Srpen 2012

Víkend podle Lunárního kalendáře - z Ryb do Berana. Jau, to bude bolet!

31. srpna 2012 v 0:57 | Renata |  Duchovní okénko
Nebo ne? Z citlivého znamení do tvrdohlavého?
Sama jsem zvědavá, co se dozvím od paní Aleny Kárníkové, která vytvořila tento perfektní Lunární kalendář.

Přiznám se, že už mám doma druhý a je úžasný. Nejenže vám ho tu brzy představím, ale v rámci narozeninového dýchánku ho budete moci i vyhrát!
A mimo něj - zatím - dalších 12 hezkých knih či audioknih!
A mám už i napečeno, takže se nemůžu oslavy dočkat!

Nemýlila jsem se. Navíc nás opouští dnešní úplněk, takže Rybí citlivost je velká. Doporučuje se jít na houby, pracovat na zahradě, relaxovat a mírnit tak celodenní stres.
Zajímavý je tip na očistu těla - koupel v odvaru z břízy! To vypadá mimořádně příjemně!
Určitě je dobrý půst nebo alespoň odlehčení stravy, syrová zelenina, ovoce, saláty, k pití tu autorka doporučuje mátový nápoj s citrónem.

Silně hádavá a hlavu tříštící neděle
Už od půlnoci se Beran začne hodně hádat. Máme raději zůstat doma, ve svém soukromí a když už ven, tak si jít zaběhat nebo do přírody, aby se stres uvolnil. Je tu také sklon k tlakovým bolestem hlavy, migrénám a bolesti za očima. Na unavené oči doporučuje ledové obklady z třezalky.

Dobrou zprávou pro hospodyňky je, že práce a úklid půjde alespoň rychle od ruky...

Lunární kalendář 2012 Aleny Kárníkové vydal LIKA KLUB, 2011, www.likaklub.cz

Robinson Crusoe jako audiokniha - je jen málo lepších věcí!

30. srpna 2012 v 0:05 | Renata Petříčková, www.popelky.cz |  Knížky pro ostatní
Jak říkám... je jen velmi málo lepších věcí. Pro chvíle s čajem v rukou je to naprosto ideální. Nabízím Vám článek, který jsem o tomto krásném cédéčku s rozhlasovým zpracováním napsala pro Popelky.cz...

Robinson Crusoe v rozhlasové nahrávce podněcuje představivost

A tu především. Při poslechu jsem si uvědomila tu úžasnou vlastnost opravdu vydařených rozhlasových her.
A sice - PŘEDSTAVIVOST BĚŽÍ NAPROSTO SAMA. Bez dechu posloucháte a v hlavě máte ráj.
Tak přesně tohle se mi podařilo při Robinsonovi. Sedmileté dítko už hezkých pár dnů trpí závislostí na tomhle cédéčku!
Nedivím se.
Pojďte na pustý ostrov se mnou. Z hlavy se mi totiž úplně vypařilo, o čem tenhle příběh byl.
Televizní zpracování jsem záměrně ignorovala, protože mám v hlavě jakýsi šot z mého dětství, kdy jsem se o to pokusila a viděla jsem hory kečupu imitující podřezávané oběti kanibalů. Ne, to fakt ne... víc by mě nikdo nedonutil se na takovou věc dívat.

Ale v rozhlasové hře byly tyto okamžiky pojaty celkem mírně.

Lví podíl na tom má Miloslav Mejzlík, který svým hlasem předvedl něco, k čemu se dá říci jediné - DOKONALOST SAMA.

6662ZTU.jpg

Hlas, jež má mnoho poloh, takových, jež vám vlezou do žaludku, do duše, do morku kostí...

Veselý a radostný hlas při dojímavých momentech, papoušek začal mluvit, když ho kozy vítaly…

Překvapivý a hloubavý, když poprvé dělal tvaroh, vylepšoval kožené boty...

Vyděšený a hluboký, když soptila sopka…

Když ochočil papouška a říkal mu Andula...ono jeho "An-dula" je jako dort...

Nostalgický a nesmírně smutný, když vzpomínal o vánocích na své blízké…

a jímavý mix smutku a radosti, když se po patnácti letech setkal se svou matkou...

Je to už tolik let, že jsem úplně zapomněla, jak celý příběh skončil a v hlavě jsem měla snad jen pár útržků života na ostrově.

Čím příběh strhne?
Dlouho jsem nad tím přemýšlela, kromě faktu, že Miloslav Mejzlík si tak krásně hraje s každým slovíčkem, že mu věříte, že je snad Robinsonův anděl strážný a ve všem mu byl v patách.

Slovíčka.
"Vzpomněl si… vzpomínal… napadlo ho…." Trojice slovíček, která se tu velmi často opakují a zdůrazňují tak potřebu vypořádat se s životem od začátku.

Najít nejlepší část prostě nelze, zajímavá je ta, když ztroskotá další loď, naděje a opět hluboký smutek a zklamání, kdy u moře leží jenom mrtvý námořník, ale také jeho pes, věrný pes, jež se stal po dlouhém hledání důvěry k novému pánovi, Robinsonovým společníkem... když si tehdy Robinson vozil do jeskyně věci, které našel na lodi... to nadšení, ta radost...chvíle milé a něžné, jako když si uvaříte čaj s medem a s rozkoší upíjíte.

Robinson Crusoe tu je jako:
- Dítě, které nezodpovědně proplouvá životem a pak se musí vše učit. Od začátku. Robinsonova naivita a přemýšlení je tím, co vás hluboce vtáhne do děje
- Dospělý muž, rok od roku se stává mužem
- Stále člověk, i se svými smutky, jeho hluboké zklamání, když najde po třech letech člověka - ovšem mrtvého a jak se vypořádá s radostí i ztrátou celého vybavení lodi. V tu chvíli už s ním an ostrově dávno jste…

Celkový čas 5 hodin 53 minut určitě stojí za to. Rozdělení do osmi částí je však docela dlouhé. Každá část má téměř 3/4 hodiny a někdy bych přivítala zhruba dvacetiminutové úseky. Ale nevadí, ono to za ten poslech určitě stojí. Stejně jako příjemná, nostalgicky smutná hudba...

6663ZjZ.jpg

Daniel Defoe se narodil kolem roku 1660 jako Daniel Foe v rodině londýnského řezníka a svíčkaře. Aristokraticky znějící DE si před jméno připojil v devadesátých letech. Byl obchodník, který poznal příchuť bankrotu tehdy, když mu ztroskotala loď se zbožím. Dluhy splatil a pokračoval dál, mimo jiné také vydával noviny a angažoval se i politicky, za což byl také vězněm. Je autorem vícero románů, slávu si však získa Robinson Crusoe, který byl vydán poprvé v roce 1719 pod názvem Robinson Crusoe, námořník z Yorku, jeho život a neobyčejná dobrodružství. Předpokládá se, že námětem byl skutečný skotský námořník Alexandr Selkirk, který opravdu strávil čtyři roky na ostrově vzdáleném necelých 700 km od chilského pobřeží, který se dnes jmenuje Ostrov Robinsona Crusoa.
V češtině vyšel tento román poprové v roce 1797 a od té doby se dočkal více než sta dalších vydání. Nejúspěšnější bylo převyprávění od Josefa Věromíra Plevy, které poprvé vyšlo v roce 1956. Zemřel v Londýně, v roce 1731.

Nahrávku ČRo Olomouc, vydal Radioservis, a.s., www.radioservis-as.cz, 2011

Pro Jarku...

29. srpna 2012 v 0:21 | čajovna |  Taroty on-line
Jarka měla dotaz ohledne muže, se kterým se seznámila - a teď nevím, jestli netradičně, nebo moderně a snad dnes již tradičně, a sice přes fenomén, díky kterému můžete číst i tento blog.
Jak tedy bude vypadat láska po e-mailu?

No není to špatné... dobrosrdečnost, láskyplné setkání, to rozhodně vypadá dobře.
Celým vztahem se ale vine jakési zklamání až tíseň, nutkavá touha po jistotě a ten problém je v jisté zranitelnosti vás obou, tam je obrovský strach z omezení sebe sama a vás dvou navzájem, ohledy na okolí, moc moc pochybností.

Nejsou na místě. Nevím, je-li to muž pro celý život, to ani nelze tak dobře určit, ale rozhodně je to vztah, který když převedete do reálu, tak bude stát za to. Obohatí vás oba, nesmírnou láskou a pochopením, tolik hezkých karet pohromadě jsem už dlouho neviděla a tipla bych to na velmi příjemnou lekci partnerské komunikace a vzájemného souznění. A i ty problémy, které tam jsou, ty strachy a obavy, máte možnost společně zkrotit a vyčistit to v sobě. K tomuto účelu jste se snad hledali Mrkající

Pokud opravdu půjdete "do reálného světa" tak to bude takový něžný vztah, jako křídla motýlů, takže pozor, bude tam i nějaký odpor z okolí, překážky... jsou překonatelné, nenechte se jimi odradit. Nejsou to vážné překážky, spíše vměšování někho třetího nebo drobná nemoc, která pozdrží schůzku...

Jarko, jdi do toho, bude to stát za to!
Renča

Tarot - pro Désireé

28. srpna 2012 v 0:12 | čajovna |  Taroty on-line
Dobrý den!
Nedávno jsem objevila Vaše stránky, které mě velmi zaujaly. Osmělila bych se karet také zeptat. Jednak bych se ráda zeptala na svůj vztah. (dál si na přání čtenářky nechávám obsah pro sebe)...

Snad jen k Vaší situaci musím říct, že jí velmi chápu a nevím, kde se rozdává mužům rozum a chápání?
Váš muž to opravdu jako problém nevidí, vztah mu naprosto vyhovuje. Nehledá nic harmoničtějšího, vyhovuje ta houpačka s Vámi. Vy mi tady připadáte jako velmi temperamentní, která se umí ohradit a ohnat drápkem, když je třeba.
Ale zaměříme se na práci.. Vypadá to ještě nějakou dobu na "nezaměstnanost", ale nabídka by přijít měla, přijde rychle, až nečekaně. Nebude úplně ideální, budete muset hodně makat na tom "zapadnutí" do kolektivu, do pracovního procesu, sama na sobě. Ale podaří se Vám to.

ilustrační foto, Tarot snů, Ciro Marchetti (Synergie)

jo... je to tady i v tom dalším výkladu - ta práce chce ještě čas, pak tady je proces učení a určitě sběr plodů, zapadnete a budete moc spokojená, získáte místo, kde budete mít pocit, že TO JE ONO. To chci, tak jsem šťastná. Ale kolem jsou ty šance v tuhle dobu všelijak položené do bloků a nejistot. Ještě chvíli vydržte. Časově to určitě neumím, ale tipla bych si podle zkušeností, že tak do půl roku by se to mělo zlomit.
Kdyžtak, budete-li chtít, zase napište. Držím palce, ať to pak opravdu stojí za to.
Renata

Výhercům prázdninové soutěže jsou odesílány výhry!

27. srpna 2012 v 18:23 | čajovna |  Editorial, aktuality z Čajovny
Dobré zprávy z nadatelství Euromedia. Knížky jsou již odesílány, takže se můžete těšit!!!

Renča


Vyhlášení VELKÝCH PRÁZDNINOVÝCH SOUTĚŽÍ

24. srpna 2012 v 15:08 | čajovna |  SOUTĚŽE
Prázdniny pomalu, ale jistě končí, a tak končí i naše soutěže.
Účast byla obrovská, na e-mailu se mi objevuje už nějaký ten čas 99+, takže - velká pochvala vám všem.

Knížky jsou však jen dvě a tak dva šťastlivci, které potěší knížka, budou?



bylinář za správnou odpověď, že na soutěžním obrázku byla šalvěj - dostává:

Páni... chlap! No dobrá...
Takže Milan Novák z Prahy ;-)


a tuhle knížku pro šikovné zavařovací ručičky dostane...

Barbora Knejchlová


Gratuluju a slibuju, že další soutěž na sebe nenechá dlouho čekat. V září v plné síle a parádě Domácí čajovna nejen oslaví narozeniny, ale možná se i trošku změní. Nebo víc změní.
Nechte se překvapit, zatím tento vývoj překvapuje i mě...

Krásný zbytek prázdnin!
Děkuji nakladatelství Euromedia za ceny do soutěží...Smějící se
Renata

Přestáváte poslouchat rozhlas?

22. srpna 2012 v 6:55 | čajovna |  Domov
Při slovíčku "domácí pohoda" si často představuji rozhlas. Nikoliv snad ani ta komerční rádia, která chrlí jedno duc duc za druhým.
Chci-li být chvíli šťastná, spokojená a uschoulená sama v sobě, pouštím si obyčejný normální rozhlas. Mé kuchyňské rádio se zalepenými a rozlámanými vrátky na cédéčka a kazety skýtá jen omezené množství stanic, z nichž jedna je regionální stanice Českého rozhlasu.

Nedávno v televizi proběhla informace, že lidé přestávají poslouchat rozhlas.
NESOUHLASÍM.
Snažím se tímto směrem ovlivňovat i své děti, aby si někdy z nostalgie pustili nějakou "mluvící, normální" stanici třeba jen pro vzpomínku.
Jedou na rozhlasových hrách víc, než na pohádkách v televizi, cyklicky milují i Hajaju...a Domino.

Nezapomenu jednou na příjemnou hodinku, kterou jsem strávila jednoho podzimního večera při tak příjemném rozhovoru s Marií Rottrovou, tolik jsem toho o ní nevěděla. A bylo znát, že si ono vysílání užila i sama paní Rottrová a že ve studiu byla domácká atmosféra a nálada.

já teda statistiku budu statečně KAZIT....
Protože tohle už třeba jinde, než na takové stanici neuslyšíte... Jen tam je možné se hýčkat...

Marie Rottrová: Večerem zhýčkaná


Farma - Miroslav Tyrš a Nancy

21. srpna 2012 v 0:48 | čajovna


Ráda jsem se podívala na toto video, nevěděla jsem o té milované Mirkově přítelkyni vůbec nic. Už se nedivím, že se těšil domů ;-)

Rozhovor s Markétou Matějkovou o kočičích depozitech a nové knížce věnované opuštěným a následně vymazleným kočičkám...

20. srpna 2012 v 9:33 | Renata Petříčková, www.popelky.cz |  Zvířata

ROZHOVOR: Makéta Matějková rozdává kočkám naději. To je kočka, napsala

Před týdnem jsem vám představila moc milou knížku To je kočka, napsala… Napsala jí Markéta Matějková a mě to prostě nedalo. Vyzpovídala jsem jí, protože tohoto neobyčejného úkolu se nemohla ujmout obyčejná žena. Mimo jiné vyšlo najevo, že není spisovatelka, ale SE-PISOVATELKA.
A sama je - jak jinak - nejen kočičí depozitářkou!
Počítám, Markéto, že jste kočkomilka…a to velká!
Ano, měřím 175 cm. Máte pravdu, asi je to nějaká zásadní informace obsažená v mých genech - po mamince, která zvířátka miluje. A nemluvím jen o kočkách, i když těm se pochopitelně věnujeme nejvíce. Ale mimoto v mém depozitu občas můžete najít i ježky, přechodně pejska, jednou jsem dokonce převzala i dravce sraženého autem.. Moje soukromá domácí smečka čítá čtyři kočky, jednoho pejska a tři děti Laughing

6587NDV.jpg

Jednoho dne vznikl nápad, že vznikne kniha? Tak nějak jsem se nedočetla, jak se tenhle nápad zrodil? Jestli jednoho rána při čištění zubů, nebo zrál pár dnů nebo snad půl roku se komusi v hlavě převaloval? To by mne zajímalo…
To byla opravdu velmi humorná chvíle... s kolegyněmi - depozitářkami jsme se sešly na kus drbu v hospůdce a jedna ze zakladatelek našeho občanského sdružení Kočičí naděje Pavla Hybská na nás vybafla, že vydáme knihu. Myslím, že byste se velmi pobavila, kdybyste viděla v tu chvíli naše obličeje. Domnívám se, že nápad vydat knihu, byl výsledkem euforie z velmi vydařené předchozí akce, kdy jsme vyrobily nástěnný kalendář, který šel do prodeje v říjnu 2011, a do konce roku jsme jich dokázaly prodat 400. Dokonce jsme byly nuceny udělat dotisk, jaký byl o něj zájem. Ten pocit, že se vám něco povedlo, že to bylo jednoduché a lidem se to líbí, vás potom lehce sveze k domněnce, že vše půjde tak lehce a že všechno musíte zvládnout levou zadní.

6588NDZ.jpg

Vy jste nikoliv spisovatelka, ale SEPISOVATELKA této úžasné knihy. Porovnáte-li očekávání a obavy, se kterými jste do oné činnosti šla a potom pocity a bilanci toho všeho, když jste knížku prvně držela v ruce, co tam proběhlo? Deziluze, oddech nebo eurofie z dobře vykonané práce?
Ano, jsem sepisovatelka - tento hrdý titul mám od děvčat poměrně dlouho - vždy, když je potřeba napsat článeček na kočkařské weby, aby lidi věděli, co je u nás nového, co se děje v zákulisí, jaké máme problémy, či nové přírůstky, dostane sepisovatelka úkol a sepisuje. V podstatě i touto funkcí mě obdařil náš maskot (za kterého vždy promlouvá jeho majitelka Pavla Hybská) - černý kocourek Montík. Je to velmi přemýšlivý, šikovný a organizačně schopný kocourek, bez kterého by určitě Pavla byla v koncích... Sice trošku šišlá - je ještě malý - ale my mu rozumíme, takže když mě pasoval na šepišovatelku, pochopila jsem, že myslí sepisovatelku. Upřímně řečeno, v první chvíli, když mi Montík vzkázal, že mám napsat rukopis knihy, jsem měla pocit, že se musel zbláznit. Jenže celý tým se dal do práce a mne stale hrnul před sebou - jedno mělo navazovat na druhé, harmonogram byl hotov a já byla donucena plodit. Nejdřív jsem si nevěřila, pak jsem byla překvapená, jak to jde jednoduše, ale potom se inspirace a čerstvé zážitky s kočkami vyčerpaly a já musela pracně lovit v paměti, což má silná stránka není. Takže těsně před koncem termínu jsem měla opravdu nervy v kýblu. Pomohla mi máma a Hanka Smejkalová, která dodala pár povídek, díky čemuž jsem rukopis odevzdávala s velkým ulehčením jen asi dva dny po termínu. Zcela upřímně vám řeknu, že ten pocit držet knížku s vaším jménem, je nepopsatelný. A neskromně a narcisticky dodám, že se mi výsledek děsně líbí Smile

Knížku Vám vydalo nakladatelství LIKAKLUB. Jak došlo vůbec k tomu prvnímu setkání a čím myslíte, že jste je "dostala"? Protože i oni jsou z vydání této knihy lidsky potěšeni a nadšeni.
Nakladatelství LIKAKLUB - to jsou v podstatě dva úžasní lidičkové - manželé Tejkalovi. Oba jsou velmi srdeční, ochotní a vždy připraveni pomoci, zařídit, podržet vás, když je vám ouvej.

Jiřinka Tejkalová je dlouholetou kamarádkou dlouholeté kamarádky mojí mámy J Pamatuji si, že k mému úplně prvnímu setkání s Jiřinkou došlo ještě když jsem chodila na gymnasium a chystala jsem se dělat zkoušky na žurnalistiku - Jiřinka si přečetla pár mých textů a řekla mi k tomu svůj názor, pár rad do budoucnosti… Na žurnalistiku jsem ve finale nešla, ale i poté jsem se snažila tím, co mi tenkrát radila, řídit.

Nicméně chápu, že vás spíš zajímá první setkání zástupců LIKAKLUBU a zástupců Kočičí naděje... Byl to opravdu velmi příjemný večer, všichni jsme chytili tu euforii, každý měl jasně daný úkol a každý si připadal důležitě a také důležitý byl. Myslím, že Tejkalovy nejvíc porazilo naše zapálení pro věc, asi ještě s takhle praštěnými kočkobabami nepřišli do styku Smile
Jsou to prostě lidičkové, kteří mají úžasně široký záběr zájmů a asi nejvíc je zajímají lidé, co pracují srdcem - třeba i na úkor pedantické a suché kvality.

Oslovovala jste majitele kočičích depozit, z Vašeho vyprávění vím, že to bylo hektické období a že jste byla tak trošku ve stresu z termínu a toho, že toho zatím moc nemáte. Ono to nakonec dobře dopadlo, ale zeptám se úplně obyčejně. Co Vás osobně v tu dobu dokázalo uklidnit?
Laughing Asi nicWink Ne, je fakt, že v tuto dobu mi pomohla hodně Jiřinka Tejkalová, která mi poradila ohledně organizace práce. Také moje mamka, která na mě sice dost tlačila (ona už mě za těch pár let zná a ví, že jsem trošku lehkomyslná a všechno nechávám na poslední chvíli) ale když šlo do tuhého, dodala mi spoustu podkladů a takových "půltextů", které jsem jen opravila stylisticky a rozvinula. Víte, když nejste řemeslná spisovatelka, jde o opravdové příběhy a ty se navíc ještě váží k něčemu, co jaksi hodně naplňuje váš život, nejde si prostě říct "tak a teď sednu a napíšu deset stránek"...

Když je můza pryč, inspirace pryč, mozek pryč, sednete za počítač, potíte se u něj tři hodiny a vyjde vám z toho jedna A4 popisu, který vztekle zlikvidujete. Chtěla jsem, aby příběhy kočiček, o kterých píšu, chytly kočičí lidi za srdce, stejně jako chytly nás, když jsme je s těmi konkrétními kočičkami prožívaly.

Člověk, který miluje kočky je prý odlišný od ostatní běžné populace. S tím souhlasím, sama patřím mezi postižené a tak Vám položím možná trochu podlou otázku. Čím se podle Vás liší tito lidé?
Myslím, že kočkomil je celkově otevřenější. Také, co jsem poznala, jsou to ale i lidé, kteří mají jasné názory a dokáží si za nimi stát. Jsou jako kočky - jednu chvíli na sebe prskají a nechtějí ustoupit ze svého názoru a za čtvrt hodiny se spolu tulí v pelíšku. Také mají oči stale otevřené, vidí i věci, kterých si normální člověk nevšimne. A je zajímavé, že většina kočkomilů má ráda a je schopna se postarat i o jiná zvířata. Což naopak v drtivé většině neplatí.

Asi je zbytečné se ptát, co lidi vede k tak nezištné a láskyplné pomoci opuštěným kočkám, protože knížka je plná často velmi bolavých příběhů, které zasáhnou každou citlivou duši. Zastavila jste se se slzami v očích nad některých z dodaných příběhů?
Víte, spousta lidí si neuvědomuje, že depozitování - starání se o nalezená a nechtěná zvířata - opravdu není moc radostná záležitost. Devadesát procent těchto zvířat je zraněná, nemocná, zrazená člověkem... Říká se, že kočka neumí dát najevo lásku, že je proradná, lstivá, jsou jí připisovány spíše negativní vlastnosti. To ale může říct jen ten, kdo kočky nezná. Když vezmete do tepla, k plné misce jídla a pití kočku, která venku živořila, vidíte, jak milé a vděčné to zvíře je, kolik dokáže dávat lásky..

O to víc vás potom bolí, když mu přeze všechnu péči a možnosti dnešní veterinární medicíny nemůžete pomoci. Protože jsme s ostatními kočkomilkami stále ve spojení - a to nemyslím jen holky z Kočičí naděje - jsme pořád konfrontovány navzájem se smutnými osudy kočiček. Všechny se snažíme o ně starat a pomáhat, někdy si ale Velká kočka nedá říct a povolá si je k sobě. Zrovna včera nám kamarádi od Svitav psali, jak je kontaktoval mladý muž, s tím, že někde o dvě vesnice dál se pohybuje kočka zřejmě sražená autem. Oni neváhali, sedli do auta a opravdu objevili kočičku bez zadních nohou… Veterinář jim potom řekl, že zranení je minimálně dva týdny staré, v ránách je infekce a sněť a je nutné kočičku nechat odejít. Vím, že oni jsou opravdu typy, kteří, pokud by byla jen malá naděje na záchranu, udělali by maximum. Nešlo to a kočička je za Duhovým mostem.

Obrečela jsem to a nejvíc to, že nikomu nestál tenhle kočičí chudáček za to, aby zvedl telefon a zavolal. Kamkoli. Dva týdny nechali zvíře trpět bolestmi, hladem, žízní, plazit se po vesnici. Asi jsem zlá, ale takovým lidem bych přála stejný konec.

A na závěr, kde knížku seženu? Je normálně v knihkupectví.
Knížka se dá v první řadě objednat na mailu kocicinadejeaukce@seznam.cz. Po Praze je i možnost osobního předání, takže odpadne platba drahého poštovného. Dále ji prodáváme na různých kočičích akcích, nejbližší je například velmi oblíbená MISS KOČKA 15. září v Kongresovém centru na Praze 4. Protože se LIKAKLUBU náš nápad líbil, rozhodli se manželé Tejkalovi s námi participovat a část nákladu knihy je "jejich" - tuto část distribuují přes svůj e-shop a přes smluvní knihkupectví - například jsem naší knížku viděla i na www.e-bux.cz což jsem byla velmi překvapená, protože to je v podstatě Knižní klub, čili pro mě velmi prestižní záležitost.

Líhne se někomu z vás nebo Vám samotné v hlavě už nějaký nápad na nový projekt, jež by mohl pomoci opuštěným kočkám?
Pro nápady se u nás nechodí daleko. Já jsem spíš nadšená z toho, že nekončíme jen u nápadů, ale vždy se najde dost ochotných a zapálených duší pro dotažení myšlenek do konce… Pokud vím, náš "kalendářní tým" už pracuje na novém kalendáři. Tentokrát to nebude kalendář nástěnný, ale stolní - vice listů, vice krásných depozitních kočiček, které potřebujeme zviditelnit, aby si je ten "jejich" člověk mohl jednodušeji najít… Mimoto stále prodáváme ručně vyrobené šantové hračky pro kočičky, stále nám na facebooku běží charitativní aukce, stále pro nás jedna velmi šikovná paní vyrábí nádherná pergamonová přáníčka, která jdou také do prodeje… další kočkařka - mimochodem dělala ty úžasné malůvky koček do naší knížky - zase šije pelíšky, nádherné loutky a levandulová srdíčka do šatních skříní, už rok také běží akce dárcovských esemesek, která je velmi úspěšná… veškěrý výtěžek z těchto akcí jde na kočkonadějní kočičky. Není jednoduché zaplatit krmivo a veterinární péči, takže se máme co ohánět a stejně většinu "jedeme" ze svého. Protože žádné granty od státu nemáme, jako ostatně žádné z občanských sdružení, která se kočkami zabývají a kterých je jako máku. Řekla jsem jako máku, ale bohužel to pořád nestačí. Všichni jsme závislí na financích, co nám přispějí drobní dárci nebo případní sponzoři, takže se snažíme penízky získat, jak kdo umí.

Kdyby náhodou někdo pocítil podobné nutkání a sice zřídit si doma kočičí depozitum, jaké jsou podmínky pro adepty, jak se vybírají vhodné dočasně pěstounské rodiny pro kočičky?
Nové depozitářky vítáme s otevřenou náručí. Nepožadujeme ISO, ani vysokou školu zemědělskou, ani plynnou angličtinu Wink Jedinou podmínkou je velké srdce a odhodlání pomáhat. V některých případech také rezignace na spánek, odpočinek nebo dovolenou. Nemyslete si, že probíhají velká výběrová řízení Smile Pokud by někdo chtěl takto pomoci, stačí když se ozve na některý z mailů Kočičí naděje. Vše záleží na jeho možnostech - někdo k sobě sezónně bere třeba jenom matky s koťaty, někdo má třeba prostory pro karanténu a marodku a po uzdravení se zvíře přestěhuje jinam… Kočka nepotřebuje mnoho prostoru - jsou to zvířata, která si podlahovou plochu dokáží zdvojnásobit třeba poličkami, škrabadly a podobně. Je ale spousta lidí, kterým třeba pracovně časové nebo rodinné či zdravotní problémy (alergie) nedovolují udělat ze svého bytu kočičí ubytovnu a přesto mají kočky rádi a rádi by pomohli. Ti se také mohou ozvat, budeme šťastné - mohou pro nás zadávat inzeráty depozitních kočiček, mohou vyrábět, mohou pomáhat s převozy, mohou nám spravovat profil na facebooku nebo naše webové stránky. Na tuhle důležitou práci totiž lidem, co musí dvakrát denně třeba patnácti kočkám dávat antibiotika, čistit záchůdky, mazlit mazlíky, venčit depozitní pejsky a ještě k tomu všemu chodit do práce, už prostě nezbývá čas.



Víkend podle lunárního kalendáře přinese příjemný příval energie

17. srpna 2012 v 0:59 | čajovna, Alena Kárníková: Velký lunární kalendář 2012 |  Duchovní okénko
Alena Kárníková: Velký lunární kalendář 2012 (LIKA KLUB, 2011)

Podle této příjemné knížky nás čeká víkend, kdy je Měsíc ve znamení Panny. Toto ryze praktické znamení ale nebude prudit. Protože Měsíc dorůstá, čeká nás příjemně energický víkend.
Tělo rádo přijímá výživné látky, takže dbejte na kvalitní stravu, obohaťte jídelníček o různá semínka a pro oživení střevní mikroflóry se doporučuje kombucha či fenyklový čaj.

Trvalá? ANO!
Je vhodný čas pro nové účesy a úpravy vlasů - trvalá, zástřih. Stejně fajnově vlasy přijmou regeneraci. Velmi hýčkací rada tady také je - do nehtových lůžek si vmasírujte dýňový olej.

Bude se dařit i v kuchyni, je příznivý čas pro pečení i příjemný úklid, jehož účelem je učinit domov útulnější.

Sobota: ráno si trošku přispěte, ať Vás nemine rozladěnost Neptunu. Zato odpoledne podnikněte cokoliv, Pluto Vám zajistí příznivé okolnosti. Večer pod patronací Venuše vychutnávejte něhu a vnímavost v náručí svých milovaných.
Neděle: po půlnoci už raději spěte, abyste se nepotkali s nesoudným Jupiterem.

VELKÁ PRÁZDNINOVÁ SOUTĚŽ - zahřívací koupel se zázvorem

15. srpna 2012 v 0:30 | čajovna |  Domov
Je srpen... k podzimu každým dnem blíž a někteří - jako třeba já - se na ty plískanicové dny vyloženě těší...
Těšení si můžeme zpestřit příslibem zahřívací koupele se zázvorem, jakou nabízí kniha Domácí bylinář, o kterou můžete ještě pár dní soutěžit ve velké prázdninové soutěži.

Domácí pomoc při prokřehlých ťapkách je jednoduchá...


zázvorovou esenci, šípky, ibišek, hřebíček, jalovčinky, bobkové listy, pomerančovou kůru prostě jen použijeme do koupele. Je to jeden z nejjednodušších receptů, ale najít tu můžete i recepty na domácí pudry, výrobu domácích mýdel, koupelových vod, krémů a balzámů...

Vy můžete poznat tuto bylinku:


a vyhrát tuto knížku, ze které jsem Vám dnes prozradila malá tajemství. Je napěchovaná informacemi o bylinkách i o domácí výrobě kdečeho ku zdraví a kráse.

Děkuji nakladatelství Euromedia....


To je kočka, napsala... Markéta Matějková a příběhy z kočičích depozit

13. srpna 2012 v 7:46 | Renata Petříčková, www.popelky.cz |  Knížky pro ostatní

Markéta Matějková: To je kočka, napsala. Netypická kniha o kočkách

Kniha je uceleným souborem povídek vycházejících ze skutečných osudů nalezených koček. Smutné i veselé sondy do života kočičích šelmiček, které prochází tzv. kočičími depozity. To jsou místa a domácnosti, do kterých si dobrovolníci berou opuštěné kočky, než se pro ně najdou nové domovy. Citlivé duše nezůstanou touto knihou nedotčeny.
S autorkou právě připravuji rozhovor, takže je nač se těšit.
24 poutavých příběhů o lidské dobrotě, lhostejnosti i krutosti
O síle lidské i kočičí lásky a o bezohlednosti, se kterou se často lidé ke zvířatům chovají. Dva protiklady. První dojem z této knihy byl velmi jednoduchý. Příběhy psané několika lidmi, různé styly, různé osoby a různá pojetí plně oslovily moji dětskou duši.
Duši, které byla ještě naplněna soucitnou lásku ke kočkám. Jako dítě bych shltla každý příběh a velmi dlouze nad ním přemýšlela či se nad ním trápila. Dnes zůstal jen ten soucit, chvílemi sdílená bolest a hlavně obrovská radost nad tím, že existují kočičí depozita a že i když ona nezachrání celý kočičí svět, je dobře, že jsou. Co můžou, totiž zachrání.

A jak si sami v této knize Markéty Matějkové můžete přečíst, jsou to často velké činy a počiny. Nemalé finanční prostředky vynaložené na péči a uzdravení zmrzačených kočiček, ale také bezesné noci, protože ty chlupaté kamarádky a kamarádi potřebovali byť jen pohladit. I sama autorka je kočičí depozitářka, takže úkol vše sepsat byl ve správných a citlivých rukou.

6428NTk.jpg

Možná by tahle knížka mohla být součástí četby na základních školách ve vyšších ročnících. Aby oslovila právě to dětské v nás, ty chvíle, kdy nebudete v noci spát, protože vám bude líto kočiček z příběhů. Syrové, opravdové a obyčejně lidské příběhy...

A pokud by byl někdo do této chvíle kamenný, tohle mu už slzy na tváři vyloudí.
Samotné zakončení knihy, zmínka o Duhovém mostě, mostě, přes který podle prastaré legendy přejdeme jednoho dne za našimi zvířecími miláčky.


"Všechna nemocná a stará zvířata jsou opět zdravá a při síle, kdo byl zraněn nebo zmrzačený, je nyní opět silný a zdravý, tak jak si ho v našich snech pamatujeme z dávných dnů a již minulých časů. Zvířata jsou šťastná a spokojená až na jednu maličkost: všechna postrádají někoho velmi zvláštního, někoho, koho opustila.
Hrají si a běhají spolu, ale přijde den, kdy se jedno náhle zastaví a hledí do dálky. Jeho jasné oči pátravě pozorují, netrpělivé tělo se začíná chvět. Náhle vyběhne ze skupinky zvířat, letí přes zelené louky, rychleji a rychleji. Až se nakonec ty a tvůj kamarád sejdete v nesmírné radosti. Déšť šťastných polibků pokrývá tvou tvář, tvé ruce opět hladí milovanou hlavičku, znovu hledíš do těch přenádherných důvěřivých očí, jež nadlouho zmizely z tvého života, ale nikdy z tvého srdce.
A přes Duhový most půjdete spolu a nikdy se už nerozejdete…"
-autor neznámý-

Lze k tomu říci něco víc? Snad jen to, že se překvapivě z příběhů stala velmi oblíbená večerní četba pro děti.
Doufám, že VŽDYCKY poslouchá i naše kočka a patřičně si váží svého přepychového života, jež tráví z 80% v posteli či náručí někoho z nás.
Vydal LIKA KLUB, www.likaklub.cz , 2012

Příjemný víkend s Bohem Panem

11. srpna 2012 v 13:46 | čajovna |  Hudba mého srdce....
Náhoda tomu přála a rádio mi nabídlo písničku, nad kterou jsem zůstala v příjemném mrazení stát. Já ji vůbec neznala. Snad jen někde uvnitř se probudila nějaká stará vzpomínka, tak neurčitá, že ani nevím, jestli existuje.

Martu Kubišovou mám moc ráda a tohle jsem neznala.
Překrásná žena s překrásným hlasem...

A tak i Vám přeji víkend příjemný, krásný... K občasnému deštíku a podmračené obloze se taková nostalgie více než hodí.

Marta Kubišová: Dobrodružství s Bohem Panem


Jak jsem oslovila Lady Rovenu...

8. srpna 2012 v 9:41 | Renata Petříčková |  Editorial, aktuality z Čajovny
Přiznám se, že jsem k ní na stránky chodila šmírovat celkem často. Prý do Jedové chýše.
Nelekejte se, nevládne tam bába ježibába, ale alespoň takhle blogově velmi charismatická žena, bylinkářka, maminka a žena snad i magií oplývající. Ráda jsem tam chodila na články o runách a bylinkách - a chodím čas od času dodnes.

Pak jsem ji spatřila i na jednom magazínu pro ženy mezi čtenářkami, shodou náhod tam, kde jsem ve své práci začínala. A pak mě napadlo, že bych jí mohla občas přispět svými články, které tak trochu rozšiřují rozhledy ohledně duchovní literatury a nejrůznějších vykládacích karet. Lady Rovena souhlasila, za což jí velmi děkuji...
A tak dnes zveřejnila první článek o Orákulu vizí. A tak i já Vás moc ráda zvu na LADY ROVENU.


je tam totiž taky moc hezky, i když zas trošku jinak, než tady.
Sedne mi to tam...

Renata

Báječná knížka pro milovníky zahradničení v nádobách. Martyn Cox: Rostliny v nádobách

6. srpna 2012 v 9:09 | Renata Petříčková,www.popelky.cz |  Rostlinstvo

Martyn Cox: Rostliny v nádobách

Jestli máte rádi takové ty explozivní, barevné a nad nad nadnesené zahrádkářské katalogy plné šťavnaých plodů a neskutečných rostlin, vítejte v klubu. Tato knížka je obdobou takového katalogu, na rozdíl od něj mám pocit, neobsahuje fotomontáže a ukazuje zahrádkářskou realitu. Je nádherná!
Je tu doslova přehršel informací o základech pěstování na balkóně, v truhlících, nádobách i na zahradě, nechybí ani velmi kvalitní obrazové zpracování škůdců a nemocí rostlin. Ale to nejpoutavější je bezpočet dvojstran věnovaných vždy jednomu tématu.

6420Mzd.jpg

Rostliny okrasné, nádobové, truhlíkové, orchideje, střevíčníky, begónie (žasla jsem nad rozmanitostí), zelené rostliny do pokojů, ale pak i růže, zimní rostliny a mohla bych pokračovat.
Neskutečné jsou třeba bahenní rostliny.
To ale není všechno.

Část věnovaná zelenině nikterak nesnižuje pěstitele terasáře a balkonáře. Naopak. O nádobovém pěstování tato kniha je a i když často jsou ty nádoby velikosti koupelové vany, je to tak správně. Na druhou stranu, když máte dost hlíny na terase, jde vypěstovat téměř vše.

6427ODY.jpg

Tohle potěší oko i chuťové buňky. Netušila jsem, že existuje jedlá červená lebeda a listový šťovík s tak nádherným červeným žilkováním...

A tady přichází úžas nad obrázky
Jak jsem již napsala, jsou opravdu velmi podobné těm katalogovým, ale nepřipadají mi fotomontované. Ani trochu. I ty hrušky na miniaturních balkonových stromcích visí tak nějak přirozeně a opravdu na ní uzrály. Mimochodem, víte, že existují žíhané typy hrušek?

Část věnovaná ovoci asi nejvíce zaujala mne i syna - to víte, jahody, borůvky, maliny - tomu nikdo neodolá. A kromě klasiky tu najdete i dvojstranu pro středomořské pěstování, fíky, olivovníky.
Prostě stejně jako se člověk vyžívá a slintá nad katalogem od "zahradníka", tak bude slintat tady. Mnohdy žasnete nad nejrůznějšími odrůdami čehokoliv…

6425NWN.jpg

Buddhova ruka - podlouhlé citrusy! Fíha!!!

Akorát, že tady se u čtení mnohé dozví a hlavně zjistí, jaká je realita toho přenádherného pěstování. Prozradím, že to není zas tak složité, stačí mít čas, chuť a odhodlání.
Tady je důkaz...

6424Zjd.jpg


Dvojstrana o mrkvích zaujala... protože čirou náhodou jsme letos činili pokus s mrkví, jež vidíte úplně dole - KULATOU! Takhle to dopadlo:

6423NTk.jpg


Omluvte sníženou kvalitu výpěstku, je to jen takové to domácí pěstování, žádný zahradnický katalog Wink

A hlavně mám pocit, že po přečtení těch 250 stran by mi nebyla žádná terasa dost velká. Jaké štěstí, že mám jen téměř neplodnou zasklenou lodžii….

Renata

p.s.: ale na kochání je tahle knížka nádherná. Dítě mi ji uzmulo do své knihovničky, ono toho tam je na prohlížení strašně moc.

Patizóny v troubě

4. srpna 2012 v 21:24 | čajovna |  Vaření, recepty
Nedávno jsem tu podobně dělala cukety...
A s patizony dopadl pokus také na výbornou.

Navíc jsem na vršky přidala po dopečení sýr. Jen se roztál...
a patizóny dvacet minut pečené v troubě na 200 stupňů posypané hrubou solí a sušeným tymiánem, pokapané olivovým olejem, byly výtečné!


pro připomínku, takhle dopadly cukety...



Luxusní řízečky se smetanovými houbami

2. srpna 2012 v 9:23 | čajovna |  Vaření, recepty
Naprosto excelentní recept, který voní lesními houbami a je tááák jednoduchý.
Snoubí totiž klasický smažený řízek a luxusní houbovou omáčku.

svatba je to veleúspěšná....

Na řízeček prostě navršíte hustou omáčku z podušených hub svařených se smetanou. Okořeníme v průběhu dušení solí, pepřem a několika listy bobkovými....

víc nebudu říkat, protože to už se nedá... už se prostě musí jíst.

Houbový bramborák

1. srpna 2012 v 0:37 | čajovna |  Vaření, recepty

































Říká se mu také vošouch a jet o náramná dobrota. Použít můžete sušené houby, ale do těsta lze zamíchat i lehce podušené lesní houbičky.
Nemá to chybu.

Naprosto excelentní bramborák!

Tak co? Inspirovala jsem Vás na dnešní večeři?