V dětství jsem měla u babičky kozu. Obyčejnou bílou, bezrohou, tuším sánskou.... a děsně užitečnou, protože jak babička říkávala, dojila víc než kráva, hlavně v létě. Mě osobně bylo mléko spíš jedno, mě fascinovala ta neuvěřitelná kozí inteligence, fiňáry s nimiž se naučila otvírat mosazné dveře na verandě, se kterými se protáhla malými dvířky do kurníku sežrat slepicím zrní a jak uměla okousat stromy do výšky své na zadní nohy postavené postavy anebo jak vyžírala vlašské ořechy poté, co na ně dupla. Tenkrát ji mohutně prozrazovaly zrádné slepice, neb za ní táhly jako za kohoutem a vyzobávaly zbytky. Koza a slepice pod ořechem - tenkrát bylo jasné, co se tam děje.
Koza se mnou běhala po lukách a měly jsme společně vlastně šťastný život, když své po zemi vláčející vemeno házela malými skoky přes proutěné překážky, neb jsem byla uhranutá touhou mít aspoň poníka a když teda ne poníka, tak mi mých "koňin" musely zúčastňovat koza a pes typu vořech.
Oba na výbornou a jsou-li někde v nebi, tak jim ještě jednou děkuju...
A když jsem v rámci zpodobnění kozy koni (kůň fakt nemá bradku) jednoho dne kozičce ustřihla bradku, sváhala jsem si ji bílým provázkem a pověsila na chodbu. Milé koze jsem nůžkami zastřihovala chlupy na ocase do parádní a efektní roviny, veškeré rousy měla zastřižené a byla bílá a uhlazená jako ze žurnálu.
Je to asi rok, co jsem si ji společně s takovou oprýskanou podkovou vzala domů, do paneláku...a uložila kamsi do prádelníku s tím, že tyhle dva předměty mi budou stačit jako věčná připomínka šťastného dětství u babičky a že si je jednou pověsím na hřebík nad domovní dveře v našem novém domku, tedy...bude-li nějaký.
V paneláku mi to přijde jaksi nepatřičné... a navíc tam někde vedou rozvody elektřiny :-)
No já nevím, není tohle úchylka?
Maruš-Fukčarinka | 
Na čem aktuálně pracuji:
Zde hledá 
kozu a slepice pod ořechem viděti - velkou úrodu ořechů míti...nebo malou? :)