Rubín v kouři...

31. ledna 2009 v 0:46 | čajovna

Ochutnejte malou ukázku z knihy.... Zítra zde najdete recenzi a další notně šťavnaté informace pro každého milovníka staré Anglie...a tajemství....

Pan Higgs svinul mapu a vzhlédl. Nasadil neupřímně truchlivý výraz.



"Slečna Lockhartová? Dcera zesnulého Matthewa Lockharta?"

"Ano," přisvědčila Sally.

Rozpřáhl ruce.

"Drahá slečno Lockhartová," zahlaholil, "mohu vám jen říci, jak líto, jak nezměrně líto to bylo nám všem, když jsme se doslechli o vaší smutné ztrátě. Šlechetný muž, velkorysý zaměstnavatel, dobrý křesťan, chrabrý voják a hmm… je to veliká ztráta, bolestná a tragická ztráta."

Pokývla hlavou.

"Jste velmi laskav," řekla. "Ale směla bych vás, prosím, o něco požádat?"


"Má drahá!" Rázem byl velkorysý a bodrý. Přistavil jí křeslo, natočil se svým rozložitým zadkem k ohni a rozzářil se jako hodný strýček. "Udělám, cokoli bude v mé moci, spolehněte se."

"Totiž já nechci, abyste něco dělal - to není potřeba - já jen… Víte, nezmiňoval se můj otec někdy o majoru Marchbanksovi? Znáte někoho, kdo se tak jmenuje?"

Zdálo se, že soustředěně přemýšlí. "Marchbanks," zaváhal. "Marchbanks…V Rotherhithe je jeden lodní tesař, který se tak jmenuje - ale píše se Mar-jo-ri-banks. Nemohl by to být on? Jenom si nevzpomínám, jestli s ním váš nebožtík otec měl nějaké obchodní styky."

"Možná ano," řekla Sally. "Znáte jeho adresu?"

"Myslím, že Tasmánské přístaviště," zamyslel se pan Higgs.

"Díky. A ještě něco. Zní to hloupě… Neobtěžovala bych vás s tím, ale…"

"Drahá slečno Lockhartová! Cokoli pro vás mohu udělat, rád udělám. Jen řekněte."

"Tak dobře - slyšel jste někdy výraz Sedmero blaženství?"

A tu se přihodilo něco nečekaného.

Pan Higgs byl statný, dobře živený muž: takže to možná nebyla Sallyina slova, ale spíš léta portského, kubánských doutníků a vydatných večeří, jež jim předcházely, co mu sevřelo srdce a přinutilo ho zalapat po dechu. Udělal krok kupředu - pak mu tvář zbrunátněla, rukama si sevřel vestu a s žuchnutím se zhroutil na orientální koberec. Jedna jeho noha sebou pětkrát cukla a hrozivě se zkroutila. Otevřené oko se přimáčklo k vyřezávané noze křesla, kde seděla Sally.

Sally se ani nepohnula. Nezačala ječet, ani neomdlela: jen odtáhla lem šatů, aby se nedotýkal té lesklé lebky, a se zavřenýma očima se několikrát zhluboka nadechla. Takhle ji učil otec bránit se panice. Měl pravdu, ta metoda zabírala.

Když se zase uklidnila, opatrně se zvedla a poodstoupila od mrtvého.

Ukázko poskytlo nakladatelství Argo...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama