Michal Vaněček: Horovy R...aneb jak jsem měl rakovinu...

12. října 2009 v 0:56 | čajovna |  Knížky pro ostatní


Četli jste Morovou ránu od Betty MacDonaldové? Ne… to je chyba. A pokud ano, pak vězte, že Michal Vaněček byl v trochu podobné situaci, i když zdá se mi… že porovnávat je mírně řečeno troufalé. Přesto si drze troufnu, protože styčných bodů je tu mnoho...

Oba byli v jiné situaci a žili v jiné době, jejich beznaděj a naděje měla jedno společné. Pan Michal i paní Betty se jednoho dne ocitli v nemocnici a nevěděli, jestli z ní ještě někdy živi vyjdou. A tak to všechno sepsali a kupodivu z toho nevznikl horor, ba ani chmurná balada, ale svižné a svěží čtení s lehkou dávkou humoru a hlavně nadhledu.

Zajímalo by mne, kolik chvilek depresí na oba v průběhu pobytu v nemocničním zařízení padlo, některé asi ano, jiné vymazala milosrdná paměť, ale důležité je, že se oba s nemocí poprali a přežili a tudíž jsem si k Morové ráně přidala ještě Hovory R a zadoufala, že podobou pomoc a berličku v životní situaci snad nebudu nikdy potřebovat.

Michal Vaněček se v Hovorech R potýká s rakovinou štítné žlázy, kromě jeho historek z nemocničního pokoje tu objevíte také chmurnou a disciplinovanou atmosféru oddělení, kde se pije radioaktivní jód a protože autor je technický a hloubavý typ, dozvíte se také mnoho o léčbě a o tom, jak to všechno funguje… Forma deníku je chytlavá a nutí vás číst, dokud nebudete na konci. A protože jsou to hovory…pak je tu i e-mailová korespondence s lékařem, který autora léčil a to je velmi podnětné čtení, i když… pro konzumního povrchního čtenáře už to bude asi trochu nudné. Ostatní v těchto řádcích objeví mnoho moudrého a mnoho k zamyšlení, snad proto, že je to zákulisí lékařské profese, snad pro to zjištění, že i lékař je normální člověk s emocemi a city...

Jak říct takovou diagnózu pacientovi? To bylo šťavnaté téma, které ve mně vydolovalo již raději zapomenutou vzpomínku na dobu, kdy mi bylo asi devatenáct let a kožní lékařce se nezdála moje reakce na boreliózu a tak z fleku řekla, že to bude nejspíš rakovinový nádor v lymfatických cestách, ale že se nemusím bát, protože některý jdou i léčit. A jestli prý nechci kafe…
Naštěstí to byla "jen" ta borelióza, trochu netypická, což mi potvrdil při první návštěvě i onkolog, ale když už mě tam mají, proklepnou mě…a tak klepali a byla to vyšetření veskrze nepříjemná stejně jako prostředí čekárny, kde vidíte skutečné lidské tragédie a to člověku zahýbe žebříčkem hodnot. I když… mám stále čím dál větší pocit, že to byl menší otřes v devatenácti, než by to byl nyní, když kolem sebe máte děti, rodinu… Ale těžko soudit.

Jak těžkou práci má lékař, který se s fatálními diagnózami setkává dnes a denně? Málokoho to napadne, málokdo o tom přemýšlí. A mě nezbývá než si přát, aby další Hovory R už nevznikly… a ty co vznikly, aby měly co nejvíce čtenářů. Z ryzího důvodu - pro důvod k přemýšlení - o sobě, o osudu, o životě…

Ilustrace pana Kantorka odlehčují... jak se jim to daří v tomto těžkém a chmurném tématu, to posuďte sami...

Vydalo nakladatelství Maxdorf, 2008, www.maxdorf.cz

P.S. Jak mne informoval sám autor, v následujících dnech by se měla publikace dočkat druhého vydání - určitě si ho zaslouží!!!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 babi Maňasová babi Maňasová | Web | 12. října 2009 v 8:41 | Reagovat

Tak tuhle knížku neznám, zato Betty MacDonaldovou mám přečtenou už několikrát, pokaždé znova si její knížky užívám. A taky mě vždycky fascinovalo, jak vtipně dokázala popsat svůj pobyt v sanatoriu v době, kdy jí určitě nebylo do smíchu.

2 Jitka Jitka | Web | 12. října 2009 v 9:35 | Reagovat

Já tyhle knížky nemůžu číst. než dojdu do konce, mám pocit, že stejnou nemocí trpím i já. O tom, jak na člověka zapůsobí vyřčená diagnóza bych mohla napsat román já sama, kdybych na to měla vlohy. Mám pocit, že doktoři jsou otrlí, tím co musí dnes a denně sdělovat svým pacientům a že pramálo zkoumají koho a s jakou duší mají před sebou. Jestli ten dotyčný takovou zprávu vůbec unese.Když jsem byla před operací meziobratlových plotének a téměř jsem se z toho zhroutila, protože jsem viděla i pacienty u nichž se operace z nějakého důvodu nepovedla, řekla mi ošetřující lékařka, že nechápe proč plaču, vždyť na neurochirurgii mají jen 12% neúspěšných operací. Tím mně dorazila.Operace dopadla dobře a operující lékař mi sdělil, že mezi těch 12% patří i operace mozku. Tak to byla paní doktorka evidentně mimo mísu.

3 čajovna čajovna | 12. října 2009 v 10:45 | Reagovat

[2]: hmmm... no jo, co bychom chtěli, na doktora může jít každý, nejsou tam psychologické vyřazovačky či něco podobného... a tak tam jsou prostě lidi, jako ostatní, hrubci a tupci jsou mezi prodavači, zedníky, úředníky i doktory, prostě vzorek lidstva...
Někdy bohužel...

4 TlusTjoch TlusTjoch | Web | 12. října 2009 v 11:48 | Reagovat

Kantorka mám velice rád.
Ale raději jeho zvířátka ...

5 pavel pavel | Web | 12. října 2009 v 23:35 | Reagovat

musím se přiznat že o nemocích a  nemocnicích nerad čtu nebo je vidím v kině.
a k tvému komentu: asi proto máš tu teď čajovnu, ne?
a za třetí: nevím jestli to vidím tak jen já, máš články posunuté doprava, takže z nich vidím jen část :(

6 Natty Natty | Web | 13. října 2009 v 10:25 | Reagovat

K Tvému svátku Renčo,
přeji hodně štěstí, zdraví,
na bloček ať stále chodí,
jenom dobří kamarádi.

Pěkný den,
plný milých přáníček,
do čajovny posílá,
Natty - z clubu žabiček :-)

7 Euridika Euridika | Web | 13. října 2009 v 15:13 | Reagovat

Tak holčičko moje draha tahle knižka se mi zda že je moc fajnova jenom škoda že nemam čas na čteni.
Mam rada když si mužu prečist neco moc zajimaveho a humoroveho. Vidiš, prave kvuli tomu Chorvati (a ne jenom oni) zbožnujou česke filmy protože častokrat je jedna lidska tragedie ukazana s dozou humoru a tak to vlastne i je v relnim živote, že?
Dekuji ti zlatičko za krasny komentar.

Puseeeeeeeek a ahojka...

8 Eva* Eva* | Web | 13. října 2009 v 15:36 | Reagovat

Morovou ránu jsem četla, Hovory R si asi půjčím v knihovně.
V tomhle počasí si zalezu se čtením do postýlky. :-)

9 Maruš-Fukčárinka Maruš-Fukčárinka | Web | 13. října 2009 v 20:02 | Reagovat

Knihy od Betty MacDonaldové patří mezi mé oblíbené.Hovory R prozatím ne-nějak by mě to asi nešlo,nedávno jsme se rozloučili se švagrem.Byl velký optimista ale nemoc silnější.

10 Maruš-Fukčárinka Maruš-Fukčárinka | Web | 13. října 2009 v 20:03 | Reagovat

Ale dost smutku.Vše nej.....k svátku.

11 pavel pavel | Web | 13. října 2009 v 22:22 | Reagovat

ty máš svátek? tak dodatečně hlavně hodně zdraví :)

12 čajovna čajovna | 14. října 2009 v 6:14 | Reagovat

děkuji všem..:-)

13 Jarka Jarka | Web | 14. října 2009 v 10:01 | Reagovat

Ty seš Renatka a měla jsi včera svátek! Dodatečně přeji všechno nejlepší!!
Knížku jsem nečetla a nevím jestli bych jako Jitka nehledala rakovinu i u sebe. Kantorkovi ilustrace se mi líbí a jestli je to psané svižně a s homorem, možná se po ní v knihovně podívám.  

14 Jitka P Jitka P | E-mail | 20. dubna 2010 v 18:56 | Reagovat

Tak dneska jsem si knížku přinesla domů a nemůžu se od ní odrhnout. Jenom jsem si teď zadala do Google "Michal Vaněček" a chtěla jsem vidět toho blázna. Knížka je úžasná.

15 Domácí čajovna Domácí čajovna | Web | 20. dubna 2010 v 20:51 | Reagovat

[14]: Jitko, jsem ráda, že se knížka líbí...  vezmete-li v potaz, za jakých okolností ta třaskavá vtipná směs vznikala, nelze než smeknout nad tou autorovou podivnou směsí inteligence a nezměrného optimismu :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama