3. Čtyřicáté narozeniny...Adam...

7. prosince 2008 v 0:24 | čajovna |  Ze šuplíku
Adam - vysokoškolský profesor. Klasická ukázka toho, jak je postavení sexy. Postavení je mocné afrodisiakum. Když pak toto postavení společenské doplní ještě mocné postavení mužské, je to kombinace hodna zešílení.

Šílela jsem z něj. Vzrušoval mě hned při první hodině, kdy jsem ho spatřila. Blond vlasy a nebesky modré oči. Dneska bych jeho pleť hodnotila jako nezdravě zelenou, ale blonďáci většinou jinou nemají. Tehdá tuhle malinkatou chybičku na kráse hravě přebil dojem s velkým D.

Ta autorita, moc nad osudy studentek, to mě neskutečně přitahovalo. A nejen mne. Houfy studentek ho pronásledovaly se stupidními a trapně průhlednými žádostmi a fingovanými náhodami včetně kulisně krátkých sukének a hlubokých výstřihů.
Byl mi výzvou a možná i metou, kterou jsem chtěla dosáhnout, abych zapomněla na Pavla. Adam se zdál jako vhodný kandidát z reality, který by mohl Pavla v mých vzpomínkách přebít.
Adam, první muž. Byl opravdu mým prvním mužem, nepřipravil mě sice o panenství, ani o první růžové iluze o lásce, ale připravil mě navždy o titul "svobodná"
Já ho tenkrát na to první rande pozvala sama. Částečně to byla sázka se spolužačkami částečně jsem si to uložila jako vlastní lekci sebetrýznění. Překonej se, jdi za ním, odměnou ti bude zapomnění na Pavla. Jako, když ve hře dojdete na konec a je před vámi akt odvahy, stisknout "play" a přejít na vyšší level. Definitivní konec a začátek další akce. Prostě jsem nakráčela do jeho profesorského kutlochu a pozvala ho na kafe.
Šok pro napnuté spolužačky, že jsem vyhrála sázku, šok pro mě, jak jsem drzá, když na to přijde a šok pro něj. Nečekal, že nenápadná žabařka a pilná studentka ho šokne otevřenou nabídkou. Byl šokován natolik, že ji přijal.
"Co by se stalo, kdybych řekl, ne?" zeptal se mě po pár měsících chození.
"Přišla bych zas…" odpověděla jsem mu tenkrát ve stínu lip v parku na lavičce, kde jsme zrovna seděli a vrkali jako dvě zamilované hrdličky.
První rande, první sex, první byt. Náš byt.



A první noc v něm. voněla primalexem, odmočenými papírovými tapetami a novými nadějemi. Bylo mi pětadvacet, dělala jsem realitní makléřku, studie jsem zapíchla na bakalářce. Dál se mi nechtělo, studentského života jsem měla až po krk. Stál totiž za prd, když nemůžete vymetat jako nezadaná večírky. S partnerem už taky mejdan není to, co zamlada a nakonec Adam se jich zúčastňovat nechtěl. Pochopitelně, stál na druhém břehu studentského života.
Nový život a společné žití nám docela klapalo. Tušila jsem, že je mi nevěrný, ne často, ale je. Znala jsem ten tajemný obličej a výraz v jeho očích, když se naplnila jeho živočišná touha. Snažila jsem se, vážně jsem se snažila si to nepřipouštět. Byl tu totiž Mário…
Adama jsem chápala, vlastně ano. Byl to chlap, neodolal sladkým sukýnkám a ňadrům svých studentek. Příliš ho lákalo být nezapomenutelným a navždy zbožňovaným milencem, nedivím se. Nedivím se, měla jsem totiž Mária…
Někteří milenci prostě zapadnou do šedě vzpomínek, ale pokud jste se vyspala s lektorem, učitelem, profesorem, šéfem…nedá se zapomenout, autorita je proklatě sexy.



Po svatbě ho vyhodili, jedna ze studentek ho práskla. Nána zamilovaná a mstivá… Adam z toho vyvázl celkem dobře, musel odejít sám a mohl jít s čistým štítem. Takže teď navrhuje domy a byty v jedné tuctové kanceláři. Prý je to lepší než kantořina, říká.



Zdálo se, že ho jeho úlety mrzí. Nic jsem na to neříkala, vlastně jsem ani moc nehysterčila, nevyčítala. Snad jen tolik, aby se neřeklo. Na usmířenou jsme si udělali dítě. Jasně, věc z kategorie největších ženských průšvihů, dítě nikdy rozhrkaný vztah neslepí. Ale u nás ani nebylo co lepit, snad jen tak, na oko. Stále nás spojovaly nádherně vášnivý noci a často i víkendová odpoledne, dopoledne, všednodenní rána…
Dítě…
Tikaly mi hodiny. Biologické hodiny.
Ty, které odměří jednou pro vždy čas bezstarostného mládí, blažené nedospělosti a nastolí čas starostí.
Takhle blbý hodiny můžou mít jen ženský. Možná za to mohly ty hodiny, možná Mário, možná strach, že zůstanu po rozvodu sama a jako svobodná už budu ve svém věku v kategorii podezřelých a vhodných leda na ocet. Usmiřovací líbánky proběhly u Egejského moře a byly plodné. Přivezla jsem si ten vytoužený dáreček - těhotenství. Trochu mě to zaskočilo, nečekala jsem takovou rychlost, na druhou stranu jsem si ušetřila stresy z toho, že třeba nemůžu otěhotnět.
Poblblá radostí jsem rázem zapomněla na minulost. Adam taky, chtěl rodinu, zázemí a domov. Bylo mu přes třicet, dalo se to čekat.
"…" řekl Adam a objal mě
"No konečně, však bylo načase," řekla tchýně a neobjala mě.
"Šmarjá, teď už si tu školu vážně nikdy nedoděláš," řekla moje matka a neobjala mě.
"Gratuluju, sestřičko," řekla Lenka a objala mě, až mě skoro dojala.
"Tý jo…tak vítám v klubu šílených matek," řekla Nina a objala mě s razancí hada škrtiče.



Až později jsem pochopila, že rodina a zázemí nejsou všechno. Adam chtěl ještě bonusy, rozptýlení a občasný rauš s jinou. A že já vlastně chci to samé jsem pochopila až mnohem později.
Těhotenství jsem si užívala, vlastně která žena chtěné první těhotenství neprožívá, že? Zahleděná do svého břichatého ega, ležící v časopisech pro maminky a knihách plných obrázků rostoucích pulců, embryí a plodů.
Sekla jsem s prací hned zkraje. Honit se s klienty se mi nechtělo, odbíhat zvracet uprostřed jednání bylo lehce nechutné. Neschopenku mi lékař soucitně vystavil hnedle, co uvěřil mému lehce nadhodnocenému číslu denních zvracení. A chronicky nízký krevní tlak mi v tuhle chvíli taky pomohl.
Adam se děsně snažil. Někdy byl v té roli příkladného budoucího otce až roztomile směšný.
"Přinesl jsem ti…koukej!" vytáhl jednoho dne z nákupní tašky zavařovačku.
"Jé, děkuju, a proč?" koukám se přiblble, leč tuším, kam asi míří… Jeho představy o těhotenství jsou přece jen trošku zkreslené.
Okurky z obchoďáku, jejichž octovooctový lák propálí v žaludku kráter.
"Těhotný přece ujíždí na okurkách, ne?" oponoval.
"Jó, to asi jó…" souhlasila jsem a rádoby nadšeně jsem si je načnula. Zvládla jsem jeden.

Esterka

..................

Pokračování příště


Všechna práva vyhrazena. Kopírování jen se souhlasem autora...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama