Říjen 2011

pro paní I...

31. října 2011 v 11:31 | čajovna |  Taroty on-line
Milá paní I... v tuto chvíli jste ve fázi, kdy se Vám něco otevírá. Nové kontakty, nové lidi, nové situace. Zároveň to s sebou nese potřebu jistoty, materiální především, tady se ovšem můžete cítit jako uvězněná, příliš lpět až překračovat určité hranice, zneužívat je, stát si umanutě na svém vlastním pocitu pohodlí a bezpečí a občas kvůli tomu být zlá, výbojná a vyhledávat spory. Ale Vy v tuhle chvíli již dostáváte, co si zasloužíte, jednoznačně Vám osud nese nějaké události, které Vás posouvají dál. A budou to klidné vody, do kterých vplujete po prožitých bouřích. Sama se v tuto chvíli cítíte ještě příliš svázána touhou po jistotách, máte patrně někde na výběr, ale raději byste neměla.... Tohle nestabilní, neutrální a podivné období už ale končí. Všechny tyhle "negativní" karty jsou v minulosti nebo přítomnosti. Budoucnost je jednoznačně lepš. Zvenčí na vás jde nějaká hmotná nabídka (práce???) trvalá hodnota, poznáte pocit bezpečného zázemí. A budoucnost je naprosto stejná, nebojte se změn, příležitost vezměte do svých rukou a formujte jí, je tu výzva k risku. Nebude to tak jednoduché, budete muset šlápnout někam, kde to neznáte, fakt RISKOVAT, ale vyplatí se to... Stane se z Vás úplně jiná žena, čeká tu na Vás poté sebejistota a taky láska. Nový vztah nebo postoupení ve vztahu současném. Šance na nějaké milostné krásné zážitky. Celkově to na mě dělá dojem, že jste byla v tísni, kleci, bolelo to a Vy jste se někdy bránila i ne moc hezky... nechte všechno za sebou, odstěhujte se... jednoznačně ... to je ten risk, který musíte udělat. Vy vyletíte z toho domova a budete mít jiný. Jiný a i vy budete jiná.

co se týče vztahu, tak tam probíhá vnitřní boj. Vytrváváte v tom, co děláte, jak se chováte. Ale zatím necítíte to nejhlubší naplnění, po kterém toužíte? Je tu Kolo osudu, zatím na tuto skutečnost nemáte žádný vliv. Zatím ještě nedozrál k posunu čas. Jste opět v tísni, nejistota, nutkavé lpění na nějakém výsledku, poznání, ale také jste ochotna riskovat, ale je to konfrontace s tím tmavým, černým v nás. Ďábel.Nemáte kvůli vztahu zrovna růžové myšlenky, naopak, řešíte možná něco starého, zasunutého, něco uvnitř. A ještě asi budete,bude trochu prostoru k sebelítosti, k tomu pociťovat se jako oběť a bude vám předložena síla negativních myšlenek. Nechte je projít a zapojte rozum. Problém rozložte rozumem a zase složte. Pak přijde vyloženě hmotná šance, hmatetelná, materiální. Něco se pohne. Zvenčí Vám žádné nebezpečí nehrozí, tady je jednoznačně tok pozitivní energie. Spíše bych tu překážku viděla ve Vás...dívejte se více s otevřenýma očima a srdcem a nenechte se svým vnitřním ďáblem svést k přesvědčení, že jste špatná,že si nic nezasloužíte.... Ušetříte si tak trápení a problémy uvidíte jinýma očima. Třeba právě tím rozumem - v kombinaci se srdcem...

a co se týče práce, tak je tady nejistota. nevíte, na čem jste. Máte pocit, že spravedlnost neexistuje. A nemůžte toho mnoho dělat, jste v situaci, kdy si sama moc pomoci nemůžete, protože nemáte JAK. Přesto to cítíte svým způsobem jako správné, jako něco, co Vám bude ku prospěchu - to je ten vnitřní stav. Vy můžete být samozřejmě naštvaná, nešťastná, ale tam někde uvnitř cítíte tenhle pocit...možná... což ovšem člověku nerozhostí v reálu příliš velké štěstí, protože hmotný svět volá.
A budete úspěšná... ostatní karty Vás vyloženě chrání, tady se Vám nic zlého nestane.
Jednoznačná výzva do budoucna, v pracovní oblasti použijte analytický rozum, rozeberte problém a zase ho složte. použijete-li i svoje srdce a takovou tu dětskou důvěru a radost ze všedního dne.. uvolníte-li se... pak na Vás čeká práce, se kterou budete mít pocit, že skutečně žijete, že na Vás svítí Slunce (tahle karta vyšla) ;-) a že můžete žít smysluplný život... ale ještě chviličku to bude trvat, ještě to chce maličko času...
Tak držím palce
Renata

Co dělat, když....chci reklamovat a firma už neexistuje....

30. října 2011 v 12:26 | čajovna
To se může snadno stát. Koupíte si nějaký výrobek a po dobu záruky zjistíte, že firma už nakrásně neexistuje, že prostě zkrachovala. U koho uplatnit reklamaci? Zejména ve chvíli, kdy jde o věc dražší (co když zkrachuje autosalón, že?), tak je to docela průšvih. Ovšem řešení tu je:

Každá krachující či zkrachovalá firma musí na živnostenský úřad nahlásit nějaký nástupnický subjekt, který bude jeho reklamace vyřizovat. Tento subjekt tedy na sebe bere tento závazek firmy krachlé...Neměl by s tím tedy být žádný problém. Je jen potřeba zjistit si na příšlušném živnostenském úřadě, která firma je tou nástupnickou...
Hodně štěstí a raději takové věci neřešit...

Nesuďte... nejste v mých botách...

27. října 2011 v 14:23 | čajovna |  Duchovní okénko
Až někdy budeš soudit moje žití, obuj si moje boty a přejdi moji cestu, projdi moji minulost, pociť moje slzy, zažij moji bolest, radost, projdi roky, které jsem prošla já, zakopni na každém kameni, na kterém jsem zakopla já. Za každým vstaň a jdi dál, tak jako já… A až potom můžeš .....soudit moje chování a tvrdit, že mě znáš…
...............
netuším, kdo je autor, ale zasáhlo mě to moc....

La femme Nikita - tentokrát jinak, když už máme seriál aktuálně na Nova Cinema...

25. října 2011 v 12:59 | čajovna
A sice... muž stejný, žena jiná...
Když vydržíte, zjistíte, že má jisté společné znaky s Petou Wilson....


i když z mého pohledu, Peta Wilson je v téhle roli lepší. Nic proti, tato dáma vypadá tak nějak obyčejněji...dětsky. Peta vyzařovala krutou ženskost.

To jsou záběry z dílu první série "Posedlost", kde Michael v rámci akce balil tuto psychicky týranou podnikatelskou ženušku...


La femme Nikita - několik "vystřižených" scén z natáčení

23. října 2011 v 21:43 | čajovna
Bonbonek pro milovníky tohoto seriálu. Našla jsem video, které trošičku přibližuje atmosféru "na place"...


opět vysílá Nova Cinema - cca od 17 hodin....!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Lucie Bílá, když jí to zpívá i sluší...

21. října 2011 v 16:32 | čajovna |  Hudba mého srdce....
Nejen krásná písnička...
....nádherné šaty...
...ale Lucii to přenádherně sluší tak nějak... celkově....

Cesta medu aneb chvíle na včelí výstavě

19. října 2011 v 13:17 | www.popelky.cz |  Domov

Od včely až k perníku, tak zní podtitul výstavy o životě včel a včelařství na Pardubicku. Úly, metomety, včelí vosky, oblečení včelařů, fotografie, mouka, medy různých druhů, vejce i perníky se přestěhovaly do Šatlavy pod výstavním prostorem domu Mázhaus v Pardubicích.
Měla jsem štěstí, když jsem se vydala na medovou výstavu, byl přítomen i sám autor Evžen Báchor, předseda Pardubických včelařů který na své farmě "uklidil" a navezl do Šatlavy. Veškeré exponáty jsou tedy jeho. Celkem slušná nabídka na jednoho včelaře. A povídali jsme si o včelách z různých úhlů…
Včelařství totiž zdá se - při troše optimismu - neumírá, ba právě naopak! Cestičky k domácímu pravému medu (ne toho uměle vytvořeného z obchoďáku) si lidé nacházejí stále raději. A to je dobře. A cestičky si
nacházejí i k úlům a včelaření, což je ještě lépe.
Ale zpět do Šatlavy.
Návštěvník tady dostane ucelený přehled o včelařství, což byl záměr výstavy, není to postaveno jako vysoce odborná záležitost, ale i trošku, řekněme naivně, aby to pochopily i děti nebo laici, kteří se o tuto činnost nezajímají. Jsou tu dětské kresby, květiny na dokreslení atmosféry. Je tu také zachována odbornost, takže si tady najde své i odborník.

1789NzJ.jpg

U vstupu Vás uvítají vítězné fotografie s tématikou včel...
Pod odborným výkladem se dozvíte nejen mnoho o životě včely, ale i o tom, co obnáší včelařství… Každá jednotlivá činnost je tu zdokumentována, třeba "hrabičky" na odvíčkování plástů i s plástem - to si pamatuju z dětství, medová víčka jako pochoutku místo "žvýkaček" - , již zmiňovaný medomet (dokonce dva druhy).

1790ZmR.jpg
asi nejchutnější část práce kolem včeliček...Tongue out
Nebo tu máte dýmáky, do kterých se dává zapálené ztrouchnivělé dřevo. A tady jsme se s panem Báchorem na dost dlouho "zasekli", protože jsem trošku nemohla pochopit, jaký je princip zklidnění. Včelu kouř jenom upozorňuje, že se bude něco dít a je klidnější či spíše zaměřená na případnou záchranu medu, mají prostě hlavu plnou starostí se sbalením zásob na tři dny, takže v tomto čase včelař stihne plásty vybrat. Dozvěděla jsem se například, že dnešní včely už jsou vyšlechtěny tak, že nejsou tolik agresivní, jako dříve.
Takže moderní včelař používá kouře opravdu minimálně a mé vzpomínky na dědečka zahaleného v kukle a oblaku dýmu u včelína vracejícího se za hodinu s prapodivnými tvary v obličeji a na těle, už jsou opravdu minulostí. Žihadel už není zdaleka tolik.

1791MTU.jpg
Víte, že medomet (odstředivou silou vymetaný med z plástů) je vlastně český vynález?
Když jsem nahlédli do vnitřku úlu, napadlo mě jaký je rozdíl mezi včelím voskem a propolisem? Zajímalo mě. Pan Evžen Báchor odpovídá:
"Veliký! Včelí vosk je forma tuku, kterou včela vylučuje ze svého těla a staví z něj své dílo, tedy plást, který slouží jako příbytek pro včely, špajz i porodnice. To vše slouží včelám a musí to být odolné bakteriím. V úlu je vlhko, teplo a bakterie mají pochopitelně velký zájem tam žít. Proto včely sbírají propolis, což je přírodní pryskyřice, kterou stromy potahují své pupeny, včela ji sbírá a přidává do ní výměšky svých žláz a vyrábí tak propolis. Tím potom potírají všechno, co je v úle. Propolis je přírodní antibiotikum, které likviduje mikroorganismy, mezi které patří bakterie, viry, mykózy, plísně…"
Včela jím utěsňuje různé škvíry. Potom také používá propolis jako nátěrovou hmotu. Zabraňuje tak vstupu mikroorganismů dovnitř úlu.
Včelař to potom oškrabavá, či na horní stranu úlu dává speciální sítě, které mají právě takovou velikost, která včely nutí je zatmelit. Právě propolisem, jež potom včelař sbírá.

1792MDY.jpg
Víte, co je strdí? Tak tady to máte černé na bílém...
A v tuto chvíli expozicí výstavy procházela základní škola - exkurze, děti ze sezemické základní školy, jež se podílely právě na dětských kresbách, jež výstavu zdobí. Poznaly si některé své obrázky a výstava se jim podle jejich slov velmi líbila.
Návštěvnost výstavy je skvělá. Má obrovský úspěch. Čas vyhrazený školám a školkám je beze zbytku naplněný a jezdí sem i exkurze ze zahraničí, z Portugalska, ze Švédka nebo z Bulharska a z jiných měst
v České republice. Od odborných včelařů, skupiny důchodců, až po běžné návštěvníky, kteří přijedou jen ze zvědavosti a u té příležitosti si třeba koupit výtečný med od včelaře.


Stoupá tedy zájem o včelařství? Ptám se dál pana Báchora.
"Já si myslím, že to platilo i v historii, že v podstatě každý včelař si musí vychovat svého nástupce. Tady žijeme v průmyslové oblasti, kde bylo zemědělství, které bylo koncipováno na výnosy, takže se pěstovaly industriální rostliny a v podstatě nám zanikly pastevní louky pro včely, jetely, rozkvetlé louky a podobně. Takže to tady není, takže tím pádem přestal být zájem o včelařství. Jednak mladí lidé mají jiné zájmy, za
druhé kolem včel je spousta práce, to taky moc netáhne a za třetí ta vstupní investice je poměrně vysoká, úly, zařízení, zařízení pro vytáčení medu je hodně náročné…"
Kolik?
"Tak jeden úl kompletně vybavený, se včelami s plásty vyjde na 5.000,-Kč. Kolem 2.000 stojí třeba jenom včely. Takže když chcete třeba 10 včelstev, což je taková běžná norma, tak musíte počítat s investicí zhruba 70.000,-Kč, připočítáme ještě kombinézy, medomet a podobné… Proto my včelaři jsme všichni truhláři, klempíři, zámečníci, tesaři, tak si to všechno vyrábíme sami, kdo má ty možnosti a úly si děláme… Ale snažíme se získat mladou krev, protože opravdu ten věkový průměr je zhruba 60 let."
Krajský úřad začal podporovat dotací - podporuje mladé včelaře finančně, tato podpora umožní si za velmi slušnou cenu pořídit tři včelstva a základní vybavení. Díky tomu se pardubičtí čelaři rozšířili za poslední rok o 14 mladých včelařů. Pardubice mají dnes 210 členů a cca 2,500 včelstev. Klesající trend však stále trvá. Před deseti lety jsme měli v České republice asi 550.000 včelstev a dnes máme stále jen 450.000 včelstev. Takže stále, když to rozpočítáme, tak zhruba 1.000 mladých včelařů po celé republice chybí.
Pozn.: velmi mne překvapilo, když v sídlištním DDM jsem objevila také kroužek mladých včelařů. A to je dobře! Jen moc dobře nevím, kde mají ty včely. Toho jsme se s panem Báchorem také nedopátraly, ovšem pan předseda se přiznal, že sami mají kroužek mladých včelařů a že se právě s tímto DDM chystají spojit a domluví na další spolupráci. Veliký včelín se bude budovat také v Praktické škole Svítání, kde se sdružují postižené děti a tam budou mít právě kolem včel mnoho krásné práce a odměnou jim mimo báječné zkušenosti bude i výtěžek medu.
1793MTd.jpg
Je tu i cesta k perníku... ochutnáváno bylo dost, viz druhá oždibaná placka. A i já jsem si na závěr byla "nucena" ozdobit perníček, což je činnost, která se mi ani doma zásadně nedaří...tam to nebylo o nic lepší, nicméně jsem se dozvěděla pár fíglů, jak neúspěchům přecházet. Wink

Ale každopádně je i to krokem dobrý směrem k propagaci včelařství a vedení dětí k lásce k přírodě a včelkám zvlášť.
1794Zjl.jpgJsou i děti bez medů… věřili byste?
Pan kolega včelař, který dělal školním a školkovým výpravám výklad mi říkal, že se všech dětí ptá, zda-li někde opravdu vůbec nemají doma med. V lednici, na polici, prostě nikde. Nechtěla jsem tomu věřit, ale
v každé skupině se několik takových dětí přihlásilo…
Takže takových akcí je jistě třeba více. Pardubičtí včelaři mají jednoznačně nejbohatší doprovodný a propagační program, pořádají Dožínky nebo Dny medu v rámci městských slavností. Evžen Báchor dělá přímo setkání včelařů a kurz pro začínající včelaře na Kunětické hoře velmi úspěšnou akcí (200-250 lidí) jedno dopoledne, kdy lidé přijdou přímo k vozům plným včelích úlů, popovídají si o tom, jak se s včelami pracuje a zachází. Tímto způsobem se získávají také noví včelaři - jeden příklad za všechny. Paní šla vyvenčit psa a viděla hlouček lidí…
Zůstala a nakonec začala včelařit.
......................................................................................
Výstava trvá od 12. září 2011 do 30. října 2011
Otvírací doba:
Pondělí a středa: 9:00 - 18:00 hodin
Pátek - sobota: 10:00 - 18:00 hodin
Neděle: 13:00 - 18:00 hodin
Vstupné: 20,-Kč a zakoupit si můžete různé druhy medů z farmy Evžena a Ivy Báchorových, včetně těch neobyčejných, například s přídavkem éterických olejů či čokolády, karobu a oříšků. A taky propolisové výrobky, odešla jsem s kapkami, takže na viry a plísně budu mít silnou zbraň. Jelikož jsou lihové, tak nemůžu bojovat často, neb bych byla patrně silně a stále veselá.
ale jestliže to nemáte daleko, přijďte se do Šatlavy pod Mázhausem potěšit...
Renata
Zdroj a diskuze k tomuto článku:

Louise L. Hay: Miluj svůj život - rozhovor s autorkou

17. října 2011 v 15:32 | čajovna
První knížkou, kterou jsem od této autorky četla byla Síla ženy. Postupně jsem nacházela jiné. Představovala jsem si jí jako starší sešlou, leč šťastnou paní.
A ejhle.. její štěstí se odráží i v ní.
Tak prosím, takhle vypadá žena, která je věčně mladá...



mimochodem její knihy se staly bestsellery a doporučuji k přečtení...určitě tady o nich brzy bude zmínka...

Modré z nebe dává Kristina: V sieti ťa mám...

14. října 2011 v 22:03 | čajovna |  Hudba mého srdce....
Na víkend mám pro vás jednu příjemnost a ze srdce...

Mám ráda Kristinu i její písničky, ale tohle je paráda. Neznám ten pořad, snad jen jsem pochopila, že ta holčička si právě splnila sen a nemá život zrovna lehký...
a obdivné komentáře pod videem na Youtube povídají cosi o tom, že klobouk dolů, že ta holčina dokázala vůbec takhle krásně spolupracovat a zpívat s tak nádhernou zpěvačkou. Pravda... já bych ze sebe nevydala vůbec nic. Hlásku tím méně...

Taroty vám mohou přinést zvláštní sny....

12. října 2011 v 14:16 | www.popelky.cz |  Taroty on-line

Mám tu pro Vás můj článek z Popelek... přišel mi natolik zajímavý právě pro milé hosty Domácí čajovny a tak ho kopíruju...;-)

odkaz na něj

http://www.popelky.cz/magie/tarotove-sny.html

Tarotové sny

Tarotové sny? Vlastně nevím, co mě to napadlo - prosnít si tarotové karty. Archetypy, příběhy… snad i dojít k nějakému vyššímu vědění. A tak jsem prostě šoupla pod polštář jednu tarotovou kartu. Občas mívám zajímavé sny, tak jsem si řekla, že pravděpobnost se "do ní dostat" určitě mám. Větší, než natolik zklidnit svou mysl a kartu promeditovat, jak se doporučuje v chytrých knihách, jež mě nepřímo navedly i na tento poťouchlý nápad. Možná mě v tuto chvíli budete považovat za blázna nebo tak něco… druhého dne ráno jsem pojala i já sama totéž podezření.Tongue out
Ale začnu od začátku.
Prvního dne mi pomáhal průvodčí
Prvního dne mě tento nápad napadl až za husté černé tmy, chvíli před usnutím. Vyškrábala jsem se z postele a vyšrotovala jsem v hlavě, že kartu též vytáhnu za tmy, abych byla jako překvapená. Prostě ježíšek v říjnu nebo něco jako pexeso - jako jestli to bude sedět!
Prostě uvidím, jestli to bude souhlasit. Ráno jsem si překvapivě sny pamatovala. Byl to soubor několika kratších příběhů, z nichž jsem si pamatovala jen scénu z vlaku, ve kterém jsem jela a měla sebou - ehm.. promiňte ty reálie - agamu vousatou (budiž jí prominuto, čumí mi celý dny za zády, tak už má asi i právo vejít mi do snu... Pepo, zdravím!!!)
Takže nějaká ta vousatá potvora jela se mnou vlakem. Nevím proč, nevím kam…ale přišel tam průvodčí, jež nám pomohl v nějaké prekérní situaci. Nepamatuju si přesné děje, ale ze všech těch kratičkých snů ve mně zůstal silný pocit, obrovská emoce, která byla o tom, že někdo mi pomohl sám od sebe, že lidi nejsou zlí a sobečtí a že síla POMOCI je nádherná. Nerezištné, obyčejné pomoci.
Karta byla - Strengh (Síla).
Crowley ji přejmenoval na Chtíč. O krocení pudů a vášní v nás, o jejich přijetí, ale mimo jiné také o důvěře v sebe, své žití a své projevení. O respektování sebe sama a tudíž i… ano, možná si to tam jen tak hezky vsazuji, ale i o tom, že poskytnu nezištnou pomoc.
Druhého dne jsem udělala totéž.

morče
Ubohé morče - hrdina druhého dne....
Druhého dne byla těžká vražda
Sny byly těžké a neskutečně hnusné. Byla jsem doma, v mém rodném domově, kolem byla tma, z okna jsem viděla na horizontu vybuchovat bomby, bylo to nedaleko a měla jsem strach. O sebe, o ty lidi tam, bylo mi jasné, že to někoho zabije. Rodiče tam byli se mnou, bylo jim to jedno, starali se o nějaký problém se svým lékařem.
Venkovní dění jim bylo naprosto šumák, což jsem nemohla pochopit.
Pak jsem se ocitla kdesi se svou babičkou, obyčejně mám s ní velmi krásné sny snad až na hranici nirvány, ale nyní mě vyděsila. Šli jsme společně zabíjet slepici. Hlavu jí usekla už na schodech. Na špalku pak odněkud vytáhla ještě naše současné morče a usekla mu zadek… a pak mu rozpárala záda seshora, hezky podél páteře. V tom snu jsem musela brečet, vzlykat, řvát… byla jsem neskonale zoufalá.!!!
Naše morče jménem Bléka, s useknutým zadečkem se na mě ještě dívalo a zašmudlalo čumáčkem naprosto stejně jako když čmuchají nějakou dobrotu!!!!
Se divím, že jsem z toho snu neřvala hrůzou. Netušila jsem, jak tak dobrotivá osoba tohle může udělat a jak to vysvětlím synovi, jež ty morčata miluje! Jeho malá Bléka!
Sen končil tím, že jsem ty dva viděla stažený v kýblu s vodou… nahaté kuře a nahaté morče připravené ke kuchyňské úpravě.
Pak tam byl ještě dovětek v tom smyslu, že jsem opět jela vlakem, ale po silnici, nešlo mi do hlavy, jak může vlak jezdit po silnici. Nicméně jsem byla jediná, kdo se nad tím pozastavoval. A opět ty bomby v povzdálí… bylo mi zoufale.
Hrozně zoufale, cítila jsem příšernou bezmoc na tím vším zlem kolem a nemožnost s tím cokoliv udělat. Ráno jsem tipovala na nějakou nehezkou mečovou kartu, a kdesi v duši jsem tipovala ale na něco jiného… a pak jsem zůstala jako přikovaná, když tam byl - vážně - asi taky tušíte…
The Devil (Ďábel) Prožila jsem si Ďábla…
Tak nevím, mám mít odvahu k podobnému snění do třetice???
S předsevzetím, že si na třetí noc sama a dobrovolně vyberu Milence nebo něco podobně pozitivního jsem moc nepochodila. Přestěhovala jsem místo svého spánku, a tak jsem nepovažovala spaní za natolik fajnové, abych si byla 100% jista. Na novém místě se mi spalo dobře a když už jsem si říkala, že bych mohla, snědla jsem já blb na noc trochu jarní cibulky. To mi fakt nedělá na spaní dobře, takže opět odloženo.
Měsíční proměny dotřetice
Dva dny do úplňku… takže do třetice. Za svitu měsíce jsem usínala poněkud nesoustředeně, a tak i proto si možná nepamatuju konkrétní podobu snu. Byla to změť dlouhé nitě událostí, kterou jsem si matně pamatovala po probuzení, ovšem s každou reálnou myšlenkou noční zážitek odcházel do hlubin zapomnění. Říkala jsem si, podivný….připadala jsem si v těch snech sama, nejistá… Napadl mě Poustevník, ovšem pohled pod polštář ukázal, že šlo o...
...Měsíc. Jediná jistota je změna. Asi jo, asi ten pocit byl měsíční… důležité je, že i tak jsem se cítila jistě a bezpečně, že ty okolnosti, které v tom snu probíhaly byly sice nepříjemné, ale té neochvějné vnitřní jistoty se nedotýkaly. Zvláštní…
Tak nevím, byl to zvláštní pokus, co říkáte???
Renata

... že je nám zima? V Rusku jsou na tom "líp"...

9. října 2011 v 21:24 | čajovna |  Zajímavosti, perličky, blbůstky
A jeden předzimní.....
Přijede chlap z Ruska, a hned se ho ptají: "Hele, vy prej tam máte mrazy až 60 stupňů?"
- "To je blbost! Máme tam tak mínus 20, vloni byl velký mráz, a to bylo mínus 24 stupňů..."
"Ale vždyť ve zprávách ukazují ty zasněžený ulice..."
"Jó, ty myslíš venku..."

90. Velká pardubická - 1980 - vítěz Simon

8. října 2011 v 0:19 | čajovna
naprosto šílený Taxis, ale nikomu se nic nestalo, jen to hrůzostrašně vypadá.
Hezké historické video...a vzpomínka na ročník, při kterém mi bylo 1,5 roku - neuvěřitelné....


Hazard při Velké pardubické, aneb fajn hra na Popelkách.....

7. října 2011 v 23:07 | čajovna
Na Popelkách je zajímavá soutěž při příležitosti Velké pardubické.
Darujte a vyhrávejte...


Hezký příběh z e-mailu, aneb k zamyšlení nejen nad čajem...

6. října 2011 v 22:08 | čajovna |  Duchovní okénko
Jednou, když jsem byl nováčkem na High School, uviděl jsem kluka z naší třídy, který šel ze školy domů. Jmenoval se Kyle. Vypadalo to, že nese domů všechny své učebnice. Myslel jsem si: "Kdo by odnášel v pátek všechny knížky? Musí to být pěkný trouba!" Já měl naplánovaný celý víkend - párty a fotbalový zápas s přáteli na zítřejší odpoledne...

Pokrčil jsem rameny a šel dál. Jak tak jdu, uviděl jsem bandu kluků co utíkali jeho směrem. Běželi na něj! Vytrhli mu knížky z rukou, podrazili nohy tak, že přistál v blátě. Jeho brýle odlítly a viděl jsem je dopadnout do trávy asi 10 stop od něj.

Podíval se na mě a já uviděl ten strašný smutek v jeho očích. Rvalo mi to srdce. Přiběhl jsem mu na pomoc a jak se plazil a hledal brýle, uviděl jsem v jeho očích slzy. Podal jsem mu je a řekl: "Tihle kluci jsou hajzlové, neumí se normálně chovat!"

Podíval se na mě, řekl: "Díky!" a na jeho tváři se objevil úsměv. Byl to jeden z těch úsměvů, co projevují skutečnou vděčnost. Pomohl jsem mu sebrat knížky a zeptal se, kde bydlí. Ukázalo se, že nedaleko mě. Ptal jsem se proč jsem ho nikdy předtím nepotkal. Prý chodil na soukromou školu. /Nikdy dřív bych se nedal dohromady s klukem ze soukromé školy..!"/

Nesl jsem mu pár knížek a celou cestu jsme si povídali. Ukázalo se, že je to prima kluk. Ptal jsem se, zda si nechce zítra zahrát fotbal. Prý "jo!" Celý víkend jsme byli spolu venku a já poznal Kylea víc a oblíbil si ho. I mí přátelé ho "vzali"... V pondělí ráno tu byl Kyle s hromadou knížek zpátky. Zastavil jsem ho a se smíchem řekl, že bude mít dobré svaly z těch knížek. Jen se smál a polovinu knížek mi naložil. Během čtyř let jsme se stali nejlepšími přáteli... Poslední rok jsme přemýšleli o nějaké střední škole.

Kyle se rozhodl pro Georgetown a já půjdu na Duke. Věděl jsem, že vždycky budeme přáteli a ty míle nebudou žádným problémem. On se chtěl stát lékařem a já hodlal využít stipendia na práci kolem fotbalu. Kyle byl premiantem třídy, tedy si musel připravit proslov na závěrečnou slavnost školy. Zlobil jsem ho, že si zamachruje, ale byl jsem rád, že to nemusím být já tam nahoře a mluvit. Závěrečný den byl tady. Viděl jsem Kylea, vypadal skvěle! Byl jeden z těch kluků, který dospěl a našel se během let na High School. Zesílil a moc mu slušely brýle. Měl víc děvčat než já, všechny ho milovaly, až jsem někdy žárlil. Dnes byl ten den!

