Druhé povídání o lásce a víře od Světlušky

24. března 2011 v 2:03 | Světluška |  Duchovní okénko
Od onoho zážitku dne 6.11.2010 o kterém jako by se v mém životě začalo vše obracet k lepšímu. Jsem svědkem či účastníkem zázraků které Bůh může vykonat a koná pro každého z nás kdo se k němu obrátí s upřímnou motlitbou, pokorou a odevzdaností se jeho vůli…
Opravdová Láska s velkým L… to je podle mne pravá podstata Boha…
Láska která sídlí v srdcích každého z nás…. V každém z nás je jeho kousíček.. Skutečně jsme byli stvořeni k Jeho obrazu, jsme Boží stvoření, byli jsme stvořeni k jeho obrazu, Bůh skutečně JE živý… a jeho přítomnost může pocítit každý z nás, jen tomu musíme být otevření…
ON je skutečně všemocný….

VÍRA - LÁSKA… proto ten název… tak by se vlastně ve stručnosti dalo shrnout mé poznání…
A LÁSKA JE SÍLA KTERÁ DOSLOVA DOKÁŽE POHNOUT SVĚTEM…
B Ů H TO JE LÁSKA V TOM NEJHLUBŠÍM SLOVA SMYSLU…
OPRAVDOVÁ A BEZPODMÍNEČNÁ, VŠEOBJÍMAJÍCÍ, NAPLŇUJÍCÍ A NIKDY NEKONČÍCÍ …
LÁSKA KTERÁ DÁVÁ A NIC ZA TO NECHCE ZPĚT.. jen víru v ní …vyžaduje od nás jen trochu pokory a důvěry…

LÁSKA KTERÁ ODPOUŠTÍ A PŘIJÍMÁ DRUHÉHO CELÉHO - TAKOVÝ JAKÝ JE - I SE VŠEMI JEHO CHYBAMI
LÁSKA JE TEN NEJVĚTŠÍ DAR…
Toto ale byl jen první z mých prožitků… jako by se nastartoval toho dne určitý proces, otevřely se dveře do neznáma…ale od toho dne se změnilo snad úplně vše co mne dosud trápilo a to co se nezměnilo na to se zase změnil můj pohled…
Nejvíce jsem se asi změnila já sama…
Jakoby do mého života toho rána vstoupilo světlo které mi nyní svítí na cestu, které mne vyvedlo z temnoty… a já se nyní koupu a hřeji v jeho paprscích a nastavuji mu tvář…
Ten prožitek který jsem Vám popsala již výše byl tak hluboký a naplňující, tak překrásný, že jsem ho chtěla zažívat znovu a znovu. Chtěla jsem se vrátit do onoho tak zvláštního a nádherného stavu mysli, nebo jak to nazvat…
Modlila jsem se od toho dne každé ráno před či při slunku východu a večer když jsem šla spát a děkovala z celého srdce Bohu za vše co pro mne činí a ji učinil. Ne nějakými vyumělkovanými slovy, ne motlitbami které kdosi vymyslel, ale svými vlastními slovy která mi přicházela na mysl, která vycházela z mého srdce…
Asi bych měla uvést ještě něco ke mně: Byla jsem jako dítě jako mnoho z nás pokřtěna, ale nebyla jsem vychovávána ve víře. Musela jsem se "najít" jak se říká. Uvěřila jsem a i svoje manželství jsem uzavřela před očima našeho Pána - bylo mi dopřáno přijmout tuto svátost, kterou je svátost manželství.
Svůj manželský slib který jsem dala v chrámu Páně a před Bohem jsem rozhodně nebrala na lehkou váhu. Vše co jsem řekla jsem myslela skutečně z hloubi srdce a upřímně a dokázala bych jej znovu odříkat kdykoli i nyní, i když je to pěkných pár let od doby kdy jsme se stali s mým tehdy ještě přítelem manžely - i kdybyste mne vzbudili třeba o půlnoci J.
Snad právě proto mi Bůh neodepřel svou pomoc když jsem se k němu obrátila s prosbou o pomoc při vážných problémech které nastaly v našem manželství..
Do celého obrázku zapadalo zcela přesně to že moje dcerka přesně v tu dobu začala kreslit velice zvláštní obrázky v kterých lze spatřovat jistou symboliku:
1. obrázek ještě před 6.11 - obálky - jakoby přicházející zprávy.. nad nimi je podkova - jakoby symbol štěstí a úplně nahoře pusinka - zřejmě symbolizující lásku…
2. obrázek - také ještě před tímto mým fascinujícím prožitkem - obrovský dům, který zaplňuje téměř celou stránku a před domem stojí prý táta. Jen on, nikdo jiný - nejsem tam ani já, ani dcerka, ani synek - jen táta, stojí tam tak sám. Když jsem se dcerky ptala proč je tam namalovaný jen tatínek tak mi řekla tohle: "Víš on je ten náš domek takový veliký a tak tam na nikoho jiného už nezbývá místo, nikdo jiný by se tam už nevešel" (i když fakticky by se na papír ještě určitě vešla min. další jedna osoba, ne-li více - na druhou stranu domu, ale ne vedle sebe, aby byli všichni spolu a pohromadě, to je fakt).
V tom zpětně spatřuji obrovskou symboliku - jako že zde jsou povýšeny hmotné hodnoty nad ty duchovní a pokud se něco nezmění tak tady nakonec zůstane zcela osamocen sám v tom velkém domě…
3. obrázek - DNE 6.11.2010 je asi nejvíce fascinující. Moje dcerka namalovala toto: hřbitov, hrob, ze hřbitova jedu na bílém koni prý já… a směřuji k vysoké věži, nad vším je nádherně rozesmáté slunce a já také přímo zářím, usmívá se mi pusa i oči J
Ten mne fascinuje nejvíc… tam je myslím symbolika zcela zřejmá a přesně vystihuje to co jsem ten den vnitřně prožila, tomu mému prožitku ráno, který se stručně dal vystihnout jako Smrt a Znovuzrození. Nebojte se konců, neboť vždy když končí něco nového začíná a Konec je teprve začátek…
Dcerka přitom o tom co prožívám vůbec nevěděla, tedy já jsem jí o tom nic neřekla, abych byla přesnější, ale je pravda že děti mají velmi dobrou intuici a vycítí mnohem víc nežli si myslíme. Zvláštní je že mně se to stalo ráno poté co ona odjela do školky a ona přijela ze školky a namalovala právě toto aniž bych jí cokoli řekla…
4. obrázek… opět velice krásný a silný, téhož dne, tj. 6.11.2010:
Uprostřed pole slunečnic stojím prý já, mám na sobě i slunečnicové šaty, opět jakoby celá zářím, usmívám se od ucha k uchu jak se říká J a smějí se mi i oči a moje ruce vypadají jako křídla. Nad vším je opět usměvavé a velice zářící (s dlouhými paprsky) slunce.
Přesně tak jsem se tehdy cítila, jako bych dostala křídla a mohla vzlétnout, stoupat vzhůru od všech přízemních záležitostí a malicherných problémů a získat tolik potřebný nadhled a odstup…
Neskutečně naplněná a šťastná, hřející se v paprscích slunce… na výsluní Lásky… obklopená krásou kterou jsem do té doby neviděla… jako bych do té doby byla slepá a teprve nyní jsem prozřela a naplno začala vnímat vše krásné kolem… krásu všeho co nás obklopuje, přírodu kolem nás které jsme součástí a se kterou bychom měli žít v souladu tak jako ostatně ve všem…
Měla by vládnout harmonie, o tu musíme usilovat…
5. obrázek - v pořadí třetí toho zázračného dne:
Tento obrázek není pro mne zcela čitelný, některé znaky nedovedu přečíst ale je velice zvláštní… úplně nahoře nad vším je velké červené srdce jako symbol lásky, která vše zastřešuje a je tou největší silou a darem zároveň…
Pod tím jsou 3 kruhy v jednom řádku a ve spodním další tři…
V horním řádku: v jednom z nich jsou hodiny… snad jakoby symbol toho že nyní nastal či nastává ten pravý čas, čas se naplnil, vše má svůj čas nebo tak něco v tom smyslu…
V jednom je 2 a dole pod ním jsou v kruhu 1 a 0, dvojka je nad nimi…snad jakoby symbol že každý z nás sám o sobě jsme 0, taková zrnka písku v poušti… a sám 1 je málo a 2 je mnohem víc… ta 2 stojí na jiné úrovni, nad tím…
Pak jsou tam kruhy s písmeny A a Z stojící každý na opačném konci papíru tak jako stojí na opačném konci abecedy - snad jakoby symbol celistvosti, začátku a konce či spíše konce a nového počátku (úplně vlevo je Z a úplně vpravo A).
Nahoře je ještě mráček., takový jakoby beránek - bílý, kudrnatý, ne černý temný mrak.
Obrázky jsou velice silné a myslím si že hodně vypovídající. Ne nadarmo se říká že malé děti mají ještě velmi silné napojení, které pak postupně ztrácejí a v dospělosti jej znovu musíme hledat. Ale ta cesta k tomu, abychom jej získali je otevřena každému z nás! Věřte tomu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 24. března 2011 v 10:25 | Reagovat

Víra je opravdu dar, nedá se ničím zasloužit, na nás je jen to, abychov ji s důvěrou a vděčností přijali. Zdá se to velmi jednoduché, ale není to tak. Chce to velkou dávku pokory a uvědomění si, že sami na svůj život nestačíme, je potřeba otevřít srdce a pozvat do něj Boha, když to uděláme, on to pozvání přijme a naše tvrdá kamenná srdce promění v nová, která jsou plná lásky a Jeho přítomnosti. :-)

2 Kateřina Kateřina | 24. března 2011 v 14:44 | Reagovat

poznat lásku, jež nic nechce zpět je v dnešní době velká vzácnost...

3 pavel pavel | Web | 24. března 2011 v 19:14 | Reagovat

Nevím jak si mám tvůj článek vysvětlit? Něco končí a něco u tebe začíná? Že bys procházela stejnou cestou jako já? :)

4 Maruš-Fukčarinka Maruš-Fukčarinka | Web | 26. března 2011 v 19:56 | Reagovat

Nevím proč ale je mě z toho smutno a moc.Možná snad z toho jak jsou děti až moc vnímavé.....

5 Renata Renata | Web | 27. března 2011 v 4:59 | Reagovat

[4]: a to je dobře nebo špatně? Uvažuju nad tím totiž taky...

[3]: článek není můj, ale v podstatě jsem na tom podobně, ale trošku jinou cestou...

6 Maruš-Fukčarinka Maruš-Fukčarinka | Web | 31. března 2011 v 0:48 | Reagovat

[5]: spíš z toho jak zbytečně zatěžují tu svoji hlavičku

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama