O mojí kreslící úchylce ;-)

19. ledna 2012 v 21:59 | čajovna |  Domov

Mám pastelkovou a kreslící úchylku! Máte jí taky ;-)?

Chtěla jsem si koupit pastelky. Už hezkých pár let. Pastelky jsou totiž u nás doma podobny ponožkám. Nejsou však v páru, takže ztráty pocítíte až ve chvíli, kdy jich je zhruba polovina nebo když dlouhodobě chybí hnědá nebo černá. Pastelky mizí neznámo kde… patrně v tom budou mít prsty dětské ruce, i když nechápu, jakým stylem je nechávají zmizet.

A já jsem na pastelky a kreslení doslova úchylná, chytlavá a z mnoha úhlů přecitlivělá. Prekérní situace.
Občas se větší skupina pastelek objeví na turisticky atraktivních místech, přepokládám. Předpokládám, že to jsou pro pastelky oblíbenáí místa, když tam pořádají dlouhodobé sjezdy. Pod gaučem mezi chumly kočičích chlupů, drobků a dalších dávno poztrácených věcí. Beru, tam je teplo a taky něco k snědku. Taky do krabic s hračkami chodí rády na seance. A též je přitahují rohy místností.
Dobře se jim zavrtává pod koberce a skříně. A za postelí pořádají celorepublikové srazy, kde debatují s poškrábanými cédéčky, krabičkami, hračkami, plyšáky a zbytky suchých housek.

Jsem úchyl na pastelky. A na pera též...
Jsou-li nějaké, ke kterým mě váže vztah, jsem jak pes na toho, kdo by se jen opovážil na tuto hmotnou a zcela zbytnou věc sáhnout.
Nejprve jsem se o pastelky s dětmi dělila.
Bezpodmínečně, všeobjímajíce… po vzoru té údajné, dokonalé lásky. Později mě přestalo bavit sledovat jejich ponožkový osud a zálety do hebkosti použité, leč odložené kočičí srsti.
S mou rostoucí zálibou v kreslení jsem samozřejmě hledala lepší a lepší pastelky.

2558OTV.jpg

Prvopočátek u mě byl v rádoby talentu na ZŠ, který časem umřel. Ožil až s vymyšlenou pohádkou pro mé děti...

To, co jeden čas chodilo poštou od jedné nejmenované lichvářské společnosti jakožto reklama na jejich úžasné samaritánské služby bylo sice příjemné, ale kreslit se s tím nedalo. A lepší a lepší, ba i jen ty dobré pastelky stojí víc a víc peněz a jejich zálety se vám začnou zajídat.
Nehledě na to, že to dělají vážně dost rychle a kupovat každý týden nové pastelky je dosti opruz, jež narušuje nejen rodinný rozpočet, ale také důvěryhodnost mé osoby v očích mého okolí - vona ty pastelky žere nebo co???

A tak jsem se vrátila k průměrné kvalitě, průběžně nakoupila ty či ony a lážo plážo je s dětmi používala.

V hlavě se mi však líhnul ďábelský plán.
Umělecké pastelky!!!
Och… jak úžasně to zní. Jen považte. Projela jsem internet a zasnila se u naprosto neskutečně rozsáhlé nabídky různých sad. Existují i 120 kusové sady, to už jsou naprosto luxusní několikapatrové kufry. Šperkovnice. Rozsáhlé jsou i ceny, které spadají už velmi daleko za hranici toho, že TYHLE pastelky by si v žádném případě nesměly udělat ani nejmalinkatější výlet ani na toaletu, natož na celorepublikový sraz za postel k polámanýmu cédéčku.

A jednoho dne, zcela neplánovaně - jak to umí zařídit jen život sám - jsem čekajíc na schůzku čekala…sakriš, co je to tady za krám....
...rámečky, lepidla, rypadýlka do keramiky… pastelky… HA! Pastelky! Kouknu nahoru - Art potřeby! No ne???

Jako ve snách jsem vstoupila a kochala se. Času jsem měla dost a náležitě jsem ho využila. Spatřila jsem na vlastní oči ty nádherné sady a kufry a koupila si alespoň pár opravdu luxusních kusovek a jedny střdněkvalitní pastelky. Celých 24 kusů!

Doma se mi tím už vytvořila hodně slušná řada a tak jsem pár dní strávila ukusováním volných chviliček a kreslením.

Výsledek?

2559ZDA.jpg
Olejové nepotřebuju, rozmazávat (ještě) neumím, a nakonec jsem zjistila, že pastelky jsou si rovné. Každá má své nezastupitelné místo buď jako podklad, nebo jako šperk. Nahradit nejde. Odstíny, kvality, tvrdosti…

I ta původně zatracovaná, tvrdá a nepěkná si najde svůj kousek, který zaplní. A lépe než ona to neudělá žádná jiná.


A tak mám svou pastelkovou zálibu a úchylku. Každý má něco. Někdo chodí na ryby, jiný kouká na hambatý filmy a další po nocích chodí ujídat řízky do lednice. Já slintám po pastelkách a ve chvílích volných (a ideálně, když mě nikdo nevidí) si kreslím. Tak, že dětem září oči a ptají se, jestli to jsou opravdu pastelky...

Droboučká a úplně zbytečná potěšení.
Nevzdám se jich.

Možná se to fakt nesluší, možná jsem na pastelky už stará, ale...
Ale budu prostě NESTYDATÁ!!!!

Máte taky nějakou takovou milou a bezvadnou úchylku?

2560YTB.jpg

Tuhle partu bubáků už úchylně kreslím třetím rokem... vykresluju do nich stres a zátěž,ale i chvíle štěstí. Nedá se říci, ve které z těch dvou situací se mi kreslí líp. Jedno je však jistá. Na povel to nejde, čas "na zátah" musí uzrát.

Renata

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Vendy Vendy | Web | 20. ledna 2012 v 0:18 | Reagovat

Trochu mi to připomnělo povídání Fulghuma o pastelkách...
Mám papírenskou úchylku, jestli to tak můžu nazvat. Asi mě láká všechno, co se dá koupit v takzvaném papírnictví a výtvarných potřebách. Lákají mě nejen pastelky, ale i fixy, barevné tužky a propisky jako takové. Ráda prohlížím různé parádní sešity s nádhernými obaly a vzory, takzvané památníčky s pěkným pevným papírem, některé opatřeny i zámečky s klíčkem, ale i různé výtvarné potřeby.
Prohlížím, ale nekupuji.
Nemám na to...
(Ale netvrdím, že nemám na nic, mám spoustu pastelek ještě i doma, ale v poslední době netvořím, nekreslím, takže nač kupovat nové? Snad mě časem znovu chytne inspirace...)
P.S. pěkné obrázky, to je vydařené pastelkování!

2 cajovnaprozeny cajovnaprozeny | 20. ledna 2012 v 10:36 | Reagovat

[1]: Vendy, jsi skvělá. Kdyby můj šestiletý syn uměl psát, tak by svou úchylku popsal naprosto stejně. Je papírenskej maniak a vydržel by tam věčně. Přesně, sešity, propisky, pastelky, sešívačky, rozešívačky, děrovačky....prostě hrůůůůůůůůůza.
:-)))))

Děkuju za milý příspěvek, potěšil mě moc!

3 Maruška-Fukčarinka Maruška-Fukčarinka | Web | 20. ledna 2012 v 16:25 | Reagovat

Nádherná úchylka. A ta moje? Náš klub a jeho rozvoj... spokojenost všestranost, no zkrátka a dobře jak vše šlape. Jak se zadře namažu, roztlačím á pozórrr jedemééé .....pro mne milá úchylka, pro mé okolí: "ŽE TĚ TO BAVÍ " !!!

4 pavel pavel | Web | 20. ledna 2012 v 19:08 | Reagovat

Kreslil jsem rád, ale hlavně jen tužkou. Kolikrát si říkám, že bych se měl k mé zálibě z dětství vrátit, ale ten čas.

5 Leenah Leenah | 20. ledna 2012 v 20:05 | Reagovat

Nádherné obrázky Renat. Také miluji papírnictví, jak už psala Vendy :) a mám doma spoooustu zbytečných sešitů... Tedy ani ne zbytečných, spíše prázdných :) Protože si vždycky řeknu "tenhle přeci nemůžu popsat příklady z účetnictví do školy, když je tak hezký"... tak se mi tam ty hezké množí a zatím nemají využití :)

6 cajovnaprozeny cajovnaprozeny | Web | 20. ledna 2012 v 22:09 | Reagovat

[5]: Leni, nápodobně. Též vlastním pár kousků nádherných bloků a sešitů, které překládám, otírám z nich prach a marně přemýšlím, co do NICH, abych je nepokazila :-)))))))

[4]: vrať se.... vrať, je to skvělá relaxace...

[3]: Maruš, jsem moc ráda, že se klubu daří. Máš mou plnou podporu! Ať vás to baví!! Všechny!

7 dafaSorgo dafaSorgo | E-mail | Web | 12. února 2018 v 3:29 | Reagovat

where can i get viagra in japan
<a href=http://viagrabs.com>More Bonuses</a>
what can i tell my doctor to get viagra
<a href="http://viagrabs.com">check here</a>
glyceryl trinitrate and viagra

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama