Maxilék na záchvat zoufalství - teplý nohy!!!

27. února 2009 v 15:36 | čajovna |  Slabý čajík
Tak Vám nevím, ale myslím, že poslední roky mne přesvědčují o tom, že infarkty, mrtvice, šedivý vlasy a stařecký deprese mají svého viníka - děti!!! Netušila jsem, jak dokáží člověka vytočit do vrtule, vytočit tak, že se potácíte někde na hranici života a blaženého nevědoucího oka chovance psychiatrického ústavu nejtěžšího kalibru... prý je to v pubertě ještě horší, v rámci pudu sebezáchovy tomu prostě Nevěřím...
Jako včera...


Mládě mělo svůj den D, přesněji den B, V, O... Blbec, Vztekání, Odmlouvání...okořeněno schválnostmi, nenaladěným sourozencem miminkovského věku a maminčinou únavou a byla namixovaná parádní výbušná směs. Čili jsem se brzy dostala na práh toho vysněného psychiatrického ústavu, načež jsem zadoufala, že TAM je snad klid... Jako všechno, i tyhle bouře byly vyřešeny, snad k užitku všech a nastal vytoužený večer. Osud nám přihodil do rukou starou kazetu s nahranými ultrazvuky našich zlatíček. Nezajímavá změť šedých pohybů přináší sentimentální vzpomínky a opět uvědomění si toho velkého zázraku zrození a obrovské hodnoty, kterou nám život v dětech nadělil... Ale jo, jsem ráda, že je mám!!!

Mládě se nastěhovalo do mé postele...občas to dělá, když tatínek ještě straší v práci. A mám ty chvíle ráda... Sice se roztahuje, vrtí...ale krásně hřeje...

Hurá, mám si o koho ohřívat nohy (a taky SRDCE)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 diky diky | Web | 27. února 2009 v 17:55 | Reagovat

Za pár let budeš na tyhle chvilky krásně vzpomínat. My se k mamče cpali pokaždé, když byl taťka na služební cestě. Jednu dobu nám k tomu večer vařila čokoládový puding a my ho ještě teplý dlabali. Byl nejlepší, jaký jsem kdy jedla. Škoda, že už jsem moc velká na to, abych si ho mohla dát znovu.

2 Jitka Jitka | Web | 28. února 2009 v 9:51 | Reagovat

To všechno je krásný i s tím zlobením. Jak ráda bych se nechala někým zlobit. Děti už dávno vyletěly z hnízda, vnoučata dospěla do věku, kdy prarodiče nepotřebují a tak na zlobení zůstal jen můj stařík. Zaplať pámbu aspoň za něho. Život by rázem zešedivěl.

3 čajovna čajovna | 28. února 2009 v 10:00 | Reagovat

Jitka, diky: jo jo, člověk si musí říkat, jak moc jsou to chvíle pomíjivé a vzácné... jen by to někdy fakt chtělo rezervní nervy, abych si v dětských očích zachovala status - laskavé a dobrotivé maminky  a ne vytočené fúúúrie...

4 Janah Janah | Web | 28. února 2009 v 11:06 | Reagovat

Jak kdybys psala se zpožděním několika málo roků mé zážitky ;-) Zatni zuby a počítej si do deseti :-)) Případně svěř starší dítko na noc babičce, na dobití baterek to na chvilku postačí ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama