Listopad 2010

Craig Harper jako Boyzone v Britains Got Talent - skvělý!!!

29. listopadu 2010 v 3:33 | čajovna |  Zajímavosti, perličky, blbůstky
Tak na tohle se musíte podívat... Znáte chlapeckou skupinu (ryze pro holky), která se kdysi proslavila pod názvem Boyzone? Jejich největší hit byl například Words nebo No Matter What



a tenhle pán si v soutěži talentů v Británii střihnul celou tuto kapelu.
Nejenže jeho hlas má úžasnou variabilitu, ale jeho herecké vystoupení, se kterým se vžíval do jednotlivých členů romantické kapely pro dívky, bylo nezapomenutelné. Právem postoupil, i když to měl nahnuté...


a tady je v semifinále... gentleman, herec, šoumen...a dokonalý imitátor...


Hambatej bůček...

28. listopadu 2010 v 6:08 | čajovna |  Zajímavosti, perličky, blbůstky
Onehdá jsem vařila nějaký knedlo zelo vepř a dostal se mi do ruky zajímavý bůček...
Trošku hambatý, řekla bych...
hambatý bůček

Bosák a Táborský aneb debata v zákulisí...

27. listopadu 2010 v 21:24 | čajovna |  Zajímavosti, perličky, blbůstky
...pěkná, ostrá a pravdivá...
aneb, když si komentářoři zapomenou vypnout mikrofon na přestávku - nebo, když jim ho tedy někdo zapomene vypnout...

Ulice - 1569., 1570. díl - Thein novoroční úlet, aneb už nejsem panna...

27. listopadu 2010 v 0:08 | čajovna

Jak na Nový rok, tak po celý rok. Kdyby tohle rčení mělo opravdu platit, mnoha obyvatelům Ulice by bylo následujících tři sta šedesát pět dnů docela mizerně. Thee z toho, že si svoje "poprvé" prožila s klukem, který se jí nelíbí.

achjo....ale šla na to zkušeně, a hlavně s vervou...
Malá vzpomínka  na loňský Silvestr... když už se blíží ten další...

Každý žijeme ve své vlastní iluzi

26. listopadu 2010 v 0:13 | čajovna |  Duchovní okénko

d
Někdo uctívá Budhu, jiný věří na andělské bytosti, pro dalšího je hrdinou jeho duchovního světa Ježíš Kristus. Někdo uctívá jen sám sebe a svůj kariérní postup. Jiný věří na mimozemšťany, další věří v New Age a někdo žije se svým nitrem den ode dne… Někdo je dobrý, někdo je zlý. Ale i v dobrém je skryto zlo jako ta druhá mince, a ve zlém je i dobro jako druhá strana. Jsme jako mince. Máme každý jiné názory na svět, na
život a na jeho smysl a podstatu.
Propadla jsem hysterii a chtělo se mi brečet ve chvíli, kdy jsem se snad s určitou sadomasochistickou úchylkou, probírala několikero večerů stránkami plnými konspiračních teorií, budoucnosti, věštění a častokrát zla tak logicky odůvodňovaného, že z toho mrazilo. Proroci, chemtrails, jodovaná voda, jež lidi pomalu ale jistě mění v oživlé zombie, stejně tak záření z mobilů, zneužitý Teslův vynález a ovlivňování počasí i myslí lidí HAARPem… asi bych se musela zbláznit, kdybych to všechno přijala. A možná o to jde. Možná právě proto jsou lidé udržováni v nevědomosti, protože by se jinak zbláznili. Vnitřně, lítostí, žalem, nesdělitelnou silou bezmoci. Absolutní. A kvůli tomu asi nejsme… a jestli ano, radši tomu věřit nechci.

Jak se svléknout za 2 vteřiny

25. listopadu 2010 v 0:12 | čajovna |  Zajímavosti, perličky, blbůstky
Tak tohle kratičké video stojí za shlédnutí.
Takhle rychle  kdyby se vám milenec svlékl....uf, co vy na to?


ADVENTNÍ SOUTĚŽ O VÁNOČNÍ PŘÍBĚHY

23. listopadu 2010 v 8:47 | čajovna |  SOUTĚŽE
cédé
Dvě krásné malé knížečky s příběhy pro adventní rozjímání budou ve hře v této soutěži, která bude trvat pouhý týden.
Tuto  neděli začíná advent...
A moje otázka je úplně jednoduchá...
CO PRO VÁS ZNAMENÁ ADVENT?
Mohou to být čtyři svíčky na adventním věci, může to být pečení cukroví, ale třeba také čas k zastavení a rozjímání...
Napište mi své myšlenky, své úvahy, krátké i delší, napište mi, co se Vám honí před letošními Vánoci hlavou... na e-mail: cajovnaprozeny@centrum.cz  do konce listopadu. První prosincový den

se dva výherci  mohou těšit na tuto knížku.. jež vychází i v podobě zvukové a vydává ji nakladatelství Portál.
Pro vás jsou připraveny dvě knížky hezkého čtení, tak se hezky zamyslete, možná budete právě vy hezky odměněni...
A vy ostatní si budete moci přečíst alespoň recenzi na tuto krásnou knížku pro krátká milá čtení...

Dělená strava – kytičkový jídelníček na listopad

23. listopadu 2010 v 5:09 | čajovna |  Dělená strava podle SPLK

Snídaně, když nemáte hlad: vitakáva se sojovým nebo pohankovým mlékem, případně oslazená glukopurem nebo fruktózou.

Snídaně, když máte hlad: ovoce s vločkami a sušeným ovocem (slazené zapékané musli není vhodné, ale nechcete-li extra zhubnout, hřešit můžete)

Svačinka: chleba s medem

Oběd: Opečené brambory s česnekem a červená řepa k tomu…
dd
Svačinka: chleba slabě pomazaný rostlinným máslem a pěknou mističku kysaného zelí k tomu (já používám normální máslo, k rostlinným nemám důvěru, ale takový malý hřích nevadí)

Večeře: smažené bramboráky….mňam.

Jak správně vybrat podprsenku

22. listopadu 2010 v 15:38 | čajovna |  Domov
Aneb tentokrát téma ryze pro ženy...
Hezká reportáž o tom, kterak si většinou myslíme, že máme zcela jinou velikost podprsenky.
Pořadem provází velmi svérázná prodavačka, kterou bych si ráda sebou do obchodu vzala... já totiž taky silně tápu.... jak vidím, asi kupuju taky špatně.
A jak jste na tom vy, milé dámy?
a nabuzena a naladěna touto bodrou dámou jsem se u nás v perníkově vydala do jednoho podobně vypadajího obchodu. Byla tam i podobně vypadající dáma. Bingo!
Řekla jsem si a svěřila se jí, jaký jsem trdlo a neznám svou velikost. Dostala jsem pokyn rozepnout si bundu načež na mě koukla a řekla 75B na víc to nevidím...
Ale mě to většinou škrtí na objem... namítám nad 75tkou...
To není možný... a vyndala mi troje 75B... a zahnala mě do kabinky. Ani mě neměřila...
Dvě mě škrtily, jedna ne, ale ta zase měla velký košíčky...
Říkám to milé paní prodavačce a ona že to není možný a ať si vyzkouším ještě tu jednu a zapnu SI JÍ NA POSLEDNÍ PATENTEK. To by mě vážně nenapadlo!!  chápete to?
Přesto asi měla pravdu, či co, dalo se to v ní vydržet, tak nějak jsem se zavrtěla a docela mi sedla...vzhledem k její (ne) píli a činorodosti jsem prostě neměla odvahu si jí nekoupit.
A jsem spokojená, je z kvalitního materiálu, jemná, a možná ta nejlepší, jakou jsem kdy měla...
Mám-li ovšem 75B, nejsem přesvědčena... Holt nejsem ten podprsenkový tip a v tomhle obchodě mě zas pár let nikdo nevidí.
Sdílím názor jedné mé známé, jež nesnáší kostice a tudíž nosí zásadně sportovní, nebo naostro.  Jenže někdy je ta normální podprsenka nutná.
A tak jsem ještě vystrašila onu paní tím, že jsem po ní chtěla případně něco sportovního bez kostic. Předložila mě dvě příšerné s průduchy a několikero bez výplní a vycpávek (nevím proč mi pořád cpala push-upky... prý jsou děsně v kurzu...) a několikero s kosticemi, přičemž jsem už neměla srdce jí upozornit, že jsem chtěla BEZ KOSTIC!!!!
A tak jsem odešla s touhou potkat někdy tuhle paní z videa, aby mi konečně někdo poradil...

Trailer - krása steeplechase, tentokrát z Liverpoolu

21. listopadu 2010 v 0:43 | čajovna
Grand national, neboli Velká liverpoolská, tak tento dostih možná znáte, zajímáte-li se o dostihový sport. Oproti českým závodištím a Pardubicím zvlášť se vyznačuje ryze steeplechase tratí, tedy bez oranic a překážky jsou naprosto jiné. Zatímco u nás máme živé ploty, v Anglii se běhá přes překážky vytvořené tvrdými kůly a chvojím...
Tohle je nádherná zpomalená studie s krásnou hudbou, při které důkladně vidíte nádheru koňských skoků a jejich odhodlání...


Španělská volební agitka - aneb u urny může být děsně vzrušivo :-)))

20. listopadu 2010 v 6:37 | čajovna |  Zajímavosti, perličky, blbůstky
Tento volební spot vyvolal ve Španělská pohoršení...
U těchto voleb prý bude těžké zažít orgasmus, tvrdí jeden z kandidátů a to i přesto, když budete volit právě jeho...

Já si myslím, že když už nic jiného, je to nápadité a kdoví, ten nápad možná někoho přivede k volbám, když už věříme, že v coca-cole je něco navíc, když věříme, že prací prášek vypere dočista dočista, třeba někteří jedinci uvěří i tomu, že ve volební místnosti se jim přihodí to, co této slečně...
Mimochodem, nápad úžasný a slečna hraje naprosto fantasticky...


Tipy na zajímavé stránky nejen pro maminky - ale třeba i babičky

20. listopadu 2010 v 4:36 | čajovna |  Zajímavosti, perličky, blbůstky
Protože sem chodí hodně maminek, ale také babiček, nabízím vám dnes výsledky mého pátrání po zajímavých webech nejen pro maminky, i když hlavně pro ně.

Tenkrát jsem tyto výsledky prakticky nevyužila a asi ani již nevyužiji, ale přijde mi škoda tento materiál jen tak zahodit.

Takže? Znáte některé uvedené časopisy a weby? Chodíte na ně?

Helena Šmahelová: Žena roku 1900

19. listopadu 2010 v 0:11 | čajovna |  Rostlinstvo


Knížka, která je již téměř čtvrtstoletí stará rozhodně nezaslouží být zasunuta na dně knihovničky.
V roce 1983 vydal Československý spisovatel v edici "Knihovna lidové četby" zajímavou knihu Heleny Šmahelové, vlastně snad jednu z  nejlepších - Žena roku 1900.

Příběh je jímavou autobiografií života Růženy Halské, které je v roce 1900 krásných osmnáct let, doba je zvláštní, tento přelom století je přijímán s rozpaky, strachem a krásnými nadějemi.

Příběh začíná dětstvím hlavní hrdinky, které nebylo vůbec idylické, plné těžkostí pro tehdejší dobu typických a navíc ještě naplněné spoustou vlastních stínů a obav. Autorka vykresluje její přátelství s kamarádkou z dětství, jak sílí, jak se vyvíjí, jak do něj zasahuje rodina této její přítelkyně, která je na společenském žebříčku výš. A hlavně jak se v dospělosti tento vztah mění do zcela jiných dimenzí. Dospělost klepala dívkám na dveře již v pouhých patnácti letech….Zajímavé je, že tehdy byly ženy v 26-30 letech již považovány za ženy středního věku, zestárlé a téměř na konci opravdového života.
Hlavní hrdinka má těžký život, lásky ji potkávají, opouštějí a možná na tehdejší vkus mění partnery až příliš rychle, udržuje mimomanželské vztahy.
Helena Šmahelová velmi umě popisuje tuto dobu na přelomu minulých století. Je to doba obtížná, plná předsudků a přísných morálních pravidel, která nedbají na lidské city a možná právě proto za tím vším jen touha "za trochu lásky jít světa kraj."
Kniha je popisem mnoha let, které s Růženou Halskou prožíváme a popis okolní přírody, rozkvetlých stromů či vonícího počasí, deštivých dnů a mrazivých bleděmodrých rán je oživením, které nám pomůže se více vcítit do děje. Vlastně se nám před očima odehrává velmi věrný film, plný emocí, který vzbuzuje pocit, že v té době opravdu žijeme.

Příběh vypráví jen hlavní hrdinka, příběh není tříštěn rozvíjením osudů jiných postav, o ostatních se dozvídáme jen očima Růženy. Je navíc sužována tuberkulózou, ale bojuje statečně…Jak se cítí matka dospívající dcery, které je pouhých 42 let a ví, že umírá….?

"Byla bych se ráda dozvěděla, což se už nedovím, jak udělala první externí zkoušky na gymnáziu, byla bych ji ráda provázela jako pouhý bezmocný stín, až zůstane sama.
Netlovi se smilují nad sirotkem. Také František ji neopustí a kdo ví? Jsou tu Halští. Jako každý mladý člověk bude mít tolik přirozených nesnází a tolik překvapujících radostí, tolik bude zaměstnaná vlastním životem, že se snadno utěší. Mladičké zdravé bytosti nezbude čas na zdlouhavé truchlení. Stanu se pouhým stínem v její mysli, stínem, o němž bude uvažovat, až sama zestárne a bude mít čas vracet se k svému mládí…
" tolik Helena Šmahelová.

V medailonku v závěru knížky se dozvídáme, že v hrubých základech je příběh Růženy Halské příběhem matky Heleny Šmahelové, jejíž zážitky zpracovávala z jejího deníku.
Snad právě to umožňuje nadhled, autentičnost celého příběhu a jisté poměřování tehdejší doby s naší. Růžena Halská se vidí nekriticky, tak, jako sama sebe viděla maminka autorky, dělá chyby, trpí, je šťastná…čtenář má šanci ji soudit za její chování. Lze ji obdivovat, kritizovat i chválit.
Je její těžký život její vina? To je otázka, která musí napadnout každého po přečtení Ženy roku 1900. Je snad vinna doba plná předsudků?

A kolik je v příběhu pravdy? Na tuto otázku lze nalézt odpověď v knize stejné autorky Vzpomínky na Jaromíra Johna, která vyšla v roce 1979.

Kdo ví? Třeba už někdo dnes chystá knížku o Ženě roku 2000 a naši budoucí pravnuci ji jednou budou dychtivě číst a nesmírně se divit dnešnímu světu.
Dnes vám jen můžu zaručit, že vždy, když čtení tohoto románu přerušíte, budete si připadat jako probuzeni ze zvláštního sna….tak umě napsaná je to kniha.

Faithless - desetiminutová verze Salva mea aneb extáze i bez drog...

18. listopadu 2010 v 14:35 | čajovna |  Hudba mého srdce....
... vzpomínka na časy dávno minulé a pro mě ještě hodně mladé... a tohle bylo synonymem pro stavy až změněného vědomí...vida, někdy nepotřebujete extázi, perník nebo trávu, stačí trocha klidu a tohle na plný koule!!!!


Pavol Habera: Láska, necestuj tym vlakom

17. listopadu 2010 v 0:11 | čajovna |  Hudba mého srdce....
Jedna vzpomínková na HITparádu a na překrásnou písničku... vzpomínka na Haberovy dlouhé vlasy...


Vidíte po letech v té písničce odraz tehdejší doby?
Módu, atmosféru, styl klipu?

Dělená strava – zvířátkový jídelníček na listopad

15. listopadu 2010 v 0:06 | čajovna |  Dělená strava podle SPLK

Snídaně, když nemáte hlad: vitakáva s mlékem, případně oslazená glukopurem nebo fruktózou.

Snídaně, když máte hlad: vajíčka se slaninou hezky opečená a položená na plátky uzeného sýra a obložené rajčátky či jinou zeleninou
děl

Svačina: kousek dobroučkého poctivého suchého salámku a okurky (ledový salát k tomu taky parádně chutná)

Oběd: Zapečené maso se smetanou - jakékoliv a k tomu nakrájená rajčátka, okurky nebo jiná zeleninka…

Svačinka: bílý jogurt oslazený medem, máte-li málo, pak hrst oříšků nebo slunečnicová semínka na zobání

Večeře: sýr mozarella s rajčaty a k tomu dobroučké kakao slazené glukopurem jako mlsku.

Michal Nesvadba: Pohádky o dveřích

14. listopadu 2010 v 0:38 | čajovna |  Knížky pro děti

pohádky o dveřích
"Asi málokdo si umí, holky a kluci, představit, že by dveře samy od sebe mohly chodit, běhat, mluvit nebo létat. Ale proč ne?"

Ano, proč ne? Tak tento úvod této Michalovy nové knížky je snad dostatečnou předzvěstí věcí příštích. Dozvíte se také, že touto knihou si Michal Nesvadba tak trochu splnil jeden dávný sen a kdo všechno mu s ním pomáhal. A děti budou zajímat příběhy… Ajka, malá blonďatá holčička si totiž koupila nové dveře. Zprvu se stalo to, že jí cestou domů s dveřmi bolely nohy a tak jí dveře vzaly do náruče a odnesly jí domů. Z toho nutně muselo vzniknout kamarádství.

V knížce se střídají kratičké komiksové příběhy, které mají ten správný spád a děj, takže nenudí. O jejich výtvarné ztvárnění se postarala Jaroslava Nesvadbová, takže v nich poznáte, i když styl je podobný, leč trošku a nezaměnitelně odlišný, nesmrtelné kresby Miloše Nesvadby.

Kromě komiksových příběhů tu jsou příběhy psané, krásné texty, ve kterých ihned od prvních řádků ucítíte tu naivitu a žádostivost dětského světa. Tu jednoduchost a ten úžas nad obyčejnými věcmi. Bodejť ne, vždyť pohádky o dveřích nemohou být složité a mít skryté významy. I když… hluboké skryté významy tu asi opravdu nehledejte, ale takové malé, trošku zašantročené, ty určitě.

Michal Viewegh: Případ nevěrné Kláry

13. listopadu 2010 v 0:45 | čajovna |  Knížky pro ostatní
Tahle knížka se svým formátem i obsahem hodí do hotelového pokoje někde na riviéře nebo kdekoliv, kde nebudete spěchat a budete se chtít pobavit a zároveň občas podumat nad nějakým závažným lidským tématem.
Filmové zpracování jsem neviděla... a k mému dobru. Film se totiž podle kritiků vůbec nepodařil a své výhrady k němu měl i sám autor Michal Viewegh, který, zdá se, další zfimovaná dílka už měl více ve svých rukou a psal k nim i scénář - viz třeba novinku Román pro muže.
Možná scénáristi nepochopili pointu tohoto líbezně propojeného románu, či spíš takové hříčky, jak je často u Viewegha zvykem. Mistrně propojuje osoby, časy i úhly pohledu a často nevíte, je-li to skutečnost nebo fikce. Ne, že by to nějak mátlo a vadilo, naopak, přináší to příjemné vzrušení.
Knížka se mi moc líbila, lehce, s krásnou grácií přibližuje příběh soukromého detektiva, který je zaúkolován sledováním milenky čtyřicetiletého spisovatele, dvacetiletá studentka Klára je však živel sám, kterému nakonec podlehne i sám soukromý detektiv. A to jako vzrušující zápletka úplně stačí, co říkáte?

Místo obálky knihy Vám dnes nabídnu upoutávku k filmu...viděl ho někdo?


Ester Kočičková Na Stojáka - Zamilovaná

12. listopadu 2010 v 6:15 | čajovna |  Zajímavosti, perličky, blbůstky
Máte-li chuť a potřebu se zasmát....
Nádherná scénka...

Slepá rajčata

11. listopadu 2010 v 0:10 | čajovna |  Zajímavosti, perličky, blbůstky
Tak tahle rajčata byla moc dobrá. Sladká a výtečná....
Jen měla jeden zvláštní nedostatek, asi nějaké hybridy či co...
Neměla pecky.
Byla úplně slepá.
rajčata

Mateřská jsou galeje...

10. listopadu 2010 v 0:28 | čajovna |  Slabý čajík
Mateřská jsou galeje - občas na odvoz do Bohnic, občas na rozplynutí se v nirváně. Vzájemný poměr těchto dvou extrémů závisí na fázi měsíce, fázi menstruačního cyklu matky, fázi vývoje dítěte (paseku udělá např. tzv. období vzdoru, růst zoubků, nemoc nebo opruzený zadek dítěte) a v neposlední řadě mírou spánku.
Ta je určující pro kvalitu života na mateřské - dle mého názoru neexistuje nic, co by VÝRAZNĚJI ovlivňovalo celkovou atmosféru v domově, který obývá dítě a jeho matka.
Mateřskou dovolenou zakouším s druhým dítětem v jednom záběru s tím prvním. Jsem už za polovinou a čekají mě tak 1,5 až 2 roky těchto galejí, které se už blíží do finále. Čím jsou děti větší, tím je to tak nějak lepší a výroky kamarádek o tom, že puberta je teprve hrůza, cožpak nějaký nespavý mimino, tak tyto výroky mi jsou španělskou vesnicí.
Vyvíjím se - nejprve jsem velmi rychle odrostla růžolícím časopisům plným růžolících miminek (což bych tak ještě brala), růžolících maminek po porodu (což je pro mě nepochopitelné sci-fi), kdy jsem si tak nějak říkala, že jsem prostě vzhledově hnuska od přírody, tudíž přímo po porodu asi nebudu vypadat jako Ivanka Gottová před dveřmi porodnice s manželem v závěsu, ale na fotkách ze šestinedělí vypadá vcelku obstojně a to jen díky zázrakům dekorativní kosmetiky, přičemž díky cloně mlžného oparu věčné kocoviny z nočních mejdanů si ani polovinu situací v šestinedělí nevybavuji. Mateřská opice hadr!
 Vyvíjím se - dále jsem odrostla serverům pro maminky, opustila jsem naivní plkání o snažilkách, ovulacích, dvou čárkách, manžech, těhulkách, porodních kurzech, nástřizích, jak bolí porod, kojo i nekojo skupiny... a možná mi tohle někdy chybí. I ty časopisy...
Někdy mi to chybí, ta naivita, kdy má člověk v sobě množství naděje, růžových a nadýchaných představ o budoucnosti. Ty se pak postupně střetávají s realitou a i v té realitě - díkybohu - jsou občas místa, která stojí za to prožít.
A na která budu vzpomínat a vzpomínám už nyní. Opravdu to špatné se tak trochu obrousí a nad fotkami při pátých narozeninách svého dítěte jen vzpomínáte na tu vůni novorozence, na vůni dětského pudru, krému na zadeček, na teplo dětské postýlky v porodnici, na vložky prkenačky i na jemně páchnoucí pozvracené látkové plínky a trička od novorozenců. I na to první opravdové "hovínko", které očekává celá porodnice... tedy celá ne, ale tenkrát vám to tak přijde.
A tak bych chtěla jenom říci, že ve vzpomínkách je mateřství lepší, než v reálu a to je vědomí, se kterým si někdy užívám ty lepší chvilky a které se mi marně pokouší zlepšit ty špatné. Když mám jednu ruku ve dřezu, druhou mažu chleba a třetí se snažím utřít zadeček... Nikoliv sobě (i když se to v této souvislosti nabízí), ale nejstaršímu dítěti...
Jsou to galeje, test extrémních emocí a možností.
Neměnila bych  - jen bych ráda občas odpočinek a spánek, toho si snad užijeme v důchodu. Jestli nějaký bude, tedy...

Publikováno též na: www.zena-in.cz 23.6.2010

Talentmania - 2. finále - Patrícia Janečková

9. listopadu 2010 v 10:35 | čajovna |  Hudba mého srdce....

Patrícia zaspievala pieseň z westernového filmu Vtedy na Západe - a toto Slovensko ani Česko veruže ešte nepočulo!

Hlas anděla - více slov je zbytečné psát.....

Vydařená výstava v Brně plná Světa dětské fantazie

8. listopadu 2010 v 0:16 | čajovna |  Osobnosti
Vydařený nápad mělo knihkupectví a web o dětských knížkách Svět dětské fantazie a o této plánované vernisáži výstavy jsme psali zde.

Děti ze všech koutů naší republiky posílaly během čtyř soutěžních kol do knihkupectví nádherné obrázky, pohádky, příběhy a básničky o tom, co se dá prožít v jednotlivých ročních obdobích. Po skončení každého kola dostali vybraní autoři ocenění ve formě knížek, her či CD. To nejtěžší však čekalo porotu nakonec! Vybrat ze všech soutěžních příspěvků ty, které se dostanou do vážené společnosti. Do společnosti obrázků a příběhů vytvořených profesionály.

Text tří vybraných dětských spisovatelů ilustrovali známí čeští ilustrátoři Adolf Dudek, Markéta Vydrová a Vendula Hegerová. Předlohou pro básničku Jiřího Žáčka a příběhu Petry Braunové, Ireny Gálové a se staly obrázky dětských malířů.

brno
Pokud jste se nemohli přesvědčit na vlastní oči, pak přináším společně se Světem dětské fantazie a paní Jarmilou Syptákovou, tyto fotky. Takže takhle bylo na výstavě v Centru pro rodinu a sociální péči, Josefská 1, přízemí obchodního domu Klášter, Brno.
Dívejte se a kochejte, jako já....
Je to úžasný nápad...
předávání kytice

brno
f
Markéta Vydrová podepisuje Strašibrachy...

POHÁDKY ZE STŘÍBRNÉHO MĚSTA jsou na světě....

6. listopadu 2010 v 16:26 | čajovna |  Knížky pro děti
Tak jsou na světě...
pohádky
... pohádky, jež byly inspirovány Kutnou Horou. První inspirací je město samotné, jeho místopis, a pak takové drobnosti jako třeba podoba dláždění, kašna na náměstí nebo nějaký ten zapadlý, ale malebný domek v postranní uličce. Kdo Kutnou Horu zná, jistě mi dá za pravdu, že tam je takových míste požehnaně...
domek
třeba tenhle domek nám byl inspirací k pohádce o marnivé Amálii, jíž se zachtělo stříbrných nitek a její počínání ji až setkání se samotným vládcem pekel přineslo...

Příště může být inspirací třeba takovýto domek, co říkáte? Už jen pomyšlení, co všechno pohádkového by se v něm mohlo stát je pěknou kratochvílí před spaním...
dome
ale pohádky se neodehrávají jen v samotném městě. I místa kolem Kutné Hory jsou nejen krásná, ale doslova obestřená mnohými pověstmi a bájemi. A právě tyto pověsti byly ve většině pohádek inspirací k rozvinutí děje, který mnohdy s bájí ani nesouvisel. S kolegou Michalem Vaněčkem jsme si vzali pouze zajímavé situace z historických mýtů a jedinečné postavy a dále je nechali žít svými životy. Tu jsme někoho potrestali, tu jsme někoho zachránili a osvobodili - asi nejvíc mě to potěšilo v případě chudáka kostlivce, jež žízniv chrastil kostmi v hospodě, nebo nakonec dobře dopadl i tenhle zelený skřet - vodník ze Spáleného mlýna.... Kutnohorské pohádky tak ožily v dalších pohádkách, dalo by se říci...
vodník
...pohádek je v knížce celkem devět a  jejich prvotním účelem je potěšit handicapované děti... Podaří se to? Nebo ne? Nebudou se děti bát? Někdy jsme se pohybovali temnými nočními uličkami, viděli pekelné vozy, chodili po hřbitově a jednu ubohou ženu jsme museli vyslat přesně o půlnoci na Sion, což je zřícenina gotického hradu, kam bych v noci nešla pro jistotu ani dnes, natož kdysi... i když... všude je plno permoníků a ti přece nejsou zlí a v případě nouze podají pomocnou ruku - či spíše ručičku...
i tudy
...i tudy běžel  jeden náš zoufalý hrdina ve snaze zachránit svou bídnou duši...  Kutná Hora je město krásné, což potvrzují houfy turistů, kteří sem proudí doslova z celého světa. A troufnu si říci, že většina jich musí být spokojená, protože ten pohádkový duch tady prostě sídllí. A kdo chce, ten ho cítí...
Vždyť i ty obchůdky jsou tady malebné...
antikvariát
... to člověk hned ztratí chuť vrátit se do betonových králíkáren ochucených asfaltovými pruhy cest a zámkovou dlažbou, která je vždy a všude stejná... I na nutnost mít auto zapomene...

book
Několik desítek knížek z této unikátní edice bude uvolněno do prodeje. Ostatní knihy a CD budou věnovány handicapovaným dětem jako dárky a více informací najdete na www.nutproduction.org.

Poděkování si na tomto místě zaslouží obecně prospěšná společnost NUT´S PRODUCTION a nadace T-SOFT ETERNITY, díky jimž a dalším sponzorům, bylo možné tuto knížku přivést na svět. Tak snad se bude líbit...
Mě byla tahle krásná spolupráce velkým potěšením....Děkuji.

Kapustovo cuketková peřinka...lehoučká jak dech

6. listopadu 2010 v 9:10 | čajovna |  Dělená strava podle SPLK
Dnes vám nabídnu receptík, který je přesně podle zásad dělené stravy a můžete si ho udělat jen tak na kytičkovo nebo i na zvířátkovo...
Základní směs je totiž tak dobrá, že se vyplatí s její chutí nadále experimentovat.

Možná tenhle recept už někdo někdy vymyslel... tak to se omlouvám případnému prvomajiteli receptu, ale pr mě to byla novinka, jež vznikla tak trochu z nouze a tak trochu ze zoufalství co vařit a nakonec to byla velká mňamka.

Takže potřebujeme:
- kapustu
- cuketku
- olej (pro zvířecí den sádlo, ale já to už v tuto chvíli nijak neřeším a netloustnu)

- koření dle chuti (nepoužila jsem nic, ale dalo by se "bylinkovat")
- pro zvířecí den pěkně propečenou slaninku, třeba...
kapustovocuketky
Takže nejprve na oleji či sádle podusíme pokrájenou kapustu. Je-li téměř měkká, přidáme na kostičky nakrájené cuketky a osolíme. Společně dusíme úplně doměkka, dle potřeby podléváme vodou či vývarem (uvědomuji si, že máloco podle receptů podlévám vývarem, protože ho doma v lahvi fakt nemám... není to nelogické?).... a pak servírujeme...

Zvířátková verze může být vylepšena o rozškvařenou slaninu nebo rovnou o kus flákoty, kytičková třeba o řízeček z cuketky nebo dýně či jinou zeleninovou či tofu, má-li ho někdo rád.
Ale mě te šmakovalo jen takhle, jak vidíte na obrázku.
Protože mi po tom vůbec nebylo špatně ani těžko... ale chápu - tohle je jídlo, jež může někoho nechat jaksi "hladovým"  takže doporučuji toho navařit hodně a jíst a jíst, až se skoro přejíst. Rozhodně po tom neztloustnete...

Policajti na vás pečou? Vypečte je vy…

4. listopadu 2010 v 0:54 | čajovna |  Slabý čajík


Aneb přišlo e-mailem…
Jirka Kuřátko, již starší pán, si šel večer lehnout, když mu jeho manželka povídá, Jirko, v kůlně se svítí. Asis tam nechal světlo!
Jirka z ložnice vidí, že má pravdu a chce jít zhasnout. Vidí ale i, že jsou tam vlastně zloději a že mu kradou věci.
Zavolal na policii, kde se zeptali, zda má někoho i v baráku.
Jirka řekl, že ne, že ale někdo vykrádá jeho kůlnu.
Policista na druhé straně řekl, nemáme teď momentálně nikoho, kdo by k vám teď mohl přijet. Zamkněte si barák, a někdo přijede, až ho budeme mít.
Jirka řekl dobře. Sedl si a napočítal do třiceti.

A pak znovu zavolal na policii: "Dobrý večer, před chvilkou jsem volal, že mám v kůlně
zloděje. Už se o to nestarejte, já jsem je oba zastřelil" a zavěsil.
Během tří minut smykem přijela tři auta plná policistů, nad hlavou se zastavila helikoptéra, v závěsu jela sanitka.
Zloděje chytli při činu a hned je zatkli!


Náčelník říká Jirkovi: "Já jsem myslel, že jste říkal, že jste je zastřelil?!"
Jirka říká náčelníkovi: "Já jsem zas myslel, že jste říkali, že nikoho nemáte!"

Děti z Bullerbynu... trošku jinak

3. listopadu 2010 v 8:53 | čajovna |  Knížky pro děti
Děti z Bullerbynu trošku jinak, ve videu a více vizuální podobě.
Ze soutěže Kniha mého srdce...