Kéž tak vrátit jeden den...

16. února 2009 v 0:29 | čajovna |  Slabý čajík
Možná Vás to čas od času také napadne. Zahloubáte se do minulosti a pocítíte drásající touhu vrátit ten jeden jediný den zpátky. Nechme stranou ty chvíle zásadní a vteřinové, kdy se ná dokáže život otočit na zcela jinou kolej, a nemusí to být vždy jen chvíle pozitivní...
Ale jen tak obyčejně, jen tak...


Nedávno jsem přemýšlela a rochňala se v minulosti. Jak je čas nelítostný a sprintuje kupředu? Včerejšek je už v historii, je okoralý a starý, ale co třeba to, co bylo před x lety. Když jsem odcházela z práce, ano, bude to už pět let... přijde mi, že jsem byla úplně někdo jiný. Mladá, bezstarostná holčina, které je tak trochu líto, že kvůli své touze po miminku opouští tak skvělý kolektiv.
Připadalo mi, nebo jsem si to nepřipouštěla, že tam zase naskočím, za nějaké tři roky... Co je to tři roky. Jenže za tři roky se hodně změní. Kolektiv změní jedince a já jsem doma déle, než jsem předpokládala.
Nebo vrátit jeden jediný den, kdy jsem byla těhotná. Proč? Protože to sice bylo šílené a modlila jsem se, ať už to všechno šťastně skončí, ale vzpomínky jsou mrchy podrazácké. Vymazají to špatné a zůstane jen kostra čehosi líbezného.

Takže když by se jeden z těch obyčejných dnů v minulosti vrátil, jaké by to bylo?
S vědomím, že žijeme minulý děj?
Jak bychom ho vnímali? Jako nudu a šeď nebo bychom si dokázali vychutnat každičkou minutku, snad právě proto, že víme věci budoucí?
Nebyl by předem daný běh dne příliš svazující...?

No jo, já vím...čiré sci-fi...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Janah Janah | Web | 17. února 2009 v 10:26 | Reagovat

Chápu tvé myšlenkové pochody ;-) Já bych zase ráda vrátila jeden zcela konkrétní den a prožila ho naprosto jinak, a tím bych se ušetřila sledu dalších přes čtyři roky trvajících událostí! Jenže bohužel, život nám žádné "opravky" dělat neumožňuje...Třeba je to dobře.

2 Lidka Lidka | E-mail | 17. února 2009 v 20:17 | Reagovat

hezký článek

3 čajovna čajovna | 18. února 2009 v 9:43 | Reagovat

Jani, určitě je to tak dobře... jen nám to někdy připadá nespravedlivé... a bolavé. Někdy se mi líbí takový ty afirmace typu "žij, tak, jako by to byl poslední den"...no já nevím, je to sice hezký a pravdivý, ale cožpak je člověk schopen žít každý okamžik s vědomím vlastní konečnosti??? To by byl brzo na blázinec...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama