Duben 2010

Máte chuť na pohádku?

30. dubna 2010 v 21:54 | čajovna |  Ze šuplíku
Aneb, jak jsem pojala čarodějnou noc trochu jinak.
Slíbila jsem synovi další kapitolu ze "Strašidýlkové školky" a tak jsem dumala a dumala... a psala a psala... případné chyby omluvte, je to tak čerstvé, že ještě nezkontrolované... a mě se už klíží oči.
Zdar a nezmar mé milé čarodějné kolegyně!
ilustrace
Čarodějničková noc
Koncem dubna ve většině školek vrcholí výroba čarodějnic. Ošklivých i pěkných, vlasatých i bez vlasů, s bradavicí na nose i bez ní, s šátkem nebo bez šátků, v každém případě však s potrhanými šaty. I ve strašidýlkové školce, tedy, děti nevěděli samozřejmě, že chodí do strašidýlkové, se vyráběli čarodějnice. Děti byly šikovné a jednoho dne se na zácloně ve třídičce objevily dvě čarodějnice, druhý den pět a další den jich tam bylo deset! Jen kdyby děti tušily, že v noci do jejich školky chodí malá strašidýlka, jistě by čarodějnic vyrobili ještě víc nebo by přidali nějaké další strašidlo. Jenže těch deset malých čarodějnic úplně stačilo k tomu, aby se postaralo o nové dobrodružství celé strašidýlkové třídičky. Takže toho večera osiřela prváčková třída jako vždy a paní učitelka Blikavá dorazila do třídy hned za soumraku, ale měla trochu zpoždění, protože se jí v hromadné strašidelné dopravě zaškobrtnul střevíček a rozbil se.
"Dobrou noc!" volal na ni vesele malý Drákulík, který táhl tátu Drákulu za křídlo a
rozeběhl se po pěšince ke žluté brance školky.
"Dobrou noc!" volala na něj paní učitelka Blikavá, trochu kulhala na tu rozbitou botku a zablikala svým zeleným sosákem, uhladila si pečlivý sestřih zelených vlasů, aby se ujistila, že samým spěchem se jí nepocuchal účes.
"Dobrou noc, Drákulíku… ty jsi tady dneska brzy!" pohladila ho po rozježených černých chlupech na hlavě, až mu velké drákulí uši samou radostí zastříhali sem a tam.

Mrňousci - Ticho...

30. dubna 2010 v 3:34 | čajovna
...aneb co se doma děje, když nejste doma...


Babí léto

29. dubna 2010 v 3:22 | čajovna |  FILMY
k tomuto videu netřeba nic říkat, snad jen, že je to verze upoutávky, kterou asi neznáte.... i v zahraničí bylo Babí léto úspěšné.
Není divu.
Pro mě osobně je to film, který přetéká moudrými emocemi, lidskou pošetilostí a  babím létem života.
Herecký koncert všech zúčastněných. Jaká škoda, že už nejsou z větší části mezi námi.
To byli Herci...


Stáří jako bonus... nebo ne?

28. dubna 2010 v 9:03 | čajovna |  Silný čaj
Nějak neplánovaně tu sklouzl tento týden na témata důchodů a důchodců, no a taky voleb. Ty nechám teď stranou...
Ale to stáří... "koho prý Bůh nemiluje, toho stářím podaruje", říká se prý. Chci být asi pokrytec, v tomhle ano a chci nesouhlasit, ačkoliv ta odvrácená strana stáří mi notně klepe na rameno a říká: "...nebuď naivní, husičko!"
Ale dožít se klidného stáří to by chtěl asi každý, stát se milující laskavou babičkou a moudrým dědečkem... nebo jsem fakt tak naivní?

Chtěla bych tento týden zakončit nějak optimisticky, celý týden jsme se tu rýpali v nepříjemných realitách a já vám za to děkuji. Více názor, více pohledů, více pravd.

Ano, i my jsme se jako malí starým posmívali. Starej dědek, bába, bezzubí, shrbení, belhající se... smáli jsme se stáří a troufnu si říci, že všichni z toho vyrostli - tedy doufám. Tenhle jev byl a bude, je totiž normální u té nejmladší generace, i když můžeme polemizovat o morálce a rodičovských autoritách, jež by měli do dětí vštípit respekt ke stáří.
Jenže to bylo nevinné posmívání se, vzhledu, vlastnostem starých lidí. Dnešní posměch stáří je hlubší, vnímám ho nesmírně zle a útočně. Babička a dědeček, ujídají chlebíček...
Dobrá, i to platilo vždy - vejminkáři to měli špatné. A jsme u jádra.
Dnes se posmíváme ekonomickému vyžírání státu, které důchodci způsobují. A taky matky na mateřské a nepřizpůsobiví lidé a invalidní důchodci a...a...a....
Jenže zrovna ti důchodci většinu života do kasy notně přispěli, jako bychom to neviděli. Ano, nevidíme to, protože ty jejich peníze spotřebovali tehdejší důchodci, případně se propadly do černých děr politiky.

ff
V budoucnu se chtě nechtě budeme muset poprat s množstvím ekonomicky neužitečných lidí, důchodců bude demograficky přibývat, a já pevně věřím, že náhled na ně se změní. Univerzity třetího věku, kluby důchodců, zájmové kluby, výlety, dovolené, slevy...

Stáří není zásluha, k tomu se dopracují ti, kdož přežijí. Snad i ti zlí důchodci, mlátící se holemi v Kauflandu jsou zlí proto, že mají pocit životní křivdy za to, že zestárli...Nedivím se jim, chápu je.

A tak si závěrem budu přát jen to, aby dnešní společnost brzy procitla z toho tlaku, jež živí média, aby každý byl bohatý, vlivný, ekonomicky činný, měl auto, dovolené a barák, protože to jsou TAK FALEŠNÉ hodnoty, že to musí soudného člověka do očí bít.

Mrzí mě, že zmizelo vícegenerační bydlení. Ze společné kasičky se lépe žije, lépe se zvládají životní situace ve chvíli, kdy musí maminka do práce a nemá kdo pohlídat děti, děti nemusí do družin a na podobná odkladiště. Generační rozdíly nejsou poté tabu, pro děti pak není starý člověk podivný exot k smíchu. Je to prostě babička a dědeček, prababička a pradědeček, kteří třeba mají trochu času na to, popovídat si s vnoučaty a pravnoučaty, místo televizních stříleček se s nimi ponořit do časů dávno minulých... součást rodiny, větve rodokmenu.
Ale jsem asi moc nostalgická....

Tak nevím, uzavřela jsem to optimisticky nebo ne?

P.S.: A zítra už to nechám být, slibuju, jen dám připomínku filmu, který stáří ukazuje přesně tak, jak ho cítím já... jaký film to asi může být? :-)

Zabij bábu... aneb pro jistotu, že?

27. dubna 2010 v 20:36 | čajovna |  Silný čaj
Já myslím, že jsme se shodli v nechutnosti první verze, jež rozčeřila rybníky českých internetových stránek seriózních i bulvárních.
Parodie už tu jedna byla.
Ale co tahle... Pomineme-li obsah, dobře, jako parodie, ano.
Ale stejně mě pořád napadá, jsem fakt suchar, nebo mě tyhle společenské tendence děsí oprávněně?


Důchodci berou práci mladým...nebo ne?

27. dubna 2010 v 4:42 | čajovna |  Silný čaj
Nedávno jsem pročítala jakýsi ekonomicky laděný článek o tom, kterak důchodci zabírají pracovní místa mladým, protože se jim vyplatí brát penzi i tučný plat - pokud tedy tučný plat mají, protože sama svým selským rozumem dedukuji, že ti s nízkým platem a těžkou prací se asi nebudou rvát do strhání těla, na druhou stranu, tací asi nemají ani velký důchod, čili mají motivaci pracovat dál. Ovšem co je to za motivaci... bída, že?

No nic, článek se tvářil jako ekonomický, ovšem po přelouskání v něm nebylo zbla čísel ani ekonomických argumentů, spíš to byl žvást o tom, kde kdesi je prostě dost důchodců a že je to prostě výhodnější, než zaučovat mladé...nechat si staré. I když třeba už nejsou tak výkonní a svěží. Ve školách, na úřadech, ve vysoce specializovaných místech...nikdo neměl nic proti starému dědouškovi sedícímu na vrátnici... bodejť, tam by mladý maturant asi nešel...

No ale pod článkem to začalo být zajímavější, diskuze jednoznačně směřovala k napadání občanů důchodového věku, že si berou svůj důchod a zaclání. Občas někdo změkl a zamyslel se nad tím, že i on sám bude jednou v důchodu a nad možností finanční nouze v tomto věku a nutnosti se zaměstnávat.
Ale mě napadlo něco jiného...
Kdo těžce pracuje, rád si odpočine. I když... šla-li bych do důchodu, neubránila bych se nepříjemnému pocitu, že je to jen čekací stanice na konec. Těšila jsem se na občanku, na svatbu, na děti, na vnoučata...a teď? Nic... důchod a ... konec. Šlus.
Takže chápu, že má-li k tomu někdo možnosti, pracuje do smrti. I v důchodu, protože je to kontakt s lidma, kontakt s prací... Herci, umělci - to se dá pochopit a na jejich místě bych nevolila jinak. Proč by Karel Gott skládal ruce do klína a nazul si kostkované bačkory, když nemůže žít bez potlesku a pořád mu to zpívá?
Kdyby to udělal, kdyby tohle udělal své svérázné povaze, co myslíte, že by přišlo? Deprese jako hrom, pocit marnosti, pocit neužitečnosti... (snad i kvůli tomuto pocitu dávají důchodci s gustem lékařům úplatky v rámci svých možností....).
A tak ty kritizované důchodce, jež berou místa mladým někde na ouřadě, docela chápu...

"Přemluv bábu!"

26. dubna 2010 v 9:21 | čajovna |  Silný čaj
Po dlouhé době přidávám něco do rubriky "Silný čaj".
A pro mě je to silný čaj. Silný k nepozření....


Možná jste tenhle klip už viděli....
Takže si to vezměme z druhé strany!

Takže moji milí, vezměte prachy z nuzného důchodu a zajeďte k mladým. Nebo jim napište, že jste dostali dividendy a oni přijedou sami...uvidíte!
Zajeďte za nimi a přesvěčte je, ať volí levici či proti komu je tohle vlastně mířeno. Jelikož je dnešní mládí  buď bandou nemakačenků a věčných nezaměstnaných, budou jim pečení holubi, jež zaplatí jejich děti, jistě vhod. A to stojí za jeden hlas do urny.
Nebo to jsou prachatí podnikatelé, panečku, taky jste na svýho syna tak pyšní? A těm snad neuškodí, když zavollí tak, aby se nám zvedl důchod. Protože mladý jsou děsně blbý, je třeba jim poradit.

....
ne, už se mi nechce dělat parodii, popravdě je mi z tohohle videa zle a špatně. Nemám ráda Issovou a nemám ráda Mádla. Tím to možná je, ale pořád z toho cítím neuvěřitelnou a děsivou nesnášenlivost ke skupině obyvatel, jež není ekonomicky příliš užitečná - důchodci a staří lidé.
Lidé z vesnice jsou pasováni do role blbců.

Agresivní kampaň, strašně agresivní... a chápete to? Někdo se tomu ještě směje a považuje to za fór.
Nehledě na to, že námět je ukradený....

Komu tohle připadá směšné, prosím, ať mi to vysvětlí, ať mi vysvětlí, kde tkví ten fór. Mám smysl pro humor, tedy myslím, ale tohle je fekálie....
Co vy na to?

AKTUALIZACE 13:09 hodin....
Tak tohle se mi už líbí, v tom satiru vidím.... aneb protiútok a coververze Strany zelených

Roy Dupuis alias Michael... pochází z Kanady

25. dubna 2010 v 4:41 | čajovna |  Osobnosti
Byla to jeho nejznámější role, alespoň pro mě.

Nikoliv do oka bijící fešák a playboy, ale muž s velkým charisma, které když na Vás zapůsobí, milé dámy, je jako silná droga.
Věčná...
Role agenta Michaela v Sekci 1 mu sedla přesně na míru.

Narozeniny oslavil před pár dny...
Roy Dupuis se narodil 21. dubna 1963 v Abithibi, v Ontariu v Kanadě. Ostatně, v Kanadě byl seriál La femme Nikita také točen.
Jeho úplnou filmografii najdete pod tímto odkazem. Jmenuji například novější Némesis z roku 2004. V České republice je však nejznámější právě již zmiňovanou rolí. Muž v černém, obyčejně ve značce Gaultier, zakázány jsou motýlky, kravaty, jen upjatý styl.

V civilu má herec rád potápění, hokej a francouzská jídla. Umí několik světových jazyků a za manžela si ho asi nevezmete - on prý nevěří na manželství.
V roce 1991 dostal ocenění za nejlepšího kanadského herce a ve své zemi je velmi populární.

Znáte-li ho jako Micheala, asi Vám neušlo, že má zlaté srdce... Má i v reálu, ovšem to k tomu nemusí metat kolem sebe kulky, rád pracuje na zahrádce, dokonce má jakousi prastarou farmu, kterou si hýčká a zahraničení je jeho vášní. Část svých výdělků pravidelně věnuje nadaci, která se věnuje výcviku psů pro nevidomé.
-----------------------

Klip Michael a jeho syn Adam, i staré rodinné svazky vyvstávali na povrch Sekce 1.





a zde je jedno video, jež nejde sdílet, musíte  na odkaz - pocta fanoušků k jeho narozeninám, je tu v sestřihu i současná podoba Roye a některé jeho vizáže jsou ještě mužnější než ta, kterou jsem vám nabídka v předchozích videích...

anebo tady... záběry z novějšího filmu. Nevím, zraje jako víno?

Mrňousci - ošklivý šnek...

23. dubna 2010 v 3:32 | čajovna
:-)

Pro Jarku: Bažanti na mě....no comment

21. dubna 2010 v 9:53 | čajovna |  Zvířata
Před nedávnem jsem slíbila Jarce z Tiché pošty, že budu lovit foťákem bažanty. Včera se tak hezky jeden naparoval na kmeni stromu a jsou pašáci tak vybarvení, že jejich ohnivá rez září na dálku.
Dnes jsem vzala foťák.
A bažanti se na mě...
bažant
to uprostřed je zadní část bažanta.
Víc toho dneska nebylo, asi mají dovolenou nebo co...

Ostatně, vypozorovala jsem, že nejblíž chodníčkům a lidem se bažanti přibližují takhle zjara a zásadně po deštivé noci. A ta dnes nebyla.

Zkusím to zas příště Jarko :-)

Těstovinová sladká rychlovka

21. dubna 2010 v 4:40 | čajovna |  Vaření, recepty


Tentokrát pro vás mám recept jednoduchý jako facka.
Nafackujte si těstoviny hezky promaštěné voňavým máslem na talíř a už jen sypejte - kakao, moučkový cukr a skořici. Docela dobrý dezert, co říkáte?

Miloš Kratochvíl: Strašibraši aneb tajemství věže v Kamsehrabech

20. dubna 2010 v 4:27 | čajovna |  Knížky pro děti
kamnse
Dokonalý text, dokonalá ilustrace!
Víc k této knížce snad ani nejde napsat, povědět, ukázat. To prostě musíte vidět na vlastní oči!
Příjemný zážitek umocňuje širší formát knížky, který umožní dětem lépe nahlížet přes rameno rodičům,místa je tu víc a tak se o něj podělíte. Je totiž o co.
Nějakou vypečenou ilustraci najdete téměř na každé straně, vždy je na co se dívat. Ilustrace Markéty Vydrové k tomuto příběhu sedí a jsou rozlétané, pohyblivé, akční a sálá z nich dobrá nálada.
kamse
Příběh je o dvou strašibraších, kteří se jmenují Baf a Bubu…
"…Baf se prý narodil ze žuchnutí jedlové šišky a Bubu zase při vichřici ze zakřípání suché větve dubu…"
a jistě pochopíte, že za takových podmínek se nemohou narodit pořádná strašidla a tak ti dva nemají strašení v lásce. Nejde jim a tak je vyučování na hradě Hromštejně opravdu nebaví…
Jenže když je osud zavane do věže v Kamsehrabech, jejich zapálení pro učivo se změní. Jenže všechno se potom začne měnit a prsty v tom budou kdejaká strašidla a obyvatelé Kamsehrab.
Knížka vyniká nejen krásnou úpravou, ale hlavně nápaditým příběhem s notnou dávkou vtipu stvořeného právě tak pro děti a tak si dovolím říci, že je to po delší době zase jedna z knížek, která si zaslouží metál, nějakou tu literární cenu nebo alespoň uznalé pokývání hlavou každého, kdo se k ní dostane.
Vydalo nakladatelství Mladá Fronta, 2010

Ukažte své výtvory...vždyť jich je!

19. dubna 2010 v 9:29 | čajovna |  Editorial, aktuality z Čajovny
rrrrr
Jsem tu při dnešku s malým shrnutím dění v Domácí čajovně...

Tak před nedávnem tu byla vyhlášena soutěž s českými šikovnými ručičkami a účast je zatím malá, maličká...
Tak milí návštěvníci Domácí čajovny. Vždyť já vím, že na tyto stránky chodí mnoho a mnoho uměleckých kutilů a jak je řečeno v záhlaví soutěže - nejde o krásu, jde o radost a o nápad.

Tak se prosím nebojte a účastněte se... Stačí jen svůj jakýkoliv rukodělný výtvor zaslat na fotografii na cajovnaprozeny@centrum.cz a uděláme si tady maličký veletrh, či spíše výstavu pro oko.
A někteří dostanou i malou odměnu...
Zejména maminky by mohly soutěžit, ve hře jsou totiž i knížky pro dětičky - a moc krááásné....

To bylo to nejdůležitější....Je to pro tuto chvíli jedna z posledních větších soutěží, z důvodů nedostatku času, financu a na mě se valících jiných aktivit. Mé přání rozšířit Čajovnu do překrásných rozměrů a výšin se zatím odkládá...
Další rozsáhlejší soutěž se chystá na prázdninové měsíce, které budou vzpomínací, tématické a už teď mohu prozradit, že se v září budou rozdávat opět knížky. Ale o články nouze nebude...
Tak přeji krásné pukající jaro...
Mimochodem, dneska to ráno venku překrásně vonělo po té zelené zmoklé trávě...

Čechomor: Proměny

18. dubna 2010 v 1:28 | čajovna |  Hudba mého srdce....
Co k tomuto říct?
Všech slov je škoda...

Jen poslouchejte....


Ulice - 1719, 1720. díl - Anča v boji o Bedřicha

17. dubna 2010 v 8:57 | čajovna

Ema i Franta si nebudou vědět rady s konfliktem svých rodičů. Obzvlášť Ema bude úplně zmatená z nenadálých nepříjemností. Anička to už dál nesnese. Pěkně za čerstva si to zajde vyříkat s proradnou Lucií.
Hned zkraje seriálu, nemusíte dlouze listovat v epizodě...

A mimochodem, Simona to pěkně skoulela se starým "majorem Zemanem"...

Ulice - 1717., 1718. díl

17. dubna 2010 v 8:56 | čajovna

Mezi Vojtou a Terezou se pomalu čistí vzduch. Nečekaně jim ke sblížení pomůže maturitní písemka. Bezradný Vojta bude sedět nad čistým papírem do chvíle, než padne jeho zrak na Terezu.

ale hlavně si to tady pěkně vyříká Anča s Bedřichem....který se jí přizná, že milenkou je Lucie...

Mrňouskové - balonek a pavouk

16. dubna 2010 v 3:30 | čajovna
Tohle byla úplně první "pohádka", kterou jsem v televizi viděla...uchvátila mě. Ten hmyzí humor prostě můžu. Co vy?


Vize 2077 aneb z mého psacího blogu...

14. dubna 2010 v 13:13 | čajovna |  Ze šuplíku
Nabídnu Vám dnes něco netypického pro tento blog. A sice výplod mého mozku (divného, chorého, přefantazírovaného, uměleckého, normálního - nehodící škrtněte či škrtněte vše), jež se je aspirantem pro nový román.... Jakási počáteční změť, ze které vznikne příběh, tedy pokud se dříve neponořím až příliš do té deprese, že by to tak mohlo dopadnout....
čaj
Ten strašlivý sen, pořád dokola se jí
zdají sny o útěku, o tom, jak jí někdo honí a všechno je to neskutečné.
Ještě před několika lety byla úřednicí v zapadlém ústavu na konci města, v docela fajn kolektivu a čerstvá novomanželka. Zamilovaná do dělníka. To byla osudová hloupost.
Měla se zamilovat do majitele továrny na výrobu objemových potravinářských aditiv, do bankéře elitní banky, do manažera finančních půjček pro sociálně slabé, prostě do kohokoliv jiného. Ale takový by samozřejmě nestál o ubohou rádoby ekonomickou absolventku tuctové školy, jejíž osudem bude navždy jen někde počítat směšné faktury a to jen v tom lepším případě. V tom horším stráví život bez stálého zaměstnání, jen s občasnými brigádami v gigantických marketech s nekvalitním jídlem. Její sestra na tom byla lépe. Prodávala v Top marketu a tak občas domů přinesla třeba opravdový mošt vymačkaný z opravdových jablek nebo klobásu, ve které bylo maso. Nebo vodu z jakéhosi pramenu. Byla to ale výjimka, sestra si většinu těch věcí nechávala pro sebe a svou rodinu, nebylo divu, její muž byl koordinátorem pracovních příležitostí v agentuře a věnoval se zaměstnávání na vyšších pozicích. Možná, že tady není, možná její muž zvedl bonitu její rodiny. Možná, že si
žije normálním životem. I když, kdo ví…jestli je venku ještě vůbec něco normální.
Mě manžel nezachránil. Plat dělníka a úřednice stačil leda tak na poslední lajnu.
Vězení navěčnost, definitivní rozdělení lidí na dva živočišné druhy.

KONĚ

14. dubna 2010 v 4:22 | čajovna |  Knížky pro děti
d
Tenká encyklopedie od nakladatelstvíí Fragment nezklame skromné a nadšené fanoušky do jezdeckého sportu. Chcete-li něco obsáhlejšího, hledejte knížky obsáhlejší. Při letmém pohledu vás jistě zaujmou kvalitní a hezké fotografie a hezky graficky zpracované téma. Textu tu je také dostatek, hesla, krátké poučky a plně informační odstavečky bez zbytečné omáčky dělají z této útlé knihy překvapivě publikaci nabitou informacemi. Tak akorát pro děti a mládež, tedy pro cílovou skupinu, pro kterou je určena.
s
Příjemným zpestřením a tím, co naláká nejvíce dětských jezdeckých "fajnšmekrů" je příloha věnovaná soutěžím všestrannosti. Dozvíte se tu za malou chvíli, jaké to je vypravit sebe i koně na cestu, jak probíhá soutěž, jak jsou soutěžící koně i lidé ubytováni apod… Krátce, výstižně.
Péče o koně, jeho potřeby, teoretické uvedení skoků, chodů a důležité informace o zdraví koně, vše v nezbytném základu. Musím říci, že kdybych byla na místě toho ideálního čtenáře, strávila bych nad touto knihou asi hodně večerů, i jen pouhopouhým sněním nad obrázky.
Ačkoliv je tu upozornění, že kniha vychází z britských reálií (je překladová), u nás se systém soutěží, ustájení nebo některé odborné termíny liší, nejsou to odlišnosti nikterak průlomové a tak si myslím, že je s klidem možné je vstřebat a neudělat přitom nějakou zásadní chybu. Vlastně jde jen o koně a ti jsou na celém světě tak nějak - stejní!
Vydalo nakladatelství Fragment, 2010, www.fragment.cz

Prostřeno - Ivanka Devátá

12. dubna 2010 v 12:03 | čajovna |  Ze šuplíku
Pořad Prostřeno na čas vytlačil ze středu mých zájmů Ulici i Brutální Nikitu. Jsem potěšena a pohlazena tou hezkou přátelskou atmosférou, zajímavými lidmi a tenhle speciální minulý týden se známými osobnostmi mě nadchl.

Nabízím Vám vaření Ivanky Deváté, asi pochopíte mou slabůstku pro spisovatelské a vtipné duše.
Je to charismatická žena, co říkáte?


Když se leští šneci, to se dějí věci!

12. dubna 2010 v 0:02 | čajovna |  Zvířata
Občas je třeba šnečí ulity trochu naleštit. Olivový olej je asi tím nejlepším, co jim mohu nabídnout. A že je ta plocha šnečí ulity stále větší a větší.
A protože jsem slíbila fotku, snad postačí tahle, těsně před započetím leštění jednoho z našich obrů....
vypadá to trochu jako specialita do středomořského hrnce, co říkáte?

Joel Levy: Ztracená historie

11. dubna 2010 v 1:47 | čajovna |  Knížky pro ostatní
Nakladatelství Metafora před pár týdny vydalo velmi zajímavou knihu.
Ztracená historie, aneb pojednání co nejvíce vědecké a o důkazy se opírající, pojednání o záhadách, které provází historii lidstva.

ale zaujal mě i poklad teplářů, do té doby neznámá Stříbrná flotila1715, vydáte se po stopách Čingischánova hrobu nebo ztracené Kambýsovy armády. To jsem jen namátkou vyjmenovala ty příběhy, které mne zaujaly nejvíce.
Samozřejmě každý má jiný vkus a tak třeba vás zaujme expedice Johna Franklina, Svatý grál nebo Archa úmluvy či zlaté Eldorádo.
Celkem 24 různých prázdných míst lidské historie, záhady, spekulace, fakta... Joel Levy tu pracuje pouze s fakty a spekulace tedy vypadají nadmíru věrohodně. Bohužel nejsou to rozsáhlá témata a třeba v případě Atlantidy jsem byla trošku zklamaná, neboť jsem čekala dalekosáhlé rozpravy. Autor je někdy možná až zbytečně stručný, na druhou stranu nechce-li zabíhat do fantazijních spekulací, asi mu nic jiného nezbývá.
Takže tak trošku věrohodné vědecké dílo, dalo by se říci. Bez příkras, jako učebnice dějepisu. Dějepisu o něco zajímavějšího, než toho "běžného školního."

Kapitoly jsou přehledné, nadpisy oddělují důležité tématické změny a na závěr je tu i dost inspirace pro vlastní bádání a pátrání, odkazy na další důležitá díla...

Knížku určitě doporučím všem, kdož se o záhady zajímají, i těm, kdož mají rádi zabíhání do věčných "kdyby"... Tady jsou ta kdyby rozebrána na solidních základech. Tady byste se tedy měly dozvědět pravdu.
Vydalo nakladatelství Metafora, 2010, www.metafora.cz

Pěkně naducané koláčky

10. dubna 2010 v 0:53 | čajovna |  Zajímavosti, perličky, blbůstky
Jeden čas jsem ujížděla na makových koláčích z naší pekárny. Měly jednu velikou výhodu, kromě čerstvého naducaného kynutého těsta a křupavé drobenky. Hodně, ale fakt hodně náplně. Koláčky makové...
Koláčky povidlové... vše poctivé, žádný mák a mouka v mazlavou hmotu zmatlané... ale krásně rozemletý viditelný mák.
A povidla, ta tmavá? Panečku, jen s rozkoší do puse vytekla....
Takové poctivé koláče se dnes už jen tak nevidí, co říkáte?

Mrňouskové - ani šnek nemá na růžích, víte co...

9. dubna 2010 v 13:28 | čajovna
tentokrát nás hmyz zavede až ke šnekům a šnek zažije fofry....


Ulice - 1707., 1708. díl - Libuška zjišťuje pravdu o výchovných metodách chudáka Matěje...

9. dubna 2010 v 13:14 | čajovna

Borisek po Matějově výchovné lekci vezme zpátečku. Po dřívějším zlobení nebude téměř ani stopy. Libuška bude marně přemýšlet, jakým zázrakem to Matěj dokázal. Když díky Pepině zjistí pravdu, bude řádit jako saň.

Ulice - 1705., 1706. díl - Matěj jednu vlepí Boriskovi a... dá se to!

8. dubna 2010 v 13:44 | čajovna

Řešení závažných problémů se nedá odkládat donekonečna. Takový okamžik čeká na Bena. Neúnosná situace s Coolnou a naštvaná Monika ho k tomu přinutí. Ben konečně vyřeší dilema, co ze svého života vypustí a za co bude bojovat.

Zajímavější je ale 35. minuta seriálu, kdy se Matěj zhostí role tatínka. Od maturanta je to obdivuhodný výkon zejména proto, že Borisek je grázlík jak vymalovanej.
V 39. minutě to vygraduje.... výchovná lekce trochu sporná, ale možná tady padla na úrodnou půdu.

Malý čajovnický veletrh „zlatých českých (a šikovných) ručiček

8. dubna 2010 v 10:51 | čajovna |  SOUTĚŽE


Jsem velmi ráda, že pan Mirek Vostrý, pořadatel Veletrhu zlatých českých ručiček, mi propůjčil část svého nápadu a společně Vám tak můžeme nabídnout jedinečnou soutěž.

Veletrh je v Chebu, pro mnoho z nás daleko, což je škoda. Nesmutněte, bude záležet na Vás, zdali i na Domácí čajovně budeme mít takový malý veletrh…
Umíte něco hezkého vytvořit? Z čehokoliv, cokoliv…
Nebo se to nepovedlo, ale záměr byl dobrý? I to se počítá!
Pošlete do 10. května 2010 na email: cajovnaprozeny@centrum.cz fotku svého výtvoru, přidat můžete i nějaký svůj komentář k obrázku a jste ve hře.

SPECIÁLNÍ CENA
Ještě před veletrhem bude udělena jedna speciální cena a sice volná účast na tomto veletrhu, čili se stanete jedním z mnoha vystavovatelů (nicméně přijít může každý zcela zdarma…pokoukání nic nestojí) JTAKŽE MÁTE-LI ZÁJEM O VELETRŽNÍ ÚČAST, PŘIPIŠTE TO DO E-MAILU A VÁŠ VÝTVOR BUDE SOUTĚŽIT V OČÍCH PANA MIRKA VOSTRÉHO, KTERÝ VYBERE JEDNOHO, JEŽ SE POSTAVÍ DO TOHO ZÁSTUPU ŠIKOVNÝCH VYSTAVOVATELŮ…

ss
A čajovnický veletrh…přinese také mnoho cen
A abychom na veletrh nezapomněli, v době konání veletrhu, tedy od 15. května do 16.května 2010 se zde budou objevovat vaše zaslané výtvory a některé z nich budou po zásluze oceněny. Oceňování bude zcela individuální, takže cenu může vyhrát i ten nepodařený výrobek, který byl však viditelně tvořen s láskou… A cen bude hodně, takže očekávám hojnou účast… Takže to budou dva dny překvapení a možná i malých velkých radostí!
Těšit se můžete třeba na:
- Čajové balíčky od FIRMY VALDEMAR GREŠÍK
- Medvědí prázdniny od Michala Vaněčka (nakladatelství Maxdorf)
- tři výtisky knížek "prevítských" rad od nakladatelství Argo
a samozřejmě speciální cena, o kterou si musíte napsat, na to prosím nezapomeňte.
čaje grešík
Chcete-li se účastnit veletrhu se svými výrobky, napište to do e-mailu.

Více informací najdete zde: www.veletrh-zlateceskerucicky.cz



Znáte nějakou divokou bledulku?

6. dubna 2010 v 13:35 | čajovna |  Rostlinstvo

Bledule jarní je prvním poslem jara, roste často i ve sněhu a obyčejně jen o malý kousek kvete za sněženkami. Je vzácná a tak je jí zakázáno ve volné přírodě trhat.

Málokdo ví, že pravou divokou jarní bledulku potkáte jako raritu.

Mnohem častěji na různých poloplanných loukách a pod stromy spatříte domestikovanou bledulku, tu, která pochází z našich zahrádek.

Planně roste ve střední, jižní a západní Evropě a je velmi vzácná, tak sami jistě už tušíte, že bude chráněná.

Chráněna je podle zákona 395/1992 Sb., to dovětek pro puntičkáře :-)

Znáte nějakou divokou bledulku?
A hýčkáte si ty své... zdomácnělé bledulky?

Ulice - 1701., 1702. díl - Kterak dav bab slídil po Stárkově milence...

6. dubna 2010 v 11:31 | čajovna

Růža s Nyklovou pilují svůj plán na odhalení Mileny ve Stárkově apartmánu v lázních. Růža se do nacvičování role Stárkovy milenky vžije tak, že málem jednu schytá. Schytá to ale ta nepravá, a nakonec.... nakonec se schýlí k dalšímu kolu odhalování Stárkových dalších životů...

Paul Doherty: Travič z Phatova chrámu

4. dubna 2010 v 0:46 | čajovna |  Knížky pro ostatní


Další z napínavých románů Paula Dohertyho mě na svém počátku doslova drhnul jako drsný železný kartáč. Snad proto, že jsem byla zhýčkaná bavlněnou jemností románů Vieweghovými, které jsem četla před touhle krutou detektivkou. Nicméně… konec časů růžových a ryze současných a vzhůru do minulosti, do Phatova chrámu a po stopách vypečeného a tajemného traviče Recheta!
Ale hlavně se dostaneme do příjemné společnosti nejvyššího soudce SÍNĚ OBOJÍ PRAVDY, tedy nejvyššího soudce Egypta.
Dalších osob tu je také požehnaně, ale žádný strach, pokud zapomenete, je tu první díl knihy, kde jsou ve stručnosti popsány hlavní postavy příběhu. Opět, začtete-li se soustředěně, tuto pomůcku nepotřebujete.
Chvíli mi trvalo, než jsem se vpravila do tak syrového románu, ale po pár desítkách stránek jsem si vzpomněla na to podivné vzrušení, jež se mě zmocnilo při četbě "Smrt skrývá tvář." V tomto románu děj tak výrazně nestoupá a neklesá, dějová linie na mě působila uhlazeným dojmem a spíše pomalou gradací, která se udržela až do samého konce, tedy do několikastránkového odhalení. A že tu těch záležitostí k odhalení je až přehršel.

Autor Vás jako vždy seznámí s historickým pozadím svého románu a tentokrát si jistě zapamatujete něco z historie jedů, protože o travičství zde půjde. V průběhu četby se také seznámíte s nejnebezpečnější ženou snad celého Egypta, ženou, jež se vyzná v jedech. Možná nebude vypadat tak, jak si travičskou čarodějnici představujete, ale rozhodně zná a ví více než vy.

Mrňousci - ten pavouk to taky nemá lehké...

2. dubna 2010 v 3:26 | čajovna
další sonda do života hmyzu...


Mořské nano akvárium

1. dubna 2010 v 16:19 | čajovna |  Zvířata

Zařiďte si doma mořské nanoakvárium.

Miniaturní svět akvarijních rybek mi učaroval, co vám?