Prosinec 2011

Práce pro paní D...

27. prosince 2011 v 1:24 | čajovna |  Taroty on-line
Dobrý den,
nevím zda ještě výklady děláte, ale v minulosti jsem zde psala, když měnil práci můj manžel, dopadlo to dobře, tak jsem si řekla, že to zkusím. Nyní se chystám změnit práci já. Pracuji v nepřetržitém provozu ve zdravotnictví, nová práce by měla být od 1.1. 2012 na jednu směnu a volné víkendy, což se mi velmi líbí. Zajímalo by mě, jestli tato změna bude pro mě dobrá, jestli si opravdu polepším, jak finančně, tak pracovně.
Děkuji za odpověď a přeju pohodové prožití vánočních svátků.
D.
(zkráceno, upraveno pro diskrétnost čtenářky)

Odpověď:
Milá paní D...
No jasně! To tady na mě úplně křičí!
Podívejte se... Ta vaše práce Vás naplňuje radostí, mírností, rovnováhou, je to Vaše poslání! Nemůžete jít dělat něco jiného, prodávat housky nebo počítat komusi mzdu. To nejde, to byste nebyla vy.... takže uvažujete dobře, že jdete ve svém oboru...
a nyní dvě cesty.
Když nepůjdete za touto novou prací, budete se hodně hodně trápit. Hodně vás to zdrbne. Ač byste z toho nehezkého období vyšla zocelená, vidím to jako zbytečnou možnost, protože pokud práci opavdu máte novou, není co řešit.
Pozor ale na prvotní pocity "neudělala jsem dobře", trošku v mezilidských vztazích, lehce pocit falše a "nezapadnutí"... ale fakt jen lehce. Vy máte obrovské charisma a to všechno převálcuje. V dobrém.
chce to trpělivost, ta bude u Vás a nové práce třeba.
Ale to finanční polepšení tam taky je. Každopádně si polepšího na té materiální stránce.
Bude se vám líp stát nohama na zemi.
Jděte do toho, s novým rokem bude opravdu líp!
Držím palce a klidně se zas ozvěte! Budu ráda...
Renata

Vánoční smyslné melodie

24. prosince 2011 v 9:49 | čajovna |  Hudba mého srdce....
A protože jsme nasbírali krásnou sadu vánočních melodií, bylo by škoda jí nechat jen tak ležet ladem. Takže tady ještě jednou, hezky pohromadě, abyste si měli k čaji a cukroví co pouštět...
Možná jsem na některé zapomněla, byl to fofr a času nebylo nazbyt. Ale i tak, doufám, že tohle ALBUM oceníte.. aspoň trošku...
Barbora:


Milena:

Marta:


Daniela:


Anna:

Soňa:


Danka:

Helena:

Lenka:

Jana:



Květa:


Šárka:

Rozhovor s Evou Švrčkovou, která obrázkům dává rozverné žití...

22. prosince 2011 v 11:35 | Renata Petříčková, www.projekt-baraka.cz |  Domov
S tvorbou Evy Švrčkové jsem se poprvé setkala v knížce Ivony Březinové - Kluk a pes. Zaujala mě nikoliv na letmý pohled, ale na ten první důkladnější. A že si její obrázky zaslouží víc, než letmý pohled. Náhle mi došlo, že ty vlasy na panence jsou snad FAKT vlasy? A že ten chlupatý kocour je snad chlupatější než moje kočka!!!!!

Chyba! Odkaz není platný.
Jak se dělá tak krásné umění?

I neváhala jsem a začala jsem se pídit po samotné autorce. Zjistila jsem, že je to velmi příjemná mladá žena a že svou práci miluje. A takové lidi je radost zpovídat. Pojďte se tedy pokochat společně se mnou nad obrázky Evy Švrčkové.

Vy jste mi už trošku něco prozradila, ale pro ilustrace knihy Kluk a pes jste opravdu použila textilní materiály, aby obrázek vypadal zajímavě, jinak a hlavně autenticky. Šla jste s touto tvorbou jak se říká "na jistotu" nebo to byl prostě jen nadšený pokus, který prvotřídně vyšel?

Určitě ne. Tato "technika" si v mé tvorbě našla místo už dávněji. V podstatě se vyvinula ještě během studia na vysoké škole, kde jsem se v rámci volné grafické tvorby dostala k experimentování a snažila se klasické grafické techniky obohatit o něco osobitého. Využívání rozmanitých strukturálních materiálů jsem si brzy oblíbila a tak nějak přirozeně je zahrnula i do ilustrací, které tím postupně začaly získávat jistý rukopis. Aspoň tedy doufám :-)

Na Vašich obrázcích se mi líbí naprostá jednoduchost, která tříbí fantazii pozorovatele. Má chuť v obrázku hledat nějaký třetí rozměr, něco navíc, něco, co na něm nakresleno není, ale je tam skryto. Pocit, nějaká další postava skrytá v křoví,… cokoliv. Kreslíte či malujete obrázek s pevnou představou, co na něm bude, nebo jste někdy sama překvapena, co Vám vzniká pod rukama?
Každé ilustraci předchází přípravná skica, té zase myšlenka, která se zrodí v hlavě, často už při přečtení textu. To je ta lepší varianta, hlavně když jsem si nápadem hned jistá. V horší variantě je potřeba překomponovávat, přetvářet a dívat se na téma z více úhlů pohledu. Většinou se však s papírem a tužkou nějak dohodnu. Skica je vlastně zhmotnění myšlenky. Hotová ilustrace, která podle ní vzniká, je oproti návrhu obohacena nejen o technickou stránku, ale také o duši. To je možná ten třetí rozměr, o kterém mluvíte.

Kdy jste v sobě objevila ten talent a krásu kreslení?
Já jsem ten případ, který už od dětství věděl, jaká bude jeho profese. Paní učitelka ve školce, prý kvůli mě a mojí sestře založila výtvarný kroužek, kam jsme chodily jen my dvě :-) Talent ale nestačí, bez práce a tréninku by to nešlo.
A kdy Vám definitivně došlo, že v životě jen a pouze toto a nic jiného?
Na vysoké škole jsem si uvědomila, že zaměření na dětskou ilustraci byla správná volba. Zároveň mi ale brzy došlo, že v praxi to nebude tak jednoduché. A taky není. Naštěstí nemám ráda stereotyp, takže stále provádím více aktivit najednou. Nevylučuji ani, že bych se jednou pustila i do docela jiného oboru.

Potřebujete na tu správnou náladu pro kvalitní tvorbu nějakou kulisu nebo speciální náladu? Štěstí, neštěstí, zamračeno, slunečno, čtyři stěny, přírodu nebo prostě jen hořící svíčku?

To určitě ano. Aby stál výsledek za to, potřebuji se na práci soustředit a být při ní uvolněná. Pokud tomu tak není, všechno mi většinou trvá mnohem déle. Nejlíp se mi samozřejmě pracuje ve svém ateliéru. V zimě si v něm vytápím dřevem ve starých kamnech, což vytváří příjemnou atmosféru, kterou ještě podporuji oblíbenou hudbou. Přiznávám, že jsem romantik :-)

Tak to je nádherná atmosféra. A pracoviště, přiznám se - téměř záviděníhodné! Co je nejtěžší na tom prorazit do profesionálního světa ilustrátorů, kreslířů, malířů? Co byste poradila těm, co přijdou zkoušet své štěstí po Vás?

Především je potřeba být k sobě upřímě kritický, neustále na svém umu pracovat, mít rozhled a nenechat se odradit prvními neúspěchy. Stejně jako v jiných oborech, i tady platí, že vyhrává ten silnější. Navíc český knižní trh je trochu těsný a nechrlí dostatek dětskýh knih, nemůže tedy uživit všechny ilustrátory. Proto je potřeba orientovat se i na zahraničí.

V zahraničí je situace jiná?

Samozřejmě je to individuální, ale spíše je to cesta pro více možností. Pro představu, jaká je situace za hranicemi, stačí navštívit např. mezinárodní veletrh dětské knihy v nedaleké Bologni, který každoročně prezentuje ty nejlepší kousky z tohoto odvětví.

Dočetla jsem se o Vás, že máte ráda víno a nemáte ráda osminohé společníky? Zkusím úplně improvizovat. Jaké víno máte tedy nejraději (ať se inspirujeme) a které pavouky nenávidíme (přepokládám, že pavouky) ;-)?

Pocházím z jižní Moravy, takže bez vína by to snad ani nešlo :-) Vína mám ráda vyzrálá, s plnou chutí. Nejraději však přímo z koštýře vinaře. Takže pro inspiraci doporučuji přijet k nám. Pavouky nenávidím úplně všechny. Nemůžu za to, mám fóbii.

Tak s takovou inspirací a bez pavouků se to musí tvořit samo. A jak čerpáte energii, když už Vám dojde?

Energii dobíjím hlavně spánkem, i když žádný velký spáč nejsem. Velmi mi pomáhá cvičení, především power yoga. Moje práce je ale docela vděčná. Na jednu stranu energii odebírá, ale zároveň mě i nabíjí, jako každá činnost, která člověka baví.

Co chystáte nového? Výstavy, nové knížky, na jakém obrazu právě nyní pracujete?

Momentálně jsem rozběhaná do více směrů. Učím na střední umělecké škole, věnuji se grafickému designu, mezitím odbíhám do svého ateliéru k barvám a grafickému lisu. Od Nového roku se plánuji pustit do několika nových projektů pro děti i dospělé. Až podle výsledku uvidíme, jestli z nich vzejde i nějaká výstava. Zatím nechci nic zakřiknout ale můžu Vás informovat :-)

To bych byla určitě moc ráda. Těším se a držím palce, protože tak krásných ilustrací je u nás jako šafránu…
Obrázky jsou z knihy Kluk a pes Ivony Březinové

CHUMELENÍ Jiřího Kahouna nadělí dětskou radost! Krásnou...

22. prosince 2011 v 11:33 | Renata Petříčková, www.popelky.cz |  Knížky pro děti

Ještě jeden předvánoční tííípek! Už to asi nestihnete, ale přesto. Zachumelená knížka. Tak tohle mězaujalo ve změti čtiva v knihkupectví a neodolala jsem, abych si na obálku alespoň nesáhla. Jestli náhodou není "plastická". Není… Ovšem ani uvnitř se zklamání nekoná. Pohádky, které bych jako dítě milovala. Krátké, milé, psané přesně tak, jak děti přemýšlí. Tak tohle se Jiřímu Kahounovi povedlo. O to víc, že si celé knížečky vážím i proto, že on sám je také AUTOREM ILUSTRACÍ.

3099YzF.jpgA to je sen, ke kterému mám od srdíčka blízko.
Tuhle informaci jsem si ovšem našla až po přečtení pohádek, což bylo jistě dobře, protože jinak bych celé knížce začala notně nadržovat.

Ale ono by k tomu možná ani nedošlo.

Hned první pohádka. Malý myšáček vidí poprvé v životě hvězdičky. Tak mu učarují, že když potom začne padat sníh, ten malý hlupáček si myslí, že padá hvězdička. Nadšeně jí nese mamince, ale ona, ta studená hvězdička… zmizí… roztaje…

Myšáčkova maminka se shovívavě usmívá jeho naivitě, ale myšáček si stejně dál myslí, že to byla hvězda….

No řekněte sami, nad takovou pohádkou musí zaplesat každé dětské srdíčko. Takovou tou maminkovskou něhou, tím, co dnešním pohádkách - zejména těm televizním, už docela dost chybí.

Je to takový hladivý návrat do dětství.

Ale nejen s myšáčky. Ale také s havrany, medvědy, sýkorkami nebo jezevci… prostě celá ta lidskému oku spíše utajená příroda, svět zvířátek tu ožívá ve čtyřech oddílech, ve kterých se jemně a sotva znatelně oddělují různé stupně zimy, chumelení a vánoční nálady.

Velmi hezky byla vybrána i ukázka na obal knihy, místo anotace. Tady se zase dostáváme do rodiny ježečků, když babička s vnoučkem robryndali společnými silami mísu se sněhem a bylo po pusinkách. Babička plakala, ale ježeček to vymyslel - nejsladší vánoční pusinky jsou přece ty opravdové - pusinkové! A takové ježčí políbení hned dostává romantický nádech!

3100MDM.jpg

A v knížce stále chumelí…

Miloučké a krátké pohádky, přečtení nezabere víc než dvě minuty, to je krásná chvilka přesně do postýlky.

Ilustrace Jiřího Kahouna
Nemůžu tenhle fakt opomenout. Ani kdybych chtěla.
Ilustrovat si vlastní knížku je pro každého autora psaného textu velký svátek.
A pro čtenáře to znamená jediné. Je tu téměř na sto procent na obrázku právě to, co viděl sám autor,
když příběhy vymýšlel.
A tady je to dovedeno k dokonalosti ještě tím, že přímo miluju ruční práci při tvoření obrázků. A tady je! A je vidět!
V tom, čemu by někdo řekl drobná nedokonalost, přetažení nebo nedotažení.
Pro mě je to znak lidské teplé ruky, která s láskou a nadšením obrázek kreslila. Pro sebe… a pro děti.

3101YzB.jpg

Takže tohle je stoprocentní Jiří Kahoun. A jestli tedy ještě můžu takhle na rychlo doporučit jednu knížku pod stromeček, tak je to určitě CHUMELENÍ.

A já se už moc těším na sváteční dny, protože syn si jí taky rozbalí Laughing… A zalezeme do postele a budeme chumelit.


Vydalo nakladatelství Euromedia, Knižní klub, www.euromedia.cz, 2011
K dostání u dobrých knihkupců a na www.ebux.cz
Renata


Linecké roládičky v podstatě ze zbytků. A fíků...a marmelády a ořechů, a... a...

21. prosince 2011 v 11:28 | Renata Petříčková, www.popelky.cz |  Vaření, recepty

Linecké roládičky v podstatě ze zbytků. A fíků...a marmelády a ořechů, a... a...

Linecké těsto je všemocné. Letos jsem vymyslela naprostou šílenost. Udělala jsem linecké šneky s náplní, která tak nějak zbyla, nebo jsem pro ni nakonec nenašla využití a tak ležela ladem.Podělím se s Vámi, ale nečekejte nic složitého nebo umělecky hodnotného. Ovšem je to výtečné! Kombinace sušeného ovoce a křehkého těsta je skvělá!
Na vyválené linecké těsto naklademe úžasnou směs ze sušeného ovoce.
Doporučuji linecké těsto válet hodně do tenka.

3056NjR.jpg

Tak takhle to vypadá! Směs, kterou tento miništrúdl naplníme můžeme libovolně měnit.
Základem by ale mělo být sušené ovoce a marmeláda jako pojidlo - meruňková je naprosto luxusní.

Použila jsem:
- fíky
- rozinky
- strouhané mandle

A neméně důležité je nejemno nastrouhané či roztlučené koření:
- hřebíček
- skořice
- badyán

a spojíme přiměřeným množstvím marmelády.

Potom srolujeme a krájíme ostrým nožem šneky asi 1 cm tlusté.

3060NzA.jpg

Těsto lze použít jak bílé, tak i kakaové...

I když se potrhají nebo různě zdeformují, nevadí. Co se dá, narovnáme na plechu a co se nedá, to se srovná... no víte kde... V puse přece! Pečeme dorůžova.

3061ZDU.jpg

A takhle to pak vypadá, pro porovnání vidíte na obrázku mandarinky klementinky... Ovšem dělat to ve velikosti třeba pomela se dá taky. Myslím.
Tak dobrou chuť a ať Vás chuť na pečení neopouští ani ve filnále!
Renata

A zvu Vás na Popelky...www.popelky.cz Je mi tam hezky a doufám, že bude i čtenářkám...

Alice Konečná - Tiché gloria

20. prosince 2011 v 0:07 | čajovna |  Hudba mého srdce....
Krásné....
skoro stejné jako od Lucky Bílé....
ale trošku jiné, stojí za poslech..
Tak se zastavte a naslouchejte andělům....


líbí?

Co se děje o Vánocích aneb leporelový tip do vyhřátých svátečních postýlek

19. prosince 2011 v 19:54 | Renata Petříčková, www.popelky.cz |  Knížky pro děti

Existují knížky, které nemusí mít v sobě ani písmenko a přesto zaujmou i dospělé. A děti rozhodně. Z leporel jsem už většinou zoufalá, ale TOHLE mě zaujalo a přinutilo se zasnít. Vánočně vyhřátá postel, cukroví, vůně pomerančů, mandarinek a barevná světýlka na stromečku....

Já a děti v posteli a tajemně rozvíjíme rozličné příběhy podle obrázků.
Jsou totiž opravdu KOUKACÍ.Wink
2684NDV.jpgAutorkou je Anne Suessová a leporelo se jmenuje Co se děje o Vánocích.

Krásná a velká leporelová knížka zaujme svátečním zachumeleným titulem. A pak i svým na první pohled skromným, leč velmi bohatým obsahem. Jsou tu čtyři dvojstrany nádherného prohlížení.


Mívala jsem jako dítě tyhle knížky moc ráda. Takové,
které připomínají mapu, lidské či zvířecí hemžení a můžete se do nich dívat stále a stále budete něco nového objevovat.

První obrázek je vánoční trh. Prodávají se tu stromečky, cukrátka, hračky a uprostřed se lidé dívají na betlém. Vánoční detaily nebo pes čůrající na stromeček jsou pak těmi drobnostmi, které můžete s dětmi hledat a rozvíjet o nich vlastní příběhy.

Druhý obrázek je dům a tři byty. V každém se děje něco jiného a na půdě najdete jednoho tatínka bojujícího s vánoční výzdobou. A všichni tady mají i svůj balkón a na něm to, co právě nutně potřebují. Stromeček, lahve s pitím nebo ptačí
krmítka. A za dveřmi už stojí (a to se mi trochu nelíbí) ten dědula v červeným a okožešinovaným.

Na třetím obrázku už přišel a všichni jsou u vánočního stromečku. Dokonalý obrázek idyly, takže upozorňuju hospodyňky, aby si takový obrázek v zájmu zachování duševního zdraví nebraly moc osobně. Ale zasnít se je hezké…

Na posledním obrázku jsme venku, v zasněžené krajině krmíme zvířátka a sáňkujeme. I tady se dá najít mnohé krásné a příležitostí k vlastnímu vyprávění bude
moc a moc.


2685YjJ.jpg

Návrat k vlastnímu vyprávění na motivy obrázků je pro mě natolik lákavý, že letos mám na Vánoce s dětmi novou zábavu. Televizní pohádka je sice taky skvělá, ale...

Vydalo nakladatelství Euromedia, 2011, www.euromedia.cz

Renata
Zdroj a diskuze:http://www.popelky.cz/rodina-a-drobotina/co-se-deje-o-vanocich-aneb-leporelovy-tip-do-vyhratych-svatecnich-postylek.html

Čerti Vítězslavy Klimtové potěší svou veselou povahou

16. prosince 2011 v 9:02 | Renata Petříčková, www.project-baraka.com |  Domov
Výstavy Vítězslavy Klimtové mají v pardubickém Mazhausu velký úspěch. Letošní předvánočně laděná expozice má název Čerti a bytosti z podzemí. Člověk by čekal peklo. O to víc, že je vše umístěno v Šatlavě, což je podzemní prostor pod výstavním prostorem Mazhaus. O to víc překvapí, že vcházíme nikoliv do pekelných plamenů, ale přímo do nebeské brány.Ovšem čerti tu také budou. A budou to docela kvítka!

Vítá vás růžová andělka, krásná slečna andělová, která má velmi zvláštní úkol. Stráží každého, kdo má někoho rád… a kousek vedle ní je starý anděl, který drží ochranou ruku nad těmi, kdo se chtějí něco nového naučit. Alespoň dle průvodkyně a koordinátorky výstavy, Soni Oberreiterové.
Ta dětem školkového věku na prohlídce například dále prozradila naprostou novinku. A to, že v nebi žije také Fičavec, Bouřňák nebo Fujavice, což je bytosti, které moc rádi dělají neplechy. Třeba zvedají holkám sukýnky nebo vám zacuchají vlasy nebo nějakou podobnou lotrovinu. Tomu se potom Fujavice směje tak, že se celá pokřiví.
Součástí nebeské expozice je také zasněžená vesnička, na které se postavičky pohybují a zpívají. Krásný je ovšem nápad udělat nějaký pohádkový výjev do skříně.

Jiří Holub: Jak se zbavit Mstivý Soni

16. prosince 2011 v 8:37 | Ren |  Knížky pro děti
tentokrát vám kopíruju tak úžasný článek, který mě těšil při přípravě i psaní. A spolupráce obou autorů knihy byla úžasná. A navíc tak skvělou knížku jsem už předlouho nečetla!!!

Mstivá Soňa jako ideální kantorka aneb skvělý knižní tip od Jiřího Holuba

Tak takhle dobrou knížku jsem už nečetla věky!!! Ta se ani nedá dětem číst, protože neudržíte seriózní tvář. Ba ani usměvavou! Neudržíte nic, ani jídlo v puse… a někteří neudrží vůbec nic.
Jiří Holub: JAK SE ZBAVIT MSTIVÝ SONI
Než k nám do Žábokudel přišla Mstivá Soňa, bylo vlastně všechno úplně v pořádku. Jsme malý městečko, kde, jak říká naše babi, vidí do talíře každej každýmu. Máme jedno náměstí, radnici, na kopci hrad a naši slavnou školu...
2972MjN.jpg
Právě tam chodím já, Čalabounová, Žvejkalová, Vřeteno nebo srabík Vášnivý a všichni jsme žáky páté třídy. Není nás moc, asi patnáct, protože jak říkám, Žábokudly jsou maličký město mezi kopcema a lesama, a tak je možný, že jste o něm ani neslyšeli. Učitelé nás moc rádi nemají, prej všichni rosteme pro polepšovnu, ale my si to nemyslíme. Asi trochu zlobíme, ale kdo ne?

A tím vlastně víte, vše potřebné - v Žábokudlech se jednoduše rozpoutala válka páťáků proti přísné paní učitelce. I
když, občas to vypadá, že je to přesně naopak. V každém případě příhody dětí, rodičů i učitelského sboru, které se udály během druhého pololetí v jedné malé základní škole, vám přinesou spoustu legrace a také inspirace pro vlastní rošťárny.

Inspirace pro vlastní rošťárny?
No potěš… říkala jsem si, když jsem tuhle knížku vzala poprvé do ruky. Druhého dne, kdy vyběhla z tiskárny. A to je už samo o sobě velmi vzácné a zavazující. Hned od prvních stránek ovšem bude jasné, že od knížky jen tak Neodejdete. Ani já neodešla.

Svěží, neotřelý, totálně nespisovný a třaskavě humorný, leč nevtíravý vtip Jirky Holuba je už snad známý každému, kdo jeho knížky zná.

A když nadhodí nějakou situaci tak, jak to udělal on. Tedy třída lotrů a do toho učitelka, která prošla několika misemi v Afgánistánu, Pákistánu, Baklažánu a bůhvíkde ještě… ovšem to se dozvíme
až téměř ke konci knihy, takže jsem to tak trochu prozradila. Víc už prozrazovat nebudu, protože by to vážně byla škoda, ale učitelka Soňa Ticháčková je tak svérázná, že se nestydí žákům oplácet stejnou mincí.
Jinak ani nemůže, tu první učitelku třída dohnala k útěku po dvou týdnech poté, co pod ní zapálili kupku sena, ve které se s někým povalovala, druhá skočila pod autobus poté, co se vylekala bouchací kuličky, kterou odpálil Žlábek a Čalabounová tomu ještě přispěla šlupkou od banánu… tudíž učitelka, která to přežila, skočila na autobus ihned poté a už jí nikdo neviděl. Tentýž autobus dovezl v pololetí Soňu Ticháčkovou.

A začala mela…

Ne, fakt nebudu nic prozrazovat, ač mě svrbí prsty, to si pište. A tak místo toho raději vyzpovídám samotného autora a taky ilustrátora. Takže Jiří Holub… já nevím, co říct o knížce negativního? No možná, že se fakt blbě předčítá a taky není nic moc na uspávání dětí. Ona vlastně není nic moc obecně, protože když jí začnete číst - i těm dětem - připravte si mast na panty a tři litry čaje, protože budete nuceni jí přečíst celou.
A taky dvojčtení, tedy současné čtení očima s předstihem, jak se dozvíte za chvíli od samotného autora!

2973OGY.jpgTakováhle čtivost je snad už týráním rodičů… a tak jsem trochu potýrala i samotného Jirku Holuba.

Učitelka Soňa je svérázná osobnost, nechce se mi věřit tomu, že prostě nemá nikde reálný základ??? Vážně nemá??? Přiznejte se…(mám kočku, takže kočičí hovínka do kapsy svedu…)Laughing

"Věřte nevěřte, ale Soňa je opravdu úplně do puntíku vymyšlená. Nevím, jestli říct, že jsem nikdy neměl to štěstí, nebo tu smůlu, ale takovou pedagožku se mi potkat nepodařilo. Zjevně jsem nebyl tak zlobivé dítě, abych musel docházet do školy v Žábokudlách. Ta žatecká, kterou jsem navštěvoval, byla mile obyčejná, plná učitelů, z nichž někteří prskali, ječeli, občas nám jednu flákli (to se ještě mohlo), ale nevybavuju si, že by se nám některý z nich mstil. Budete se prostě muset smířit s tím, že Soňa je k nalezení jen a jen v městečku mezi horami…"

Přemýšlím, jestli to je nebo není škoda... Wink ale asi jo... Kniha má kratičké věnování? Smím se zeptat,
kdo je to HUŽVA, tedy objekt věnování?

"Hužva je ještě děsně tajná! Ona vlastně ani neví, že má v knížce nějaký věnování, ona vlastně ještě ani neví, jestli vůbec bude umět číst, psát, počítat, házet žabky, jezdit na kole a lítat kolem řeky. Hužva je tak tajná, že už jenom to, že tady o ní píšu, vystavuju se šílenýmu nebezpečí a pokud jí prozradím, hrozí mi, že už mě nikdy nikdo neuvidí, nic si ode mě nepřečte - skončím nejspíš v guláši pro nějakou humanitární organizaci - vážně tohle chcete riskovat?"
To určitě néééé... Wink To bychom přišli o úžasné literární klenoty... Třída několika páťáků dělá kdeco… od chytání netopýrů obalených v cementu, až po točení hroznýšem ve snaze nechat hada vyzvracet spolužačku, a další zdánlivě neškodné věci. Třeba podpalovat hnůj…jsem to nikdy nezkoušela. Vy jste někdy podpaloval hnůj?

"Tak nebudu lhát, že jsme nevyzkoušeli leccos. Hnůj například nikdy nehořel, což už se nedá říct o stohu slámy, tam to šlo podstatně líp. To si pište, že jsem vyzkoušel všechno, co vyzkoušet šlo. Když jsme třeba slyšeli, že ježek se rozbalí, když mu počůráte nos, hned jsme to museli ověřit (funguje to), nebo že když hlasitě zaječíte na žábu, tak se nafoukne a praskne (nefunguje), prostě člověk se v tom věku potřebuje o
všem přesvědčit na vlasní oči, uši, nos…

Chytali jsme veškerou havěť, nutili závodit, šneky, mravence, myši, zkoušeli jsme naučit plavat kočku (plave, ale na můj vkus projevuje málo nadšení) - všechny ty věci, co patří k dětství mimo město. Ale ve srovnání se žábokudelskými páťáky to všechno byli neškodné maličkosti…"

Skvělá je i jedna ze selživších učitelek, která byla zapálena v seně a navíc tam byla jaksi "in flagranti"… to je počteníčko jako křen, nicméně myslel jsem na děti a třeba na to, že těm šestiletým to budou muset rodiče nějak rozumně dovysvětlovat?

"Já mám právě tohle hrozně moc rád - to uvádění do rozpaků a stoprocentní zapojení dospěláků do dětské knížky. Moc mě bavilo, když mi jedna maminka líčila, jak četla svojí dceři Matyldu, jak říkala, že musela být pořád dvě tři řádky dopředu, aby stihla nějakou tu nepřístojnost vypustit, aby ji pak sama nemusela sáhodlouze vysvětlovat. Žádné předčítání jen aby se neřeklo, kdepak, holenkové!
Není větší nuda, než předčítat knížku, která rodiče nebaví. Myslím takové ty: …a travička byla zelená a sluníčko svítilo a srneček šel po cestičce a bum! Najednou zakopl…jejdanánku!...a to je jako největší dobrodružství! Kdepak, rodiče je zapotřebí udržovat ve formě a při psaní myslet taky na ně! Jen ať si
ve zdánlivě dětském příběhu narazí i na to "svoje"…!"


No co na to říct, pane Holube? Laughing Snad jen, že i mě tohle moc baví a ten strach, co přečtu mám taky, ale spíš to preventivně čtu dopředu jako celek...

Tenhle text a příběh prostě vykouzlí úsměvy, chechty, prksy a střídavě napínanou i uvolňovanou
bránici. Výrazivo je neskutečné.

"Totiž, abyste taky mohli ječet tak, jako my, Čalabounová vymyslela, že když v ZOO čmajznem hada Hroznýše, tak ho propašujeme do kabinetu, kde Ticháčková o přestávkách sedá, a s hadem ji tam zamknem. Pak stačí počkat, najedenýho hada odkoulet někam do lesa, a o tom, kam se úča poděla, se už nikdy nikdo nedozví."
Nebo dojmy z třídní schůzky, kterou žáci samozřejmě pozorovali tajně na žebříku na zahradě školy:
"Soňa tam ještě není!" sykla na nás Kalousová a tiše se zachechtala.
"Hele, Vratkýho máma dojíždí tajně sváču, co našla v lavici. Je to - nějakej chleba se salámem!"

"To jsem si tam nechal na zejtra!" zavrčel Komínek a podíval se vyčítavě na Vratkýho. Než si to ti dva stihli vyříkat, Kalousová se uchechtla: "Žlábku, tvůj táta ryje nožem do mý lavice, to jsem zvědavá, co tam ráno najdu!"

No ale sranda to nebude, na téhle schůzce se totiž odhlasuje, že dětičky pojedou na hodně přísný odvykací kurz zlobení a to tak strašlivý, že nakonec právě tenhle kurz bude prvním usmiřovacím gestem mezi učitelkou Soňou a dětmi. A ono to vůbec nakonec dopadne moc mile a hezky… až je to skoro člověku líto, že mstivá válečná sekera byla zakopána.

2974YzM.png

Obrázky jsou ovšem výtečné neméně!
Podobají se na první pohled tvorbě Adolfa Borna a to včetně těch maličkých detailů, které do příběhu nepatří, ale dávají mu další rozměr. Třeba myš na titulní straně. Ale když knížku otevřete, už se to "bornovské" pojetí trošku rozmazává a zjistíte, že osobitost je opět na místě…
Dva velmi osobití a svérázní autoři se tu sešli, mám pocit…

J2975ZGI.jpguraje Martišku zaujala tvorba Jiřího Holuba natolik, že dohodnout se na spolupráci poté nebyl žádný problém. Na svém rodné slovenské hroudě je to ilustrátor nejen známý, ale také úspěšný a má na svém kontě nejedno ocenění.

Člověk by čekal učitelku Soňu jako nějakou semetriku a mužatku a Vy jste z ní udělal fakt dost dobrou "babu"… Jaká byla Jirkova představa nebo jak jste se na podobě Soni Ticháčkové dohodli?

"Podoba Soni nebola dopredu určená, mne sa takáto "baba" páči, a pamätám sa, keď som sedel v školských laviciach, že sme boli občas platonicky zaľúbení do našich učiteliek (teda samozrejme len do tých mladších a krásnych!). Navyše, kedže sa jej v tomto príbehu pokúsili školáci dohodiť budúceho manžela, tak som si svoj "ideál" spodobnil - nakreslil (Smiech!). A Jirko, keď videl moju verziu Soni, súhlasil, takže si myslím, že som splnil možno aj jeho predstvu."

Jak dlouho Vám trvala práce na Mstivé Soně? Mě to připadá jako klasická poctivá ruční práce, žádný komplet děláno na počítači a navíc je tam opravdu znát, že Vás práce bavila a že jste textem a příběhem
plně žil…
"No, ilustrovanie, aj keď sa to označuje ako práca, keďže sa tým aj živým - občas, nemôže byť prácou.
Inak by z ilustrácie bola len povrchná kresba, chýbali by emócie. Či sa mi to podarilo, musia povedať čitatelia. Moje deti mi občas hovoria, keď sú pri mne v ateliéri, že sa čudne tvárim, keď kreslím obrázky. Je to asi preto, že sa snažím do mojích postavičiek vcítiť, aby som vedel ako sa tvárili v nejakej situácii. Keď sa mračia, mračím sa s nimi, keď sa smejú, asi sa usmievam aj ja.

Technika akvarelu, ktorú používam (akvarel a tuš, do mokra aj do sucha), sa robí len ručne. Nemam nič proti počítačom, ale pri technike akvarelu vznikne niekedy veľa náhodných "útvarov" (aj keď tie sa dajú šikovne usmerňovať, keď ste zručný), a je to zábavnejšie. Čas som nemeral, takže na toto odpovedať neviem, niečo som nakreslil priebežne popri čítaní, niečo už s presne vyhradeným časom. Ja som ho mal dosť na prácu, lebo texty od autora som dostal už v juni (červen)."


Děkuji velmi oběma pánům za ochotnou a milou spolupráci, tahle knížka mi za to tuhle mravenčinu opravdu stála. Protože to je pro mě po dlouhé době něco, co mě zvedlo ze židle a nalilo nadšení a víru v to, že ČEŠTÍ AUTOŘI JSOU PROSTĚ GENIÁLNÍ!!!!!!! (A slovenští ilustrátoři též....)
A já nakonec nedolám a přidám ještě jednu ukázku z tiskové zprávy, protože tady platí, že čím víc, tím líp.
Ukázka


Jak Čalabounová loupila hroznýše
"Dělej, poběž!" zašeptala Čalabounová na Komínka, jakmile začala akce Hroznýš a Žlábek mezi opice hodil
dýmovnici. V nastalém zmatku a jekotu si nikdo nevšiml dvou žáků páté třídy základní školy, kterak se s velikou hokejovou taškou táhnou k pavilonu hadů. Z červeného kouře, který zaplnil pavilon opic, začali vybíhat kašlající
návštěvníci, jako třeba pán, který za ruku držel tlustou gorilu a křičel na ni:
"Sakra, Jaruš, hejbni zadkem, ti povídám, to byli určitě teroristi!" A aniž by se ohlídnul, táhl zmateného lidoopa ze ZOO pryč, zatímco pravá Jaruš ještě bloudila začouzenou chodbou.

"To se Žlábkovi povedlo co?" zachechtal se Komínek a už se s Čalabounovou hnali k vytouženému cíli.

Měli štěstí, pavilon hadů byl dokonale liduprázdný. Většina návštěvníků teď stála venku a čučela na čoudící pavilon opic, u kterého už rozbalovali hadici hasiči.

Ti dva na nic nečekali a vrhli se mezi terária a výběhy.

"Mamba, Zmije rohatá, Chřestýš, Korálovka, Východ z pavilonu, Užovka obojková, Krajta tygrovitá, … heršoft, to je plazů, ti povim!" hekal Komínek a rychle prohlížel další terária.

"Mám to!" zaječela Čalabounová. "Dělej, pohni sem s tou taškou!" houkla na spolužáka a přeskočila skleněnou ohradu, ve které ležel velikánský had a zjevně spal, nebo minimálně dělal, že spí.

Nejspíš si opravdu dával dvacet, protože, když ho Čalabounová popadla a začala ládovat do tašky na hokejistickou výstroj, had otevřel oči a vypadal - minimálně překvapeně.
Nejspíš se mu stalo poprvé, že by kořist, místo bázlivého krčení v koutě a občasného infarktového pištění, lovila jeho.

Jak už to ale u plazů bývá, i tenhle se velmi rychle vzpamatoval a v plné kráse a síle se vyhoupnul nad Čalabounovou.

Komínek zůstal s otevřenou hubou stát jednou nohou ve výplazu (tak se říká hadím výběhům), a koukal, jak
se had najednou hrozivě tyčí a krom toho tyčení ještě syčí.

Čalabounovou to trochu zaskočilo, ale protože patřila mezi největší experty na školní zločin, okamžitě reagovala. "Tak todle teda ne, chlapečku!" houkla na hroznýše a bleskurychle vytáhla z kabelky notně vystresovaného ježka!

"Co to děláš?" zařval na ni Komínek, který už ničemu nerozuměl.

"Někde jsem četla, že se hadi bojej ježků! Ulovila jsem ho včera na zahradě za domem," zařvala Čalabounová a strčila ježka mezi sebe a hadí tlamu.

Renata

Vydalo nakladatelství JaS, 2011, www.jasknihy.cz
Foto: JaS


Nesiem vam noviny od Paľa Habery...

15. prosince 2011 v 12:24 | čajovna |  Hudba mého srdce....
Nádherná hudba, krásná kvalita videa... hlavně zvuku :-)

ale poslechněte si tuhle známou písničku ve slovenštině - je úplně jiná a taky krásná...



a hlavně, Paľo Habera má nádherný hlas....

Tak se kochejte a koupejte se v tom andělském houpání...
Krásný advent přeji!

Vyhlášení smyslné vánoční soutěže

13. prosince 2011 v 8:58 | čajovna |  SOUTĚŽE
Nebylo to vůbec lehké. 22 Vašich milých příspěvků, tři krásné smyslné týdny s Vámi.
A teď vybrat dva příspěvky, které získají tuhle krásnou knihu? Nadlidský úkol. S každým Vaším tipem jsem se vánočně potěšila a doufám, že i Vy. A za to Vám velmi děkuji!!!
Po dlouhé hloubání mi ale vyvstaly dva příspěvky, které mne oslovily přece jen někde hlouběji.


Nakladatelství Euromedia velmi děkuji za věnované knihy....

Takže... jako první se s Nigellou pomazlí Lenka.

Její v pořadí druhý soutěžní příspěvek... Sinead O´Connor


mě chytil za srdce. Tuhle verzi jsem neznala a přistihla jsem, že jsem jí za tu dobu, co mi jí Lenka poslala přidala snad několik desítek kliknutí a přehrání. Jsou to koncentrované emoce, které dokáží jak pohladit, tak vyrvat z člověka bolest, kterou právě prožívá.
Ač to není písnička přímo vánoční a rozcinkaná, tak se k této duchovně laděné době hodí možná víc, než právě ty rozjásané tralalačky.
Lenko, z celého srdce děkuju za tenhle "dárek" a vyhlašuji Vás jako první majitelku knížky Vánoce s Nigellou.


Druhou knihu jsem se pak rozhodla věnovat Anně. Za její v pořadí šestnáctý příspěvek, který dýchá klasikou a Vánocemi. Alžbětínská serenáda v podání Karla Gotta nemá chybu a ač jí máme zažitou třeba jako rozlučkovou pohřební píseň, tak v tomhle čase si tu ponurost nezaslouží.
Podobně jako první příspěvek. Tohle už je víc sváteční, vznešeně vánoční, ale stále je tam ta hloubka.
Aničko, děkuji a nechávám poslat druhou knížku.


A protože mi je opravdu moc líto, že se na každého nedostane, odměním ještě další tři z Vás. Jen maličkým čajovým dárečkem v obálce, ale snad to potěší....

Petře za Last Christmas od Wham! (neskutečná nostalgie!)

Hance za anglickou koledu o knížeti Václavu (naprostá rarita, neznala jsem a je to určitě nepřehlédnutelný příspěvek v soutěži!)

a ještě Milče za jejího Karla Gotta a dětský sbor (protože se to taky vymyká... a je to krásné)

A za všechny tiché noci a nádherné písničky moc děkuji a slibuju, že pokud narazím na něco hezkého, tak budeme v podobném hudebním duchu pokračovat. Už mám pár úžasných tipů, takže...
...takže krásný advent!
Renata

a když na něco hezkého narazíte i Vy, klidně pošlete. I když se nesoutěží, tak to potěší...

Dvacátýdruhý soutěžní příspěvek: Vánoční Nightwork od Lenky

11. prosince 2011 v 20:30 | čajovna |  SOUTĚŽE
Lenka poslala vánoční Nightworky...
jjo, to znám z loňska... ta písnička mě překvapila, čeho jsou tihle kluci taky schopní...


hezký....
Díky a i Vám hezký advent...

Dvacátý první soutěžní příspěvek: Malovaná inspirace od Barbory...

11. prosince 2011 v 20:00 | čajovna |  SOUTĚŽE
Barbora poslala toto...

a napsala:

Posílám odkaz na mé oblíbené video s píničkou od Backstreet boys - Christmas time. Myslím si, že zaujme jak samotná písnička, tak i vkusně vytvořené video.
Přeji všem Veselé Vánoce :)).

Milá Barboro, opravdu vkusné, taková převelice pohodová romantika, plná snění....Díky!



Dvacátý soutěžní příspěvek: Další božský Karel...

11. prosince 2011 v 19:42 | čajovna |  SOUTĚŽE
Milena poslala další příspěvek. Krásný, prý ideální k pečení...

Milenko, já nevím, jak Vy, ale já si tohle pustit, tak to určitě spálím, protože si mě Karel vezme do říše úúúplného zasnění....
áááách
a já i Vám přeji tuto třetí adventní neděli, ať máte vedle sebe to své vánoční štěstí....toho, jemuž můžete jako Karel říci: "Jsi můj zázrak vánoční..."

Devatenáctý soutěžní příspěvek: John Lennon od Marty

10. prosince 2011 v 20:35 | čajovna |  SOUTĚŽE
klasika, která neztrácí své kouzlo....

snad i proto nechala Marta bez komentáře. A nechám i já...

děkuji!


Energie prosince 2011

10. prosince 2011 v 19:00 | převzato |  Duchovní okénko

Zhodnocení listopadu

Cítíte to? To 11/11/11 ? … Ano! K Posunu došlo a zvýšil se světelný kvocient.
Bylo to výjimečné, neboť nastala ta doba. Stalo se to, protože jsme přešlapovali na místě a žádali o pomoc. Podpora je jako dvousměrná ulice. Dává Vám odvahu pokračovat kupředu, aby bylo možné pomoci ostatním, ať již je známe nebo ne.
Poznat Vaše slabé či silné stránky Vám umožní veliký posun. Pokud se zaměříte na nějakou slabost, zjistíte, že se řešení objeví, ať již přispěním někoho jiného, nebo nápadu, který se zformuje uvnitř Vás samých. Nastal čas Jednoty. To vyžaduje, abyste sdíleli Vaši jedinečnost s ostatními. Váš postup je zaručen, ale brzdí Vás ta věc, že nevíte, jak jednoduché to bude. Vše je určeno Vaší odvahou. Jsme právě ve středu všech změn. Doufám, že jste si všimli podpory, která je všude kolem nás, I když se to tak v našem materiálním světě nemusí na první pohled zdát.

Přehled prosince

Jedná se o měsíc zmocnění. To navazuje na výše zmíněnou podporu a jednotu. Nyní se připravujeme na svět 5D. Zpočátku to bude vše jemné, nikdo z nás již nebude reagovat na strach. Pokud totiž k sobě připustíme strach, je svět 5D nepřístupný. Tato dimenze s Vámi sice bude v kontaktu, ale ne ve fyzické formě. To vše Vám dá novou možnost volby - zvolit si Lásku. To je to, co Láska dokáže. Je to síla, která řekne ne, když nekráčíte tam, kde Vás to nejvíce posílí. To přináší do našeho světa problémy, ve kterých však pracovník Světla vidí příležitosti k osobnímu růstu. Nikdo neříká, že bude vše jednoduché, ale pokud zůstanete ve svém srdci, objevíte možnosti, o kterých jste netušili. Zmocnění je pro Světlo velice důležité. Vaší prací je být odvážnými bytostmi a ukázat suverénnost, ohleduplnost, soucit a vlastní přirozenost.
Existují dva příběhy, které souvisí s prosincovými energiemi. Je to příběh Pán prstenů a životní příběh Seta, Osirise a Isis. V obou je ztráta, hledání odvahy a týmová spolupráce. Pán prstenů se zdánlivě potýká se smůlou v bitvách, s velkým zlem, ale nikdo zde není sám a podpora přichází v ten nejméně očekávaný okamžik. Přesto je odvaha znatelná každou chvíli u každého jednotlivce ve skupině. Může se to zdát jako příliš extrémní, ale to samé platí i pro tento čas. Kde je Vaše odvaha a kudy vede Vaše cesta? Vše se rozsvítí, až nadejde čas. Vaše práce také spočívá v tom, abyste poté, co zjistíte, kudy máte jít, nastoupili tuto cestu, s odvahou v srdci, nikoliv se strachem. V mnoha ohledech tento příklad dosvědčuje to, co se děje po celém světě. Nic se ovšem nestane přes noc a každý z nás nastoupí na svou cestu, až přijde ten pravý okamžik. Nedovolte vašim strachům a bolestem, aby ovlivnili Světlo uvnitř Vás. Co se týče příběhu Osirise, to byla akce, která nakonec přivedla Osirise a Isis na novou úroveň vědomí. To je to, co dělá opozice. Je to polaritní hra. Jakmile bojujete s tím, co nechcete, tím si blokujete vlastní růst, ale pokud to přijmete jako součást svého života a svých zkušeností, můžete rázem zvýšit svoje možnosti a urychlí se Váš růst. Ironické, že?
Ale přesně v tom spočívá ta krása, kterou zažíváte na Zemi, pokud se ji ovšem rozhodnete vidět. Samozřejmě, z našeho pohledu se dějí špatné věci, a děly se vždy, ale my to prostě musíme přijmout a přizpůsobit se. Je to vaše odvaha, díky které poznáte nový život a kterou máte k dispozici v každé situaci.

Prosincová astrologie

Máme velkou astrlogickou podporu v tomto měsíci. 10.12.2011 nás čeká úplněk spojený se zatměním měsíce, to celé ve znamení Blíženců. Uvolní se mnoho nedořešených starých otázek ohledně komunikace. Uran vchází do Berana, což znamená, že přichází změna jménem pokrok. Uran s Beranem jsou známy, že nenesou moc taktní změny, ale I tak jsou vzrušující. Tato výbušná energie s sebou přináší expanzi Světla, což určitě neznamená nic špatného. Dne 21.12.2011 přichází zimní slunovrat a Slunce se přesune do Kozoroha. Ten nabízí stabilitu struktur a přípravu na vzácné okamžiky, jež nás ještě čekají. Globální vlády již pomalu chápou, že přestávají být skryté v pozadí. Neetické korporace začínají být v zájmu lidí a jsou vystaveny velkému tlaku. Všeobecně vztahy, které nejsou v rovnováze, se rozpadnou. 24.12.2011 je úplněk v Kozorohu a tento den nám přináší podporu pro nastávající rok.
25.12.2011 jde Jupiter do Býka, což znamená energii vyrovnání a hojnosti. Hojnost především znamená lásku, což se může zdát obtížné v době chamtivosti. To je bod, kdy je zkoušena naše odvaha v srdci. Jste ochotni riskovat pro Lásku? Jste pro ni ochotni dělat moudrá rozhodnutí? Potrvá to tak dlouho, jak si vše nastavíte. Jděte do svého srdce a naslouchejte, abyste se mohli v roce 2012 projevit. Pak se může Vaše odvaha rozvíjet
Shrnutí
Podpora je zde a vaše odvaha je potřebná. Rok 2012 je za dveřmi a stejně tak Vaše vůle rozhodnutí vybudovat nový svět. Víte, že je to mnohem lepší, než se nechat zatáhnout do víru beznaděje. Víte, že na tmavých místech je potřeba Světlo. Víte, že Láska přemůže vše ostatní. Je na čase vyjít z místa pohodlí a být silnou bytostí. Být pokojným bojovníkem, kterým jste. Každý z nás má u sebe jiný kus skládanky. Nechte své světlo, aby svítilo, a zjistíte, že budou mnohé věci odhaleny. Jste tím, kým jste.
Šťastný prosinec.

Copyright : © 2005-2011 Jamye Cena, www.CrystallineSoulHealing.com
Do češtiny přeložili Sentinel a -Ag- (www.svetloatlantidy.cz). Tuto českou verzi je možné v nezkrácené a neupravené podobě dále kopírovat a rozšiřovat nekomerčním způsobem, pokud bude připojena celá tato poznámka včetně všech zdrojů i s aktivními odkazy.

Osmnáctý soutěžní příspěvek od Daniely: John Lennon a klip, který byl ještě krásně anglický....

10. prosince 2011 v 8:07 | čajovna |  SOUTĚŽE
Daniela poslala svou oblíbenou vánoční písničku...
Vkládám moc ráda, hlavně ten klip se mi líbí, je to taková ta stará atmosféra Vánoc. Dnes by se řeklo kýč, ale já to mám spojeno s dětstvím...
Líbí! Líbí moc...
Děkuju



Sedmnáctý soutěžní příspěvek: Dojme, Soňo, Václav Neckář dojme....

9. prosince 2011 v 20:17 | čajovna |  SOUTĚŽE
Pěkný den,
nemůžu říct, že toto je má nejoblíbenější vánoční písnička, protože jsem jí poprvé slyšela teprve nedávno, přesto se mi rychle vryla do paměti a věřím, že dojme i Vás.
Pěkné Vánoce!
píše Soňa...
a já říkám - ANO!!!!!!!!!!!!!!! čekala jsem, že se tahle písnička objeví a je to tak!! Děkuji!

Šestnáctý soutěžní příspěvek: Albžbětínská serenáda....

9. prosince 2011 v 4:14 | čajovna |  SOUTĚŽE
co k tomu říci...
člověk by se rozplynul...poslala Anna, která píše:

Posílám odkaz na písničku, kterou mám ráda. Na čajovně přeji všem krásné vánoce plné milých setkání.

a já děkuji a dodávám, že na tomhle jsem čirou náhodou "ujížděla" minulé vánoce...

a loňský rok mi tuhle věc smazal ze smutečních síní....


Patnáctý soutěžní příspěvek: Jako ten předchozí....

8. prosince 2011 v 10:12 | čajovna |  SOUTĚŽE
A Jarmila poslala také stejnou písničku od Patricie... Krásná náhoda. Takže klikejte o příspěvek níž, to je smyslná melodie i od Jamily!

:-)))

Čtrnáctý soutěžní příspěvek: Patricia Janečková...od Josefa

8. prosince 2011 v 6:09 | čajovna |  SOUTĚŽE
Vánoční atmosféru s Patricií Janečkovou poslal Josef.

A všimla jsem si, že Patricia má u nás Cédéčko....v music shopu...
šikovná holčina!


Třináctý soutěžní příspěvek: Dančino čtvero ročních vánočních...období

7. prosince 2011 v 23:05 | čajovna |  SOUTĚŽE
A Danka poslala též chu´tovku, která tu ještě nebyla....

k tomu píše...
co více vystihuje vánoční čas než Vivaldiho Zima ze Čtyř ročních
období.

Vivaldiho? Tak dobrá! ...;-) Pokochejte se se mnou!

Dvanáctý soutěžní příspěvek: Jingle Bells v lyrické verzi...od Heleny

7. prosince 2011 v 20:02 | čajovna |  SOUTĚŽE
je vás moc moc... takže najíždíme na dvojité dávky... nikoliv cukroví, ale smyslných vánočních melodií :-)))

bude to fičet!


Helena poslala toto:


Přiznám se, že Jingle Bells moc nemusím, ale v téhle verzi mají své kouzlo... to nepopírám. Díky moc a já se těším, že si právě tuhle písničku dneska při školkové besídce :-))))

Desátý soutěžní příspěvek: Opět lehoučké Last Christmas

5. prosince 2011 v 8:58 | čajovna |  SOUTĚŽE
Petra poslala opět Wham a Last Christmas.... v lehoučké verzi.

Nemám slov, tohle prostě k Vánocům patří. Petro, díky!


Devátý soutěžní příspěvek: Rolničky od Zagorky!

4. prosince 2011 v 18:55 | čajovna |  SOUTĚŽE
Hela poslala naprostou klasiku.
Tak prosím.... mé dětství ožívá :-)


Osmý soutěžní příspěvek: Bílé Vánoce Ivety Bartošové - potěšte se...

4. prosince 2011 v 8:53 | čajovna |  SOUTĚŽE
a zapomeňte na bulvární hnus, který se na Ivetu valí...

Tohle je bez chyby... princeznovské....

Irena ke svému příspěvku napsala, že tahle písnička u nich zní každý rok a bude i letos.
Nevidím se, i já si jí přidávám do alba... děkuji!


Sedmý soutěžní příspěvek: Od Milušky Vánoční rej aneb Karel Gott jak ho neznám :-)

3. prosince 2011 v 16:50 | čajovna |  SOUTĚŽE
Miluška poslala tenhle odkaz. Přiznám se, že to je prostě nádhera.
Gotta já můžu a jeho "vánoční styl písniček" o to víc... ;-)
Děkuju...


Jedenáctý soutěžní příspěvek: Rarita - vánoční kníže Václav

3. prosince 2011 v 8:52 | čajovna |  SOUTĚŽE
poslala Hanka...a napsala:

zasílám odkaz na jednu z mnoha mých oblíbených vánočních písniček. Přestože anglická koleda, zpívá vlastně o českém knížeti svatém Václavovi. Snad se bude líbit :-)
Ano, líbí... Moc. Je to jiné a moc krásné....


Šestý soutěžní příspěvek: Vánočná nálada od Lenky

3. prosince 2011 v 8:33 | čajovna |  SOUTĚŽE
Lenka poslala pro mě úplnou novinku od Kristiny... anapsala:

posílám odkaz na svoji oblíbenou vánoční píseň :) Je to Vianočna nálada od Kristiny, kterou teď moc ráda poslouchám... Navíc ta písnička je krásná, uvolněná, pohodová, přesně taková, jaké mají Vánoce být...


K téhle písničce si tu cestičku musím ještě najít... na první poslech mi připadá, že na Horehronie, Pri Oltári nebo V sieti ťa mam to nějak nemá... Ale hlas Kristiny mám moc ráda a tak moc děkuji za tenhle příspěvek do našeho vánočního alba!!! Cenný kousek!
Díky

Srdceboly srdce bolí...

3. prosince 2011 v 0:51 | www.popelky.cz |  Knížky pro ostatní

Srdceboly srdce bolí...

Simona Monyová: Srdceboly
Je snad už nepsaná tradice, že úspěšná česká spisovatelka ženských románů si zvolí alespoň jednu knihu (ač Viewegh není ženská, dělá to taky často a s gustem), ve které je hlavní hrdina spisovatel či spisovatelka.
Ani Simona Monyová není výjimkou, ač mě to trošku překvapilo.
Nicméně z jejich slov mrazí… často důkladně. Srdceboly na srdci opravdu bolí… Tím více ve stínu reálného života autorky.
Nehledejte za tímhle článkem recenzi, ani názor... jen tichou úctu k někomu, kdo je prostě "jen" spisovatel, a koho tak nějak chápu...
"Každý chlap dříve či později totiž začne žárlit na úspěch manželky, ať vám zpočátku tvrdí cokoliv. Pokud ženanechce vztah s mužem odepsat, musí předvádět tupou a neschopnou, anebo si rovnou vybrat chlapa, který je v kariéře tak vysoko, že se tou její necítí být ohrožen."
Stejně jako Michal Viewegh, tak i "Michal Viewegh v sukních" jak byla Simona Monyová nazývána, tak i ona
v roli úspěšné spisovatelky točí podle své knihy film, probíhá hotely v zahraničí, chodí do televize, spokojeně probírá částky na kontě a pořádá besedy se čtenáři.
Hlavní hrdinka se seznamuje s mužem, jež je vdovec.
"Vdovec je také vrah své ženy…"
Příběhem hýbe naprosto strašlivá žárlivost - na obou stranách, i když každý žárlí tak trochu na něco jiného. Ona na
něj a případné konkurenční samičky, ba dokonce si umí představovat i představy toho, na koho žárlí - to mi přijde snad jako vrchol žárlivosti a pro mě to je už asi tak dva kroky za hranicí mé vlastní představivosti… Moment, takhle se přece neshodím, tak já si to zkusím představovat, to přece není možný, abych si neuměla představovat cizí chlípný představy, nebo jo??
Každopádně tahle třaskavá směs je napnutá k prasknutí a je to místy nechutný boj.
"Čím víc se vzdaloval, tím víc jsem ho toužila k sobě připoutat…"
Aha, tak to je ten princip partnerské žárlivosti?? Není divu, hlavní hrdinka byla celý život ukotvována
v průměrnosti a pracovním zařazením průměrném až podpůrměrném. Přesto - nebo právě proto - nezpychla.
"Vydělávala jsem několikanásobek průměrného platu, ale k přemrštěně drahým věcem jsem nikdy netíhla. Vždymi způsobovaly víc starostí než radosti. Údajně značkové brýle zakoupené na italské pláži za šest euro mohu klidně po několika vinných střicích zapomenout na hospodské zahrádce anebo si je nechat Tobiášem rozsednout. Ale můžu totéž udělat s diorkami za dvanáct tisíc korun? Opatrnické ukládání do čisticího pytlíčku a následně do pouzdra mi přineslo co? Otročení brýlím značky Dior!
Otročení čemukoliv či komukoliv není prostě můj styl. Jako všichni lidé, kteří umějí slušně vydělávat, dávno vím, že svobodu člověku nepřinášejí peníze, ale schopnost užívat je k životu, nikoliv se jimi nechávat svazovat."
Je to možná knížka, kterou člověk přečte jednou, pak uklidí a za dva roky si ji vezme opět na dovolenou, protože si na ni nostalgicky vzpomene. Protože je silná, je plná bolesti a touze po troše lásky. Jako život sám… Snad díky několika vtipným obratům, třeba psaní na pytlíky na zvratky - no tak tohle puzení zná snad každý spisovatel, když to
přijde, je jedno kde je a co má po ruce, hlavně, že se na to dá psát…nebo představa jejího otce, jak vybírá psům
klíšťata a blechy a u toho jí chleba se sádlem…
1797Njg.jpg

Tragická smrt autorky jí však zařadí navždy mezi knížky, o kterých se bude mluvit, protože autobiografických prvků
je tu tolik, až mrazí… Volala o pomoc, nebo se chtěla jen vypsat?
Oddejte se několika citacím, ke kterým nebudu nic dodávat, jsou jen smutným mementem…při kterých srdce bolí
srdcebolem…
"Moje dvě hlavní životní role: matka a spisovatelka, bohužel vyžadují spíše rozdávání se, než přijímání. Ale z čeho pak dávat, když rozdáte úplně všechno?"
"… zapsala jsem si tenkrát do notesu, protože i bolest se spisovateli může hodit, protože ani bolest si spisovatelnemůže dovolit marnotratně zahodit."
"Kolikrát můžete nakopnout kočku, aby se k vám vrátila a lísala se o nohy?"
"Čestní lidé si nechávají kálet na hlavu, aby ti bezcharakterní měli život snadnější…"
"Výhoda nečestných, slabých a neschopných tkví v jejich ostrých loktech, kterými strkají do těch hodných a úspěšných. V tom, že v poctivcích dokážou vzbudit strach, vypěstovat nepřetržitou úzkost, hrůzu z dalšího zklamání. Strach ze zklamání je mnohem větší než strach z úrazu, rakoviny, infarktu, ohluchnutí.
Strach je ta nejzhoubnější nemoc, je to efektivní hypnóza slušných lidí lidmi, kteří je chtějí ovládnout, kteří si připadají úžasní a mocní, až když padnete na kolena a žerete jim jejich hovna přímo z ruky…"
"Muži chtějí být nejlepší, a když nejsou, tak se mstí, místo aby přidali na úsilí v čestném souboji. Někomu sežrat čokoládu je vždycky snazší a příjemnější, než se doučit matematiku nebo dějepis."
"Byla jsem ráda, že spí, že jsem zase Žížalka. Růžová, neškodná a užitečná. Žížalka, co něco vydrží. Žížalka, které vyrvete srdce a ono jí zase po čase doroste."
"Ani já neměla potřebu Adamovi už sdělovat svoje pocity, zážitky, nápady, postřehy. Odvykla jsem. Občas mi hlavou táhla nějaká obyčejná historka z nákupu nebo z literární besedy, ale nezdála se mi pro něho vhodná, dost zajímavá, anebo mi zase přišla natolik sebeodhalující, že jsem se zalekla, aby v budoucnu nebyla použita proti mně…"
"Já ti to vysvětlím," drmolil Adam, ale já už byla někde jinde. Jen moje pobodané tělo tam stálo a nechápalo, k čemu jsou mu ruce, k čemu nohy, k čemu vůbec život je…"

Pátý příspěvěk: Tichý a Bílý....

2. prosince 2011 v 8:30 | čajovna |  SOUTĚŽE
Jana poslala tohle naprosto bez komentáře...
Komentáře totiž není třeba...

Krásná, něžná, tichá a převelice sváteční verze Tiché noci...

Děkuji!


Čtvrtý soutěžní příspěvěk: Čerstvá vzpomínka od Tomáše Kluse

1. prosince 2011 v 8:27 | čajovna |  SOUTĚŽE
vybrala čtenářka jako....

a píše:

od loňských Vánoc se mi připomíná taková nenápadná Ledaco (koleda) od písničkáře Tomáše Kluse, kterou věnoval svým příznivcům jako "prezent od prezenta". A vzhledem k tomu, že Tomáš je v naší rodině velmi oblíbený, hlavně pro své člověčenství, určitě si tuto koledu během svátků několikrát přehrajeme a zazpíváme
má nádherný hlas a tohle je opravdu krásná zimní pohodovka....
děkuju...

ať taková adventní láska nikdy nekončí...

Nigella Lawson vaří narychlo

1. prosince 2011 v 0:25 | čajovna |  Vaření, recepty
Bezvadné DVD, které už asi není na trhu, proběhlo docela rychle... ale jelikož jsou tady letošní čajovnové Vánoce právě s Nigellou, tak si dovolím připomenout starý odkaz na jeden můj článek.....

tohle DVD mě tenkrát hodně pohladilo na duši...