Simon Brett: Další prevít? Jen to ne!

17. února 2009 v 13:39 | čajovna |  Knížky pro ostatní



Třetí díl "Prevíta" je tak trochu schizofrenní. Kromě vypečených kousků našeho starého známého se tu prolínají nejprve zprávy z břicha matky. Kdo by tedy tušil, že se dítě může v břichu nevýslovně nudit…nebo nenudit….? A nezvratně se také blíží chvíle, kdy se ten malý vejlupek vyloupne. Do poslední chvíle si vážně myslí, že změní život rodičů, protože budou mít PRVNÍ dítě… Jaké bude jeho překvapení. Děti si vjíždí do vlasů. Dušená šunka a Hryzoun se prostě nemají rádi. Povím vám, že jsem byla po přečtení opravdu velmi ráda, že naše děti si od první chvíle padly do oka. Tedy, prožívám zrovna to, co je tady popisováno, miminko a tříletý darebák…zatím to jde.
Pokud si podobně hvízdáte, určitě si přečtěte "Dalšího prevíta…". Budete si vážit toho, co máte. Toto vydání od nakladatelství Argo, je bilingvní, takže angličtináři mohou porovnat anglický suchý humor s překladem Františka Frohlicha.



Autor navíc velmi vtipně dokázal opět udělat oslí můstek k prvnímu dílu a úžasně propojit obě děti v tom, že miminko si myslí nachlup to samé, jako kdysi ten starší.



Sobota. Stejně je to nádhera být takhle mrštnější a pohyblivější. Tak třeba dneska ráno, Ona věšela venku na zahrádce prádlo, a já jsem udělal takovou věcičku, jaká by mě před čtvrt rokem nemohla vůbec napadnout.


Ona zahájila den tvůrčím způsobem: stvořila takový odporný piškotový dort s ovocem politý třaslavým pudinkem a pokecaný šlehačkou. A když šla ven věšet to prádlo, postavila tenhle výrobek v kuchyni na kredenc, zrovna nad košík, co v něm vyspávala kočka.


Teda je mi líto, ale pohled na tyhle dvě věci takhle pohromadě - dort a kočka, kočka a dort, to na mě bylo moc, prostě jsem neodolal. Jediným pohybem - elegantním drcnutím - se mi podařilo vyšoupnout dort na kraj kredence a už jsem jen koukal, jak se převažuje, v letu se plavně převrací a - mlask! - přistává na spící micině.


Pak - a tohleto je právě ten kousek, co bych býval před čtvrt rokem nedokázal - jsem vypálil z kuchyně a než dozněl kočičí vřískot, už jsem seděl na pohovce pohroužený do takové té "výchovné" knížky, co mi Ona v jednom kuse vnucuje…







Osobně si myslím, že moji rodičové by žádný sexuální život mít neměli. Tedy prosím, je jasné, že to museli udělat jednou, aby dosáhli vrcholné a nejslavnější chvíle společného života - totiž početí a příchodu MĚ….


…Nicméně pozor: poslední dobou se objevilo několik příznaků naznačujících, že by si On snad zase mohl začít nějak dovolovat. Zaslechl jsem z Jejich ložnice jakési mumlavé rozhovory vyznačující se výrazně lascivním tónem. Taky jsem zaznamenal, že padla významná slova "kontrola po šestinedělí".





"Jak dojemné. Chce si napravit figuru po druhém dítěti.


Jo dušinko, to určitě, Nenapravila si ji ani po mně…


…Tak za prvé, o nějakém vosím pase už nebude moct být nikdy řeč. Nebo o velikosti M…"





No uznejte sami, není tohle ÚŽASNÁ UPŘÍMNOST A REALITA ŽIVOTA?





Jak to asi s popudinkovanou kočkou dopadlo? S maminkou marně si v potu tváře snažící chytit bývalou tajli, nebo s namlsaným tatínkem? To si musíte přečíst sami… Ostatně dva prevíti stejně nakonec zatáhnou za jeden provaz a způsob, jakým postupně oba k tomuto uznání dojdou, je geniální…

Vydalo Argo, 2008

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 17. února 2009 v 22:35 | Reagovat

:)

2 čajovna čajovna | 23. února 2009 v 21:06 | Reagovat

Jo jo, velikost M mě taky děsí, jo a taky se přede mnou nějak často vyskytuje velikost 40 jako jediná možná... i když... jakési těsnější tričko se pyšní velikostí S/M...tak to snad nebude taková hrůza. Ale prevít je fakt geniální...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama