Červen 2010

Účastníci zájezdu - chycení divného voyeura!

29. června 2010 v 0:31 | čajovna |  Zajímavosti, perličky, blbůstky
Jeden z nejvtipnějších momentů filmu Účastníci zájezdu...

Za mě - super výkon Anny Polívkové, kterou jsem v tomto filmu viděla poprvé a bezva bezva bezva!


Vladmidír Páral: Kniha rozkoší, smíchu a radosti

28. června 2010 v 1:26 | čajovna |  Knížky pro pamětníky

Tohle dílo mě svým způsobem celkem zaujalo, ale nikterak mě nestrhlo. Možná za pár let, možná v době, kdy se svým věkem přiblížím důchodovému věku hlavního hrdiny. A možná tehdy pochopím pohnutky muže, který ve stáří trpí až chorobnou vášní pro ženy a smyšlený Páralův příběh o tom, že je ženami doslova pronásledován, nazývá je medojedky a neustále je jeho život jen promenádou prsou a přirození, ženy si navzájem nekonkurují, jen se hezky doplňují…až před nimi bude muset prchnout na cestu do Číny. Spisovatel Ipser, jak se hlavní hrdina jmenuje, ovšem nebude ušetřen ženských vnadů ani tam… Smyslné a pro tuto dobu typické popisování milostných praktik a dojmů je celkem peprným kořením…a možná připomíná v jemných náznacích Playgirls.
"Blaženství, veselá radost jsou nade vše, co dáno je živému tvoru…"
Citát z obalu knihy, jehož autorem je Chan Šan je opravdu mottem celého příběhu, na jehož konci končí radosti a blaženství a dostavují se i náhle padající aspekty stáří - vypočítaví příbuzní, senilita pro okolí a nakonec i blažená skon.
Vydalo nakladatelství Dialog, 1992 a její cena tenkrát byla možná taky ještě blažená, a sice plných 63 Kčs.

Trapas v tanečních

26. června 2010 v 1:28 | čajovna |  Ze šuplíku
Dnes Vás seznámím s literárním počinem, jež mi vynesl výhru v podobě kosmetiky na ruce a rty - báječná to cena, tehdá to moc bodlo... a téma bylo "taneční"...

----------------
Zážitek s tanečními? Ano, i já byla kamikadze bláznivé, které se nechalo svými rodiči uvrkat do té vrcholné trapnosti, ve které se rodičovstvo vyžívalo a mládež se přitom buď bavila (nejvíce na cizí účty) nebo se na ty své účty náležitě nudila. Já se nudila, strašně, kluci hrozný, tanec mě nebavil, holky se nějak nechtěly kamarádit. Prostě nuda a šeď!
Až do chvíle, kdy při... fakt nevím, byl to jive? Asi ano, bylo to rychlejší a tenkrát nebylo zvykem u mladých dívek příliš vysokých podpatků, ony asi ani nebyly doporučeny, takže jsme se tam capkali v decentních 3 cm podpatcích, některá bidla dokonce v "plackách". A jedné bidlo holce, která právě jivovala vedle nás ujela placka a pleskla sebou o zem. A to tak hezky, že se jí rozjely nohy nejen od podlahy, ale i od sebe navzájem. A v této pozici zůstala (z mého pohledu) mnoho trapných vteřin, během kterých si stačil její puntíkovokalhotkové mezinoží prohlédnout nejen její taneční partner, ale i ten můj, já a mnoho dalších spolutanečníků v dohledu, včetně tanečního mistra, který ji veřejně upozornil, že je vhodné nosit silonové punčochy.
Slečna se sebrala rudá ze země a vsadila bych se, že se chtěla zahrabat sto metrů hluboko. Na poznámku pana mistra zakoktala cosi o tom, že se jí silonky roztrhly, tak si je na záchodě sundala....
Co však bylo nejhorší, že se tlupa těch mlaďáků tlemila jako protržená, protože tato slečna nejspíš dobře vyspívala. Tak moc dobře až to dobře nebylo. Tehdy nebyla v módě depilace ani nohou, ani intimních míst. A svou pozemní taneční kreací nám všem ukázala, jak se jí porost mohutně rozlézá až na stehna... Dneska by se tomu řeklo - dost hustej zážitek!!!!
Hlavně jsem si pak dávala bacha na nohy, na neklouzavý boty a začla se holit, ačkoliv mě příroda moc neobdařila. A byla jsem strašně ráda, když bylo po věnečku, nebo čímže se to tehdá končilo... Takže taneční jsou místo strašných trapasů....é trapnosti, ve které se rodičovstvo vyžívalo a mládež se přitom buď bavila (nejvíce na cizí účty) nebo se na ty své účty náležitě nudila. Já se nudila, strašně, kluci hrozný, tanec mě nebavil, holky se nějak nechtěly kamarádit. Prostě nuda a šeď!

Mrňouskové - špagety

25. června 2010 v 3:36 | čajovna
Když do světa hmyzu vstoupí špageta, může to také dopadnout takto:


Největší suchozemský hlemýžď - reportáž z loskutáka

24. června 2010 v 1:27 | čajovna |  Zvířata

Achatina achatina, největší suchozemský hlemýžď, je dalším z řady domácích mazlíčků, který vám při dobré péči bude dělat radost třeba i deset let.

Můžete si shlédnout reportáž z pořadu rad ptáka Loskutáka....

Příběh od čtenářky - Vnučka, zdroj netušených nápadů

23. června 2010 v 0:33 | čajovna |  Ze šuplíku


dddd
Moje malá Jitulka je dítě k nezaplacení, když byla maličká, šokovala dětskou doktorku tím, že v roce a půl znala perfektně barvy a tužku držela přímo předpisově a její mluva a zásoba říkadel a písniček byla neuvěřitelná.

Vypadá to, že se chlubím jako každá babička, ale o jejích schopnostech tu psát nebudu, ostatně se snažíme, aby se nic zbytečně neučila dopředu, aby pak její mozeček všechno správně zpracoval a neměla později problémy ve škole, pouze si vybavuji různé její nápady.

Vnučka měla dva a půl roku a v naší vesnici dělali hasiči "Mikulášskou besídku", nejdříve jsem to dceři vymlouvala, že je ještě malá a určitě se bude bát. Nakonec jsem s nimi šla, bylo tam plno dětí, hudba, kolo štěstí, takže nebyl žádný problém, ihned začala děti dirigovat, jak se správně tancuje, na los vyhrála malé růžové autíčko i ten párek s krabičkou pití spořádala.

Michal Viewegh: Účastníci zájezdu

21. června 2010 v 4:25 | čajovna |  Knížky pro ostatní
úččastníci
Neodolala jsem, abych si v knihovně nepůjčila toto notně ohmatané vydání Účastníků zájezdu. Soudě dle umolousanosti knihy jde o věc nadmíru půjčovanou. Na chvíli jsem se oprostila od představ, kde všude lidi přede mnou knihu četli (viz můj článek o záchodových čtenářích)…
… a na několik dlouhých večerů, neb kniha je 350stránková, jsem vyjela na zájezd do Itálie společně s Maxem, Ignácem, Oskarem, Jolanou a jejími rodiči, Denisou a Irmou, panem poslancem Hynkem a jeho rozpadajícím se manželstvím, Helgou a Šarlotou, starými dámami zájezdy protřelými.
Je to přesně ten typ zájezdu, který byl v těch letech nejfrekventovanější, a sice nějaká ta přímořská riviéra a nadšení z mořských hladin.

Povídka od čtenářky - Co přinesla náhoda

20. června 2010 v 0:31 | čajovna |  Ze šuplíku

Jsem takový věčný rebel a dokáži s svou nevymáchanou pusou nadělat v životě spoustu nepřátel, kupodivu však taky pár přátel, kterých si nesmírně vážím, že se dokáží vyrovnat s mými mnohdy kontroverzními názory a neústupností, pokud jsem přesvědčena o své pravdě, nejsem však natolik zabedněná a dokáži uznat, že jsem se mýlila, možná proto mám těch přátel málo, ale jsou věrní a vždycky pomohou…
ddd
Z dob kdy na Seznamu nebyly registrované diskuze jsem si nadělala habaděj nepřátel, ale taky kupu příznivců a z mnohými si píši dodnes i když dávno na diskuze nechodím, ale pavučinové přátelství přetrvalo.
Jednoho takového "přítele" jsem získala před asi pěti lety na Silvestra, seděla jsem doma sama u počítače a on u toho svého taky, manželka mu odešla za zábavou a postupně jsme zjistili, že bydlíme sotva patnáct kilometrů od sebe, napsal mi své jméno, svěřil se mi svými strastmi, zájmy, odkud pochází, dokonce jsem zjistila, že moje zubařka je jeho švagrová.

Ladislav Špaček: Nová velká kniha etikety

19. června 2010 v 0:50 | čajovna |  Knížky pro ostatní
velká
Mladá fronta opět vydává zaktualizované vydání této učebnice etikety. Nebo snad encyklopedie? Každopádně nečekejte něco suchého, nudného a mravně poučujícího. Kdepak!
Měla jsem v televizi ráda šarm pana Špačka a příjemnou nenucenou formu, kterou uváděl základní etiketu ve znalost nám všem. A stejně hladivý a zároveň zajímavý tón, proložený občas nějakým humorným příkladem (ovšem nečekejte hurónské vtipy, spíše lehký humor) je tím, co mě fascinuje i na knižním vydání.
Jemu se podařilo do psaných slov vložit toto své charisma a okouzlující styl.
A tak se dozvíte věci základní, například jak držet vidličku a nůž, co si kdy dát do úst, co naopak vůbec neolizovat a jak jíst šneky. Doplněno prosím pěkně, dokonalými fotografiemi naprosto dokonalých lidí a situací. Možná je té dokonalosti až mnoho, ale uvědomte si, že jde o ENCYKLOPEDII, učebnici a knížku, od níž se dokonalost očekává. Dokonalá je… to je třeba si říci.
Pravda, některé situace jsou pro obyčejného člověka trochu nedosažitelné, patrně nebudu nikdy hostit ministra obrany, ani mi do obýváku nepřijde nějaká VIP osobnost, ale jak se chovat v restauraci, v kině a hlavně - jak se obléknout třeba do kina, do divadla, to jsou věci, které stojí za to si čas od času oživit.
A rychlou orientaci v knize umožňují i barevně oddělená zkrácená hesla po stranách textu, která jsou možná přehlednější, než případné nadpisy.
Nakonec jsou tu i situace více pravděpodobné, které jsou svázány pravidly etikety, ač se to třeba na první pohled nezdá. Mezi takové patří třeba pracovní pohovor nebo pracovní schůzka.
Vydalo nakladatelství Mladá Fronta, 2010, www.mf.cz

Mrňouskové - brouk z českých lesů a zrcadlo

18. června 2010 v 0:18 | čajovna
Teď vážně nevím, jak se jmenuje ten černý brouk, ale v českých lesích je ho na podzim plno...


Zuzana Pospíšilová: Veršovaná encyklopedie

17. června 2010 v 0:06 | čajovna |  Knížky pro děti


veršovaná

Hodně tlustá knížka, pro děti do postýlky jako stvořená. Nad básničkami, které provázejí každé nové heslo a slovíčko (řazeno podle abecedy) se pobaví nejen malí, ale i velcí. Formou krátkých rýmovaček se děti dozví, co dělá architekt, co je to nemoc a co vlastně dělá žokej. Některé básničky jsou docela chytlavé a děti se je snadno naučí nazpaměť.
Zuzana Pospíšilová je dětská psycholožka a autorka mnoha dětských a úspěšných knih, takže jejímu výběru a stylu lze důvěřovat. Mě osobně nejvíce zaujaly ilustrace Edity Plickové, které jsou naprosto úžasné a bezchybné. Mám od ní sice ráda větší plochy obrázků, třeba výjev přes celou stránku s nějakými úžasnými detaily (Domeček pro šneka Palmáce, Putování za nejmocnějším kouzlem), ale tyhle malé a drobné obrázky rozhodně nejsou špatné a dokonale se hodí k takovému prvotnímu oslovení rodičů. Její obrázky jsou totiž notoricky známé i nám, starší generaci.

Hurvínek 3D na scéně...

16. června 2010 v 13:22 | čajovna |  Zajímavosti, perličky, blbůstky

aneb, když z takového malého pokusu vznikne docela zajímavé představení pro děti.

V pardubickém Cinestaru se 6. června 2010 konalo slavnostní promítání za účasti hlavních představitelů celého filmu, Heleny Štáchové a Martina Kláska. A samozřejmě Hurvínka, který čas od času ožil a provedl okolo stojícím dětem nějakou tu "lotrovinu."
Helena Štáchová a Martin Klásek naopak lotroviny nedělali....
Ti před představením ochotně rozdávali nejen úsměvy a podpisy, ale také možnost nechat se vyfotit s Hurvínkem. :-)
A pak začalo představení v 3D projekci. Takže vyfasovat slušivé plastové brýle a jít zaujmout své místo. Dětí bylo v sále požehnaně...
a opět zahajoval, kdo jiný, Hurvínek a Mánička, kteří se do sebe hezky škodolibě pustili... jako vždy.

a netrvalo dlouho, byl tu film. 60 minutová show, která byla pro děti možná neznámá, syn v podstatě viděl Hurvínka poprvé (není to nějaký základní nedostatek ve vzdělání, zpytuji svědomí jako matka).... a rodiče se naplno vnořili do svého vlastního dětství...


Chcete-li o dojmech z filmu vědět více, klikněte na tuto recenzi, která je pro kulturní web Kultura21 a kde najdete film rozebraný na kousíčky.



Pro nedočkavé alespoň upoutávka na film.


V lese – Hrátky s nálepkami

16. června 2010 v 1:48 | čajovna |  Knížky pro děti



v lese
Parádní tip pro holky a kluky. Pro malé i velké.
Pro seriózní i vtipálky.

Dva archy foliových nalepovaček, které jsou fóliové a dobře se s nimi manipuluje i těm nejmenším a dva či tři (záleží na tom, jak si rozešitý sešit rozdělíte) obrázky, na nichž je převážně prázdný les. A my si můžeme hezky doplnit houbičky, veverky, ptáčky, motýly nebo koně a jejich jezdce, do řeky kačenky, vážky a velde třeba piknikový koš nebo kameny, kytičky, suché listy, najdete tu i nalepovačku netopýra nebo bandasky, malou veverku i větší veverku…

v lese 2
Tenhle sešit je úžasný, protože je nádherně variabilní.
Jste-li seriózní typ, pak můžete skládat a vlepovat tak, jak se má, tedy kyčiku na trávu a houbu pod strom, jste-li vtipálkové, můžete si pohrát mnohem kreativněji, třeba soví díru do koňského zadku nebo plavacící piknikový koš i dát do sedla koně veverku nebo divoké prase.
Srandy kopec - to Vám zaručuji!

A to vše je parádní zejména v tom, že samolepky nejsou klasické samolepky, ale fóliové "přilnávačky" či jak to trefněji nazvat.
Takže jsou věčné a nezničitelné, lze je libovolně často přelepovat a měnit.
Vydalo nakladatelství Fragment, 2010, www.fragment.cz


Nikita - další videa

15. června 2010 v 1:25 | čajovna
Protiklad lásky a zaměstnání, či spíše poslání z donucení...
Když je Michael donucen nechat zbít Nikitu...

jedna z nejemotivnějších scén celého seriálu....

Lan Pham Thi: Bílej kůň, žlutej drak

13. června 2010 v 0:39 | čajovna |  Knížky pro ostatní


Knižní klub vyhlásil, jako vždy, a takhle to dopadlo…
Pan Cempírek si udělal patrně velmi vydařenou srandu, nebo reklamu, kdoví…
Článek o podvodu najdete v tomto odkazu…

Ale nechme stranou tuto literární cenu udělenou "jakože" vietnamské studentce. V lednu letošního roku byla kniha vyhlášena Best Celerem Euromédie a hlavou mi stále zněla slova jakéhosi redaktora, že text byl podezřelý proto, že na prvotinu byl příliš vyspělý.
No a nepřečtěte si něco podobného, když na to narazíte v knihovně.

Takže se tu rozehrává příběh z Čech, z vietnamské komunity, o jejích zvycích, trápeních a radostech. Čas od času tu děj rozetne rasová nesnášenlivost, ale na druhou stranu tu máte možnost trochu víc poznat mentalitu vietnamců a možná tu jejich pověstnou "pracovitost" a smysl pro obchodování. Co si budeme povídat, jsou to vlastnosti, které jim k dobru musí přiřknout i odpůrci.
Kniha se velmi rychle a dobře čte, občas vás vyruší vietnamština, kterou je text prokládán, ale celkově to dělá celkem dobrý dojem.
Dobrý dojem na prvotinu.
Pro mě osobně je to knížka z kategorie "se zájmem přečteno, ale víc se k ní už pravděpodobně nevrátím."
Je tak trochu na straně, mimo, svým tématem, svým zpracováním je to text pro fajnšmekry se svou specifickou atmosférou.
Vydal Euromedia Group, Knižní klub, 2009


Romana Suchá: Dovádivé básničky pro kluky a holčičky

12. června 2010 v 2:04 | čajovna |  Knížky pro děti


dovádivé
Dovádivé básničky jsou parádním tipem na knížku "do kapsy". Má vcelku malý formát, ale zábavy v ní je víc než dost. Obrázky namalovala Vendula Hegerová a tu znají malí
čtenáři z časopisu Sluníčko, takže ty kulaťoučké obrázky bez dokonalých postav (maminky mají nadváhu, tatínkové chlupaté nohy J) prostě pravá dětská fantazie, určitě každého potěší. Básničky napsala Romana Suchá, dětská psycholožka, která již v Portálu dvě podobné knížky vydala. Jsou úplně nové a dobře se pamatují. Mají pěknou pointu a děti jistě zaujmou natolik, že je budou chtít pořád opakovat.
Tím víc, že zde kromě obrázku najdete vždy i návod, jak si na tu kterou básničku s dítětem hrát.
Budete hopsat na balónu, lézt po zemi, držet se za ruce, houpat se…prostě cokoliv. Některé dětské hry jsou jen dávno zapomenutými oživlými hrami, které s námi dělali naši rodiče a prarodiče. Některé jsou zcela nové.
Ale pokaždé je to zábava. Trošku pohybu a motivace k tomu si procvičit mozek nějakou novou básničkou.
Moc
podařené!
Vydalo nakladatelství Portál, 2010, www.portal.cz

Mrňouskové - život není med...

11. června 2010 v 0:17 | čajovna
Ba dokonce ani s medem....


Tajemný chebský hrad

10. června 2010 v 4:47 | čajovna |  Tajemná místa
Po delší době tu je další část tajemného seriálu o hradech a zámcích. Tentokrát se vypravíme do Chebu, krásného a malebného městečka, které však mělo trošku ponurou historii... Na akropoli původního hradiště postavili v polovině 12. století páni z Vohburgu kamenný hrad, poté byl přebudován na falc a v 15. století se změnil v pevnost, aby se v roce 1742 stal díky francouzským vojskům zříceninou.

z
Záhada Bílé ruky
Málokdo ví, že tu řádí tajemná Bílá ruka. Na hradě kdysi žila chudá dívka Madlenka společně se svojí chorou matkou a starostí měla nad hlavu. Jednoho dne přebírala hrách k večeři a ve zdi se najednou objevila bílá ruka. Natahovala se a tak jí dívka dala trochu hrachu. Zmizela.
Druhý den se zjevení opakovalo. Dívka jí opět dala hrách a ruka zmizela ve zdi. Zeď se ale začala rozevírat a začaly z ní padat zlaté lusky.
Jaký to zázrak! Později se ukázalo, že ve zdi je zaživa pohřbený rytíř. Vystrojili mu tedy pohřeb a pohřbili ho. Matka Madlenky však měla podivné sny, že její dceru navždy odvede nějaký podivný mládenec. Stalo se... Madlenka se po pohřbu rytíře chovala podivně, byla náměsíčná a jednou ji našli utopenou v řece Ohři. Šla asi omámená svým rytířem. Pochovali je oba vedle sebe...

Čertova nevěsta
A ještě jedna tajemnost se táhne chebským hradem. A sice, že tu žila jakási Rozálie, dcerka tak rozmařilá, že jen utrácela za parádu, šlechtila se a snila o bohatém ženichu. To se jí podařilo. Přebírala a přebírala a jednou se jí na plese zalíbil krásný pán v rudém a černém oblečení, muž vysoký a statný. Po půlnoci s ní odtančil neznámo kam a už se jen po okolí rozléhal zoufalý smích ubohé Rozálie. Od té doby se říká, že to byl čert....

Černá věž
Na chebském hradě je zajímavá jedna jeho část a sice Černá věž. Je opravdu černá a to proto, že je postavena z kamenů z nedaleké sopečné hory.

Paul Doherty: Před tváří Amonovou

9. června 2010 v 0:19 | čajovna |  Knížky pro ostatní
amonovou
O tuto knížku budete hrát ve velké prázdninové soutěži a já s naprosto klidným svědomím můžu říct, že se je na co těšit.
Romány Paula Dohertyho se zcela zaslouženě těší oblibě.



ovšem k tomuto dílku nemám jediné námitky. Jasně, je to opět trošku krvavé, ovšem s přihlédnutím k těm ostatním, je toto nezbytné dokreslení kruté doby egyptských vládců, jen rudými třešněmi na úžasně upečeném dortu tohoto příběhu.
Dostáváme se do atraktivní doby, kdy po smrti faraona Tuthmose zůstává jeho manželka Hatšepsovet (v románu je použita verze jména Hatusu) postavena před obtížnou situaci. Byl její manžel, božský faraon zavražděn? Vyšetřováním je pověřen soudce Amerotke, kterého známe i z jiných dílů.

Zde je to však ještě muž mladý, neméně však bystrý.
Vraždy a záhadná úmrtí na ušknutí hadů se šíří všude kolem, nejistota a neklid po faraonově nečekané smrti roztáčí kola intrik v paláci a na Egypt čekají nepřátelská vojska válečníků ze sousední říše.
Velmi hezky je zde popsán stav těsně před válkou, to napětí a strach z nebezpečí můžete doslova cítit a být rádi, že je to "jen" v knížce.
Amerotke jako ctihodný soudce  nejvyššího soudu vás několikrát zavede na své zasedání a tehdejší právo a spravedlnost mělo příkřejší a krutou podobu. Dnešní soudy jsou proti tomu jen rozhovorem mezi pokladní a zákazníkem... nesrovnatelné podobenství spravedlnosti.
Hatusu se projeví tak, jak velí historie, jako neohrožená bojovnice, která si svoje právo na trůn nedá vzít a Amerotke bude jejím blízkým společníkem.

Tento román je na četbu poněkud náročnější, má na 350 stran, ale čtení vám půjde samo. Je strhující a v žádném bodě nenudí. Zápletka je nakonec tak dokonale upletená, že budete žasnout. Opět, jako vždy je tu jeden hlavní bod, kolem kterého se odvíjí mnoho dalších menších, neméně zajímavých dějových linií. A tentokrát se autorovi dokonale podařilo rozmístit akci v příběhu a barvitě ji popsat.
Pro mě je tohle jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla.
Vydalo nakladatelství Metafora, 2010, www.metafora.cz

Domov sem, domov tam....

7. června 2010 v 4:47 | čajovna |  Slabý čajík
aneb malé zamyšlení na téma trh s nemovitostmi.
Trh s nemovitostmi je v podstatě trh s domovy.

Prodávali jste už svůj domov?
Chystáte se na to?

Přiznám se, že zatím jsem jen jeden domov opouštěla a druhý vlastně kupovala. Dýchl na mě a byl můj, byl náš a je super. Ačkoliv se začíná vzpínat a vzpouzet a jemně nás vykopávat jinam, tam, kde bude lépe... Mám ho ráda, to místo, které je pro moji lenorou prolezlou povahu ideální. Ale na druhou stranu chápu pohnutky našeho domova vyšoupnout nás někam, kde bude práce nad hlavu, abych pohnula zadnicí, vymetla dvůr a šla pohnojit zahrádku.
Jsem připravená můj milovaný domov předat dál...prodat je silné slovo.... proč?
Protože mi to trochu připomíná prodej manželů, partnerů, dětí, čehokoliv, co je s naším životem tak nějak srostlé v partnerství.
A domov mi připadá skoro jako věc neprodejná...
Jenže je to kus zdiva, bytová jednotka, podlaha, stěny, vodovodní trubky, elektrické rozvody, prostě praktické věci pro vytvoření jakéhokoliv domova a to má cenu peněz. Nemovitost. A nemovitosti se prodávají.
Ale najít nějaký další....
Kdo ví?

Přijít někam na místo, se kterým se kdosi opět musí rozloučit a předat ho dál. Na místo, které na mě třeba dýchne - jo, jsem to já! Láska na první pohled, hle něco jako manželství s touto hromadou cihel na obzoru! Nový domov?
No... možná se na to těším.
A pro náš současný domov budu vybírat také s láskou, partnera, milence... co jsme vlastně našim domovům?
Partneři, páni...souzníme nebo panujeme...?

Poměnkové dívání?

6. června 2010 v 1:21 | čajovna |  Rostlinstvo
poměnka
krásná jako poměnkové oči!
Asi už nikdy v životě se v souvislosti s poměnkou nestane v mém bytí něco zásadního, co by změnilo můj pohled na poměnku jako na rostlinu vzpomínací. Když ji vidím, vždycky a vždy si vzpomenu na osoby  mě milé, jež mají stejně modré pronikavé oči.

Máte-li zahradu, vysejte si poměnky, existuje mnoho kultivarů, které se dají pěstova na zahradě, jsou nenáročné a dorůstají až 25 cm do výšky. V lesích hledejte chlupatější, na kvítky skromnější a trochu vyšší poměnku lesní.
Ve své barvě si však s touhle luční krásou nezadá vůbec nic.
Přeji krásné poměnkové dívání...

U2 - s tebou nebo bez tebe - Jak fanynka k životnímu zážitku přišla

5. června 2010 v 0:19 | čajovna |  Hudba mého srdce....
Nebudu psát dlouhé proslovy.
Jednoduše a výstižně.

Stát se tohle mě, ležím na tom pódiu zemdlelá ještě dnes (to nejsou moje slova, ale podobně smýšlející čtenářky serveru pro ženy, jež na toto video upozornila)....

Ano, stát se to mě, ležím tam taky....



není to krásný, dávat si lásku, rozdávat lásku, přijímat... jen takhle jemně, něžně...

a další důkaz, že to Bono s fanynkami umí...


Tip na blog - aneb šťavnaté to mládí...

4. června 2010 v 16:01 | čajovna
sashadiary.blog
Nedávno jsem tu psala o blozích mladých....Právě zde.
Psali jste tu o svých zkušenostech, o strašné češtině a o svém pohledu většinou s několikaletým odstupem. Tady jsem náhodou, vlastně na pozvání (ač jinak většinou neklikám na podobné  prosby, tady jsem udělala výjimku) a dostala jsem se na deníkovou formu blogu. Tahle slečna se do toho vrhla opravdu s vervou a sepisuje kdejakou maličkost svého dne. Prostě deník, diář...

Ale mě, ovocnožrouta, doslova odrovnaly okraje tohoto blogu, vidíte to také? To kiwi je geniální. A nějak mi k té zelené sedí i růžová barva blogu a ačkoliv bych asi neměla čas denně sledovat život této dívenky, docela mě to potěšilo. Takové ochutnání svého někdejšího mládí :-)
Asi víte o čem mluvím.
A slečna má kočku, to je mi taky sympatické....
A dává si salátek balkánek.
Mimochodem, někdy ho zkus se zelenými olivami, nebo sýr nahrazuju kuřecím masem.  Nebo takový salátek ke kousku pěkně ugrilovaného masíčka, hodně pepřeného.
No to se dostávm k tomu, že poslední dny koketuji s dělenou stravou Lenky Kořínkové a dotýká se mě lehký úspěch. To je ale na jiné téma.... 

Této blogující slečně popřeji hodně štěstí a vytrvalosti, protože nasadila velmi vysokou lať.
Adresa blogu:

Mrňousci - telefon v mraveništi

4. června 2010 v 3:43 | čajovna
jak to vypadá, když i mravence okouzlí telefon, aneb stará Nokie hitem téměř nábožným...


Novinka od Ivony Březinové - Držkou na rohožce

2. června 2010 v 21:49 | čajovna |  Knížky pro děti
Ivona Březinová patří mezi mé oblíbené autory a tak se s Vámi podělím o zbrusu novou informaci přímo od ní... Na světě je NOVINKA. Navíc vypadá podle anotace i ukázky velmi zajímavě...
Název: Držkou na rohožce
ivona březinová
Autor: Ivona Březinová
Nakladatel: Daranus
ISBN: 978-80-86983-91-2
EAN: 9788086983912
Počet stran: 160
Vazba: Vázaný
Rok vydání: 2010
držkou
www.daranus.cz


ANOTACE:
Právě mu bylo osmnáct a má pocit, že si toho v životě zatím moc neužil. Z doby, kdy byl malý, si pamatuje jen hádky rodičů a hračku šaška, který vypadl z okna místo něj. A pak už jen děcák. Sedm vnucených sourozenců od tří do sedmnácti let. Vopruz. Tři tety a strýc, kteří ho pořád k něčemu nutí. Aby si po sobě uklidil, vynesl koš, umyl nádobí, chodil do učňáku… Vopruz, vopruz, vopruz! Ale teď bude všechno jinak. Je dospělý. Je samostatný. Je nadržený na ženský i na život tam… někde… ve velkém městě. Myslí si, že konečně začne doopravdy žít…

O AUTORCE:
Ivona Březinová (1964) se narodila v Ústí nad Labem, kde vystudovala gymnázium a Pedagogickou fakultu UJEP, obor český jazyk - dějepis. Pak si splnila dětský sen a stala se spisovatelkou. Píše knihy pro děti a mládež všech věkových kategorií. Některé knihy se dočkaly i cizojazyčných vydání. Autorka je nositelkou několika literárních cen. V současné době vede Katedru tvůrčího psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého. V nakladatelství Daranus jí vyšla kniha psaná podle filmu Jana Tománka, Kozí příběh (2008), a kniha pro dospívající Držkou na rohožce (2010), která svým laděním navazuje na úspěšný triptych Holky na vodítku o problematice závislostí.
Více na www.brezinova.cz.

UKÁZKA:
"Myslíte, že se vrátí?" zeptala se Bohunka a nenápadně si ukazováčkem setřela vlhkost z dolních řas. Stejně se rozmazaly. Ta maskara, kterou pro ni Sváťa ze sousední rodiny prý ukradl, není kdovíjaký zázrak. Jestli ji fakt lohnul, tak za to riziko v supáči to snad ani nestálo, pomyslela si. A ona stejně žádnýho kluka nechce. Nikdy. Nanejvýš Tonyho. A i jeho jenom jako kamaráda.
"Tony? Ten, že by se vrátil?" vyjel na Bohunku Gábin zbytečně prudce. "Na to zapomeň. Já, až mi za rok bude osmnáct, taky vezmu kramle hned ten den ráno."
"Už aby to bylo," odsekla Gizela. Gábin byl její bratr, ale poslední dobou se moc nemuseli.
"Je vám tu tak zle?" ozvala se teta Radmila tiše, aby nevzbudila malého Rendíka a Milku, kteří jí znaveně usnuli v náručí. Tihle dva jsou ještě zlatíčka. Hlavně Rendík. Z kojeňáku ho sem převezli před půl rokem. Kolem pravého oka má výraznou pigmentovou skvrnu, která ho na první pohled hyzdí. Ale Radmila už si zvykla a Rendík jí připadá jako krásné dítě. I Milka prohlásila, že Renda vypadá jako roztomilé štěňátko z jedné obrázkové knížky. Určitě by ho měla ráda i jeho máma, kdyby se ho hned po porodu nevzdala. Už je to tři a půl roku. Prý pořád jen plakala a tvrdila, že s takovým dítětem nemůže žít. No, a tak s ním nežije. Žijeme s ním my, ani k adopci ho nikdo nechtěl.
"Je nám tu skvěle," sekla Gizela odpověď, ale usmála se přitom docela přívětivě, takže Radmila si nebyla jistá, nakolik je ironie v jejím hlase opravdová.
"Na, dej ho do postele podala spícího chlapečka dívce.
"Tak pojď, pinďo," vzdychla Gizela. Pro jejích patnáct let byl Renda jen přítěží. Na panenky už byla velká a k mateřským citům ji to ještě netáhlo.
Škoda, že to s Idou tak dopadlo, bleskla hlavou Radmile řezavá vzpomínka. Ale to už se jí na klíně zavrtěla Milka, dlouhé hubené nohy jí sklouzly na zem a polekanýma očima se rozhlédla po obývacím pokoji.
"Kde je Tony?"
"Šel žít," poučil ji Gábin.

Zdroj: tisková zpráva

Thomas Brezina: Klub záhad – Nestvůra z Dračího jezera

2. června 2010 v 1:36 | čajovna |  Knížky pro děti

dračí jezero

Další příběh z pera Thomase Breziny vypráví příběh ponurý, potemnělý a velmi často se odehrávající za měsícem osvětlené noci u temného až černého jezera, v němž bdí nestvůrná příšera čekající na svou kořist. A tou kořistí nebude nikdo jiný, než jeden z členů Klubu záhad. Původní poklidná dovolená s klidem a pohodou se tak stává opět nebezpečnou výpravou, která má zachránit víc osob, než je jenom dětský Klub záhad. Superlupa tentokrát poskytuje velmi zajímavá témata k hledání a samostatnému pátrání a v tomto směru ilustrace s úkoly nezklamaly. Příběh je zajímavý, ale zařadila bych ho někam k horní části středu od tohoto autora. Ne úplně nej a nej, ale rozhodně ne špatný. Snad tak na mě působil kvůli ponurosti, snad kvůli tomu, že nemám ráda vodu a tak mi opravdu v některých scénách nebylo nejlépe…pod hladinou bych se vyskytnout nechtěla.
Nicméně zápletka je velmi zajímavá, možná chvílemi trochu průhledná, ale následně vás
zase překvapí nějakou nečekanou situací.
Pěkné čtení na prázdniny!
Vydalo nakladatelství Fragment, 2010, www.fragment.cz

Thomas Brezina: Klub záhad – Úkryt hraběte Drákuly

1. června 2010 v 1:35 | čajovna |  Knížky pro děti


drakula
Tento díl považuji za jeden z nejlepších. Nemá
prakticky slabých či nudných míst, vtáhne vás do strašidelného děje natolik, že ho doporučuji číst někdy v dopoledních hodinách, aby stačila hrůza čtenářova dostatečně vyprchat. V noci by to bylo horší.
Hrůza je navíc znásobena Supelupou, kterou si nejen ověříte správnost svých odpovědí vyprodukovaných bystrým mozkem, ale také se podíváte do zákulisí obrázků a nejsou to výjevy nikterak dobrotivé.
naopak!
Tentokrát se atmosféra hrůzy dokonale podařila a Jupite, Vicky a Nick se vydávají hledat úkryt hraběte Drákuly, navíc v patách s podivným člověkem, který se vydává za potomka starého hledače Drákulova tajemství. Chce ho snad zneškodnit? Nebo chce zneškodnit partu kamarádů?
To Vám nebudu prozrazovat, jen dodám, že děj je opravdu strhující a má nečekané zvraty. Barvitě se podařil také popis děje, vjemů, zvuků a všeho toho, co je k takovému drákulovskému příběhů nutné.

Vydalo nakladatelství Fragment, 2010, www.fragment.cz