránky a to mám ráda.
Autorem je Hans Wilhelm, který patří k předním ilustrátorům i autorům dětských knížek. Mnohé z jeho 200 titulů bylo přeloženo do 20 jazyků a byly podle nich natočeny úspěšné kreslené televizní seriály, které si oblíbily děti na celém světě. Jeho knihy tak získaly četná mezinároční ocenění a ceny.
Obrázky jsou nakreslené tenkou konturou a vyplněny barvami. Fascinuje mě, jak klidně někde nedotáhne a někde přetáhne, jak to celé vypadá tak trochu jako dětská omalovánka a tím si právě snadno najde cestu k těm pravým srdcím. Dětským.

Tady má želvička na hlavě i "rozpito"…

V jednoduchosti je krása…

… a emoce jsou v obrázcích jasně zřetelné a to mají děti taky rády…


Kalendář: Miluj svůj život

Druhým ilustrátorsky zajímavým počinem je kalendář, který s tímto názvem nemůže být od nikoho jiného, než od Louise L. Hay. Tuto autorku mnoha bestsellerů asi není třeba dlouze představovat. My se podíváme na Joan Perrin-Falquet, která doprovodila příjemný nástěnný kalendář svými obrázky. Vystudovala školu vizuálního umění v New Yorku, kde získala bakalářský titul v oboru výtvarného umění a magisterský titul v oboru výtvarné umění a ilustrace.
Patří mezi přední ilustrátory v oblasti inspirativní literatury a dárkových předmětů. Její silné intuitivní ilustrace se objevují na duchovních kalendářích, afirmačních kartách, CD, časopisech a knížkách o autogenním léčení, včetně bestsellerů Louisy L. Hay: Miluj svůj život. Perrin-Falquet vyniká svou schopností dát obrazům náladu a pocit. To zcela určitě, přijde jen na to, jak tento pocit na člověka působí. Určitě je snová, pro mě až "lítací"….
Joan žije se svým mužem Remim a svými syny-dvojčaty ve státě Pensylvánie, v malebném městě nedaleko Filadelfie, kde pokračuje ve spolupráci se slavnými duchovními vizionáři a zároveň proniká do nových oblatsí včetně dětské literatury, televize a celovečerních filmů.
V tomto kalendáři použila kdeco. Barvy, pastelky různých druhů, takže vznikají obrazy, na které máte skoro chuť si sáhnout, protože chcete pod prsty cítit jejich strukturu.
Dělá to zvláštní efekt, někde kontury použít a někde nepoužít…

Barvy na květince a pastelky na sluníčku? Snoubení dvou technik vypadá skvěle!

Trocha žluté barvy a světelné efekty jsou úžasné!

Obě publikace vydalo před pár dny nakladatelství Synergie, www.synergiepublishing.com a já děkuji za možnost si v nich "zašmírovat" i s foťákem….

Ministerstvo strachu

17. října 2012 v 8:56 | Renata Petříčková, www.popelky.cz |  Knížky pro ostatní

Ministerstvo strachu a tři hodiny s Radoslavem Brzobohatým

Mrazivý příběh ve společnosti muže, jehož hlas je mužně elegantní. Ostatně, on je zvláštní i ten jeho hlavní hrdina, tak obyčejný a tak neobyčejný… zasazený do sirén a strachu druhé světové války. Do této atmosféry se v této rozhlasové hře mimořádně hodí i Hana Maciuchová v jedné z hlavních ženských rolí. Herecký koncert, který vás nadchne i tehdy, kdy opravdu nemáte rádi válečné příběhy.
Ministerstvo strachu
Co je myšleno tímto pojmem se dozvíte až při poslechu závěrečného cédéčka, to už ovšem budete alespoň náznakem tušit. Zastrašovací praktiky ve válce nejsou mojí silnou stránkou, stejně jako vůbec dějiny druhé světové války, a tak na mě atmosféra této hry působíla obzvlášť tísnivě. Přestože není nějak extrémní (několikero sirén, jedny nálety letadel, pár výbuchů) a ostříleného milovníka války by spíš lehce polehtala k úsměvu, působila na mě spíše ta stísněnost v povahách lidí, úskočnost, zákeřnost a všudypřítomná nedůvěra.
"Žít bez důvěry je jako být zavřený v té nejhorší cele ze všech..," říká téměř v závěru Radoslav Brzobohatý jakožto Arthur Rowe. Je už na konci tohoto příběhu, ve kterém hodně zažil.
7157Mzh.jpg

Začátek je jako dobrý překrm
Začátek celého příběhu je jako klasický úvod hodně dobré detektivky. Roztěší vás na události příští…

Anotace ovšem taky nezní špatně:
"Měl to být příjemný den uprostřed charitativní akce uprostřed válečných let. Arthur Rowe měl alespoň taková odpoledne s tombolami, houpačkami a věštkyněmi spojena s příjemnými vzpomínkami. Tentokrát se však všechno odehrálo jinak. Stačí jedna nezáměrně vyřčená věta, jedna návštěva u tajemné kartářky, jeden vynikající nenáhražkový dort - a život nenápadného muže se mění od základů: oslovují jej neznámí muži s neodbytnou touhou získat jeho dort…"

A dál nebudu prozrazovat, protože už nyní vidím v těchto slovech předem prozrazené něco, co se v celém příběhu rozuzlilo až na samý závěr. A samotnou mě to překvapilo.
Vida, výhoda toho, že anotace před přečtením nebo poslechnutí celého díla, čtu poněkud nepozorně a letem světem!
Jinak bych se ošidila o jeden velmi hezký detail.

Je to temný příběh, který má úžasnou atmosféru a to mimo jiné i proto, že herecké obsazení této hry je excelentní, Lukáš Hlavica, Jiří Adamíra, Svatopluk Beneš, Petr Nárožný nebo Petr Haničinec či Antonie Hegerlíková dávají tušit, že jde o dílo starší.

Ministerstvo strachu natočil Československý rozhlas v roce 1991 a datum jeho znovuvydání bylo shodou smutných náhod v letošním roce právě v den, kdy pan Radoslav Brzobohatý zemřel.
Vydalo vydavatelství Českého rozhlasu, Radioservis, 2012, www.radioservis-as.cz

NAROZENINOVÁ SOUTĚŽ: Je to pravda, Tygříku?

16. října 2012 v 0:10 | čajovna |  SOUTĚŽE

Všimněte si prosím, že tady hodujeme a tvoříme mejdan už skoro měsíc Smějící se
Doufám, že kocovina nebude stejně dlouhá, každopádně mi hosté Domácí čajovny dělají velkou radost, protože chodí a občas i píšou Mrkající a soutěží.
A tak se odvážím tuto soutěž pojmout poněkud velkoryseji.

Tři z vás dostanou knížku Je to pravda, Tygříku, jejíž recenzi si můžete přečíst ZDE.

Ovšem, musíte mi do neděle, 21. října 2012, poslat na cajovnaprozeny@centrum.cz nějakou krásnou fotku... Na Facebooku jich koluje bezpočet, můžete poslat i pouhý odkaz na článek, ve kterém je fotka, která vám oslovila duši, abychom neporanili autorská práva kohokoliv.
Andělé, víly, krásné ženy, bohyně, západ slunce, měsíční svit - cokoliv, co vás oslovilo tak, že Vaše oko na tom nějaký čas spočinulo v tichém úžasu.
Těším se moc!

A proč zrovna obrázky? Pochopíte při pohledu na Tygříkovu knížku. Její obrázky jsou totiž úžasné!

Tak směle do archívů, na weby, prostě kamkoliv a posílejte, soutěž je to krátká, takže šance jsou veliké!!!!

Renata
Domácí čajovnu si můžete přidat také na Facebook.

Svůj život budou v příštím roce milovat tři z vás...

15. října 2012 v 9:26 | čajovna |  SOUTĚŽE

Je tady vyhlášení soutěže o tři kalendáře Louise L. Hay: Miluj svůj život.
Ano, schválně jsem otázku položila poněkud naivně a budu-li tolerantní, tak vůbec nikdo se nenechal nachytat. Všechno, co je s tělem v nepořádku, má souvislost s psychikou a naší duší.

Vzpomínali jste samozřejmě rakovinu, nepřekvapila mě migréna, žaludeční a trávicí problémy, ale i roztroušená skleróza. Opravdu naprosto všechno... Proto všem děkuji a doufám, že třeba to malé zastavení, které jste učinili, přimělo vás samé udělat něco malého pro sebe. Něco úlevného pro tělo i pro duši...

"Drába" ve formě kalendáře Louise L. Hay: Miluj svůj život, nad sebou budou mít:

Zuzana Šimíčková

Dobrý den,
tak třeba migrena, žaludecni neuroza, drazdive strevo, zaludecni vredy, zavrate...fakt mnoho,vlastne vsechny.... Telo i duse maji byt v rovnovaze a pokud nejsou,tak se to hrouti. Vsechny nemoci jsou psychosomaticke, daji se ovlivnit dusevnim rozpolozenim. Je dobre to vedet, pripustit a pracovat na sobe neustale, nikdy neprestat.


Marika Maršálková


KAŽDÁ nemoc má souvislost s psychikou.
PROTOŽE tělo je zrcadlo duše, odráží se do něho vše, co duše prožívá. Bolest těla oznamuje, že je něco špatně, nemoc těla se nás snaží zpomalit, zastavit a přimět nás problém řešit.

Nebo jinak, psychické vyčerpání vyčerpává i tělo.
Přeji krásné pohodové podzimní dny.
Lucie Voznicová
Můj názor je ze nejvice souvisi RAKOVINA s psychikou.
V dnešní době je hodně stresu hodne spěchu a hodne starosti a opravdu se rakovina zvedla na hodně vysoké procenta :-( u uspechana doba a bohužel i více lidi umírá
Moc gratuluji a zítra se rozběhne druhá soutěž. Je to pravda, Tygříku?
Renata

Extáze z kváskového chleba!!!

15. října 2012 v 1:42 | čajovna |  Vaření, recepty
Celé letní prázdniny jsem k radosti dětí a svému pocitu uspokojení po novinkách a pídění... pekla kváskový chleba.
Takže takové to žitná mouka a voda a čekat - bublalo to, kvasilo a dělalo se x chlebů. Lepších, horších... jak už to tak bývá.

S podzimním časem však teplota v domácnosti klesla pod šílených kváskomilovných 28 stupňů, ale mě chuť na typicky kyselý chléb neopustila. Koupila jsem tedy kvásek v pekárně.

JEDNO KILO STOJÍ DVACET KORUN.... ale tentokrát jsem s ním nedělala žádný pokus, nevážila jsem mouku, NIC.
Prostě jsem kvásek jen trošku zahustila žitnou moukou tak, aby měl konzistenci chlebového těsta, okořenila kmínem a nechala kynout.
Po hodině u topení to nějak utíkalo.

Šoupla jsem to do ledničky, to prý nejenže nevadí, ale zvýrazní se tak chuť chleba - kvašením v ledničce. Do rána to trochu popoběhlo a při pokojové teplotě to začalo velmi brzy doslova zdrhat.


šup s tím do trouby, na hodinu a něco a výsledek byl nikoliv nepodoben obřímu muffinu.
Ale bylo to skvostné!!!!!!!
Mňam!


Luxusní mléko se zázvorem: Ušlechtilá dřevitá chuť?

13. října 2012 v 1:41 | čajovna |  Vaření, recepty
Jen těžko jsem hledala slova pro zázrak, který se stane se zázvorem, pokud ho rozmixujete v mléce.
Nebesky bílý nápoj ani nijak zvlášť nevoní.
Jen tak nějak ztratí mléčný nádech.

Ovšem, co se stane, když to ochutnáte, to je slovy nepopsatelné. Zázvor vytvořil podivnou, obdivuhodnou a velmi zvláštní příchuť. Není to snad ani zázvor, ale jakási dřevitá příchuť, která se podobá snad jen tomu, co zažijete v čajovně, když si objednáte nějaký exotický čaj.
Jste tak zvědavi na jeho jemné symfonie chutí a vůní a on... on nezklame!

Tak TOHLE směle doporučuji. Zkuste to. Určitě nebudete zklamáni.


Před zítřkem: Vzpomínka na Velkou pardubickou

12. října 2012 v 7:57 | čajovna
Velká pardubická je výjimečně letos v sobotu.
Dovolila jsem si malou vzpomínku a sice na dostih, jehož záznam je opravdu zajímavý.

Vybrala jsem rok 1988.
Vyhrává již podruhé Železník.
Dokončili jen tři koně, v cca 10:30 min. všechno probrala Velká voda.
Druhý byl anglický Free Flow.
Žádný kůň se toho roku nezranil.

A v tomto záznamu máme dvě vzácné vzpomínky.
Do irské lavice slyšíme slovenský komentář, který je ovšem trošku vzácný a váhavý a tak máme možnost si vychutnat skvělého místního komentátora.
A hlavně, zbytek dostihu komentuje legendární Miodrag Merta. (teda myslím, už je to přece jen dávno, ale jeho hlas mi chybí)...


Je to pravda, Tygříku? Samozřejmě, že není!

12. října 2012 v 1:40 | Renata Petříčková, www.popelky.cz |  Knížky pro děti
Abyste si tuhle knížku ještě lépe užili, když o ní tedy soutěžíme, přináším vám i článek z Popelkového magazínu...

Je to pravda, Tygříku? Samozřejmě, že... NENÍ!!!!

Tenhle tygřík Tygřík si o sobě myslí naprosto nesmyslné věci! A přitom napadají nejen děti, ale často i nás dospělé - NIKDO MĚ NEMÁ RÁD! Na této knížce mne zaujaly dvě věci. Obrázky a text. Obrázky však víc, protože jsou jaksi průhlednější, než text. Ten se musí nejprve přečíst. A jelikož jsou to obrázky veliké, převeliké, navíc vypadají, jakoby je autor nakreslil a namaloval právě pro mě, dívala jsem se dlouho.
Až poté jsem se ukochána posadila a během pár minut knížku přečetla. Ano, je v ní textu pomálo. Přesto v tom krátkém rozhovoru Tygřík objeví způsob, jak se vyrovnat s pocitem, že ho nikdo nemá rád, kamarádi ho opouští a vůbec, život na nic nestojí. Ani rodiče ho nemají rádi. A to už je zlé…

7087ZDA.jpg

Že je to však jen jeho pocit a jeho myšlenky, které si vzaly k srdci náhodnou sérii nepříliš hezkých zážitků, to se mu pokusí vysvětlit želva.

Příběh je naprosto jednoduchý, se svými otázkami a odpověďmi může působit až naivně, sladce a růžově. Přesto právě v této formě zaleze dětem pod kůži, je psán především pro ně.

Jako dítě bych něco takového rozhodně uvítala.
Nemusela bych se pak plazit po světě se zoufalou touhou dozvědět se OSOBNĚ, že mě rodiče mají rádi, že kamarádi, že já sama… však to znáte. A pokud neznáte, tak jen dobře.

Tady se děti naučí s těmito pocity bojovat samy. Uvědomit si sebe sama v reálném světě a ve vzpomínkách najít odpovědi na své otázky. Náhle zjistí, že je ostatní mají rádi, a i když se zrovna teď nechovají tak, jak si představují, zítra může být vše jinak a bude zase hezky.

Čtyři otázky, které vrátí úsměv na tvář vašich dětí je podtitul této knihy. Ano, vrátí vám úsměv, nikoliv smích. Úsměv, kterým se začnete mít rádi. V tu chvíli je ke smíchu už jen krůček.

Nádherné obrázky
Obrázky jsou nádherné, přímo jako stvořené pro někoho, kdo se rád kochá cizím uměním a hledá v něm někdo poučného pro sebe. A tak jsem tady doslova hltala každý tah štětcem, každé přetažení i nedotažení a ejhle… jaká je v nedokonalosti krása!

7089MDh.jpg

A to pozor, autor není žádný nedouk. Vydal na 42 milionů knih v tištěné podobě a patří k předním dětských ilustrátorům knížek. Jeho obrázky tvoří i úspěšné televizní animované seriály. O to větší dík za to, že nechal nahlédnout do své kuchyně takhle detailně!

7088MTR.jpg

Nejprodávanější knihy Katie Byron byly přeloženy do 29 jazyků a Je to pravda, Tygříku, je její první knížka pro děti. Slávu ji přinesla kniha s názvem The Work (Dílo) a od roku 1986 si ji přečetlo několik milionů čtenářů na celém světě.

Vydalo nakladatelství Synergie, 2012, www.synergiepublishing.com



Zdroj:

Bible od Dalího. Rozhodně stojí za podívání.

11. října 2012 v 14:51 | Renata Petříčková |  Knížky pro ostatní
Ať máte na Bibli názor jakýkoliv, tak tohle rozhodně stojí za skouknutí.
Nakladatelství Euromedia vydává velmi zvláštní kousek, který je báječným dárkem pro každého, kdo považuje Bibli za svou každodenní nezbytnou součást. Nebo sbírá krásné knihy.
Tohle je totiž jako mercedes mezi knihami.
Vzhledem a nepochybuji, že i obsahem...
BIBLE DALÍ,
vzácné setkání víry a umění
Jedinečné vydání, jedinečná investice. Monumentální dílo, které se vymyká běžnému
chápání knižní podstaty. Dílo, které se dotýká srdce i rozumu.
Limitováná edice 444 kusů Bible Dalí je ručně vázána do kvalitní kůže, s pozlaceným podpisem
obdivovaného mistra, do nějž je v unikátních kombinacích vsazen čtvrtkarátový briliant
a tři drahé kameny. Každý jeden kus této vzácné knihy je evidován a opatřen
pořadovým číslem a certifikátem.
105 ilustrací Salvadora Dalího
900 stran
Kniha s rozměry 35 x 47 centimetrů a váhou 15 kilogramů je vskutku viditelnou investicí.
Okamžitě po svém vydání se stala součástí knihoven Papeže Benedikta XVI.,
Prezidenta Václava Klause i Kardinála Dominika Duky, jenž o ní prohlásil:
"Ilustrace Salvadora Daliho nám připomínají, že Bible, Boží slovo, k nám přichází z jiného světa,
světa krásy a dobra. Také nám připomínají zásluhu Španělska o krásu biblického jazyka."
Bible Dalí je rodinnou pokladnicí citu a investic. Její hodnota roste úměrně s časem, finančníky je považována za movitý majetek, zatímco umělci je chápána jako odkaz a sbírka nejslavnějšího surrealisty všech dob, Salvadora Dalího, jehož ilustracemi je hojně doplněna.
Realizujte svou výjimečnou investici a vyberte si svou Bibli Dalí na www.bibledali.cz,
Nákup Bible Dalí je vaším významným krokem do světa investic.
Bible má svůj web: http://www.bibledali.cz/
Jen tohle je krása!
uvnitř vypadá taky skvěle.
a ještě jedna fotka, protože oko můžeme potěšit vždy, že?
Za mě.
Bibli doma nemám a zatím po ní netoužím. Své duchovno koupu v jiných titulech, ale rozhodně to neznamená, že se před touto knihou knih neskláním. Skláním. Jen zatím nemám potřebu číst moudro lidstva v této podobě. Kdyby přede mě někdo postavil mercedes a dobrý boty, vyberu si pro svůj pohyb světem boty... Jsem prostě taková. Obyčejná a možná vlastně i hloupá.

Nebojte se klasiky. Jak jsem zábavnou formou pronikla do vážné hudby!

11. října 2012 v 1:40 | Renata Petříčková, www.popelky.cz |  Knížky pro ostatní

NEBOJTE SE KLASIKY: Bála jsem se. Teď už ne!

Já se klasiky tedy docela bojím a možná právě proto pro mě byla série Radioservisu Nebojte se klasiky, docela slušnou výzvou. Přežiju to vůbec? Ha! Přežila. A dokonce jsem si to chvílemi i užila. To mi došlo ve chvíli, kdy jsem si některé dílčí díly seriálu pustila podruhé, potřetí…
A důvodem byl prostý fakt, že jsem je CHTĚLA slyšet ještě jednou.
Učaroval mi totiž Bach a jeho Air…



Ano, jak barbar se přiznám, že jsem ze školy už všechno zapomněla a tohle pro mě byla největší a nejkrásnější novinka. Tuhle melodii snad nelze nemilovat.


Vanda Hybnerová a Saša Rašilov provází dokumentem, který nejenže prozradí mnohé ze života známých hudebních skladatelů a ze zákulisí jejich tvorby i rodinného a osobního života, ale…
Naučí vás poslouchat.
A to mě fascinovalo podruhé. V části s Bedřichem Smetanou jsem si naplno uvědomila, jaký kumšt je hrát na klavír a že jen fakt, že každou rukou hrajete něco jiného, je něco nepochopitelného. A to opomíjím nohy…
A v části s Johannem Sebastianem Bachem poznáme krásu symfonie, tedy souzvuku v hudbě, kdy slyšíme tři různé melodie v jedné a maličkými kousíčky se tyto tři dámy občas schází. A to už jsme vůbec u tajemství toho, jak skladatel pracuje a co vše musí při své práci dodržet. Není toho rozhodně málo a kromě obrovského talentu je na to třeba také velká dřina.

7165MTg.jpg

Ono i obyčejné poznávání nástrojů je pro netrénované ucho velkou novinkou.

Co mě na celém kompletu přijde trochu škoda…
… to je možná zbytečně neatraktivní obal. Dvakrát by mě v obchodě nezaujal, přitom skrývá opravdu velmi cenný obsah. Už jen, když otočíte přebal. Stručné informace, letopočty a zlomové okamžiky těchto lidí jsou napsány tak čtivě, že je shltnete. A věřte mi, že nejste-li dokonalí hudební fanoušci, mnohé třeba vůbec ani netušíte.

Měla jsem z těchto cédéček dojem vydařeného dokumentu z rozhlasového pořadu Domino, který strhne a opravdu nenásilně do vás "vtlačí" některé zásadní informace ze světa hudby.
Dokonce bych doporučila poslech s dětmi nebo s vícero lidmi, protože se tu tvoří úžasný prostor pro debatu a komunikaci a vyprávění si o všem, co jsme slyšeli.
Tento komplet je právem určen i pro výuku ve školách, musím říci, že stoprocentně zaujme.

7166NzF.jpg

I když, nutno nyní přiznat, že takhle na fotce ta modrá barva bere... ale stejně je obrázek na cédéčku hezčí, než na přebalu... to tričko mě prostě nějak irituje...

Celý komplet obsahuje:
  1. Bedřich Smetana
  2. Antonín Dvořák
  3. Leoš Janáček
  4. Bohuslav Martinů
  5. Johann Sebastian Bach
  6. Wolfgang Amadeus Mozart
  7. Ludwig van Beethoven
  8. Petr Iljič Čajkovskij
Je rozhodně z čeho vybírat, takže… jak je libo.

A tady je ukázka třeba Bachova obsahu:

Obsah:
Seznamte se: Johann Sebastian Bach
Kapitola 1. O polyfonii
Tříhlasé sinfonie F dur
Kapitola 2. Air
Air ze Suity č. 3 D dur
Kapitola 3. O Braniborských koncertech
Braniborský koncert č. 2 F dur, 3. věta Allegro assai
Kapitola 4. O hudbě na oslavu
Úvodní sbor z Magnificat D dur
Kapitola 5. Hudební taškařice
Badinerie ze Suity h moll
Kapitola 6. O jedné neobvyklé dvojici
Ave Maria v úpravě pro soprán a orchestr

Vydalo vydavatelství Českého rozhlasu, Radioservis, 2012, www.radioservis-as.cz

Hrátky s rajskou omáčkou byly rajské...

10. října 2012 v 0:12 | Renata Petříčková, www.vyuzeno.cz |  UKÁZKOVÉ ČLÁNKY
Pro voňavý a šťavnatý magazín jsem si vyhrála s rajskou omáčkou. Děti rajskou milují a mě se nepříčí experimentovat. Takže se článek opravdu hemží dobrými tipy - od koření, po perník, různé druhy cukrů, karamelů...

a můžu garantovat, že dopadla určitě lépe, než ta, kterou jsem tady vařila někdy před x lety...

ČLÁNEK PRO VYUZENO O RAJSKÉ SI MŮŽETE PŘEČÍST ZDE...


TAROTOVÁ KARTA ĎÁBEL: Netřeba se jí bát, je třeba se zastavit.

9. října 2012 v 0:10 | Renata Petříčková |  Taroty on-line
Po Facebooku mi přišla zajímavá podoba tarotové karty Ďábel. Netuším, kdo je autor a tak jestli nyní porušuji práva (ďábelská), dejte mi vědět. Obrázek jinak volně koluje po netu...

Tato karta mívá různé čertovské podoby. Tady mě zaujala lebka v ohni a na ní... nikoliv muž, vládce ohňů, pokušitel nebo - no i takové jsou tarotové sady, kde je velmi zdůrazněn falický symbol. Tedy penis. No budiž, tam taky vládne pokušení. Zároveň je to však symbol duality, vzrušení, které ozdravuje tělo i duši a spojuje muže a ženu.
Ale tady na té ohnivé lebce sedí ŽENA.
Právě se jí roztrhla pouta, která měla na ruce. Dívá se rozpačitě,najednou neví, co s tím.

Karta ukazuje ten úžasný okamžik, kdy oheň očišťuje a osvobozuje. Jdi, jsi svobodná!!!! Křičí na tu dívku, která se v následující chvíli jistě zvedne a odejde za světlými zítřky. Její očistec skončil.

Spřádání příběhů podle jednotlivých obrázků na kartách je velmi podnětné a každá karta má v různých zobrazením jiný důraz. Tato je vzácná tím, že ukazuje onu svobodu, kterou ďábel poskytuje.

Jinak je to karta - ano - spíše negativní, svádí nás na scestí, přemíra hmotného majetku, smyslových požitků, nespokojenost s omezeními fyzického těla, lákavá, neč nebezpečná cesta.
A vlastně i ono svázání, kázeň a zodpovědnost přináší ve svém důsledku svobodu, protože UKAZUJÍ CESTU.
Vždy však záleží, v jaké souvislosti se ďábel ukazuje a kam nás směřuje. Jeho vliv může být i pozitivní - očistný.
Není třeba se ho bát, ale ZASTAVIT SE a zamyslet se nad tím, co prožíváme, kam směřujeme - tam může být něco špatně, něco scestné nebo naopak se něco očišťuje a netřeba se tomu brátnit. Naopak, přijměte Ďábla v sobě a pomožte mu ODEJÍT.
Jak naznačuje tato zajímavá karta...

Renata

VAŠE houbové recepty! A JEDEN vítěz.

8. října 2012 v 0:54 | čajovna |  Vaření, recepty
či spíše šťastlivec.
Podotýkám hned na úvod, nedalo se vybrat nejlepší, takže o některé se dělím a na závěr losuji fakt náhodně....

Od Hanky, jednoduchá polévka:

Houbová polévka
Jsem mlsná a vybíravá, ale tuto polévku řadím mezi své nejoblíbenější.
Připravíme si očištěné houby, sůl, kmín, pepř, hrneček mléka, kousek másla, vrchovatou lžíci hladké mouky a jedno vajíčko (nemusí být).

Houby nakrájíme na kostičky a nasypeme je do hrnce s vodou. Posolíme, pokmínujeme špetkou kmínu. Vaříme 20 minut. Pak do hrnce přilijeme čtvrtlitr mléka. Zamícháme. Znovu přivedeme do varu, zahustíme jednou lžící hladké mouky. Aby se nám v polévce nevytvořily hrudky, pořádně rozmícháme mouku v hrnečku s trochou vody a nalijeme do polévky. Za občasného promíchávání povaříme asi 10 minut. Ke konci vaření houbovku dle chuti opepříme a rozkvedláme do ní vajíčko. To však nemusí být, já dávám přednost polévce bez vajíčka.
V kastrolku si rozpustíme trochu másla, kterým polévku již na talíři přelijeme. Je výborná.

a poslala i letošní úlovky. Možná padly právě do této dobroučké polévky!

Milan zavoněl slovenskými končinami, tak schválně... jsou ty recepty trošku jiné?

HUBOVNÍK

4-5 suchších rožkov, 2 dl mlieka, cibuľa, 400-500 g húb, soľ,
čierne korenie, cesnak, majoránka, 3 vajcia

Suché rožky polámeme na kúsky a hodíme ich do mlieka. Na panvici
osmažíme nadrobno pokrájanú cibuľu a pridáme huby. Chvíľu
dusíme a zmes potom vylejeme do mlieka k rožkom. Vznikne husté cesto,
pridáme soľ, korenie, majorán, cesnak a 2-3 rozšľahané vajcia.
Hubovníkovú masu prelejeme na plech vymazaný maslom. Pečieme asi 20
minút pri 190 stupňoch (čas treba prispôsobiť typu rúry).

Zemiakové (bramborové) placky inak

600 g zemiakov, 20 g údenej slaniny, 150 g hladkej múky, soľ, vajce,
cesnak, 40 g údeného syra, 60 g húb, mleté čierne korenie, 4
lyžice oleja alebo masti

Očistené zemiaky nastrúhame a necháme chvíľu postáť. Potom
zlejeme vodu, pridáme vajce, múku, soľ, korenie, pokrájané huby,
postrúhaný syr, pretlačený cesnak a nadrobno nakrájanú slaninu.
Všetko spolu dobre premiešame, rozotrieme na pekáč a upečieme do
ružova. Po upečení pokrájame na kocky a podávame so zeleninovým
šalátom.

Dobrú chuť!


NO pane jo, s uzeným sýrem!!! To musím zkusit!!!

Alena poslala megajednoduchý bramborový recept. Alenko, znám! A mám moc ráda!!! Na škole jsem si to dělala pořáááád! Moc lidí vedle mě pak nechtělo sedět ráno :-))))

Brambory ve slupce omyjeme a uvaříme.

Rozpálíme v pánvi máslo(musí být hodně rozpálené),do něj dáme na plátky nakrájené brambory i se slupkou,
hodně nakrájené petrželky, rozetřené stroužky česneku,pepř,súl a opékáme.
Nejraději to dělám v pánvi wok a prtrželku dávám kudrnku.Je to ňamka.Vždy je ho málo.

Lída to vzala taky jednoduše. A skvěle:

Houbový recept:
Houby děláme jako minutku, nakrájíme na plátky nebo malé kousky, osolíme, okmínujeme a opékáme chvilku na sádle a pak ještě chvilku dusíme pod pokličkou. Jíme samotné nebo s chlebem.

a špenátový salát od Marty nemá chybu!


Špenátový salát s žampióny.


Listový špenát - Bayby, 400g, žampiony 3 velké stačí, olivový olej, citrón - šťáva, parmezán - ( při šetření ani nemusí být - lze nahradit nivou či uzeným sýrem, neno mozarelou), sůl, pepř, červená cibule, pro velké jedlíky vejce na tvrdo.

Špenátové listy opereme, necháme na cedníku okapat popřípadě osušíme. Do mísy dáme na plátky nakrájené očistěné žampiony a pokapeme směsí z citrónové šťávy, olivového oleje, pepře a soli. Jestliže do salátu počítáme se sýrem většinou sůl není třeba.
Přidáme jemně nakrájenou cibuli na půlkolečka, promícháme a přidáme listový Bayby špenát. Podáváme s bagetou či celozrnným pečivem.
Pro větší jedlíky položíme na talíř půlky vajec na tvrdo.

Už nemůžu, slintám chutí a hlady a tak jdu losovat. Náhoda tomu chtěla a vybrala z 23 účastníků:
Hanka... náhodou posílala i první recept.
A tady vyhrála s tímto:

Chlupačky s houbama
aneb postní oběd pro štědrý den.

Chlupaté knedlíky
Suroviny pro čtyři osoby - 4 velké brambory, hrubá mouka, jedno vajíčko, sůl, drcený kmín.
Na přípravu chlupatých knedlíků si oloupeme a omyjeme brambory. Nastrouháme je a pozvolna posypáváme moukou. Její množství si hlídáme! Do brambor zamícháme vajíčko, sůl a kmín. Dáme vařit osolenou vodu. Když se vaří, zkusíme udělat malý knedlíček a hop s ním do vody. Pokud se nerozváří, není třeba dodávat mouku a tak zavaříme běžným způsobem další knedlíky. Jakmile se začnou vařit, promíchme je tak, aby se nepřilepily ke dnu hrnce. Vaříme je asi tři minuty. Scedíme je a vysypeme do mísy. Preventivně je promastíme, aby se k sobě neslepily.

Houbová smaženice do chlupaček
Suroviny - sušené houby, máslo, sůl, drcený kmín, pepř.
Sušené houby namočíme asi na dvě hodiny do studené vody. Pak nalijeme do kastrolku nepatně vody, přidáme měkké houby, osolíme je a okmínujeme. Vaříme necelou půlhodinu, občas zamícháme. Když se voda z hub vyvaří, přidáme pro chuť pepř a vmícháme máslo.
Smaženici zamícháme do chlupatých knedlíků a podáváme.

a poslala i fotku. Hani, gratuluju!

fotka, která je vánoční... a ano, jsem s losováním spokojená. Hanka se velmi snažila a její recepty určitě patří k těm TOP.
Moc si vážím všech, jste úžasné kuchařky i kuchaři (děkuji, pane Milane...) a jedeme dál. Právě probíhá soutěž o kalendář Louise L. Hay a ještě budou další tři.
Děkuji nakladatelství Euromedia a výherkyně se může těšit na:


Sliby chyby - aneb Štěstí, láska, čokoláda pod kritickou lupou...

7. října 2012 v 11:32 | Renata Petříčková, www.kultura21.cz |  UKÁZKOVÉ ČLÁNKY
V této recenzi jsem si řekla, že uvolním své rozčilení nad tím, když knížky MOC rády a MOC často ukazují na obalech a anotacích, že jsou NEJ. Jsou opravdu nej? Často NE!!! Často je to jen lákadlo pro čtenáře, který naivně uvěří.
Menna van Praag a Štěstí, láska, čokoláda se stala jednou takovou obětí.
Jak tyto sliby, chyby, dopadly, jsem napsala pro kulturní web Kultura21.cz

Sliby a chyby Štěstí, lásky, čokolády aneb dokonalý recept na štěstí ŽENY?
Neděle, 07 Říjen 2012 05:00 Renata Petříčková
EmailTisk
stesti laska cokoladaPojďme se podívat, co obal knížky slibuje a co opravdu dává. Skóre je skvělé! Je nepříjemným zvykem psát na KAŽDOU knihu, že je nejlepší a skvělá a prostě jinak NEJ. Mnohé jsou, ale mnohé také nejsou.



V záplavě ezoterické literatury není vždy snadné se orientovat a tak jsem v knížce Štěstí, láska, čokoláda, hledala především nějakou odlišnost. Zhruba 80% duchovního moudra, které Menna Van Prag více či méně nápadně zasouvá do příběhu, je již celkem známo. Něco mi však vůbec nedošlo a přitom jsem cítila, že píše přesně o tom, co znám. Co JE pravda. Příběh Mayi, která žije v zajetí svých vlastních předsudků a cukrárny, jež byla vlastně snem spíš její matky, nám otevírá oči. Co tedy slibuje obálka a jaká je skutečnost?
Milá
Milý je především její obal. Nakladatelství ho pro české čtenáře zgruntu změnilo a naladilo do čokoládova. Sama autorka byla touto českou verzí knihy nadšená! Je čemu se divit? Myslím, že nikoliv.
Dojemná
To URČITĚ. Zejména tehdy, když jde o lásku, o pochopení principu lásky a o lásku k sobě samé. Jak moc týráme svá těla, jak moc si ubližujeme. O dojemné okamžiky se postaralo také pár lidí, kteří Maye vešli do života, aby jí duchovně posunuli někam dál. A možná v každém z nich byl kus její milované matky.
Vtipně poučná
Že bych se u tohoto příběhu nějak řehtala smíchy, to snad ani ne. Přesto tento nedodržený slib ráda přejdu, protože náznak úsměvu občas proběhl. Ale spíš než nad třeskutým vtipem to bylo nad krásně zaobalenou, dávno zapomenutou pravdou.
Jako čokoláda - sladká a lahodná
A to VELMI. Až moc. Jelikož jsem knížku četla právě v období, kdy mě sladkosti vůbec nelákaly, byla tam na mě přemíra čokoládových dobrot, muffínů, dortů a všelijakých zákusků, které byly popsány tak barvitě, že jsem prostě měla kliku. Kdybych kliku neměla a jela zrovna v nějakém režimu "vlčí hlad po sladkém," tak jsem schopna asi vyjíst i kostky cukru v celé domácnosti. Posouzení míry Mayina mlsání nechám zcela na vás. Korunu tomu všemu nasazuje závěr knihy, který je plný receptů na sladké (a pro odlehčení i nesladké) dobroty. Miminálně budete v pokušení zkusit naprosto jednoduché ovesné čokoládové sušenky.
stesti laska cokolada
Knížka o cestě od cynismu a hořkosti k sebedůvěře a štěstí
To ANO. Jednoznačně. Proměna hlavní hrdinky je tak výrazná, leč pozvolná a uvěřitelná, že čtenářka opravdu alespoň na chvíli uvěří, že ona sama je schopna téhož. Z tohoto důvodu doporučuju mít knížku někde poblíž nočního stolku. Přečtete ji jednou, ale nezaložíte. Je přesně tou, kterou je vhodné čas od času vytáhnout ve chvíli, kdy vám dochází životní odvaha a jiskra.
Menna Van Praag je absolventka Oxfordu, žurnalistka a milovnice čokolády (!!!). Žije v Anglii se svým gurmánským manželem Arturem, který provozuje vegetariánskou kavárnu. Před sedmi lety byla Menna servírkou, bojující s nadváhou. Její vlastní máma a učitelka života Vicky ji inspirovala k velké změně. Z třídenního osvícení, které Menna zažila, se zrodil její debut, kniha Štěstí, láska, čokoláda. V roce 2011 pak vydala její pokračování Happier Than She´s Ever Been (Šťastnější, než kdy dříve).
Ovšem, co lze snad trošku považovat za CHYBU, paní Menna Van Praag miluje čokoládové sušenky svého manžela a vůbec, ale vůbec se za to nestydí. Bezčokoládová asketa to tedy není. Nu dobrá, ono nakonec, proč si odpírat drobné radosti, vždyť z nich se skládá život! Jen se z radostí nesmí stát náhražky a závislosti.
A i tom tato kniha je…
Máte-li ovšem zájem o nějakou z dobrot, které autorku dělají šťastnou, pak příjemné překvapení čeká na konci knihy - soubor několika receptů.
stesti laska cokolada
Vydalo nakladatelství Synergie, 2012, www.synergiepublishing.com

NAROZENINOVÁ SOUTĚŽ: Miluj svůj život - kalendář pro rok 2013. Budeme se zamýšlet nad nemocí...

6. října 2012 v 11:23 | čajovna |  Knížky pro ostatní
V pondělí budeme soutěžit o tento kalendář.
Obrázek asi řekne vše, navíc sem v příštím týdnu ještě vložím článek, který rozebírá toto krásné dílo doslova napadrť. Snad jen připomenu, že kalendář je na motivy Louise L. Hay a jejich kultovních knih, které začaly knihou Miluj svůj život, či Uzdrav své tělo... Moudrost je určitě vhodné neustále šířit mezi lidi a když si každý měsíc přečtete něco z jejich vlastních zkušeností, bude to určitě podnětný rok 2013.
Louise L. Hay je dnes již 86 let a v roce 1978 se jí život změnil bojem s rakovinou. Tehdy si uvědomila souvislosti s fyzickým a psychickým tělem a došla až k duchovním přičinám nemocí.
Moje otázka tentokrát zní: Jaká nemoc má podle vás souvislost s psychikou a proč?
Správných odpovědí je bohužel nekonečně mnoho...
Do 14. října 2012 do půlnoci na e-mail cajovnaprozeny@centrum.cz
Tři z vás získají tohoto průvodce příštím rokem...
Renata

Pro A...

5. října 2012 v 0:55 | čajovna |  Taroty on-line
Partner a práce...
Začnu prací. Zlepší se finanční situace?

Nebude to tak úplně rychle, ale naděje tady je a okolní karty mi připadají tak, že se tak stane po příchodu někoho do firmy, že se tam něco změní. Ve vedení nebo v organizaci a bude to změna pomalá, taková nesmělá, žádný obrovský finanční skok dopředu, spíš, jak se říká "bude trochu kapat, než aby úplně pršelo."

A partner?
Partner je úplně v pohodě, je s Vámi spokojen. Pokud někdo něco řeší a vidí bledě, pak jste to Vy :-))) Ale tak se podíváme na ta třecí místa, kde to skřípe a kde jsou příčiny. Vy si nejste tím vztahem jista a Váš partner Vám nedává zas tak moc najevo, že jste ta jeho osudová. Ano, to jste, ale v tomhle uvědomění si nejste ani jeden příliš jisti. JInak je moc fajn, že partner tady má dobré materiální zázemí, ne jako že by byl bohatý, ale umí. Umí si vydělat a je snaživý. Je sice někde na začátku toho všeho, ještě se učí být tím mincemi zahrnutým králem (má tady pouze Páže mečů), ale je chytrý a umí v tom chodit. Tu vztahovou nejistotu cítím nejvíc z Vás, máte střídavě pocit ztracených iluzí, střídavě nových začátků, nevíte, jak si s těmi pocity počít a nejste otevřena JEHO komunikaci. Pokud tak učiníte, pokud si opravdu sednete a vypovídáte se jeden i druhý, mělo by dojít k tomu, že ON získá jistotu, a také Vám tu svou jistotu předá, protože jemu na Vás opravdu záleží a rozhodně Vás nemíní měnit za jiný model ;-)... a Vy získáte prostor pro přemýšlení. Nepřesvědčí Vás, to asi ne, spíš to vypadá na to, že začnete nad jeho argumenty a postoji přemýšlet ryze rozumově a budete se rozhodovat.
Jak to dopadne, už nechám na Vás...
Třeba zrovna oslava Vašich narozenin může být fajn začátek... Přeju všechno nejlepší...
A držím palce!
Renata

Menna Van Praag: Štěstí, láska, čokoláda

4. října 2012 v 8:46 | Renata Petříčková, www.popelky.cz |  Knížky pro ostatní
Aneb... čokoláda až na posledním místě.

RECEPT NA ŠTĚSTÍ: Menna van Praag: Štěstí, láska, čokoláda

"Občas se stávalo, že Mayu na okamžik opanoval pocit, že tajemství štěstí se skrývá někde blízko, těsně mimo její dosah. Když ji například ve vzácných chvílích zaskočil pocit dětské radosti poté, co se sklonila nad míru s těstem, aby si přivoněla k cukru, nebo když zahlédla sluneční světlo přes zlatisté listí. Aniž by věděla jak a proč, dotkla se jí vzpomínka na něco, co kdysi znala a vyloudila jí úsměv na tváři. Najednou se před ní otevřel celý jasný a zářivý svět a na krátkou nádhernou chviličku Mayu zaplatil pocit tepla a klidu. Ale za vteřinu to bylo pryč…"
Dopoledne, které jsem s touto knihou strávila jsem okořenila pečením domácího dalamánku a různorodých experimentálních vepřových závitků.

A bylo to krásné, snad proto, že právě Štěstí, láska, čokoláda mě utvrzovalo v přesvědčení, že člověk má být především sám sebou.
Nádherný obal nadchne…

6997YmZ.jpg

… a věřte mi, že nadchl i samotnou nizozemskou autorku Mennu de Praag a tady nakladatelství Synergie, které knížku vydal, nešlápl vedle. Já jen podotýkám, že dekorační kočičí jazýčky jsem nesnědla...

Konvalinkový křest
Stejně jako s kmotrou, která v Čokoládové cukrárně, tuto knížku minulé úterý pokřtila. Naďa Konvalinková je příjemná žena a pokud si nějak máme představit hlavní hrdinku knížky, pak třeba právě jako jí.

6992NjU.jpg

Maya má pár kilo navíc a je celkem nešťastná. Vede svou malou cukrárničku plnou čokolády, zákusků a muffinů jen z úcty k památce své matky. Čokoládou a sladkostmi zajídá všechny křivdy světa a obrovskou nenaplněnost. Potom jí do života začnou vstupovat různorodí lidé - není jich moc, o to výraznější však jsou. A jak to tak v životě bývá, začnou její život ovlivňovat a vést ji na správnou cestu. Že to pro Mayu nebude práce lehká, je nasnadě. S jejími obavami bojujeme každá, ať už jsou to obavy finanční nebo obavy, že zůstaneme samy.
A potom začla Maya zářit možná právě tak, jako paní Naďa Konvalinková.

6995MmZ.jpg

Při křtu se podávaly naprosto stejné čokoládové bonbony, jaké vás svádí na obalu knihy. Vyráběné majitelkou Čokoládové cukrárny přímo na míru!

Nepřeslaďte se!
Příběh začíná v podzimní čas, po prvních 40 stránkách po vás přebíhá husí kůže, začínáme se s autorkou dotýkat hlubokých lidských pravd. A je jedno, že v oné knížce za okny cukrárny prší a je nevlídný den. Sdílela jsem s Mayou její zoufalou touhu žít život ve vnitřním klidu, a tak moc ho chtít najít. Ona ho ve svých rukou už měla, jen se bála ho realizovat. A tak jednoho dne přece jen zavírá cukrárnu a píše knihu. Když už si skoro myslíte, že přijde přeslazený happyend, přijde realita života, možná v té houpačce, na které se Maya občas nachází, lépe pochopíme, proč štěstí nepřichází tehdy, když už si MYSLÍME, že na něj máme nárok. Co je však na knížce poněkud přeslazené je to obrovské zdůrazňované množství dortíků, muffinů, čokolády a zákusků, které ubohá Maya nasouká do svého těla.
"Uvědomila si, jak naříkalo, když ho nenáviděla, když ho nechala hladovět a trpět nebo když ho cpala jídlem a dávala tak najevo, jak moc jím opovrhuje.

"Dokud mě budeš nenávidět," říkalo její tělo, "budu těžké, protože nesu břímě bolesti. Naplň mě namísto nenávistí láskou. Protože láska je lehká a nenávist těžká. Pečuj o mne, rozmazluj mě, važ si mě, miluj mě bezvýhradně. Začni mě mít ráda přesně takové, jaké jsem a já sundám to břímě. Zbavím se váhy a stanu se tak krásným, jak je mi od narození souzeno."

Ale nejen váha, ale i láska
Láska tady prochází možná úplně nenápadným procesem proměny. Stejně jako se hlavní hrdinka mění, mění se i její lásky, její vnímání partnerství a mužů vůbec. A nebudu z toho vůbec nic prozrazovat, protože je to poznání tak jemné a křehké, že bych vám pokazila případný čtenářský zážitek.

6994NGU.jpg

Jestli čekáte něco méně svádivého, když sundáte přebal, mýlíte se. Zlaté srdce je posazené barvě, která připomíná velmi vydařené sladké kapučíno!
A autorka je velmi sympatická, že?
Tady ji můžete shlédnout i ve videu:


Nádherný příběh, který potěší každou citlivou duši, která se právě teď nachází někde na scestí, v obtížné situaci nebo prostě jen trčí ve svém životě, který pro něj nalajnoval někdo jiný a cítí, že je to tak špatně.

Menna van Praag je absolventka Oxfordu, žurnalistka a milovnice čokolády. Žije v Anglii se svým gurmánským manželem Arturem, který provozuje vegetariánskou kavárnu. Před sedmi lety byla Menna servírkou, bojující s nadváhou. Její vlastní máma a učitelka života Vicky ji inspirovala k velké změně. Z třídenního osvícení, které Menna zažila, se zrodil její debut, kniha Štěstí, láska, čokoláda. V roce 2011 pak vydala její pokračování Happier Than She´s Ever Been (Šťastnější, než kdy dříve).

Foto: nakladatelství Synergie
Vydalo nakladatelství Synergie, 2012, www.synergiepublishing.com

Renata

Kombuchový kečup - ovšem vzniklo něco jako ocet...

3. října 2012 v 8:54 | čajovna |  Vaření, recepty
Vyčetla jsem to na jakémsi zahraničním webu.

Tibetská čajová houba kombucha je naprosto úžasná záležitost a z čaje dělá dobroty typu šampáňo a výtečné kyselé nápoje s lehinkým obsahem alkoholu.
Kombucha ve své živné půdě produkuje laktobacily a další množství zdraví prospěšných a jedinečných látek. A kromě čajů se prý dobře uplatní i v jiných "kulturách."
Tak jsem ji šoupla do rozmixovaných syrových rajčat.
Nesladila jsem, ale asi jsem měla...


S houbou na povrchu to začalo cca za 78 hodin pěkně bublat... a vonět po mléčném kvašení.

tenhle detail bublinek se mi povedl, že?

Zhruba za deset dní se z celé skleničky stalo cosi octového. Pravý rajský ocet. Oddělila se čirá, jen lehce zabarvená voda a kal z rajčat.
Možná by se to dalo použít jako ocet, mělo to celkem příjemnou octovou chuť.

dole to udělalo i typický kombuchový kal...

výsledek vypadal takhle, vpravo dole vidíte tu uvolněnou čirou tekutinu...

Tak tenhle pokus mi přinesl pouze poznání, že kombuchová houba umí opravdu divy a pracuje i v rozmixovaných rajčatech. Vylepšit oslazení a mohlo to být i jedlé.
Houbu jsem poté pečlivě omyla a vložila tam, kam patří. Do oslazeného černého silného čaje. Pracuje zas.

O víkendu se chystám na blogpárty! Pojďte taky, bude se tam soutěžit i o kousek moje pohádky ;-)

2. října 2012 v 0:32 | čajovna |  Editorial, aktuality z Čajovny
Lenka a Miluška už ani nemusí, těm právě dnes utíkají po poštovních nožičkách ona cédéčka domů z předchozí čajovnové soutěže. Snad je kutnohorští skřítkové potěší...

Ti ostatní mohou jít zkusit štěstí k mé milé kolegyni, spisovatelce o několik tříd úspěšnější - Renatě Štulcové - která bude křít druhé pokračování Rafaelovy školy... Tady je pozvánka:


a abyste tedy šli třeba na mejdan se mnou, nalákám Vás ještě starým rozhovorem s Renatou, který vznikl, když vyšel první díl...
Renata

...........................................................................................................................................

Rafaelova škola jako pohlazení ženské éterické duši

Je to vlastně knížka pro děti. Snad pro holčičky. Ale nese v sobě tak silné duchovní poselství, že jsem se v její éterické energii ráda ohřívala i já. Vracela se do dívčího věku a nacházela v sobě vílu. A z nějakého záhadného důvodu i můj šestiletý syn. K psaní recenze jsem si přizvala i samotnou autorku,
Renata Štulcová je milá a příjemná a ráda mi odpověděla na mé otázky k této určitě podivuhodné a obdivuhodné knížce.
2428NmQ.jpgRafaelova škola má širokou fanouškovskou základnu na blogu rafaelovaskola.blog.cz a já vím, že ještě před samotným knižním vydáním jednotlivé díly těšily právě na blogu své čtenáře. Bylo těžké přesvědčit
nakladatele, že Rafaelova škola je hodna knižního vydání?
"První nápad na Rafaelovu školu jsem dostala v době, kdy jsem psala knihu Růže a krokvice. Toužila jsem napsat romantickou dívčí knihu, která bude vyprávět nejen příběh hlavní hrdinky, ale zároveň bude čtenáře provádět přírodou a její ochranou, duchovnem a bylinkářstvím. Říkala jsem si, že hlavním dějištěm knihy se stane škola (jsem učitelka, školu znám velmi dobře), přemýšlela jsem, jak takovou školu ozvláštnit. Nakonec mě napadlo "vybudovat" školu pro elementární bytosti, které žijí mezi lidmi.
Po Růži a krokvici jsem psala Mojmíra a rozvíjela nápad na Rafaelovu školu. Jenomže - když jsem námět nabídla prvním nakladatelstvím, nevěřila jsem vlastním očím a uším. Prostě - v době upírů, vlkodlaků a padlých andělů se nakladatelům nechtělo do knihy, v které se to hemží dnešní mládeží, vílami, fauny, kentaury, nymfami a dalšími bytostmi. Začala jsem tedy psát knihu veřejně na blog, abych ukázala, že si své čtenáře získá, že dokáže přinést lidem radost. A nakonec se na mě i knihu usmálo štěstí a nakladatelství Mladá fronta se rozhodlo ji vydat knižně."


Určitě je dobře, že se tak nakonec stalo, protože knížka má dle mých pocitů několikero nosných
bodů, které rozhodně nejsou samozřejmostí.
AMOSFÉRA - Renata úžasně vystihla atmosféru prvního školního dne na internátní škole. Na škole, která vlastně existuje někde u nás, v Čechách (a kdoví, třeba opravdu existuje?), na škole, kde studují osmileté gymnázium dívky a chlapci, jež jsou z určité části elementály. Zde se postupně etamorfují a procházejí jednotlivými ročníky v různých podobách a učí se různým stupňům duchovní moudrosti. Atmosféra školy je vykreslena dokonale, tady hraje určitě velkou roli to, že sama Renata Štulcová je učitelka a tak využila svých zkušeností naprosto bravurně. Sama bych se do takové školy těšila, i na ten náročný první den, kdy nevíte, kde jste a pomalu ani čí jste. Znovu jsem okusila chuť se učit, nový ročník, nové předměty, nové učebnice… Úžasně je tu propracovaná organizace koly, spojena s obecně známými fakty ze života elementálů (víly, dryády, nágy, funkce drahých kamenů….bylin… to vše se naprosto shoduje s tím, co si dnes můžete přečíst v moudrých knihách). Renata nádherně vystihuje červenání čerstvě zamilované Mariny, hlavní hrdinky a také se umí vcítit do chlapeckého elementu, žáka Tomáše Buližníka, který dotváří celou skupinku, se kterou budete školou procházet.
POPISY JEDNOTLIVÝCH SCÉN - měsíční světlo, pocity víl při záři Měsíce, štědrovečerní atmosféra, kdy Marina ze svého pokojíčku pozná zasněžené tajemství dryád a částečně i své maminky. Ta je totiž důležitou součástí celé knížky, záhadné zmizení její maminky, když byl Marině jeden rok. Nechtěla jsem příliš prozrazovat z obsahu knížky a vlastně ani nemusím. Je tak něžná, čtivá a hluboká, že by to byl snad i hřích.

2429Yzg.jpg
Tak Vás nechám samotné, nechť poznáte tajemství poněkud svérázných pedagogů na Rafaelově
škole, jejich lákavé učební předměty, rituály školy a pokud jste nikdy nebyli na internátě, pak i takové jednoduchosti, jak to tam chodí…
Zajímalo by mne, jak dlouho už autorka žije ve společnosti Rafaelovy školy? Vím, že je připraveno několik dalších dílů…
"Když to sečtu, tak ve společnosti hrdinů Rafaelovy školy žiju čtyři roky. Během nich jsem však
stihla napsat další dvě knihy: Mojmíra a Strážce sedmi divů světa (tato kniha vyšla zatím pouze v Rusku). Rafaelovu školu mám naplánovanou jako oktalogii, tedy osmidílný knižní seriál. První kniha začíná vstupem Mariny Fialkové do osmiletého gymnázia a každý další rok bude zachycen v jedné knize. Nyní jsem se ve psaní dostala do poloviny třetí knihy, hrdinka studuje v tercii (osmé třídě).
Musím přiznat, že ve společnosti Rafaelovy školy se mi žije dobře. Komu by se nežilo dobře v přírodě, mezi vílami, elfy, léčiteli, ve škole, kde se kromě obvyklých předmětů učí i pro nás lidi neobvyklé - třeba
takové vysazování vílích zahrad, nebo tvorba pytlíčků lásky."
To je přesně to, co mě na knížce lákalo a ohřívalo mi duši… ale vrátím se k začátku Tvé odpovědi. Jak se proboha stane, že české autorce vyjde knížka "prozatím jen v Rusku?"

"Musím přiznat, že mě samotnou by ani náhodou nenapadlo, že mi vyjde kniha v zahraničí, a to dokonce v Rusku, kde mají obrovský knižní trh. Stalo se to tak, že mě kontaktovalo české nakladatelství, které vyrábí knihy převážně do ciziny.
Zadání bylo napsat napínavý příběh, který čtenáře provede po divech světa. Tudíž zčásti to měla být zábava a zčásti naučná historická publikace.
A tak jsem vymyslela Strážce sedmi divů světa - příběh čtrnáctiletého Pierra, potomka slavného hampolliona, který rozluštil hieroglyfy. Tento mladý Pierre, egyptská kamarádka a jejich otcové egyptologové se vydávají pátrat po tajemství, které spojuje sedm divů světa.
Kniha je bohatě ilustrovaná, doplněná interaktivními úkoly a tarotovými kartami a zatím vyšla v Rusku, je v prodeji i ostatních státech bývalého Sovětského svazu. Moc si přeju, aby mohla někdy vyjít i u nás. Vše záleží jen a jen na penězích, protože taková interaktivní kniha je drahá pro tisk a její cena je vyšší než
cena běžné beletrie."
Synův postřeh: se synem jsme zatím za polovinou, ale na otázku, co se mu nejvíce líbilo, pravil, proces líhnutí, kdy se z obyčejné holčičky stane víla. Tedy, první metamorfóza. Zvláštní, na šestiletého chlapce...
Měla jsem při čtení často dojem, že jsem elementál, třeba takové bolesti zad, pocit, že sem nepatřím, pocit těžkosti bytí a žití… Je tohle informace, která nějakým způsobem vyšla z Tebe samotné? Máš třeba
taky pocit, že jsi elementál?
"Celý život žiju na hranici města a přírody, přímo v posledním domě už obklopeném přírodou.
Teprve jako dospělá jsem si uvědomila, jaké mám vlastně štěstí. Sebe bych popsala jako takového elementála, který je pevně zakotven v lidském těle. Zajímá mě technika, neutíkám před velkoměsty, ale přednost dávám přírodě, lidem a duchovnu. Zamýšlela jsem už v životě nad mnoha otázkami, a to, co do knihy píšu, píšu ze sebe. Jak se dozvídám z ohlasů na knihu, nejsou to jen moje postřehy, ale mnoho čtenářů přemýšlí podobně, má podobné zážitky."

Pokud vím, tak sama jsi "posedlá bylinkami", zajímáš se o ezoteriku, karty sice nevykládáš, ale sbíráš je a přemýšlím nad nimi… Tady je hodně žen, které tuto zálibu "sdílí" a tak mě napadá dotaz - které
z těch všech karet, které vlastníš, Ti jsou nejbližší?
"Karty mě fascinovaly odmalička. Ale, jak už jsem i jinde prozradila, nevykládám si je, pouze je sbírám a přemýšlím nad nimi. Uvědomila jsem si, že není nutné, aby se lidé pokoušeli si je vykládat, stačí se jimi probírat a přemýšlet. Karty mohoulidem pomoci se v sobě vyznat. Moje nejoblíbenější karty jsou Tarot Magie druidů, když jsem ten balíček, spíš pořádný balík držela poprvé v ruce a prohlížela si karty, měla jsem pocit, že byly namalovány přímo pro mě."


Tak tyhle neznám, ale určitě se na ně ráda podívám..Ono to spojení světů se mimořádně podařilo…
SPOJENÍ HMOTNÉHO SVĚTA A SVĚTA ELEMENTÁLŮ.
Dozvídáme se jemné informace pronikající ze světa elementálů do toho našeho, například funkce bylinkových polštářů právě pro elementály uvězněné v lidských tělech, bylinkové polštářky nám mohou pomoci regenerovat v noci při spánku na té vyšší, energetické úrovni…
Používáš sama nějaký polštářek? Či jak ze sebe setřásáš únavu a stres?
"Kdysi jsem k Vánocům dostala polštářek vonící mátou, mou oblíbenou bylinkou. Zaujalo mě, že se takové věci vyrábějí. Přišlo mi to jako vynikající nápad. Jenže co člověk, to jiná oblíbená chuť či vůně, někdo si zase musí dát pozor na alergie vůči některým bylinám, tak jsem si říkala, že by nebylo špatné, kdyby se směsi do takových polštářků míchaly pro každého na zakázku. Kdyby se zákazník prošel po obchodě, přivoněl k bylinám, pověděl bylinkářce o svých trápeních a ona by mu směs do polštářku smíchala a přidala by navíc vhodné kameny.
Polštářek mám stále, na únavu a stress jsou dobré i slabé bylinné čaje, a pro mě hlavně dostatek
tekutin. S vodou cítím, jak se odplavují všechny nečistoty a jak nabývám sílu. Podstatný pro mě též byl okamžik, když jsem si konečně uvědomila, že nejdůležitější je dostatek spánku, že existují věci, které nemusím udělat hned.
Navíc jsem za ta léta na vlastní kůži zažila, že pokud nejde o život, nejde o nic. Otřepaná fráze, ale dojde k ní postupně určitě každý."
Styl psaní chvílemi připomíná starobylý, krásný styl, při kterém máte chuť vzít za ruku svou babičku a říct - babi, pojď, budu ti číst, to se ti bude líbit…
Moc krásný napsala hlavní hrdinka Marina dopis planetě Zemi a vymyslela nádherný a smysluplný projekt pro očistu naší planety. Najdete tu také "v praxi" zákon zhmotňování a zákon přitažlivosti.
1093MGI.jpg
NÁDHERNÁ ČTIVOST, NEPŘEDVÍDATELNOST. Spletitý příběh má jednu obrovskou výhodu - je
naprosto nepředvídatelný. Nedokážete předjímat, co bude za jednu stránku, natož za deset.


Je velká škoda, že nakladatel nakonec nedal na předsádku mapu zahrady a plán školy, to je úžasná věc, která tvoří další rozměr knihy - můžeme se dívat a nechat opticky příběh ožít… pro zájemce je tento plán alespoň na již zmiňovaném blogu.
S Marinou příběh opouštíme ve chvíli, kdy u ní probíhá druhá metamorfóza a v náručí své matky se mění do podoby hadího vejce…
Reni, můžeš nám prozradit, alespoň trošičku….? Co bude s Marinou dál?
"Kniha je detektivní, takže prozradím opravdu jen kousíček, abych čtenářům nezkazila zážitek. V druhém dílu Marina vstoupí do sekundy v podobě nágy. V naší republice si málokdo dokáže představit, jak nágy vypadají. Přitom nágu Meluzínu zná téměř každý. A právě s Meluzínou, která je mimochodem Marininou nevlastní sestrou, se v druhém díle potkáme. Marina bude pátrat po kletbě, která ničí štěstí její rodiny, bude se snažit pomoci i Meluzíně. Zároveň bude studovat se svými jedenácti spolužáky, s nimiž začíná mávat puberta. Jak to vše dopadne, neprozradím."
Je mi to jasné a tak právě proto přeji moc úspěchů na bitevním knižní poli, Rafaelově škole mnoho dalších dílů a velmi děkuji za rozhovor. A vlastně i za Rafaelovu školu, přišla mi vhod...
Vydalo nakladatelství Mladá Fronta, 2011, www.mf.cz
Renata

Domácí kečup - skořicovo dýňová pochoutka

1. října 2012 v 2:50 | Renata |  Vaření, recepty
Hodí se naprosto ke všemu. Ke hranolkům, k masu... recept je stejný jako na klasický kečup.
Do nakrájených rajčat jsem dala asi 1/3 celého množství dýně hokaido.
Byl to jen POKUS.


V této fázi ještě chyběla nejvýraznější ingredience, kterou jsem pro tuhle kečupovou verzi zvolila - skořice. Nešetřila jsem a bylo to znát. Skořicový kečup je ale výtečný!

Dýně je jednoznačně výhrou!

Dýně Hokaido ovlivnila chuť, která je trošku moučňatější, jakoby "bramborová" a typicky nasládlá.
Ve svém okolí jsem ovšem poznala i lidi, kteří tvrdí, že nepoznají žádný rozdíl.


Ovšem dýně způsobila, že kečupová hmota se vařila podstatně méně, cca za hodinku vznikl hustý kečup i z poměrně vodových rajčat. Dýně to parádně zahustila.
Směle do toho, je fakt mňamka!