Třetí povídání o lásce a víře...

31. března 2011 v 2:05 | Světluška |  Duchovní okénko
Druhý velice hluboký a fascinující zážitek, stejný a přece jiný jsem měla opět v mezičase mezi dnem a nocí - v době kdy něco již skončilo ale to nové ještě naplno nezačalo - v době kdy již není temná noc ale ještě naplno nesvítí slunce.
Ráno dne 8.11.2010 jsem zažila toto:

Můj první hluboký duchovní zážitek byl tak silný a naplňující že jsem toužila prožít jej znovu. A to se mi také vlastně stalo, ale trochu jinak než jsem očekávala. Prožila jsem něco podobného a přitom jiného a prožila jsem to velice hluboce a intenzivně. Tentokrát jsem se tomu totiž již zcela odevzdala, nebála jsem se, nebránila se tomu a zcela se do toho prožitku ponořila…
Začalo to opět modlitbou. V jejím průběhu jsem opět ucítila mezi svými dlaněmi ono nádherné hřejivé teplo, dlaně mi začaly vibrovat a já jsem se tomu zcela poddala. Tentokrát jsem se tomu již úplně odevzdala, už jsem se nebála a ponořila se opravdu hodně do hloubky…
Přestala jsem ovládat své tělo. Jako by jej nyní řídila mnohem vyšší síla než je má mysl…

Moje stále ještě sepnuté dlaně mi nejprve začaly vibrovat tak jako tomu bylo poprvé. Celé moje tělo se dalo do houpavého pohybu, jako svíce, ve směru zepředu dozadu a naopak a při každém dalším zhoupnutí to bylo silnější a intenzivnější, houpala jsem se jako kyvadlo hodin - snad jako symbol času… postupně jsem si stoupala víc a víc na špičky a vytahovala se celá jakoby nahoru - cítila jsem to jako růst.
Pak se ten pohyb zastavil, a moje stále ještě sepnuté dlaně se postupně začaly od sebe oddělovat. Nahoře byly konečky prstů stále spojené ale dole se začaly pomaličku rozevírat aniž by se prsty rozpojily, uvnitř v prostoru mezi mými dlaněmi začalo vznikat takové jakoby okénko ve tvaru převráceného srdce se špičkou nahoře, dlaně tvořily takovou jakoby stříšku.
Pak se rozpojily nejdříve palce a rozevírání dlaní které se stále ještě dotýkaly konečky ostatních prstů pomaličku pokračovalo až jsem měla dlaně v rovině a postupně se přestaly úplně dotýkat…
Ucítila jsem obrovský proud energie zezdola… jakoby ze země, z matky Země ze které všichni pocházíme….
Moje ruce kroužily nad zemí a jakoby hladily matičku Zemi a ona k nim vysílala svou energii…
Ale to je jen začátek! Pak jsem prožila něco fascinujícího: prožila jsem Zrození - od počátku až do konce. Cítila jsem se jako těhotná žena, cítila jsem jak mi jakoby roste a nafukuje se břicho, tlak zevnitř, to jak se moje kůže napíná, tlak na vnitřní orgány hlavně plíce, prostě to co zažívá těhotná žena postupně během 9 měsíců těhotenství jak dítě uvnitř jejího těla roste víc a víc a postupně vytlačuje její orgány z jejich původních míst. Těžko se mi dýchalo tak jako to bývá ke konci těhotenství, prostě vše…
Pak jsem prožila porod: cítila jsem porodní bolesti, celé moje tělo se pohybovalo jako bych doopravdy rodila, cítila jsem i bolesti v zádech, vše bylo tak reálné a skutečné v hloubce a síle prožitku…
Poté mi bylo dovoleno spatřit i opačnou stranu mince: druhý protipól Zrození kterým je Smrt…
Bylo to na jednu stranu až mrazivé, ale necítila jsem strach, spíše jsem byla fascinována hloubkou prožitku…
Cítila jsem jak se moje ruce a prsty jakoby natahují, jakoby se moje duše uvnitř mého těla cítila už příliš svázaná a začala se drát ven napovrch a chtěla vystoupit skrze něj ven…
Cítila jsem jak se postupně dostávám do jakési jakoby křeče, tedy moje tělo, celé bylo takové velice napjaté a na svých rukách jsem viděla to jak najednou jsou jiné: takové jakoby delší, štíhlejší a začaly mi úplně vystupovat žíly na rukách. Jak říkám bylo to až děsivé - ale necítila jsem hrůzu, cítila jsem se spíše jako nezúčastněný pozorovatel který zvnějšku pozoruje co se děje. Jako bych byla mimo své tělo…
Celé poselství tohoto druhého prožitku by se dalo shrnout do věty Z prachu země jsi vzešel a v něj se také obrátíš… v ni se navrátíš…
Chtěla jsem se dostat zpět, ale nešlo to, neovládala jsem své tělo….
Vzbudil se mi malý synek, plakal a já se nemohla pohnout. Nedokázala jsem pohnout ani prsty, nic, mé tělo nereagovalo na pokyny mé mysli.
Prosila jsem o to ať mne propustí, že musím k malému, že mne potřebuje -
a nakonec se tak stalo…
Byl to tak neskutečný prožitek! Cítila jsem se potom opět velice naplněně, měla jsem pocit jako bych tím co mi bylo dovoleno spatřit dostala obrovský dar a načerpala jsem obrovskou sílu…
A dcerka přijela ze školky toho dne s tímto obrázkem:
Vysoký vánoční stromek, na jeho špici nádherná zářící hvězda a pod ním jeden obrovský dar a nad ním H - prý je to veliký dar pro mne…
Tak jsem se ten den také cítila, jako bych dostala obrovský dar…
A druhý obrázek z toho dne:
Opět já, tentokrát prý jako princezna, mám na sobě fialové šaty a celý obrázek je olemovaný modrým rámečkem (zvláštní že právě tyto barvy jsem viděla již při svém první duchovním zážitku).
Mám opět roztažené ruce jako bych se chystala vzlétnout a připomínají křídla…
Nad vším opět zářící slunce…
Večer toho dne pak namalovala ještě podobný obrázek na kterém je tentokrát prý i ona, já mám opět šaty fialové, ona modré.. obě se usmíváme a máme obě rozpažené ruce ve tvaru křídel (jinak běžně maluje postavy již zcela reálně, ruce vypadají opravdu jako ruce, maluje velmi hezky na svůj věk a moc ráda).
U každé z nás je dáreček.. já mám fialový stejně jako šaty které mám na sobě, ona modrý. Jsme u vánočního stromku, který je tentokrát ale takový zvláštní, roztažený hodně do šířky. Na jeho vrcholu září 2 modré svíce a dvě žluté svíce a úplně nahoře opět žlutá zářící hvězda.
To je zatím vše. Těším se a na jednu stranu mne až trochu mrazí z toho co přijde dál, co bude následovat… a vím že něco zásadního následovat bude, cítím to…
Jakoby moje dosavadní prožitky symbolizovaly 4 živly, které vládnou našemu hmotnému světu tak jak jej známe a všechny dovedou život dávat i brát…
První byl oheň, který hřeje i pálí…životodárné Slunce bez kterého by nemohl být život na zemi tak jak ho známe ale které může velmi snadno i veškerý život v této formě a celou naši planetu zničit.
Druhá matka Země, ze které všichni pocházíme a do které se také vrátíme… Prach jsi a v prach se obrátíš…
Zbývá zřejmě ještě Voda a Vzduch - k dosažení kompletnosti, celistvosti, úplnosti…
Kladu si otázku, co nastane až se tyto 4 živly spojí?
Někde hluboko v sobě slyším něco jako "až voda bude hořet plamenem" ale zbytek se ztrácí. Neslyším ještě jasně slova… Nevím co bude dál…
Ale mám vnitřní hluboký pocit že nepůjde o nic zlého, spíše naopak…
Pokračování příště… sama dopředu nevím kdy bude, kdy budou následovat další zjevení a hluboké prožitky na duchovní úrovni…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 31. března 2011 v 9:37 | Reagovat

Nevím, co na ty prožitky říct, nejsem si jimi na 100% jistá a ty mi jejich pozadí nevysvětlíš, zmínila jsi se, že Světluška nejsi ty.
Hezký den. :-))

2 Maruš-Fukčarinka Maruš-Fukčarinka | Web | 31. března 2011 v 23:18 | Reagovat

Na mě je tu moc tajemna a všeho moc škodí....

3 Renata Renata | Web | 1. dubna 2011 v 14:14 | Reagovat

[1]: Jaruško, nejsem autorkou... ale autorku znám osobně, nevycházela jsem z údivu, když mi je tenkrát čerstvě líčila...

[2]: není to přesně to, co bych si taky přála prožívat, moje duchovní cesta vede trošku jinak, ale věřím tomu, že pro někoho je možná tahle cesta. A tak vím, že nést na bedrech tyhle schopnosti není lehké....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama