Nové bydlení? Musí především "sedět" naší duši

2. listopadu 2009 v 11:35 | čajovna |  Mezi nebem a zemí
Stojíte před rozhodnutím, které změní váš život? Tedy...budete nebo chcete se stěhovat?
Hledáte nové místo k bydlení?

Ono to není, byt jako byt, dům jako dům...
Někdy mi připadá, že je to rozhodnutí stejně závažné jako třeba svatba s partnerem. Nikoliv s člověkem, ale s novým místem uzavíráte nepsané partnerství, toto místo vás bude provázet dalším životem, toto místo vám bude domovem.
Jak poznat, že to bude "domov"?
Tak to je velmi těžké a přiznám se, že tápu. Někdo to prostě neřeší vůbec, je rád, že má střechu nad hlavou. V tomhle trochu závidím a přiznám se, že jsem marnivá a řeším.

Jak na vás působí nové místo?
Jsou místa, kde jste hned jako doma...
Jsou místa, kde je vám divně, v nejhorším případě fyzicky špatně, úzko, nepříjemno... jste-li tam nuceni zůstat delší dobu, třeba na návštěvě, ohlásí se silná únava, zhoršení chronických nemocí nebo bolest hlavy, migréna...
Jenže málokde vás realitní makléř nechá delší dobu, prohlídka nových nemovitostí je záležitostí čistě technickou, na vnímání energií není moc času.
Přesto - v našem společném rodinném domově mi bylo na první vstup moc fajn - a dodnes je... Jenže... jaksi to přestalo stačit a hledáme dál...

Jak na vás působí nový dům či byt na první "pohled". Nedejte chviličku na technický stav, pokuste se jen sami sebe představit na tomto místě - mohli byste tu být doma?
Zní-li odpověď ano - je to bod pro...

Negativní energie, smrt, geopatogenní zóny
To jsou věci, které je také dobré si zjistit, i když ne každý se jimi chce chlubit. Tragédie bývalých obyvatel se obyčeně táhnou ve svých energiích domy a byty, v nejhorších případech zbloudilé duše hledají klid a můžete se stát svědky paranormálních jevů, geopatogenní zóny jdou zjistit kyvadlem, ale neumí to každý. Jeden z prodávajících nás hlavně ujišťoval, že babička nezemřela v domku, ale jinde... Lidem to vadí, vadí jim pomyšlení, že na tomto místě vyhasl život.

Vadí to?
Nevím, nebylo by mi z toho dobře a nechtěla bych na takovém místě žít. Snad jedině, šlo-li by o poklidný smířený odchod.

Byli jste tu šťastni?
Možná se zeptejte i na toto... Pokud vám bývalý majitel s nostalgií a slzou v oku říká, že se mu odtud moc nechce, že se mu do prodeje moc nechce, protože tu prostě byli šťastní, ale nedá se nic dělat...
...je to docela dobré znamení, místo bude prosyceno ještě nějaký čas tou pozitivní energií bývalých majitelů. Pozor! Platí to i naopak!

Jací jsou sousedi?
Také dobrý dotaz, tím nic nepokazíte, na sousedy má každý názor, jsou-li dobří, je to fajn, nejsou-li, máte možnost to změnit. Anebo taky tiše trpět.

Jak zjistit, jestli to je ONO?
Kyvadlo ukáže mnohé, ale nesmíte být ovlivněni svými city a to je těžké, možná se dají na domek či byt vyložit i karty...ale to je otázka pro zkušenější....

Budu ráda, když se podělíte o své dojmy, jaký byl váš první dojem z nového bydlení?
Jste doma šťastni?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 enili enili | Web | 2. listopadu 2009 v 13:50 | Reagovat

Kladeš závažné otázky Čajovničko,Ale máš pravdu.Osobně mám zkušenosti s geopatogenními zónami.Když jsem porodila nejmladšího synka,nechtěl vůbec spát,až jsme mu dali postýlku na jiné místo,spal jako dudek.

2 domácí čajovna domácí čajovna | 2. listopadu 2009 v 16:00 | Reagovat

Enili, dceru zase budili údajně nepokojné dušičky brousící kolem okna. Změnili jsme umístění postele a moc se to nezlepšilo... V bytě samotném prý negace nemáme, tak nevím...

3 Johanka Johanka | Web | 2. listopadu 2009 v 23:42 | Reagovat

Geopatogenní zóny se dají odklonit třeba zrovna pomocí SRT, jak jsem psala. Ale je zajímavé, že o tom píšeš, protože je to i moje soukromé téma. Zjistila jsem ale, že svůj prostor si člvěk dokáže vytvořit všude...jde spíš jen o to, kolik na to má energie.

[2]: Syn mojí kamarádky se bojí odrazů z oken a tak okna zatahují, vídá i duchy. Zrcadla byla vždy bránou a děti to dobře vnímají. Zkuste dát do oken předměty, ke kterým máte osobitý pozitivní vztah-barevné, odrážející světlo, solnou lampu, křišťál, živé květiny...nebo na ně barvičkami na sklo namalovat mandaly, klidně se zvířátky nebo kytičkami..

4 Lipetka Lipetka | Web | 3. listopadu 2009 v 15:01 | Reagovat

Někdy na jaře jsem náhodou objevila domeček. Úžasný, na úžasném místě, s úžasnou energií... strašně jsem se do něj zamilovala. Cenově byl taky přístupný, sice by jsme jedli nějakou dobu jen brambory, ale i za to by mi stál :-) Byl starý, po starém pánovi, který tam myslím i umřel. Pán se o něj hezky staral.... chjo, jenže to mělo pár velikých ale... PO většinu týdne jsem sama doma. Nedokázala jsem si moc představit, že by mi tam v skoro nepřístupné samotě, v zimě, třeba už s dětma odešel třeba bojler nebo topení, nebo cokoliv jiného. Domeček byl cca 1 km od civilizace a vidina, že se s nemocným dítětem někde beodím sněhem mě moc neuklidňovala. Takže jsem se snažila řešit cestu, cesta by cca vyšla dalšího půl miliónu, tak aby byla jak takš sjízdná. A koupě nového teréního autíčka, oproti mému městskému pidižvíkovi, který se tam sotva došplhal v krásném počasí. Další věc byla, že ten úsek 1km patřil 4 lidem a dva z nich se nijak netvářili na to, aby mi dali souhlas do papírů, že mi umožní přes pozemky přístup. Ale byla jsem se tam sama i s doprovodem několikrát podívat. Udělala jsem si na jeho zahradě i piknik. Cítila jsem se tam strašně dobře a šťastná, ale rozum opravdu vyhrál.

5 domácí čajovna domácí čajovna | 3. listopadu 2009 v 20:18 | Reagovat

[4]: Lipetko, rozumím ti...někdy je lépe poslechnout praktický hlas rozumu, i když to srdce radí asi nejlépe...

6 Blanka Blanka | Web | 3. listopadu 2009 v 21:08 | Reagovat

Moc ráda bych stála před otázkou jestli se stěhovat,nebo ne.Rozhodnutí by bylo snadné,kdyby bylo dostatek financí.Myslím,že člověk si dokáže k bydlení svoje místečko přizpůsobit.

7 domácí čajovna domácí čajovna | 4. listopadu 2009 v 6:28 | Reagovat

[6]: ano, Blani, to je (bohužel) první předpoklad :-(

8 š š | Web | 5. listopadu 2009 v 11:05 | Reagovat

když jsme se s přítelem přestěhovali do bytu, kde bydleli jeho příbuzní, tak přestože jsem se bála, cítila jsem se tam úžasně. Vždy na mě padl takový klid... Teď bydlíme o patro výš, tam dlouho bydlel neplatič a musím říct, že se tam cítím poněkud hůř - není to nijak významné, ale rozdíl tam je. Třeba to je i energií, kterou nechali v bytech předchozí majitelé, nebo je to prostě jiným vybavením, jinou životní fází. Nu, uvidíme, jak to půjde dál :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama