Metoda SRT

2. listopadu 2009 v 11:22 | čajovna |  Mezi nebem a zemí

U jednoho z tarotových výkladů jsem zauvažovala o minulých životech. Ozvala se mi Johanka s návrhem zvláštní metody řešení problémů a po vzájemné dohodě o této metodě napsala článek a dovolila mi ho zveřejnit i zde.


Metoda SRT


Spiritual Response Therapy je laicky řečeno technika, kterou může člověk pracovat se svými problémy, energetickými bloky, vlastními programy, které se mu nedaří odstranit a mnoha dalšími aspekty své bytosti, které se vynořují a mizí. O metodě samotné se můžete dočíst například zde. Já můžu přidat jen vlastní zkušenosti, zkušenosti nejbližších přátel a také svůj názor.

Především si myslím, že SRT není samospásná metoda a jako u všeho ji radím použít jako nakopnutí sebe sama k vlastní práci. Kurz si můžete udělat sami, nebo vyhledat někoho, kdo už ho absolvoval a pak zjistit svůj vlastní pocit, který z takového člověka máte. Vždy je dobré poslouchat intuici a spolehnout se na to, co ten člověk vyzařuje. Také si myslím, že duchovní práce v žádném případě není byznys, takže o člověku vám hodně napoví i částka, kterou si za pomoc řekne. Já třeba občas zajdu k takové světýlkové bytosti, která si pomoc nikterak neúčtuje.
Samotný kurz není právě z nejlevnějších a pokud chcete práci zvládnout, vyžaduje to jako všechno následný čas, neboť nejdřív musíte pomoci sobě a pak teprv nabídnout pomoc ostatním. Někomu může takový proces trvat půl roku, někomu celý život.

A jak to vypadá v praxi? Zazvoním na paní světýlkovou, posadíme se do její příjemné kuchyně k nádhernému dubovému stolu, srkáme čajík a paní světýlková se připraví k akci :-). Používá očíslované tabulky a kyvadlo. Je důležité, aby na moje otázky neodpovídalo její ego, proto než cokoliv začne, napojí se na své Vyšší Já a zkontroluje, jestli je vůbec možné něco dělat. Další komunikace probíhá jako příjemný rozhovor, jehož je ona prostředníkem.
Povím vám jednu příhodu, která se zdá trochu legrační, ale i to se běžně stává. Je to jen důkaz toho, jak hluboce se podepíšou naše minulé životy v paměti duše a jak si je otrocky vláčíme sebou.

Když jsem se vrátila z Irska, asi půl roku na to přišel smutek. Byl to ale tak hluboký smutek, jako by mě někdo uvěznil za mříže, pocit že nejsem tam, kde mám být a že je všechno špatně. Věděla jsem, že jestli se do Irska nevrátím, tak se zblázním a jestli se vrátím, tak už nebudu moc zpět. Ale to nešlo, můj život byl tady. Cítila jsem, že musím a nesmím odjet i zůstat. Byl to stesk nejen po Irsku, ale hlavně po zvláštní svobodě, kterou jsem tam cítila.
Byla to situace, kdy jsem pochopila, že je potřeba se pohnout z místa. Šla jsem k paní světýlkové a všechno jí pověděla. A pak povídala ona a já se jen plácala do čela, protože říkala ty věci, co vlastně hluboko víte.
V jednom z minulých životů jsem v Irsku žila, ale byla jsem blázen (toliko k extatické svobodě). Dokonce jsem byla muž. Myslím, že moje rodinka musela být dost povedená, jelikož i můj tatík byl šílený. Asi to byl dobrák a věřil všemu, co mu kdo pověděl. Jednou se totiž vrátil domů s údajným lékem na šílenství (proto odhaduju, že se to událo někdy ve středověku). A táta mi ve své dobré vůli tenhle lék dal a otrávil mě. Následně si ho vzal taky a dopadl stejně. U nás doma asi musela být sranda, nemyslíte? :-D
Pravdou je, že se mi nesmírně ulevilo, když to vyslovila. Vyčistila můj stesk po dřívějším životě a poprosila mojí duši o pochopení a poučení. To je hodně důležitý okamžik, jelikož dochází k uvolnění karmy, ale ne k jejímu vymazání nebo pochybnému odčarování někým jiným. Zkrátka duše pochopí, co se děje a zbytek může odžít třeba ve snu, nebo tím, že příše knihy, případně příběhy (ehmehm).
Ptala jsem se, jestli se mám do Irska vrátit a zůstat tam. Odpověděla, že je to pro mě totéž jako zůstat tady, protože Irsko je krajinou mojí duše a budu ho mít vždy v sobě.
Hezký konec, že? Jenže on to vůbec není konec...
Tohle vše je spjaté ještě s jednou osobou. Existuje bytost, která se mým životem prolíná, stále se vrací a i když jí pustím, znovu se objeví. Ptala jsem se, co to znamená a proč v jistém smyslu cítím odpovědnost za její život. I na to jsem dostala odpověď. Kdysi dávno jsem byla andělem téhle bytosti a způsobila její duchovní smrt. Nebylo to mojí vinou, protože coby anděl jsem jí našeptávala, že způsobem kterým jde po svojí cestě, si tu cestu zkomplikuje. Přesto mě moje bytost nevyslyšela a přiklonila se ke světskému životu. Bohužel zevnitř vyhořela a musela se narodit znovu a znovu zopakovat svá rozhodnutí, aby pochopila kam chce jít.
Během našeho sezení v kuchyni se dostavovaly různé pocity. Zima, návaly smutku, pláč, třesení, obrazy, vůně i zápachy, vzpomínky... každý to má jinak. Za někoho vše cítí, vidí a slyší člověk, který s SRT pracuje, někdy ale vidí oba totéž. Na konci jsem byla fyzicky vyčerpaná, ale uvnitř mě bylo všechno srovnané jako po jarním úklidu.
Cítila jsem se lehká, vyrovnaná a znovu svoje.

Věřte-nevěřte, napsala jsem jen, co jsem sama prožila. A o tom, co prožili mí přátelé, o tom třeba příště.


Děkuji zdroji: www.smaragdovypribeh.blog.cz - blog s názvem Smaragdový svět, děkuji Johance...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Johanka Johanka | Web | 2. listopadu 2009 v 23:45 | Reagovat

Já děkuji za inspiraci...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama