Únor 2010

Karel Novotný: Pohádka o Sedmihlávkovi

28. února 2010 v 2:16 | čajovna |  Knížky pro děti


Těšila jsem se na příběh pro děti, ve kterém prý zvítězí dobro nad zlem a je to údajně škoda, že se tak děje jen v pohádkách. Těšila jsem se právem, i když mi bylo trošku smutno z myšlenek na to, zda-li to opravdu takhle funguje už jen v pohádkách.

Sedmihlávek je podivné stvoření (snad drak…), který se vylíhl z darovaného vajíčka. Tak už to chodí, když uděláte nějaký dobrý skutek, dostanete odměnu. A tohle byla odměna opravdu vypečená. Kája a Katka jsou dvě děti, jež přivál osud ke Smrčkovým, do chaloupky v lese, do společnosti lidí, kteří se živí poctivou prací a nemají čas na klepy.
A tu se tu náhle vylíhne ten dráček Sedmihlávek.
A protože vyrůstá v lásce, samozřejmě z něj musí být laskavý drak, který pomáhá ostatním.
Jenže je tu také království, město a vojáci a ti všichni se postarají o pestrou paletu peripetií, které vyvrcholí ke konci… no a na Katku a Káju pak čeká velké překvapení a velkolepé zakončení.


Co se mi na příběhu líbilo nejvíce? Víte, snad ne příběh jako takový, i když ten je také skvělý, klasický a nápaditý zároveň… A možná by to byl ten příběh, kdyby se autor Karel Novotný nepostaral o dvě záležitosti, které mě jako dospělou osobu zaujaly bezkonkurenčně nejvíce. A sice nádherné autorské ilustrace, na kterých je na první pohled patrné, že je maloval někdo s láskou a v obrázcích vidíte každý tah štětcem.
A to úzce souvisí s druhou věcí, z knížky na mě totiž vystupuje takový zvláštní dětský duch, takové ty staré dobré časy. Občas styl psaní, občas nějaké slovíčko, snad to netuctově zvolené grafické zpracování, prostě příběh o Sedmihlávkovi mi silně připomíná pohádkové knížky, které jsem nacházela v knihovně své babičky a byly to knížky z mládí mých rodičů.
A něco takového najít na trhu dnes?
To je skvost!
Vydalo nakladatelství Maxdorf, 2010, www.maxdorf.cz

Bájný jednorožec rozdává ceny

27. února 2010 v 13:19 | čajovna |  SOUTĚŽE
Ceny od nakladatelství Metafora a sice knihy od Paula Dohertyho a kniha o bájích a mýtech už mají své nové majitele.
Ty, jež uhodli, že v soutěžním klipu se objevoval bájný jednorožec. A bylo vás celkem 85.
snad tento print screen může posloužit jako důkazní materiál.
A ceny?
Je jich více, než jsem čekala. Takže je tu o něco více knížek od Metafory a navíc každý z výherců dostal zabaleno k čtivu také nějaký ten čaj od firmy Valdemar Grešík.
Sponzorům moc děkuji....
Kniha Mýty a báje a román Paula Dohertyho Smrt skrývá tvář získávají:
Milan Kellner, Praha
Jaroslav Bělák, Mirošov
Knihu Paula Doherthyho: Travič z Phatova chrámu
Zdenka Zumrová, Hrabyně
Knihu Paula Doherthyho: Píseň gladiátora
Alena Příhodová, Vodňany
a na tomto místě recenzi knihy P.Dohertyho Smrt skrývá tvář. Ostatní knihy, které byly dnes vydány se své recenze v Domácí čajovně také dočkají a to v nejbližších týdnech.
Blahopřeji všem a těším se na další soutěžení...
P.S.: Na přelom dubna a května je v plánu báječná soutěž pro šikovné ručičky s veletrhem pana Vostrého. Je na co se těšit!

Mrňousci - komár a čili paprička

26. února 2010 v 3:16 | čajovna
Aneb co se stane, když si komár cucne čili papričky...:-)


Chlebovo sýrová polévka s dýňovými semínky

25. února 2010 v 9:11 | čajovna |  Vaření, recepty
Klasickou chlebovou polévku všichni znáte, nebo jste o ní přinejmenším jistě slyšeli. Nemáte-li odvahu ji uvařit a sníst, zkuste si ji maximálmě ochutit.

Pro mrazivé dny je to zahřívák jako dělaný.
Potřebujeme starý chléb, olej, cibuli, kmín, případně česnek, strouhaný sýr a semínka dle chuti.
Na oleji opečeme cibulku, přidáme chléb a zalijeme vodou. Rozvaříme... Okořeníme česnekem, hodí se i majoránka, kmín...na způsob česnečky.

Na talíři posypeme strouhaným sýrem a semínky.

Dobré chutnání!

Kočičí mazlení u šneků…

24. února 2010 v 1:23 | čajovna |  Zvířata

Aneb…mimo jiné jak rostou….
Základní míry prosím, čtěte bedlivě…

Září 2009 - 2,5 cm - 3.1 cm
Říjen 2009 - cca 5 cm
Listopad 2009 - 8 cm….
Únor 2010 - 12,5 cm

Je mi to jasné, kam to spěje, ke klasice achatin…. 20 cm v průměru. V první chvíli nás ta velikost děsila, ač jsme věděli, že budou velcí. Najednou zmizeli ti hezcí roztomilí "hlemýžďové" a začali se tam plazit divní tvorové s ulitou a "nohou" asi jako rozplesklý kuřecí řízek.
No fuj, vážení!!!



Jenže ty darebáčci si umí lidi získat - a ne nadarmo je asi jediný druh šneka, který se pyšní slovíčkem MAZLÍČEK. DOMÁCÍ MAZLÍČEK.
Oni jsou fakt mazlíčci…

Ehm…asi jako kočky!
Netrvalo dlouho a zjistili jsme, že milují drbání mezi růžky, hlazení po krku, tedy na pevné části za hlavou, ze strany a milují okusování lidských prstů svými rtíky, ou…já jsem romantická!!! A při hlazení dorážejí a tlačí na vás podobně jako se lísají kočky…
A milují lezení po člověku kdekoliv.
Koketuji s myšlenkou nechat si pak ty půlmetrový kolosy lézt po zádech, to bude mikromasáž.
Jak se totiž plazí, jejich tělem projíždí příjemná vlna, kterou na pokožce cítíte jako hebké brnění…příjemné, dokonce to stojí i za tu nutnost se po šnečím tělocviku umýt.
Sliznou jen trochu, moc ne, jen to je nepříjemné, nikoliv nějak odporné.

Palmác miluje dokonce i hlazení po růžkách, podle mě je to vrchol intimity šneků. Nemo byl zkraje zanedbávám, je trochu větší ospalec, jeho chyba! A ten si třeba nerad nechával sahat na růžky a byl viditelně plašší… za pár dnů se rozmazlil taky.
Rozmazlenci jedni!!!

Katarina Michel: Odvážným (ženám) patří svět

23. února 2010 v 1:17 | čajovna |  Knížky pro ostatní

Podtitul knihy zní "Odvaha vede ke svobodě, vnitřní svoboda ke štěstí…".
Strašně moc jsem se těšila na knihu této češky, která má dostatek zkušeností s médii v České republice a také se spirituální literaturou a momentálně žije v Německu. Těšila jsem se, protože kombinace jejích zájmů a pracovních pozic je přesně můj šálek čaje…
Těšila jsem se moc.
Ale pocity z této knihy, jež mě měla pozvednout ducha mám spíše rozporuplné. Asi jsem patrně ještě nedospěla do té správné ženy 21. století, nebo jsem text špatně pochopila. Pravdou je, že číst ho bylo pro mě chvílemi docela obtížné, snad za to může překlad, nevím… poněkud těžkopádné a blížící se k těm "boomovým" druhům literatury, jež nás zaplavila po revoluci ve snaze nacpat do hladových českých hlav co nejvíce duchovního povznesení a z něhož mi v hlavě vězí stále kniha "Stres - cena úspěchu?" a jež je horkou kandidátkou na vyřazení z knihovny, protože nikomu nebude nikdy scházet.
Ale tady Katarina Michel slibovala jakési ponouknutí k zamyšlení nad ženskostí, nad uvědoměním si vlastního nudného života v kleci a v zajetí předsudků. A jak z toho všeho ven, jak najít svou ženu v sobě? A to mi přišlo velmi vyzývavé! No odolejte tomu, kterak najít v sobě tu pravou éterickou ženskost?

Ulice - 1641., 1642. díl - Jarda dává sodu Bedřichovi...

22. února 2010 v 20:12 | čajovna

Bedřichova aféra s Lucií vrcholí...
V 13. a cca 17. minutě si nenechte ujít Aničku s Jardou, kterak oroduje za Bedřicha. A tuší, poté i ženskou intuicí ví...
A Jarda si podá i Bedřicha a sice po svém. Ten, kdo vymýšlí jeho dialogy by zasloužil odměnu...

Úchylné choutky alá kostlivec

22. února 2010 v 9:10 | čajovna |  Vaření, recepty


Některá jídla prostě nelze zařadit mezi plnohodnotné recepty a jsou to spíš takové lehce úchylné choutky.
Jako třeba tahle…

Kdysi, snad ještě za časů chlupatých čepic, či spíše za časů, kdy jídlo bylo ještě dobrotami!!!! Tak tehdy jsem milovala kosti z rybiček.
Asi takhle….
Tenkrát bylo u nás zvykem je vyhazovat nebo dávat kočkám. Já si pochutnávala na jejich plné, měkké, slaďoučké chuti s lehkou vůní olejovek.
Dneska je to už trochu risk….

Třeba tyhle, které jsem pro vás vyfotila, jen hezky vypadají - chutnaly děsně, s plechovou chutí, trošku trpké a hlavně - děsně tvrdé.

Má někdo taky tuhle úchylku na olejovkové kosti?

Ulice - 1639., 1640. díl - Simona řeší zvířátka a Anča nabírá podezření...

20. února 2010 v 7:32 | čajovna

Hned zkraje se ráno pohádá Libuška s celou rodinou kvůli tomu, že Borisek s mámou zásadně k doktorovi nechce... situace se u ní vyostřuje, ale Matěj jí odpoledne slíbí nadějné řešení...

Simona dál řeší svá "zvířátka" od Gina... a bere to s humorem, narozdíl od Gina, ze kterého se rozhodně nevyklubal gentleman profesionál.

A Anča se náhodou dozví, že s koncertem to není tak, jak Bedřich tvrdí. Podezření sílí a Anička to řeší se Zuzanou, která se jí snaží uklidnit. Nic to nemění na tom, že zdrcená a nervózní Anička čeká na svého manžela v noci doma....až se vrátí z rande s Lucií...

Martin Hranáč

20. února 2010 v 3:34 | čajovna |  Osobnosti
Martin Hranáč vešel do povědomí diváků TV Prima nejen tím, že o sobě tvrdil, že je "štěk herec" v divadle Semafor, že se "jako"oženil v jedné z řad VyVolených s Tonym a vůbec, že je to týpek srandovní a klaunský... pro někoho až moc...
Pochází z Ústí nad Labem a narodil se ve znamení Lva
Pamatujete si na něj z VyVolených?

Herec je...to jo... to dokázal v této travesti show ve Vyvolených... jako vychrtlé holčině mu to docela sekne, co? :-)
A málokdo ví, že se zúčastnil také jednoho z ročníků Superstar. Tady je výsledek jeho snažení před porotou...Ondřej Hejma mu to dal - možná pravdivě?
No...pokud o něm pořád ještě pochybujete, podívejte se na jeho oficiální song. Myslím, že se velmi podařil a Martin mne velmi hezky překvapil....

Ulice - 1637., 1638. díl - Simonina zvířátka a hádky u Nekonečných...

19. února 2010 v 9:08 | čajovna

U Libušky doma to vře... vře velkej Boris, malej Boris a Libuška je zamilovaná do Matěje... láska jako trám, láska nevyrovnaná...mladá...
Mimochodem, otázka trochu mimo - jak se Vám líbí Andrej Hryc v této roli? Přiznám se, že jsem ho viděla poprvé a do té doby jsem ho neznala... a tato role mu padne jako víteco na hrnec. Prostě Chlap! K vidění např. od 7 minuty....

A proč tu tenhle díl je?
No kvůli konci... ke konci tohoto dílu sděluje Simona Zajíčkovi že má "filcky"... a kdo tuhle scénu vymyslel, ten musel být parádně a pozitivně "ožralej" stejně jako Simona v této roli... :-D
Jak se tohle bude vyvíjet dál?
Těšte se na dnešek, Džííínovi to snadno neprojde...

Mrňousci - hypeaktivní beruška to rozjíždí

19. února 2010 v 3:13 | čajovna
Krásná sonda do života hmyzu...i hmyz má své "mouchy".

Rick Riordan: Percy Jackson - Zloděj blesku

18. února 2010 v 3:35 | čajovna |  Knížky pro děti

Když se mi do ruky dostala tato kniha, byla jsem velmi zvědavá... Za prvé, fenomenální úspěch spisovatele, který učil patnáct let historii a angličtinu, za druhé právě on zpracoval příběh z dějin starého Olympu a mýtů a za třetí, působivá je i obálka.
A jak možná už víte, já jsem na obálky docela háklivá :-) a mám je moc ráda. A celkem dost na ně dám...

Takže, první dojem z knihy báječný, obálka je leskne a vytváří bleskové efekty, autor se zdá jako sympaťák, příběh je anotací nastíněn dokonale, takže vzhůru do čtení...

Percymu je dvanáct, jeho matka je hodná a příjemná žena, otec je neznámý... nevlastní otec je typický americký ňouma, který se svými kumpány zaneřádí byt plechovkami od piva, hrou karet a karbanátky a Percy je je kluk, drzý spratek, který je hyperaktivní a trpí dyslexií... kolik takových dnes je! A proto třeba právě takové příběh osloví...

Zprvu mi příběh připadal trochu obyčejný, chvíli trvá, než se děj rozjede, ale na druhou stranu je dobré si považovat tohoto počátečního pobytu v normálním světě, protože poté se děj rozjíždí kosmickou rychlostí a zhruba od poloviny už vás text nenechá vydechnout a jste-li hodně náruživí čtenáři, asi ho dočtete na jedno posezení...
Percyho otec je Bůh, ale který? To nikdo neví a je třeba to zjistit. Až se tak stane, chlapec se vydává na nebezpečnou výpravu, na které má zachránit ukradený blesk. Ovšem nakonec zjistí, že vše je úplně jinak, konec příběhu má rychlý spád a děj, který nakonec zůstává otevřený dalšímu dílu...

Borůvkové pochutnání z mrazáku

17. února 2010 v 10:51 | čajovna |  Vaření, recepty
Léto je pryč, další léto v nedohlednu, tak proč si ho nepřipomenout.
Borůvkový koktejl!

Do mixéru nasypeme zmrzlé borůvky, přisypeme hnědý cukr a přilijeme mléko.

Experimentovat můžeme s různými mléky, přidat můžeme:
- Kefír
- Jogurt
- Smetanu
- Kysanou smetanu
- Kondenzované mléko
- Salko mléko

No prostě, jak vidíte, fantazii se meze nekladou a s každou malou kombinací je chuť jiná.
Osvědčilo se mi mléko plnotučné, trošku smetany a asi jedna třetina kefírového mléka. Má to říz a grády a přitom to je jen lehce nakyslé a navinulé…

Mixujeme a servírujeme…. Pijeme hned, jinak padá pěna…

Nikdy nechci jedináčka...

15. února 2010 v 9:11 | čajovna |  Slabý čajík

...mám v tom jasno... i když to trvalo...
Jsem jedináček a celý život jsem to brala jako životní křivdu.Neměla jsem nikoho sobě rovného, žádného spojence, veškerá pozornost nezdravě upnutá na mě, necítila jsem to jako pozitivum, okolí to bralo spíše negativně....nehledě na morbidní pravdu, že sourozenci si jednou zbydou aspoň jeden pro druhého, kdežto jedináček bude prostě sám...
Jedináček se tenkrát rovnal spíš přírodnímu úkazu něco jako člověk s jedním uchem a třema očima?

Zařekla jsem se, že chci NORMÁLNÍ RODINU. Tedy dětí nejméně v počtu dvou kusů...což ostatně tuším doporučoval i můj oblíbený autor knih pro unavené rodině - profesor Matějček. Souhlasím, že je to normální počet, dítě má vrstevník a bláblávlá teorie....Jedináčkovství v podstatě není společensky normální, dítě je vyděděnec, chybí mu základní sociální schopnosti v kolektivu, protože neví, jak se prosadit, jak komunikovat s vrstevníky - no ano, jde to asi nahnat nějakými návštěvami podobně starých dětí, ale.... vždycky jsem toužila ulehat v dětském pokojíčku ještě s někým, postěžovat si na rodiče, kout pikle a schválně nespat...
Praxe mě poněkud nemile překvapila...

Ella Endlich ještě jednou...

14. února 2010 v 3:32 | čajovna |  Hudba mého srdce....
Pro velký úspěch ještě jednou, naživo... co vy na to?

Mrňousci - těžký život má takový moskííííto

13. února 2010 v 13:11 | čajovna
co říkáte?
Chudák, no nedali byste tomu ubožátku cucnout?


Soutěž s vůní historie....a mýtů...

12. února 2010 v 0:59 | čajovna |  SOUTĚŽE
Soutěž o parádní romány z nakladatelství Metafora je tady!
Trošku netradiční a zkouším úplnou novinku. Dlouze jsem hledala, hledala... nic ideální nebylo...ale tohle může být zajímavé.
Váš úkol?
1) prohlédněte si níže uvedený videoklip s tématikou egyptských pyramid a to vše v hávu...no řekněme... bylo to moje mládí ;-) prosím o shovívavost...

V klipu se objevuje jedno mýtické zvíře, překrásné, nádherné, ztělesněná éteričnost... objevuje se tu už po pár sekundách klipu, takže nemilovníky skupiny Pharao nebudu trápit dlouho... Ostatní nechť se ponoří do magického světa...

2) jaké zvíře se tam tedy objevuje? Tak to napište na e-mail cajovnaprozeny@centrum.cz do půlnoci pátku 26. února 2010.
O den později bude velké rozdávání dárků... Takže přijďte v sobotu do Domácí čajovny, na výherce čeká:

Na dva z Vás tedy čeká dvojice těchto knížek....
A já vám k nim ještě přidám na ochutnávku výtečné čajíky...aby bylo co do hrníčku při četbě :-)


a ještě jedno tajemství, jež neznám ani sama. Na cestě by měly být ještě dva další romány od Paula Dohertyho a tak se může stát, že cen bude nakonec mnohem víc...

Věřím, že se Vám soutěž bude líbit a těším se na Vaše odpovědi.
Nakladatelství Metafora děkuji též.:-)

Fofr segedín, že snad ani rychlejší být nemůže

11. února 2010 v 10:50 | čajovna |  Vaření, recepty

To je spíše úchylná choutka, ale taky rychlovka ve stylu - horká voda z kohoutku plus čajový pytlík - rovná se hotový čaj.

Vzniklo to jednoho večera, kdy byl doma výtečný guláš, ale bylo ho málo. Co s tím, namlsat se? Nebo radši nemlsat a vyhodit?
Taky bylo v lednici načnuté kysané zelí…
Tak jsem notně ohřála guláš a přidala zelí… vznikl improvizovaný segedín.
Nakonec proč ne? Byla to dobrota!

Zelíčko bylo tvrdší, nebylo dobře vařené, samozřejmě, ale jinak jsem ocenila ostřejší chuť nepovařeného zelí.

Ulice - Stanislav Zindulka: proč zemřel Stárek

10. února 2010 v 13:13 | čajovna

Pro usměvavého Stanislava Zindulku byla role vypočítavého Stárka osobní výzvou. V bilančním rozhovoru nám herec vysvětlil, proč Stárek zemřel. Jste zvědaví?

Tušila jsem to... jakési "vyhoření postavy"....

Veletrh ZLATÉ ČESKÉ RUČIČKY

10. února 2010 v 9:58 | čajovna |  Kreativní dílna

Na světě je nový veletrh se zcela netradičním, ovšem tradičním tématem.

Co na něj říkáte?

Tak tomuhle říkám nápad od srdce, od českého srdce se vztahem k domovu a šikovným ručičkám. Pokud máte zájem, klidně se na veletrh přihlašte, nebo přijďte.

15.5. - 16.5.2010
denně od 9 hod. do 17 hod.

Veletrh se koná na Zimním stadiónu Cheb
Valdštejnova 70, 350 02 Cheb

Zde nás najdete

Mapy.cz: Najdete nás zde
Vstup pro veřejnost ZDARMA
Propagace veletrhu proběhne i v sousedním SRN
Máte zlaté ruce?

Umíte vyrobit cokoliv ze dřeva, z papíru, z látky, z plechu, ze slámy apod.?
Pak je tento veletrh právě pro vás.
Přijďte prezentovat svou práci, přijďte podpořit ZLATÉ ČESKÉ RUČIČKY.
Hlavním bodem veletrhu bude prezentace českých výrobků, tzv ruční práce. Výrobky musí být vaše autorská práce, nikoli zakoupené zboží ve velkoobchodech z podtitulkem "Made in China" apod. Veletrh má být malým bojem proti záplavě výrobků z Číny a má ukázat, že umíme vyrobit mnohem hezčí a kvalitnější výrobky.

Ubytování je možné zajistit si na:
Kempu Stebnice
nebo
Přírodním divadle Fr. Lázně

NOMENKLATURA
Řemesla
Spotřební zboží
Textil
Kosmetika
Bižuterie, Hodiny, Klenoty
Dekorace
Umění
Vybavení pro domácnost
Potřeby pro zahradu
Relaxace a kultura těla


Více informací zatím zde...
Tak co na to říkáte? Stojí za to podpořit tuhle malou demonstraci proti záplavě chinašmejdů...nebo ne?
P.S: Děkuji panu Mirku Vostrému za informaci a krásný nápad!

"Popelčina" melodie jako hit německých zamilovaných hitparád. Co vy na to?

9. února 2010 v 14:18 | čajovna |  Hudba mého srdce....

Tento klip je na klasickou melodii, jehož autorem je Karel Svoboda.
Tento klip je v současné době trhákem německých předvalentýnských hitparád!

A o tomto jsem se právě z bulváru dozvěděla, že je to hnus fialovej. Pravda, hudba mohla být trošičku jemnější, němčina není tak "klouzavá" a zpěvná jako čeština...nicméně text mi v překladu připadá snad vyvedenější, než Bartošové naivní verze o třech oříšcích.

"Küss Mich - Halt Mich - Lieb Mich"
Líbej mě, drž mě, miluj mě....


Co na to říkáte?
Je to hanobení Karla Svobody nebo jsou jen bulvární novináři silně závistiví?

Mě osobně se tohle velmi líbí... a to je co říct, němčina mi přijde jako celkem neestetický jazyk, ovšem tahle paní mě přesvědčuje o tom, že i něhu v něm lze nalézt....:-)

Úchylné choutky tentokrát žloutkové

9. února 2010 v 9:09 | čajovna |  Vaření, recepty


Některá jídla prostě nelze zařadit mezi plnohodnotné recepty a jsou to spíš takové lehce úchylné choutky.
Jako třeba tahle…

Žloutek utřený s moučkovým cukrem. Kdo nechodil ujídat maminkám a babičkám z misky?

Dneska už se tahle dobrota jen tak nevidí, za prvé vejce jsou považována za rizikovou potravinu a málokdo dnes tře ručně žloutky s cukrem.

Ale pro vzpomínku docela dobré, ne?

Ulice - 1559., 1560. díl - Ledy se pohnuly - Miriam a Vlastimil a Láska s velkým L :-)

8. února 2010 v 16:40 | čajovna

Miriam s Vlastimilem se před nedávnem dohodli, že spolu chtějí žít jako muž a žena se vším všudy. Moc dobře vědí, že až přijde ta chvíle, oba ji jistě poznají. Jenže jaksi nepočítali s tím, že právě v tento okamžik mohou být něčím nebo někým vyrušeni.

Tak tohle považuji za opravdu krásný vánočně sváteční díl... a pak že láska nekvete v každém věku. Kvete... a Miriam a Vlastmimilovi kvetla opravdu krásně. Co říkáte?

Ivana Smutná: Nápady pro tvořivé děti

8. února 2010 v 9:08 | čajovna |  Knížky pro ostatní

Útlá knížka, kterou však doporučím každému z rodičů, který nemá rád složité techniky, složité nápady a příliš příprav a pochyby o tom, zdali to či ono je vůbec vhodné pro jeho dítě. Jestli to vůbec zvládne, není na to ještě příliš malé? Není to příliš složité? Tohle bych asi nezvládla ani já… Takové a podobné pochyby s tímto souborem nápadů mít nemusíte.

V jednoduchosti je nezkrotná síla
Výhodou je určitě to, že autorka tu pracuje opravdu s těmi nejjednoduššími materiály, její nápady jsou geniálně jednoduché, až primitivní. A razíte-li heslo, že v jednoduchosti je krása a právě ta jednoduchost je pro děti nejvíce lákavá, tedy pro ty nejmenší, pak jste na správné adrese. V opačném případě můžete knížku rovnou odložit, protože náročných kreativních seancí se tu opravdu nedočkáte - no možná zapékání barev na kachličku, batika nebo kreslení na trička? To možná vyžaduje trochu důkladnější asistenci a spoluúčast rodičů, jinak jde o nápady přesně pro dětské ruce, které teprve hledají a zkoušejí své možnosti v rámci šikovnosti.
Co se mi velmi líbilo?
Třeba obyčejné malování lepidlem Herkules a následně vyplnění "olepené" plochy barevnými kamínky, přičemž mne napadá, že nemáte-li kamínky, můžete použít třeba sladkou barevnou drť - i když, ta se asi trošku barevně rozteče. Ale co… nejde o to, abychom uvořili krásné dílo, ale abychom se pobavily a experimentovali s materiály. Dobrým tipem je poté kamínky zafixovat bezbarvým lakem. Líbil se mi anděl z papírového pytlíku, podzimní kouzelní s křídami a klovatinou.
Ale třeba takový vánoční stromeček a jeho papírová verze mne inspirovala k dalším a dalším nápadům. Vždyť tady mne napadlo, jak to udělat, aby stromeček z papíru stál a nepadal? A když se takto zásadně změní jeho fyzika, je k mnoha dalším formám zdobení otevřená cesta.
Tato knížka mne velmi upoutala svou geniální jednoduchostí, která se může na první pohled třeba zdát až trapná, ale v tom je její síla. Nevede vás krok za krokem k výrobě překrásné věci… ale ukazuje základy, ukazuje prvotní nápady na nichž můžete směle budovat ty další.
A tak vám přeji hodně fantazie a hodně nadšení, alespoň tolik, kolik Nápady pro tvořivé děti přinesly mne.
Autorka Ivana Smutná je učitelkou na prvním stupni základní školy a zakladatelkou občanského sdružení Centrum tvořivosti v Brně, kde od roku 2005 vede výtvarné kroužky, kurzy a semináře.
Vydalo nakladatelství Portál, 2009, www.portal.cz
Zveřejněno také na www.kreativum.cz



Ulice - Cyrilovy dopisy – odjištěný granát vybouchne v rukách Jardy

7. února 2010 v 16:52 | čajovna

Vlastimil otevře Pandořinu skříňku Miriam Hejlové. Krabice s Cyrilovými dopisy vydá po letech svá tajemství. Pro Miriam a její blízké se tím rozpoutá peklo na zemi. Přijde Miriam o svého syna?

Emotivní sestřih toho, co uvidíte následující dny v Ulici....

Ulice - 1557., 1558. díl - Štědrovečerní Ulice roku 2009 - Gábinino miminko a drama u Peška doma...

7. února 2010 v 16:38 | čajovna



Dlouho jsem slibovala tenhle mimořádně podařený díl Ulice... Je tu - KONEČNĚ! Tak si se sněhem za oknem uvařte dnes večer čaj a vychutnejte si ho...
Ulici, Miriam, Peška a hlavně nové mimčo...

Bílý čaj - vznešenost mezi čaji

7. února 2010 v 9:07 | čajovna |  Čajové...
Snad každý zná čaj černý a zelený. Je to už delší čas, kdy na nás z pultů obchodů útočí čaj bílý. Nemá bílou barvu, jak by se mohlo zdát, ale nálev z bílého čaje je velmi podobný tomu ze zeleného. Je jemný, lehce nazelenalý a má voňavou velmi jemnou chuť. Bez ochucení dokonce může někomu připadat bez chuti, ale jeho vůně je taková...jako letní louka plná sena.

Bílý čaj pochází z čajovníku, jeho původ je tedy úplně stejný jako jeho zeleného a černého bratrance. Dříve byl tak vzácný, že ho směli popíjet jen vznešení vládci a císaři.
Jedná se o vrcholky nejjemějších, ještě bíle ochmýřených vegetačních částí čajovníku, které se sbírají na počátku jejich růstu a věnuje se jim úzkostlivá péče. Proto název - bílý čaj - protože ochmýřené lístky mají bělavý nádech.

Obsahuje snad ještě vyšší podíl prospěšných antioxidantů a má tedy protirakovinové, protiúnavové a povzbuzující účinky na lidský organismus a je považován za nápoj dlouhověkých. Hodí se vědět, že také povzbuzuje imunitu.

Mrňouskové - vlašský oříšek

6. února 2010 v 3:13 | čajovna
Že v jednoduchosti není krása, nýbrž genialita... o tom Vás přesvědčí tento seriál jednoduchých příběhů...


Česnekové fazole

5. února 2010 v 10:48 | čajovna |  Vaření, recepty
Z kategorie úplně jednoduchých je tento receptík. Má dvě variace...
V každém případě potřebujete uvařené a zchladlé fazole.
Já jsem použila velké, prý máslové (ale jako máslo rozhodně nechutnaly), ale lepší jsou drobnější druhy, takové ty maličké bílé fazolky, více moučnaté.

1. varianta - osolíme je a přidáme podle chuti rozetřeného česneku a olivového oleje

2. varinata - podusíme nadrobno nakrájenou cibulku na oleji, přidáme ke konci česnek, aby zůstal čerstvý a vmícháme do fazolek. Osolíme.

Po konzumaci nechodíme do společnosti!
Dobré chutnání!

Ulice - Stanislav Zindulka ve Snídani s Novou - docela sympaťák

5. února 2010 v 8:59 | čajovna

Herec Stanislav Zindulka, představitel Miloslava Stárka, prozradil v úterní Snídani s Novou nejednu zajímavost nejen ze svého života, ale také z Ulice. "Bude to velice překvapivé a dramatické," navnadil diváky na další Stárkovy životní peripetie.

Zima v kraji Betty MacDonaldové

4. února 2010 v 13:30 | čajovna |  Domov
Záměrně je tento článek vložen do rubriky Domov. Protože takovýhle "Domov" si jistě představit neumíte. O slotě a nečasu ve Victorii, tedy sousedním kraji Betty MacDonaldové (Vejce a já) jsme již psali..
A jak tam vypadá zima? O to se s námi podělila čtenářka Eva z Kanady. Evi, děkuji za svolení, fotky a všechno...
Autetincky kopíruji její vyjádření k článku o Antarktidě, který tu byl v lednu, konkrétně k velmi nízkým teplotám...

"Tak abys vedela, tech minus skoro devadesat st. C si docela dobre dokazu predstavit, protoze jeste za pobytu v Ontariu jsem s detma bezne chodila ven skoro v minus padesati st. C. Ono ti to pak uz ani neprijde divny. Kdyz nefouka vitr, da se to v pohode vydrzet. Aspon tam vsechny nemoci zmrznou. Jen jsme se prestehovali do Victorie, moje dcera dostala zapal plic, protoze je tady celkem teplo a neskutecny vlhko, zapal plic patri k zakladni vybave kazdeho obyvatele Vancouver Island. Jsou tu i takovi rekordmani, co meli zapal plic 5x i vickrat..."

Tak co na to říkáte? Romantika, krása?
Vlastně skoro jako u nás, letos v lednu, že?

No a typická to kanadská zima je ovšem ještě horší, na programu dne mohou být i vlci u domu... Přidávám další povídání od Evičky, tentokrát i s tím úvodem, jak se vůbec k Domácí čajovně dostala...
Moc mě to těší a moc jí za to děkuji, protože ty její pozitivní pocity jsou přesně to, co jsem od Domácí čajovny očekávala i já a s čím ji pro vás s láskou připravuji :-)
Dejme ale opět slovo Evičce...

"Zacinat se ma od Adama, v mem pripade tedy zacneme od Evy. Jak jsem se dostala do Cajovny?Mozna nahodou, mozna to tak Osud chtel. Muj super pocitac si zije vlastnim zivotem, takze se kolikrat dostanu nekam, kam jsem vubec nemela namireno. Hledala jsem par veci v ceskych casopisech, a najednou se prede mnou otevrely dvere do Cajovny. Pripadala jsem si jako na navsteve u kamaradky, se kterou se posadime do pohodlneho kresilka ke krbu a pijeme caj, divame se do ohne a jen tak mlcime. Bylo mi opravdu KRASNE. Presne tohle jsem potrebovala, protoze - jak vime - problemy nechodi po horach, ale po lidech. Kdyz si chci odpocinout, nebo se dozvedet neco noveho, prijemneho, staci otevrit dvere a vstoupit...
A jak jsem se dostala do Kanady?
28.10.1998 jsme pristali na letisti v Torontu s legalne vyrizenymi vizy, po zaplaceni hory poplatku za vsechno mozne i nemozne, s manzelem a ani ne rocni dcerou. Zacatky byly tezke, coz zna kazdy emigrant. Bydleli jsme par dni v motelu, a potom v podnajmu. Prileteli jsme koncem roku, a v Torontu nebyl snih. Porad jsem si rikala, co maji vsichni s tou kanadskou zimou, kdyz je tady tak hezke pocasi. Jenze tenhle rok byl nejak vyjimecny, jak jsem se v dalsich letech presvedcila doslova na vlastni kuzi. Jeste v listopadu bylo hezky, coz prekvapilo i Kanadany. Jenze potom to zacalo. Proste se jeden vecer nejak rychleji zatahlo, zacal foukat neskutecny vitr, a do rana napadlo snehu asi do pasu. Zacala KANADSKA ZIMA. Ja vim, ze se nema moc rikat "nikdy", ale opravdu NIKDY predtim jsem v zivote nezazila tak strasnou zimu, jako tady. Ze ctyrproude silnice se razem stala dvouprouda, protoze krajni pruhy zabral odklizeny snih. Na chodnicich byla uprostred jen takova prohrnuta cesticka, a na kraji chodniku zaveje, ze pres ne nebylo videt na urostleho dospeleho chlapa. Vitr ledovy a ostry jak ziletky. Snih padal a zima byla nekonecna.
Rikala jsem si, ze jestli preziju tohle, pak preziju vsechno. No, jedina kladna vec byla, ze tady v zime snih silnicare neprekvapi, takze silnice i chodniky jsou vetsinou hned prohrnute, a da se dostat aspon do obchodu.Na prochazky s kocarkem jsem ale mohla zapomenout, tahala jsem dcerku na sanich, zachumlanou v tolika vrstvach obleceni, ze pripominala cibuli. Pro vasi predstavu, "teploty" kolem minus 40 st.C tady nebyly zadnou vyjimkou. Ale vsechno jednou skonci, i ta zima, a jaro a leto byly v Torontu pekne, leto je primo horke a velmi vlhke. Z Toronta jsme se za par let prestehovali o nekolik km dal, do maleho mestecka. Tam se narodil muj syn. Zima tady byla stejne vesela, jako v Torontu, po kazdorocnim odklizeni tuny snehu jsme mela svaly jako Herkules. Jednou vecer jsem si to tak prohrabavala zavejemi ke dverim, kocham se a kocham, a najednou jsem uslysela vyt vlky, no, rekla bych, ze tak rychle, jako ja tenkrat vecer, jeste nikdo snih neodhazel. Bydleli jsme na kraji mesta, dal uz byly jen lesy, a potkat vecer vlci smecku, no, radeji ne. Po dalsich trech letech jsme se prestehovali do Victorie, tzn.skoro pres celou Kanadu, asi 5000 km na zapad, pres 3 casova pasma, no, a tady je snih jen nekdy, a jen chvilku. Sice celou zimu prsi jak nekde v destnem pralese, ale jaro a leto je krasne, ne prilis horke, bydlime asi 10 minut chuze od Ticheho oceanu, takze i kdyz je tady voda ledova, a na koupani to moc neni, prochazky s detmi jsou vzdycky moc pekne. Na zahradku pred domem chodi na navstevu jelen, uz nekolikrat okousal serikovy ker, a kolem domu v noci behaji myvalove, vypadaji moc hezky, je tady hodne ptaku, priroda nadherna. I kdyz nemuze byt kazdy den posviceni, jak se rika, nekdy opravdu staci jen se tak zastavit, divat se a poslouchat, a hned je cloveku lip. "

Zdroj foto: Eva R., autorská práva vyhrazena!

ÚNOROVÉ VYKLÁDÁNÍ TAROTŮ....

4. února 2010 v 6:26 | čajovna |  Taroty on-line
Krásný čtvrteční den Vám všem přeji,
dnešní dopoledne bude naživo ode mě věnováno jen Vám...

Chcete-li se karet na cokoliv zeptat, pište do komentářů, stačí charakteristik vašeho problému a jméno, může být pseudonym. Prostě tak, abych se mohla do vašeho problému tak trochu vžít... V komentáři se poté jak nejrychleji to bude možné objeví odpověď.

Během dopoledne se v tomto článku objeví výklad pro tři z Vás, kteří mi v mezidobí napsali na e-mail...
Na ostatní budu čekat v komentářích zhruba do jedenácti hodin dopoledne. Poté se s Vámi rozloučím a v půl druhé na Vás vyskočí další zajímavý čajovnický článek, tentokrát očekávaný další díl o životě v kraji Betty MacDonaldové...

Tak jsem zvědavá, jaké s Vámi strávím dopoledne...
Všem návštěvníkům přeji krásný den!
Vaše Esterka

P.S: Výklady pro Vás, jež jste mi napsali na e-mail....

Pakobylka - radost z mláďátka!!!

3. února 2010 v 10:44 | čajovna |  Zvířata
Svého času naši domácnost obývaly strašilky, přesněji jedna. Jako dítě jsem měla pakobylku indickou a strašilku australskou.
Tohle byla pakobylka nějakého jiného zvláštního rodu bez českého jména. Indická tedy nebyla. Na chov trošku náročnější, ale dařilo se jí.
Podarovala nás vajíčky.
Jaká byla radost, když se vylíhlo tohle mládě....
Takový malý mraveneček...
Jak je i ten hmyz roztomilý, co říkáte?

Pozdravit puberťáka...?

3. února 2010 v 10:37 | čajovna |  Slabý čajík

Tak Vám nevím...
Jdete ven, ve dveřích paneláku se střetnete s jakýmsi puberťákem, o kterém víte, že tu bydlí. Nezabučí...

Vlastně zabučí, když jde se svou matkou... Takže němotou netrpí.
Občas ho pozdravím jako první...v 90% případů neodpoví. Nebo něco zamručí.

Chápu, že pubertální léta jsou léta telecí, i já se telila po světě střídavě v roli blbého telete a střídavě v roli tupé jalovice nebo jankovité krávy ... a párkrát jsem asi ignorovala základy slušného chování.

Víte ale, mě je to prostě blbý.
Tuhle jsme se setkali zase mezi dveřmi a v takovýmtom fofru jsme na sebe asi tak vteřinu nebo dvě civěli. Bejvala bych ho asi pozdravila, ale měla jsem v tu chvíli na starosti hrozící pád jednoho dítěte ze schodů a druhou ruku mi zaměstnával kočárek s druhým dítětem hrozící pádem ze strmých schodů...No nic, prostě to tak vyšlo, že po tom civění jsem toho "mladýho bejka" nepozdravila. A pak jsem nad tím celou cestu do školky přemýšlela.

Co mi je vlastně trapnější?
Nepozdravit vůbec... což se nejčastěji stane, když marně čekáte, že pozdraví první.
Nebo pozdravit bez okolků a dělat, že mi je šumák, že jsem dobrý den popřála hezké fasádě na baráku nebo sklu ve dveřích?
Pak jsem došla k závěru, že první je mi trapnější. V druhém případě mám alespoň já sama čisté svědomí.

A co vy?
Jo, neraďte mi prosím, že mu mám říct něco vtipného jakože třeba "i kráva zabučí"...na to nejsem dost velká držka!

Režisér Martin Scorsese točí Huga Cabreta...

2. února 2010 v 13:06 | čajovna |  Zajímavosti, perličky, blbůstky



Čerstvě po úspěchu na letošním předávání Zlatých glóbů, kde mu byla udělena cena za celoživotní dílo, si Martin Scorsese vybral další režijní práci. Je to projekt, který již jistou dobu odkládal. Práva na dětskou knihu The Invention of Hugo Cabret /Vynález Huga Cabreta/ byla zakoupena již v roce 2007 a až nyní si Scorsese našel čas, aby se do filmu pustil.

Román Briana Selznicka sleduje příběh sirotka, který žije mezi zdmi pařížského vlakového nádraží a stará se tam o hodiny. Když se snaží opravit mechanickou postavičku, je náhle vtržen do krkolomných dobrodružství.

Kniha vyhrála cenu za nejelegantnější americkou obrázkovou knihu v roce 2008 a získala medaile Randolpha Caldecotta. Příběh měl původně režírovat Chris Wedge známý díky filmu Ice Age /Doba ledová/, nahradil ho ale Scorsese. Scénář napsal jeho dlouholetý spolupracovník John Logan. Natáčení bude zahájeno 1. června v Londýně.


V českém překladu vydalo knihu nakladatelství Fragment.
Zdroj a více na www.fragment.cz


Ulice - Bedřich a Lucie, aneb zákulisí erotické scény...

1. února 2010 v 9:56 | čajovna

Jak natočit erotickou scénu, aby nebyla trapná... aneb vzpomínka na prosinec, kdy běžela Bedřichova vášnivá scéna... nabízím Vám alespoň zákulisní video z natáčení. :-)

Pozvánka do obchodu pro maminky...

1. února 2010 v 6:48 | čajovna |  Domov

Obchůdek z přírody - nově otevřená prodejna pro maminky a děti...


Přijměte pozvání do obchůdku ve městě perníku, který uvítají všechny maminky...
Jmenuje se lákavě...a je tam hezky....

*Obchůdek z přírody*
Tř. 17 listopadu 229 (dvorní trakt), 53002 Pardubice... to je místo, kde tento obchod najdete...


A jak vidíte na přiložených fotografiích, vybrat si tu můžete nejen z plyšových hraček, oblečení pro děti, ale také potřeby pro maminky.

Sama majitelka nám o svém obchůdku napsala.....
http://www.obchudekzprirody.cz
jsme nově otevřená kamenná prodejna v centru města Pardubice.

Naší specializací jsou ergonomická nosítka, šátky, látkové plinky, merino
oblečení a další oděvy z přírodních materiálů. Mimo oblečení nabízíme
také ekodrogerii a kosmetiku, široký výběr látkových a dřevěných hraček
a běžné potřebnosti pro miminka.

Většina věcí skladem pro vyzkoušení na místě. Zajímavá je možnost zápůjčky nosítek a šátků.
Ne vždy si totiž jste úplně jisti, zda-li je šátek nebo nosítko pro vás to pravé....

Maminky potěší i praktická "vychytávka".
Součástí prodejny je herna pro děti s přebalovacím pultem a možnost občersvení pro maminky a tatínky
(dobrá cukrárna hned vedle) :). Měsíčně pořádáme kurzy vázání šátku a
připravujeme konzultace s dětskými lékaři, masáže pro miminka a další
zajímavé kurzy.

Otevírací doba je po-pá 9:00-17:00, so 9:00-12:00.
Připadně dle domluvy nebo kurzu (prezentace).


Prohlédnout obchůdek si můžete také na těchto fotografiích, za které děkuji paní majitelce ....
Zdroj foto: Zuzana Izera
Jste nalákání?

Přeji příjemné nakupování a sama se těším, až do Obchůdku z přírody vyrazím...