Dnešek si asi každý z nás užije po svém... pro někoho je důležitý kapr, pro jiného rozzářený stromeček a pro dalšího pohádka v televizi. A pro někoho procházka do lesa, pro jiného návštěva betlému a pro dalšího jen tu duchovní rozjímání...
Počkejte, co jsem to řekla?
Jen...
Jen duchovní rozjímání?
Není to právě to, co dělá tenhle sváteční čas tím krásným? Tedy samozřejmě pro toho, kdo tuto krásu v sobě objeví nebo ji přinejmenším chce objevit. Ono to totiž není jednoduché, jsme svíráni v konzumním pojetí vánočních svátků a dnes se štveme se salát, řízky a počítáme cukroví. A o svátcích jezdíme sem a tam na povinné návštěvy s povinnými dárky a celkový pocit je jaký?
Dokážete to uhodnout?
Únava...
Obrovská únava, ne snad fyzická, jako ta na duši.
Včera se mi dostalo do ruky cédéčko (tedy, poslouchala jsem ho už víckrát, ale asi včera všechno do sebe líp zapadlo), které bylo o duchovním významu vánoc (www.ranka.cz) a ta milá paní tam na své přednášce vyprávěla, jak se jeden rok na všechno vykašlala....úklid, salát, kapr... a jak je strašně fajn probrat sebe a své nitro - například tím,že budeme dávat dárky jen tomu, komu chceme - nikoliv i tomu, komu musíme.
Když se nebudeme stydět za to, že o Vánocích chceme být sami, protože o tom to je.
Nemusíme za každou cenu být někde - kdekoliv, ve skrumáži lidí - máme-li pocit, že chceme najít cestu k sobě, musíme ji hledat o samotě. Jinak nás okolí ruší...
Takže mám pro letošek trochu neobvyklé přání - cítíte-li se zralí na samotu, dopřejte si ji. Vánoce jsou o hledání ve svém nitru... dopřejte si tu chviličku pro sebe, krátkou procházku, zabarikádování se v koupelně ve vaně, chvilka s knížku - bude to cennější chvilka než ta, kterou strávíte honbou za krásnými chlebíčky, které stejně do zítra oschnou.
Jinak by mohlo oschout vaše srdce a to by byla škoda....
Tak pěkný dnešek Vám všem přeju...
Vendy | 
Na čem aktuálně pracuji:
Zde hledá 
Renatko, pod tvůj článek se podepisuji. Jsme svíráni a vláčeni konzumem a není z toho úniku. Očekává se od nás žen, že všechno zvládnem a my to opravdu zvládnem, ale ta opravdová krása Vánoc nám v tom spěchu uniká. A tak se snažíme najít potěšení v tom, že ty Vánoce klidu a pohody, vytvoříme pro ty ostatní a na to rozjímání si najdeme chviličku, až to bude všechno za námi. Jediné řešení je Renatko, utéct na tu horskou chatu ke krbu, jak jsi o ní před časem psala. :-))
Přeji Tobě a celé Tvé rodině, krásné Vánoce!! :-D