Viděl jsem, jak je nervózní z proslovu, tak jsem šel za ním, poplácal ho po zádech a řekl: "Hej, chlape, budeš dobrej!" Podíval se na mě tím vděčným pohledem, usmál se a "Díky!" - řekl. Začátek proslovu měl za sebou, odkašlal si a pokračoval:

"Závěr školy je čas, abychom poděkovali všem, co nám pomohli přes tyto těžké roky. Rodičům, učitelům, sourozencům, možná trenérovi, ale hlavně přátelům. Jsem tady, abych vám všem, kteří jste něčí přítel, řekl, že být někomu přítelem, to je ten největší dárek, který můžete někomu dát! Řeknu vám příběh..."

Díval jsem se nevěřícně na svého přítele, když začal vyprávět o dni, kdy jsme se poprvé potkali. Plánoval, že se o víkendu zabije. Mluvil o tom, jak si vyklidil školní skříňku, aby jeho máma s tím neměla později starosti a nesl si věci domů. S vážností se na mě podíval a malinko se usmál:

"Díky Bohu jsem potkal přítele. Ten mě zachránil od mého nevysloveného rozhodnutí...!"

Slyšel jsem to zděšení v davu, když ten příjemný a populární kluk nám řekl vše o svém nejslabším životním momentu. Viděl jsem jeho mámu a tátu, jak se na mě dívají s vděčností v očích. Dodnes si neuvědomuji hloubku svého činu. Nikdy nepodceňujte sílu okamžiku. Jedním jediným gestem můžete změnit život člověka. Někdy k lepšímu a taky občas k horšímu. Bůh nás vložil do života toho druhého, abychom někdy zasáhli. Hledejte Boha v přátelích!

Velká pardubická 1987 - první vítězství Železníka

5. října 2011 v 11:20 | čajovna
P.S. I přes pády, jež vypadají někdy hrůzostrašně, hlavně ten chuděra na zahrádkách... se nikomu nic nestalo, koníček byl už asi jen unavený a nechtělo se mu hned vstávat...

Velká pardubická - video pro Marka Stromského

3. října 2011 v 15:36 | čajovna
neuvěřitelný smolař... Marek Stromský... loni měl vítězství zase na dosah....
Ale video je krásné, hudba i obrázky a sekvence videa, stojí za shlédnutí čistě jen z uměleckého hlediska..


Život je boj? Ne...

2. října 2011 v 7:31 | čajovna |  Duchovní okénko
Život je boj, tak ahoj...
Tak zněl jeden z duchaplných příspěvků v mém památníčku...

A vlastně dost často kolem sebe slýcháme, že život je už holt takovej, musíme se s tím či oním smířit a život je vlastně boj, pořád proti něčemu bojujeme, s něčím se smiřujeme, něčemu přinášíme oběti a něco překusujeme.
Nejsou to zrovna úžasné vyhlídky a při pohledu na moje děti mě jímá úzkost z toho, že v TAKOVÝMHLE světě mají žít a bojovat, překusovat a obětovat???
To fakt nechci!!!
Nebo vy ano?
A tak se mi zalíbil jakýsi názor na duchovních stránkách, který právě tento slogan, že život je nikdy nekončící boj, vyvracel jako něco, co nám bylo společností a výchovou naimplantováno do hlavy a tento přístup nám, našim tělům i duším škodí...
Pokud budeme život a jeho překážky brát nikoliv jako boj, ale jako získávání zkušeností všeho druhu, mnohé se změní.
Možná časem i navenek, že k nám osud bude přívětivější.
Ale nevím, prý to tak funguje, ale nemůžu osobně potvrdit.
Jedno se ale s tímto přístupem, který se mi čas od času zadaří, změní.
Přestanete se cítit obětí toho či onoho. Získáte nadhled a povznesete se nad těžkosti každodenního bytí. Je to pracovní a životní lekce, něco se musíte prostřednictvím toho, co se vám děje, naučit, vždy je třeba se zastavit, když je ouvej a říci si, co mi to má říct? Jaké mám další možnosti?
A nebát se podívat také dál než na špičku svého nosu a podívat se do okolí, třeba tam někde je pomocná ruka, ani o ní nevíte...