Jeanne DuPrauová: Kniha města Ember I - Město

22. února 2009 v 8:48 | čajovna |  Knížky pro ostatní

Úžasný dojem ve mne tato kniha zanechala. Dokonce mne strhla natolik, že jsem ji přečetla za tři večery. A dokonce mi vlezla až do snů. Když jsem knihu jednou kdesi uprostřed zaklapla, že konečně půjdu spát, o Emberu se mi zdálo… Bujná fantazie, co říkáte? Každopádně je to důkaz, že děj je velmi strhující a hlavně děsivě reálný.


Již obálka vás příjemně překvapí. Obrázek obálky vás na obrázku na internetu či v časopisu nemusí zrovna dvakrát nalákat, možná vám přijde dokonce nezajímavý, ale v reálu je naprosto jiný, prostě živý. Nakladatelství Argo je ostatně známé svojí kvalitní prací a zajímavými pojetími obálek a knihami vůbec, je to takový malý šperk. Kniha města Ember je šperkem jednoduchým, o to však působivějším. Pojďte se pokochat se mnou a namlsat se na soutěž, která v následujících dnech vypukne...



Hnědá barva na obálce má teplý nádech, zadní část je žlutá s náčrtkem plánku, který v Emberu značí "Potrubí", kde sídlí srdce celého města - energetický generátor. Desky jsou tvrdé, pod přebalem najdete čistě tmavě hnědé desky. Uvnitř na deskách je také plánek, tentokrát celého města a při četbě vám tak nechá snáze si představit rozlehlost a zároveň miniaturnost celého životního prostoru hlavních hrdinů.
Žárovka na titulku je z lesklého povrchu a výrazně tak vystupuje z celé obálky. Vše je umocněno krásným žlutým odrazem jejího světla, které se nenápadně, leč dokonale vpíjí do hnědého okolí. Při pozornějším prohlížení zjistíte, že drátek uvnitř žárovky je stočen do tvaru názvu "ember".
Desing obálky mě tentokrát velmi příjemně zaujal.


Zfilmování?
Tento příběh byl zfilmován a na film se můžete do kina vydat od 19. února 2009. Nutno dodat, že filmovou podobu si určitě zaslouží, protože neuvěřitelně provokuje fantazii a tvůrci s ním měli jistě obtížnou a náročnou, leč neuvěřitelně dobrodružnou a krásnou práci.


A o čem si tedy přečtete?
Oficiální anotace říká cosi o pochmurném městě Ember, které stojí na pokraji úplného rozpadu. Dochází zásoby jídla a generátor na elektřinu, jediný to zdroj světla, také již několik let či dokonce desítek let přesluhuje. Informace na přebalu knihy jsou však jen slabým odvarem toho, co vás čeká. Všichni tuší problémy, ale nikdo neví, jak je řešit. Dva dvanáctiletí spolužáci Lina a Doon právě dokončili vzdělání a čeká je tzv. "rozřazení", tedy přidělení pracovního místa. Doon trpí zvláštní zálibou - chce všemu přijít na kloub a nejvíc ho trápí úpadek Emberu. Lina má štěstí a dostane se jí do rukou to, co měl už v tu dobu dávno mít v rukou někdo jiný… Tedy, přesněji, dostane se to do rukou její malé sestřičky Poppy a notně poničené to nakonec bude kousek po kousku odhalovat tajemství.
"Co tam bylo Poppy? Našlas uvnitř něco?" Ale holčička jen spokojeně mlaskla. Žvýkala nějaký zmuchlaný papírek. Další papír držela v ručičkách a škubala ho. Útržky papíru se povalovaly i všude kolem ní. Lina jeden zvedla. Byl pokrytý drobnými, úhlednými písmeny… Nebylo psané rukou… A pokud ano, byl to ten nejdokonalejší a nejúhlednější rukopis, jaký kdy viděla…


Nakonec se dozvídáte, že když se vše podaří rozluštit díky mnoha šťastným náhodám, nedočkají se ty dvě děti vděku, ale hrozby uvěznění. Jak to všechno dopadne?


"Z polic vytáhl svazek Záhadná slova z minulosti a začal ho zkoumat. Bylo to pojednání o slovech a slovních spojeních tak prastarých, že jejich význam už málokdo znal. Doon v něm zalistoval…


Božínku
Zvolání vyjadřující překvapení, úžas. Božínek je zřejmě zdrobnělina výrazu "božín", jehož význam už dnes není zřejmý.

Zabít dvě mouchy jednou ranou
Používá se ve smyslu "jediným skutkem vyřešit dvě věci." "Mouchou" je tu zřejmě míněn nějaký vyhynulý druh můry…


Bylo to sice zajímavé,ale jinak k ničemu. Doon vrátil svazek na polici…"


Příběh navíc nekončí… vidina dalšího pokračování vás nenechá chladnými. A než se dostanete na úplný konec knihy, vězte, že se vám hlavou budou honit různorodé otázky a prazvláštní úvahy. Svérázné prostředí Embeřanů a jejich životní styl vám ukáže například:


- Že mají naprosto jinou kulturu než my způsobenou úplnou izolací
- Že nemají vánoce, protože o nich nikdy neslyšeli
- Že slovo "kravina" a "hvězdičky" jsou pro ně neznámé archaické výrazy
- Že mají úplně jiný systém vzdělávání než my
- Že mají jinak seskupený pracovní týden
- Že mají naprosto šílený jídelníček, když jim potravu poskytuje pouze "Skleník"
- Že my tady na Zemi strašně plýtváme… v Emberu poznáte, co je to skromnost a jak si lze vážit věcí
"Než se jí podařilo postoupit ve frontě až k pultu, byla několikrá svědkem stejné scény. "Asi vás zklamu," odříkávali úředníci za pultem na žádosti obchodníků o balíček jehel na šití, o dvanáct sklenic nebo dvacet balení žárovek. "Těchto věcí je citelný nedostatek. Můžete dostat jen jednu…"


… Babička Lině vykládala, že když byla malá, chodili se školou v rámci výuky do Skladiště na exkurzi. Sjeli z ulice po dlouhých schodech do dlouhého tunelu, který se všelijak klikatil a rozrůstal do dalších podzemních chodeb…. V každé místnosti bylo něco jiného…V jedné samé kra bice se zubními pastami… Krabice s mýdlem.


Pamatuji si na jedno, kterému se říkalo ananas.

"Co je to ananas?" vyptávala se Lina.

"Takové sladké a žluté kostičky,"vysvětlovala babička se zasněným pohledem. "Měla jsem je čtyřikrát, než úplně došly."

A mnoho dalšího. Jediné, co vám mohu v tuto chvíli prozradit je úžasně vypracovaná část, která popisuje, jak vlastně Ember vznikl. Potom se nepodivíte ničemu. Hrstka lidí bez vzpomínek? Je jasné, že vše musí začínat od začátku…


Kniha vyšla ve 20 zemích (zatím) a dočkala se v roce 2008 filmové podoby, v těchto dnech můžete Ember shlédnout i v našich kinech.


O Knize města Ember jsme již na Čajovně psali zde:
a tuto recenzi a mnoho dalšího najdete také zde:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 22. února 2009 v 11:43 | Reagovat

dík, ale jak u koho... můj problém, co se týče aktivity, by to nebyl :D

2 pavel pavel | Web | 22. února 2009 v 11:52 | Reagovat

dneska jsem si teprve všiml že jsem v SB, dal jsem si tě, a rád, taky, dík :)

3 Šárka Šárka | Web | 22. února 2009 v 21:19 | Reagovat

To musí být nádherná kniha. Škoda, že teď na čtení nemám čas, ale určitě si ji napíšu do seznamu knih "Co si přečíst".

4 Šárka Šárka | Web | 22. února 2009 v 21:22 | Reagovat

Ještě jsem si vzpomněla, že ten čaj se jmenuje Lemon Maté, ale spletla jsem se, není s limetkou, ale s citronovou trávou (píšou na něm: s vousatkou citronovou.)A je vážně dobrý:-)

5 pavel pavel | Web | 22. února 2009 v 21:42 | Reagovat

dovedeš německy?

6 čajovna čajovna | 23. února 2009 v 16:19 | Reagovat

Šárko: opravdu doporučuju, připadá mi jako skvělá rodinná knížka, starší děti i dospělí...ten příběh je vážně hodně zajímavý, skvělý námět.

7 Janah Janah | Web | 2. března 2009 v 8:05 | Reagovat

V sobotu jsme vyrazili do kina na film, moc pěkně zfilmováno, ač jsem předtím četla nelichotivou recenzi. Film je s titulky, na což se nejprve synci šklebili, ale příběh je natolik vtáhl do děje, že jim to vadit přestalo a cestou z kina nemluvili o ničem jiném. Knížku určitě seženeme, zajímá mě, co všechno filmaři vynechali ;-)

8 čajovna čajovna | 2. března 2009 v 13:56 | Reagovat

Janah: hm, úplně mám chuť si taky jít hodit nohy na trnož do kina... tuhle jsme si s manželem uvědomili, že naposledy jsme byli na Pirátech z karibiku, na prvních... dávný to pravěk, ještě mladí a bez závazků...:-)

Jsem ráda, že se film líbil, mě se knížka líbila moc, tak mě to láká o to víc...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama