Polly Williamsová: Máma kočka - její vzestup a pád

19. března 2009 v 0:54 | čajovna |  Knížky pro ostatní
Přiznám se, že tahle knížka čekala na pravý okamžik, kdy přede mnou rozhalila svůj šarm a popíchnutí pro matku na "mateřské"... Můžu si doporučit úplně každé dámě, která "krní" doma ve světě plném pokakaných plínek a bezesných nocí. Autorka v románu totiž umě předvádí různé skupiny matek - které mají k mateřství různý náhled a zvládají ho jinak. Vždy způsobem sobě vlastním. Ano, tušila jsem, že existují různé matky, některé se zplihlými vlasy, kily navíc a vytahanými tepláky řeší jen a jen děti, jiné občas dítě macešsky odhodí do spárů babiček či v horším případě chůvy a beztrestně si nechají udělat nové gelové nehty, obarvit vlasy nebo zcela nezodpovědně chodí na cvičení, na němčinu, na angličtinu, na reiki...

"Tohle ti, Amy, nikdo neřekne, ale čím míň svoje dítě uvidíš, tím míň ti bude chybět. To máš jako se sexem," prohlásí a stáhne si trochu výstřih do véčka, aby jí lépe vynikla prsa. "Takhle to zvládaj zaměstnaný matky. Časem se vyvine vzájemná nezávislost. Ty nesmysly, co některý ženský napovídaj o tom, jak to dítěti ubližuje..." Zatočí kostkami ledu ve skleničce. "Hysterický uctívačky mateřskýho lůna... Malý děti dovedou zachovat věrnost asi tak jako kočky..."



To tvrdí nová kamarádce Alice... Amy je z toho tak trochu paf, pár měsíců po porodu, v šoku z toho, kam se poděla ta stará Amy, ta atraktivní, aktivní žena - místo ní je tady cosi utahaného, nevyspalého, rezignujícího na kult ženy. Prohrabává obchody typu "Rodinka nebo Lidovka", tak nějak chápu tamnější "Primark"... kde...

"A pak tu jsou samozřejmě takové, jako jsem já, které z šoku nad tím, že se z nich staly matky, ztratily třídní zařazení. Vypadáme všechny stejně: vlasy s pět centimetrů odrostlými kořínky, sčesané do nepořádných ohonů, bez makeupu, plnoštíhlé, ve špatně sladěném oblečení, protože když jsme se chystaly ven, dítě zrovna začalo brečet...."

Ale s tím se musí něco udělat? Kvůli manželovi, kvůli sobě...?

"Jseš MILF!"
"Cože?"
" To je zkratka. Překládá se jako Matka, se kterou bych si to rád rozdal," prohlásí Nicola a neskrývá svoje nadšení. Nicola má ráda zkratky. "Je to americkej výraz. Na webu vám zasvěcený miliony stránek." ...
...Nezní to špatně. Bude ze mě někdy taková?"

Schůzky s kamarádkami, pro které je mateřství vším, začínají být více či méně plné odpudivých skutečností...

"Bééééé," ozve se zase Beatrice. Je to neuvěřitelně protivné dítě s velkým obličejem rudým jako rak. Její matka Michelle, které je něco málo přes čtyřicet a stále vypadá jako v devátém měsíci těhotenství, si vytáhne z výstřihu své etno blůzy svoje vemeno - jinak se to nazvat nedá - a začne kojit. Přitom se rozhlíží hrdě kolem sebe..."

Moje proměna při četbě - šmrncovní román!!!
Musím říci, že jsem touto knihou byla nadšená. Nebudu prozrazovat děj, to je vážně škoda. Ostatně o děj jako takový tady ani příliš nejde. Úžasný je vtip a šarm, se kterým autorka vypráví o všech těch nejintimnějších myšlenkách a každodenních událostech, kterým se nevyhne snad žádná čerstvá maminka.
Kdepak, jen samé růžovolící miminka a šťastné maminky, které řeší maximálně fald na břiše. A co sex? Ten se stává jakýmsi sci-fi... cože to je? Kdyže jsme to dělaly naposled?
A co vzhled? Ten dostává nafrak! Však s tím Alice pomůže Amy nejvíce....

Zhruba do poloviny románu jsem měla pocit, že jsem sakriš ráda, že jsem to takhle nedopracovala, ještě nemám zažloutlé pařáty místo nehtů na nohou, třícentimetrový chlupy na lýtkách a s odrosty statečně bojuji... Hurá, jsem MILF, říkala jsem si... Jenže pak na mě začala útočit trošku více pozměněná Amy a pocítila jsem ve své domácnosti zoufalý nedostatek bot na podpatku, přesně padnoucího oblečení, minisukní a hlavně jaksi více uvědomělé nedostatky na těle - takové ty sice vytrénované svaly na rukou od věčného zvedání dítěte, ale jaksi nepevné pozadí, popředí... že by pomohlo pilates...? No já nevím, mohla bych narazit na podobného učitele jako Amy...

A tak jsem zjistila, že nedostatky snad máme každá. A jak se dozvíte v úplném závěru, někdy je lépe nebýt dokonalá. Není to všechno, i když... Na druhou stranu, kdy jindy má žena nárok udělat ze sebe maxi kočku, než ve chvíli, kdy její ženskost dostane na frak...?

A co je neméně příjemné - krásně fialová barva obálky, desek i textilní záložky - symboly klidu a pohodičky!!!
Vydalo Argo, 2008 www.argo.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Hospodyňka Hospodyňka | Web | 21. března 2009 v 15:03 | Reagovat

To bych si ráda přečetla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama