Květen 2010

Blogy mladých

31. května 2010 v 4:46 | čajovna |  Slabý čajík


Klub blogů mladých nebo možná trochu hanlivě řečeno - blogy
pubertální mládeže. To je kapitolka sama o sobě, navíc za více než rok "blogování" vidím, že tady víc než kde jinde frčí móda. Hanah Montana, Ságy…a mnoho dalších, které jsou právě "in". Nestačím je sledovat a jen občas na některý kliknu. Spíš náhodou a většinou jsem zděšena úrovní češtiny, či spíše jakési směsi znaků, čárek, smskového vyjadřovní… a vůbec takovou tou kulturou, která blogování spíš škodí… Ale když narazím na nějaký pěkný studentský blog, zaraduju se.
Občas zajdu a šmírnu si - ten pocit volnosti, svobody, nezávislosti, otravy školních lavic, jediné starosti v životě - učení a lásky!
Jo…jo…vzpomínky pak ožívají.
Loni mě zaujal blog www.helinathi.blog.cz, ovšem ten zřejmě skončil. Škoda, slečna byla nadaná malířka a žila docela krásný život maturantky a adeptky na vysokou školu svých snů…
A nyní mě zaujal nový blog, slovenská budoucí maturantka www.moje-dreams.blog.cz , která mi připadá jako člověk ze šuplíčku inteligentní a nadějné mládeže s dobrým a nezkaženým srdcem, s tou akorátní dávkou slušného chování no a samozřejmě…s tou mladickou krásnou vírou v lásku, budoucnost…
To jsou asi dva milé blogy, na které ráda zajdu bez nepříjemného pocitu, že jsou tvořeny jen ve stylu:
Článek - dnes nemám čas, promiňte nebo jakýsi překopírovaný obrázek celebrity a nic víc… a pod ním asi deset komentářů ve stylu - pošli to deseti dalším SB nebo "Obíhám" nebo "taky nemám čas"…
L

Máte taky v této kategorii nějaké oblíbené blogy?
Nebo otravy o pleasky hlásni… jsou přesně tím, co vás odradily od návštěv stránek těch o pár let mladších?


Fanklub Ulice - pozvání na natáčení

30. května 2010 v 8:37 | čajovna
ss
Konečně se dostávám k zajímavé informaci od čtenářky myšmamá, která nám nabízí odkazy na zajímavé stránky o Ulici.



nebo

v sekci fanclubáci nás uvidíte naživo, a jinaj tam najdete aktuální díly na 14 dní dopředu a hlavně diskuzi, kam je každý uličník vítán, je tam i fotogalerie z návštěvy aťasů a tak...no jukněte se...hlavně to nespleťte.Je to neoficiální fanclub.

A ještě dodám, pro ty, co to mají do Prahy skok, je tam i stále platné pozvání do ateliérů, kde si můžete prohlédnout naživo všechny herce, pekařství, kulisy a ulici v Ulici, prostě Hostivařské ateliéry.
Jestli někdo zavítáte, určitě dejte vědět a třeba pošlete nějaký fotečky.
Já bych moc ráda, snad za pár let, s dětmi je to na mě moc daleko....
Myšmamá děkujeme!!!

Isabelle Nazare-Aga: Nenechte sebou manipulovat

30. května 2010 v 0:17 | čajovna |  Knížky pro ostatní


nenechte
Knížku uvádí citát Machiavelliho - "Každý tě vidí, jak se jevíš, jen málokdo vnímá, jaký skutečně jsi…"

Obyčejně to vnímáme jako citát z řad těch pozitivních, a sice, že naše dobré nitro okolí neocení. Tady však vnímáme něco jiného.
Manipulátor - osoba, která ve svém životě zvolila obranný mechanismus proti životním příkořím s názvem "manipulace ostatními". Když nemám smysl svého života, když nevím, jak s ním naložit, uspokojím tu základní touhu tím, že budu manipulovat ostatními.
Matky, dcery, babičky, dědečkové, otcové, manželové, šéfové, staniční sestry, přítelkyně, kamarádky, známí, děti, synové a dcery… v podstatě každý může být manipulátor a tato kniha vás možná zanechá lehce hypochondrickými, jak píše hned v úvodu, v předmluvě k českému vydání PhDr. J. Růžička.
Není to tak zlé… jsem v podstatě hypochondr, a příliš jsem se nevciťovala. Chápala jsem, že občas jsme každý manipulátor, ale když to neděláme soustavně, když to neděláme proto, že jinak to neumíme, je to s námi dobré. Pravých
manipulátorů jsou asi 2 - 3% obyvatel. Setká se s ním každý.

S čistým listem papíru....a malým tajemstvím

28. května 2010 v 14:22 | čajovna |  Editorial, aktuality z Čajovny
r
Enili už asi tuší, ale mě je v tuhle chvíli moc hezky. A před pár dny mi bylo asi tak, jak se cítí člověk na dně, sužován myšlenkami na vlastní konečnost. Samozřejmě, nejsme tu věčně, ale jinak se o tom přemýšlí, když je člověku dvacet (což jsem taky přemýšlela) a jinak, když je mu třicet a má dvě malé děti... a nejspíš jinak i když je vám padesát, šedesát a v podstatě jste "zbytní" a život je už jen bonusem navíc... i když je to ošklivé slovo, protože zbytný není nikdo. Před očima běží celý život a páráte se v příbězích podobných, leč špatně ukončených. Trávíte dny hledáním informací o své nemoci či podezření. Trávíte čas v čekárnách, kde se nečeká příjemně, ale většinou na nějaký ortel.
Byla jsem propuštěna s tím, že  podezření se nepotvrdilo, problém byl jinde a je zcela banální, i když imituje dost vážné záležitosti.
Nemusím popisovat, jaký nával životní energie vám to dodá. A jak si opět člověk uvědomí tu vzácnost, že tu smí být.  Jak svět ožije, jaké napětí spadne - již třetí den mě z toho napětí bolí hlava, teď už asi spíš z toho uvolnění. Migréna ovšem taky není zrovna nejlepší nemoc. Snad to dnes rozchodím na dětském dnu. Jsem vděčná za to, že tam můžu jít jako zdravá osoba...
Přeji Vám všem z celého srdíčka, ať veškerá tato "tytyty" od života jsou jen bubáci, ze kterých nakonec získáte jen ten čistý  list papíru, který budete mít šanci opět popsat jen věci krásnými a pozitivními. Ať je to cesta k lepšímu člověku.

d
A na závěr ještě jednu radost, se kterou se s Vámi ráda rozdělím. Asi fungují zákony karmy nebo co. Snad za odměnu jsem dnes dostala definitivní možnost vydat první román. Románovou prvotinu, ke které se teprve sepisuje smlouva. Moje třetí zkušenost s nakladatelstvím, sama se bojím a trochu těším, jaká bude - jsem v tomto směru už zbavena iluzí a tak vím, že knížka jako finální produkt nemusí mít s představou autora mnoho společného...  A tak si potichoučku budu přát, aby knížka opravdu spatřila světlo světa a někoho potěšila. 
Pohladila, dodala mu lásku a víru v... v... v sílu osudové lásky? I když zůstane nenaplněna... Ale víc už prozrazovat nebudu.  Ukázku z knížky najdete na tomto blogu vlevo, nahoře jako zmiňovanou jazykovou lahůdku.

Všem Vám ze srdce a s vděčností přeji krásný den a víkend a uvědomte si vzácnost svého bytí... a zákon, že krása vyzařovaná zevnitř přitahuje i krásu zvenčí. A to nemluvím o upravených vlasech a módní sukni :-)
Reni 

Mrňousci - beruška a šnek

28. května 2010 v 3:41 | čajovna
a zase ten šnek...a beruška. Copak asi vymyslí?


Hrátky se samolepkami - Učíme se barvy s krtkem

27. května 2010 v 12:16 | čajovna |  Knížky pro děti



krtek
Ilustrace Zdeňka Milera zná snad každý. Legendární krtek v tomto útlém sešitu ožívá a přináší dětem opravdu velké oříšky k řešení. Je to úplně jednoduché a mého synka hra na poměrně dlouhou dobu nadchla.


S vervou se vrhl do archu plného barevných kostiček (ten doporučuji vyndat, bude to přehlednější, než pořád listovat) a hledal na obrázcích a velkých krtkových ilustracích místa, kde právě ta či která barva chybí a je vyznačena jen bílým čtverečkem. Na tento bílý čtvereček je třeba nalepit právě tu správnou barvu.
A někdy je to oříšek i pro rodiče, protože se tu hraje nejen s velmi jemnými odstíny barev, ale třeba i se vzory (dřevo, tráva, kmen stromu) takže úkoly opravdu pro bystré hlavičky.
Vydalo nakladatelství Fragment, 2010, www.fragment.cz

Docela fajn zábava pro deštivé prázdninové odpoledne!

La femme Nikita - nepodařené natáčení... aneb Srandy kopec!

25. května 2010 v 1:59 | čajovna
Myslím, že je někdy na škodu, že to není v češtině a jindy to vůbec nevadí, pochopíme všichni...

Jo a lidi, Roy Dupuis se směje!!!! Hned zkraje videa Vás skoro poprská!!!
Což v seriálu je téměř jeho TABU!

Ke konci videa je skvělá scéna s pistolkami na vodu...:-)

A zde upozorním na čas 1:05, kdy Michael okusuje jablko.



Přeju hezkou obyčejnou zábavu, při níž se Vám polechtají bránice!

Ulice - 1771., 1772. díl

24. května 2010 v 20:48 | čajovna
\n\t\t\t\t
Pro Jitku dnes začal rozhodující boj s Kukačkou. S vypětím všech sil ráno rodinu udržovala ve zdání, že se nic zvláštního neděje. Později se ale vydala dobrovolně do jámy lvové a strhlo se neuvěřitelné drama.
Do toho Hejlová stále odmítá chudáka Peška, ten jí dokonce ke konci dílu přinese rybu až domů...

Vladimír Páral: Země žen

24. května 2010 v 4:45 | čajovna |  Knížky pro pamětníky

Československý spisovatel vydal v roce 1987 tuto knihu v nákladu celých 50.000 výtisků. Jen pro zajímavost, tenkrát tato poměrně dost tlustá kniha stála 35,-Kč, když už jsme u toho vzpomínání na časy minulé…
Nicméně je to dílo v kostrbaté Páralově kariéře velmi zdařilé. Utopie o tom, když ve společnosti díky nutnosti začnou vládnout ženy. Muži jsou poníženy do kategorie určené k převychování za účelem vymýcení mužské agresivity, taková malá vize budoucnosti. Budiž trochu k úvaze, zdali toto násilné nacpání mužů do lágrů není tak trochu agresí. Na druhou stranu můžete uvažovat o slastné roli žen, které žijí ve dvojicích, pomáhají si s dětmi a muži k nim jezdí jen párkrát za měsíc, přičemž překvapivě nejde o nějaký výjimečný okamžik, jde o samozřejmost. Možná si za tu dobu užijí jen to hezké a na to špatné není čas. Jenže i v takovém přísném uspořádání společnosti vylézají na povrch i jiné vlastnosti. Chtíč mužů, chtíč žen… lesbické sklony některých manželek.
Je to velmi zajímavé dílo, občas dýchající dobou, ve které vznikalo…snad občas některým způsobem vyjadřování, jindy nějakou drobností ze všedního života, ocitáte se v betonových panelácích uprostřed horkého léta, ochutnáte křupavé pečené kuře a třeba se zajedete vykoupat i do lomu, ovšem za velmi přísných podmínek.
Zajímavá psychologická hra - tak lze nazvat celé toto dílo. Země žen je určitě jedním ze spisků, který lze číst dnes a denně.

Baťova slova do kamene tesat, aneb motlitba dnešního člověka

23. května 2010 v 1:38 | čajovna |  Domov
ss
Přišlo mi to už loni na podzim e-mailem, ale čtu to občas na různých serverech. Citát, jež hodně lidí zaujal, slova Tomáš Bati z doby hospodářské krize....
Má pravdu a je dobře, že si čím dál více lidí uvědomuje.
Co si o jeho slovech myslíte vy?


"Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy od sebe.
To čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanovisko k lidem, k práci a veřejnému majetku.
Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Máte pravdu, je třeba překonat krizi důvěry. Technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem."

T. Baťa, 1932

Nejznámější pohádková místa- křížem krážem po Česku

22. května 2010 v 0:15 | čajovna |  Knížky pro ostatní
křížem
Obrazoví průvodci po Česku či jiných místech mi přišli vždycky jako trošku nudní a suší patronové. Je sice hezké se dívat na obrázek, ale naživo je naživo. Nebo to je blok z dob vlastivědy. Cestopisy s několika čestnými výjimkami čtu spíše nerada.
Ale tohle je tak trochu dokument pro zvědavé. Záměrně se vyhýbám slovíčku "bulvár", protože tady se nezesměšňuje, ani se nehledají chyby, přesto tu najdete několik zajímavých informací, třeba o tom, kterak si Pavel Kříž vymkl kotník, když skákal z okna při točení Statečného kováře. Nebo jak seděla Libuše Šafránková v autobuse v kostýmu rozverného mládence z Třech oříšků pro Popelku.
Celkem navštívíte 30 míst, informace tu jsou příjemně nahuštěny, není jich mnoho a není jich málo. Kniha mě zaujala natolik, že bych klidně uvítala větší rozsah i větší formát. Více fotek, více popis konkrétních míst. Autor Vás zaujme hned zkraje, Radek Laudin napsal krásný úvod, který Vás katapultuje do světa vašeho dětství.
Možná že jste pohádky vnímali jako on.
Možná také zjistíte, že pohádková říše krále Miroslava je nedaleko Vás. Možná se projdete po stejných schodech, po jakých běhala Princezna se zlatou hvězdou na čele, možná se projdete po chodníku podél silnice, po níž jezdilo Šest medvědů s cibulkou, nebo se projdete po louce, na níž jel Vladimír Menšík na koni. A nahlédnete do zákulisí a triků filmařů, dozvíte se třeba to, že mlýn Princezny ze mlejna byl fiktivní.
Hrady, zámky, města, podloubí, louky a části lesů, kde se filmařům poštěstilo natoči něco krásného, pohádky, filmy pro děti... Malá příručka, se kterou ale strávíte mnoho příjemného, dozvíte se zajímavé věci a tipnu si, že většinu vůbec nevíte.
Součástí jsou i zeměpisné informace, popis cesty, tipy, co si zařídit před  plánovaným výletem a obecné zvyklosti na zmiňovaných památkách.
Vydalo nakladatelství Fragment, 2010, www.fragment.cz

P.S. O tuto knížku se bude soutěžit ve velké letní soutěži. :-)

Ulice - 1767., 1768. díl- aneb maturitní den

21. května 2010 v 20:42 | čajovna
\n\t\t\t\t\n\t\t\t\t
Tereza přehnaným sebevědomím neoplývá. Předmaturitní tréma s ní proto pořádně zamává. Když dojde na samotné lámání chleba, zakusí na vlastní kůži, co to znamená mít pořádné okno.

Mrňouskové - velký závod...

21. května 2010 v 3:39 | čajovna
Mimochodem mě napadá, že už by to chtělo, aby rostly ty bedly...:-)

Červené mámení...

20. května 2010 v 12:52 | čajovna |  Fotodílna
Snad Vás omámín a naladím...
A pak se Vás zeptám?
Kterou z červených dobrot máte nejraději? V komentářích jim udělejte takové malé hodnocení, žebříček.

Jdu příkladem, takže za mě je to:
1. maliny
2. třešně
3. jahody

u mě vítězí sladká vůně  malin!

A u Vás?

maliny
jahody
třešně
mě se sbíhají sliny až hamba!
Ještě, že už se blíží jejich čas!

www.vymentepolitiky.cz

20. května 2010 v 0:09 | čajovna |  Zajímavosti, perličky, blbůstky
Zajímavá akce.... osoba Marty Kubišové mne zaujala a tak nějak mi to připomíná stav před sametovou revolucí. Možná by to chtělo další, ale už jsem starší a bojím se... Bojím se, že by nemusela být sametová.
vyměnte
jako celek na mě tyto stránky působí docela dobře, myšlenka hezká, ale nepříliš pochopitelně podaná, lidé při zběžném pohledu mohou tápat, co vlastně mají dělat. A nové tváře? O ty, které jde? Je jich tak málo, že jsou neviditelné...

Chtělo by to někoho s odvahou a hroší kůží, který by nehájil zájmy své chamtivosti, ale byl by to odborník na ekonomiku, politologii, někdo, komu dochází globální i vnitrostátní souvislosti a někdo, jehož hlavním cílem by bylo "dát to tady do pořádku."
Je mi smutno, co ten vzorek národa tam nahoře dokázal.

Kuky se vrací

19. května 2010 v 11:33 | čajovna |  FILMY

Díky projektu Hvězdná máma (www.hvezdnamama.cz), jsem se podívala na včerejší předpremiéru nového rodinného dobrodružného filmu Kuky se vrací.



V úvodu projekce byla příjemná atmosféra navozena slavnostní událostí a sice přítomností dvou tvůrců filmu - Jana Svěrák a výtvarník Jakub Dvorský, kteří odkryly něco málo tajemství z přípravy filmu a prozradili, že plyšoví Kukyové budou k mání až v létě a vyrábí se na Moravě...

Samotný film mě nezklamal. Těšila jsem se na něco zvláštního, což se v jistém smyslu potvrdilo. Nečekala jsem, že dospělé nikterak nezkreslené hlasy herců (Zdeněk Svěrák, Pavel Liška, Jiří Lábus...) do úst tak netypických loutkových figurek, budou dokonale sedět. Ano, zejména hlas Zdeňka Svěráka působil na dospělé diváky skvěle, čišel z něj humor, jeho styl vtipu a dokonalé vtipné dialogy, které potvrzují pravidlo, že v jednoduchosti je úžasná síla. Nejsem si však jistá, jestli některé,  zejména menší děti, nemůže spíše odradit, protože je tolik nezaujme. Film je rodinný, ale již před shlédnutím jsem se setkala s názory, že spíše pro děti starší, školní či cca od 10 let, kdy již pochopí alespoň část vtipů, kterými se to tu jenom hemží a v nichž hrají hlavní roli také ta intonace hlasu a nezaměnitelný "svěrákovský styl". S tím bych souhlasila, i když menší děti zaujme druhá silná stránka - dokonalé loutky, dokonalé exteriéry, dokonalé lesní interiéry, mravenci na Kukyho hlavě, bzučící komáři nebo moucha na obličeji pana Hergota - moucha, jež si leze, a nikdo na ni nikterak nereaguje. Jan Svěrák chtěl natočit film, ve kterém budou přírodní kulisy, toužil se sklonit k zemi a točit v mechu a kapradí, chtěl přírodní komparz, takže dle oficiálních zpráv byla nejhorší spolupráce s plachými veverkami, nicméně mravenci, brouci a zejména ptáci s hnízdem plným vajíček na poskakujícím vleku za traktorem jistě nebyly lehkým oříškem. Je tu vidět obrovská titěrná práce s loutkami, s počítačem a není divu, že se původně plánované točení protáhlo více než trojnásobně.
Jsou tu chvíle nabité emocemi i napětím. Kuky, ten rozmazlený plyšáček plný pilin a s umělou srstí bude vržen do reálného drsného světa a bude úspěšný, i když to bude cesta namáhavá. Snad proto, že ho spojí nečekané přátelství se strážcem lesa, jemuž hlas propůjčil právě Zdeněk Svěrák.

Troufnu si odhadovat, že tento film určitě nezapadne do hlubin zapomění české kinematografie a i když se mi zdá na první pohled fascinující a téměř dokonalý, mohla by to být pro tvůrce velká výzva, aby časem stvořili ještě něco lepšího. Tato práce pro ně musela být úžasná výzva!


všimněte si třeba toho, že loutky byly opravdu voděny za provázky, ty pak byly počítačově vymazány. Některé scény jsou složeny z více scén, tak bylo možné, aby v jednom záběru hrálo více postav.
Více informací o filmu:

více obrázků najdete třeba zde:

Katalpa, aneb orchideje na sídlišti

19. května 2010 v 1:17 | čajovna |  Rostlinstvo
Nevěřila jsem vlastním očím, když jsem před lety poprvé spatřila na sídlišti tyhle květy...
Připomínaly mi orchideje...
katalpa
nebo takové ty "zaječí hubičky" ze zahrádky.
Kdepak, tenhle strom se jmenuje KATALPA a patří do rodiny "trubačovitých", pochází z teplých krajů a u nás se uplatňuje jako solitérní rostlina.  Zkraje svého mládí roste velmi pomalu, ale když mu je dvacet či třicet let, snadno dosahuje až desetimetrové výšky.
Na sídlištích a náměstích však potkáte spíše solitérní menší odrůdy.
katalpaa
kromě lehce chlupatých, velkých a nádherně vykrajovaných listů, krásné jsou i plody tohoto stromu. Vypadají jako dolů svěšené lusky vanilky.
Ale to si ukážeme třeba zase napodzim...

Tak co, líbí se vám KATALPA?
A roste někde u vás?

Emily Roddaová: Tajemná země Rondo – Čaroděj

18. května 2010 v 0:39 | čajovna |  Knížky pro děti

čaroděj
Pokračování Tajemné země Rondo mě nadchlo. Nemá ty malé, ba až titěrné chybky, které mě trošičku kazily úžasný dojem z prvního dílu (s názvem Klíč). Nemá tu beznaděj, to množství zlých a zákeřných lidských vlastností, které mi tak nějak braly sílu a možná i víru v lepší svět. Přišlo mi to u dětského příběhu škoda.
Ale tady to není… tedy, jen jednou, ale to se celkem hodí a zapadá to úžasně vymyšlené zápletky.
Zápletka je skvělá, překvapivá, plná zvratů a zavádí hrdiny do různých ryze fantastických prostředí. Text je psán tak čtivě, že každou větu před sebou doslova vidíte, myslím, že tento příběh by si zasloužil zfilmování, i když nevím, jestli by někdo dokázal vykreslit tu krásu a fantazii tak krásně, jak si to udělá váš mozek při četbě Tajemné země Rondo.

čar
Opět se tu setkáváme s hrdiny z předchozího dílu, kteří se tentokrát vydávají hledat zmizelého čaroděje Binga a chtějí osvobodit jeho učně Šimona, jež dostal houbovou podobu a je v cele strážníka Buďhodného, zatknut za vraždu čaroděje Binga. Možná by mě nemělo překvapit, že všechno bude nakonec nějak jinak, ale mě to překvapilo. Autorka by měla psát detektivky J.

Lesklý zelenavý obal a poněkud strašidelný, leč rozesmátý čaroděj Bing na titulní straně vás v knihkupectví opravdu zaujmou a mohu-li vám poradit, máte-li tak 7,8,9 a více leté dítko, není to vůbec špatný nápad na dárek. Přiberte ještě první díl s názvem Klíč a máte o pár klidných večerů postaráno.
Nejsem fanoušek fantasy žánru a davem konzumovaná
díla mě popravdě nijak nezaujala a jen málo jsem jich do konce dočetla, ale Rondo má úžasný švih, nenudí a je neuvěřitelně barevné a příjemné na omak…. Těžko se to definuje, je v tom prostě něco nenapodobitelného….
Vydalo nakladatelství Fragment, 2010, www.fragment.cz

rondo



Recenze Tajemné země RONDO - Klíč

O roce 2010

17. května 2010 v 18:34 | čajovna |  Duchovní okénko
ss


Hezký večer, vážení a milí,

na internetové televizi Cestyksobě.cz jsem našla náhodně docela zajímavou přednášku, týkající se transformace duší a po strašení rokem 2012 a III. světovou válkou je to docela hezké pohlazení pro duši.

Přeju si, aby ta paní na přednášce měla logickou pravdu.

Máte-li pár desítek minut čas, udělejte si horký čaj, zahřejte nohy a nechte si od ní promluvit do duše...


Nová rubrika Duchovní okénko do budoucnosti, nejen 2012 je tu proto, že mám pocit, že si potřebujeme pozitivně povídat o budoucnosti, protože jsme kapky v moři a kapka má moc skládat se to velkých kapek, stružek, potoků, řek do moří. Čím víc pozitivních kapek, tím větší naděje, že bude líp a bude dobře.

Sherlock Holmes v novém...

17. května 2010 v 4:48 | čajovna |  Zajímavosti, perličky, blbůstky
Jak se Vám líbí nový představitel Sherlocka? Docela ujde...řekla bych. Netradiční, rozbouraná představa o obstarožním chlápkovi, co říkáte?


Krabičky pro sestřičku....a cena pro Janičku!

16. května 2010 v 16:16 | čajovna |  SOUTĚŽE
Poslední odměněnou v této Veletržní soutěži bude Jana, která poslala doma vyráběnou krabičku, košíček. Dáreček pro její sestřičku a údajně z něj měla velikou radost.
jana
a za tohle dílko si Jana zaslouží poslední knížku "Jak na prevíta", tentokrát pro maminky... a maličký čajový dárek k tomu. A já konečně zase vidím pletené košíčky z papíru, které mi tolik učarovaly a znovu si připomínám, že příští telefonní seznam nevyhodím hned do sběrného odpadu.
Ale začnu motat brčka, lepit a třeba i kroutit... :-)
Janě blahopřeji a všem ostatním děkuji za účast v soutěži a těším se v některé  příští. Jednu velkou prázdninovou jsem tu už slibovala a účast v ní bude úplně jednoduchá, bude mít jenom jednu malou podmínku, budete do ní muset vložit trochu vzpomínacího úsilí a trochu srdíčka.
To nebude nic těžkého....

P.S. Dodatek ke speciální ceně... protože o ní výslovně nikdo nepožádal a nezařadil se tak do soutěžících bojujících o přízeň Mirka Vostrého, ilustrátora a organizátora Veletrhu zlatých českých ručiček, který v těchto dnech probíhá v Chebu, tato cena nebyla udělena. Škoda, ale chápu, že Cheb je jaksi pro většinu z nás trošku daleko. V tuhle chvíli mě napadá, že už vím, proč je Praha strategicky umístěna ve středu republiky. No, ale ti, jež bydlí někde na cípu republiky o tom ví své, že?

Tak hezký zbytek víkendu! 

Obrázek od Marcelky, potěší oči...

16. května 2010 v 12:07 | čajovna |  SOUTĚŽE
obrázek
Tak to je krásné umělecké dílko, co říkáte?
Za tohle nesměle prezentované dílko od Marcely, získá jeho autorka knížečku "Jak na prevíta" pro babičky a dědečky, společně s malým čajovým dárečkem. Doufám, že se dobře pobaví a naladí na prázdninové dny....
Blahopřeji a hezké dny přeji....

Tak moji milí, k večeru tu přibude ještě jeden z Vás, jež si vysloužil svou účastí a šikovnýma ručičkama nějakou tu odměnu.
Kdopak to asi bude? Nechte se překvapit!

Čajový balíček pro hebká kafíčka...

16. května 2010 v 8:00 | čajovna |  SOUTĚŽE
Když jsem vyhlašovala tuto soutěž, čekala jsem, že se zúčastní velké množství místních blogerek, o kterých vím, že jejich šikovné ručičky jsou nadány nenadálým talentem.
Nestalo se tak, milé dámy, tak příště, ano?
Takové žně hezkých cen je přece škoda si nechat ujít. Navíc potěšíte oko i dalším čtenářům a čtenářkám.
A nechte se inspirovat krásou, kterou mi zaslala paní Ludmila z Chvalčova. Dlouze jsem přemýšlela a protože je možná čajový balíček tou hlavní výhrou, pak čajový balíček doslova k prasknutí nacpaný čajíky od Grešíka, poputuje právě k ní...

deka
krásná a dokonalá patchworková deka... mě by se zrovna hodila k fasádě našeho domu :-)
kafíčka
ovšem mě dostala tato měkká kafíčka jako jehelníčky.
Ta mi doslova vyrazila dech a hned jsem se do nich zamilovala. Paní Ludmilo, vy jste šikulka, to je úplně skvělý nápad. Kávu nemusím, ale tohle kapučínko bych si dala ráda.
Gratuluji a na Vaši adresu míří čajový balíček.
Ať chutná...

Mirčiny perníky i šikovné ruce jejích dětí....

15. května 2010 v 17:50 | čajovna |  SOUTĚŽE
Šikovná maminka Mirka poslala ukázku svého tvoření...
velikonoční
to chce opravdu pevnou a šikovnou ruku. Tu budou mít patrně i její děti,  za které poslala tyto dva krásné výtvory. Dětičky se pomamily, co říkáte?
dětské, mirka
mirka, děti
Takže za toto tvoření Mirce a hlavně jejím dětem pošle nakladatelství Maxdorf knížku Michala Vaněčka: Medvědí prázdniny, což je, myslím si, takhle před prázdninami, docela hezký dárek.
Tak ať jsou vaše ručičky pořád tak krásně šikovné a knížka se líbí...

Nakladatelství Maxdorf děkuji za hezkou výhru!

Kriol a její originální přání...

15. května 2010 v 12:44 | čajovna |  SOUTĚŽE
kriol
Tak to je originální přání.
Poslala ho do soutěže soutěžící s nickem Kriol a uvedla, že materiál na přání sbírala téměř půl roku, pak všechny ty slovíčka, superlativa a přáníčka slepil  dohromady na světě bylo originální přání pro jejího přítele.
Já Vám povím, to potěší víc, než drahý dárek nebo kupované přání.
Tohle je od srdce, z pravého přátelství.
Tak, milá Kriol, na tvou e-mailovou adresu míří dotaz na tvou poštovní adresu, aby na ní mohla z Domácí čajovny doputovat knížka "Jak na prevíta" (nakladatelství Argo) pro tatínky a maličká čajová odměna :-)
Blahopřeji!

Květina kočička má hezká očička....

15. května 2010 v 8:00 | čajovna |  SOUTĚŽE
květina kočka
.... a za ta krásná očka, nádherný nápad a krásné zpracování, ze kterého přímo sálá příjemná domácká dušička.... tak za to všechno Květě brzy dorazí knížka Michala Vaněčka: Medvědí prázdniny od nakladatelství Maxdorf.

Určitě potěší, protože je to knížka pro prázdniny jako dělaná. A třeba paní Květu inspiruje i do soutěže, která bude probíhat o prázdninách, bude tak trochu o vzpomínkách, o našem vlastním dětství a o našich dětech, krásných místech, která pro nás mají cenu, no a třeba... třeba i o pohádkách. Těšte se.


Nakladatelství Maxdorf děkuji za darovanou výhru.

P.S.: Paní Květě napíšu e-mail s oznámením výhry, protože na ni nemám adresu, případně se může na e-mail cajovnaprozeny@centrum.cz ozvat sama. Hezký den a vyčkejte času, další výhry budou v průběhu víkendu následovat!

Přeji Vám hezký veletržní víkend.

Mrňouskové - žvýkačka

14. května 2010 v 3:38 | čajovna
Žvýkačka je zrádná...


Ulice - 1755., 1756. díl - Miriam po vyhazovu od Peška...

13. května 2010 v 12:42 | čajovna

Miriam si uvědomí, že není cesty zpět. Panu Peškovi se bude snažit vysvětlit, proč odešla. Nechce ho klamat po zbytek života. Na to ho má příliš ráda a moc si ho váží. Vlastimila ale tohle zajímat nebude. A když nebude mít Miriam, nebude ho zajímat už vůbec nic.

Co vy říkáte na tenhle podivný konec jejich vztahu? Či snad jen provizorní konec?
Nikdy bych neřekla, že Pešek Miriam vyhodí...

"Kdyby se máma ptala jinak..." řekla křehká dívenka...

12. května 2010 v 3:02 | čajovna |  Slabý čajík
"... ale takhle blbý dotazy, no chápete to holky?
Vona se nezeptá, třeba...co...jako třeba co jste s holkama dělali za blbiny třeba, nebo tak. Vona se zeptá: A co bylo ve škole?"
Tón nepochopené dvanáctky (promiňte mi slečno, jestli jsem podcenila Váš věk, ale už to mám trochu z oka) se nesl z hloučku stojícího u paneláku.
A pak ještě kratičký hlasitý koment, který dokládal to, že když se máma takhle blbě ptá, nezaslouží si kloudnou odpověď.

Asi pět dívek s ní vášnivě souhlasilo a přidávalo postupně své vlastní argumenty, že i jich se doma mámy ptají na takhle trapný věci, zajímají je nepodstatné záležitosti.
Kratičký útržek rozhovoru.
Kratičký mžik, kterého jsem byla svědkem díky tomu, že jsem kolem těch slečen ze základky šla.
Krátká věta, která mě donutila k většímu zamyšlení...

O čem jsem asi přemýšlela?
b
Myslím, že je to jasné a nebudu to dlouze rozebírat. Najednou mi zase bylo dvanáct a v očích rodičů jsem měla hodnotu jen podle školních známek.
Vrátila jsem se o pár let, vlastně už docela dost let, zpátky a usoudila, že ty holky mají pravdu. Mají svůj názor, svou pravdu.

A tak můžu osudu jen poděkovat, protože bez nich bych se asi svých dětí bezmyšlenkovitě ptala "A co bylo ve škole?" jen proto, že jsem sama nic jiného nepoznala.
Možná na tom tak je i maminka té dívky...

Prostě pro ni není důležité, jak se její dcera cítí, co dělá o přestávce, jakou legraci s holkama zažili, takové ty holčičí tajnůstky.
Pro její maminku by mělo být velké ocenění, že k ní má dítě důvěru a touží s ní sdílet nalepenou žvejkačku na záchodech, Šárčinu ukradenou vložku nebo novou půjčenou knížku od kamarádky. Nebo obdiv k tělocvikáři...
Škoda, že to její maminka neví...

Snad mě tento zážitek a procitnutí vydrží ještě notnou dávku let a snad na něj nezapomenu ve chvíli, kdy ho budu potřebovat.
Může si člověk přát víc?

Pak třeba i v uvolněné atmosféře dojde i na ty známky...

Novinky z Maxdorfu :-)

11. května 2010 v 12:21 | čajovna |  Knížky pro ostatní
Tentokrát řekla bych, knížky jednoznačně potřebné a vítané, pokud se ocitnete ve svízelné životní situaci.
Říkám si, že jsou to sice témata smutná a pro člověka zásadně měnící jeho život, ale tabuizovat je určitě není dobré. Maxdorf už delší dobu dává nemocným naději a trošku síly do života...
Jako třeba těmito novinkami...

Terezie Pelikánová, Vladimír Bartoš a kol.
diabetologie
PRAKTICKÁ DIABETOLOGIE, 4. rozšířené a aktualizované vydání
Maxdorf 2010,
str. 744, edice Jessenius
ISBN 978-80-7345-216-2
cena: 995 Kč
formát: B5, váz.

Čtvrté vydání úspěšné příručky pro péči o nemocné s diabetem. Diabetes mellitus je chronickým onemocněním, které vede k vysoké morbiditě, invaliditě i mortalitě ve všech zemích světa. Každý lékař se při své praxi s diabetem v té či oné podobě setkává a vždy musí
své diagnostické i léčebné postupy podle stavu diabetu modifikovat. V publikaci najdou přesné pokyny nejen internisté, ale lékaři všech oborů, ve kterých je diabetes zdrojem komplikací a rizik.
Publikace je určena především lékařům, a to jak v ambulantní a v pravém slova smyslu terénní praxi, tak v nemocnicích.


rak
Jana Karešová a kol.
Praktické rady pro onkologické pacienty
aneb Jak překonat nesnáze při léčbě rakoviny
Maxdorf 2010, 144 str.
ISBN: 978-80-7345-217-9
cena: 245 Kč
formát: 125×196 mm, brož.

Praktická příručka, která je určena zejména pro čtenáře, kteří mají ve své blízkosti nemocného s nádorovým onemocněním a rádi by se lépe seznámili s touto problematikou tak, aby mu mohli být pevnou oporou po dobu protinádorové léčby. Publikace
by ráda pomohla blízkým a přátelům nemocného, kteří často tápají, zda mají při kontaktu s nemocným o jeho nemoci hovořit, jak se k němu chovat atd.
Stejně tak může být vhodnou pomůckou i pro pacienty, kteří se bohužel osobně utkávají s nádorovým onemocněním a hledají odpovědi na různé otázky přicházející během léčby a po jejím ukončení… Jde tedy o pečlivě připraveného rádce, který by
měl pomoci nemocnému v situaci, kdy se
na některé informace zapomněl zeptat svého ošetřujícího lékaře nebo se zeptat neodvážil.

Děkuji za informace nakladatelství Maxdorf....

A otázka pro Vás, milí čtenáři...
 I když třeba zrovna nyní s žádnou vážnou nemocí nebojujete, myslíte si, že takováto osvěta je potřeba?
Na odpovědi čekám v komentářích. Těším se... a hodně zdraví přeji!

Prodloužená soutěž....

10. května 2010 v 8:37 | čajovna |  SOUTĚŽE
b
Soutěž o pěkné knížky (viz odkaz nahoře, hned po logem Domácí čajovny), případně i o účast na veletrhu (pokud o to v soutěžním e-mailu požádáte) dnes sice končí...

ALE...

Protože veletrh se koná až o víkendu a o víkendu se budou postupně i tady prezentovat úspěšné odměněné a krásné výrobky Vašich šikovných ručiček, dovoluji si výjimečně soutěž prodloužit až do pátku do půlnoci - takže do 14. května 2010....

Takže ještě do pátku můžete posílat fotky svých výrobků a šikovných vychytávek, pokusů Vašich dětí (protože i dětské knížky jsou ve hře...) a vůbec čekoholiv, co vaše (ne)šikovné ručičky s láskou vyrobili (třeba  nějakou dobrotu...)

A těšte se na víkend, budou se rozdávat odměny!

Vladimír Páral: Playgirls II

10. května 2010 v 4:45 | čajovna |  Knížky pro pamětníky

Zatímco o filmu se kritikové nekompromisně vyjadřovali ve smyslu - škoda filmového pásu a oba díly v podstatě o tom samém a o ničem, druhý díl knižního zpracování, originálního díla, opět dokazuje, že film se prostě jen nezdařil.
I když… Michaela Kuklová měla svoje zvláštní kouzlo, to zase ano…
Ale vraťme se ke knize. Opět se tu setkáváme v salonu Playgirls, tentokrát s jinou šéfkou a trochu jinou koncepcí celého vedení. Druhý díl je intenzivnější, řekla bych. Zachází více do detailů, neukazuje lidskou sexualitu z té normální, či ještě lehké stránky, ale zachází do perverzí těžčích (nikoliv však ještě nejtěžších) kalibrů,rozebírá ty problematické lidské povahy a jednotlivé části celkem důmyslně propojuje, aby tvořili šokující, jímavou síť, jež vás při četbě pohltí. Děje a dějové linky se kroutí, opět spojují, rozcházejí….
Kdybych měla autorovi něco vytknout, mnoho by toho nebylo. Snad jen občasné vynechávání sloves, které mě osobně celkem vadí. Vladimír Páral dokáže psát čtivě, svým typickým způsobem pojímá vulgaritu, tak, že se vám nakonec nezdá ani tak vulgární a laciná, ale zamyslíte se nad ní. Zamyslíte se nad tím, že je součástí života každého z nás. Více, či méně… A především autor umí rozebírat povahy a do doslova na padrť a v tomto druhém dílu to úspěšně dokazuje stejně jako touhu vyjádřit tu silnou touhu po lásce… a to nejen po té tělesné.
Vydalo nakladatelství Dialog, 2004, tenkrát v nákladu 80 212 výtisků




"Sněhové"... aneb housenčí kouzlení s jarem

9. května 2010 v 0:05 | čajovna |  Fotodílna
Tohle se u nás stalo loni...
Jeden druh keřů postihla housenková pohroma, která za sebou nechávala pavučinovou spoušť. Lidé se jezdili dívat i z okolních částí města. Stálo to za to...
sněh
jakoby se na chvíli vrátila zima a jinovatka...
dub
ten zelený dub mezi nimi čněl jako velikán...
a příčina?
Zde je a pozor...je to dost nechutné...
housenky
hezky živě se vám to kroutilo nad hlavou... poté housenky zmizeli a strom si pomohl sám. Do léta byl opět zelený, svěží zelení, trošku řidší s občasným pomatením ve formě květů, ale letos už zase vypadá nádherně.
Ale všimla jsem si při procházce, že tam zase občasně řádí tyhle housenky. Snad se letos nepřemnoží...

Konzumní systém a síla roku 2012...

8. května 2010 v 11:37 | čajovna |  Mezi nebem a zemí
Nedávno jsem objevila zajímavé stránky na adrese www.fenomen2012.ic.cz, které pojednávají o všem, co může s tímto rokem souviset. Zajímavým způsobem, nikoliv fantatickým nebo "děsivým", ale spíše až děsivě reálným... A protože autor se svolením povoluje kopírování článků, nabídnu Vám jede i zde. Dnes mě moc oslovil, už dlouho toužím po něčem osvobozujícím...a konzumního způsobu života bych se ráda vzdala. Je mi nepříjemé, jak je na vás stále vyvíjen větší a větší tlak, plať a dělej, vydělávej almužnu a rozmnož si jí, jak chceš, ale nám zaplať. A u toho všeho drž hubu a nekecej kecy o tom, že čas na rodinu je přednější...
Je mi dneska nějak smutno, trochu bezstarostnosti bych asi potřebovala.


Tak si přečtěte tento článek a jsem zvědavá, jestli Vás také zaujme...

Náš "geniální" konzumní systém


Mrňouskové - neodolatelné lízátko...

7. května 2010 v 3:35 | čajovna
pro lidi i pro hmyz. Podívejte se, jaká mela se kvůli němu strhne...


Vladimír Páral: Playgirls I

5. května 2010 v 4:44 | čajovna |  Knížky pro pamětníky

Filmové zpracování nejspíš znáte…
Tady si můžete přečíst i celkem zajímavé názory…Nemohu soudit, film jsem viděla naposledy jako -náctka, asi poprvé a naposledy a příliš jsem mu nerozuměla. Ani není divu…

Ovšem knižní zpracování mě zprvu také příliš nenadchlo. Jenže po pár desítkách stran se rozjíždí s plnou parádou nevěstinec Playgirls a začínají se tu točit osudy, životy a syrově popisované, vkusně nevkusně (to je na posouzení každého) pornoscény. Snad ani ne erotické, protože erotika je snad o něčem jiném.
Syrovost je to, co prolézá celým románem jako krvavá červená nit a to, co vás donutí ho dočíst do konce. Nejen takto popisované scény se zákazníky, to by byl laciný kšeft, ale ta hloubka, jež patrně nebyla odhadnuta ve filmovém zpracování. Zoufalství žen, které si takto vydělávají, zoufalství mužů, kteří si takto chodí "užívat". A celý ten morální úpadek na obou stranách je pochopitelný a zároveň roztáčí kolotoč velkého byznysu.
Silný koktejl řekla bych…
Knižní zpracování je chvílemi nudné, chvílemi neuvěřitelně chytlavé…
Neznáte-li ho, určitě se po něm podívejte, stojí to za to. I přes ty chyby…



Ulice - 1739., 1740. díl - Cyrilův druhý odjezd...

3. května 2010 v 14:46 | čajovna

Vlastimila bude stále štvát, jak obdivně Miriam mluví o Cyrilovi. Překvapením pro něj bude zpráva, že Jardův otec dnes opravdu odjíždí. Poslední, s kým se Cyril ještě sejde, bude Lenka.

A Miriam zjistí, že ho asi miluje...ááách

Peta Wilson - z agentky maminkou ve slunné Austrálii

3. května 2010 v 4:43 | čajovna |  Osobnosti
Peta Wilson (nar. 18.11.1970 ) excelovala v seriálu Brutální Nikita - La femme Nikita, kde hrála zvláštně půvabnou agentku, zabijáka, vnitřně nešťastnou a zároveň nesmírně silnou (milovanou i milující) osobu...

Bývalá modelka, která tuto dráhu opustila poté, co bojovala s anorexií a bulimií. Což proto, postavu má báječnou, ale v posledních videích už vidíte, že není kostlivec, nýbrž žena s fyzickou kondicí.
To ostatně potřebovala ve své herecké kariéře, kvůli které se odstěhovala do Evropy a pak i do USA. Přišla role Nikity, která ji katapultovala mezi nezapomenutelné herečky a přinesla ji dvě nominace na Gemini awadr. Zahrála si v množství dalších filmů, ale žádný nebyl tak úspěšný, jako Nikita. Ostatně, jedna aktualitka. Peta Wilson údajně odmítla pracovat na remaku námětu Brutální Nikita. Škoda....
Co myslíte?




a jak vypadá dnes, tedy, loni?
zde je ještě jedno kvalitnější video, které nejde vložit. Alespoň odkaz.

7. března 2002 se jí narodil syn a nyní žije s rodinou v Austrálii. V témže roce navštívila také Prahu, kde si zahrála po boku Seana Conneryho ve snímku "The League of Extraordinary Gentlemen".

Fialková vzpomínka....

2. května 2010 v 0:50 | čajovna |  Fotodílna
Tyto fotky nejsou z letošního bujarého jara, ale z loňského. Asi to šlo pomaleji, vlídněji a tak fialky vydrželi nejen překrásně a dlouho kvést, ale hlavně se jich urodilo mnoho a mnoho...
fialky
to bylo před domem, kterému se u nás říká "Domovinka" a slouží jako byty s pečovatelskou službou pro seniory.
Loni to tak vonělo tak silně, že to bylo až omamné.... několik metrů čtverečních jen a jen fialek.
Z druhé strany domu každým rokem kvetou bílé vzácnosti....
vl
a ještě jeden speciálek pro Enili... podívej, jakou krásu jsem našla v loňských fotkách, ani jsem o ní nevěděla.
To černé jsou bílí broučci, kteří se pak stěhují na pampelišky.
narcis
v pozadí je vlevo domov pro seniory a za narciskou jsou novostavby... škoda... dřív tam byl březový parčík a celá ta lokalita působila hodně klidně.... ráda jsem tam chodívala na procházky.

Daniela Krolupperová: Zákeřné keře

1. května 2010 v 0:10 | čajovna |  Knížky pro děti

keře
Pohádková knížka pro děti, jež je zároveň malým atlasem bylinek, či spíše keřů. Zákeřné keře, název, jež se dobře pamatuje. Téma: jedovaté keře a vštěpení těchto informací dětem do hlaviček.
Tolik ve zkratce fakta.
Moc jsem se na tuhle knížku těšila, těšila jsem se na to, že autorka mé oblíbené knížky "Putování za nejmocnějším kouzlem"…

… opět rozehraje své vypravěčské schopnosti a vytvoří něco výjimečného. A byla jsem zvědavá, jak si poradí s takovým tématem. Poradila si skvěle. Příběh je v mnohém podobný právě "Putování za nejmocnějším kouzlem", opět tu přátelé musí někoho zachránit před zlým kouzlem, před špatnými a zlými vlastnostmi a jako vždy -
podaří se. Ale bude to cesta krkolomná.
Dobrá,
příběh je opět skvělý, pěkně propracovaný, nenudí a v dětských očích bude mít jiskru a švih, netáhne se a je tak akorát. Otázky na konci každé kapitoly jsou inspirativní a ne vždy se vztahují přímo k ději, ale nutí děti přemýšlet samostatně. Třeba o tvaru lístečků nebo o barvách, takové jednoduché věci, které neunaví hlavičku a přitom udělají radost z vlastních poznatků a z procesu vlastního přemýšlení.

Ale mě osobně tahle knížka fascinovala už na první pohled a bohužel či bohudík (fakt nevím) ve mně tento první pohled utkvěl asi napořád.
Jiří Trnka a Kouzelná zahrada!
Tuhle knížku s podivným kouzlem jsem měla před očima hned, jak jsem otevřela Zákeřné keře a spatřila ilustrace Evy Chupíkové. Ilustrace, které jsou plné fantazie skryté za barevným rozestřeným pozadím, propracovanými vílami a postavičkami a reálnými symbolickými výjevy ze světa rostlin.
A do toho je v ději ještě jakýsi zlý kocour!

Zadní strana knihy na deskách nabízí plán zahrady a poslední úkol pro děti - znovu si v duchu projít cestu a ukázat jedovaté keře. Jak si s nimi hlavní hrdinové poradili?
Krásné zakončení, které, moc bych si to přála, by mohlo opět vynést Daniele Krolupperové, nějakou tu cenu, jako například v letech 2003 a 2006 Cenu učitelů.
Keře se mimořádně vydařily a tipla bych si, že jsou to v dnešním přeplněném knižním světě ti praví adepti na dlouhodobý až doživotní pobyt v dětské knihovničce.
Vydalo nakladatelství Portál, 2010, www.portal.cz