Příběh čtenářky - Život prý píše romány

7. srpna 2010 v 6:29 | Zdeňka Jánská |  Ze šuplíku


poměnka
Úplný začátek tohoto příběhu se stal vlastně před 75-ti lety.

Tehdy moje prateta, která na chudobném Valašsku nemohla najít žádnou práci, odešla sloužit do Prahy k rodině váženého profesora, měla se u nich dobře a vlastně jí navštěvovali každým rokem i jejich potomci a taky před dvanácti lety se zúčastnili jejího pohřbu.

Proč se vlastně tetička z Prahy vrátila do chudobné chaloupky? Docela prozaicky, na jedné tancovačce se bláznivě zamilovala do nádherného muzikanta, jenže ouha, jaksi jí zapomněl říct, že je ženatý se ženou z významné rodiny. Dopadlo to tak, jak to obvykle bývá, služka otěhotněla a před porodem se vrátila k rodičům.


Snadné to neměla, to víte dědina v té době. Peněz nikde a tak její dcera Janka vyrostla u staříčků a protože moje máma byla jedináček, tak spolu žily jako sestry a dodnes jsou vlastně pevná rodina i když je život zavál každou jinam, vědí o sobě všechno. Moje máma je přece jen starší a tak si pamatuje, že jednou přijela nějaká madam z Prahy s velkým medvědem, manžel se ji přiznal, že má levobočka a protože byli bezdětní, tak přemlouvala matku Janky, aby jim ji dala, pochopitelně nedostalo se jí sluchu.

A léta plynula, nikdo se již o skutečného otce nezajímal a vlastně nikdo neznal jeho jméno, čas zhojil všechny rány, shodou okolností se Janka zamilovala do synka, který měl více štěstí než ona, jeho otec ho měl taky se služkou, také jeho manželství bylo bezdětné a tak pan statkář donutil manželku, aby Lojzka adoptovali. Ráda ho neměla, ale ubližovat si mu nedovolila, co se ovšem stalo s pravou matkou se již nedozvíme, na chudých lidech nikomu nezáleželo…

Manželství Janky s Lojzkem trvá dodnes, žijí spolu velmi dobře a je s nimi ohromná legrace, když se vídáváme. Strýc dokáže chrlit takové zážitky, že se nechce ani věřit, zda jsou pravdivé. Teta Janka je ještě dnes velmi noblesní žena, má skvělé vystupování a je úplně jiná, než lidé z okolí.

Jaké bylo překvapení, když
o prázdninách u nás zazvonil cizí muž říkal mamce, že hledá starou paní, jiné jméno neznal, ptal se prý ve vesnici, skoro nikdo již nevěděl kdo to byl, až si jedna stará babička vzpomněla, že to byla sestra mého dědečka a tak ho poslala k nám.

Maminka byla nejdříve nedůvěřivá a zdráhala se pozvat cizince dál, až jí řekl koho hledá a proč, tedy řekl rovnou, že hledá svoji nevlastní sestru o níž neměl dosud tušení, až jeho otec zemřel, matka již dávno nežila a on vyklízel byt a narazil na rodný list, kde byl jeho vlastní otec uveden. Rodiče jim nikdy nic neřekli a tak volal mladšímu bratrovi: "Představ si, vypadá to, že někde ve světě snad žije naše sestra!"

Poradili se a zahájili pátrání, ten starší měl více času a tak se rozjel na matriku do vedlejší vesnice, zjistil, že hledá správnou osobu a tak se vypravil do naší vesnice.

Moje maminka mu řekla, že teta Blažena již dávno nežije, ale Janka je provdána v sousední vesnici a poslala ho tam. Ve svém úžasu zapomněla nažhavit telefon.

Pan jel, všude liduprázdno, až konečně uviděl člověka, který zametal cestu před restaurací, zeptal kde bydlí paní Jana a Igor mu odpověděl: "To je moje máma".
Tak se navzájem představili, vysvětlil mu, jak to má objet a vběhl domů, kde řekl své ženě Ivě, že má mamka asi bratra, ta neváhala a přes zahrádku sprintovala k tchýni: "Mamko, nelekněte se, za chvíli u vás zazvoní váš bratr!"

Teta zkoprněla, zalapala po dechu a otvírat dveře šla velmi rozpačitě.

Člověk za dveřmi vypadal, jako by ji z oka vypadl, po vzájemném vysvětlování, jí padl kolem krku: "Ani nevíš, jak jsem rád, že jsem tě našel, to bude brácha rád, až mu zavolám, on se bál se mnou jet, že nás vyženeš.

Oba jsou poměrně mladší než Janka, nakonec tedy manželství jejich otce nebylo bezdětné, ale vyprávěl ji, ať je ráda, že svého otce nepoznala, byl to velmi pedantský člověk, alkoholik,který měl rád pouze sám sebe a o vlastní děti žádný velký zájem neprojevoval, pouze když je seřezal za každou maličkost.

Dohodli se, že se setkají nejdříve bratři s partnery, aby si vůbec ujasnili, kdo je kdo, oťukají se navzájem a zjistí, zda si mají o čem povídat.

Setkání se uskutečnilo, přivezli Jance fotku otce a když jsem jí uviděla, tak ze mne vypadlo: "Já se již nedivím, že teta se zamilovala, taky bych si dala říct!" Teta vypadá úplně stejně.

Všechny tři rodiny se výborně bavily, jen si teta povzdechla: "Škoda, že je to tak pozdě, jsem již tak stará, bolí mě celý člověk, jak bysme si to mohli užít třeba před dvaceti lety…

Setkali se již několikrát, padli si vzájemně do noty, jen litují těch promeškaných let., snad se ještě trochu užijí a jejich děti se navzájem sblíží a získají novou rodinu.

Potom prý, že život nepíše romány a nebylo třeba ani "Pošty pro tebe!"
Zdenka Jánská
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jarka Jarka | Web | 7. srpna 2010 v 11:53 | Reagovat

Úplná Pošta pro tebe a jsem stejně dojatá, jako u těch příběhů z televize. Život někdy připraví pořádné šmodrchance, ale také je často dokáže sám rozmotat. Jsem moc ráda, že se sourozenci našli a že si tak dobře rozumí. :-))

2 babča babča | Web | 8. srpna 2010 v 9:05 | Reagovat

je to krásný příběh ze šťastným koncem a promeškaných let škoda? myslím,že ne říká se lépe pozdě jak nikdy,
myslím,že s generací našich babiček a dědů si život krutě zahrával a ne vždycky to bylo ze šťastným koncem připomělo mi to jak můj děda těžce nesl jak ho i jeho bratr ignoroval a zavrhnul,protože můj děda pocházel z bohaté rodiny jeho rodiče byli velice majetní sedláci a jak se poznal s moji babičkou,která pocházela ze šesti dětí byli chudí a žili v horách v chalupě jak se kdysi říkalo z pastoušce,jak se děda s babičkou vzali si postavili malý domeček a dědova rodina ho zavrhla a vydědila jak mu umřeli rodiče prý ho ani nepustili do domu,kdysi se pohřby konaly z domu,dědův bratr po kolektivizaci odešel jak se kdysi říkalo do západního německa sice na vánoce posílal balík,ale setkat se s dědou nikdy nechtěl

3 Maruš-Fukčarinka Maruš-Fukčarinka | Web | 9. srpna 2010 v 19:39 | Reagovat

[2]:Tak to občas chdí a lidé si neuvědomují,že ubližují jiným ale také sobě.Renatko je to příběh s dobrým koncem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama