Vlastně náhodou jsem se dozvěděla o největších šnecích na světě, navíc ideálních domácích miláčcích a jala se kvůli článku sbírat maximum informací. Vzpomněla jsem si, že jsem je kdysi v gigantické velikosti viděla na teraristické burze... a čím víc faktů jsem o nich znala, tím mi připadali jako ideální pro děti... A tak jsem si dva objednala. Mláďátka stará zhruba dva měsíce mají ulitu asi jako pecku od velké broskve.
Šnečci měli krušnou cestu, netrpělivě jsme na ně čekali, pošta s nimi jezdila tři dny...
Už jsem nedoufala, že dojdou živí, ale vypadali ve skvělé kondici... možná ještě den či dva by přežili, prodloužený víkend ale asi už ne...
První vykouknutí v novém domově...
Malý majitel, pro kterého byli šnečci dárek k svátku, měl radost, i když mu první šnek pěkně pokakal ruku...
První spánek v novém domově, prostě dva bratři (a sestry zároveň, šneci jsou oboupohlavní) :-)
Mimochodem, už mají jméno, trošku větší je Palmác a ten menší s trošku pomačkanou ulitou je Nemo...pomačkané a poškozené ulitky ale nejsou problém, šneci musí okusovat sepiovou kost a tím získávají cenný materiál k opravám a růstu ulit...
interiér jejich obydlí bude procházet změnami, dole je lignocel, ovšem podle původní majitelky je lepší mech - už si to taky myslím, lignocel je jako rašelina, není to moc praktické, lepí se to na šneky i na jídlo, nedejbože, kdyby se to vysypalo do koberce...
Jeden už si projíždí sepiovou kost a další si prohlíží interiér v podzimním stylu, podzimní listy jsou skvělý nápad. Teprve k večeru nám Palmác předvedl, jak může šnek okousat sepiovou kost, jinak se okurků a dýně nedotkli, den trávili většinou spaním nebo zvědavým pokukováním.
Třeba na kočku...
Jen doufám, že kočka vyhodnotí šneky jako nezajímavý materiál a nesežere je v rámci loveckého pudu, jako to jednou udělala se strašilkami...:-(
Dobrou noc, šnečci...musel se s nimi dlouho a dlouho loučit jejich malý majitel... a přidal jim k večeři namočené kočičí granule a dvě kuličky rozlomeného hroznového vína... šnečci už spali, hezky zakuklení v ulitkách.
Byla jsem zvědavá, jestli šneci žijí i v noci...určitě. Nejenže do rána pěkně ohryzali sepiovou kost, vyryli do ní úplné mapy, ale okousali okurky, okousali jednu granuli, kousli si do dýně a možná ochutnali i hroznové víno...
Naservírovali jsme jim snídani , to bylo synkovo první, jen co se probudil... okurky a jablíčko a opět jim spustili trošku rosy z rozprašovače. Nemo si hověl zavrtaný v lignocelu, rosa ho probudila a oba pokukovali, co se děje...
Tak... to byl jejich první den a to ještě netuší, že právě vyrážíme ven a budou se servírovat čerstvé pampeliškové listy...
P.S. Děkuji paní Dáše... :-)
Jméno druhu šneka záměrně neuvádím kvůli soutěži nahoře o knížku o šnekovi Palmácovi ZDE, ale jde o druh velmi nenáročný.
Ve zkratce:
Podestýlka: mech, lignocel, lístečky, pravidelně rosit, udržovat vlhkost
Jídlo: okurky, ledový salát, tráva, zelenina ovoce, kromě citrusových plodů a důležitá je sepiová kost nebo dolomitický vápenec do podestýlky kvůli dostatku vápníku na výstavbu ulit
Velikost v dospělosti: 30 cm
a co mne na nich zatím zaujalo nejvíce?
Sympatičnost... nebojí se, když se skulí do ulitky, hned zase vylézají, zvědavě se vytahují do výšky a dívají se, bez okolků vám vlezou na ruku a možná mají i delší růžky a tudíž jsou takoví celkově subtilnější, než klasický hlemýžď zahradní a působí svižnějším dojmem, no...vlastně leze i docela rychle. Trošku mi připomíná suchozemskou verzi plovatky bahenní :-)
Janah | 
Na čem aktuálně pracuji:
Zde hledá 
Tak to je originální domácí mazlíček, ale hlavně když z něj má synek radost.