Únor 2012

Rozhovor s Janou Semelkovou aneb paní, která pomohla na svět Mstivé Soně...

29. února 2012 v 10:35 | Renata Petříčková, www.popelky.cz |  Domov
Dnes Vám tu překopíruju se svolením moc hezký rozhovor s Janou Semelkovou, majitelkou nakladatelství JaS, která věnovala mimo jiné i Mstivou Soňu do naší soutěže...
A protože je to moc milá paní s láskou ke knihám a srdcem na pravém místě... jistě to zapadne do idylického čtení k dnešnímu čajíčku....

Jana Semelková knížky svého nakladatelství hýčká - s láskou nevšední

Jana Semelková měla v loňském roce zlomový rok. Opustila post šéfredaktorky v jednom nakladatelství a místo na úřad práce zamířila na volnou nohu. A s podporou svého manžela založila své vlastní nakladatelství, které nese název JaS. Žena, která mimo jiné připravila k vydání nejen jednu moji prvotinu určenou nastávajícím maminkám, ale také Míšiny Jak se modlí čarodějky....

Žena, která ke knihám přistupuje s naprosto nevšední profesionalitou, jež se snoubí s citem a láskou k veškerému čtivu.
Její vlastní nakladatelství má za sebou čtyři tituly, pátý se chystá nabřezen, a vzhledem k tomu, že jsou to knihy poněkud odlišné od záplavy knih v knihkupectví, má JaS celkem slušné ambice nejen v knižní džungli přežít, ale dokonce i prosadit.
Jana SemelkováNebudu se ptát na to, kde jsi přišla k nápadu založit si vlastní nakladatelství, protože to prostě přinesl život, ale napadá mě něco jiného.
Celý život jsi s knihami, v nakladatelství jsi poznala, jak funguje zákulisí, setkáváš se s autory, známými osobnostmi a tak jsi určitě nebyla naivní a tušila, že mít vlastní nakladatelství bude hlavně kupa práce. Bylo ale něco, co tě opravdu nepříjemně překvapilo (nějaká pracovní oblast) nebo tak trochu otrávilo?
Nemůžu říct, že by mne něco překvapilo. Vím, jak těžké je vydávání knížek, jak nelehké je představit autory čtenářům. Takže mne spíš potěšila vstřícnost médií (internetových i tištěných), které chtějí o nás a našich knížkách psát.
A co mne otrávilo?
Abych neutíkala od dotazu - úřední záležitosti. Co se nařízení a
příkazů kolem daní, pojištění a povinností týká, připadám si jako slepička běhající od dveří ke dveřím, od úřadu k úřadu… a stále není konec, pořád něco musím, mám mít, jsem povinna… Ale to znají všichni, co nestojí s napřaženou dlaní a čekající, až jim nějací "oni" dají peníze na živobytí.
Chceš se živit sám? Tak za trest ti to tak zpříjemníme, že na vydělávání vlastně nebudeš mít čas. Ale dost fňukání - těch příjemných věcí je doopravdy víc!
Tak s tímhle steskem soucítím a souhlasím a popřeju hodně pevné nervy v nadcházejícím zúčtovacím daňovém období…Tongue out
První titul, který byl v JaSu vydán byl Fimbul. Zvláštní žánr, vlastně jsem nepřemýšlela, co je to za žánr. Fantasy tak úplně ne, městská fantasy? Ta knížka má i úžasný obal (odkaz na recenzi Fimbulu rolinkuju). Plánovat si své první děťátko, to dá přemýšlení a je třeba i citů a emocí. Jak jsi došla k tomu, že právě Kateřina Hejlová a FIMBUL bude tím prvním?
Ono to bylo tak trochu nasnadě. Fimbul jsem připravovala s Kateřinou k vydání ještě v bývalém zaměstnání. Kateřina pak odstoupila od smlouvy a vykoupila sazbu, protože nedošlo ke shodě v několika zásazích do názvu a podoby
knihy. Takže jsem najednou měla v rukách kompletní podklady pro tisk. Čili vydání bylo z tohoto pohledu nejjednodušší, nejrychlejší. V podstatě všechny čtyři knížky by si zasloužily prvenství a pro mne jsou to všechno
jedničky. Fimbul měl trošku náskok!

Pokračování rozhovoru:



Memory z muzikálu Cats...

27. února 2012 v 8:00 | čajovna |  Hudba mého srdce....
Muzikál Cats... ve své originální verzi a s písní Memory, která je bezkonkurenčně jednou z nejkrásnějších melodií. U nás ji nazpívala třeba Helena Vondráčková v češtině... "Svítá... slunce náhle už pálí, snad i tobě se zdály... ty sny, které já mám... každý z nás dvou se tajně vrátil ke vzpomínkám....." znáte?

Podívejte se ale na originál, krásné kostýmy, masky a hlavně si vychutnejte ten čistý hlas...


Kolotoč sezónních nemocí....

26. února 2012 v 14:59 | čajovna |  Editorial, aktuality z Čajovny
... by se už jako mohl přestat točit.
V bláhové naději shlížím do kalendáře, abych zjistila, že ještě pár dlouhých týdnů je přede mnou. A bude-li to stejné štěstí jako před lety, tak jarní sezónní nemoci utne až červen.
První rok ve školce je vždycky náročný, to mi jistě potvrdí každá maminka. Z nemoci do nemoci, jak se imunitní systém dítěte jaksi "upgraduje" na vyšší výkonnost. Ten trénink něco stojí. Stojí nervy, čas a peníze v lékárně.
Naštěstí jsem už vyrostla z hysterických záchvatů a běháním k dětské lékařce s každou rýmou.
Jenže zítra mě to asi čeká - to, co skolilo syna v obchoďáku nevypadá jako rýma, spíš jako slušná chřipka nebo angína. Z hodiny na hodinu byl zelenej, s horečkou a ledovýma rukama. Vyzvracet se stihl naštěstí až doma - za tohle dostane metál, jak to stihnul a udržel, fakt že jo...

Takže po pár dnech, dvou zoufale krátkých týdnech.... další kolo nemocí.
Říká se, že matka vydrží víc než člověk.
A živě si pamatuju, jak jsem poslední roky s jarem víc a víc vyčerpaná, to upgradování imunitních systémů dětí beru hůř a hůř. Snad s věkem bude líp a další mimino už neplánuju....

Ať Vás podobné neduhy obloukem obcházejí
Renata

na závěr aspoň jedna těšící fotka... prý už kvetou...

Nezapomeňte na soutěž o Mstivou Soňu a těšte se na tu další, bude čajová, kytičková a voňavá...

Recenze naší pohádkové knížky

24. února 2012 v 23:37 | čajovna |  Knížky pro děti




Ještě jednou se vrátím po čase k našemu společnému spisovatelskému počinu...

vyšla totiž recenze na tuto knihu a to na Světě dětské fantazie..


Připomínám soutěž.... Jak se zbavit Mstivý Soni

22. února 2012 v 8:14 | čajovna |  Editorial, aktuality z Čajovny
kterou si můžete přečíst i nahoře na stránkách. O knížku Jak se zbavit Mstivý Soni, která je tak úžasná,že se do našich dětských postýlek vrací celkem pravidelně, občas jí vytlačí šmoulové v televizi nebo nějaká pohádka v rádiu, ale nedejbože, aby tahle knížka někde zbůhdarma ležela...
A už to jede!!!
Sranda srovnatelná té od Poláčka.
Parta vykutálené třídy a ještě lepší učitelky je prostě lákadlo.

Už mi přišlo pár odpovědí na soutěžní otázku, jak byste si jakožto učitelka poradila se zlobivou třídou, jakou kulišárnu byste si na tu partu výrostků vymysleli...

a přišel i jeden nápad, který je naprosto geniální... nebudu ho prozrazovat, protože možná vyhraje..

Možná...

Pokud ho netriumfnete právě Vy!!!!!!
Tak to zkuste...Mrkající

Sting: Desert Rose

20. února 2012 v 8:55 | čajovna |  Hudba mého srdce....
Jedna z nejkrásnějších písniček, kterou znám...
Jedna z nejpříjemnějších melodií...
a v neposlední řadě jeden z nejúžasnějších mužských hlasů, co znám...
a moc dobře vypadající chlap, když na to přijde...
;-)
o víkendu měl v Praze koncert a co mě šokovalo - je mu už 60!!!!!!!!
neskutečný, jak ten čas letí....

Kluk a pes od Ivony Březinové zaujme tématem a nádhernými ilustracemi

18. února 2012 v 22:29 | www.popelky.cz |  Knížky pro děti

Knížka Kluk a pes je novým počinem Ivony Březinové. A jako vždy, zaujme svým tématem, které je široké a citlivě seznamuje děti s něčím, co bývá společností vnímáno spíše negativně či rozporuplně (tady je onen Kluk vozíčkářem). Druhou nádhernou rovinu jsem v knížce objevila v ilustracích, které jsou z autorské dílny Evy Švrčkové. Obě dámy jsem v rámci recenze požádala také o pár slov.
2688NTg.jpgLíbí se mi živý styl, který vás vtáhne přímo do děje a s Julinem, klukem na vozíku, prožijeme jeden školní rok. Jeho asistenční pes César ovšem také chodí do školy, jak pochopíte hned po prvních stránkách. Ovšem do té psí… aby se naučil
vše, co potřebuje znát. A nebude tam sám, spolužáků bude mít hafo a z jeho psí hlavičky se dozvíte nejen, jak pes přemýšlí a funguje. Třeba barvitý popis "chytání stopy" je excelentní, ale také co se v takové škole děje a jak to chodí mezi psími spolužáky.

Anebo úplně prostou věc, jak to chodí u večeře.

"Lidi, já bych žral. Jezte rychle! Vím, že až se najíte, taky dostanu něco dobrého. Voňavého. Z té velké plechové mísy se dvěma uchy a placatou plechovou čepicí cítím maso. Je ještě horké. Asi ho dostanu s rýží. A s mrkví. Hmmm, už se těším. Vám to ale trvá, u všech kostí! Za chvíli vám ukážu, jak se má pořádně hltat.
V noci ti dva spali hlubokým spánkem. Julinovi se zdálo o tom, jak s klukama závodili a on byl na vozíku rychlejší než Mirek na kole. Césarovi se zdálo o hovínku, které se nedalo zahrabat. Dost ho to zlobilo, ale ani ve spánku neopomněl prohřívat Julinovy věčně ztuhlé nohy."

Opravdu krásný popis souznění kluka a psa, co říkáte? Zaujalo mne, jak úžasně autorka Ivona Březinová tohle uměla popsat a tak jsem se neváhala s dotazem.

Že se umíte dívat na svět dětskýma očima, již vím a je to úchvatná a cenná vlastnost, ale vy jste to nyní dokázala i těma psíma? Je tam hodně podrobností o psím výcviku a mě se třeba velmi líbil popis, při kterém doslova cítím, jak pes cítí a hledá stopu. A že to není žádná legrace..?

"S psy nemám příliš velké zkušenosti, ale pokusila jsem se do jejich světa co nejvíc ponořit. Studovala jsem podklady v knihách i na internetu, kde jsem viděla spousty instruktážních filmů o speciálním výcviku. A měla jsem i své informátory z organizace Pomocné tlapky a potom z organizace Helppes.

Právě fenka Ashley z Helppesu mi knihu spolu s hercem Honzou Potměšilem pokřtila a paní Zuzana, uznávaná cvičiteka, mi složila největší poklonu, kterou jsem kdy slyšela. Prý má při čtení mé knihy v určitých pasážích pocit, jako by ji psal pes. Tohle když mi řekne člověk, odborník, který se psy léta pracuje a vychovává je pro speciální úkoly, tetelím se radostí, že se mi snad tím psem na chvilku opravdu povedlo být."

Já myslím, že se Vám to určitě povedlo, protože tohle byla myšlenka, která se do mě zakousla
vlastně po přečtení několika prvních řádků "psího přemýšlení" a pevně věřím, že nejsem jediný podobný čtenář.
Svou roli tu bude hrát také žlutý tenisák, který bude prostředníkem k další postavě v knížce. Slepé holčičce Míle. A taky dojde na velkou pátrací akci. A na hledání ztracené ledvinky ve sněhu. A taky na závěrečné zkoušky v psí
škole. Prostě se toho za ten školní rok stane mnoho a mnoho. Až skoro div, že se to do tak útloučké knížky vejde.

Nedejte se zmást, ona vám vydrží ale dost dlouho.
Je to čtení náročnější.
Ne snad těžké na čtení, ale pro témata, kterých se dotýká. Život handicapovaných ve světě "normálních lidí" není vůbec jednoduchý a Ivona Březinová se navíc na všechno dívá dětskýma očima. Tuhle vzácnou vlastnost dnes již každý nemá a je to úhel pohledu, který dospělí už ztrácí… Je dobré si ho občas připomenout. Témat k povídání po čtení je mnoho a když si k tomu připočítáte ještě pohled na svět psíma očim a psím čenichem, tak zjistíte, že tahle knížka vám dá opravdu hodně. Hodně námětů k zamyšlení, nekonvenčních názorů a pohledů na svět.
A to je dobře.

Co je však dokonale odpočinkové, jsou ilustrace Evy Švrčkové, které jsou příjemné a chvílemi budí dojem příjemného teplíčka. Snad pro ty "textilní vzory", které čas od času použije tu a tam…občas na místech nepatřičných, ale o to zajímavějších, třeba na hrnci s masem s mrkví.

2689OGN.jpg

Vyřádila se také v chlupech a vlasech, které vypadají jako opravdové a dělají z každé ilustrace nádherný šperk. Tak dlouho jsem přemýšlela, až jsem si našla na paní Švrčkovou kontakt a zeptala se jí rovnou, jak to s těmi ilustracemi je.

Jak byly tvořeny? Opravdu pomocí textilu, nějakou koláží? Mě fascinují chlupy a vlasy tam svou opravdovostí"???

" Ilustrovat knihu Ivony Březinové byla jedna radost, protože příběh o klukovi a jeho psovi je nabitý dějem a tím i velmi inspirativní. Obrázky vznikly přetiskováním různých materiálů (především textilních), které jsem hledala a sbírala, kudy jsem chodila :) Kombinace těchto přetisků nabízí velkou škálu strukturálních variací a umožňuje vyhrát si s detailem. Pro dosažení žádoucího výsledku jsou monotypy propojeny s malbou a ve finále se uplatnila i obyčejná tužka."

2690MGE.jpg

A mě nezbývá, než se kochat a přemýšlet nad každý obrázkem, jakou radost a slast musela jeho výroba stát. Je to příjemné a nádherné pohlazení pro oko i duši po záplavě těch nepěkných počítačově dělaných ilustrací, které mají pouze jednu výhodu - jsou rychlé, levné a jsou s minimem možné námahy…. Ehm… to vlastně nejsou výhody, že?

Já radši zůstanu u obrázků, na kterých je vidět, že dělaly radost a potěchu i samotnému autorovi při tvorbě. A to obrázky v knížce Kluk a pes rozhodně jsou.


2691NGI.jpg

Vydalo nakladatelství Albatros, 2011, www.albatros.cz

Foto ilustrací: archív Evy Švrčkové

Renata



Výzva v metru...

17. února 2012 v 9:01 | čajovna |  Zajímavosti, perličky, blbůstky
Nevím, jak vy, ale já se v metru nějak zvlášť nenudím. Asi proto, že je pro mě taková cesta spíše vzácností a tak si to užívám. Prostě už jen ten jev, který se nazývá metro.

A kdybyste se náhodou v metru či jiném MHD nudili, můžete zkusit třeba tohle...


Petr Muk na Svatbě roku 2009

16. února 2012 v 9:08 | čajovna |  Osobnosti
Petr Muk zazpíval snoubencům, vlastně už novomanželům na Svatbě roku 2009...
zaujala mě kvalita videa a detaily tváře člověka, jehož jsem neznala, osobně bohužel nikdy nepotkala, ale jehož písničky mě provází dodnes v dobách těžkých i dobrých.... a v obých jen tím nejlepším možným způsobem...
Svatba je tak trochu kýč... to je pravda... ale přesto, jeho písničku bych si s chutí naživo poslechla, ale bohužel....

Leguán má nosorohého kámoše! A to je vážně ŘÍZEK! Aneb TOHLE CHCI!

14. února 2012 v 8:03 | Renata Petříčková, www.popelky.cz

Tedy ne tak doslova. Kdybych si tohoto kámoše - tedy leguána nosorohého pořídila, patrně už bych musela vystěhovat zbytek rodiny. Ale je to velmi sympatický chlapík, jak uvidíte na videích, posnídá s Vámi a ani koupeli ve vaně by nepohrdl. Iguana Iguana, tedy běžnšjší domácí miláček leguán zelený, má mocného konkurenta. Upozornění: Máte-li fóbii z plazů, neotvírejte! Anebo naopak, já plazáky moc nemusím, ale tenhle mě dostal!

iguna iguanaFascinuje mě!
A to nemám plazy moc ráda a agama vousatá je asi tak maximum, co dokážu tolerovat.
Nebo tomu tak bylo donedávna.
Po shlédnutí LEGUÁNA NOSOROHÉHO jsem se tak nějak lépe a s maximální tolerancí zadívala i na tohoto zeleného běžnějšího plazáka. Nó... tak dobrá.
Nadobro si mě získal tím, že neprovozuje odporné orgie jako žraní cvrčků, polykání červů a chroustání sarančích křídel.
Naopak, posnídal by se mnou - talíř zeleninového nebo ovocného salátu. Tak to jo!
To beru!
Leguáne zelený, velice se Ti tímto omlouvám!
A tak pojďme k tomu nosorohému kamarádovi... Ten to má s jídelníčkem občas trochu horší...i když tady je docela v pohodě:

Leguán nosorohý je úžasný chlapík a to musí uznat i "neještěřař".
Poněvadž s tímhle miláčkem můžete i posnídat…
Trošku větší mazlík
Váha leguána nosorohého je kolem 9 kg a měří zhruba 1,60 m, což si můžete podle tohoto videa snadno představit. Na hlavě má tři nebo pět zvětšených tvrdých šupin, které mu zajišťují podobu s nosorožcem a tedy i jeho jméno. U samců je tento roh poněkud větší.
Barvu mají nenápadnou, šedavou v různých odstínech a může přecházet i do olivově šedavozelené.
Je to poměrně dlouhověký ještěr. Domov s ním můžete sdílet až 20 či 30 let.
Neštvěte samce!
Zejména tím, že mu pořídíte dalšího samce. Leguán nosorohý je silně teritoriální zvíře a bude své území bránit. K lidem se však chová většinou krotce, zejména, když si ho vymazlíte od malé ještěrky. Při zastrašování se staví bokem a zvětšuje plochu svého těla.
Být kočka, asi zdrhám.
Pro sichr.

I když zelený leguán si s kočkou poradit umí... v míru.
U nás ho můžete soukromých chovatelů vidět leguána nosorohého jen vzácně, určitě ho však uvidíte v ZOO. V ZOO v Praze se podařilo tyto leguány odchovat teprve v roce 1995.
Ve volné přírodě, na ostrovech Haiti a Dominikánské republice, na ostrově Navassa a Mona stěží přežívá jen pár tisíc kusů. Jedná se o ohrožený druh.
Jejich domovina je suchá step, suché lesy a křoviny, kde si hloubí hluboké nory, ve kterých tráví čas. Živí se ovocem, bobulemi, kaktusy a to i jedovaté druhy. Jen příležitostně si dají hmyz nebo drobného obratlovce.
V podobném duchu je i jídelníček v zajetí. Ovoce, zelenina, pampelišky, tráva, salát a jen občas jsou schopni sežrat myše, holátko nebo malého potkana.
No... tak u těchto masových večeří bych nerada byla...
Tak co, milé dámy, braly byste takového mazlíka?
Renata




Martin Vala pomocí tabletu ztvárňuje zákony hmoty a energie

12. února 2012 v 17:00 | Renata Petříčková, www.projekt-baraka.cz |  Domov

Mgr. Martin Vala mne zaujal svou tvorbou, která nelze nazývat klasikou. Nebo možná ano… ale ne dříve než za pár století. Jeho pracovním nástrojem není štětec a plátno, ale tablet a počítačová myš, které se snaží prezentovat jako plnohodnotnou, neohraničenou a řemeslně zvládnutou sílu.

A myslím, že se mu to mimořádně daří. Vystudoval Pedagogickou fakultu Ostravské univerzity na Katedře výtvarné tvorby, obor volná a užitá grafika u profesora Eduarda Ovčáčka. Od roku 2002 působí v oblasti užité grafiky a designu. V letech 2005-2009 kompenzoval absenci volné tvorby autorskými projekty v oblasti gamedesignu.

Pro úplně neznalé, co je to gamedesign?

"V doslovném překladu je gamedesign navrhování her. V současné době je hodně skloňován v kontextu her počítačových, ale v podstatě je úplně jedno, jaký typ hry navrhujete. Gamedesigner je tedy člověk, který navrhuje hry, a to jak po stránce vizuální, tak obsahové. Je to krásná tvořivá činnost, která však velmi často může přejít v posedlost nebo závislost. Postmoderní společnost je navíc zejména kultura volného času, což je pro tvorbu a hraní her živná půda. Teď nevím jestli jsem vám neodpověděl víc než jste chtěla slyšet (:"
No snad ani ne, ale… hraní her i jejich tvorba může být posedlostí. Lze jí nějak krotit, nebo máte v sobě nějakou hranici, kdy už si říkáte - "jsem v tom až po uši" nebo je tato tvorba zaškatulkovaná v té pracovní pozici (živobytí) a tudíž pro všechny druhy závislostí jaksi "omluvena"?

"Aktuálně na to nemám jednoznačnou odpověď. Hraní samotné může přinášet radost, může rozvíjet vaše schopnosti, paměť atd. Trochu se obávám, že v globálním měřítku může přemíra interaktivity a virtuality her, vytěsnovat jemnocit přemírou umělých a rozumem vytuněných pocitů a následky z toho plynoucí jsou každopádně těžko omluvitelné. Vyvíjel jsem naštěstí v drtivé většině hry pro potěšení a ne pro obohacení, takže jejich smysluplnost a důsledky nade mnou tak nevisí, navíc daly vzniknout mnoha krásným přátelstvím, což je hřejivé."

Ale vraťme se k umění. Díky neutuchajícímu "duchovnímu hladu" se od roku 2009 Mgr. Martin Vala vrací do prostoru morálně-archetypálních a duchovně-transcendentálních témat, do kterých pronikal autorskou činností, zejména v období studia na vysoké škole. Na své předchozí dílo tak navazuje po osmi letech. Jeho rukopis je obohacen o zkušenosti z mnoha oblastí grafického designu, 2D a 3D grafiky.

Tolik z jeho profilu…
Kdy jste začal poprvé umělecky tvořit?

"V dětství. Pocházím z velké rodiny, ve které je spousta umělecky tvořivých osobností. Největší boom jsem ale prožil po střední škole, která pro mne byla výtvarně poměrně hluchým obdobím, nicméně mne obdařila všetranným technickým vzděláním a pomohla mi rozvinout mauální zručnost v souladu s technickým řešením. Náledovalo půlroční trápení na technické univerzitě, kde se naplno vybarvil nesoulad s vyšší matematikou, chemií a dalšími technickými předměty, které mne ničily svou neúprosností.
V té době mne hodně podrželi rodiče, kteří mě podpořili v intenzivní přípravě na vysokou školu s výtvarným zaměřením. Během 3/4 roku jsem udělal ohromný krok vpřed, kreslil jsem, maloval a sochal x hodin denně. Touto zrychlenou intenzivní kůrou mne provázela moje teta, malířka Jana Ullrichová, které vděčím za mnohé a která měla neochvějnou víru v můj talent. Silně mne ovlivnil také učitel Leszek Wojaczek, jehož přímočarost a obdivuhodná chlapská ráznost, kloubená s citem mi v té době velmi učarovala.
Podařilo se mi udělat zkoušky na Ostravskou univerzitu, obor výtvarná výchova - technická výchova. Technickou výchovu jsem během studia vyměnil za výtvarnou tvorbu, obor volná a užitá grafika. Vysoká škola byla úžasná v množství času a svobody, kdy se člověk mohl věnovat umění, bez ohledu na finanční zhodnocení výsledku. Osahal jsem si všechny možné tradiční grafické techniky, ale přesto můj největší zájem budil počítač a možnosti tvorby, které přináší. Po škole jsem strávil rok v armádě a další bezmála 4 roky v Brně, kde jsem pracoval jako grafický designer. Volná tvorba z té doby se hodně točila kolem fantaskních a ekologických témat, ale bylo ji málo, což vzhledem k tomu, že si člověk v práci škvařil kreativní mozek deset hodin denně, považuju za přirozené."

Do roku 2009 jste tvořil v Anglii a tam vznikl cyklus nazvaný TO (Theory One). Čím je zvláštní, čím vyniká?

"Tak to úplně nebylo. V roce 2009 jsem kývl na samostatnou výstavu v Brušperské galerii výtvarného centra Chagall, a dost jsem zápasil s tématem. Stále jsem v sobě řešil "Teorií všeho", tedy snahu o pochopení principů, podle kterých tento svět funguje a lámal jsem si hlavu, jak toto téma uchopit vizuálně. Práce designéra mne stále vysávala natolik, že mi na volnou tvorbu nezbývaly síly. Vsadil jsem vše na dovolenou v Anglii, kde máme rodinu, a drtivou většinu volného času jsem tvořil. Každý den vznikaly 1-2 obrazy, bylo to úchvatné, jako bych odvalil kámen z pramene, ze kterého začala prýštit voda. Nemyslel jsem na práci, jen to ze mne vytékalo ven. Počítač byl vždy po ruce a díky znalosti "řemesla" jsem nebyl vázán technikou a pracoval s tím, co mi přišlo efektivní.
Několik dozvuků tohoto výtrysku jsem pak dotvořil po návratu domů a výstavu tak bylo čím naplnit. Paradoxně jsem obraz nazvaný TO, který měl být klíčovým bodem výstavy nakonec nevystavil, jelikož jsem během práce nabyl přesvědčení, že dostatečně nevystihuje záměr. Vzhledem k pozdějším silným reakcím diváků to pravděpodobně nebyl úplně soudný závěr (:.
Cyklus TO je tedy velmi hravý, svobodný a pro mne velmi radostný, protože odstartoval novou vlnu volné tvorby, do té doby latentně dřímající."

Myslíte, že Vás Anglie inspirovala příjemně a že ta samá díla by nemohla vzniknout kdekoliv jinde?

"To už se asi nikdy nedozvíme (smích). Domnívám se, že řada obrazů z té doby by vznikla za každé prostorové konstelace. Anglie má pro mne silnou paralelní vazbu vztahující se k trendy určujícímu osobitému designu, který v této zemi vzniká a kterým jsem se určitě nechal ovlivnit ve své profesi. Obrazy samotné byly na Anglii vázány jen okrajově, protože zejména odrážely výron duchovně-kreativního nitra, který se na daném místě a čase "pouze" spustil."

Ve své galerii na Barace mimo jiné také říkáte: "Svoboda vyjádření je největší síla, kterou můžeme disponovat a je lhostejné, jakým nástrojem jí filtrujeme ven." Takže jste štětci a pastelkám opravdu na chuť nikdy nepřišel?

"Kresbě, malbě a práci s textilem a hlínou jsem se věnoval hodně na škole, a nemyslím že by někdy bylo možno klasickou techniku něčím nahradit. Kresba je a bude základ a malba její starší sestra. Pravdou je, že mne na malbě vždycky trochu prudily technické limity, kterými je sevřená. Tento druh limitů má sice každá technika, u mne však bylo nejzábavnější je překonat s pomocí počítače. Nad klasickými technikami však v žádném případě neohrnuju nos, jen je teď nepoužívám. Tužku ale beru do ruky denně, takže se necítím nijak odtržený."

Jak vám pomohlo studium 2D a 3D grafiky v tvorbě? Dalo vám to opravdu další rozměr v tvorbě?

"Možnosti 2D a 3D grafiky se stále vyvíjejí, a když s nimi pracujete každý den, přejdou vám do krve jako druhá přirozenost. V detailu je to řemeslo jako každé jiné, jehož soulad mezi sofistikovaností a univerzálností nese stejnou míru mistrovství nebo diletantství. Moderní technologie dnes umožňují kreativně tvořit masivnímu množství lidí, kteří navzájem sdílí své výtvory, propojeni se všemi kouty světa. Osobně rozlišuju mezi prací designéra, který usiluje o vytvoření vizuální atraktivity výměnou za "chléb vezdejší" a výtvarníka, snažícího se pomocí umění pochopit zákonitosti "slova páně"."

Žijete a tvoříte v Brušperku, což je nádherné městečko, téměř jako ráj na Zemi. Inspiruje vás okolní příroda, okolní svět, západy, východy slunce? Znovuuchopujete základní principy hmoty a energie, v této vaší větě je přece tolik možností!

"Skoro každý den chodím do studia podél řeky Ondřejnice, která Brušperkem protéká a mám tak možnost pozorovat její proměny v denních a ročních obdobích. Každé ráno tak vyplaším na stejném místě volavku, která pak odlétá stejným směrem pryč. V ohybu ramene sídlí ledňáčci a na konci polní cesty se nepravidelně objevuje lidské smetí, které si tam někdo odložil, v domění že zítra už ten binec není jeho. Brušperk je krásné město, s několika úžasnými průhledy a ne nadarmo se mu říká Lašský betlém, nicméně trpí stejnými neduhy jako všechna města, co znám, zejména pro bezohlednost lidí v něm žijící.
Znovuuchopení základních principů hmoty a energie, nad kterými se tak rád, a tak často zamýšlím je velkou otázkou současné společnosti. Možná je to aktuálně ta nejdůležitější otázka, která trápí (nebo by měla trápit) lidi žijící na této planetě a já se snažím na ní odpovídat jazykem, kterým mluvím nejlépe. Tak jako se básník snaží popsat dokonalost, lásku a krásu, matematik objevit vševysvětlující vzorec, pekař upéct poctivý chleba a učitel ve třídě rozvinout své žáky. Máme stále možnost volby, a tato nejúžasnější svoboda-dar, je zároveň naším "prokletím".
Máte pro tvoření vyhrazený čas, nebo čekáte, až TO přijde a potom tvorbě plně podlehnete? Prostě čekáte na Múzu nebo si jí k sobě umíte přivolat nějak pravidelně?

"Přetlak, to je ten pocit, který musím zřetelně cítit, aby se věci daly do pohybu. A když už se hýbou a vznikají, musí nastoupit pokora, aby úžas z krásy vznikající vám pod rukama nepodněcoval rozum k falši a domýšlivosti. Když jsou tyhle dva motory v souladu, pak je to radost."

To bezpochyby, to je ta pravá rovnováha. Pracujete jako desingnér, tak se dá říci, že tato tvorba je součástí Vaší práce a zároveň umění je součástí Vaší práce? Kde je nějaký protiklad, něco úplně jiného, relaxačního..? Jak prostě trávíte čas, když chcete vypnout?

"V posledních letech jsem se hodně věnoval vývojem her a herních systémů pro hry na živo, tzv LARPy. Od roku 2006 střídavě spoluutvářím a vedu komunitu sdružující zájemce o tento druh zábavy. Připravuju a účastním se výcviků v oblasti přežití a vojenské taktiky, poslední dva roky se věnuju ruskému bojovému umění Systema, no a hlavně mám s mou milovanou ženou dvě úžasné děti, jejichž budoucnost zvedá stále naléhavěji prst k řešení zásadnějších otázek lidství tak, aby svět do kterého vyrůstají nebyl pohlcen chamtivostí, konzumním chlemtáním a otrockým papouškováním odosobnělých dogmat z lenosti."

Děkuji za krásné otázky.

A já děkuji Vám za ještě příjemnější odpovědi a když tak přemýšlím, co Vám popřát, tak asi… tak asi nekonečně mnoho cest podél řeky Ondřejnice a té ubohé volavce, ať jí to každé ráno dobře létá. A aby ten náš svět nebyl pohlcen tím, co zmiňujete v poslední odpovědi.

Foto: archív Mgr. Martina Valy

Zdroj: www.projekt-baraka.cz VIRTUÁLNÍ GALERIE PRO UMĚLCE, MÍSTO, KDE MŮŽETE NEJEN SHLÉDNOUT KRÁSNÉ OBRAZY, ALE TAKÉ SI JE ZA PŘÍZNIVÉ CENY KOUPIT.

O síle myšlenky v přítomném čase - aneb lehounké dívání se k čaji

10. února 2012 v 20:16 | čajovna |  Duchovní okénko
Jsou chvíle, kdy toužíte sednout si do koutku s čajem, hezky potichu a v klidu a nechat si hýčkat duši. Moudrými slovy.
Třeba jim nemusíte stoprocentně věřit, ale budou taková, ze kterých si něco odnesete. Něco do života. Zamyslíte se nad nimi...
a tak vám k dnešnímu čajíčku předkládám toto video...


Výklady na únor... co dosud přišlo na e-mail...

8. února 2012 v 8:14 | čajovna |  Taroty on-line
Dobrý den , chtěla jsem se zeptat na mého přítele ? Jestli je to ten pravý ? Miluji ho , ale občas nechápu jeho chování , jako by mne od sebe odháněl . Potom ještě prosím Vás na práci ? Děkuji L.

Milá L... On má ve vás obrovskou jistotu. Jen není schopen, ochoten dát najevo svou lásku nebo ten pocit, že si Vás váží. Ale ano. On Vás považuje za výhru svého života. Vám už tak nějak dochází trpělivost, ačkoliv tady máte velký potenciál k odpouštění a tak podobně. V tuhle chvíli se ON nějak nemíní vyhrabat ze své klece, nemíní vám dávat cokoliv najevo, a Vy taky ne. Zajela jste do stagnace, do období, kdy už se nebudete k ničemu vyjadřovat a nic řešit. I to je řešení - dává čas Ale ten vztah je tuhle chvíli pod kartou Marnosti, neupřímnosti, lží... Tak nevím, jestli ta pauza, ten odpočinek stojí za to,, protože vám vyloženě oběma škodí.
NO ale zase... možná lepší vyčkávat, protože se to nějak "vyvrbí" a zase si budete rozumět...
Když se dáte do konfrontace a vyříkávání, tak teda budou lítat jiskry. Taky se doberete výsledku, možná se i nerozejdete, ale bude to teda stát nervy...

práce: Nevím, jestli jí máte nebo hledáte, ale je to tady napjaté, ač to třeba v tuhle chvíli navenek nevypadá. Něco se mění, nebo změní a vy budete hledat odpověď na otázku, "zasloužím si to?" Je tam i možnost střetů a vyhrocení situací a nějakou delší dobu se to moc lepšit nebude, pořád napětí...bude tam nějaká autoritativní osoba (možná žena) možná - ale tak daleko to neumím, zacházím do spekulací - tak cca za půl roku se ty meče složí a bude mír.

J. a její další osud...,
a jéje, šupitka se nám trápí :-)))vylejvá si na sebe ten kýbl špíny, ačkoliv tady máš někde zasunutý docela hezký časy, ale tak jako vedlejší....takový relax po tom hlavním běhu života, je tady autoritativní žena (no.. tomu už rozumím..práce), kterou nosíš v hlavě víc, než je zdrávo. Tě moc nepotěším, ještě nějakou chvíli to bude trvat, ne moc dlouho, cca do měsíce, třeba jen pár dnů, do blízké budoucnosti jde Ďábel, to asi sama víš... něco tě rafne a položí ti obličej na zrcadlo svýh negativních vlastností. Spíš tak... zvenčí to nejspíš nepůjde, spíš to bude tvůj vlastní boj. Zvenčí na tebe jde naopak velmi dobrá karta, nějaké to splněné přání, hezké časy.
A bude to pokračovat. Až v sobě vyřešíš toho ďábla, jakože to fakt půjde, tak tě to posune k nějakému pomalému trpělivému růstu, nic neuspěchávej, jdi pomaličku a ejhle... v delším časovém horizontu tě čekají opravdu hezké časy, odpočinek, klid, důvěra, pěkná láska a znovuprožití lásky....
Ale teď to ještě bude chvíli bouchat, tak pevné nervy Ti přeju.....

Omlouvám se za stručnost, mám nemocný děti (opět!) tak jsem vůbec ráda, že jesm si pro karty našla tohle krásné sluníčkové ráno... Další dotazy můžete psát na cajovnaprozeny@centrum.cz , ale přece jen neodpovím hned, takže poprosím o trošku trpělivosti.

Kateřina Hejlová by Fimbul patrně přežila...V Anglii našla upršený ráj

7. února 2012 v 8:30 | www.popelky.cz |  Domov

Kateřina Hejlová je autorkou knížky se zvláštním názvem FIMBUL jejíž recenzi jste si mohli přečíst právě ZDE. Některé z Vás zaujala přesně tím, co mne. Svým vzhledem, který je něžný, vznešený, avšak mrazivý. Přesto mi je jasné, že rozhovor s autorkou nebude mrazivý, ale něžný a vznešený. A navíc velmi zajímavý...


Kateřina Hejlová v tuto chvíli žije v Anglii a to jí tak trochu závidím. Anglii totiž miluju i s tím jejím "jakože pořád upršeným a šedavým počasím.
Katko, jak je právě teď u vás? Já vím, že to je asi naprosto obyčejná otázka, ale chápejte… Občas člověk neodolá poptat se, jak je v RÁJI, když tam zrovna někdo je… Takže jak je ve starobylé, šedavé a krásné Anglii?
Rozhodně si nestěžuju. Wink Bydlíme na kopci, z ložnice a pracovny mám výhled na zelené louky a přízračné siluety podzimem obnažených stromů, pár metrů od domu mám les, kam chodím venčit psa, podél místní řeky denně běhám… , prostě jedním slovem idylka. Občas trochu skrápne, pravda, ale jinak slunce svítí i v "šedavé" Anglii.

anglie
Mít něco podobného kousek od útulného domova, tak si taky nestěžuju Laughing
Tak já vám na oplátku prozradím, že právě teď je tady "šedavé" Česko a lidi naštvaní… jak vlastně v Anglii lidé berou ten v průměru deštivější ráj počasí?
Myslím, že si zdejší obyvatelé na déšť prostě zvykli. Když člověk žije delší dobu v zemi s proměnlivým počasím, už mu ty výkyvy ani nepřijdou. Já osobně mám déšť ráda. Vzduch je pak mnohem hebčí, všechny vůně vystoupí, barvy jsou sytější. Taky si pak mnohem víc vážíte slunce.
Jací jsou vůbec z Vašeho pohledu angličané?
O Angličanech se traduje všelicos, ale moje dosavadní zkušenost, byť krátká, je pozitivní. Jsou to skutečně milí, přátelští, noblesní lidé, kteří mají smysl pro tradici, a sounáležitost a ohleduplnost pro ně nejsou jen prázdnými pojmy.


fimbul
Kdy jste psala Fimbul? Mě napadá, jestli v tom třeba neměl trošku prsty fakt, že jste z Prahy přesídlila do toho o poznání chladnějšího města?
Fimbul jsem psala loni, od jara do podzimu, a pro změnu v Irsku, kde jsme s přítelem téměř pět let bydleli. Hold mám asi slabost pro pochmurné, deštěm zkroušené země. Ale když ono je v těch barvách po dešti tolik krásy…
A proč právě Fimbul, vím, že tam je cosi jako skandinávská mytologie?
Fimbul je tříletá zima, zima hrůzy, která předcházela Ragnaröku,což je v severské mytologii označení pro
konec světa, zánik bohů, poslední bitvu mocností dobra a zla.


Aha, takže my se ve Fimbulu vlastně nedozvíme, jak to s Prahou a vůbec zimou hrůzy v Evropě dopadlo? Nastal tam poté konec světa nebo ne?
Wink
Myslím, že všechno, co jsem chtěla říct, najdete v knize. Zbytek hledejte sami v sobě…
Příběh zdaleka není jen o Fimbulu - zimě, jakožto ročním období, ale o Fimbulu - zimě, v nás samých. A konec světa? Jakého světa?


kk
Krásná vzdušná Anglie, co říkáte?
Fimbul je svým způsobem tak trochu velká PRVOTINA. Vaše, první pod
Vaším pravým jménem…. Proč jste se schovávala zprvu za psedonymy?
Nikdy jsem se za pseudonymy neschovávala. Naopak jsem vždy dbala na to, aby vedle mého uměleckého
jména bylo uvedeno i jméno rodné. Pseudonym byl vlastně nápad mých nakladatelů, kterým se anglicky znějící jméno zdálo praktické. Vzhledem k tomu, že se jednalo o knihy na zakázku, nevadilo mi to a rodné jméno jsem si ponechala pro knihy s vlastním námětem. Nicméně na psaní pod pseudonymem nevidím nic špatného ani zatraceníhodného. Ostatně pod uměleckým jménem psala řada autorů české i světové literatury.
Také je to první knížka, která vyšla ve zbrusu novém nakladatelství JaS. Mít knížku, na které je dodatek… Vydáno jako 1. Publikace…. To se v historii děje jen velmi málo. Jak jste si poradila s tímto pocitem?
Jsem dojatá, těch jedniček má Fimbul skutečně požehnaně. Ale tu nejcennější jedničku mu mohou udělit pouze čtenáři.

2038MGM.jpg
Kateřina Hejlová a Fimbul
Vrátím se znovu do Anglie. Co Vás vůbec do Anglie přivedlo a co na této zemi považujete za jedinečné v tom smyslu, že u nás v Čechách by to podstatě bylo vzhledem k mentalitě národa, společenské situaci
apod… nemyslitelné?
Do Anglie nás to zavanulo náhodou. Jak jsem se již zmínila, žili jsme skoro pět let v Irsku, tedy jen kousek přes vodu. Jednoho dne obdržel můj přítel lákavou pracovní nabídku, které nešlo odolat, a tak jsme sbalili kufry a zamířili trochu blíž k Evropě. Irsko jsem ale opouštěla s těžkým srdcem. A co považuju za jedinečné? Těžko soudit, jsme tady krátce, ale kdybych měla střelit od boku, tak je to určitě ráz a čistota krajiny, ostrost barev, proměnlivé počasí, které vám nedovolí usnout na vavřínech, britský klid, rozvaha a samozřejmě již zmíněný smysl pro tradici.
Nemáte v šuplíku nějaký další ryze "anglický námět"? Nebo… co vůbec chystáte a co skrývá Váš spisovatelský šuplík?
Ryze anglický ne, ale co není, může být. Momentálně dokončuju humoristické vzpomínky na naše veselé, leč krušné začátky v Irsku. Dále pracuju na románu podle skutečné události, pojednávajícím o ženě, která v sedmdesátých letech utekla do Jugoslávie, a rovněž shromažduju materiály na román o keltské mytologii, který mi zraje v hlavě už víc než rok, a brzy bych ho ráda hodila na papír.
Tak na Kelty se opravdu těším, pro tyhle věci mám slabost. Tak budu držet palce, ať vše vyjde (hlavně román vycházející z keltské mytologie) a děkuji za rozhovor….
Tituly Kateřiny Hejlové
Z vydaných titulů připomeňme: ve sbornících povídek tvůrčí skupiny Hlava nehlava Zuby nehty (2007) - povídka Poslední metro, Tisíc jizev (2008) - povídka Trojná bohyně, Ruce vzhůru (2009) - povídka Vražda
v lodní kajutě, Nahoře bez…, a dole taky (2010) - povídka Vraž ho tam a Noční můry nespí (2011) - povídky Za zrcadlem a Aqua Mala. Samostatné publikace vydala pod pseudonymem Katty Joyce - jde o knížky Angelina Jolie & Brad Pitt: Společný příběh (2009), Zabijte je všechny! (2010), Hugh Laurie: Nespokojený melancholik (2010). Překlady - Roger Zelazny: Tvorové světla a temnoty (společně s Michaelem Broncem, 2011), Allison Pearson: Myslím, že tě miluju (2011).

Soutěž o knížku Jak se zbavit MSTIVÝ SONI.... aneb budeme vymýšlet kulišárny!!!

2. února 2012 v 8:40 | čajovna |  SOUTĚŽE
Jak se zbavit mstivý Soni je báječná knížka od Jiřího Holuba, jehož jméno je synonymem třeskuté legrace a momentálně mám tenhle příběh oživen na maximální míru, protože už několik večerů po sobě honíme bílý ocementovaný netopejry ve stodole plný bordelu, nebo děláme virvál na divadle, či koupeme paní učitelku v bazénu, ale moc se nechytá díl, ve kterém tahle podařená třídička vyráží na nápravný pobyt. Který je tak hrozný, že je i ta učitelka Soňa Ticháčková musí zachránit.

Třídní učitelka Soňa Ticháčková má totiž neuvěřitelnou povahu - umí svým svěřencům - sígrům první kategorie - oplatit stejnou mincí. Třeba jim strčí syrečky do kapsy. Všem!

A tak mě napadl soutěžní úkol, který bude trošku těžší, než obvykle.
Představte si, že jste třídní učitelka a Vaše třída vám tropí jednu lotrovinu za druhou.
Hm...
Čímpak jim oplatíte?
Čímpak se může taková učitelka svým žákům pomstít!!!???

Přemýšlejte a svůj nápad - klidně i jedno slovo - napište i s Vaší adresou na cajovnaprozeny@centrum.cz do 1. března 2012 do půlnoci. O den později bude vyhlášen jeden vítěz, který získá tuto knihu, jíž věnovalo nakladatelství JaS.
Děkuji!

O knížce si můžete přečíst moji recenzi právě zde.

Nigella Lawson vaří narychlo

1. února 2012 v 8:34 | čajovna |  Vaření, recepty
Bezvadné DVD, které už asi není na trhu, proběhlo docela rychle... ale jelikož jsou tady letošní čajovnové Vánoce právě s Nigellou, tak si dovolím připomenout starý odkaz na jeden můj článek.....

tohle DVD mě tenkrát hodně pohladilo na duši...


A pro obě výherkyně, knížka zatím nedošla???
Moc mě to mrzí a už to řeším, napsala jsem do nakladatelství a čekám na odpověď. V komentářích pak dám akutálně vědět, co se děje...
Děkuju, že jste se ozvaly milé dámy, na nápravě se už pracuje...
Krásný den
Renata

A je to, knížky dostanete a navíc... nakladatelství se omlouvá... kopíruju....

Výherkyně dostanou ke knize, jako omluvu - dárek, sadu lžiček do hlubokých sklenic.

Takže veliké díky Euromedii Mrkající